Zákony neříkají jen co se nesmí a co se musí, vypovídají i o poměrech ve společnosti, o tom, jaké jsou i jaké by být měli. To samé platí o daních, neplní jen funkci financování státního rozpočtu, ale říkají i to, kdo komu vládne, v čí prospěch je společenské uspořádání a je-li spravedlivé. Proto by kupříkladu měla být daň z příjmu progresivní, aby bylo jasně řečeno, že platit daně, tj. financovat společnost, musí především ten, kdo může. Nikde přitom nestojí, že rozdíl pásem musí být 60% a nejvyšší sazba 80%, jde především o symbolickou hodnotu.
Jenže když nyní ČSSD v náhlém a nezvyklém záchvatu levicovosti vyhlásila plán na zavedení progresivní daně z příjmu, reakce byla, no… hysterická a jako vystřižená z manuálu pravicové argumentační konfekce: závist, trestání úspěšných a bla bla bla…chybělo už jenom volání po „spravedlivém“ degresivním zdanění či „spravedlivé“ dani z hlavy, ale to jsem možná jenom přeslechl.
Ti, kterým se progresivní daň nelíbí, protože se jich dotkne, i když bolet je nebude, se totiž umí a mohou ozvat, na rozdíl od těch, které bolí současný stav. Je to přesně jako v tom bonmotu, který jsem nedávno někde zahlédl, snad dokonce v angličtině a namířený proti Trumpovi, a který zněl zhruba takto: „Copak jsem chudý, abych platil daně“?
Konstrukce daňového systému je úhelný kámen společenské soudružnosti, na něm se nejlépe ukáže, kdo je kdo, kdo dokáže přijmout osobní odpovědnost za svět, v němž žije, a kdo se chce jen sobecky svést, pokud možno se slevou na úkor těch, kteří nemají tak silnou vyjednávací pozici, aby si nějakou vymohli.
Zkušenost ukazuje – a já očekávám, že se to potvrdí – že nejhlasitěji proti progresivní dani z příjmu budou ti, kteří o odpovědnosti mluví nejčastěji. Ti si totiž pod odpovědností vždy představují odpovědnost těch druhých, která je zbavuji povinností, nikoliv tu svoji, která jim povinnosti ukládá.
Tribun 
Ja jsem taky odpovedne pro. Az kocourkovsti smelinari a ketasove odvedou z tech svych padesatitisicovych platu solidarne potrebnym co se patri, dojdou jim prachy na ty jejich predrazene prazske hypotheky, bublina praskne a byty budou zase moci nakupovat zahranicni investori. Nebo treba poslanci ze svych nezdanenych nahrad. Nebo nemecti pinglove a popelari.
#spravedlivedane
Jenom to děláte, nebo jste mne vážně nepochopil? Nebo jsem to nepochopil já kdo si dokáže nahrabat na byt v Praze, má být po zásluze odměněn nižšími daněmi?
V Praze si kupují byty hlavně Rusové. U menja keš. Panimajes ty durak? Jinak ta moje hypotéka je naštěstí spíše charita než oligopolni vykořisťování, takže kdyby snad mi někdo chtěl zvednout daně, tak bude muset nejdřív platit vyšší sociální dávky pro masivní narust lidí hozených do podnajemni tyranie neplatičů daní z pronájmu. Uber a Airbnb na vás. Až lidé přestanou deklarovat vůbec nějaký příjem a závislou činnost, tak si to pak socan uvědomí. Jenže to tu už bude vládnout Drábek a zavede nucené práce pro nezamestnane a kupóny na místo dávek, dopadne Sobotka jak KDU-CSL na jedno volební období. Ale to tu už bude vládnout ANO a STAN a zavedou Putinovu rovnou daň 12℅. A až se budou Tribuni ptát, jak si tohle lidé mohli zvolit, tak jim řekne Gazdikuv nový poradce pro ekonomiku rusky oligarcha Timcenko ovladajici Sberbank- Vot eto vaše dělo.
Vy jste s těmi Rusy vlezlejší, než Cicero s Kartágem. To, co zmiňujete, je příznak sociálního rozvratu a dezintegrace společnosti, který se projevuje právě i tím odporem k daňové progresi a krácením daní i všelikým jiným šizením vůbec. Jistě, že existuje řada problémů, ale žádný z nich nejde řešit snížením daní a liberalizací, tím se dají problémy jedině zamaskovat.
