Zavedení záporných úroků z vkladů se prý blíží. Lidé mají v bankách uloženo moc peněz, ale úrokové míry centrálních bank jsou nízko a banky na nich nevydělávají, tak začnou vkladatele sankcionovat. Utrácet je nemravné, být rozpočtově odpovědný bude za trest.Vyber si, kdo to umíš.
Co se ale zápornými úroky vyřeší? Nominální částka depozitu sice klesne, ale peníze se jen přesunou na jiný účet a jejich celková zásoba v bance i ekonomice se nezmění. Slibují si tedy od takového kroku bankéři-politici, že lidé začnou více utrácet, nebo investovat? Jenže kdyby byla reálná ekonomika schopna tyto peníze absorbovat, kdyby je potřebovala, neležely by přece v bance. Pokud budou vylity do reálné ekonomiky, jediný efekt, který to bude mít, bude další bublina. Co se vyřešilo? Vůbec nic, jen se problém posunul v čase a multiplikačními efekty zvětšil.
Ke zvýšení spotřeby také velmi pravděpodobně nedojde, protože lidé jsou jednak z větší části saturováni a další zboží nepotřebují, jednak si tvoří rezervy na horší časy, nuceni k tomu omezováním sociálního státu a jistot s ním spojených. To je jedna část populace, ta druhá naopak nemá vůbec nic a svoji spotřebu nezvýší, ani kdyby chtěla.
Kapitalismus je v pasti a my s ním. Ale možná existuje cesta ven: Co to totiž znamená, že v bankách leží přebytek bohatství? Přeci to, že produkujeme více, než potřebujeme, tedy že máme rezervy a můžeme zvolnit, můžeme produkovat méně. Můžeme více investovat do školství, výzkumu a životního prostředí, můžeme dopřát rodičům více času s dětmi a dětem lepší životní podmínky. Můžeme mnoho a nemusíme jedno: štvát se za dalším a dalším růstem růstu produkce.
Já vím, že takhle kapitalismus nefunguje, a právě proto tvrdím, že tato situace nemá v kapitalismu řešení. Teď to můžeme vidět, brzy to i pocítíme. Jsme jako ten člověk, co zemřel žízní uprostřed jezera. Jestli chceme přežít, musíme přestat myslet jen na to, jak mít té vody v jezeře ještě více, ale také se někdy napít.
Tribun 
Můj odhad je, že „ideální“ stav je, aby lidi kompletně rezignovali na kladný stav osobních financí a kompletně přešli na úvěrový systém. Výhoda úvěrů je větší závislost/věrnost/submisivita dlužníků a červená čísla nemají dolní hranici, takže se líp utrácí budoucnost, když nikdy nenarazíte na nulu.
Tak ono to tak v zásadě už dávno funguje, jen si hrajeme na to, že to tak není, a abychom se o tom přesvědčili, tak pořádáme krize.
To ano, ale to znamená, že tohle opatření reálně zvedne produkci/utrácení. Lidi se prostě vykašlou na šetření a koupí cílovou věc rovnou a pak ji budou splácet. Resp. změní se to i u těch co byly do teď rozumní a šetřili, protože se záporným úrokem to bude výhodné i matematicky, ne jen emočně.
Takže stoupne spotřeba, tím i produkce, tím i mzdy (nebo dividendy) a tím vzniknou další peníze, které zase bude třeba někam uložit, nebo utratit… Mě to přijde jako bludný kruh, nebo takové to honítko pro veverky.
Ač vystudovaný ekonom, strach ze záporných úroků v ČR nechápu.
Hypotéky se půjčují za cca 2%, spotřebitelské úvěry za 10 i víc procent, různé pochybné firmy půjčují za stovky procent.
Vidím velký prostor pro to, aby byly vklady rozumně úročeny.
To vykládejte bankám.
Že banky umazávají peníze z vkladů, není nic nového. Když byly nuceny rušit některé poplatky, jejichž prostřednictvím to pohodlně praktikovaly celá léta, vyřeší to jinak.
