Práce, forma otroctví?

38 komentářů: „Práce, forma otroctví?“

1. Lidé se už zkoušeli bouřit proti bohatým v minulosti mnohokrát. Zkoušeli podnikání zakázat, zkoušeli různé socialismy a komunismy a vždycky se nakonec ukázalo, že lidé se mají nejlépe ve svobodném světě, kde jim nikdo nenařizuje, co mají dělat. Chceš se nechat zaměstnat? Nech se zaměstnat. Nechceš? Tak podnikej sám. Nechceš ani podnikat? Tak se odstěhuj na farmu a tam si pěstuj vlastní potraviny.

   Zimbabwe byla vcelku bohatá země, dokud odsud Mugabe nevyhnat bohaté majitele pozemků, které následně rozdal mezi místní lidi. Dnes je v Zimbabwe hladomor.

   Faktický rozdíl mezi kapitalistickými státy a státy s komunistickými vládami je v tom, že člověk v komunistických státech má povinnost pracovat – jinak skončí ve vězení, při pokusu stát opustit je zastřelen na hranici, nesmí systém kritizovat – jinak opět skončí ve vězení, má horší zdravotní péči, nižší střední délku života a několikanásobně nižší odměnu za svou práci kvůli neefektivitě hospodářství bez svobodného trhu. Komunistické státy tak svým zřízením velmi připomínají otrokářské systémy.

   Nejen že platí, že v kapitalistických státech mají lidé výrazně větší kvalitu života (střední délka života, zdravotní péče, medián příjmu, čistota životního prostředí apod.) než v těch socialistických (Venezuela, Kuba) nebo těch s komunistickou vládou (Čína, Severní Korea). Ale v kapitalistických státech máte dokonce právo říkat nahlas své názory, systém kritizovat, založit si vlastní politickou stranu a šířit své politické názory a zkoušet třeba nové příjmové systémy jako je nepodmíněný příjem.

   1. Ve svobodné společnosti mohou žít lidé právě proto, že se bouří proti útlaku, nespravedlnosti a nerovnosti, tak si ostatně i buržoazie vybouřila kapitalismus na aristokracii. Nyní je na čase, aby si odcházející proletariát a nastupující kognitariát vybouřili svobodu na buržoazii. Že se tomu buržoazie snaží zabránit (stejně jako před ní aristokracie) a že řád světa, který jí vyhovuje, považuje za přirozený neměnný a jediný možné je pochopitelné, nikoliv nezměnitelné.

      Aby existovala volba mezi pracovat či nepracovat (ať již jako zaměstnanec, či jako podnikatel), musela by existovat volba mezi jíst a nejíst, bydle a nebydlet. Sedlačit také mohou těžko všichni, protože a) někteří se na to nehodí (ale výborně zvládají něco jiného), b) objem půdy je omezený a všechna již někomu patří. Vy přemýšlíte pouze v optimistických až sluníčkových scénářích konjunktury, jenže mě zajímá reálný život, který je provázen řadou krizí a komplikací a reálných omezení. To, že má každý svobodu podnikat neznamená, že je toho každý schopen, nebo že mu takový způsob vyhovuje, ale ani takový by neměl být perzekvován, což ovšem současný koncept námezdní práce do značné míry je.

      Čili se vracíme zpět na začátek k té vaší svobodě: svobodu samozřejmě ano, ale pro všechny, ne jen pro ostré lokty, ne jako alibismus pro vykořisťování.

