Již nějaký čas dlužím Vesemirovi odpověď na otázku, proč jsem nazval křesťanství bludařstvím." Těmito slovy tento text původně začínal. Jenže podíváte-li pozorně na odkazovaný článek (resp. komentář), zjistíte, že z nějakého času" jsou již bezmála dva roky (sic!). Ne, nesepisoval jsem ty dva své opus magnum," které bych vám teď předkládal, jenom jsem ten text na první zátah nedopsal a pak jsem se k němu již nedokázal vrátit, i když mi mezitím několikrát prošel rukama a stále se mi připomínal jako nedokončené dílo, které si žádá buď završit, nebo zavrhnut. Zavrhnout jsem jej nedokázal, na to mi ho (sebe!?) bylo příliš líto, ale dokončit se mi ho také nechtělo, a tak se z něj postupně stal doyen mých restů. Až nyní, pod průhlednou záminkou návštěvy pontifa maxima, jsem se přiměl k tomu jej dokončit.
Prolog
Text, který se tak obtížně rodil a který vám nyní předkládám (sám nevím, proč jsem považoval za nutné jej dokončit, snad kvůli tomu slibu, který jsem Vesemirovi tehdy dal) není v žádném případě vědecká práce, není to ani práce seminární, nemá žádné ambice a neaspiruje v žádném případě ani na částečné, natožpak na kompletní pojednání o vnitřních nekonzistencích, rozporech, podivnostech a zmatcích v křesťanském (rozuměj římsko-katolickém) učení. Jde spíše o neuspořádaný, nekompletní a nesourodý výčet toho, co mne tehdy vedlo k prohlášení, že křesťanství je neskutečné bludařství" (nechme nyní stranou, že jak se můžeme právě teď přesvědčit takříkajíc v přímém přenosu, je to bludařství" skutečné až hanba).
Nuže…
Slovník cizích slov praví: blud = chorobné a nevývratné přesvědčení neodpovídající realitě, ale svědčící o poruše percepce, myšlení i emocionality, celé osobnosti.
Chci-li být přesný a sám k sobě poctivý, musím hned z kraje přiznat, že titul tohoto textu je nepřesný a zbytečně barnumský, protože v případě toho, o čem budu psát (a především toho, čemu se záměrně vyhnu) se o žádné bludy nejedná, protože blud je nevývratné přesvědčení neodpovídající realitě, ale (náboženská) víra je realita sama pro sebe. Nic se nemůže dostat do rozporu s vírou, protože víra je zapouzdřena sama do sebe, je svým vlastním vesmírem, který existuje funguje nezávisle na našem vesmíru společném, ve kterém píši tento text a vy ho budete číst.
Stokrát se můžeme smát chlapovi v krumplované sukni, že si povídá s oplatkou, on ve svém realitě rozmlouvá s Bohem a pokud on nebude chtít, tak to tak i zůstane a my s tím nic nenaděláme, bez ohledu na to, že stejně dobře jako my ví, že v ruce nedrží boží tělo (není on to nakonec kanibalismus, když jeho bůh je (také) člověk?), ale tepelně zpracovanou směs mouky a vody.
Víra je vůči faktům indiferentní, jinak by to nebyl víra, ale vědění.
Nicméně blud" je slovo dostatečně expresívní na to, aby velmi dobře vystihlo mé mínění o náboženství vůbec a křesťanství zvlášť, a proto se jej i přes drobnou terminologickou nepřesnost podržím.
Bůh
Nehodlám se (alespoň ne zde a nyní) zabývat samotnou existencí boha (bohů). Víra v boha je záležitost navýsost subjektivní a intimní (nenechme se zmást jejími sociálním a masovými vnějšími projevy) a je zcela bezpředmětné někomu tuto víru vyvracet, či se jí vůbec zabývat. Někdo věří v boha, někdo v demokracii, někdo ve volný trh, někdo v to všechno dohromady a někdo ve Velké létající špagetové monstrum. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát.
Nehodlám se zabývat ani tím, zda byl svět stvořen, či zda vznikl tak nějak sám od sebe evolučními procesy (osobně dávám přednost tomu být dílem náhody, než odpadním produktem zvrácené zábavy nějakého potměšilého boha), ani dalšími populárními otázkami, chci se pozastavit nad něčím jiným: mají křesťané vůbec jasno v tom, v jakého boha věří?
