Právě probíhají soudní proces s ukrajinskou letkyní Savčenkovou je učebnicovou ukázkou politického – či spíše zpolitizovaného – procesu. Je to především sama Savčenková, kdo ho politizuje tím, drží hladovky a místo, aby před soudem vypovídala, tak vydává politická prohlášení. Zpolitizovala ho západní média, která důsledně ignorují věcnou podstatu procesu a nahlížejí ho prizmatem toho, kdo na jaké straně stojí; zpolitizovala ho i tím, že si za objekt svého intenzivního zájmu vybrala právě proces se Savčenkovou a ne některý ze stovek či tisíců dalších pochybných procesů, co jich ve světě od USA přes EU (o Africe nemluvě) až po Rusko je, jen jejich aktéři mají tu smůlu, že nejdou využít k protiruské propagandě. A zpolitizovali ho i západní politici, kteří za Savčenkovou houfně orodují, jako kdyby to byla nějaká disidentka a ne vojenská pilotka, která z podstaty své profese musí snášet vyšší míru rizika a nižší míru ochrany. Jediné, čeho tímto nadržováním Savčenkové Západ dosáhne bude to, že ještě víc poškodí důvěru mezi Ruskem a sebou jen o to víc utvrdí Rusy v jejich obavách, že jim chce Západ diktovat. Je otázka, nakolik tento proces jako politický chápe ruský, ale je evidentní, že Západ ho jako politický chce a potřebuje.
35 komentářů: „Byl jednou jednou jeden zpolitizovaný proces“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Kdyby to nebyl zpolitizovaný proces, tak by se vůbec nekonal, že?
Konal, proč by nekonal? Jen by se o něm tolik nepsalo a tolik lidé by nemělo už předem jasno bez potřeby důkazů a dokazování.
Zahrnujete do té množiny, co má předem jasno bez důkazů, i ruskou justici?
Něco se povídá, že soudci nepřipustili výpověď ženy, která chtěla svědčit ve prospěch Savčenkové. Prý nějak nesedí časové údaje. V době, kdy měli přijít o život ti novináři, už snad Savčenkovou drželi v zajetí.
Ale to jsou jen takové drobné detaily ve světle toho, jak to svět nezodpovědně zpolitizoval.
Jakkoliv chápu, co se snažíte říct, Tribune, mám pocit, že Savčenkovou jste asi měl radši nechat spát.
Dal by se napsat vcelku dlouhý traktát o tom, co všechno je na jejím případu blbě a proč váš článek budí dojem, že prizmatem toho, na čí straně stojíte, její případ vnímate nejspíš především vy sám. Ale jednak nemám čas a ani si nedělám iluze o úplnosti vlastních informací.
Nicméně jednu věc rozporovat nelze – když se voják, padnuvší do zajetí, najednou vyloupne na území státu, který se dlouhou dobu snaží tvářit, jakože s válkou, v níž ten voják bojoval, nemá nic společného, politikum se z toho jaksi nemůže nestat.
Myslím, že 23 let bude spravedlivý trest a běda, jak by ji snad chtěli měnit za nějakého „dovolenkáře“, tím by se teprve jasné Dostojevského vymezení o „Zločinu a trestu“ smazalo a kam bychom to došli? Když by se nám tady promenovaly ženský co bezuzdně vraždí ruské novináře a hned poté odcestují do Ruska ještě více podvracet….Copak není jasné, že i takový Gabčík nebýt prozrazen, by po atentátu na Heydricha jel okamžitě do Reichu ještě více podvracet nacistický režim a být tam i zatčen by muselo každému přijít jako zcela logické?
Z politizace za 1, z funkční gramotnosti za 3-.
Navigátorku paní Savčenkovou nevytáhli z vrtulníku, ale z lesíka (zeljonky) u silnice, když si o dovolené odskočila z armády na safari do Donbasu, myslím, že v soukromém batalionu Ajdar – nevím už kterého z ukrajinských oligarchů. Ostatně se tím vůbec netajila – dovolenou si vzala, aby mohla střílet povstalce, a byla k tomu vyzbrojena, pánbu mne netrestej, osvědčeným Kalašnikovem. Činila tak jednak z lásky k vlasti, jednak to byla i docela zajímavě placená práce. To ikonická paní Savčenková sice přímo nevypověděla, ale zase se tím netajili její spolubojovníci z Ajdaru, kteří upadli do zajetí spolu s ní.