      1. nemyslím si, že se proletáři bouří. Myslím, že jsou s růstem ekonomiky, díky nulové inflaci a v posledních letech i růstem platů celkem spokojeni. Přání otcem myšlenky nastoupí tam, kde je ideologie sirotkem svých „potřebných“ protože vše co se tady omílá, má být „altruismus pro lidi“. Tribun se nám přiznal, že se má hmotně v kapitalismu dobře, a tudíž jeho aktivita se týká jeho lásky k proletářům. Problém je, že ti proletáři (i ten vyšší level převzatý z Hellereva inovovaného marxleninského slovníku) o tuto lásku jaksi nestojí a daleko raději vzhlížejí k oligarchům či finančním žralokům, kteří jim slíbí „jistotu desetinásobku“. Nicméně někteří už přícházejí na to, co píše Václav. Komunisté zavádějí něco co by rádi udělali i fašisté, společně s „domovským“ právem. Nacisté zavedli Reichsarbeitsdienst pro mladé muže a ženy v roce 1935. Měla zajistit pracovní návyky, snížit nezaměstnanost a uvědomění, že pracovat pro stát a národ je čest a nejen povinnost. A mělo to tlumit v lidech touhu pracovat „pro sebe“, protože jakýkoli individualismus byl v kolektivistických totalitách zakázán. Komunistické nevolnictví jsme my 40cátníci a starší už zažili na vlastní kůži. Vztah k práci odpovídal výplatě, kterou jsme za ni dostávali. Nikdo pracovat pro stát nechtěl, ale přesto musel. Jaký je rozdíl mezi otroctvím státním a soukromým? Snad jen ten, že otrokáři leckde sami pochopili, že je lepší otrokovi nabídnout lepší podmínky a že vzdělaný otrok má větší cenu než analfabet. Komunistický totalitní stát tenhle zásadní imperativ ovšem ne a ne pochopit, proto byl svržen resp. implodován zevnitř.

         1. Chcete říct, že pro soukromníka nikdo pracovat nemusí, že to dělá ne z nutnosti, ale z čistého altruismu? Minimálně ti soukromníci, alespoň někteří, si to myslí, a podle toho i lidem platí – možnost pracovat je součástí odměny za práci.

            Proletáři se dnes moc nebouří, ale to není proto, že by neměly důvod, ale že techniky jejich pacifikace významně pokročily. Pokud je chromý celý život přesvědčován, že se nemá ptát, proč přišel o oko. ale radovat se z toho, že nepřišel i o to druhé, tak se to na jeho postojích musí nějak projevit.

            1. V současné době nabídka volných pracovních míst převyšuje počet lidí, kteří si hledají práci. I díky tomu platí soukromníci lépe než stát. Například prodavačka v Lídlu má o 20 % větší nástupní plat než učitel nebo zdravotní sestra. Obecně platí, že čím více a čím déle je v zemi kapitalismu, tím větší mají lidé platy.

               Nikdo vás nenutí nechávat se zaměstnat (pokud nežijete v komunismu, kde bez práce skončíte ve vězení). Můžete sám podnikat, nebo si sám obstarávat své potřeby. A nebo budete doma na dávkách. To je podle vás špatně? Chtěl byste systém, kde lidé nemusejí pracovat, a přesto mají vše, co si zamanou? Obávám se, že takový systém fungovat nebude.

            2. Pokud má prodavačka o 20% větší plat, než učitelka nebo zdravotní sestra, tak je něco zatraceně špatně a zřetelně to ukazuje, že odvozovat výši platů od momentální situace na trhu práce je nevhodné. (On už vůbec ten pojem trh práce – práce je bytostně lidský atribut a žádné zboží).

               Moje volba způsobu obživy je velmi omezená, protože se nějak živit musím a navíc se v kapitalismu musím potkat s poptávkou. Aby byla skutečně svobodná, musí existovat něco na způsob nepodmíněného základního příjmu, pokud ale ten bude existovat, pak už nepůjde o kapitalismus, i když zůstane zachováno soukromé vlastnictví.

      2. Musím se přiznat, že těm vašim marxistickým ideologickým floskulím vůbec nerozumím. „Svoboda na buržoazii“? Co si pod tím mám představit? Jak omezuje buržoazie naši svobodu? Že nám firmy nabízejí volná místa? Že nám stát nedává jídlo zadarmo? Copak bychom byli svobodnější, kdybychom někoho okradli, nebo kdybychom někomu zakázali nechat se někde zaměstnat? Byli jsme snad svobodnější v komunistické totalitě?