Protože křesťané jsou monoteisté, a tedy uznávají jen existenci jednoho jediného boha, a protože se zároveň hlásí k judaismu a starozákonní tradici, plyne z toho, že bůh Nového zákona (křesťanů) musím být totožný s bohem Starého zákona (židů). I když odhlédneme od toho, zda mají sami židé jasno v tom, v jakého boha vůbec věří (ledacos nasvědčuje tomu, že ve Starém zákoně figurují minimálně dva různí bohové – stvořitel světa jeho usurpátor – kteří jsou vydáváni za jediného), je třeba se ptát: je bůh Nového zákona totožný z bohem Zákona starého?
Pokud budeme předpokládat, že Bible nelže (což je v případě díla, jehož účelem je manipulovat s lidmi a ovládat je, předpoklad velmi odvážný), potom si musíme odpovědět: to vůbec není jisté. Předně: bůh křesťanský je trojjediný, zatímco u boha židovského jakýkoliv náznak takového kvality chybí. Jeví se to tedy tak, že bohové bible jsou minimálně dva: starozákonní a novozákonní. Což je ovšem v ostrém rozporu s fundamentální doktrínou monotheismu. Samozřejmě je možné se vymlouvat na to, že židé byli hlupáci zaostalí svého boha neznali, ale jak je to pravděpodobné vzhledem k tomu, že v době vzniku křesťanstvím s ním obcovali již tisíce, zatímco křesťané své učení teprve nesměle artikulovali?
Druhá námitka je však ještě závažnější: zatímco bůh novozákonní je milosrdný a slitovný" (abychom použili kanonickou formu třetího náboženství knihy), bůh starozákonná je krvelačná bestie (jen vzpomeňte ran egyptských, synů prvorozených, měst vypleněných a žen a dětí pobitých národem vyvoleným). Dr. Jekyll a pan Hyde, nebo spíše dva bohové? Nebo celý zástup démonů, jednajících pod jednou – člověkem-knězem vytvořenou – značkou?
Pokud je rozporuplná již sám bůh, prazáklad veškerého náboženství, jak věrohodné, bezrozporné a konzistentní může být dotyčné náboženství samo?
Paulismus
Dalším bludem – spíše však blábolem – je přesvědčení křesťanů (myšleno hlavně těch západních), že jsou křesťané, tedy následovníci Krista. Omyl. Jsou to následovníci Pavla z Tarsu a jejich učením je paulismus. Tak je totiž třeba nazývat to, co z Kristova odkazu učinil sv. Pavel, před svým obrácením Šavel, celník ve městě Tarsu.
Pavel, zřejmě neschopen opustit své celnické kořeny, pojal Kristovo učení doslovně, a tím jej v některých aspektech důsledně pervertoval. Subtilní Kristovu nauku, založenou na esejské (též nazarejské – odtud Nazarejský, nikoliv z Nazaretu, což je oblíbený omyl) spiritualitě zmaterializoval. Z nanebevzetí se tak stal transport masa, kostí a pajšlu z Ježíšova těla vzhůru na nebesa a z panenskosti Ježíšovy matky Marie, odkazující na stupeň jejího zasvěcení v nazarejské sektě, se stala nedotčenost mužem. S tím, jak to uvést do souladu s existencí starších Ježíšových bratří, si nikdo hlavu příliš nelámal – prostě se o ni
ch
přestalo mluvit.
Tímto Pavlovým uzemněním" Ježíšova učení jsme poznamenáni dodnes, protože se stále potýkáme s nesmyslnou kombinací duchovna a tělesna, například v uctívaní svatých ostatků, či v důrazu, kladeném na pohřeb (američtí vojáci by mohli vyprávět, kolik obětí přinesli jen proto, aby na nepříteli vybojovali mršiny svých padlých kamarádů).
Ukřižování
Ústředním bodem křesťanské věrouky je příběh Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Stručně řečeno: Ježíš byl zrazen Jidášem, vydán do rukou Římanů, mučen, ukřižován, mrtvý z kříže sundán, do hrobu uložen, poté však vstal z mrtvých o po krátkém čase vstoupil na nebesa.
Jenže tento příběh je opět poznamenám pauliánskou doslovností. Je třeba položit si otázku: skutečně Ježíš zemřel a vstal z mrtvých? Lze vyloučit, že se kupříkladu pouze nacházel v nějaké formě transu, ve kterém se mohl svým bližním jevit jako mrtvý, přestože byl stále naživu? Mohl se tomu naučit například od indických jogínů. Podle některých autorů byl Ježíš v kontaktu s indickým prostředím a údajně čerpal inspiraci pro své učení z buddhismu (křesťanství by pak nebylo nic jiného než hybrid buddhismu a judaismu).
