I když to v článku Praha exotické město Orientu není nikde explicitně řečeno, následující pasáže, kromě toho, že jsou zajíjmavé samy o sobě, podle mé interpretace nejenom že vrhají něco málo světla na myšlenkové podhoubí, z nějž sionismus vzešel, ale ukazují i takovou percepci Prahy, která je Čechu, natožpak Pražanu, zcela cizí.
Exotická a orientální" pověst Prahy souvisela ovšem také s prastarou a slavnou místní židovskou komunitou. Podle jedné legendy právě do Prahy zamířili Izraelité po zboření legendárního Jeruzalémského chrámu, aby se město stalo jejich matičkou Prahou, Městem a Matkou v Izraeli" (…) Česko, Halič ani Polsko ještě nejsou Asií a Praha ještě není Lhasou", ale je to město, které poukazuje na Východ, patří k Východu a připravuje nás na éru Východu".
V pozadí těchto představ stály myšlenky tzv. židovského orientalismu, v rámci kterého začali Židé v 19. století sami na sebe nahlížet jako na lidi, kteří nějakým zvláštním a velmi přitažlivým způsobem pocházejí z Orientu, především islámského. (…) Ten si představoval historický muslimský Orient jako místo zbavené národnostních a sektářských hranic a především prosté antisemitismu.
Významnější ale je, že za dalšího významného představitele židovského orientalismu Reiss označuje právě Bubera, který v Praze v letech 1909-1911 pronesl své přednášky, později vydané pod názvem Tři řeči o židovství, ve kterých vyzýval: Vraťme se v klín Asie, v onu velkou kolébku národů, jež byla i velkou kolébkou bohů, vraťme se tam zpět a vrátíme se ke smyslu svého bytí."
Tribun 
Calme,já ne, ale u Židů/židů je to velmi vágně definované, a navíc se do toho míchá ještě náboženství. Takže z toho bohužel plyne mnoho zásadních nedorozumění. I když uznávám, že to na druhé straně také poskytuje určité možnosti manévrování.
Sakra: "…a jejich kultury…"má být: a její kultury.
XY,neřekl bych, že mi na genetice a čisté krvi kohokoliv záleží tolik, jako samotným těm, které máme oba na mysli. Možná byste se raději měl vyjadřovat k věci samotné – tak, jak je zachycena v příslušných historických i současných reáliích – než k tomu, na čem mi záleží, pak bychom se pohybovali v rovině, která nevyvolává zbytečné antisemitské či naopak antislovanské emoce. Velmi bych si přál, aby se každému národu či občanu dostalo podle jeho skutečných zásluh, bez ohledu na rasu či národní příslušnost.
A k vaší 48, XYsamozřejmě je Horák slabý čajíček proti tisíciletému futrování národního sebevědomí židovského národa, ale někde se začít musí, že. Možná i v Horákovi něco nesedí, ale co na tom. Sami židovští historici nedávno prokázali, že i příběh Starého Zákon je jen mýtus a ne realita, a stejně to funguje. Upřímně, kdybych na příkladu židů neviděl, jak důležité je pěstovat si pocit národní sounáležitosti, ani by mě to jako hloupého Slovana nenapadlo.
A do třetice k vaší 50, XYa pokud možno věcně, bez citového vydírání. To, že se značná část židů asimilovala ve většinových společnostech je mimo jiné i zásluhou velkorysosti oněch společností (stále prosím mějte na mysli opačné srovnání – umožnili by židé na své vlastní půdě podobnou asimilaci jiných národů?). Nacionální štvaní nacistů samozřejmě hrálo na pudy všem (i židům) společné, a sami Slované se v tomto směru neukázali v ničem horší ani lepší než ostatní národy za podobných okolností. Zkušenost to ale byla opravdu děsivá a odporná, tím nepochopitelnější je, že si z ni zřejmě žádná ze stran nevzala poučení, a že ani zřízení židovského státu problém nevyřešilo (a to ani v Izraeli samotném v "opačném gardu").