Ale lidi si vždycky najdou možnosti, kam ukládat úspory. Všichni nezačnou utrácet.
Jenže to je před inflací ani krizí neochrání. Jediná 100% ochrana je žádné peníze nepotřebovat, tedy získávat základní životní potřeby jako veřejnou službu (občanskou rentu).
Teď jste tomu nasadil korunu. Až dosud mi unikalo, kam v tomhle případě míříte.
Hezká utopie, která přináší řadu otázek. Mají-li být, jak píšete, „základní životní potřeby“ získávány jako veřejná služba, pak je na místě se ptát, co jsou to ony základní životní potřeby a kdo určí co mezi ně patří a co již ne. V jaké míře a kvalitě mají být poskytovány. Komu a kdy? A otázka hlavní – z čeho to bude zaplaceno?
Na tohle se lidé ptají (a správně se ptají), ale kdo má právo rozhodnut o tom, že necháme bezdomovce umrznout pod mostem, to nikoho nezajímá. Ale ty základní životní potřeby se dají definovat poměrně jednoduše jako zajištění podmínek pro důstojný život. A kde na to vzít? Podívejte se kolem sebe: zdroj jsou. Je to jen otázka jejich alokace.
S Vaší reakcí mám dva problémy.
Důstojný život. Co to je? Bude mít někdo tu nebetyčnou drzost určovat nám co je a co není důstojný život?
A ohledně zdrojů, které vidíte. Já je nevidím. Nechcete snad krást?
Chci „krást“ asi stejně, jako kradou vlastnické elity, tedy přerozdělovat. Nebetyčná drzost je např. tvrdit, že bezdomovcům jejich způsob života vyhovuje a sami si ho dobrovolně zvolili. Nebetyčná drzost je např. odmítat zdravotní péči chudým. Atd. atp.
Vlastnické, nejen elity, ale vlastník čehokoli, přerozděluji to co je jeho. Z toho na to tedy vzít nemůžete, nechcete-li se stát zlodějem. Pak jsou tu ještě elity politické. Ty ovšem bezoztyšně kradou všem. To ovšem řešení není a pak skutečně ony volné zdroje nevidím.
Bohužel ve Vaší reakci postrádám ono upřesnění „důstojného“ života. Je sice fajn co píšete v komentáři o bezdomovcích či o zdravotní péči, ale nenacházím v tom ono upřesnění.
Vy jste ale žádné upřesnění nechtěl, by jste diskusi o důstojnosti života šmahem odmítl.
Vlastník musel nejprve přerozdělovat směrem k sobě (=přivlastnit si, ve většině případů prostě ukrást) aby se vůbec stal vlastníkem.
Protože není možné založit vlákno, dovolím si citovat Váš komentář Tribune.
„Vy jste ale žádné upřesnění nechtěl, by jste diskusi o důstojnosti života šmahem odmítl.
Vlastník musel nejprve přerozdělovat směrem k sobě (=přivlastnit si, ve většině případů prostě ukrást) aby se vůbec stal vlastníkem.“
Neodmítl jsem žádnou diskuzi na téma důstojnosti života. Pouze jsem se ptal, co je důstojný život a kdo určí co je oním důstojným životem. Nic víc, nic míň. O bezdomovcích a zdravotnictví jste začal Vy, ale k tomu na co jsem se zeptal jste se nedostal. Tak prosím nepřekrucujte.
Jinak Vaše chápání vlastnictví a toho že ve většině případů je vlastník zloděj je poměrně zábavné. Je to totiž skoro dokonalá lež. Ano, zajisté je mezi vlastníky malé procento těch, kteří se k němu dostalo například krádeží. Ale je to tak malé procento, že budete příklad hledat obtížně.