Proč by však hrál takové divadlo? Z podobného důvodu, z jakého se upálil Jan Palach – aby spektakulárním činem vyhrotil situaci, aby vytvořil zcela nové a krajní podmínky, ve kterých by se mohly projevit spodní proudy ve společnosti a dojít k pohybu a změně! A zde se dostáváme ke klíčovému bodu – k Jidášově zradě". Záměrně jsem dal zradu do uvozovek, protože se ve světle posledních objevů začíná ukazovat, že se věci mají trochu jinak, než káže tradice. Předně, Ježíš ani jeho učedníci nepracovali v ilegalitě, nabízí se tudíž logická otázka: lze pouze tím, že na něj ukážeme, zradit člověka, který je veřejně známý?
Jde o onen pověstný Jidášův polibek. Myslím, že ve skutečnosti jím Jidáš Ježíše nezradil, ale loučil se s ním. Byl totiž nejhlouběji zasvěcen do Ježíšových úradků a jako jediný skutečně chápal do všech důsledků, co a proč se chystá Ježíš udělat. Proto pomáhal proti Ježíši nasměrovat hněv moci, aby mu umožnil podstoupit martyrium. A proto spáchal sebevraždu když si myslel, že Ježíš neuspěl a skutečně zemřel, a on, Jidáš, na tom nese svůj díl viny. Tomuto výkladu – tedy dobrovolnému a plánovanému přijetí kříže – by ostatně nasvědčovala i Ježíšova slova na kříži: Otče, proč jsi mne opustil," která údajně pronesl v okamžiku, kdy měl všechny důvody se domnívat, že se mu události vykly z rukou, že věci nejdou tak, jak si naplánoval, a že Bůh, o němž si myslel, že je v kritickém okamžiku podrží, se jaksi neobtěžoval. Zmrtvýchvstání pak lze docela snadno vysvětlit jako procitnutí z transu a nanebevzetí jako úspěšné završení plánu, ovšem opět nikoliv fyzické, ale duchovní, symbolické.
Že se plán zdařil, o tom venkoncem svědčí 2000 let evropské historie.
Takovéto pojetí je nakonec i v souladu s (v poslední době notně zprofanovanými) teoriemi o tom, že Ježíš nezemřel, ale žil s Máří Magdalenou jako svojí ženou a zplodil s ní řadu potomků.
A konečně: příběh ukřižování, tak jak byl právě nastíněn, nejenom že je logičtější a pravděpodobnější, než ten kanonický, protože se obejde bez nadpřirozena, ale dokonce je i mnohem silnější. Je to příběh o člověku, který se obejde bez pomocných berliček v podobě Boha.
Bible
Jak známo, křesťanství je spolu s judaismem a islámem označováno za náboženství Knihy, tedy za náboženství, které je vystavěno kolem psaného slova, jehož původ je považován za božský, a s níž musí být všechny ostatní texty v souladu. Problém je, že všechny části Bible jsou zcela nepochybně původu lidského; v případě Nového zákona jsou dokonce známi konkrétní autoři.
Ale Bible není jediný text – je to soubor textů, které byly vybrány z mnoha podobných, zabývajících se danými událostmi, a tento výběr prováděli lidé. Křesťanství, tak jak jej známe, není čisté učení Ježíšovo, ale rodilo se v průběhu několika staletí na koncilech, na kterých se rozhodovalo, které učení bude uznané, a které bude označeno za herezi. Tak byly vybírány i části Bible – něco bylo zařazeno, větší část však skončila coby apokryfy mimo Bibli, zapomenuta, zakázána.
A tento výběr byl zcela účelový, poplatný momentální mocenské a politické konstelaci.
Samozřejmě lze namítnout – a často se to tak činí – že text sice psali lidé, ale jejich ruka byla vedena Bohem, který je inspiroval. Pravé učení od falešného sice oddělovali lidé, ale na základě božího vnuknutí (srovnej např. dogma o neomylnosti papeže, či indiferenci mezi kněžstvím a knězem). To je ovšem zcela universální výmluva, kterou lze použít při jakékoliv příležitosti a lze s ní odůvodnit cokoliv.