Nevim, co jste nepochopil Vy vp. Tribun, ale ja se zvysenim dani Cechum co vydelavaji zhruba na urovni nemeckeho cisnika nebo popelare souhlasim. Podivejte, na prazskem trhu vyrostla docela slusna cenova bublina. Ted az ti bohati zaplati spravedlive dane, rada z nich nebude moci tu hypotheku z nasponovaneho rodinneho rozpoctu zaplatit. Projdou si exekuci, byt pujde do drazby a na trhu bude rada investicnich prilezitosti.
I pro Vas sosany to bude dobre. Po exekuci bude rada z nich zivotne zavisla na socialnich transferech a tak Vam stoupnou preference. Mozna Prahu i jednou vyhrajete, az je stahnete pod hranici nezavislosti na statu.To je zcela racionalni strategie kterou praktikuji socialisticke strany v cele Evrope.
Vy prostě nechápete, že ani progresivní daň nemusí být likvidační. Pořád ale přeci je nutné brát větší ohledy na slabé, než na silné, nemyslíte? Pokud si někdo z elitní menšiny s platem přes 50k uspořádá život tak, že žije od výplaty k výplatě, tak proč mu ustupovat a vycházet vstříc? Notabene, když nechcete vyjít vstříc těm, kteří od výplaty k výplatě žijí z donucení okolnostmi?
Rozhodne s Vami souhlasim, ze je nutne brat vetsi ohledy na slabe, nez na silne. A nejen to, take je potreba chranit deti a stare lidi a zachranit planetu pro pristi generace!
Ale to uz odbocujeme od thematu, protoze o tom Sobotkuv danovy navrh neni. Je to spis dalsi zoufaly pokus zastavit propad volicskych preferenci. Ale ja ho podporuji, protoze v nem vidim prilezitost jak levne nakoupit a pozdeji draho prodat.
Kdyz se vydari, tak to bude vyhra i pro sosany. Ozebracenim mensiny co se priblizuje prijmum nemeckych cisniku a popelaru si zajisti rust skupiny, ktera je existencne zavisla na statnich transferech penez.
Ale stejne jsou to paradoxy, ze skoro 30 let pote, co Havel s Komarkem vyhlasili cestu zpatky do Evropy, jsou v Kocourkove povazovani za bohate lidi s prijmem 18 set euro mesicne.
Národ není chudý proto, že bohatí mají vysoké daně, ale proto, že chudí mají nízké mzdy.
„…nechcete vyjít vstříc těm, kteří od výplaty k výplatě žijí z donucení okolnostmi…“
Tohle liberál nepochopí, Tribune. Každý si přece může vydělat, kolik chce. Jen nebýt líný… :-)
Poslouchaj, pane Kreuzfeld, voni vážně myslej, že, abych jich citoval: „kocourkovsti smelinari a ketasove“ žijí ze zaměstnaneckých příjmů? Voni jsou teda hlava!
Tak urcite, mate pravdy XY. Smelinari a ketasove byla jen takova umelecka licence.
Skutecni smelinari a ketasove ziji z kapitalovych vynosu a ty jak znamo se v Cesku nedani. Spatna zeme na praci, ale skvela na investici. Nez jednou budu prodavat, tak se do Ceska odstehuji. Ale praci by se tam zivil jenom blb, nebo skutecny vlastenec.
A co tohle? Neříká se tomu náhodou „socialistická solidarita“?
Přijde socan k člověku na ulici a řekne mu:
„Dej sem šrajtofli, vezmu si od Tebe solidární daň a dám jí tamhletomu žebrákovi“.
Český ovčan nic nenamítá a nechá so od socana vzít 80% obsahu peněženky.
Socan říká:
„Nechávám Ti jednu pětinu, abys to mohl rozmnožit, až přijdu příště.“
Socan jde za žebrákem a dá mu z ukradené částky 5%, 95% si nechá a říká žebrákovi:
„Tady máš a pamatuj, kdo Tě obdaroval“.
Žebrák na socana:
„Moc děkuji, pane, Vaší laskavost Vám nikdy nezapomenu“.
