Mýtus osudových osmiček", letopočtů končících na 8", ve kterých dochází v Čechách ke společenským zvratům a odbývají se významné události, je v národě hluboce zakořeněn, bez ohledu na to, že z důvodu rozličných reforem kalendáře je to vlastně nesmysl.
Osudový" rok 2008 je za námi. I já na jeho začátku propadl mýtu osudových osmiček" a říkal si: Něco se stane, něco se musí stát, už to musí prasknout – je přece osmičkový rok" a lidé si nenechají kálet na hlavu věčně. Vezmou vidle a půjdou vykydat ten hnůj ze Strakovky." Kdy, když ne teď? Doba je těhotná defenestrací….
Jestli byla, tak potratila. Nic zvláštního ani světoborného se nestalo. Vše při starém, šrouby se dále utahují, ale lid je zřejmě ukut z nějakého skutečně kvalitního materiálu, protože stále drží, a i když se objevují první trhlinky, zatím to neprasklo." Básník Jan Neruda jednou napsal: Bude-li každý z křemene, je celý národ z kvádru." Měl pravdu – jsme tak pevní a odolní, že nám mohou naši politici na zádech dříví štípat, a s námi to ani nehne.
Jenže to, že čas v Čechách plyne v atmosféře všeobecné rezignace dál svým provinčním tempem ještě neznamená, že jinde se nic neděje, že svět je v klidu. Je-li, pak je to klid před bouří. Ve skutečnosti je svět nervózní, napjatý, podrážděný a se sklonem k výbuchům.
Žádné osudové osmičky" v tom však prsty nemají. To, co v loňském roce vyplulo na povrch z hlubin kapitalismu a začalo otravovat vzduch na celé planetě, zrálo v útrobách burz, fondů a bank již dlouho dobu. Zatím to však jen nesměle vystrkuje růžky a lze očekávat, že v celém svém děsivém majestátu se ukáže až letos, či dokonce napřesrok: krize, kolaps, válka a zmar, utrpení, bída, smrt. Na horních palubách se ještě křečovitě tančí, ale podpalubí už nabírá vodu takovým tempem, že to již žádná pumpa nezvládne, tím spíše, že ta pumpa je jen virtuální, produkt zbožného přání, pravověrného, ale naivního.
Jsme svědky odkouzlování kapitalismu. Kouzla zbavený kapitalismus ztratil svůj sexappeal a pohádka o selfmademanovi již nedokáže udržet zbídačené zástupy v poslušnosti. Kapitalismus ztrácí svoji schopnost korumpovat, ani svádět už nedokáže a zbývá mu to poslední: brutální hrubé násilí, totalizace, vykročení směrem ke světu z Orwellova románu 1984", který přes veškerou snahu propagandy vykreslit jej jako obraz komunismu, které nemá s kapitalismem nic společného, je především odhalením pravé tváře kapitalismus, zbavené všech masek, šatů a ochranných kouzel. Lháři ve fraku již nikdo nevěří.
Pokud bude nějaký rok osudový", nebude to 2008, kdy to jen" začalo, bude to 2009, kdy padnou poslední zábrany a ukáže se, jak a kam to bude pokračovat. To, co se loni stalo, se stát muselo. Ale to, co se stane letos, máme ve svých rukou. My se budeme rozhodovat, zda dáme přednost víře před realitou, zda dáme přednost zaslepené dogmatické věrnosti neoliberální ideologii před odmítnutím vyčpělých a překonaných schémat a nutnými změnami, které jediné nabízejí naději na budoucnost pro nás pro všechny, nikoliv jen pro samozvané vyvolené."
Začíná to nenápadně, zdánlivě se nic neděje, ale pod povrchem to vře – naše společnost se otřásá v základech, kořeny, z nichž vyrůstá, jsou nade vší pochybnost shnilé a údajné jistoty se ukázaly jako pouhé prchavé iluze. Problémy, před kterými stojíme, již není možno řešit zametáním pod koberec a strkáním hlavy do písku. Touto krizí, která nám klepe na dveře (a která k mnohým již neomaleně vtrhla), se nebudeme moci promlčet. Můžeme se stokrát tvářit, že se nic neděje, na realitě to nic nezmění. Děje se a teprve se dít bude.
