Jak jsem byl učiněn komunistou

Tak to vypadá, že jsem se podle všeho stal komunistou. Bylo to tak snadné, že jsem to ani nepostřehl. Nemusel jsem proto totiž udělat vůbec nic. Nemusel jsem se ani přihlásit do strany, ani platit členské příspěvky, ani chodit na schůze, ani dávat komunistům svůj hlas ve volbách; nemusím znát marxismus-leninismu ani Poučení z krizového vývoje, vůbec nic.

Stačí jediné – být proti vybudování americké vojenské základny v ČR. Jak jsem se totiž dozvěděl v televizi a v novinách, proti základně jsou pouze komunisté a lidé bez vzdělání. Nenápadně se tak veřejnosti dává najevo, jaký názor je ten správný.

Namísto věcných argumentů jednoduchá hesla. Argumenty totiž skrývají jedno úskalí – ať jsou sebelepší, neexistuje záruka, že závěr, který si z nich lidé udělají, bude totožný s tím, který si vláda přeje. Proto je třeba veškerou diskusi eliminovat. Nejlépe tak, že každý oponent, každý, kdo se odváží klást nepříjemné otázky, je okamžitě ocejchován nálepkou komunista, aby ho žádný slušný" člověk nebral vážně a aby si všichni slušní" lidé dvakrát rozmysleli, jaký postoj budou zastávat, pokud se nechtějí dostat do neslušné" společnosti. Manipulace, působící na prachobyčejný lidský strach z izolace, do které se člověk může dostat, když bude mít nežádoucí názory. Dnes jsou to komunisté, dříve to byli slovenští buržoazní nacionalisté, pravicoví oportunisté, ještě dříve papeženci, utrakvisté, kacíři. Však oni lidé nakonec přesvědčí sami sebe, že jejich názory jsou jejich vlastní, a ne že je přebrali již hotové pod tlakem okolí.

Pro jistotu se potom nádavkem ještě zaútočí na obyčejnou ješitnost: máte-li mindrák z toho, že nemáte vysokou školu, tak si jej můžete vykompenzovat tím, že přijmete názor, který převládá mezi vzdělanými" lidmi. Nikdo nepozná, že nemáte titul, když si budete myslet to samé, co si myslí páni profesoři. Co na tom, že co dva profesoři, to tři různé názory. Tady nejde o víc než o zdání, o iluzi, o roli. Je to hanebné, ale účinné.

Tak co se mnou? Na vějičku vzdělání mne nechytnete, titul beztak nepoužívám a sám nejlépe vím, jak chatrné mé vzdělání v některých oborech je. I s tou nálepkou komunisty se raději smířím, než bych se vzdal svých názorů jenom proto, že si nějací komunisté náhodou myslí to samé.

6 komentářů: „Jak jsem byl učiněn komunistou

  1. nejsi v tom sám…a ani člověk nemusí být proti základně. stačí, aby používal vlastní mozek :(

  2. přesně tak, jen co jsem nastínil několik argumentů (mých osobních), proč chci referendum a proč v něm budu hlasovat „NE“, okamžitě jsem dostal stejnou nálepku jako ty…

  3. No, a teď si místo „komunista“ dosaď „pravičák“, místo „NE“ „ANO“ a podobně projeď svou úvahu! Co na to říkáš? Neřiď se pár troubama bez argumentů a nebuď vztahovačně uplakánkovitý…

  4. Neřeš to :-)Vzdělání není ani zdaleka kvalifikace k tomu se správně rozhodovat. Vzdělaní lidé jsou spíše lidé cílevědomí a ješitní, než moudří a spravedliví. To jak na obyčejné lidi podobné průzkumy působí je zřejmé a popsal jsi to správně.

  5. že nás ale je…Mluvíte mi z duše, kdo dnes nepapouškuje fráze Topolankovy hrůzovlády ať radši drží hubu a pokud bude tak hloupý jako já a bude se snažit někomu vysvětlit, že tu neběží o to, kde je PRAVDA, ale o to, že někdo může mít jiný NÁZOR,stane se terčm a outsiderem…:( Řekla bych, že o vzdělání ani zas tak nejde. Připadá mi to jako v totalitě – mám-li jiný názor, je mi to „prominentními“ pravičáky předhazováno a uráží mě. Pochopila jsem až příliš pozdě, že mají zalepené oči a vidí jen 1 „správnou“ cestu. Je mi jich líto. A jsou opravdu vzdělaní když jim pluralita názorů neříká vůbec nic?

  6. Jak se dalo čekat…Demokracie v praxi. Alespoň vidíte účinnost Topošovy protikomunistické propagandy. Kdybyste po Kubiceho zprávě řekli, že jste volili ČSSD tak vás ukamenují. Není tu žádná kultura.

Komentáře nejsou povoleny.