Přihodila se mi návštěva inscenace Zrada v Činoherním klubu a přiznám se vám hned a bez mučení, že jsem nebyl unesen. Retrospektivní příběh milostného trojúhelníka, ve kterém je každému všechno tak nějak jedno a nikomu nezáleží na ničem, ani na přátelství, ani dětech, ani manželce a vlastně ani na tom šukání, se minul s tím, co bych chtěl vidět. Ani láska, ani nenávist, jen setrvačnost. Netvrdím, že je to špatné divadlo, možná se mi nelíbilo právě proto, že je dobré a ukazuje něco, co bych raději neviděl, ale dívat se na lidi, kteří netečně bloudí životem, prostě není pro mě.
Tribun 