Záleží jen na nás, jak se s tím popasujeme. Nejsme bez šancí. Je to náš svět, můžeme jej ovládat, stačí jen chtít. Stačí málo": osvobodit se od ideologických klišé, v jejichž zajetí žijeme a která nám říkají, že žijeme v jediném možném a nejlepším ze všech světů, že kapitalismus je přirozený a že trh má přednost před člověkem. Znamení to oprostit se od bigotního ekonomismu a poslat na smetiště dějin všechny tržní chiliasty, co jich po světě běhá.
Znamená to připustit, že jsme udělali chybu, jasně ji pojmenovat a především – neopakovat ji. Dokážeme to? Budeme muset, jinou možnost nemáme. Jediná další alternativa je totiž – smrt. I proto je třeba nedopřát sluchu těm, kteří raději zvolí smrt pro všechny, než by připustili existenci světa, který není uspořádán podle kapitalistického dogmatu.
Tribun 
LV, tohle konstatování mi moc nesedí:[295]“Náš současný rodinný pes si jídlo zásadně nebere sám bez našeho souhlasu. Není to tedy kapitalista.“Váš pes je jistě slušně vychovaný. Ale dedukovat z toho zda je či není (tedy zde že není) kapitalista …?
Ještě mne napadá Tarasi,Není náhodou Vaše veverka [274] „prototypem“ spokojeného „dělníka“ jestliže dobrovolně pracuje pro ořešák v jeho zakládání „nových firem“ vybírajíce si za to odpovídající mzdu ve formě naturálií? Ořešákova úloha mi v tomto příkladu nepřipadá „parazitní“.
Kruciálním atributem vlastnictví je jeho persistence.Vlastnický vztah, na rozdíl od vztahu užívacího, přetrvává zánik fyzického kontaktu mezi vlastníkem a předmětem vlastnictví, dokonce takový kontakt není podmínkou jeho vzniku. Je zcela běžné, že někdo vlastní nemovitost, kterou nikdy neviděl, je samozřejmé, že vaše auto je stále ve vašem vlastnictví, i když stojí zaparkované v garáži v Kotěhůlkách, zatímco vy se opalujete na pláži někde na Ibize.Vlastnictví je tedy abstraktní vztah mezi člověkem a konkrétní věcí, který je nezávislý na schopnosti fyzické kontroly dotyčné věci.Neznám přesně zvyklosti psů, ale předpokládá, že pokud pes kost opustí, tak ji můžete klidně sebrat a vyhodit, aniž to psa nějak zvlášť trápilo. Možná se po ní bude časem shánět, ale když mu pak dáte jinou, bude myslím docela spokojený. Nemá vztah ke konkrétní kosti, nevlastní ji.Naproti tomu člověk nechce jen tak nějakou kost, chce právě tu jednu, kterou vlastní (a jejíž vlastnictví je zaneseno v registru kostíDalším významný atributem vlastnictví je to, že zánik předmětu vlastnictví je emocionálně (!) mnohem snesitelnější, než zpochybnění vlastnictví jako takového, tedy vlastník domu tento raději strhne, než by v něm nechal bydle bezdomovce. Jak jsem někdo četl, je údajně běžnou praxí zejména movitějších lidí, že když vyhazují něco, co je nadále funkční, tak to zničí, aby se jiný nemohl obohatit.
To je mi jich dost lítože maj tyhle nemoce .. použitelný věci naopak šetrně odkládám někde u kontoše, aby je někdo potřebnej ještě používat mohl. Ale budu asi málo movitej, tim to bude ;-)
Ale prdlajz, abstraktní vztah,Tribune: vlastnictví má jenom tehdy význam, pokud je chráněno, společností, garantováno státem: pokud by nebylo, tak si pro to vaše auto dojdu, a abstraktní vztah k němu navážu já. A – pokud byste tedy neměl bodygárdy, který by mi vyplombovali čelist (nebo stát, kterej to udělá podobně) – tak jste v háji.Neboli: pokud nebude vlastnictví chráněno mocí, právem, silou, tak to s ním bude podobné, jako s vlastnictvím ve zvířecí říši a žádný abstraktní vztahy ho nezachrání. Jenže ty automaticky předpokládáš, že tvé vlastnické právo je chráněno. Ale tahle ochrana je právní konstrukcí, bez níž je vlastnictví věcí, které nemáš nebo nejsi schopen mít pod fyzickou kontrolou, zcela iluzorní záležitostí a kruciální atribut si můžeš strčit za klobouk.Neboli jsi do toho taky zaved (jako Sax) to právní hledisko, od kterého jsem chtěl ABSTRAHOVAT a mluvit o vrozených dispozicích lidí a jejich touze něco vlastnit, mít, a dávat tomu přednost před být (tedy v převládajícím procentu).A s tím psem se pleteš, on má k té kosti skutečně intimní, vlastnický vztah, proto si ji zahrabává, aby mu jeho vlastnictví někdo nesebral. Nebo tu kost nakládá do země proto, aby změkla. Ale to bych se divil.Kamile Mudro, ty veverky jsou z hlediska lísky škůdci, ale jiné rostliny to mají opravdu tak, že pokud jejich semena neprojdou zažívacím traktem savců, tak nevyklíčí.
