Kdo si přeje americkou vojenskou základnu v ČR?

Nové argumenty proti umístění americké vojenské základny na území ČR se stále objevují a ty stávající jsou zpřesňovány a posilovány. Naproti tomu zastánci základny opakují stále dokola jen dva důvody pro, když ten třetí, nejracionálnější a beztak vyvrácený, totiž možný ekonomický přínos, dávno opustili.

Zaprvé je to argument o zvýšení bezpečnosti České republiky. Zastánci základny jej opakují stále, přestože byl již mnohokrát z různých hledisek – politických, technických, vojenských – vyvrácen. Protiraketové systémy mají pochybnou účinnost i ve sterilních podmínkách testů, natožpak v bojovém nasazení. Stačí vzpomenout duel SCUDy vs. Patrioty v První válce v Zálivu, který ještě před začátkem války v rámci propagandy jasně vyhrály Patrioty, aby skutečný střet skončil přinejmenším nerozhodně. Protiraketová základna nebude dost dobře schopna ochránit ani samotné USA, natožpak Českou republiku, k jejíž ochraně stejně není určena. Jediný způsob, jak může základna USA pomoci je ten, že na sebe naláká část balistických střel, které by jinak dopadly na USA. K čemu bude dobré, že pomůžeme USA, když sami sebe zahubíme? Sebezničení ve prospěch cizí velmoci, které jsem zcela lhostejní. Obětovat se může jedinec, ale ne celý národ.

Zadruhé zastánci základny argumentují tím, že přijmout základnu je naše div ne čestná povinnost, že to USA dlužíme. Nikdy samozřejmě neřeknou, zač jsme USA tak moc zavázáni, že pouze přijetí jha vazalské poslušnosti s bezvýhradné služebnosti nás může vykoupit? Máme snad být vděčni za to, že letectvo USA ještě ušlechtile a humanitárně nebombardovalo Prahu? Nebo že nám Washington ještě milostivě dovoluje dovážet ropu, vyváže automobily a svítit elektřinou? Nic z toho přece Washington nemá právo zakazovat či povolovat ani nám, ani komukoliv jinému. Nebo snad myslí na to, že po První světové válce neměly USA námitky proti rozbití Rakousko-Uherska, čímž do značné míry přispěly k uznání (nikoliv vzniku) samostatného Československého státu? Tak proč chtějí v tom případě dát vděčnost za pomoc při získání svobody najevo tím, že se té samé svobody opět vzdají?

Osobně si myslím, že výše uvedené důvody jsou pouze formální. Nejsou podpořené argumenty, nedokáží odolat útokům z různých stran. Dětinský argument protože bagr" by byl pro zastánce základny stejně dobrý, jako jakýkoliv jiný. Bojím se totiž, že jejich motivace je iracionální a emocionální. Stejně jako alkoholik se musí napít, ať již si tuto potřebu zdůvodní či nikoliv, zastánci základny ji prostě chtějí, a jestli své odpůrce přesvědčí či ne, je jim celkem jedno. Potřebují ji, aby uspokojil svoji zvrhlou životní potřebu a je jim jedno, jak ji získají, protože život bez ní je pro ně nepředstavitelný. Sami sebe zřejmě považují za jedinou příčinu existence světa a ohlížet se na city a názory svých spoluobčanů je slabošské a jich nehodné.

Kdo tedy vlastně touží po základně? První, co člověka napadne, je-li svědkem něčeho tak hloupého a škodlivého je –  korupce. Zastánci základny (a teď myslím především lidi jako je Alexander Vondra, to cosi, co se nám přihodili na křesle ministra zahraničí) určitě museli dostat nemalé úplatky, aby se v otázce základny tak angažovali. Jenže člověk, který dělá něco špatného, si je toho plně vědom –  proto si také nechává zaplatit. Když má potom takovou věc obhajovat, snažil by se argumentovat mnohem lépe, aby odvedl pozornost a přesvědčil sám sebe, že se vlastně nenechal uplatit ale zaplatit za něco, co by stejně udělal. A já si nemyslím, že by se USA snažili někoho zkorumpovat. Dokonce ani firmy jako je Haliburton, specializující se na tunelování amerického státní rozpočtu, by podle mne nikoho neuplácely. Uplacený člověk se ještě může rozmyslet, nemusí být dostatečně horlivý, může se nechat zaplatit od protistrany. Pro USA a jejich vojensko-průmyslový komplex je mnohem lepší oddaný fanatik, který bude pro jejich věc pracovat zdarma a s příkladným nasazením.

A takoví se najdou i v ČR. Kde se berou? Snad jsou to lidé, kteří se bojí odpovědnosti za svůj život, bojí se svobody. Nechtějí se sami rozhodovat, ale doufají, že USA rozhodnou za ně. Cítí se osamělí a ztracení ve světě, který není podle jejich představ a pochybují o sobě. Doufají, že se budou moci opřít o někoho silného, o někoho, kdo nikdy nepochybuje. V roce 1627 by se nadšeně tísnili v katolických kostelech, V roce 1942 by doma hostili důstojníky Gestapa, v roce 1950 by dělali pomyšlení sovětským poradcům, v roce 1968 by psali zvací dopisy. Nebyli by to ti samí jedinci, ale lidé se stejnou mentalitou – mentalitou malosti a strachu z vlastní existence.

Je zde však ještě jedna možnost, možná horší než předchozí. Totiž ta, že zastánci základny chtějí být jako Američané, americká síla jim imponuje a oni by z ní rádi měli něco pro sebe. Sami silní být neumějí, nebo nechtějí, ale spokojí se s tím, že budou žít ve stínu Síly. Doufají, že pod záštitou USA budou moci beztrestně napadat lidi, které nenávidí a kterých se bojí, jako jsou Arabové, Cikáni a vůbec kdokoliv, kdo má jiný názor, než oni sami. Budou ochotně přisluhovat Moci, aby část z ní přešla i na ně. Ale protože taková moc je pouhý odraz, jejich síla trvá jen potud, pokut trvá Síla, které slouží. Proto slouží ochotně a obětavě, protože ztratí-li se Síla, zaniknou i oni. Americká základna v ČR by tak zajišťovala, že jinak bezvýznamní a směšní budou mocní a slavní, budou-li sloužit věrně a bezvýhradně.

Zastánce základny vnímám jako lidi vyznávající ideál síly a nerovnosti, panovaní mocných nad slabými a vyvolených nad zotročenými masami. Takový motivace je nebezpečná a zhoubná pro celý národ. Ne kvůli samotné základně, ale prostě proto, že takoví lidé budou horovat pro jakoukoliv základnu, pro jakékoliv omezené národní suverenity, jenom aby se zbavili odpovědnosti za své životy a mohli si dopřát iluzi moci a důležitosti.