Výročí třiceti let uvedení automobilu škoda Favorit na trh (co pamatuji, tak i tehdy to byla velká sláva) přineslo řadu článků, z nichž mnoho se nese v duchu, který dalo do titulku Aktuálně: „Auto, které přesvědčilo Volkswagen, aby koupil Škodu,“ a obsahem, kterým zazněl v reportáži ČT: „Po revoluci bylo auto dost životaschopné na to, aby automobilku koupil zahraniční investor, stejně jako řadu subdodavatelů.“ Situaci nezachránil ani Český rozhlas s titulkem: „Favorit před 30 lety překonal socialistickou zaostalost.“ Jakou situaci? Konec mýtu o nevyhnutelné impotenci a zaostalosti socialistického hospodářství. Socialistické hospodářství mělo svá specifika a své nedostatky, ale jak dokazuje příběh Favoritu, mělo i potenciál, a to jak produkční, tak i spotřební. Jinými slovy, kapitalismus nás nespasil, kapitalismus jen navázal na to, co tu bylo před ním, a využil (Volkswagen) či přímo zneužil (Kožený, Babiš, Bakala, Kelner) toho. Kde nic není, ani čert nebere, ale kapitalismus toho v socialistickém Československu pobral víc, než dost.
42 komentářů: „Škoda Favorit a socialistická zaostalost“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Hezká berlicka. Favorit srovnejte s parametry Opelu Kadett, Fordu Escort nebo Renaultu 5 a hlavně jeho tehdejší cenou a prodejnosti ve srovnání s dneškem. Auto v propočtů ceny na dnešní peníze 820tis.s 40 -50 kW je výsměch jakékoliv tržní parametrizaci tehdejší dostupné nabídky zlých kapitalistů ve srovnání se socialisty v tom, kolik si mohl český pracující koupit těchto vozů koupit a za kolik svých vyplat, s legendami jako byly tehdejsi Volkswagen Golf ve všech parametrech lepší a za cenu kterou nemecky dělník vydělal za 3x kratší dobu než ten český a dostal za něj jako protipól „Favorita“. A to v pořadníku za 3 roky. Kapitalista musel evidentně v privatizaci získat „klenot“, protože prodej 50tis. ks rocne v roce 1989, byla produkce kapitalisticke továrny za cca 2 měsíce. Dnes jen našich Skodovek za hubičku ukořistěných delnemu lidu, se vyrobi 1milion kusů ročně. Nejde mi na rozum, proč jich tolik nevyrobili socialisté?
Napadají mě jen 3 možnosti
1) o vozy v této kvalitě nebyl zájem mimo zaostalé země nikde na svete
2) lidé v zemích, kde kvalita tohoto vozu postačovala, tedy v zemích zaostalých a v socialismu, byli lide chudí a neměli na tak drahý vůz peníze
3) vyrobni kapacita a organizace vyroby byla tak špatná, že kdyby byl Favorit zázrak automobilové technologie jako ve stejnem času Mercedes 190, prostě v socialistických vyrobnich vztazích nikdy nepůjde uspokojit převyšujici se poptávku, protože „princip nivelizované ekonomiky základních potřeb“ toto ani nedovoluje protože princip nivelizace odporuje tržnímu principu cenove elasticity poptavky.
P.S. Škoda Favorit stal tehdy technologicky na karosarskem designu italské firmy Gruppo Bertone, resp jeho dcery Carrozzeria Bertone a na podvozku vyprojektovanem firmou Porsche. V tomto ohledu se dozajista jedná o typicky „socialisticky“ výrobek a úspěch spolecensky sdílené formy výrobních prostředků:-)
http://www.autoforum.cz/fascinace/zapadni-auta-v-cssr-projdete-si-ceske-katalogy-desitek-modelu/
Zase jste úplně mimo, zase řešíte něco, o čem není řeč. Víte vy vůbec něco o tom kapitalismu a jak funguje, když už mu tak fandíte, nebo je pro vás prostě Sparta?
Ach jo.
Kdy už někteří pochopí:
že exportní potenciál původního se utvářel ještě za Rakousho-Uherska, 1. Eepublice se ho nepodařilo změnit a byla orientováná na původní země Rakousko-Uherska, střední východ a na což se zapomíná Rusko + snažili se o Afriku a Jižní Ameriku.
