Spolu s diplomatickou nótou, ve které velvyslanectví USA oficiálně vyzývá k zahájení rozhovorů o umístění amerického radaru v ČR, poslali Američané i návrh odpovědi, kterou od české strany očekávají.
Připravenou odpověď ostatně obdrželo i Polsko, které ji dotčeně odmítlo s tím, že ono si diplomatickou poštu umí psát samo." Na první pohled je to arogantní a pro partnera" ponižující jednání velmoci, která jako by říkala: Vy se nemáte co rozhodovat, prostě to tady podepište a pošlete to zpátky." Jenže, kdyby tomu tak bylo, tak by se Američané s žádnou korespondencí buď vůbec neobtěžovali, nebo by na ni naopak kladli až úzkostlivý zřetel ve snaze vyvolat zdání svobodného a samostatného rozhodnutí Česka.
Co má tedy připravená odpověď znamenat, komu je určena? Je to možná překvapivé, ale logické: americkému Kongresu. Americký Kongres totiž ani zdaleka nehoří takovým nadšením pro budování PRO, jako generál Obering, MDA, nebo Klvaňa s Vondrou dohromady. Americký Kongres je určitě lépe informovaný, než český Parlament, a nemůže si dopřát luxus nepochybovat, jak to činí česká vláda. Americký Kongres si je zajisté plně vědom, že podle některých studií je program výstavby radaru v Česku a raketové základy v Polsku zastaralý" a že vybudování radarové základny v Česku je zbytečné." (viz zde).
V takové situaci je pro stoupence budování základny více než důležité vyvolat dojem, že plány na vybudování radaru jsou progresivní, žádoucí a těší se rozhodné podpoře. A správně" napsaná nóta je bezesporu jedním ze způsobů, jak rozptýlit pochybnosti kongresu. Obzvláště v situaci, kdy není úplně jisté ani to, zda Poláci ještě váhají, nebo se již definitivně rozhodli.
A protože je to americký Kongres, kdo rozhoduje o uvolnění peněz na výstavbu radaru, a protože jedou z podmínek jejich uvolnění má být i to, že Vlády zemí, v nichž mají být rozmístěny podstatné prvky takového raketového obranného systému (včetně antiraket a přidružených radarů) musejí nejprve každá poskytnout konečný souhlas s veškerými dohodami o raketové obraně, vyjednanými mezi takovými vládami a vládou Spojených států, ohledně navrhovaného rozmístění takových prvků v jejich zemích" (viz zde), je správně formulovaná odpověď více než důležitá.
V této souvislosti není bez zajímavosti ani čerstvá zpráva, která hovoří o tom, že USA musely pro odpor/nezájem afrických národů upustit od plánů na vybudování samostatného vojenského velitelství v Africe. Dokazuje totiž, že americkou nabídku" je možno odmítnout, a to bez následků. A také je to další důkaz toho, jak důležitá je správně odpověď, aby nezavdala Kongresu záminku k pochybnostem o tom, jakou hru s ním Pentagon hraje.
Tribun 
Jasane,já jsem se ptala Tribuna /potažmo i Saxe/.Pokud by měl ještě někdo jiný chuť odpovídat, budu ráda, ale podotýkám, že proklamativní odpověď jako např.: „…dobrá ústava donutí kapitalismus neničit, a nezničit vše kolem, lidské i nelidské, zruší vládu jedné strany – to jest kapitalismu a otevře možnost zásadně jiných způsobů chování a života jako celku a v koncích ex post formuluje a ustaví jiné způsoby sociální existence, než je kapitalistická a návazně, pokud to již bude možné, vlastnické vůbec…“ je ztráta času, pokud nebude doplněna o teze, které napoví, co by taková ústava obsahovala narozdíl od té dnešní. Nenamítám nic proti tomu, že ústava má korigovat vlastnický systém. Otázka je čím a jak.Ještě podotýkám, že slovem „ideální“ jsem rozhodně nemínila nějakou všelidskou a nadčasovou superústavu, provždy tu nejlepší z nejlepších, ale takovou, jaká se pro případného zdejšího diskutéra v tuto chvíli jeví jako nejvhodnější.