Si myslim,že ta líska s veverkou počítá. Někdo ten ořech musí odnést kousek dál, než spadne. Že jich přitom odnášení většinu sežere? S tím se prostě počítá – taková úplata za vykonanu službu (a pak, že to v přírodě nefunguje :)Kdyby to měl být parazitický vztah, tak budou ty ořechy jednoduše pro veverku jedovaté a bude mít po ptákách…
Tribune, pokud ten důmvlastník strhne tak asi hlavně proto aby se vyhnul odpovědnosti v případě že tam na někoho spadne strop a on pak nebyl popotahován za to že svůj objekt dostatečně nezajistil. Případně proto, že přítomnost bezdomovců vadí lidem v okolí a tak na vlastníkovu odpovědnost poukazují. O ničení těch vyhozených předmětů čtu poprvé. Asi to zas nebude tak rozšířené. Nebo ano? Mne by to tedy nikdy nenapadlo a znám dost lidí kteří naopak, například oblečení, před tím než je umístí k popelnici, vyperou.Psa hledajícího poměrně úporně svou kost a nebo oblíbenou hračku jsem už viděl. Ale i to že se smíří se svou ztrátou obdrží-li adekvátní náhradu. Co však při tom prožívá to netuším.Ale co např. ptáci vracející se z teplých krajů do svých hnízd, která pečlivě opravují a jsou ochotni se o ně poprat najdou-li je již obsazená? Čím se v tomto liší od lidí, vynechám-li obstarání si právníka?
Tribune,to nevidíte, že to nemá cenu? Tady je to samej skrytej neoliberál. :) „Přirozený původ vlastnictví“ – kdepak já jsem to slyšel, tedy četl… Že by v nějakém blábolu z libinstu?
No, Kamile,s věcma nevím, jsem nesledovala a sama se zbavuju minima, bo si ani nic nepořizuju. To, co se může hodit, prostě někomu dám.Ale setkala jsem se s případy „poškození/zbytečného utracení koně“, pokud by ho měl dostat někdo jinej, takže takový případy připouštím. Ale tam budou asi motivace jiné, tam nepůjde o vlastnictví jako takové, ale o ješitnost a pod… viz. třeba teď ta kauza se zmrzlejma ovcama, určitě by bylo ekonomicky výhodnější je prodat nebo zavčasu sežrat :/
Tarasi, proč by měla být veverka pro ořešák škůdcemkdyž on vytváří ty ořechy takové jaké jsou, právě proto aby byly rozneseny po okolí a sám by to nezvládl? Ke svému vlastnímu růstu ty plody přece nepotřebuje. Takhle jsou „spokojení oba“ veverka i ořešák.To že některá semena musejí projít zažívacím traktem živočicha, aby mohla vyklíčit (jako třeba jmelí nebo u některých borovic) a nebo jsou plody sestaveny tak aby na vrchu bylo „to chutné“ a uvnitř „to podstatné“ které uvnitř živočicha zůstane neporušeno vidím jako „snahu“ o zajištění distribuce „zboží“ do co největší vzdálenosti. Rostlina evidentně s konzumentem „počítá“ a nepřistupuje k němu jako ke škůdci. Ale ani tuto „vstřícnost“ bych nepovažoval za „parazitní“. Prostě dochází k obapolně prospěšné spolupráci ve smyslu směny „zboží“ za „službu“. Ten „spokojený dělník“ byla samozřejmě nadsázka.Jo a ještě něco. Co si myslíte o tom co píšu v [300]?
