O uctívačích

8 komentářů: „O uctívačích“

1. Nestydím se za to, že čtu a poslouchám ostatní a vybírám to nejlepší. Můj názor není nikdy konečný a vždy se může změnit. Je to takový volný trh s myšlením… když někdo přijde s něčím lepším, proč ne? Nejsem bedna abych něco vymýšlel a nepovyšuji se na úroveň léčitele světa jako eGon.

2. Jistě, Sunfreedome,máte pravdu. Ale ten citát mluví o něčem zcela jiném. Nemluví o učení se, ale o odevzdání se.Hádal bych se ale o to, že existuje nějaký trh s myšlenkami. Myšlenky nejsou věci. Zkuste si za 3� kopit sonet.

3. Myšlenky nejsou věci. Ale o poptávku každý nabízející stojí – s tím svým „produktem“. A poptávka je svázána se „třídním“ zájmem poptávajících.Omlouvám se, že to trochu zneužiju k vlastní prezentaci, ale ono to s problémem souvisí.Zkusím totiž příklad s něčím svým (dnešek na lavce) :“Mohlo by se zdát, že když klesne odbyt a výroba o něco málo, tak se snad tolik neděje.Proto Bimbo říká – no, bóže, tak se bude vyrábět o něco míň.Jenže takto věci dnes nefungují. Chronická nadvýroba je trend základní – příklady o tom, že existuje někde nějaký opak, na tom nemohou nic změnit. U nadvýroby je setrvalým stavem věcí, že sebemenší snížení produkce znamená problémy.Nebylo by tomu jedině v případě, že by bylo možno nějak znatelněji snižovat náklady. Ale náklady snižoval přece výrobce stále, předtím v této kapitalistické globalizované ekonomice, které je méně keynesiánská a více klasická, více marxovská (kapitál je čím dál tekutější, trh je čím dál světovější) …Pokud skutečně jakoby couváme od velkého keynesiánského třídního kompromisu zpět k brutalním pravdám klasické ekonomie, pak začíná čím dál víc platit – buď všechno nebo nic.Buď vyrábím na plné pecky nebo je zle ve smyslu hodně zle.Jestli před 50 lety tolik nevadilo, když produkce poklesla a fixní náklady se musely rozpouštět v menším počtu produktů (ceny nedokonalé konkurence byly vyšší než ortodoxní parametrická cena klasická a neoklasická), ceny měly pěkné naducané polštáře, kryly různé náklady, které bylo možno snížit …… tak teď už rezervy nejsou – nyní jsme opět o něco blíž parametrickým cenám a sebemenší snížení výroby bolí nesrovnatelně víc než v zlaté éře humanního kapitalismu Proč si myslíte Bimbo, že ani dnes keynesiánství ne a ne převzít žezlo ? Jenom proto, že už nelze vycházet z uzavřené ekonomiky a vládní poptávkový impuls v superotevřených ekonomikách je neúčinný ?Jsou verze, jak se s tím vypořádat – keynesiánství má více možností a verzí …A jinak je přece vše připraveno k převzetí duchovní moci nad ekonomikou – jsou problémy, neoliberalismus je čím dál zdiskreditovanější …Jenže prostředí, které nás obklopuje, je více klasické a bude ještě více. Evoluční smířlivost už nedostane šanci, aby nastoupila, kompromisy budou čím dál obtížnější, radikalismus bude čím dál pravděpodobnější, semotánové už nedostanou šanci a sociální demokraté se dostanou – jako tolikrát – na rozcestí – tentokrát ale předmětem volby nebude nějaký reálný socialismus, nicméně opět půjde o tvrdou volbu, která někoho bude bolet VELICE.Teď jde o toho, koho … Volbu „Buď – anebo“.Tu negativní verzi budoucnosti si představuji asi takto : kapitál se vymaní ze závislosti na hromadném odbytu.Minorita bude vlastnit veškeré zdroje a výrobně-spotřební cyklus bude fungovat víceméně „mezi svými“ – bude to jen jejich odbyt, odbyt vladařů, který jinak dělá rukojmí z každého z nich jako z výrobců (realizace – bez ní je všechno jen harampádí). Massa ztratí poslední sílu a kartu, kterou má – kartu konzumenta. Ohryzané kosti budou pohazovány „za dobře střežené hradby“ …astream“Tož tak.Po něčem takovém přece nemůže existovat poptávka a nemyslím si, že by důvodem mohly být nějaké zvlášť velké teoretické chyby (ty jsou druhým obvykle lhostejné v odvětví, kde klidně existují dvě ekonomické školy, které tvrdí souběžně při popisu téže reality v téže době pravý opak a existují tu dál a považují se za vědu). Ale levicový mainstream, který vidí řešení v (jakékoli) regulaci a inženýringu a čeká, že keynesiánství opět opanuje veřejný prostor, se štítivě odvrátí.Pro pravici je to zas extrémistické.Takže zůstane pár vnitřně autonomních lidí jako nejspíš Vy, Tribune, kteří třeba souhlasit nebudou, ale aspoň nad tím nepředpojatě budou přemýšlet.U těch ostatních ale zafunguje hned blok, červený hadr na bejka – určitá slovní spojení výrazy atd. moje skepse vůči síle kompromisu (který neodmítám, jenom jsem skeptičtější než se má – nestačí mi volat starou pravdu „neplatí, že trh nezařídí vše“ – to je banalita a jsou to hlavně mocní, kteří především těží z přerozdělování – ti to dobře vědí (viz tzv. „nová politická ekonomie“) a falešný terč jim vyhovuje, aby se někdo nezačal ptát : jaké přerozdělování, v čí prospěch, přerozdělování není hodnota samo o sobě, aby se všichni opíjeli tím, že sláva, nastoupilo přerozdělování (jakékoli, jako princip, dál se neptáme) …Jenom ještě jednu myšlenku a už toho nechám – všimněte si Tribune, že participační (např. družstevní) vlastnictví bylo silnější a významější v dobách, kdy vládla reálná ekonomika – v první polovině XX. století bylo družstev (myslím družstev na Západě, za první republiky u nás)Kde jsou ?