         Každý má volbu nepracovat. Pokud pracovat nemůže, tak se stát postará o jeho základní potřeby. Dokonce i pokud pracovat může ale nechce, tak dostává od státu peníze, aby přežil. Ale je správné, aby ti, co pracovat mohou, ale nepracují, žili na úkor druhých? Není snad pracovat normální?

         Sedlačit mohou všichni. Farmáři neustále trpí nedostatkem personálu. A farmaření dnes již dávno není těžká dřina. Jezdit s traktorem se naučí každý, stejně tak rozházet zrní slepicím nebo vykydat hnůj. Kvůli tomu nemusíte mít hned vlastní pole.

         Co si tedy vy představujete pod pojmem svoboda? Že nikdo nemusí pracovat a lidé mají přesto nárok jíst a bydlet? Tomu říkáte reálný život?

         1. Možná je ideálem stav, kdy budou existovat samí OSVČ, kteří se budou shlukovat do družstev.
            Otročit tak budou pouze státní zaměstnanci, protože v soukromých podnicích budou pracovat roboti.

            1. A hlavně zaměstnanecké spoluvlastnictví. Kromě toho člen družstva nemusí být nutně OSVČ.

         2. To vidím, že vůbec nerozumíte světu, ve kterém žijete. Firmy vám nenabízejí volná místa, ony od vás kupují vaši práci. Až pochopíte tento rozdíl, můžeme se bavit dál.

            1. Pokud něco kupuji, tak to znamená, že nabízím své peníze tomu, kdo má něco, co po něm chci.

            2. Nenabízíte, ale směňujete, za něco, co a) chcete, b) potřebujete, c) musíte koupit.

2. V téhle situaci jsou ne-vlastníci od chvíle kdy jim vlastníci zahradili přístup k obživě kterou jim do té doby poskytovalo prostředí ve kterém žili. A protože je to už velmi dlouho – „zvykli jsme si“.
   Radní z Glasgow to říká správně: „Když se přestanete bát o střechu nad hlavou a o to, zda nakrmíte svoje děti, získáte svobodu, abyste zariskovali a vzali život do vlastních rukou.“
   Nepodmíněný příjem by byl alespoň částečným návratem do podmínek, kdy ještě nebyl ne-vlastník vydírán vlastníkem. „Jedním tahem pera bychom vymýtili nejhorší formy chudoby a bezdomovectví. A nejen to. Získali bychom možnost rozhodnout se, zda chceme být námezdními otroky, kteří musí celý život hákovat, pokud nechtějí zemřít hlady.“

   Vytvoření podmínek za kterých musíte přijmout nabídnutou práci pokud chcete přežít není otroctví ale vydírání. Otrok nemohl svobodně umřít někde pod mostem. My tu svobodu máme.

   1. Víte, Kamile, já jsem procestoval už velkou část světa. Řeknu vám, že my si tu žijeme lépe než ostatních 90 % lidí na této planetě. Zjistil jsem, že čím bohatší jsou lidé, tím více si stěžují na podmínky, ve kterých žijí. Pokud navštívíte farmáře v Kambodži, Thajsku nebo Malajsii, kteří musejí celý den strávit obděláváním svého rýžového políčka, tak zjistíte, že ti lidé jsou velmi šťastní a spokojení. A nejen to – jsou ochotni se s vámi podělit i o to poslední, co mají. A přitom by dali nevím co za možnost chodit pracovat k nějakému podnikateli jako jeho zaměstnanec. S dovolenou, s placenou lékařskou péčí, s nemocenskou, s důchodem…

      Pokud nechcete pracovat pro někoho, nemusíte. Podnikejte sám. Pokud umíte něco, co jiný ocení, tak nebudete mít problém se uživit. Pokud nechcete ani podnikat, tak běžte pracovat na farmu a pěstujte si vlastní potraviny. A pokud nechcete ani pracovat, tak si založte politickou stranu a pokuste se lidi přesvědčit, že společnost může fungovat, i když nikdo nebude pracovat. Případně se přestěhujte jinam, pokud vám zdejší podmínky nevyhovují. Dnes naštěstí můžete – na rozdíl od dob minulých, kde jste musel pracovat, kde vám řekli, za směšnou mzdu, bez práva stěžovat si nebo opustit režim. Tehdy to bylo skutečné otroctví.