Těžko říct,sem dost dlouho žila se zvířatama, ale stejně nevim, co si vlastně myslej (každopádně jsem však přesvědčená, že si něco myslet dovedou, i abstraktně – třeba jenom proto, že zcela jistě maí sny). Někdy mi připadalo, že toho ví víc, a prostě proto raděj mlčí. K pozvednutí sebevědomí to opravdu není vhodná společnost ;)
Báro, já toho také moc nevyhodímale svého času jsem procházel pravidelně, cestou do práce, vilovou čtvrtí a tam jsem pravidelně vídával oblečení pověšené na plotě vedle popelnic, dokonce na ramínkách a některé i evidentně vyžehlené. Někomu se s tím prostě do sekáče nechtělo a neměl to komu nabídnout tak to řešil tímhle způsobem. A nešlo o jeden a tentýž dům. Takových tam bylo několik.A znám asi tři rodiny, které to takhle dělají určitě. Možná právě proto že to nejsou žádní „pracháči“ a tak si uvědomují že někomu ty věci přijdou vhod i když oni už je nepotřebují.
Jó Báro to mi povídejte :-)na to aby člověk došel k takovýn závěrům [311] stačí mít doma potkana.
Báro, omlouvám seže jsem zopakoval Vaši myšlenku[306]. To má člověk z toho když odskakuje k diskusi od jiné práce :-)
Kamile Mudro,[300], jistě, hnízda a nory jsou příkladem vlastnictví, které vyhovuje i Saxovým, Lockeho a Tribunovým náročným kritériím: vznikají prací a vlastníci je brání, tedy se nejedná o užívání.Ale ten příklad s kukačkou zemní by neměl zapadnout: než sameček uloví ještěrku, to dá práci, nesežrat ji jistě stojí přemáhání, a pak ji použít jako platidlo, vstupenku na a do samičky, to je už chování lidské.Jinej pták zase staví z větví a dlouhých per jakési loubí, stan zvaný áčko, a pak před něj naskládá mušle, kamínky, různé okrasné věci, pěkně na hromádku, stavbu i poklad vylepšuje tak dlouho, až se na to nějaká majetkuchtivá samice nachytá.
přebytečné žito je nutno spálit, říká výrobce závislý na trhu – rozdejte ho lidem a klesne poptávka po žitu a já neprodám to za peníze a nebudu mít ani na mzdy pracujících …Věčně se vracející Halleyova kometa kapitalistického zhodnocování …proto Tribune jakž takž funguje odvoz přebytku do takové Rwandy – tam by beztak žádná poptávka (koupěschopná) nebyla – tak ani nemá jak a kam co klesat …
No jo Tarasi,a co Kudlanka nábožná? Tam sameček platí podstatně „trdší měnou“. Dá se to také považovat za obchod?
Ale když nad tím tak přemýšlím, Tarasi,tak si uvědomuji že i kdybychom našli u zvířat sebevíce vlastnických projevů, tak to nijak nedokazuje jejich „vrozenost“. Ani u nich. Ani u člověka. Maximálně se by se z toho dalo odvodit, že jak u zvířat, tak i u člověka, došlo k rozvinutí „vrozené potřeby užívat“ do „potřeby vlastnit“ (a to ještě ne u 100% populace).Což znamená že člověk není jediným tvorem který je schopen takového vývoje. Vemte třeba mravence kteří se propracovali nejen k zemědělství (houby) a chovatelství (mšice) ale dokonce i k otrokářství (mravenci vlastní a nutí k práci ukořistěné mravence) a působí na Zemi mnohem déle než člověk. Jenže ani u nich to nutně nepředpokládá existenci genů které by je dovedly k těmto činnostem.Přikláním se tedy k závěru že vlastnictví je produktem a nelze jej tedy „legitimizovat“ odůvodněním že je k tomuto člověk „předurčen“ geneticky.
Kamile Mudro,pod www je odkaz na článek, kde je o kudlance pojednáno vědecky, i když to trochu sešmaťhal kocour. U kudlanek se nejedná o obchod, protože sameček makovicí neplatil, nevěděl o tom, že obchod bude realizován ve velmi tvrdé měně. Ztráta hlavy (neboli vlastnictví, pokud můžeme vlastnit sama sebe, ale proč vlastně ne?), tedy podstatné části majetku, ho přivádí k zuřivosti a jeho kopulační aktivitu dokonce zvýší, což by ovšem nějak korespondovalo s Tribunovou [303], ale nevím jak.
Evidentně, Tarasi, samičky těžíze sexuálního analfabetismu samečků. Alespoň už víme proč se neustále modlí. Nejspíše za to aby u nich nikdy nenastala sexuální revoluce.Řekl bych že s [303] to souvisí v tom že „zánik předmětu vlastnictví je emocionálně (!) mnohem snesitelnější“ právě pro tyto samečky :-)Ale možná by kocour Helmut došel i k jinému závěru. Uvidíme s čím přijde až dočte Obraz Doriana Graye, neupadne-li z toho do příliš velké deprese.Mne by teď zajímal Váš názor na [318].