TreseniPokud se nase ustava sestava v 99% z proceduralnich ustanoveni, menit je na ni tezko neco (alespon pro mne- nepravnika).Osobne bych ustavu jen vyuzil k rozhybani katatonickeho chaosu, ve kterem zijeme a jez zjevne nekomu velmi prospiva.Coz pro mne prakticky znamena, ze bych sebral nektere pravomoci prezidentovi (viz cl. 62) a zaroven podchytil zivelnou parlamentne- lobistickou autokracii zakomponovanim zakona o referendu do ustavy.To by pro zacatek uplne stacilo, behem par mesicu- let by hned bylo prakticky jasne, jak daleko se nasi soudruzi lidu vzdalili. A co by se tim ziskalo: snizovani nasranostne- opovrzliveho potencialu smerem k nule a k ustanoveni spolecenske dynamicke rovnovahy a tedy oddaleni nebezpeci nejakeho nahodneho obcanskeho vybuchu. Paralelne s tim by samozrejme probihaly vyzadovane konkretni pravni upravy a spontanni prebudovavani (primo Perestrojka :0) vnitrospolecenskych mocenskych vztahu, a to v cele socialni vertikale.
Díky, Saxi,takhle nějak jsem si to představovala. S tím, co říkáš, se určitě dá souhlasit. Myslím, že zákon o referendu /nebo ještě lépe jeho zakomponování do ústavy/ by si zasloužil celospolečenskou kampaň, to by opravdu mohlo těmi stojatými vodami hnout.
Tresen …… pravidelně čtete infuzin, takže můžete lehko vědět, že jsem tam krátký výčet takového dle mého potřebného omezení stávajícího vlastnického systému napsal – takže Vaše poznámky o „proklamativnosti“ jsou zcela plané … nehledě na to, že o ni „proklamativního“ neběží, nýbrž jde o zásadní východiska, na kterých se musíme shodnout, pokud chceme mluvit o čemkoliv dalším.Nehledě na to, že jste jistě mohla již za ty roky „odpozorovat“, že jakékoli aktuální politické omezení stávajícího vlastnického systému je jenom dočasné a provizorní opatření, což patří i saxovi a jeho poznámce, který by toto vše měl vědět ještě mnohem spíše a lépe.Opakuji:… problém již dávno není v jakékoli politice, nýbrž ve vlastnickém systému samotném – konkrétně i obecně.***“Čím a jak?“ … je také docela jasná věc. Pokud řeknu, že jde o korekci vlastnického systému, pak jde jistě o korekci systémového chování vlastníka, že ano? A tedy i vlivu tohoto vlastnického chování na celek společnosti a našeho světa, a to konkrétně v zásadě všude. A „čím“ je snad naprosto samozřejmé: … politickou mocí a sankcionovaným právem – to vše podepřeno moralitou generovanou v základových kulturních hovorech. Vlastní musí být DONUCEN(!), a to morálně i právně-mocensky.***Zeptala jste se:“4. Pokud je odpověď na třetí otázku příliš obsáhlá, co by v ideální ústavě podle vás mělo být?“… a tedy jste použila slovo „ideální“, a to bez jakéhokoliv náznaku významového posunu – nedivte se tedy mé reakci.***… k referendu:… skutečná „přímá demokracie“ nemůže v kapitalistickém kontextu existovat – stejně jako jakákoliv jiná „demokracie“. Tam, kde budou posíleny prvky „přímé demokracie“, musí být komplementárně zvýšena síla tlaku vlastního vlastnického systému a tedy zanořenost individuí do jeho funkce tak, aby mechanismů „přímé demokracie“ doslova „neměli čas“ a „chuť“ využívat – spolu s tím je rovněž nutno zvýši i mimo-politické ovlivňování individuí a jejich skupin – technické, psychotechnické, morálně kulturní či zájmově partikulární či lokální … to vše za tím jednoduchým účelem, aby bylo zamezeno sběru legitimity k politickému útoku na samotný vlastnický systém jakožto takový, což by nutně rezultovalo v kapitalismus totalitární formy, protože by to společnost nutně rozložilo a totalitarismus by bylo jediným akutně možným řešením, pod jeho příkrovem pak lze zpětně vlastnický systém tak či onak re-konstituovat (tak se to stalo v bolševickém Rusku, že ano?).Opakuji:… nepotřebujeme kapitalismus zničit, k čemuž by skutečná „přímá demokracie“ nutně vedle, nýbrž je ho třeba JEN korigovat po ten čas, kdy to bude nutné, a tedy po ten čas, kdy je nutný a aktuálně nenahraditelný on sám. Vize „přímé demokracie“ je v zásadě radikálně levicovou ideologií v důsledku a do důsledku směřující k mocenské likvidaci vlastnického systému, což je aktuálně totální a velmi nebezpečný nesmysl … tedy ideologická fikce, se kterou je třeba zacházet velmi opatrně a s rozmyslem. V našem případě máme velmi malou tradici „přímé demokracie“ a náš kapitalismus s ní neumí zacházet tak, jako třeba kapitalismus švýcarský či americký v určitých vrstvách tamější politiky.Opakuji:… tato „hra“ je