Nevím, jaké postavení mohou mít v takovýchto patáliích soukromé ozbrojené složky a jakým způsobem mohou jednat s civilním obyvatelstvem v oblasti, kde jejich vlast vede válku vůči vlastním ozbrojeným i neozbrojeným občanům. Zda byla či nebyla návodčím té smrtelné minometné palby na skupinu civilních uprchlíků, s nimiž zrovna natáčeli neozbrojení novináři z ruské televize, jak tvrdí obžaloba, je na dálku těžko posoudit, co se však posoudit dá, je, že se paní Savčenková na území Ruské federace a její jurisdikce jistě nedostala dobrovolně. Ale žádný stát nemá rád, když mu jeho občany – neozbrojené zpravodaje, označené vestami Press, zabíjejí soukromé bojové jednotky. Zbytek je už jen mediální divadlo – dílem ruské pro ruské občany, z „euroukrajinské“ strany, tedy Západu, zase pro nás.
Paní Savčenková bude nejspíše shledána vinnou a dostane vysoký trest. Bůh suď, zda spravedlivý, ale rozhodně podle zákona. Jak se poté bude vyvíjet její osud, to je ve hvězdách. Na rozdíl od zajatců našich lidskoprávně, svobodně a dokonale demokraticky vybavených spojenců za oceánem bude ovšem vědět, že její pobyt za mřížemi má jasně stanovenou hranici. Co by za to dali ti v klecích na Quantánamu…
To jsme se trefili, Tribune, oba v tu samou dobu to samé téma.
Jedno bych zdůraznila – je směšné Rusku do toho kecat, každý stát má právo soudit podle svých norem. Kdyby se podílela na sestřelení občanů USA, tak už je možná v nějakém tom Quantanámu nebo něčem podobném. A ani by nepotřebovali zástěrku v podobě soudu. Teroristka – a bylo by vymalováno
Vidím to jasně (a úplně jinak).
Savčenková se dobrovolně podílela na obraně Ukrajiny před ruským agresorem, jednala na území Ukrajiny, Rusové, k jejichž zabití přispěla, byli také na území Ukrajiny v situaci, kdy byla Ukrajina Ruskem napadena.
V ideálním světě by dostala medaili.
Jenže nežijeme v ideálním světě, Rusko není kvůli jeho síle (nebo naší slabosti s ním včas zatočit, dokud to bylo možné, obě příčiny se kombinují) možné v otevřeném konfliktu porazit, musíme našlapovat po špičkách a proto mu promineme nejen Savčenkovou, ale necháme mu i Krym. Je to otázka nákladů a výnosů. Tomu se říká politika.
Příčiny naší slabosti lze hledat v hodnotové orientaci, která se od dob Britského impéria značně posunula. A „fňukálci“ zvítězili.
Všechno souvisí se vším. Říkal Lenin.
Takže to vidíte také politicky. A to je přesně to, o čem jsem psal.
No, ona je tam ještě jedna položka, která mi připadá vcelku nejpodstatnější – a to jsou ti ukrajinští civilní občané, na něž ajdarovci v té chvíli stříleli minami také. Ale masakrování civilů je na Ukrajině běžná norma, jako o tom svědčí stav budov (či spíše jejich trosek) na frontové linii v Donbasu.
Nepaušalizujte. V civilizovaných zemích platí, že se pečlivě rozlišuje mezi těmi, kteří masakrovat mohou a těmi, kteří masakrováni být mohou.
Já vím, že jsem málo civilizovaný. Ale když ono je to vážně škaredé, když taková mina vletí mezi dědky, ženské a fakany, co nadělám. I když jsou to jen nějací ukrajinští občané, kteří tehdy zrovna utíkali před vlastenci paní Savčenkové. Jinak máte samozřejmě pravdu.
Navíc ta mina udělá šílenou paseku bez ohledu na to, kdo ji vypálil.
Tak, tak – není pochyb o tom, že si povstalci dali v tom případě záležet, aby ostřelovali svůj vlastní kontrolní bod na silnici. Taky je všeobecně známo, že zhovadilí rebelové vytrvale vyjíždějí za frontovou čáru, aby odtamtud zlomyslně ostřelovali sídelní lokality, které mají obsazeny. Humanitně založení ukrajinští vlastenci, nositelé těch vyšších forem demokracie a lidských práv a bojující toliko silou ducha, jim ochotně udělají průjezd, aby si mohli zakopat své minomety, kanony, tanky, grady, uragany a jak se všechny ty vynálezy jmenují – a pustit se do díla. Ještěže vás tady máme.
Zřejmě se domníváte, že povstalecké a ruské rakety dopadaly při dobývání území dosud ovládaného vládními silami výhradně na civilů prosté posty ukrajinských jednotek. Pole, lesy, louky, lidi nikde?