A ještě něco Tarasi,Toho kocoura Helmuta vidím asi takto: celý černý, s bílou náprsenkou a prorezlým ocasem.:-)
Tak já to sešmaťhám taky,a doufám, že z toho GeoN se Zoomem dostanou mladý, ať si to pak doma vysvětlujou jak chtějí.Nevidím jakýkoliv rozumný důvod, aby se pro účely debaty o vlastnictví coby fenoménu biologickém a morálním rozlišovalo mezi užíváním a vlastnictvím, protože je to konstrukce právní, umělá, dobrá jenom k tomu, aby si právníci mastili kapsy.Touha a potřeba vlastnit je podle mě přirozenou vlastností všech tvorů (pardon, Tribune a Saxi), a těžko se hledá hranice (směrem k bakteriím), odkdy to už neplatí.Jenže: jestliže u chlupáčů a pernatců se vlastnická vášeň omezuje na procesy bezprostředně související s udržením rodu, tedy bydlením, obživou a rozmnožováním, a po ničem více netouží, zbytek svých aktivit věnují srandě, přátelení se a pozorování světa (přičemž jejich filozofické závěry nejsou nikde publikovány, jak poznamenala Bára), u člověka je to jinak.Vlastnictví a vlastnění se mu stalo doslova zuřivou a patologickou obsesí, kvůli níž se jednou patrně sám zahubí. Přitom ale do určité úrovně je možnost vlastnit (a tedy vynikat, být úspěšný, mít pohodlný život) vlastností pozitivní, motorem, který (většinou) pohání lidi k vyššímu výkonu. Od určité hranice, o jejíž úrovni se můžeme široce dohadovat, se vlastnictví stává kombinací sedmi ran egyptských, aidsu a nejzákeřnějšího viru chřipky. Bezúčelná hrabivost horních deseti tisíc, spolu s agresivitou a iracionální nesnášenlivostí lidí, stojí za většinou současných potíží světa a zbytek zaviňuje nepřímo.Logickým závěrem, návodem ke zlepšení situace, je pak odstranit příčinu. Jenže na to už přišel vousatý Karel, přičemž realizační směrnice od bradkatého Iljiče a kníratého Koby nedopadla nejlíp. Já tady s mudrováním končím a můj recept je ověřená klasika, která dala doposud nejlepší výsledky.
Ano, přesně, Kamile,a všimněte si, že nepátrám, odkud to víte. věcem a událostem je třeba nechat jejich mystické tajemno, nerušit nadsmyslové procesy.Zvláště pak tehdy, když jste se o tom mohl jednak dočíst, druhak vidět fotky.
Tak jsme si hezky popovídali a zase jsme se posunuli kousek dál. Nebo ne ?
No jo, Tarasi, viděl jsem ho na Pavoucíchale nebyl jsem si stoprocentně (i když na 99,9) jistý že je to skutečně on. Škoda že v tom žádné mystické tajemno není. V životě ho není nikdy dost.
Tak jo,uznávám svou porážku, vlastnictví je tu od přírody, ba co více, je to dokonce „přírodní zákon“ a proto nemá smysl mu odporovat. Proto hned zítra jdu a řeknu si strýčkovi Sorosovi, aby mi dal pár miliard šestáků a koupím si za ně Tarase. On protestovat jistě nebude, když přece dobře ví, že vlastnictví je ta přirozená věc. Ještě ale nevím, co s Tarasem budu, dělat. Nejspíš ho budu vystavovat na jarmarcích jako ukázku toho, že vlastnictví je nade vše. Doufám, že se ale bude to jeho vystavování rentovat, protože jinak, ač nerad, bych musel přistoupit k řešení podle [309], jsem totiž děsně ješitnej vlastník.
Zoome,když někdo uzná porážku, tak potom většinou drží zobák.A vyplatilo by se vám to, svět by se nedozvěděl, že nic nevíte o řádu otrokářském, v němž se s lidmi obchodovalo zcela přirozeně, jako se slepicema. Řekněme, že jste unavenej tím věčným luštěním nejasných a původem záhadných duševních pochodů Vůdce.