Je-li podle vás určení toho, co je důstojný život, „nebetyčná drzost“, pak podle mě je diskuse s vámi v tomto bodě zbytečná. Moje pojetí vlastnictví je, na rozdíl od vašeho metafyzického, materialistické. Upřímně nevím, o čem bychom se v tomto směru mohli my dva bavit, aby to mělo jiný smysl, že polemiku samu o sobě.
No, pokud jde o důstojný život pro všechny, tak by hodně pomohlo už to, kdyby se aspoň začala pořádně aplikovat tahle stará deklarace z roku 1948: „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.“
Tribune, proč lžete? Proč překrucujete moje slova?
Pro píšete „Je-li podle vás určení toho, co je důstojný život, „nebetyčná drzost“, pak podle mě je diskuse s vámi v tomto bodě zbytečná. “ když jsem nikdy nic takového netvrdil.
Napsal jsem, že je nebetyčnou drzostí něco určovat jiným. Konkrétně toto:“Bude mít někdo tu nebetyčnou drzost určovat nám co je a co není důstojný život?“
Vy se snad domníváte, že je správné jiným lidem určovat to co je a co není správné a co je a co není pro ně dobré?
Určovat jiným lidem, co je správné, je nejenom správné, ale nutné. Třeba určovat zlodějům, že krást se nemá. Pokud považuje za drzé určit, že je důstojné žít v bytě a ne pod mostem, pak neděláte nic jiného, než že drze určujete, že žít pod mostem správné a přípustné je. Lidé nejsou izolované autonomní objekty, lidé jsou interagující subjekty, které spolu vytvářejí systémy vyšší úrovně – obce. Předpokládám, že vy se zřejmě hlásíte k paní Randové, soudě podle toho, s jakou lehkostí druhé objektivizujete.
Mohl byste vzít v úvahu, že pro někoho může důstojný život představovat plnovous na bradě a bible. A pro ženu kuchyně.
A že zkusí tuhle představu nutit všem.
Jak takový fanatismus souvisí s důstojným životem? Podmínky důstojného života jsou především materiální a kdo tvrdí něco jiného, tak po této stránce nejspíš žádný problém nemá. Ale stejně je to zvláštní, jak se lidé neumějí (nebo nechtějí!?) shodnout na takové fundamentální věci, jako co je to důstojný život. Možná právě proto, že je to věc reálná, čili materiální, kterou neokecáte, na rozdíl od pofidérních práv a svobod, o kterých se dá žvanit do nekonečna.
Otázku „kdo určí co jsou základní životní potřeby, resp. důstojný život“ a následnou debatu nechápu.
Vždyť odpověď je triviální – v demokracii rozhodnou všichni voliči hlasováním po veřejně diskuzi, v oligarchii totéž, ale rozhoduje pouze omezená skupina oligarchů, v absolutní monarchii/diktatuře rozhodne monarcha/diktátor, v protektorátech rozhodne patřičná velmoc… atd.
To je sice pravda, ale do toho rozhodování bychom měli jít s konkrétní představou, za jakých podmínek lze hovořit o důstojném životě, ať víme, o čem budeme rozhodovat. To v případě demokracie, v těch ostatních případech je jasné, že důstojný život není zdola omezen.
Chybí Vám tam to důležité. Proč se mám podřídit násilí jiných, jejich rozhodnutí? Já to rozhodně dělat nehodlám. Ať si o tom rozhodne každý podle svého přesvědčení a nenutí mi svůj názor.
Protože nejste svět sám pro o sobě, ale sdílíte ho s jinými, kteří se zase v něčem podřizují vám.
Dnes šetří jen blbec. Jsem jedním z nich.