Mno, velice se domnívám, že od počátku, chtěla-li Ukrajina, jak tvrdí, udržet Donbas ve svém svazku, šlápla silovým řešením do fialek. A způsoby, jimiž se pustila do dobývání (Porošenko to chtěl vyřídit tuším za tři týdny. Nebo měsíce?) byly krajně inspirativní. Těmi mistrnými leteckými útoky na luganské civily počínaje a plošným dělostřeleckým a raktovým bombardováním měst zdaleka nekonče. A málo naplat – jsou to pořád povstalci, kteří jsou pod vytrvalým vojenským tlakem Ukrajinců, nepočítáme-li to významné vítězství Kyjeva u Debalceva…
Souvislost s minou, která nadělá paseku, ať ji odpálil kdokoli, mi uniká. Ledaže byste chtěl naznačit, že ta povstalecká či ruská dělá paseku jaksi morálněji.
Ano. Přesně to se domnívám.
Totiž, ukrajinští vojáci nejsou blbci, jsou si vědomi, jaký mají civilisté postoj k ukrajinským okupačním vojskům, kolik je mezi civilisty mobilů s foťáky a kam své fotky a smsky posílají. Proto samozřejmě ze svých postů veškeré civilisty vyhnali.
Že vám unikají souvislosti, nijak nepřekvapuje. Ten, kdo konflikt na Donbasu vojensky eskaloval, byl právě Kyjev, jenž tam dopravoval stále vražednější arzenály. Nejpozději po Ilovajsku a podobných úspěšných ukrajinských operacích postěžoval si kdesi pan Porošenko, že je Rusko na Donbasu prostě silou vyhrát nenechá. Čili jednoznačně věděl, na čem je, když to (že by byl tak hloupý?) nepochopil už po Krymu. Jinými slovy – místo střílení po nepohodlné menšině systémem hlava nehlava, civil – ozbrojenec, všechno jedno, však on si je už Pánbu nějak přebere – měl Kyjev s Rusy jednat, jednat a jednat, klidně s oporou EU a Západu, jehož politika Ukrajinu do toho maléru zavedla. Takhle to dříve nebo později stejně dopadne – jenže mezitím se příkopy naplnily opravdu po okraj krví, počítáme-li nějakých těch deset tisíc (nebuďme troškaři, ono jich ještě přibude) mrtvých. Válečnické představy Kyjeva, že Rusy utlučou čepicemi a do švestek budou v Moskvě, jak vytrubovali všelicí ti Jarošové a Ťahnybokové se Šuchevičové zcela zákonitě narazily na realitu. Kyjev vsadil na silové řešení a sklidil nenávist ruských Ukrajinců a jak to poslední dobou vypadá, hodlá se znovu pustit do ztracených bitev. Cui bono, nevím – Kyjevu ani Donbasu rozhodně ne. Roste jedině cena, kterou bude jednou Kyjev platit za klid.
Já hlavně nejsem schopna sdílet vaše přesvědčení, že zlí hoši jsou jen na jedné straně tohoto konfliktu.
Ale o to přeci nejde, jde o to, že jedněm zlým (těm, kteří si začali) nadržujeme proti druhým, kteří na začátku ani zlí nebyli, jen zhrubli kontaktem s tím zlem, které my nechceme vidět.
Jestli to nebude tím, že ten, kdo se chopí státní moci, odpovídá za to, jak a k čemu ji využívá.Tyhlety naše kyjevské prý demokraty žádný Majdan neinstaloval proto, aby válčili s vlastními občany a pořádali hromadná oděsská autodafé. Ukrajinci žili v iluzích, že se politickým převratem dostanou mezi země zaslíbené, jež slují EU, a že tím zmizí šílená ukrajinská korupce a nastanou překrásné chvíle, jak napsal Marx ve svém díle… Místo toho mají v zemi občanskou válku, korupce se oproti loňsku zvedla 35x a ti, kdo z pozadí tahají za nitky, se dál vesele smějí. Za těchto okolností je válka na Donbasu evidentně to poslední, co ještě jakž takž drží loutkové kyjevské mocipány pohromadě. Starý dobrý Saltykov – Ščedrin to znal dobře: „Není-li chleba, pak ať je sem alespoň vojsko komandováno“. A nakomandované vojsko, to je přece nekonečný kšeft pro ty, kdo jsou v pozadí. Mno, možná si vzápětí najdou další příjmy z cestovního ruchu z Turecka do Evropy. V Polsku budou radostí bez sebe.
Ale jistě, za ty skvělé kyjevské hochy může Putin, kdo jiný…
Já bych si nebyl tak jistý, že cílem Majdanu nebylo podřezat pár Moskalů.
SAVČENKOVÁ – VÁLEČNÝ ZLOČINEC.