Tarasíku, otroku můj,nevím, z čeho usuzujete, že nic nevím o řádu otrokářském. Zřejmě vaříte ze stejné vody, jako jste z ní vyvařil tu přirozenost vlastnictví.Už se na to otrokářství těším, brzy na něj určitě dojde.
…a cejtite, zoome,taky tak intenzívně v prostoru krev?…tu vaši….)
Tarasi, proč pořád nechceš vzít na vědomí ten rozdíl mezi vlastnictvím a užíváním?A taky tohle:[315] „vznikají prací a vlastníci je brání, tedy se nejedná o užívání.“ – to jsi vzal proboha odkud?
Zoome,nesmíte se těšit nějak přehnaně, abyste si nebezpečně nezvýšil teplotu a nevyvařil si přirození. (Nemyslím, že máte na to, abyste se mnou soutěžil v jedovatostech, buďte realista.)A zase jste udělal základní chybu, otrokářství neopustilo lidstvo nikdy (takže věta, že na něj dojde, nedává smysl) a samozřejmě trvá i dnes, jenom formy jsou pestřejší a mají různou intenzitu. Vlastnictví a touha po něm je jeho přirozeným zdrojem, příčinou.
Tříotazníku,nevidím, protože mezi vlastnictvím a užíváním věci není v přírodě žádný rozdíl. V lidské společnosti je dán pouze z důvodů právních a ekonomických, rentiérských, aby bylo možno věci a nemovitosti pronajímat a mastit si bezpracně kapsu. (Taky jsem léta pronajímal, takže je to suché konstatování, bez emocionálního obsahu.)Tamto jsem vylovil kdesi v hloubi levého prefrontálního kortexu. Nebo bůhvíkde okolo.
[332] Tříotazník jsem byla já, technickým nedopatřením, omlouvám se. Vysvětlení mi stačí, ty moje platonická jedovatá lásko, to by tak odpovídalo tebou uváděnému zdroji, ty tvoje znalosti, promiň :-).
Tak já uchopím Hamilbarův podněta pokusím se to shrnout aby bylo viditelné o jaký kousek jsme se posunuli. 1) Myslím Tarasi že se shodneme na tom že v současné době je fenomén vlastnictví natolik svázán s člověkem že přestává být důležité kde k němu přišel a dá se očekávat že ho sebou ponese i do budoucnosti.2) Řekl bych že se shodneme i v tom že pokud se bude nadále projevovat tak jak jste popsal převládá jeho negativní dopad na společnost nad těmi pozitivními.3) Jistě se shodneme i v tom že je potřeba buďto vytvořit takové podmínky ve kterých by se nemohl neomezeně rozvíjet, nebo jeho vývoj nasměrovat tak aby pozitiva převládla nad negativy.4) Nejspíš se shodneme i v tom že pokud by šlo o vrozenou záležitost byla by řešitelná genetickým inženýrstvím, což je pro praktické využití totéž co neřešitelná a proto je potřeba zvolit jiný způsob řešení.Zmínil jste se o „ověřené klasice která dala doposud nejlepší výsledky“ a já se přiznám že si nejsem jistý zda chápu co tím myslíte. Mohl byste to víc rozvést?
Jasně Tarasi,soutěžit v jedovatostech umíte výborně. Škoda jen, že mají prd společného se skutečností.V této „debatě“ končím, takže si užijte případné poslední slovo.
Teď mi tohle debilní Blogujesežralo dost dlouhou odpověď, takže kratší verze:Ano, Kamile Mudro, shoda 1 až 4.Ověřená klasika je sociálně-tržní hospodářství šedesátých až devadesátých let v západní Evropě a Skandinávii (kde přežívá). Těžce nabouráno globálním kapitalismem, který vystavuje evropského dělníka mzdové konkurenci otrocky vykořisťovaného Asiata. Výrobky z otrokářských zemí je nutno postupně zatěžovat vyššími a vyššími dovoznímí cly, jít i po volném pohybu kapitálu (zdanit) a trestně danit při jeho odchodu a při vynoření se do a z daňových rájů.Ale tohle říkám už několik let a nemám to ze svý hlavy, říkají to i vynikající národohospodáři, praktici, zleva i zprava, žádní univerzitní teoretikové.U nás je není slyšet proto, že modrácká média (prakticky všechna) tyhle hlasy nepustí a melou jenom diluviální recepty českých vykopávek typu Kohout, Joch, Ševčík, Schwarz, Papá Tunel atd.