Socan:
„Odvděčíš se mi tak, že půjdeš k volbám a budeš volit socialisty.“
Žebrák:
„Dobře, pane, slibuji, když mi budete dávat stále vaše dary.“
Socan:
„Na to se můžeš spolehnout.“
Ne, to jsou předsudky. Hloupé a urputné, jak už tak předsudky bývají.
Jediný problém je to, že naši soc-dem přestali být levicoví dávno před tak zvaným „Bohumínským usnesením“. I kdyby se Bohuslav Sobotka na hlavu postavil, na čí straně je ve skutečnosti, si lidi budou dlouho pamatovat.
Chudáci zaměstnanci, z těch si každý udělá dojnou krávu. Proč? Logikou tyranie silnějšího. Protože ty se nemohou bránit. To na nás podnikatele si ani Sobotka nedovolí, ještě nám dá dotace a pobídky. Holt sociální demokrat, kudy chodil tudy krát:-). Ani korunu navic státu, ani muze navic do trvalého zaměstnaneckého poměru! Ty gavarys pa rusky? Vot ty nas celovek!
Otázka je, jestli to je to dílo „socanů“, nebo dědictví „občanů“. Jenže kdo dneska vlastně pozná rozdíl? Ve volebním programu snad, ale v praktické politice aby pohledal.
Od ČSSD určitě hodně chytrý předvolební tah: Vracet se v těch dnešních ideových zmatcích k tématům, ve kterých běží přirozená dělicí čára mezi levicí a pravicí. Tříbící efekt bylo vidět už v těch debatách kolem EET, kdy spousta „vlastenců“ jaksi nepobrala, že slovo národ neznamená myslet jenom na sebe. Pokud si ČSSD k tomu přibere i další podobná témata – od levné práce až třeba po ty důchodce v nemocnicích, které s citem sobě vlastním už nastolil Zeman – tak by docela slušně mohla zkřížit plány všem těm, kteří už teď vsadili na to, že i české volby by měl jet v trumpovských motivech. Hodně to samozřejmě souvisí i s otázkou důvěryhodnosti, ale samotné nastolení nového tématu je docela úspěch. Tradiční pravicou odpověď samozřejmě dávno známe. Ale co na to třeba prezident? Progresivní zdanění a severský sociální model zatím přece pořád ještě patří k jeho oblíbeným přednáškovým tématům, takže i přes zjevnou animozitu k Sobotkovi by to asi neměl přejít jenom nějakým okázalým mlčením.
Co na to Zeman? To je dobrá otázka. Moc dobrá. Myslím, že bude sranda.
Myslím, že jeho víra, že stovka za den důchodce v nemocnici nezabije, a že by měli být i důchodci solidární s naším rozpočtem, se pan prezident zařadil do šiku reformátorů TOP 09 z r. 2010. Jen mi není jasné, proč tenkrát Julínka a Drábka nechválil…:-)
Nakonec bude i pro vás volitelný.
žít za poměrů jako panují v Rusku, byť s fajn rovnou daní 12% – to vážně ne. To raději liberálním Nizozemsku, kde si mohu žít podle svého a stát mi do toho nekecá (ani co si nacpu do cigarety za „tabák“, ani jestli už nechci umřít za odborné asistence anebo jestli když se rozhodnu pro využivání sexuálních služeb, tak ty pracovnice budou registrovanými živnostnicemi a ne vykořisťovaným bílým masem dovoženým z postsovětských zemí) to raději s 30% DPFO a anglosaskou politickou kulturou.
Není co dodat, zvlášť, má-li 90 či 91% zaměstnanců mzdu nižší než 50 tisíc, a není to tak dávno, co se docela jasně prokazovalo, že tzv. rovná daň je v podstatě daň degresivní. Zemanovy plky bych do toho netahal, ten už toho napovídal tolik, že jeho důvěryhodnost je rovna snad jenom jeho populismu, k němuž patří i jeho slovně vehementní „levicovost“.
Však už taky „koncernový tisk“ dostal osypky, viz dnešní LN… :-)
Zajimave tema, ale myslim, ze z tohoto mraku rozhodne prset nebude. Budoucnost patri Buresum.
Všeho do času.
Jenom daně na věky :-)
Z přemíry fantazie jsem se dopracoval k otázce jak by se vypočítávaly daně z čistě barterového obchodování.