I kdybych však uznali argumenty o božské inspiraci, stále je zde otázka překladů. Bible kterou známe má k té původní" (autentické, první zaspané) velmi daleko, je od ní vzdálena generace opisovačů a překladatelů. Často jde o překlady mezi řečmi skomírajícími až mrtvými, mezi jazyky, které mají odlišnou gramatiku a slovní zásobu a nemusí mít vždy pro všechna slova rovnocenné ekvivalenty, či naopak mohou mít pro jedno slovo řadu synonym, z nichž každé má trochu jiný význam. Proto to, co dnes čteme v Bibli, je v řadě případů na hony vzdáleno tomu, co do ní dávní autoři zapsali. A možná i velmi daleko tomu, co zapsat chtěli, protože slova, která z nedostatku výstižnějších pojmů použili, byla nepřesná a vyjadřovala něco trochu jiného; tento posun se zachoval až do našich dní a překlady byl ještě zesílen. Vracíme se tak obloukem zpět k paulismu a Pavlovu doslovnému chápání – pojímat v tomto duchu dnešní Bibli je zcela zavádějící, protože slova, které v ní čteme, mají s Ježíšem a jeho učením společného méně, než se nám církev snaží namluvit. Přesto je Bible chápána doslovně a dogmaticky a v tomto duchu interpretována a používána.
Asi nejznámějším (a nejilustrativnějším) příkladem toho, jaké chyby se v Bibli vyskytují, je známé rčení: Snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatec do království nebeského." Mnoho lidí si nad tím surrealistickým obrazem lámalo hlavu, ptalo se, proč zrovna velbloud a jak souvisí s jehlou a hledali v tom skrytá poselství. Zbytečně. Velbloud je obyčejná písařská chyba: člověk, který bibli kdysi dávno opisoval, se přepsal a zaměnil dvě řecká slova: kamilos", což je lano, a kamelos", což je velbloud. Původně se tedy uchem jehly neprotahoval velbloud, ale lano. Jenže co je psáno, to je dáno.
Totalitarismus
Křesťané se sami svým monotheismem odsoudili k nesmiřitelnosti vůči čemukoliv, co není s jejich vírou kompatibilní a není ji podřízeno. Ve světě, který je zkonstruován (nezapomínejme, že náboženství je metafyzika par excellence) jako svět jednoho jediného boha, který je koncem i počátkem, alfou i omegou, musí být veškerá existence od tohoto boha odvozena – nebo nesmí být vůbec. Křesťanská misie (nezapomínejme, že každý křesťan je permanentně na misi, neboť každý svědčí svým životem Kristu) je tak ze své podstaty agresí, jejímž cílem je totální ovládnutí všeho a všech, nazývané eufemicky spasení, tedy uvedení do souladu s ideálem, který jediný je uznán za pravý, pravdivý a skutečný.
Tyto své pudy se však křesťané spolu s tím, jak slábne moc křesťanských metropolí a lidé se osvobozují od strachu, který církvi pomáhal je ovládat, učí zvládat. Křesťanská agrese se od přímého fyzické násilí přesouvá k subtilnějším metodám okupace hovorů (mezilidské komunikace) a substituce zavedených pojmů svým vlastním obsahem. To, oč se křesťané pokoušejí (a nedovedu nyní odhadnou, nakolik uvědoměle a nakolik instinktivně) je ukrást nekřesťanům veškerý životní a kulturní prostor tak, aby kdokoliv, kdo chce jen žít a být nechán žít, každý, kdo chce žít přirozeně (budeme-li za přirozenou považovat kooperaci, a nikoliv existenčním stresem vyvolanou agresi), musel přijít do styku s křesťanským a byl nucen se s nějakým jeho aspektem identifikovat.
Stručně by se to dalo vyjádřit parafrází islámské šahády jako: Není člověka kromě křesťana a Ježíš je jeho prorok." V poslední době lze totiž stále více pozorovat tendence křesťanů identifikovat lidství s křesťanstvím a konstruovat vztah mezi dobrým člověkem a křesťanem takový, že každý dobrý člověk je automaticky křesťan (opačné zobrazení, tedy že každý (skutečný a upřímný) křesťan je dobrý člověk, lze považovat za implicitní a nijak nové), i když se za takového sám nejenom nepovažuje, ale třeba se proti křesťanství aktivně vymezuje. Není mu to ovšem nic platné, protože expanzivní křesťanský totalitarismus je nekompromisní. Vlastně ani jinou možnost nemá, protože to tak má to zapsáno ve své genetické" výbavě, nicméně to jej neomlouvá.
