[FILM] Beowulf

Nové zpracování prastaré anglosaské legendy, tentokrát animované.

Mám slabost pro příběhy z šerého dávnověku a jméno Beowulf mi v mysli rezonuje ozvěnou příběhu, který ač smyšlený, dokázal se přes propast času přenést až do našich dní, a umožňuje nám nahlédnout do myslí lidí dávno zemřelých. A v případě Beowulfa vedou tyto stopy až do 6. stol. n.l. Proto jsem při spatření jména Beowulf v programu kina neváhal ani okamžik – to musím vidět. Nic víc mne nezajímalo, a to byla chyba. Netušil jsem totiž, že film je animovaný.

Takže když se příběh na plátně začal odvíjet, měl jsem dojem, že ten film je nějaký divný, jako by vylezl z počítače. Jenže jak jsem si pamatoval, měli v něm hrát herci zvučných jmen, jako jsou Anthony Hopkins, nebo Jonh Malkovich, tak jak by mohl být animovaný? Byl jsem zmatený, nejistota ohledně použité technologie mne rozptylovala a já jsem se nedokázal soustředit na to, co se vlastně na plátně děje. A když jsem pochopil, že film je skutečně animovaný, připadal jsem si podvedený. Pozdě mi došlo, že známí herci pouze propůjčili postavičkám tváře a hlasy (ve skutečnosti to opravdu odehráli a záběry s nimi byly převedeny do animované podoby). Přes tuto frustraci, za kterou, přiznávám, jsem si mohl do značné míry sám, jsem se přenesl až někdy kolem poloviny, a teprve potom jsem si začal film užívat. Právě včas, protože finálová scéna souboje titulního hrdiny s drakem je grandiózní.(A překvapivě realistická, například když Beowulf podstatně omezí drakovi letecké schopnosti tím, že mu rozřízne jeho blanité křídlo, nebo zavěšen za ruku získá pár centimetrů délky navíc tím, že si přeřízne šlachy.)

Pokud však zpracování občas kulhá na jednu, a chvílemi i na obě nohy, takže by se film spíše než do kina hodil do televize, potom příběh samotný je velmi silný: Rek Beowulf připlouvá do Hróthgarova království, aby se utkal s netvorem, který Hróthgara a jeho lidi krutě sužuje, trollem Grendelem. Jeho motivace je heroicky přímočará – sláva. Beowulf se s Grendelem, který již mnohé muže pobil, a pouze krále Hróthgara nechal žít (a tím jej zahanbil), utká v boji muže proti muži," v souboji síly a obratnosti, a holýma rukama trolla zabije. Odměnou získá Beowulf nejenom slávu, ale i nejcennější klenot Hróthgarova pokladu, kouzelný Dračí roh, který ve tmě září. Následující mohutná oslava vítězství má však nečekané vyvrcholení – Beowulf se ráno jako jediný živý probudí v síni plné rozsápaných mrtvol. Král Hróthgar zná odpověď: je to pomsta Grendelovy matky. Beowulf se proto vydává za novým dobrodružstvím, najít a zabít Grendelovu matku, a tím definitivně zbavit Hróthgarovu zem netvorů. Na cestu si bere prastarý meč, dar od Unfertha, Hróthgarova rádce, a Dračí roh, a doprovází jej jeho nejlepší přítel Wiglaf. Beowulf s Wiglafem dojedou až ke sluji v horách, kterou jim Hróthgar označí, tam se však rozdělí, protože dál může jít jen hrdina sám. Bewulf Jezerní paní, jak jsem Grendelovu matku sám nazval, protože v celém filmu není nikde jmenována, a je svázána s vodním elementem, skutečně nalezne. Nečeká však, že má podobu překrásné ženy, jejíž jedinou vadou na kráse je makavé chapadlo. Jezerní paní, která chce náhradu za svého zabitého syna, se rozhodne vzít si semeno od Beowulfa – Vlka včel, Medvěda, výjimečného hrdiny. Beowulf, neschopen odolat oslnivé kráse Jezerní paní a slibům moci a slávy, kterými jej zahrne, nakonec jejím svodům podlehne. Uzavře s ní smlouvu, a na důkaz toho jí přenechá Dračí roh. Po návratu do Hróthgarova hradu ovšem tvrdí, že ji zabil. Jediný Hróthgar mu nevěří, protože i on se jí kdysi postavil, i on podlehl její svodům a ona s ním počala – Grendela. Hróthgar pochopí, že v lůně Jezerní paní roste nový netvor. Snad proto, že ví, že již nelze nic změnit, snad proto, že nechce přítomen být u toho, co musí nevyhnutelně přijít, odkáže Hróthgar Beowulfovi svůj veškerý majetek i královskou hodnost a vrhne se z hradeb svého hradu.