Úplně stejně, jen by se platily v materiálu, řekl bych.
No to snad ne. To jako že bych přivezl na daňový úřad např. dvě slepice, jeden pokácený strom a kolečko brambor? :-)
Účetnictví barterového obchodu je snad jasné… aneb peníze jako všeobecný směnný ekvivalent.
Popravdě myslel jsem, že barter znamená právě bez peněz. Peníze jako všeobecný směnný ekvivalent je přece standardní ekonomický model.
Však to nemusí být zrovna státem emitovaná měna… I v systémech LETS a lokálních měn eiistují všeobecné směnné ekvivalenty, mohou to být klidně třeba i jen odpracované hodiny, které někdo někde vede v nějakém sešitě a vzájemně je započítává – vlastně něco jako bezpeněžní clearing. Daně pak mohou být nahrazeny povinností nějaké hodiny odpracovat „zdarma“. Nebo si zavedou fakt nějaké ty „bobule“, „ořechy“, nebo jak se ta lokální měna většinou jmenuje, ale zase může být jen virtuální a „daně“ se vedou v ní s tím, že někomu se za daných podmínek nějaké ty „bobule“ v tom sešitě připíšou a někomu zas umáznou.
To není vůbec špatný nápad, směňovat místo peněz svůj čas – toho mají totiž všichni stejně.
Jak píše Eddie v 10:17, z tohoto mraku pršet nebude, budoucnost patří Burešům. U těch se vůbec neví kdy budou pro co a kdy proti čemu. Jenom se už ví, že „ojebávat stát“ na daních se prostě musí umět.
Tribune, ačkoliv s vámi až příliš často nesouhlasím, tentokrát oceňuji váš termín „společenská soudržnost“. To je správný výraz pro tolik potřebný jev. Nejsem si sice vůbec jist, že k ní povede zrovna premiérem navrhovaná úprava daňového systému, když z něj největší daňoví absentéři prakticky vypadávají, ale to je buď věc názoru, nebo nějaké skutečně odborné diskuse, kterou zatím na toto téma postrádám.
Vaši „společenskou soudržnost“ vnímám v prudkém kontrastu se Sobotkovým vyjádřením, že jde o „solidaritu“. Solidarita má tu podstatnou vlastnost, že je dobrovolná, a dobrovolnost je v případě placení daní a zejména jejich zvyšování opravdu extrémním eufemismem. Daně jsou typickým násilným nástrojem státu, což nechápu jako jev negativní, ale nezbytný.
Dostávám se tu do rozporu se slovníkem českých synonym, který ke slovu „solidarita“ uvádí jako synonymum právě „soudržnost“ a „jednotu“. Já ovšem vaši „společenskou soudržnost“ chápu jako kýžený společenský stav, jehož chcete dosáhnout, a „solidaritu“ jako nástroj k jeho dosažení. Nechápu je tedy v tomto smyslu jako termíny významově stejné.
Obávám se, že vaší společenské soudržnosti nelze navrhovanými „solidárními“ daňovými změnami dosáhnout a že spíše opak bude skutečností. Proč? Protože ryba smrdí od těch nejvýše postavených hlav – počínaje u nás už v podstatě nenáviděným Bruselem, přes Prahu a možná až do krajských měst. O nadnárodních ekonomických subjektech a daňových rájích (raději) ani nemluvě. Myšlení mnohých (i moje) se bude ubírat cestou „proč zrovna já a oni ne?“.
Český socan může solidaritu vymáhat jen tam, kam dosáhne, a to vysoko opravdu nebude. O způsobu utrácení prostředků, získaných výběrem daní, bychom jistě mnozí mohli napsat celé elegie. To ovšem nepadá jen na hlavu socanů, ale vládnoucích koterií jako celku, také je to možná jev v našem typu civilizace nezbytný, nevím. I tak by ale zůstávalo problémem jeho měřítko.
Solidarita je podle mě spíše uvědomělá, než dobrovolná. Solidarita znamená, že strpím něco, co bych dobrovolně nedělal, protože jsem si vědom, že to je nezbytné kvůli druhým. Dobrovolná je charita.