I propána, debe, pro co to vlastně horujete?Přejete si návrat do časů 19. a první poloviny 20. století, tedy do časů vyhraněné národní sounáležitosti? Konec těchto koncepcí skončil známou katastrofou, která paradoxně dala vzniknout Izraeli. Dnes se nicméně jasně ukazuje, že nacionální idea dospěla i v Izraeli k hranicím svých možností, byť je vehementně upevňována ve stejném tónu i jeho bezprostředními sousedy. Prosím pěkně, pokud se mýtů a starozákonních příběhů týče, ona ta jejich hodnota spočívá asi v něčem jiném než v historické věrnosti; konečně řada motivů přešla do oněch knih z daleko starších mýtů jiných kultur, jak už to tak v těchto oblastech chodívá.Mluvíte-li o Praze slovanské, mám s tím jakousi potíž, nemyslím, že by Slované byli první, kdo se v oněch končinách usídlili. Praha česká je pak IMHO konglomerát či výslednice styku více kultur a právě z této okolnosti vždy materiálně i duchovně profitovala. K poznámce o velkorysosti většinových společností vůči minoritám – v případě onoho zhruba tisíciletého soužití Židů a Čechů lze (ale podobně i v případě českoněmeckého soužití) jednoznačně doložit, že bylo založeno na vzájemné ekonomické výhodnosti; ono nebylo nic "zdarma", ghetta byla zdrojem financí tu panovníkovým, tu majitelů poddanských měst, jak už se to tak historicky vyvíjelo. Nakonec ani špičkový výkon české literatury 16. století, Bible kralická, by nebyl asi tak kvalitní, nebýt účasti dvou byvších izraelitů, znalců hebrejštiny, na překladu Starého zákona – pamatuji si jen jednoho – Lukáše Helice.No nic – vono je to s tím slovanstvím těžké – i tak přesvědčený slavjanofil jako Janáček by těžko prorazil do světa, nebýt pražského Žida a Kafkova Eckermanna M. Broda, který na jeho Pastorkyňu upozornil Vídeň… :-))
Keltové v Praze a okolíhttp://druidova.mysteria.cz…E.htm
Jakoby to Hauser tady četl http://denikreferendum.cz…nas-boj
Jediné, pro cohoruji, XY, je snaha o stejný metr pro všechny, tedy i pro židy. Všechny vaše otázky ohledně návratu do dob vyhraněné národní sounáležitosti prosím adresujte izraelské vládě, a do doby, než dostanete odpověď od ní, laskavě tolerujte i ostatním to, co dělá ona. Vypjatý nacionalismus byl už tehdy záležitostí OBOU stran sporu (i když každá ze stran měla různé metody jeho uplatňování), a Německo se od té doby velmi "polepšilo" a uznalo chybu. Já nevím, v čem je hodnota mýtů a starozákonních příběhů pro vás, ale velmi jasně vidím, jaké nároky a jaká práva z těchto starých pohádek vyvozuje Izrael a sionisté, a to včetně nároků na zemi zaslíbenou, kde ovšem i podle vlastní Tory rovněž nebyli prvními obyvateli. Vše, co po vás chci, je to, abyste si odpustil svůj nadřazený školometský tón a uplatňoval na židy stejná měřítka jako na Slovany. A co se týká tisíciletého soužití Židů a Čechů (a ostatních národů a států, kam Židé přišli jako hosté) – zatím jsme neměli příležitost posoudit, jak by se Židé sami chovali jako hostitelé, a do té doby je přinejmenším poněkud nezdvořilé kritizovat a soudit ostatní.
A k Janáčkovi:.. No nic – vono je to s tím slovanstvím těžké – i tak přesvědčený slavjanofil jako Janáček by těžko prorazil do světa, nebýt pražského Žida a Kafkova Eckermanna M. Broda, který na jeho Pastorkyňu upozornil Vídeň… :-))..Tím mne fakt nedojmete. Nebýt židovské obsese "prorážet do světa" a přisvojovat si jej, žili by si Slované klidně a šťastně ve svých zaprděných kotlinkách a byl by klid a mír… :-)))Možná, kdybyste připustil rovnoprávnou diskuzi, mohli bychom si hezky popovídat, případně si ze sebe dělat vzájemně legraci, a já bych se nemusel bát, jestli už někde nepřekračuju nějaký zákon či nařčení z antisemitismu, které je ve vašich příspěvcích latentně neustále přítomno.