Přejde nespočet zim a Beowulf je mocným králem, obávaným, ale ctěným, o kterém se pějí písně všude tam, kde žijí muži, hoří oheň a teče medovina. Náhle, když je další z řady vítězných oslav v plném proudu, přichází Unferth s tím, že jeho sluha v bažinách našel něco, co musí vidět král. Když Beowulf přijde, pozná, že to co drží Unferth v náručí je dávno zapomenutý klenot – Dračí roh. Opustil své místo u Jezerní paní a vrátil se k Beowulfovi. To znamená jediné – smlouva je vypovězena. A zkáza na sebe nenechá dlouho čekat – ještě té noci přiletí z hor drak, začne pálit vesnice v Beowulfově zemi a všude zanechává stručný vzkaz: Je čas pomsty za hříchy otců." Jediný Beowulf ví, co ostatní nemohou ani tušit – drak je jeho syn, kterého splodil před mnoha lety s Jezerní paní. Nemá jinou možnost, než se se svým nestvůrným synem utkat a zabít jej. Stárnoucí rek proti mladému drakovi v plné síle. Co však chybí Beowulfovi na síle a obratnosti, to vynahrazuje chytrostí a především vůlí. Beowulf ví, že je to jeho poslední příležitost, jak může odčinit chybu z mládí. Od Hróthgara zná drakovo slabé místo a dokáže se k němu dostat. Beowulf naposledy zvítězí – zabije draka, zabije svého syna, zabije sám sebe. Žije jen o pár chvil déle, než jeho syn, dostatečně dlouho na to, aby se přiznal Wiglafovi, že Jezerní paní tehdy před lety nezabil, ale příliš krátce na to, aby mu mohl říci proč, a varovat jej před ní…

* * *

Několik poznámek k příběhu: 1.) Grendel nezaútočí na Hróthgarovo sídlo bezdůvodně. Má velmi citlivé uši, a hluk, kteří tropí opilí Hróthgarovi muži, shromáždění v hodovní síni, doléhá až do jeho doupěte v horách a mučí jej k nesnesení. Ač má od matky zakázáno zabíjet lidi, počínání mužů, kteří zkazili jeho milované ticho, je k nesnesení a Grendel, ochromený hlukem, se již nedokáže ovládat. 2.) Hróthgar získá Dračí roh po vítězství nad drakem, kterého v mládí zabil (od něj také Beowulf ví, kde má drak slabé místo). Není zcela jasné, zda i tento drak nebyl syn Jezerní paní, a Hróthgar jí kdysi nepodlehl ve stejné situaci jako Beowulf, když se pokusil dokončit, co zabitím draka započal. 3.) Po Beowulfově pohřbu se jeho přítel sám vrací po mořském břehu domů, a tu nalezne ve štěrku zpola zasypaný Dračí roh. Zdvihne jej, a krátce poté spatří nedaleko v moři Jezerní paní. Vypadá to, že váhá, ale snad proto, že jej Beowulf nestihl varovat, vykročí směrem k ní. 4.) Unferth by docela dobře mohl být předobrazem Grímy Červivce z Pána prstenů. Ostatně Tolkien se Beowulfem v některých aspektech skutečně inspiroval. 5.) Stavba příběhu je typická pro heroický epos. Je to řada úkolů, které hrdina postupně plní, většinou sám a bez pomoci, neboť cílem je sláva, nikoliv vítězství. Ostatně je to schéma, které se odráží nejenom v již zmiňovaném Pánu prstenů a celé řadě podobných děl a fantasy vůbec, ale například i v bezpočtu počítačových her. (Nic z řečeného jsem si neověřoval, abych se nepřipravil o radost z fabulování.)

Několik poznámek k filmu: 1.) Když mluví Jezerní paní se svým synem, používá archaickou formu angličtiny (spíše anglosaštinu), což je p
oz
nat na výslovnosti a gramatice. 2.) Ač postavy mluví dnes běžnou formou angličtiny, jména vyslovují rovněž archaicky – výrazně měkce, s dlouhými samohláskami a posunutým přízvukem. 3.) Dlouho jsou dumal nad tím, proč Jezerní paní svádí polonahého Beowulfa oděna ve zlatavé brnění, či jakýsi kovu podobný trikot. Až po čase jsem pochopil, že to nebyl žádný oděv, ale kůže – Jezerní paní byla nahá, to pouze americká cenzura důsledně odstranila jakýkoliv náznak dvorců a bradavek z jejích prsou a sebemenší stopu pohlaví z jejího klína.