[KNIHA] Erasmus Rotterdamský: Důvěrné hovory

Důvěrné hovory / Desiderius Erasmus Rotterdamský ; z lat. přel. a úv. pozn. naps. Jaroslav Dvořáček . – Praha: Votobia, 1999

Tenký spisek je vcelku čtivý, ovšem na seznámení se s velkým jménem evropské filosofie nestačí. Jedná se o poměrně úzký výběr z díla mnohem rozsáhlejšího; ze souboru fiktivních rozhovorů na dané téma, většinou dialogů. Ovšem pečlivý výběr – editor bral ohled jednak na srozumitelnost a jednak na cenzuru. Sám přiznává, že v obavě, aby mocná katolická církev neučinila vydání přítrž, záměrně vynechal hovory nejšťavnatější. Vydání z roku 1999 je totiž pouze přetiskem vydání z roku 1913. Pro dnešního člověka tak bohužel zbývá málo, co si může z hovorů odnést.

Že marnost a klam vládnou světu? Koho to dnes překvapí. Že kněží jsou vypasení nevzdělanci? O tom snad dnes již nikdo nepochybuje. Že chytrák napálí hlupáka je naše každodenní zkušenost. Erasmovou zásluhou snad bylo, že svůj sarkasmus namířil do nejvyšších vrstev – mezi šlechtu a především klérus. Dnes je to však málo. Je ovšem pravda i to, že Erasmus Rotterdamský bývá prohlašován za zakladatele evropského humanismu. Potom samozřejmě nepřekvapí, že to co v jeho době bylo považováno za převratné a drzé je dnes běžné a fádní. I když by nám asi neuškodilo si občas něco z toho připomenout. Ale k tomu bude třeba šáhnou po jiném díle, než jsou důvěrné hovory.

A tak mi v mysli nejvíce utkvělo Erasmovo přesvědčení, že manželství je nerozlučitelné a musí být zachováno. Protože rozvod nepřipadá v úvahu, musí se manželé naučit spolu vycházet za každou cenu. Manželství je pro Erasma stále důležitější než lidská důstojnost. A tak v jednom rozhovoru radí žena ženě jak vyzrát na svárlivého a hulvátského manžela – opilce, protože nemá jinou možnost, než po jeho boku zemřít (vraždu Erasmus, snad z výchovných důvodů, nebral v úvahu). A jaká že byla ta rada? Nechat si líbit cokoliv a čekat na manželovu občasnou slabost, ve které se jej žena musí pokusit zmanipulovat, jak jí to vyhovuje. Řekl bych, že do dnešního dne dosáhly ženy ve svém společenském postavení jistého pokroku.

A potom je to rozhovor nazvaný Pán z Nemanic." – soubor rad, jak se stát šlechticem i bez původu, bez majetku, bez zásluh a bez ušlechtilosti. Jak na to? Chovat se jako pravý šlechtic. Nikoliv ušlechtile, ale drze. Vymyslet si erb, lhát s svých známostech z vyšších kruhů, padělat dopisy od známých osobností, chovat se nadřazeně, dělat dluhy, neplatit účty, vyhrožovat, zastrašovat a hlavně – dávat lidem důsledně najevo, že mezi vámi jimi je propastný rozdíl, že vy jste víc. No není to recept stále platný a aktuální?

Reklamy

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s