Křesťané, nakažení parazitickým memem, neusilují o nic menšího, než přivlastnit si naši existenci, přivlastnit si veškerou existenci.
Epilog
Co říct závěrem? Snad ani nic, žádný závěr se totiž nekoná. Výše řečené jsou jen fragmenty, izolované a nepřesné, které ani zdaleka vystihují všechno to, co církev za dva tisíce let balamucení lidí zkonstruovala a s čím by bylo možno a záhodno se vypořádat. Možná budu někdy pokračovat, na každý pád – konec je otevřený. Již jenom proto, že církev, stejně jako bezpočet dalších sekt a náboženských systémů stále existují, pracují a dokonce prosperují.
Na úplný závěr proto jen jednu radu: držte si tyhle profesionální příživníky, parazitující na lidském utrpení a nejistotě, používající strach jako svůj základní pracovní nástroj, raději co nejdál od těla. Nedejte na jejich svůdné řečičky a raději se řiďte jejich vlastní radou: po ovoci poznáte je.
Brtníku,mám radši Eliadeho a Kerenyiho. Obsahem pojmů nežongluju, prostě si je definuju jinak ne vy – bavíme se přeci od začátku o víře. Blud může sdílet celá vaše parta, a nejen ona. Byl to Tribun, který se snažil tento pojem napasovat na křesťanství, myslíte, že by mu to psychiatr vysvětlil?
Tribune,že ste na svůj slib i po tak dlouhý době nezapomněl, to se opravdu cení.Nuže díky, vaši odpověď reflektuju, leč na zdejší polemiky už se mi nedostává sil…
[101] Kdepak, Debe. Když sdílí blud celá parta, říká se tomu náboženství :-)). A Vaše víra není slepá, ta je přímo okatá :-)
Debe,být matematický génius, to je spíš prokletí, než dar. Rozhodně pochybuji o tom, že je to něco, o co by lidé hromadně stáli, či měli stát, abych se podržel vaší intence. Pokud každému není dostupné všechno, tak mi laskavě přestaňte strkat pod nos svoji víru jako nějakou kvalitu, jejíž absence bych měl želet. Neželím, není mi dostupná. Co nemám, to nepotřebuji.
Tribune,No, každopádně se pro matematickou pravdu neupalovalo, že? Takže mě ani nenapadlo, že by každý, natož vy, o víru stál, proto jsem vám ji také pod nos necpal. Diskutuju pod vaším pro věřící poměrně urážlivým článkem, a nestačím se divit, jakým způsobem tu demonstrujete převahu svého racia. Ale je to váš blog, platí tu vaše pravidla, že…
On totiž ten blud je politováníhodný a nebezpečný je jen nejbližšímu okolí svého nositele (a také jemu), ale víra, která není ochotná korekce, a ústí až do fanatismu je nebezpečná celému lidstvu, zvlášť když její nositel kandiduje na prezidenta mocnosti.Debe – doporučoval bych přečíst si Bondyho Útěchu z ontologie :)
Já nevím, Tribune,co máte proti víře.Mě také nezbývá nic jiného než věřit tomu, že v Africe žijí sloni, protože jsem tam nikdy nebyl abych tak přeměnil své věření ve vědění.Také třeba věřím tomu že je mi má žena věrná a nikdo mi to nevymluví.Také mám pár přátel, kterým věřím že mne nepodrazí.Také věřím tomu, že na světě žijí i slušní lidé a ne jen samí ničemové.A tak bych mohl pokračovat poměrně dlouhým seznamem. A ačkoli Vás osobně neznám,věřím tomu že i Vy byste nějaký takový seznam sestavil. Věřící v Boha, v nesmrtelnost duše, v posmrtný život atd. mají prostě na tom seznamu nějakou položku navíc oproti nevěřícím.No a co má být?
Jenomže, Brtníku,to platí pro každý fanatismus. Když Váš soused bude fanaticky věřit, že mu chodíte za ženou, tak se asi také problémům nevyhnete. Obzvláště bude-li na tom fyzicky podstatně lépe než Vy a povahy nikoli králičí. :-)
Všechny tyhle věci se dají ověřit, tedy s tou věrností si nejsem jistá :-).
Nu Debe,[105]pro matematickou možná ne, ale pro astronomickou určtě ano. A astronomie a matematika jsou docela kamarádky.