[59] Debe, víra a vlastenectví jsou v určitém smyslu dvě podobné věci – to k té "zemi zaslíbené". A pokud chcete měřit stejným metrem, pak si nejprve odpovězte na otázku, zda "národ" (tato lidská konstrukce, protože "národ" není nic biologického, nic odedávna daného,..) má právo na svou státnost.A jen ještě něco k těm hostitelům: většina "národů" od někud na dnešní území (států) přišla. Takže těžko soudit, kdo je host a kdo hostitel.
Debe, dovoluji si poznamenat, že nemám opravdu nic společného s izraelskou vládou,jsemť občanem Česka, a to, že je nacionální koncepce Izraele pomalu u konce s dechem, musí poznat izraelská vláda, což znamená, že zejména její voliči. To ještě nějaký čas potrvá a velice bude záležet také na stanoviscích sousedů Izraele. Izrael je dnes prostě šestimilionový fakt, který už dlouho nemusí svou existenci opírat o věrouku. Upřímně řečeno, budu-li se držet svého, nevím, jaký nacionalismus vyjadřovali takový Heine či Feuchtwanger či Kafka v německé literatuře? Nemyslím, že by jejich vyloučení německé kultuře nějak dramaticky prospělo. Jaký nacionalismus prosím pěkně vyjadřovali třeba takoví V. Rakous, K.Poláček, O.Fischer, P.Eisner či F. Langer, J.Weil, J.R.Pick, L. Aškenazy, V.Fischl, E.Hostovský, atd., nebo K. Ančerl? Budete snad vyhazovat z české kultury A. Goldflama jen proto, že není původem Slovan? Vždyť je to naprostá blbost, ti lidé jsou svým myšlením a dílem tak nenapravitelně čeští, že to snad ani víc nejde.Češi mají se svou kulturou holt ten problém, že vytěsňují všechny, kdo překonávají běžný průměr; světové ze svého středu včas nerozpoznávají, případně nesnášejí. Zato si dovedou stěžovat jako málokdo. Před 200 lety se narodil první světový zjev české moderní literatury – jistý K.H.Mácha. Osobně mám dojem, že před ním stojíme dodnes bezradní. Mimochodem, v letohrádku Hvězda je vynikající máchovská výstava. Možná by neškodilo se jít na ni podívat, je to jeden z nesporných a vynikajících fenoménů české kulturní Prahy.
Calme,byste mi musel vysvětlit, co to znamená "mít právo na něco". V našem světě je vše relativní, a pokud nějaký národ (jako např. židé) dobrovolně odejde do vyhnanství (dobrovolný odchod dokazují poslední výzkumy židovských historiků), těžko může "mít právo" na stát tam, kde žije jiný národ. (On už ten biblický odchod od relativně velmi hodných egyptských hostitelů byl krvákem sám o sobě, a příchod Židů do země zaslíbené se také neobešel bez totálních ztrát na životech jejích původních osídlenců – a i jako symbol to má svou váhu). Ledaže by se některý národ považoval za národ vyvolený, a své právo by odvozoval od toho, že mu jeho národní bůh řekne, že to právo má. Pak ale nutně narazí na nějaký jiný národ, který si myslí víceméně totéž. Případně narazí na nějaký mírumilovný národ, kterému chvíli trvá, než mu dojde, o co jde. Nechme teoretizování, v konkrétním případě židů je v historické době poměrně jasné, kdo je host a kdo je hostitel. A aby nedošlo k mýlce, nezpochybňuji dobré úmysly většiny lidí jak na straně hostů, tak na straně hostitelů. Bohužel, na obou stranách se najdou lidé se špatnými úmysly, a je tak nějak v povaze tohoto světa, že ti se vždy prosadí. S Vaší poznámkou o podobnosti víry a vlastenectví rád souhlasím – obě mohou být jak přínosem, tak zpervertovat do fanatismu a nacionalismu. Můžete ovšem mít takový názor, že právo na svůj stát má takový národ, který si ho dokáže vybojovat přes mrtvoly. OK, ale i takový musí počítat s následky.