Škoda Tarasi, že Vám to tu delší odpověď sežraloMne to už naučilo napsat si příspěvek v poznámkovém bloku a pak ho překopírovat. No už je spousta hodin na nějakou delší diskusi a jistě se nečteme naposledy.Děkuji a přeji dobrou noc.
Pane Mudro: fenomén vlastnictví natolik svázán s člověkem že přestává být důležité kde k němu přišel….No to ne. Pokud je kapitalove vlastnictvi zdrojem nasich problemu, tak s nim bude neco treba delat.Jakmile prijmeme vlastnictvi (schopnost vlastnit) jako nam vrozene, je preci nabile dni, ze do budoucna mohou vest jen 2 cesty k potlaceni problemu, z nej vzniklych:1. tvrda prevychova2. hledani a manipulace se jeho zdrojem (genem)Nevidim duvod, proc bychom meli (vasimi usty) rici: „což je pro praktické využití totéž co neřešitelná“. Proc neresitelna? Klidne se muze stat, ze nase spolecnost opravdu dojde na prah katasrtofy a pak kazde reseni bude legitimni. Upravit „gen“ vlastnictvi preci muzeme Mendelovskymi technikami, nejenom nanointervenci, staci jen vetsi Petriho miska, obehnana ostnatym dratem.Je- li nam neco vrozeno, urcite to nevykostite vystraznym zvednutim ukazovacku. Klasicka Vondrackova ucebnice psychiatrie rika: „Carodejnice sice neexistuji, presto ale dokazi nadelat mnoho skody“. Prijeti vlastnickeho chovani jako nasi vrozene vlastnisti je stejne tmarstvi, jako verit na certy.Lascivni (doslova obscenni :o) argument typu „pes si chrani kost, proto se chova vlastnicky“, bychom mohli treba rozsirit na uvahu „krtek si dela tunely, proto je dobrym matematikem“. Proti takovym argumentum, uz od zakladu polozenym zcela mimo rovinu podstaty sledovaneho deje, nelze polozit zadny validni protiargument. Je to, jako kdybychom se preli o to, zda mrkev je dobre kladivo. A abych nemuvil do vetru, tak jsem si jeste pred tim, nez jsem tohle napsal, zkusil jednim vetsim mrkvim exemplarem zatlouci maly hrebicek do korkove nastenky- a slo to vcelku bez problemu.
bych to tak nehrotila, Saxi.Nikdo tady nenaznačuje, že by snad měl existovat nějaký gen speciálně pro vlastnictví. Spíš to bude tak, že existují určité (vrozené) vlohy, které se v určité situaci určitým způsobem projevují. A hlavně, že jsou u jednotlivců různé, a to jak mezidruhově, tak i v rámci druhu. Myslím, že to celé spíš vzniklo jako polemika nad tím, co je příčinou existence vlastnictví. Jak vidím, zatím jsme se nedohodli ani na obsahu pojmu vlastnictví.
to ale nejde nevyhrotit, baro….Pokud je neco vrozene (i vloha, to je jedno), musi to byt nekde zapichnute a dle pana Mendela se s tim da i manipulovat. A kdyz nam tahle vlastnost vadi, nelze se ji zbavit jen tim, ze ji nejak potlacime….to jiz Freud….tedy ji lze jen natvrdo presunout do jineho reciste, anebo ji zmanipulovat (naredit, zkombinovat atd.).
a co se tyce vlastnictvi….Tak jde o ovladani druheho cloveka prostrednictvim veci. Dusevni vlastnictvi je novinka (abstraktne umocneno na druhou), tu snad zatim muzeme pominout.
A dotretice, kdyz uz jsem tu cvrnknul do Freuda….Podle modernich psychoanalytickych pozorovani neni ani vubec jasne, jestli nejaka sexualita vubec existuje (tim se smaozrejme stavi psychoanalyza proti svym korenum). Mozna, ze jde o bazalni agovaci aktivitu, svedenou do reciste nazyvaneho sexualita (to je dobre vychodisko pro sledovani tak zvanych perverzi, tedy agovaci aktivity svedene do obecne [b]ne[/buznavaneho reciste).Je- li tomu tak u sexu, musi to platit dvojnasobne i pro vlastnicke chovani. Tedy neni- li vlastnicke, umele vytvorene osnovy, neni ani vlastnickeho chovani.