TROJSTRANNÁ(!) … a je to intelektuál, kdo má za úkol v této „trigonometrii“ vyrovnávat tlak vlastnického systému na ne-vlastníka (tedy vlastnický systém korigovat) a zároveň tento systém opět před ne-vlastníkem efektivně chránit (tedy ho legitimizovat). Pokud není tento „balanc“ udržen, a to v Evropské případě velmi dynamický „balanc“, pak se systém jakožto celek nutně hroutí, což nikdo jistě nechceme … pokud se nemýlím.V zásadě ovšem platí, že obecně máme k dispozici již a právě-jen radikalizovanou ideu „demokracie“, jež sice může být pojata jako „demokracie přímá“, avšak nemusí. Politiku jde totiž velmi efektivně formovat „zvnějšku“ = právě a především obecnými ideologickými hovory a tlakem jejich závěrů/zde vytvořených shod – a to je to, co právě intelektuál vždy ZCELA ovládal, co je jeho klíčovou zbraní. Ovšem k tomu bychom se museli zbavit svých dřívějších a dnes již neúčinných ideologických produktů a hlavně: … nabýt alespoň minimálního společného SEBE-VĚDOMÍ … tedy sebevědomí intelektuála jakožto SAMOSTATNÉ sociální skupiny uvnitř celkového systému se svými vlastními specifickými zájmy a „mocí“.***… „neomarxismus“? … ani v nejzběsilejším snu … fakt netuším, co tohle zase za nesmysl. :/
Jit ci nejit tot otazkahttp://img231.imageshack.us…6.jpgna jednu stranu mam velkou nechut vuci organizatorum, ale akce je to spravna
pardonujela mi ruka, melo to jit k bloggu s Kosovem, jestli je mozne tam prenest komentar …
Tresen,sice jsem si už nechtěl hrát na písečku, do kterého se Jasan vykálel, ale nakonec jsem usoudil, že vy za to nemůžete, takže odpovím [47]:1. Ano, ale není to nezbytné. Jde především o symbolické vyjádření, že to společnost se svým státním uspořádáním myslí vážně, a že hodlá respektovat jisté předem dohodnuté principy.2. Je dobrá na stanovení základního a pricipielního rámce. Jak je stát ustaven, jak je uspořádán organizačně, jaký je vzájený vztah jeho jednolivých složek (je paradoxní, že v ústavě demokratického státu není vlastně vůbec řešeno postavení lidu; řeší se maximálně postavení jedince, a to v LZPS). Ústava by měla být srozumitelná každému a měla by stanovovat základní pravidla tak, aby byla funkčí a akceptovatelná i bez právnického a dalšího odborného vzdělání.3. Nedůsledné oddělení moci zákonodáné a moci výkoné, protože není vyloučen souběh poslaneckého (senátorského) mandátu s úřadem ministra. Rovněž je v ní řada vágních a deklarativních (skoro bych řekl kosmetických) ustanovení, s jejichž naplněním se snad ani nepočítá (různá práva, jichž se člověk jen obtížně dovolá). A pak mi vadí, že Ústava do značné míry spoléhá na to (což ostatně přiznal i Cepl, který ji psal), že je aplikována v prostředí s dostatčně vysokou politickou kulturou a obecně sdílenou morálkou. Některá ustanovení sice znějí hezky, ale dají se velice snadno zneužít – a nebál bych se říct přímo znásilnit – tak, aby poslance vyvázala z jakékoliv vztahu se občany a zbavila jej veškeré odpovědnosti vůči společnosti, jíž určuje pravidla.4. Nic. Myslím to vážně. Ideální ústava je taková, která nemusí existovat, protože principy, jež by v ní jinak byly zapsány, jsou obecně sdílené a ve společnosti natolik pevně zakořeněné, že je všichni respektují bez nutnosti kodifikace, o sankcích nemluvě. Ideální ústava by mohla vypada třeba následovně: „Česká republika je demokratický stát, založený z vůle svých občanů, osobně svobodných a sobě rovných. Ke správě věcí veřejných ustavuje se vláda v čele s premiérem, co hlava státu určuje se prezident, vybíraný volenými zástupci, jež zasedají v parlamentu, odměňovaném nejdéle jednou za čtyři roky podle principu poměrného zastoupení. Mezi poslance se rozděluje 200 mandátů; zákony přijímají se nadpoloviční většinou, ústavní zákony 3/5 většinou všech poslanců. K tomu se přídává moc soudní, aby nad tím vším bděla, spravedlivě spory urovnávala a křivdy napravovala. Souběh moci soudní, zákonodárné a výkonné v rukou jednoho člověka se navzájem vylučuje.“ To by přeci ve slušné společnosti mohlo stačit, ne? Vše ostatní se dohodne za chodu podle potřeby, protože lidé mají základní mantinely a některé věci si prostě nedovolí. Pokud však lidé nechtějí dodržovat pravidla a společně usilovat o prosperující společnost, v níž silný neparazituje na slabém, tak je k tomu žádný zákon nedonutí, byť by byl sebeosvícenšjší, sebepřesnější a třeba i božský.Myslím, že v tom, co jsem napsal, je obsaženo i to Geonovo.