To je sice pravda Jessie,ale některé věci si prostě nechcete "ověřovat" (např. ty přátele). Je vám milejší prostě věřit že je tomu tak.
[111] To, že to lze ověřit, je naprosto zásadní rozdíl, Kamile :-).
Kamile,hlavní rozdíl je v tom[107], že sloni v Africe nejsou metafyzika, ale realita. Stejně jako věrnost vaší ženy. Obojí platí jen do té doby, než se ukáže opak. Může nastat spor. V případě víry (náboženské) žádný spor z principu nastat nemůže. Neexistuje nic, co by nešlo uvést v soulad s vírou. Jinými slovy, víra není ve světě ani verifikovatelná, ani falzifikovatelná. To, co vy nazýváte vírou, je spíše spoléhání se na něco, co si nepotřebujete ověřit.A potom, kvůli slonům v Africe se nevedou náboženské války. Víra v existenci slonů v Africe asi jen stěží poslouží co dostatečně solidní motivace k vraždění, plenění a etnicko-civilizačně-kulturnímu čištění.
Ale no tak, Jessie,tenhle trik je docela průhledný a laciný.Věříte v mimozemské civilizace? v to, že jednou bude lék na AIDS? V to, že tenhle svět je reálný a ne jen nějaký "Matrix"?,…
Víra vs. důvěraTo je ten rozdíl, o kterém je řeč, Kamile. Vaše příklady jsou příklady důvěry, nikoliv víry. Důvěra je v pořádku, víra je nebezpečná, protože manipulující.
To ale. Jessie,záleží také na tom co jste pro ověření ochotna přijmout k tomu abyste "uvěřila" tomu ověření. (např. někomu postačí fotografie a jiný musí "vidět na vlastní oči")Každopádně mají věřící k "dispozici" dostatek nevysvětlitelných (prozatím) událostí "vypovídajících" ve "prospěch" víry. Dalo by se i říci: na rozdíl od některých "vědců" pro své teorie, které jsou schopni vydávat za axiomy.
Tribune,není to trochu křečovité? To, že věřím (důvěřuji?) v existenci vyspělých civilizací, o jejichž existenci nemáme (a o některých bychom asi ani teoreticky nemohli, kdyby od nás byly hodně daleko) žádný důkaz, mě také zařazuje do všech těch škatulek, které jste zde Vy (a ostatní) vytvořili?
[117] Ahuro, ty zelené mužíčky byste opravdu někdy vidět mohl, ale Boha ne.
vypadlo mi tam mimozemských…
Jessie,a to prosím víte, nebo v to věříte?:-)
Není to tak, Ahuro?
[107] Sloni v Africe, to ještě nic není! To po oběžné dráze kolem naší planety krouží růžový Trabant. Je ale tak malý, že ho nemohou odhalit žádné přístroje. Ale ručím Vám za to, že tam obíhá. Ne však každý má ale ten úžasný dar, aby ho viděl. Já ho vidívám a občas mě ponouká ke svezení. Jeho zjevení je pro mě vždy nepopsatelným zážitkem. Rozum mi říká, že to nemůže být skutečné ale mé srce ví, že je to fakt. Pokud jste ale zabednění, tak tajemství, které skrývá, neodhalíte. Pokud neotevřete své srdce, zůstanete navždy zavření ve svém materiálním světě, který zná jen ty šedé bakeliťáky a nepoznáte skutečnou pravdu. Je nás jen několik s tím darem vidět skutečnou pravdu. My víme, že tam je a že tam není zbytečně. Ale pozor na ty, kteří vám budou tvrdit, že je bleděmodrý! Ti ho nikdy neviděli.