XY,v této debatě jste za "židy", já za Čechy. Proto mi připadá fér, abyste vysvětloval, obhajoval či spravedlivě odsuzoval činy židů, a já se ujmu obhajoby nebo obviňování svých. Jen tak by debata měla smysl. Vaše neustálé ublíženecké podsouvání mi úmyslů, které ani vzdáleně nechovám, je trapné a k ničemu nevede. O židovském nacionalismu jsem se bavil v určitých přesných kontextech, do kterých se vaše příklady vůbec nehodí, naopak slouží jen k odvedení pozornosti tam, kde nechcete nebo neumíte odpovědět. A už vůbec nemíním nikoho vylučovat, pouze si přeju, aby Slované nebyli vylučováni z dění ve své vlastní zemi, aby jim nebyly více méně násilně implantovány zvyky a obyčeje, které jim nejsou vlastní a aby nebyli ponižováni například formou zmíněného sousoší pana Černého. Jistě můžete namítnout, že se Češi tomu ponižování nepříliš brání, ani to ale pana Černého a ty, co je podobné "vtípky" baví, neomlouvá. Jestli si dovedou Češi stěžovat, možná je to jedna z věcí, kterou se naučili od věčně ublížených a věčně si stěžujících židů, i takovou formu mohou mít ty mezikulturní přínosy.A posouzení toho, co překonává běžný průměr, je také věcí velmi subjektivní. Vzhledem k tomu, že například v umění posuzují většinou jeho kvalitu židé, rád se ke svému velmi odlišnému vkusu přiznávám. Ale nemám nic proti tomu, aby si židé v Izraeli pěstovali takové umění, jaké uznají za vhodné, jen když mi je nebudou vnucovat doma v Praze. :-)
Já myslel, že židi v Čechách skoro nejsou. A při nástupu do práce jsem se nestačil divit. Samozřejmě se prodrali až na vrchol (inteligencí to nebylo). Přezíravý postoj vůči ne-židům ani moc neskrývali.
Problém je v tom, debe, že mluvím za POUZE sebe a za zkušenost,kterou jsem na vlastní kůži nezažil, ale která mi byla v hrubých a eufemizujících rysech předána. Máte dojem, že cizácký Slovan Kaplický nespravedlivě odstrkoval domácí Slovany svým projektem od lizu? A jaký byl řev okolo jeho knihovny. Ještěže ten Milunić se svým Tančícím domem je aspoň bratr Slovan. Míníte-li ovšem, že Slovan je svým slovanstvím predestinován ve vlastní zemi k výkonu jakékoli funkce před jakýmkoli jiným uchazečem, podobně jako k tomu sloužila před časem rudá knížka, budeme se zjevně obtížně domlouvat. Mimochodem, co to pořád máte s tím slovanstvím? Tento národ si říká Češi a jeho panslavismus dostal historicky zcela nedávno docela poučnou lekci z ocelové bratrské lásky. A nepleťte se – Češi (nikoli Slované) jsou dnes v tomto státě kulturními hegemony, nikdo jiný; byli jimi nakonec i za první republiky. Témata, jimž se věnují, jsou projevem ČESKÉ kultury, včetně onoho Tribunova výchozího článku, pod nímž vykládáme, včetně onoho zájmu o zaniklý svět pražských Židů. Poznat, pochopit, vstřebat a syntetizovat ve vlastní svébytný kulturní projev, to je především úkolem české kultury, nikoli selektovat na základě pokrevní a jazykové příbuznosti. Už se hlásí k české kultuře i první vlaštovky z vietnamské komunity (byť i někteři Češi to zkoušejí na jejich útraty typicky českou mystifikační cestou), záhy to mohou být další, třeba Romové – co pak?Osobně si myslím, že Židé a Češi mají mnoho společných rysů – zkušenost malých a ujařmovaných v nich vytvořila sklony k ironické sebereflexi a docela podobnému humoru, hádavosti i sklonům chovat se příležitostně co arogantní hovada. Co jsme se zapomněli naučit, je schopnost poznat, ocenit a přijmout výjimečná díla a tvůrce, na to je kotlinka příliš biedermayerovsky usedlá. Škoda.