Tak to já nevnímám solidaritu jako „že strpím něco, co bych dobrovolně nedělal“. To že přijmu něco s vědomím nezbytnosti je prostě výsledek nějaké racionální úvahy – asi jako když použiji deštník i když prší – byť se mi bez něj chodí lépe – protože déšť zastavit neumím.
Solidární přece mohu být i s tím kdo mou solidaritu vůbec nepotřebuje, prostě jen proto že je mi sympatický, nebo proto že si myslím že je právo na jeho straně v nějakém sporu, nebo stojí na „mé straně barikády“, případně z vděčnosti za jeho dříve projevenou vstřícnost… atp. Prostě solidarita je pro mne jakýmsi „slabším odvarem“ kamarádství nebo přátelství.
Ve výkladu tohoto termínu se neshodneme.
Ještě definice z Wiki:
Solidarita znamená obvykle dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny.[1] Člověk je solidární s nějakou skupinou, pokud ji podporuje a její úspěchy i neúspěchy pociťuje jako vlastní.
Pokud je solidarita dobrovolná, pak je česká společnost programově nesolidární, protože se každý cítí hrozně ukřivděný tím, že by se měl rozdělit s druhým. Jak vůbec chcete stavět na dobrovolnosti v situaci, kdy někdo má a někdo nemá? Spoléhat na to, že se bohatí dobrovolně rozdělí s těmi, na kterých zbohatli, je cynické vůči chudým, protože kdyby toho byli schopni, tak nikdy nebudou bohatí a ti druzí chudí. Dávat rovnítko mezi solidaritu a dobrovolnost znamená omlouvat a racionalizovat nesolidárnost.
Dialektický rozpor je mezi právem (nebo přesně definovaným a vymahatelným zákonným nárokem, chcete-li) příjemců pomoci v sociálním státě a libovůlí charitativních dárců, kteří si vybírají obdarované podle zcela subjektivních a proto a priori nespravedlivých kritérií, většinou s ohledem na vlastní sobecké a snobské (nota bene dobře mediálně prodejné) morální uspokojení dárců (nebo potlačení jejich špatného svědomí a strachu z pekelných muk – oni tou charitou vlastně kšeftují s vyšší mocí o svůj posmrtný život). Kdyby to zůstalo na charitativních dárcích, tak se celé velké skupiny potřebných nikdy ničeho nedočkají a bídně chcípnou hlady a zimou.
A račte si taky povšimnout, že – na rozdíl od Indie a převážně buddhistických společností – má ta nenáviděná šaríja (a podobně to mívaly židovské obce) zakotvenou povinnost bohatých chudým pomáhat dost přesně stanoveným způsobem (kurban bajram: třetinu oběti Alláhovi, třetinu sobě a rodině, třetinu chudým…), takže ve většině muslimských zemí na rozdíl od té Indie žebráci – pokud vůbec jsou ve městech k vidění – neumírají na ulicích hlady.
To jsou ty neslučitelné kulturní rozdíly.
Nu, závidím vám vaše iluze. Když moje kolegyně viděla žebráky v Jemenu, v Sanná, dostala z toho nervový šok a museli jsme ji dopravit zpět domů.
I v arabských zemích je „šedivá teorie a zelený strom života“. Obvyklým viditelným a obecně užívaným gestem v té zmíněné zemi bylo ukázat ukazováčkem vzhůru. Znamenalo „Alláh ti dá“.
A kdy to bylo? Ono zrovna teď tam mají poslední dva roky dost hnusnou válku. A třeba Saúdové perfektně ovládají umění rozlišovat mezi svými a cizími, takže se to u nich jen hemží bezprávnými gastarbeitery třeba z Bangladéše nebo Indie.
To není iluze, ale vlastní zkušenost z Indie i ze středního Východu.
Tribune, to bylo 1996. To byl ještě svět relativně normální.
Že je česká společnost programově nesolidární, to je klidně možné. Nezkoumal jsem to. Já na dobrovolnosti nic stavět nechci, to není moje ambice rozvázat tento gordický uzel (odpověď na vaši otázku). Jen tvrdím (a podle uvedené citace nejsem asi sám), že solidaritu chápu jako záležitost dobrovolnou.
Stát má nepochybně mocenské páky na to, aby vynutil určitý převod prostředků od těch „horních“ k „dolním“ (viz aktuální návrhy premiéra), ale nazývat to solidaritou považuji buď za omyl (ve vašem případě, kde tuším dobrou vůli), nebo záměrné matení pojmů (u premiéra).