Tribune,trochu se míjíme, tak jak se mi to často stává i s GeoNem. Vy o principech – já o lidech. V běžném životě většina lidí moc "nepitvá" zda je jejich postoj otázkou víry a nebo důvěry. A protože víra je dost specificky lidská záležitost snažím se člověka "nevynechávat" když o ní uvažuji. Když se bavíme o věřících pak je to o lidech. Člověk se možná bez víry obejde ale víra bez člověka ne. Lidé prostě něčemu buďto věří a nebo ne. A nebo je jim to lhostejné.Budu-li "nevěřícím Tomášem" pak si slony v Africe mohu ověřit jen tak že se tam vypravím. Nemám-li však na to, pak mi nezbyde nic jiného než "na ně nevěřit" a nebo slevit ze svého "Tomášovství" a spokojit se se zprostředkovanými zkušenostmi. Já v Africe nikdy nebyl a kdybych Vám řekl že nevěřím tomu že tam žijí sloni – copak byste si o mně asi myslel? Ostatně zrovna z Afriky vozili svého času cestovatelé ve svých zápisnicích namalované všelijaké "reality" a dost lidí jim to "baštilo".Války kvůli víře. No, jako zámika posloužila často ale především šlo vždy o území, majetek a moc. Kdyby nebylo víry, nahradil by ji rasismus, domnělé ohrožení "těmi druhými" či jakýkoli jiný důvod. Znáte to: "kdo chce psa bít …". Domnívám se, že absence víry by se ve válečných dějinách lidstva nijak neprojevila.Máte pravdu že příklady, které jsem uvedl, spadají spíše do oblasti důvěry, protože jsou směřovány k člověku (tedy až na ty slony). Co myslíte, mohu mít důvěru i k neživému? Třeba když si ustelu pod převisem a věřím, že na mne v noci nespadne, jde o důvěru a nebo víru? Nebo jde o důvěru/víru ve vlastní odhad? Lidé v hovoru používají obojí. Říkají "věřím svým schopnostem" i "důvěřuji svým schopnostem". Možná bychom měli rozlišovat "Víru" a "víru" jako "Vědu" a "vědu"?
Hm, teď Jessie přemýšlím,proč se vyhýbáte přímé odpovědí.[121] Že by nějaká nejistota? :-)
Calme,[122] Vás jen ponouká ale někteří v něm běžně jezdí do práce :-)
[125] Vím, Kamile. Je to zrůdnost a velký hřích. Lidem, kteří to dělají, uniká to duchovno, které v sobě ten Nejvyšší skrývá. Nejvyšší Trabant vnukl lidem ideu sestrojit svůj obraz a přepokládal, že jej budou velebit. Taky nám, vyvoleným, sdělil, že vlastně tím jen zkouší člověka.
Naopak Calme!Žádný hřích ani zrůdnost, ale těžce získaná výsada.Pokud neotevřete své srdce, zůstanete navždy zavřený ve svém materiálním světě, který zná jen ty šedé bakeliťáky a nepoznáte skutečnou pravdu.
A taky se v něm nikdy nesvezete.
[127] Ne, Kamile, Vy to nechápete. Ale omlouvá Vás, že nejste připraven na tenhle level poznání. Nemůže brát slova jen tak, jak se Vám jeví. Význam Vám zatím zůstane utajen. Jednota Nejvyššího, jeho obrazu a jeho materiálního projevu je křehkou substancí, kterou nemůžete rozplést jen slovem.
Nooo, Calme, Vy byste se na kazatelně neztratil :-)Nechcete si založit nějakou sektu? :-))
Ukazuje se, že to s tou vírou je složitější, [108] S tím fanatismem naprosto souhlasím.[118] Duševně nemocný – skutečně celá řada z nich viděla nejen ty zelené mužíčky, ale i toho boha, resdp. panenku Marii.[130] Něco podobného údajně vzniklo v USA, kde nějací recesisti založili sektu víry v létající čajníky, či co a řada lidí to vzala naprosto vážně. (NT?)
[124] Kamile, proč by měla být nejistota v tom, že něco se někdy někomu nějak může ukázat a "něco" se v žádném případě nikdy nikomu ukázat nemůže? Vlastně jo, mate mě Ahura a Vy, že tenhle jednoduchý fakt snad nějak zpochybňujete – nebo ne? Jen do toho, prosím, nepleťme duševně nemocné a podobná "vidění" :-).
[131] Brtníku, přece byste nevěřil v takovou hloupost jako jsou čajníky?! Musíte rozlišovat víru v bludy od víry pravé. "Čajníkářům" jde jen o výrobu většího množství čajníků. To je jen byznys. Naše víra v NT na byznysu založena není. Však proč taky. My více trabantů nepotřebujeme. Pokud jste vzdělaný člověk tak víte, že žádná energie se neztrácí. Trabo-energie zaknuvšího trabanta je tu stále. Takže i kdyby zde žádný hmotný Trabant nezůstal, jeho duch bude s námi pořád.
Přesto, Jessie,[132] to vypadá jako byste měla problém odpovědět na jednoduchou Ahurovu otázku [120]. A přitom by stačilo jedno slovo :-)
[134] Vím :-). Jenže si nejsem jistá významem toho slova, vy jo?