XY,první problém je v tom, že kotlinka je tak namixovaná, že lze těžko určit, kdo je tu kdo, a to i národnostně. Takže nevím, jestli je Kaplický Slovan, co ale vím, že zvítězil v těžce zmanipulované soutěži s projektem, který neodpovídal zadání, a že za tímto rozhodnutím stála zřejmě většina Čechů židovského původu. A také vím, že se mi jeho projekt hrubě nelíbil a připadal mi naprosto nevhodný vzhledem ke svému určení a místu. V tomto názoru jsem nebyl sám, a zcela výjimečně se podařilo projekt odmítnout (i když, i mezi odmítajícími byl zřejmě značný podíl židů, kteří, když jde o kšeft, neznají bratra :-)) ). Bohužel, v případě penisů (k jejichž světové kvalitě jste se zatím nevyjádřil), se to nepovedlo. Mimochodem, slyšel jsem, že v proluce u Máje má být vztyčen další Černého penis, který vyhrál opět jednu jistě poctivou soutěž. No, penisů v Praze zřejmě není nikdy dost. Miluničův Tančící dům se mi líbí, a líbil by se mi, i kdybyste jej projektoval vy. Ale jak říkám, vkus je věc výsostně subjektivní, ovšem lze tušit, že dlouhodobě nebude dělat dobrotu, pokud bude nasílu prosazován vkus pouze jedné specifické skupiny lidí, ať už to zaléváte jakkoli multikulti omáčkou, neboť ať už je to dobře nebo špatně, je to prostě tak, že se to nakonec může obrátit právě proti oné skupině lidí. Kupodivu, toto si uvědomují židé ve své vlasti naprosto jasně, a něco takového by doma nepřipustili. Stále tedy nechápu, jakým právem vyžadují takto nerecipročně toleranci ode všech ostatních. Ze snahy o selektování mě obviňujete tím tvrdošíjněji, čím reálnější je selekce a "jánabráchismus" ze strany "našinců", a nevšiml jsem si ani náznaku reflexe této skutečnosti z vaší strany. Zakončím tuto debatu tím, že jsem byl v minulosti nejen přívržencem, ale zapáleným hlasatelem názorů velmi podobných těm Vašim (už i proto, že jsem si vědom podobností mezi Čechy a židy a kdysi jsem byl na ně hrdý) a až tvrdá realita mě naučila, že naivní jednostranná tolerance není cestou k trvalému míru, ba naopak.
"…nevím, jestli je Kaplický Slovan, co ale vím, že zvítězil v těžce zmanipulované soutěži s projektem, který neodpovídal zadání, a že za tímto rozhodnutím stála zřejmě většina Čechů židovského původu."Um Gotteswillen, co vy všechno nevíte, debe…:-O. Já to tedy nevím a přiznávám, že mne ničí původ vlastně nikdy moc nezajímal. Jak prosím míníte tu poznámku o té namixované kotlince s nemožností rozhodnout, kdo je kdo národnostně? Národnost je cosi, co se získává především výchovou, posléze i vlastní racionální volbou. Nejste-li si někým jistý, většinou stačí se zeptat. Plemenné knihy žádnou národnost nezajistí, na to po čase přijde každý; dříve nebo později to vede k pokrevnímu příbuzenství všech se všemi s příslušnými genetickými následky – mám podezření, že vysoké procento kretenismu mezi obyvatelstvem izolovaných německých vesnic na Podkarpatské Rusi nebylo zdaleka vyvoláváno jen jodovým nedostatkem. (Co se Černého(???) penisů týče, nemohu sloužit, neznám tahle vynikající díla – stačila mi Entropa a mimina na žižkovském penisu – ta jsou mi poměrně sympatická, neb hravě úsměvná; Entropa je už jen jakousi zbytnělou provokativní performancí. Ten Černý, to je taky nějaký Neslovan, co mu pomáhají čeští Židé? Mně tedy připadá krajně český.)A co ten Mácha? To byl přece Rassenrein Čech uvědomělou volbou a Slovan k tomu, nebo ho snad ta Lori diskvalifikuje? To už bychom byli snad rovnou ve Stürmerovi.Jak vás tak čtu, začínám nějak rozumět Moravanům, co si přejí, aby jakýsi Čapek či Seifert nebo Holan byli autory cizího národa…:-))No, pěkný víkend.Pěkný víkend a nečtěte tolik toho Demla…