Nutnost úměrné míry té vaší (podle mě nedobrovolné) „solidarity“ při rozdělování zdrojů chápu. Souhlasím např. s tím, že mladé rodiny s dětmi potřebují jinou podporu, než my, lidé celkem zajištění těsně před penzí. Jsem opravdu silně solidární (v tom mém dobrovolném pojetí) s vlastními dětmi a vnuky. I se „staříky“ rodiči. Nevidím ale moc důvodů pro to, abych byl dobrovolně solidární s jinými, které neznám, nic o nich nevím a ani nevím zda moji solidaritu chtějí či potřebují. Ať to zařídí stát, prostředků na to má dost. Přerozdělování zdrojů se v našem civilizačním okruhu děje obrovskou měrou, cca 50 % mých výdělků si vezme stát. S dobrovolností to také nemá nic společného, je to vynucené a jinak to nejspíš nejde. Není otázkou zda ano nebo ne, ale kolik % je správně, kolem toho budou věčné dohady.
Ale proč do toho tahat dobrovolnost? Ta existuje, ale je (charitativní) výjimkou.
Říkáte solidarita, ale myslíte altruismus. Wiki promine, ale samozřejmě existuje i nedobrovolná solidarita, která se nařizuje zákonem. Celá oblast sociálního zákonodárství je přece vybudována na tzv. principu solidarity, protože se to v moderních společnost považuje za spravedlivé, potřebné z hlediska soudržnosti nebo sociální odpovědnosti atd. Nedobrovolná solidarita je to pak především pro ty, jejichž hodnotovým motorem není nějaké prosociální chování, ale naopak egocentrismus.
Jinak vtipné na té debatě je především to, že se de facto bavíme o návratu k roku 2006, kdy jsme tu podle růstu HDP měli prosperitu. No a protože ji tehdy hodně silně táhla spotřeba domácností, tak by se současné posílení příjmů hlavních zaměstnaneckých skupin mělo dneska brát jako krok správným směrem. Na tom přece pak druhotně vydělá i řada živnostníků a drobných podnikatelů, pro které kategorie zaměstnanců s hodně vysokými příjmy zpravidla nepředstavuje běžný zákaznický segment.
Mě pobavil jakýsi renomovaný ekonom, který nechápal, proč chce vláda v čase konjunktury zavádět proticyklické opatření. Inu, renomovaný ekonom.
Obávám se, že vaší společenské soudržnosti nelze navrhovanými „solidárními“ daňovými změnami dosáhnout a že spíše opak bude skutečností. Proč? Protože ryba smrdí od těch nejvýše postavených hlav – počínaje u nás už v podstatě nenáviděným Bruselem, přes Prahu a možná až do krajských měst. O nadnárodních ekonomických subjektech a daňových rájích (raději) ani nemluvě. Myšlení mnohých (i moje) se bude ubírat cestou „proč zrovna já a oni ne?“.
—Heh, nemyslím, že by Vás Brusel či snad Praha žádala o solidaritu, lidí jako Vy kdyby se někdo měl dovolávat solidarity, by bylo asi jako u chtít po gamblerovi, aby si začal spořit na důchod. Lidé, kteří skutečně pomoc potřebují, ji v civilizované zemi (ne, nemluvím o Česku) také dostanou. Otázka je pouze ta, jestli se snažit se s určitými lidmi o nějakou soudržnost vůbec pokoušet, když se jedná o asociální nenávistníky, kteří mají největší problém zvládnout sami sebe a své emoce. Nelze chtít aby pomáhali ti, kteří nedokáží pomoci ani sobě samotnému.
A není náhodou jádro pudla v tom, že vůbec existují lidé, kteří nějakou pomoc potřebují, že se každý nemůže zabezpečit sám či na základě občanské renty, bez ponižování, doprošování a stigmatizování? Naše politika začíná těžce kulhat se technikou a zase to budeme dohánět válkami, jak jsme blbí. Nebo uvědomělí.
„…Naše politika začíná těžce kulhat se technikou…“
Ale to je přece stará známá zákonitost – výrobní vztahy vždycky zaostávají za výrobními vztahy. Revoluce – používám tohoto pojmu ve smyslu „změna společensko-ekonomické formace“ – pak nejsou nic jiného než jejich opakované slaďování.