Tribune,napsal jste, že ideální ústava je taková, která nemusí existovat, protože principy, jež by v ní jinak byly zapsány, jsou obecně sdílené a ve společnosti natolik pevně zakořeněné, že je všichni respektují bez nutnosti kodifikace, o sankcích nemluvě. Ano, to je opravdu ideální, ale naši současnost to nevystihuje, že? Obecně sdílené principy, ve společnosti pevně zakořeněné, které všichni respektují bez nutnosti kodifikace…Něco takového částečně fungovalo v dobách, kdy sankcí za nedodržování obecně sdílených principů bylo věčné zatracení. Strach z Božího hněvu dnes může částečně nahradit leda strach z chaosu, jehož výrazem jsou právě naše ústavy. Jestli i ten přestane fungovat, nebude tu veselo.
… omyl, omyl, omyl :) … je mi líto … :(1/… žádná „nepsaná ústava“ neexistuje (= fikce) – „ústava“ existuje tím, že je „napsaná“ a „psaná“ … to je způsob její existence. Není-li „psaná“, pak není – jistě si vzpomeneme na pan Drakóna, který se proti vůli ostatních aristokratů zasadil o sepsání „práva“, kterému nyní všelijací pomatenci říkají „zvykové“ … (jistě: absurdní „nepsané“ právo aristokracii moc vyhovovalo – měla totiž monopol na vzdělání, který robilo až sofistické hnutí, jak víme)… není žádné „zvykové právo“(!)Jakožto „nepsané“ existují jenom normy morální-deontologické, které vyrůstají z konkrétního bytí toho či onoho konkrétního lidského společenství. A ty nejsou nijak „zakořeněné“ – ty musí být neustále obnovovány novou a novou shodou, která je vykonávána tak, že jednotlivci dle těchto norem „fakticky“ jednají(!) a že neotevírají „nad“ nimi nový hovor, který by ostatní museli respektovat, a tedy vytvořit novou EXPLICITNÍ(!) shodu – jež by se pak následně a „ve“ svém „chodu“ mohla opětovně stát „zvykem“ … tedy takovým způsobem JEDNÁNÍ, „na“ které jsme jakožto společenství ve svém životě „zvyklí“.Tedy: … „nepsané právo“ je nesmysl … nonsens … spor v predikátu /// = … „Právo je nepsané.“ je spor, „Právo je psané.“ je analytický soud :) …///2/… no jo, ale něco takového jako jsou sdílené obecné (od slova „obec“ !!!) morální-deontologické normy nemohou existovat ve společnosti definované dělbou fyzické a duševní práce a tedy ve společnosti podřízené vlastnickému systému.Proč? No jednoduše proto, že d-F/Dp a vlastnictví ŽÁDNOU(!!!) shodu, a to v těch opravdu PODSTATNÝCH(!) věcech, jednoduše nedovolí – jednotlivé „složky“ takové společnosti je jednoduše NIKDY NEMOHOU SHODNOUT(!)No, a pak musí přijít na řadu „právo“, a to právo zcela jistě PSANÉ(!!!) – vlastnictví, písmo a zákon k sobě patří jako Bratři v triku. A přichází takto jakožto FORMA NÁSILÍ(!), nikoli jako jakákoli podoba shody, či přesněji:… přichází jakožto shoda znásilňujících, proti znásilněnému … to jest primárně: …. intelektuála proti vlastníkovi a nositeli fyzické práce … sekundárně: … intelektuála a vlastníka proti nositeli fyzické práce samotnému „na dně“ – to je „právní kaskáda“.3/… v kontextu vlastnicky definované společnost jsou pak zděděné „zvykové“ morální-deontologické normy PŘEVZATY-PŘEVRÁCENY v rámci metafyzicky fundovaných kulturních systémů, kde jsou pak následně doslova VYRÁBĚNY (reflektovaně