XY,….jak prosím míníte tu poznámku o té namixované kotlince s nemožností rozhodnout, kdo je kdo národnostně? Národnost je cosi, co se získává především výchovou, posléze i vlastní racionální volbou.Nejste-li si někým jistý, většinou stačí se zeptat..Myslím to tak, že někteří z nás si sami nejsou jisti, kým vlastně jsou, a když se jich zeptáte, tak jsou například někdy Čechem a jindy židem – podle okolností. Vy jste to ještě nezažil? Co to s prominutím melete ohledně Máchy a Demla? O Máchovi z mé strany nepadlo slovo a Demla nečtu. Vaše neposkvrněnost pátráním po něčím původu je dojemná, leč stěží uvěřitelná. Působíte ve všech směrech dojmem, že víte téměř o každém drbu, zejména ze světa umění. Zajímavé je, jak často a aktivně se zapojujete do podobných debat, když vás tato problematika vlastně vůbec nezajímá, a z čeho tedy vyvozujete své závěry o vlastnostech židů či zaprděnosti Čechů, když vlastně ani nevíte, kdo je žid a kdo je Čech. Pardon, ale tahle hra kočky s myší už mě nebaví, konec konců každý už jsme řekl, co jsme říci chtěl.
Mácha, Debe, je velikán české kultury, opravdu nesporný velikán, světový fenoménNad ním si – ve 20. století – co deset let česká kultura znovu a znovu definovala sebe samu. Před 200. lety se narodil v Praze na Újezdě. Ve Hvězdě je máchovská výstava. Jeden by čekal, že tam budou zástupy – a ono je tam takřka prázdno. Čekal bych, že vypuknou máchovské orgie, že o něm vyjdou nové práce, nové interpretace, že se stane českým národním tématem číslo jedna. A ono je ticho po pěšině – pravda, do listopadu je ještě čas, a tedy naděje. Tenhle nezájem ale nikdo neřídí; tohle je obraz vztahu českého veřejnosti k vlastním velikánům. Myslíte, že za to mohou čeští Neslované?
Ne, XYmyslím, že za to může panující vedro, prázdniny, krize, ropná skvrna, TOP09, ale zejména a hlavně to, že pro většinu obdivovatelů Máchy je důležitější přečíst si Máj v soukromí svého boudoiru, a tak mu vzdát poctu, než demonstrovat svůj třeskutý zájem veřejnými orgiemi či tím, že ho budou tahat do hádek na netu. Co myslíte, která z variant by byla Hynkovi milejší? Vy jste ovšem profesionálně deformován, takže nepochybuji, že vaše odpověď bude jiná než ta moje.
K polemice Deba a XYona přišel jako na zavolanou tento článek: http://czechfreepress.cz…emid=441 Oni ani ti Židé nejsou homogenní společenství jednoho srdce a jedné mysli (záměrně nepíši národ, protože, protože úzká vazba židovství na krev (původ, rasu) je s pojmem politicky definovaného národa poněkud nekompatibilní).
Ještě jsem přemýšlel otom Máchovi a o tom, proč jsem vám, XY, vůbec nerozuměl, a došlo mi, že to byl krásný názorný příklad potvrzující saxovu 31. Některé národy se musí definovat, vymezovat a potvrzovat především slovně, musí svůj vztah k národu a otčině neustále "logicky" analyzovat a poměřovat s jinými analýzami – v literatuře pak nějakým způsobem neustále se vymezovat proti "otcovské" autoritě. Zatímco jiní takovýmto "sebedefinicím" vůbec nerozumějí, nepotřebují k pocitu své vlastní "kulturnosti" to, aby jejich kultura byla "světovým fenomenem" (jéžišmarjá, proč???) , národně se uvědomí zcela prostě tím, že si vyjedou pod Říp nebo k jezeru, sednou si na louku a v ideálním případě o lásce k mateřské zemi napíší Máj. Hlava versus srdce, XY, o tom to je, a je zbytečné jeden druhému vnucovat něco, co nám bytostně nesedí.