Případ ukrajinské návodčí palby z batalionu AJDAR Naděždy Savčenko obviněné z účasti na vraždě ruských novinářů na Donbasu, dostává mezinárodní rozměr a stále se objevují nové podrobnosti. Například starosta Užhorodu Sergej Ratušňak na své facebookové stránce psal o tom, jak Naděžda Savčenko týrala a mučila zajatce.
„Osobně jsem mluvil s jedním učitelem a knězem, kteří zázrakem přežili bestialitu, týrání a mučení nové „hrdinky“ Majdanu Savčenko. Zde jsou jejich slova: „Ona prostě nebila, ona mrzačila a ubíjela. Svázané na rukou i na nohou – mlátila trubkou, rozbíjela genitálie, zhášela cigaret y v jejich otevřených očích. Neustále přitom řvala: „Prodám tě na orgány jako tamty nebo tě rozstřílím na sr….!“
O tom, že bojovníci Ajdara brutálně mučí zajatce, vyprávěl již dříve kněz Svato-Nikolského chrámu Vladimír Mareckij, osvobozený z ukrajinského zajetí.
„Když řeknu, že nás bili – tím nic neřeknu. Nás ubíjeli. Nás stříleli, nám lámali kosti, nás bili nejen rukama a nohama, ale i pažbami a vším, co jim přišlo pod ruku,“ – vzpomíná Mareckij.
Podle jeho slov se obzvláštní brutalitou odlišovala Naděžda Savčenko, kterou tak aktivně brání kyjevská vláda. Libovala si ve své síle, osobně mlátila zajatce a pronášela u toho různé průpovídky. Kvůli výdělku navrhovala prodávat orgány zajatců, a když ostatní členové batalionu nesouhlasili vydávat zajatce na orgány, navrhla je tedy zabít, „aby se neutrácelo za dopravu do SBU“.
Slova kněze podpořil jiný osvobozený zajatec, voják opolčení Stanislav Stankevič. Násilí na něm začalo po té, co odmítl provést diverzní skupinu do Šachťorsku. V průběhu dlouhé doby ho mučili, bili, trápili hladem. A aby na hrozné mučení v ukrajinském zajetí nezapomněl, vypálili mu ajdarovci na tělo svastiku.
A to ani zdaleka nejsou všechna zvěrstva, kterých se účastnila poslankyně ukrajinského parlamentu Naděžda Savčenko během své služby v ukrajinské armádě. Není tím název „Hrdina Ukrajiny“ znehodnocen, když ho „hrdě“ nosí ta, která trýznila a mučila vojenské zajatce?
ZDROJ: http://politikus.ru/articles/72145-zverstva-savchenko.html
No, on pan Mareckij, takto chlap jako hora, má jistě důvod ke stížnostem – když ho vyměnili, měl na zápěstí pěkné stopy po „naručnikách“, čili poutech, což ukázal na kameru. O polámaných kostech ovšem stěží vést řeč – na to se pohyboval docela svižně po svých. Co se pana Stankeviče týče, ten – je-li to on – tu svastiku kameře ukázal. O přítomnosti paní Savčenkové se, pokud si vzpomínám, nezmiňoval.
O zážitcích zajatců (pravděpodobně na obou stranách) si není třeba dělat iluze. Mučení je jejich denním chlebem, zpočátku doslova jediným, jenž je jim poskytnut. Po této stránce se na Donbasu a v okolí děly a dějí šílené věci.
Faktem ovšem je, že při výměnách zajatců bývají ruští navrátilci v daleko horším stavu než ti ukrajinští. Podvyživení a zbědovaní, mnozí sotva jdou. A co horšího – naprosto stejně ukrajinská strana zachází s civily, které si vytahuje dle všeho z autobusů a aut, zachycených na silnici. Stačí třeba nezaplatit za „propusk“ – a je zle.
Ale o to přeci nejde,
jde o to, že jedněm
zlým (těm, kteří si
začali) nadržujeme
proti druhým, kteří
na začátku ani zlí
nebyli, jen zhrubli
kontaktem s tím
zlem, které my
nechceme vidět….
Dobrá. Ale teď kdo je kdo?
Zrovna v případě Ukrajiny je až trapně snadné to rozeznat.
Trapné je, že si tohle myslí všichni. Nebo skoro všichni.
Není vyloučeno, že mají pravdu.
Kdo je hodný a kdo zlý, respektive kdo si začal?
V tomhle případě je snadné to rozeznat.
To si myslí všichni, že je to snadné.
Všichni mají pravdu.
Tu svou.
Já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde.
No, ke kauze Savčenková – vypadá to, že Sobotkovu iniciativu v Bruselu zakously právě Německo a Francie. Komentáře netřeba.
Pěkný víkend!