      1. Samozřejmě, že se máme velmi dobře ve srovnání s většinou planety, ale to je snad důvod rezignovat, přestat usilovat o další zlepšení a postupně zase padnout? Když se nebudeme snažit my a nepotáhneme ty ostatní za sebou nahoru, tak nás oni stáhnou dolů. A k tomu snažení patří i to „stěžování“, tedy hledání toho, co lze zlepšit, místo vděčného přijímání všeho, co je, nebo i mírného zhoršení jenom proto, že jinde jsou na tom hůř.

         1. Souhlasím, musíme se snažit, abychom se měli líp. Ale otázkou, kdo to je ten „my“. Jsou to podnikatelé, kteří se snaží optimalizovat daně a vydávají si dluhopisy za jednu korunu, aby z nich neplatili daň? Nebo to jsou zaměstnanci, kteří si volí politiky, jež jim před volbami slibují, že zdaní ty podnikatele, protože je to „solidární“, a místo toho těm podnikatelům nahrávají předražené státní zakázky a nesmyslné dotace jako např. na výrobu solární energie? Nebo to jsou důchodci a invalidé, kteří pracovat nemohou a jen pobírají dávky od státu? A nebo to jsou lidé žijící v zemích, kde je skutečný hladomor, jako je nyní třeba v Severní Korei?

            Všichni se chtějí mít lépe. A z historie víme, že jako celek se budeme mít všichni lépe tehdy, když nebudeme nikoho omezovat v jeho základních svobodách – nabízet či přijímat práci.

            V tomto ohledu je zajímavé, že ona solidarita, kterou si bere v těchto dnes Sobotka tak často do úst, je vždy myšlena jako solidarita těch druhých s jeho voliči. Nikdy to není solidarita s těmi, kteří bojují o život, protože nemají antibiotika, antimalarika nebo přístup k nezávadné vodě. A dokonce to ani není solidarita s našimi bezdomovci či drogově závislými. Ta „solidarita“ v podání Sobotky tak není solidaritou, ale pouhopouhou vyčůraností – snahou o to, aby se sám Sobotka měl lépe.

            1. My jsme my všichni. Jako společnost, ne jako konglomerát individuí. My znamená my spolu, ne každý zvlášť na úkor druhého.

3. To je hotová schizofrenie. Podle tohoto výkladu jsem si otrokem i otrokářem. Nějak se mi z toho točí hlava…. :-)

   1. No a nevyruší se to navzájem?

      1. Jo jsem setrvale na nule…. :-) . Ale za to může bordeaux…
         Tedy…. z pohledu Bakaly a spol., o Gatesovi ani nemluvě. Ale zase v porovnání s tím výše zmíněným farmářem v Thajsku to není s tou nulou tak zlé, to je fakt.

4. Pracovat za mzdu znamená prodávat vlastní silou vytvořenou přidanou hodnotu za nevýhodných podmínek.

   1. Mě to vlastně ani nevadilo, kdyby to bylo tak, že pracujeme společně pro sebe, a ne že jeden vydělává na druhých.

      1. Klasik to nazval odcizenou prací.

         Píšu to leckde pořád dokolečka, ale sem se to obzvlášť hodí: Každý by měl mít právo (spolu)rozhodovat o zdrojích své obživy a o použití výsledků své práce. Nikdo by neměl mít právo využívat cizí práce jako zdroje svého zisku.