Saxi,měl jsem k vaší[40] pěkný komentář, který přišel vlivem technických potíží vniveč, proto jen stručná rekapitulace: bylo v něm něco o tom, že když čtu podobné zprávy, napadají mne kacířské myšlenky jako jestli nemá ten Klaus nakonec pravdu, že je zvláštní, jak podobné informace procházejí bez zvláštní pozornosti, přestože se jedná o razantnější zásah do práv a svobod jednotlivce, než všechny daně a pravidla silničního provozu dohromady, a že stejně ohlušující ticho je stran ACTA. A rovněž obligátní povzdech, že Velký bratr je pěkný otesánek.
XYMoc zajimava a poucna diskuse, diky
"Neposkvrněnost pátráním po něčím původu"[69]se mi jako termín moc líbí. Implikuje totiž svůj opak.
orientOno to není tak známé, ale sám vznik českého státu souvisí s bojem o ovládnutí části hedvábné stezky, která za dynastie Tang získala opět význam. Proto také Boleslavové tolik mířili na východ, že nakonec měli společnou hranici s Kyjevskou Rusí.
Ano,tresenineposkvrněnost je téměř vždy záležitostí duševní a duchovní, a kdo se "logicky" a otrocky drží jen její tělesné podoby sotva kdy něco skutečně pochopí.
A abychse XY zavděčil a napravil naši pošramocenou slovanskou pověst ohledně vztahu k velikánům, odvážím se tu ještě další máchovské interpretace. Je zajímavé, že geniální píšící srdcaři jako byl Mácha většinou nemají problém se ženskými, se ženstvím jako takovým a už vůbec ne se sexem. Na rozdíl od věčně analyzujících psavců kafkovského typu (a to vnímavý čtenář vycítí i tehdy, pokud o ženských a svých úspěších u nich věčně melou – jako třeba Kundera). Tento základní vztah ke světu a k životu se v jejich dílech nejen odráží, on je zřejmě spíš příčinou jejich příslušných stylů a obsahů. A jejich respektivní publikum se rekrutuje z řad "rezonujících" čtenářů. Někdo to halt rád horké, jiný spíš studené.
debeciste pro zajimavost, za 1500 Vam udelaji geneticky test a zjistite jestli jste opravdu Slovan. Ostatne tohle se ma ted delat vsem Premyslovcum, byla by sranda kdyby z nich vylezli Germani nebo Keltove :-)))
Eddie,výše zmíněný Antonín Horák (takto Moravan) Přemyslovce nemá rád, považuje je za germánskou pátou kolonu a škůdce Slovanů a to včetně Svatého Václava. No, možná na tom něco je. Já osobně jsem asi něco divného, mám RH -, a v poslední době zjišťuji, že to je známka velmi podezřelého původu :) http://www.rhnegativeregistry.com…
debeJeste jsem cetl ten clanek na MWM a v diskusi je zajimava poznamka dr. Svobody.
No jo, Eddiechlapci se nám kočkujou. Ale kdy se konec konců vykladači (a to i vědečtí vykladači) na něčem shodli, že. A i kdyby se shodli, o Pravdě to nevypovídá nic. Nad Starým Zákonem se kočkujou už stovky let, ovšem bez ohledu na to v něm každý najde to, co potřebuje, a sebevědomí židovského národa udržuje naprosto spolehlivě. Proč tedy upírat Slovanům jejich vlastní "berešit"? Kromě místa je duch národa závislý i na příslušném mýtu, a čím silněji mu národ věří, tím silnější příslušný národní duch je – bez ohledu na nějaká materialistická "fakta".