4. Já zas mám dojem, Tribune,že trh s myšlenkami přímo bují: know how, software, patenty, literatura… a co se týče sonetů – no, je fakt že Seifertovu Prahu za tři Euro asi neseženete :-)Řekl bych že citát se vztahuje k lidem kteří se upnou k tomu co hlásá jimi přijatá autorita a nemají nejmenší potřebu, od ní převzaté názory či jednání které považují za vzorové, jakkoli revidovat. Nepovažoval bych však takové rozhodnutí pokaždé za něco odsouzeníhodného či jak je zmíněno – otroctví. Pro mnohé lidi to může být „nalezení klidného přístavu“, pocit sounáležitosti který dlouho hledali nebo životní náplň kterou rovněž do té doby postrádali.

5. Astreame,to, o čem mluvíte („Myšlenky nejsou věci. Ale o poptávku každý nabízející stojí – s tím svým „produktem“. A poptávka je svázána se „třídním“ zájmem poptávajících.“[3]), nejsou myšlenky, ale věci. To je ideologie a ideologie je věc, produkt, nástroj k ovládání lidí. Vy mluvíte o trhu s vírou, nikoliv s myšlenkami. Půvab ideologie tkví v tom, že je hotová. Stačí ji jen naservírovat, nic není třeba vymýšlet, na ničím přemýšlet. Alespoň na straně „zákazníka“, na straně „implementátora“ se bez nějaké té intelektuální práce neobejde.

6. Kamile,to, o čem mluvíte, není trh s myšlenkami, ale s produkty. Know-how, software, patenty, licence, autorská práva, to nejsou myšlenky, ale věci předpisy k reprodukci jiných věcí. Je to něco jako snapshot myšlenky, ale není to myšlenka. Myšlení je dynamické, ale to, o čem mluvíte vy, je statické, je to jen odraz myšlenky, vtělený do média.Nemůže existovat trh s myšlenkami, protože myšlenky nelze zcizit. Každá myšlenka, i ta, o kterou se podělíte, je stále vaše, i když už nikoliv pouze vaše. Nikdy nemůže předat celou svoji myšlenku, ani se jí nemůžete zbavit. Je od vás neoddělitelná.Pro mnohé lidi to může být „nalezení klidného přístavu“, pocit sounáležitosti který dlouho hledali nebo životní náplň kterou rovněž do té doby postrádali.To je přesně to mefistotelovské spočinutí, které odmítám. Je to návrat zpět do lůna matky a to není možné. Člověk, který se jednou vydělil z těla druhu a uvědomil si svoji individualitu (vyhnání z ráje?) se již nikdy nemůže vrátit zpět, aniž by riskoval závažné emocionální a morálně-volní poranění.

7. Tribune, to je úplně v pořádku,že takové spočinutí odmítáte. A chvála bohu že nejste osamocen. Ale jsou i tací (a není jich málo), kteří to potřebují a mají stejně svobodnou volbu jako Vy. To že Vy volíte jinou cestu není nijak závazné pro kohokoli dalšího. Pokud se někdo uteče k autoritě, která ho odvede od hazardu, chlastu nebo kriminální činnosti a nebo třeba jen od pocitu prázdnoty, který ho provázel po celý jeho dosavadní život a on se najednou začne cítit nějak významným, tak je to pro takového člověka úspěšný krok. Prostě něčemu věří a život pro něj má smysl. Každý přece žije v takovém světě jaký vnímá.

8. Jo, ještě k těm myšlenkám…Tribune, když to vezmu do důsledku, tak člověk (jeho tělo) je sám také takovým „médiem“ sloužícím (mimo jiné i) k předávání myšlenek. Samozřejmě pokud to berete tak že myšlenka je myšlenkou pouze pokud se nachází v té pohyblivé fázi neustálých proměn a vývoje, tak ji nikdy nemůžete předat celou. Ale proč by dokončená myšlenka neměla být také považována za myšlenku? Jaký je podle Vás rozdíl v tom, sdělím-li Vám svou myšlenku bezprostředně, verbálně a nebo napíši-li Vám ji v dopise? V obou případech jde samozřejmě o „kopii“ protože „originál“ mi zůstává. Ale pokud se tou myšlenou po jejím sdělení dále nezabývám, pak jde o její věrnou kopii která se neliší od originálu. Vlastně i v případě že pokračuji v jejím rozvíjení jde o věrnou kopii až do místa od kterého jsem ji předal. Já osobně vidím všechny zaznamenané myšlenky jako by uložené v „konzervě“. Věc je ten plech okolo ale „uvnitř“ je prostě myšlenka. Oči a uši jsou základní nástroj, kterými tu myšlenku dostanu ven ale jsou to stejné nástroje které bych použil i v přímém kontaktu s Vámi. Připadá mi to podobné jako třeba s vodou, kterou pijete celý život ale v podstatě si ji neustále jen půčujete a pak zase vracíte. A tak myšlenka stejně jako koluje nejprve v mozku, koluje pak dál mezi lidmi a nepřestává žít. Je nadále rozvíjena, doplňována mnohdy zkreslována, zavírána a pak zase osvobozována, … jako dítě které pustíte do světa. No a v některých svých podobách je i prodávána.

Komentáře nejsou povoleny.