oprava:..agovaci aktivity svedene do reciste, jez neni obecne uznavano jako plnohodnotne
Saxi, pokud jste četlco jsem napsal v [318] pak jistě víte, že se dobýváte do otevřených dveří. Vámi (hned v záhlaví) citovanou větu [338] jsem použil ve smyslu: „Když hoří dům je lépe před ohněm uprchnout než sedět a přemýšlet o tom jak k požáru došlo.“Což, samozřejmě neznamená, že by pro mne tato informace nebyla důležitá až budu stavět dům nový. Možná toho vím o praktickém a masovém využití genového inženýrství příliš málo a tak ho vidím z hlediska momentálního „uhašení požáru“ jako „sklenku vody“, přičemž nevylučuji možnost že by se někdy v budoucnosti mohla tato sklenka „proměnit“ ve „vodní dělo“.Mne by však zajímalo zda je možné nalézt řešení problémů, z vlastnictví vyplývajících, už dnes a nebo zda alespoň existuje možnost položit takovému řešení už dnes nějaké základy. Nelíbí se mi role chirurga který čeká až bude vynalezen laserový skalpel. Chci operovat tím co mám k dispozici. Dost na tom že si nejsem jistý ani tím zda je operace možná, či dokonce ani tím zda lze pacientův problém řešit operací.Přiznávám že, z tohoto hlediska, máte pravdu ohledně nutnosti správně stanovené diagnózy. Jde však také o to uzdravit (nebo alespoň stabilizovat) pacienta, dříve než se diagnóza stane zbytečnou.Nevím jak si představujete „tvrdou převýchovu“ ale nepochybuji o tom že jsme nějaké formě převýchovy vystavováni dnes a denně.A co se týče genového inženýrství tak v téhle záležitosti nemám úplně jasno jaký postoj zaujmout. Nechci být tak rigidní jako Jehovisté se svým přístupem k transfůzi a nebylo by mi proti mysli kdyby se genetickou cestou podařilo lidstvo zbavit třeba rakoviny. Na druhou stranu se mi vůbec nelíbí představa nějakého genetického „šlechtění“ dokonalých jedinců.Vaše porovnávání psího CHOVÁNÍ a krtkovy DOVEDNOSTI mi však připadá jako typické mixování hrušek s jablky. A klidně řeknu o pavoukovi že je dobrý provazník nebo o termitech že jsou dobří stavební inženýři. A jistě nejsem se svým názorem osamocen. To Vám potvrdí každý kdo jen něco zaslechl o bionice.
priznavam, ze jsem to necetl, pane Mudro….Ale vem to das. Myslite si, ze krtek se svemu hrabani nekde naucil, ze mluvite o dovednosti? Ci ze psovo chovani je vysledkem rozumove uvahy? Podle meho je obe z jednoho kadlubu. A termiti a pavouci instinktivni chovani patri do stejne kategorie. I vlastni pes na vas vrci, kdyz se priblizujete k jeho misce se zradlem, ackoliv nikdy vzivote jste mu tam predtim nesahl (a ani nikdo jiny). Tedy i instinkt je chovani a jak se rika: instinkt je pameti rasy. A pak tu mame jeste podminene reflexy.
Pricemz podotykam, ze u cloveka az na vyjimky neni instinktivni (tedy ne-volni) chovani vubec popsano….Ani tady nevidim tedy duvod, proc by mela mit zvirata „navrch“ tim, ze nektere jejich instinktivni chovani by melo byt prekvalifikovano na volne- vlastnicke.
Re: Tak jde o ovladani druheho cloveka prostrednictvim veci.i na to musej bejt minimálně dva :/
Já si to myslím, Saxinejenom o krtkovi. Řada zvířecích rodičů přece učí svá mláďta, minimálně příkladem (ale nějaký vrozený „talent“ tam určitě je). I když, co se týče hmyzu, tak tam asi musí jít o nějakou druhovou paměť. Co já vím jak se šíří instinkty? Třeba tam hraje roli i fenomén „sté opice“ a nejen geny.Psi se chovají různě. Každému kterého jsme měli jsem mohl vzít kus žvance nejenom z misky ale i přímo z tlamy (a to jsme neměli jen mrňousy), aniž bych se bál o prsty.Jsem toho názoru že ta zvířecí psýcha nebude lidské příliš daleko.
Není popsáno Saxi?Tak si zadejte do Google „lidský instinkt“ a uvidíte kolik se na Vás vysype popisů.
Báro a co takový fetiš?Člověk + víra + věc. Ale je fakt že tu víru musí člověku dodat druhý člověk.