Ač nebyly zatím vzneseny jako hlavní téma, jsou otázky Evropské unie a budoucnosti Evropy v diskusích nevyhnutelné. V této souvislosti bych rád upozornil na text Ondřeje Šlechty Budoucnost Evropy? Co třeba Švýcarská konfederace"?, ze kterého si dovolím ocitovat ty pasáže, se kterými ztotožňuji.
Euroskeptici kritizují Evropskou unii za to, že bourá tradiční struktury národního státu. (…) instituce národního státu dávno ztratila svůj smysl a ani jako taková neexistuje. V Evropě tak otázkou není, zda národní stát, nebo evropská integrace, nýbrž jakým směrem evropskou integraci (ale i případnou federalizaci) vést. Ideální cestou by bylo jak odmítnutí vícerychlostní Evropy, tak i bruselské centralizační tendence."
Vždyť se zde desítky let konstituuje evropské společenství. To však stále příliš tápe a nemá ohledně vlastní budoucnosti jasno. Krize, způsobená odmítnutím návrhu Lisabonské smlouvy v Irsku definitivně potvrdila, že je potřeba znovu si položit otázku, jak dál. Neznamená to ovšem, že by se měla přehodit výhybka a zavelet k návratu na pozice národního státu. Takové řešení je daleko nejhorší, protože by znamenalo rezignaci Evropy na poslední možnost, pokusit se během 21. století hrát zásadnější roli."
Evropské elity ovšem (a bohužel) dělají vše proto, aby občanům Evropy myšlenku společných evropských hodnot a integrace znechutily a nepřímo tak oslabují význam Evropy a kontinent jako takový."
Stručně shrnuto – evropská integrace by měla postupovat, a to až na úroveň federace, a Evropa by se neměla bát svých možností, svého potenciálu a své síly. Měla by ale zůstat silou klidnou, obchodní a intelektuální velmocí, která je přirozeným gravitačním centrem. Evropa je dostatečně silná na to, aby nemusela být agresivní a spoléhat na zastrašení. Musí se ale přestat bát sama sebe.
Tribun 