         1. Skoro si říkám, že tu poslední větu jste psal v somnambulním stavu.

            1. Při plném vědomí. Nastudujte si politickoekonomické definice.

         2. To je těžká věc, Hanku. Prosadit, aby třeba sestra u ambulantního lékaře spolurozhodovala o užití příjmů od zdravotní pojišťovny, nebude snadné.
            :-)

            1. Ale nedávalo by to smysl, protože kdo jiný než ona dovede kvalifikovaně posoudit, jestli lékař ty příjmy používá ve prospěch pacientů a tu pojišťovnu (a tím i ty pacienty i nás všechny) neokrádá? Nebo mám mít lékař legitimní právo všechny příjmy vyměnit za „Lambo“, protože je kvalifikovaná a poptávaný?

            2. Kdyby spolu fungovali ve formě družstva, měla by na to plné právo.

            3. A nelze říct, že by to byla i její povinnost?

            4. Problém je v tom, že licence je spojena s osobou lékaře a veškeré odborné rozhodování a tudíž i riziko, které s tím souvisí, leží na něm.
               Spolupráce lékaře a sestry je založena na silně asymetrickém principu. Paritní vztah si v takovém případě neumím představit.

            5. Jenže řeč je o rozhodování o použití výsledků práce – o penězích, chcete-li. Riziko odborného rozhodování možná leží na lékaři, ale bez té sestry by si mohl leda tak… víte co. Jsou zkrátka nedělitelný tým.

               Kromě toho přece netvrdím, že se mají o tržby dělit napůl.

            6. Jenže dělit si peníze, které zbydou, je podle mne to nejmenší.

               No nic, tohle je dost specifický případ.

5. Něco k tématu z dnešních Literárek: http://www.literarky.cz/politika/svet/23741-otrocka-prace-na-slovensku-220-eurohod

   1. To sakra k tématu. Střední Evropa ve 21. století konečně dohání Anglii století 19. a brzy zřejmě dožene i to 18. Je to neskutečný hnus, co se za mlčení či dokonce více či méně tiché podpory veřejnosti děje. I když hnus… je to kapitalismus. Protože tohle je kapitalismus, ne plné regály, ne rostoucí životní úroveň, ale tohle a nic jiného je podstata kapitalismu.

      1. Mongolské dělnice tady šily hadry a boty za podobných podmínek už před 15 lety. Jediný rozdíl byl, že tam to organizovala vláda.

      2. To jen opakovaně dokazuje, že nechápete, co to je kapitalismus. Musíte si vždy položit otázku – co je alternativou? Aby podnikatelé mzdy nesnižovali, uprchlíky nezaměstnávali a ti zůstali bez peněz? To by uprchlíkům pomohlo? Nebo je alternativou obehnat zemi jako za komunistů ostnatým drátem pod proudem a každého narušitele střílet na hranicích?

         Uvědomte si, že KAŽDÝ ČLOVĚK (včetně vás samotného!) má možnost uprchlíky zaměstnat, pokud je dokážete lépe za jejich práci zaplatit. To nejlepší, co můžete pro uprchlíky udělat, je poskytnout jim svobodný trh, aby se o ně zaměstnavatelé přetahovali, což vytvoří tlak na růst mezd. Nadávání na kapitalismus zatím žádnému uprchlíkovi nijak nepomohlo. Právě díky svobodné společnosti mají ti uprchlíci možnost uprchnout do země, kde žádný kapitalismus není, jako je Severní Korea. Myslíte si snad, že tam by jim bylo lépe?

         1. Blbost, možnosti každého jsou omezené vnějšími podmínkami a právním řádem. Závod ke dnu, na který tu narážíte, nelze vyhrát. Proto je kapitalismus dlouhodobě neudržitelný, protože ten je na něm postaven.

6. Zdá se, že diskuse byla opravdu otevřena, bohužel až na „článek“, kde se to oznamuje.:

Komentáře nejsou povoleny.