Jessie,to jste si trochu naběhla, protože teď Vám položím otázku, na kterou nemůžete odpovědět – a jak to víte? máte nějaký (vědecký) důkaz, že Bůh (bůh) nemůže existovat nebo jen své pocity (víru)?A jsme u konce a vlastně zase na začátku, že?Věřící, ateista, antiteista, ti všichni jsou vlastně jedno a to samé, ten první "věří v", druhý "věří v NE" a ten třetí "věří, že věřit je blbost". Vyhrávají akorát agnostici. I když, jak se to vezme, kdo zná dílo páně Pratchetta, tak ví, že i agnostik to může mít po příchodu do posmrtného života těžké:-P
Já nevím, Jessie.[135] Podle Aristotela: "Vědět, znamená uchopit podstatu věcí". Podle mne: vědět znamená být si u nějaké informace a nebo dedukce stoprocentně jistý, že to nemůže být jinak (minimálně v tuto chvíli). Proto také to slovo používám co nejméně. :-)Tak že, dle mého mínění, pokud jste si stoprocentně jistá že by Ahura, ty zelené mužíčky opravdu někdy vidět mohl, ale Boha ne, pak tedy asi víte. Ale míru té jistoty musíte posoudit sama na základě svých vědomostí a zkušenosti.
[136] Ahuro, důkaz musí v prvé řadě podat ten, kdo něco tvrdí. A když už jste zmínil vědu, tak kdyby věda měla dokazovat neexistenci kdejaké blbosti, tak by se těžko někam dostala :-).
Calmeono jde také o to co kdo považuje za "blbost". Tak třeba kdyby věda dokázala posmrtný život, pochybuji že by to někomu připadalo jako "blbost". Juj to by se najednou houfně nakupovaly odpustky! To by najednou charita praskala ve švech a v kostelích se dveře netrhly! To by najednou bylo těch, kteří o sobě už "dávno věděli že jsou věřící"!
Jo a Calme, teď mne ještě napadlo,když jeden tvrdí, že mimozemské inteligence jsou a druhý že nejsou – na kom podle Vás leží to důkazní břemeno a proč?
[139] No jo, kdyby byly…. to by se nám to bylo bývalo :-))
[141] Proč? Úplně ze stejného důvodu, jako vám někdo musí prokázat, že jste spáchal zločin. Jen touto metodou se dá někam dojít, když se bude mluvit např. o vědě nebo právu.
No ale na koho z těch dvou to vztahujete?
[141] Vypadla mi první část Vaší otázky. Samozřejmě, že důkaz musí podat ten, jehož tvrzení je založeno na existenci něčeho (mimozemšťanů, zločinu,…)
[143] Když budete tvrdit, že se stal zločin, musíte to prokázat. Nemůže po nikom chtít, aby Vám prokazoval neexistenci zločinu. Když budete tvrdit, že vrah jsem já, nemusí prokazovat, že vrah nejsem. Jak taky? :-)
Calme, nechte si zločiny a vrahy do detektivky.Já jsem Vám položil konkrétní otázku. Tak neuhýbejte.
[146] Ale vždyť moji odpověď tam máte. Pokud někdo tvrdí, že existují mimozemšťané a pokud samozřejmě chce, aby se tím někdo vážně zabýval, měl by to být on, kdo podá nějaký důkaz. Přece nemůžete (ale Vy asi můžete) po nikom chtít, aby Vám dokázal neexistenci. Dokažte mi neexistenci mého růžového Trabanta!
Calme,plete si dojmy s pojmy – pokud nemůžu potvrdit existenci a vy potvrdit neexistenci, pak je jediný logický krok agnosticismus.A možná byste se divil s tou vědou – služebně nejmladší člen fyzikálního ústavu AV ČR má právě ten úžasný úkol vyvracet laikům jejich "geniální teorie popírající teorii relativity" apod…
Ale Calme,sami Pozemšťané jsou velice silným argumentem pro tvrzení že mohou existovat Mimozemšťané. Proč tedy neleží, podle Vás důkazní břemeno na tom kdo takový podpůrný argument nemá?
[148] Ahuro, agnosticismus je jistě dobrý přístup v mnoha otázkách. Ale je to jen přístup, postoj. Agnostik vám řekne, že zatím neví. A copak tohle bude znamenat, že nečeká na důkaz? Až ho bude mít, pak svůj postoj změní. A pokud ho bude mít částečně, pak se jeho pravděpodobnost jen posune nějakým směrem.