Alkoholikům a feťákům žádné prostředky nikdy stačit nebudou, i kdybyste rozdal úplně všechno. Já vím, to je skupina extrémní, ale právě ti vždycky existovat budou.
Ale mají kvůli nim strádat třeba důchodci a matky a samoživitelky, jenom aby tihle nepožívali „nezasloužených výhod“?
K tématu snad ještě z dnešního „Macka“ :
Jsou-li povinné daně solidaritou, pak je znásilnění aktem lásky.
Ano, ale neznám společnost, kde by neexistovali. V Německu v 30.letech a i za komunistů kteří o sobě tvrdili, že jsou sociální státy a každý se tam má dobře, byli tito lidé schováni za zdmi psychiatrických ústavů anebo v kriminulech s půlročním trestem za výtržnictví přečkávali zimu. Nařídit lidem, aby si sami sebe vážili natolik, že se pokusí třeba omezit užívat alkohol nebo jiné omamné látky, budou se léčit (tady společnost by měla být při určitých diagnózách tvrdší a nařídit povinnou ústavní léčbu, ne jako dnes, že lidé s psychickými poruchami se mohou léčit jen v případě dobrovolného podrobení se léčbě). Nikdy nezajistíte lidem, co chtějí žít svým alternativním způsobem života, aby se ho zřekli. To byste je museli jako ti komunisté a nacisté prostě zbavit svobody a zavřít.
Pracující chudoba je druhý problém, který ale souvisí se současný stavem ekonomiky, informační společnost a obecně společností globálního síťového projení, globálního obchodu a výrobních kapacit. Tento svět nedává příliš místo vydělat lidem, kteří jsou schopni vykonávat jen mechanicky se opakující jednoduchou manuální práci. Co s nimi? Pokusit se rekvalifikovat, zaměstnat ve veřejných službách, jako pomoc ve zdravotnictví či pečovatelských službách anebo když nezbude nic jiného – dát jim nějaký ten „základní příjem“. Myslim, že vzhledem k tomu, že podle obecně přijatých metrik to s tou chudobou u nás není tak hrozné, pak by i náklady státu na zaopatření těchto lidí nebyly vysoké.
„…když se jedná o asociální nenávistníky…“ Tu nenávist je snadné uměle vyvolávat, na čemž právě teď mnozí usilovně pracují a výsledky vidíme v přímém přenosu.
Je otázka, jestli zrovna Ota myslí nenávist jako takovou, nebo jen selektivní a zaměřenou jistým směrem. Ostatně soudím, že asociálními nenávistníky se to hemží zejména mezi úspěšnými podnikateli. A neoudím tak sám, jsou na to v poslední době i vědecký studie, byť, aby mne nikdo nechytal za slovíčko, tam jde spíš o tu asociálnost, než nenávist.
Plivl jste si hezky, ale proč jste tu citaci tak okleštil? Zkuste ji sem dát celou, ono z ní vyplyne něco trochu jiného. Spáchal jste celkem obvyklý faul, vytržení citace ze souvislosti.
„Asociální nenávistník“ – to je roztomilé. Vždyť o mě nic nevíte, co vy můžete tušit o mých emocích?
Aha – už jsem to pochopil (promiňte, stárnoucí mozek, trvalo to). Emoce tu viditelně tryskají z vás a vy si do mě projektujete jen své vlastní problémy. Nu, to vydržím, s tím nic nenadělám.
P.S.: Brusel po mě žádnou solidaritu nežádá, Brusel přikazuje.
Většinou přikazuje papežtější český politik.
S českými politiky nemám žádný zásadní problém. Rozumím jim, což neznamená, že s nimi musím souhlasit. A „dosáhnu na ně“. Ti bruselští se vznášejí kdesi v mlhách nad vodami a pravidelně z nich vypadávají k nám dolů direktivy dosti vzdálené od zdravého rozumu.
Božstvo. Jako ateista je nejen nerespektuji, ale na základě zkušeností od roku 2004 spíše začínám nenávidět. Poslední přímá zkušenost třeba s panem Teličkou je natolik tristní, že….. darmo mluvit….