Existují formy spoření, které vynášejí a tyto produkty fungují. Jestli někdo používá běžný účet na spoření, pak nechápe finanční správu aktiv a měl by jít někam na doskoleni. Takže v čem je problém? Mne chodi na účet jen výplata a na konci měsíce tam nezůstane ani halir. Přesto vyhodne investuji a zaroven utrácím.Banky my doposud pomohly muj výdělek rozmnožit, s utracenim si už pořadím sám:-)
Připadáte mi jako jeden z těch, co si pletou spoření s investicemi. V tomto případě to ale na podstatě toho „deadlocku“ nic nemění.
to máte asi pravdu, razím heslo, že nejlepší formou spoření je dobrá investice:-)
Mno, vím, že to sem tématicky nepatří, ale Čulík roste do nadoblačných výšin českého udavačství, jak nám pyšně sděluje na stránkách svých Britských humorů: Sheffieldský lékař vyšetřován za „islamofobní“ články publikované v ČR –
See more at: http://www.blisty.cz/art/81440.html#sthash.xAadgqNY.dpuf
„…The trust has confirmed it is investigating a complaint against Dr Rogozov that has been made by Dr Jan Culik, a senior lecturer in Czech studies at the University of Glasgow.
In his letter of complaint sent in January, Dr Culik said he believed Dr Rogozov, who has worked in Sheffield for ten years, has been making ‘biased, Islamophobic public statements’….“
Read more: http://www.thestar.co.uk/news/sheffield-doctor-under-investigation-for-islamophobic-comments-about-muslim-colleagues-1-7778959#ixzz42G4N0iYE
Copak on BL ještě někdo čte?
No, to já nevím, kolik lidí BL čte. Ale autoportrét páně Čulíkův je v tomto případě pozoruhodný. A ještě pozoruhodnější je obrázek soudobé britské demokracie a zejména medicíny, která má zjevně potíže svěřit skalpel pravděpodobně špičkovému chirurgovi, jenž má kritické výhrady k islámu v Británii, neboť náboženské povinnosti muslimských lékařů jsou v přímém protikladu se zájmy pacienta.
Čili víme, že BL jsou ve skutečnosti Listy udavačovými. A všimněte si: Čulík nevyvrací Rogozovovy kritické výtky tam, kde je Rogozov uveřejnil, nevyvrací je jediným slovem ani na stránkách svého periodika (patrně není s to uvedená fakta vyvrátit), on se rovnou pokouší nositele takových názorů profesně zlikvidovat. Nebyl ten člověk tajným členem jedné totalitní strany, či aspoň jedné tajné, ale na našem území rozhodně ne ilegální organizace? Uvažování a jednání má naprosto stejné.
No nic – pro sebe tím mám kauzu BL zcela uzavřenu. :-)
A není to jen bouře ve sklenici vody? Bere v Británii Čulíka někdo tak vážně, jako ho berou někteří Češi? Ono je vůbec zajímavé, jak ho někteří začali brát vážně až v okamžiku, kdy začal publikovat něco, co se jim nelíbí.
Není, Tribune. Základní pravidlo polemiky praví, že repliku k názoru, s nímž nesouhlasíme, vedeme tam, kde byl názor zveřejněn. Není-li to možné, můžeme tak učinit na stránkách jiného periodika s příslušným odkazem na text, jenž replikujeme. Nevím, zda se o to JČ pokusil v PL; mohl ovšem klidně replikovat na stránkách BL. To by bylo ještě zcela korektní. JČ si ale stěžuje si na autora u jeho zaměstnavatele, protože považuje Rogozovovy názory za nikoli nepravdivé, ale za „nevhodné“. JČ nijak nevyvrací podstatu sdělení, které se mu nelíbí, ale stížností (udáním) usiluje autora vystavit nepříjemnostem na pracovišti. Z čehož plyne, že Rogozovovy postřehy jsou více než validní, což vůbec není dobrá zpráva (např. že „proces islamizace je už ve Velké Británii nezastavitelný“ – sic! To se bude té sheffieldské etické komisi moc líbit).
JČ „an sich“ samozřejmě žádnou vážnost nemá, ani v bohemistice, ani v žurnalistice, ale dozrát v dospělém věku do úrovně adolescentního lyrického básníka a udavače Jaromila, jak se to JČ podařilo a ještě se tím chlubit, je docela příznačné. :-)