a záměrně!!!) na tuto činnost specializovanými intelektuály, kteří pak zbytek společnosti takto ÚČELOVĚ vytvářenými normami INDOKTRINOVALI(!) tak, aby se k použití práva, které vždy konfliktní a násilné, a tudíž destabilizující, docházelo co nejméně a co nejméně často. Přičemž sankce za nedodržení těchto morálních-deontologických norem byly VELMI ČASTO daleko(!!!) drastičtější, než v případě porušení norem legalitních. Zde totiž bylo navázáno na tradice před-vlastnické a před-metafyzické, ve kterých bylo naprosto výjimečné porušení takových norem trestáno CELKEM OBCE zpravidla „čistou“ eliminací = smrtí anebo častěji: … vyhnáním, vyloučením ze společenství.“Něco takového částečně fungovalo v dobách, kdy sankcí za nedodržování obecně sdílených principů bylo věčné zatracení.“Tak sice platí, ale tak, že právě toto byl primárně VÝKON INTELEKTUÁLA(!!!) … a to v tlaku jak na vlastníka, tak i na „dělníka“. Nic nejde „samo“. :)Mezi-závěr:“Ano, to je opravdu ideální, ale naši současnost to nevystihuje, že?“Jistě, že nevystihuje(!) – žijeme totiž ve vlastnické společnosti. Ovšem zcela jistě nejde o nijakou „ideálnost“ (opět) – to, co je zde paralogicky a metafyzicky několikrát přetráveně označováno jako „ideální“, je DOCELA „OBYČEJNÁ“ PŘIROZENÁ SITUACE a SITUAOVANOST přirozeného lidského společenství – a tedy společenství ne-vlastnického a kulturně ne-metafyzického. To jest: … společenství, které bylo potřebné shody vůbec-SCHOPNO vytvořit a učinit jednoduše proto, že mu v tom nic nebránilo – shoda je totiž předchůdně zakotvena právě a především ve způsobu lidské sociální existence … jde o samozřejmě-přirozené ONTOLOGICKÉ-EXISTENCIÁLNĚ-EXISTENČNÍ „apriori“.Závěr:… ve vlastnické-metafyzické společnosti nejsou ŽÁDNÉ(!) obecně sdílené normy, tedy takové normy, na kterých by se OBEC (a tedy všechna individua) shodla či je „zvykově“ akceptovala. Všechny (tedy jak právní tak i morální) normy „zde“ se vyskytující (tedy již k pěti tisícům let trvání) jsou instrumentem moci intelektuála a vlastníka nad „zbytkem“ společenství, které vytvářejí ve svých „interních“ shodách, ke kterým nejsou ti, jež jsou objektem těchto nástrojů a moci, nejsou … a nesmí být … připuštěni (viz záležitosti takzvané „přímé demokracie“, „problémy“ s legimitimizací post-moderní „demokracie“, postomodernisty znovu-otevřený spor mezi sofistikou/rétorikou a filosofií … a tak dále).
Však jsem také jsem mluvil o ideálním stavu, Geone.I když musím přiznat, že na to, že v současném systému vlastně žádné obecně sdílené normy neexistují, jsem nepomyslel. Tedy sdílené přinejmenším v takovém rozsahu, aby na nich bylo možno založit stát.Rád bych ale zdůraznil ještě jeden bod: ústava (ale vlastně obecně všechny zákony, i když o ústavě to platí především) by měla být jasná, stručná a dostatečně obecná na to, aby se nedostávala do rozporu s realitou. Čím je totiž norma přesnější a detailnější, tím větší je pravděpodobnost, že nastane situace, na níž nebude normu možno aplikovat. Dobrý příklad je znásilnění, které bývá definováno jako sexuálně motivované násilí na ženě, což v podstatě vylučuje odsouzení za znásilnění muže.