Ani druhý díl mne nepřesvědčil, že soukromé vlastnictví a volný trh spasí svět.
Přímo navazuji na tento svůj dřívější příspěvek. Nejprve odkaz na původní článek Proč vlastnit velryby, slony i vzduch (2): Kjóto a apokalypsa a diskusi k němu.
Tak předně argument že tím nejdůležitějším zdrojem je lidský důmysl, který vždy na rostoucí vzácnost, a tedy rostoucí cenu nějakého zdroje, zareaguje nalezením náhrady. Takto Tereza Urbanová vyvrací argument „zelených aktivistů“ o tom, že bezohlednou spotřebou neobnovitelných zdrojů si lidstvo pod sebou podřezává větev. Tak předně – má pravdu. Tahle to funguje. A to je právě to, co mi vadí – že alternativy se hledají až v okamžiku, kdy jiné řešení není možné a kdy už není cesty zpět. Nepochybuji o tom, že až dojde ropa, najde se alternativa. Možná i k zeleným rostlinám a fotosyntéze se jednou najde alternativa. Jenže já jsem přesvědčen o tom, že by se ta alternativa měla hledat včas, dokud ještě nejaká ropa zbývá. Vždyť kdo ví, k čemu se nám v budoucnu může hodit… Já jsem přesvědčen, že je špatné spotřebovat vše, bez ohledu na ostatní, bez ohledu na budoucnost, a prostě očekávat, že se to nějak vyřeší. Pokrok, který spočívá v tom, že jsme se připravili o možnost volby, není žádný pokrok. Pokrok, který je motivován tím, že někdo může na nové technologii momentálně vydělat, namísto racionální a morální úvahy o tom, co je třeba a co ne, je pro mne nepřijatelný. Nemohu se smířit s tím, že o mém osudu rozhodují rozmary investorů.
A další, spíše obecná námitka k Tereze a jejím spolubratřím z diskuse – nikdo nevyvrací, že vaše ekonomické teorie fungují. Musí fungovat, protože tak byly vytvořené. Ekonomie totiž trpí jedním zásadním nedostatkem – neumožňuje experiment. Pouze pozoruje a vykládá. A jako ostatní vědy, které jsou úzce spjaty s pojetím a řízením společnosti především hledá způsoby, jak zdůvodnit a upevnit aktuální řád. Hranice mezi ekonomií a ideologií je tak tenká, že vlastně ani neexituje. Ekonomická teorie si nárokuje výklad celého světa, přitom ale byla vytvořena z jen několika málo aspektů fungování světa – obchodu a výroby. Názory Terezy Urbanové tak fungují právě jenom ve světě zredukovaném na obchod a výrobu. A to je to, proti čemu se stavím – proti redukci světa, člověka, na obchod a výrobu.
Ostatní vědy také rády redukují svět k obrazu svému, aby ho mohly alespoň nějak uchopit. Ale vždy se k tomu přiznají! Nikdy jsem neslyšel, že by měl nastat konec světa v případě, že lidé neuvěří v existenci čísla Pí a nepochopí kvantovou mechaniku. Ale liberání ekonomové nám stále předkládají apokalyptickou vizi konce svobody, pokroku a blahobytu v případě, že všichni nepřijmeme za svou pravdu o spáse zkrze volný trh a osvobození člověka prostřednictvím soukromého vlastnictví.
Ještě jednou opakuji – mnohé z toho, co lidé jako Tereza Uranová hlásájí, má racionální základ a je dobré o tom přemýšlet. Ale dokud lidé jako Tereza nepřipustí, že i jiné názory mají právo na existenci, že není jeden bůh, že k cíli mohou vést různé cesty, které jsou si rovné, že svět se nedá zredukovat na obchod a výrobu, do té doby to budou názory nebezpečné, které je třeba zpochybňovat a vyvracet znova a znova.
Tribun 