Ná západní trhy nás nějak nikdo nechtěl pustit… Představy některých, že nebýt únoru 48 bylo by to jinak jsou z dlouhodobého pohledu směšné, že by se naši předkové hrnuli do spolupráce s Němci, s kterými prožili tehdy 2 velké konflikty, je naivní představa – zvláště když ta generace byla ještě vychována v národním duchu.
Můžeme dokonce spekulovat, že nestát se součástí východního bloku stali bychom se montovnou a přívěškem Německé ekonomiky ještě dříve, včetně výprodeje většiny podniků, protože v tom případě bychom v globále přišli o většinu exportních trhů z politický důvodů.
Tzn. orientace na málo rozvinuté trhy si vyžadovala taky určitou konstrukci výrobků nekomplikovanou a jednouše opravitelnou.
Takže komunisté zachovali celkem rozumně – nic jiného nemohli dělat – tradiční exportní trhy a přidali k nim vývoz investičních celků.
máte něco k těm faktům (velice detailním z toho odkazu) nebo vašimi frenetickými zvolání nástěnkáře máte za úkol držet ztracenou vartu, dokud vám kosti neztrouchtniví protože fakta, tak nějak nevyhovují?
ad poznámkovník – Kecy o tom, že nás někdo nepustil na západní trhy, si nechte na vaše potlachy PŠM, vše co západ bral jako levný výrobek který neměl na západě konkurenci, dovážel z „lido-demo“ bez potíží. Ať to byly třeba vánoční ozdoby, některé cukrovinky nebo právě ta auta,
A propos, jestli se pamatujete na scénu z filmu Četník a četnice s Louis de Funesem, tak jak tam ta dvojice policista a policajtka řídí dopravu, a neumí to, a zaberou se do toho tak, že při očích co na sobě mohou nechat, způsobí hromadnou nehodu, tak je jedna Škoda 100L co spadne z rampy náklaďáku a a otočí se na střechu, jestli se pamatuji dobře,. Schválně proč si myslíte, že si zrovna tento dovozový vůz vybrali k filmovému zničení a ne třeba nějaký německý (značek na výběr by bylo dost, víc než z těch československých)….?…:-)
Když fakta nevyhovují, tak je pominete nebo si je přizpůsobíte.
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_Favorit
http://autobible.euro.cz/favorit-vypadal-poradny-prusvih-vzpomina-konstrukter-petr-hrdlicka/
Apropos, pokud vážně hodláte argumentovat tím, jaké vozy byly kdy zničeny při natáčení filmů, pak si dovolím tvrzení, že to téměř vždy jsou auta snadno dostupná, levná, často i stará a víceméně na odpis, i když třeba pro potřeby filmařů načančaná, jako by právě vyjela z autosalónu. Na původu to nezáleží. Filmaři, zejména ti mimo Hollywood, obvykle nemívají nekonečné rozpočty a mají tudíž zájem demoliční scény natáčet finančně úsporně.
P.S: Pokud vás ta otázka opravdu trápí, ptejte se producentů Četníka a četnic, tady to nikdo vědět nemůže. Kromě vás, samozřejmě.. :-)
Asi se na filmy moc nedíváte, že? Chcete znát filmy se z učenými vozy typu zniceneho S 400 Mercedesa zvaného „mamut“ nebo Audi A8? Dám vám hned nekolik titulu. Jen mi pořád vrtá hlavou, proč se tak průhlednými lžemi ztrapnujete?
Jinak fakta jsou ta, že Favorit žádnou slávu socialismu neudal. Nestačil na zahraniční konkurenci a hlavně prodalo se jich málo oproti západní konkurenci. Když se zamyslime, proč se dřív, tedy za socialismu tak malo vozu, a dnes za kapitalismu prodeje trhají rekordy – pak ideovým zoufalcům zbývají jen oči pro pláč anebo na věci nic nemění odkazy z Wikipedie, že to „nebylo tak hrozný“:-)
Ano, nebylo tolik tak hrozný. Což na věci nic nemeni, stejne jako když jednou zubař-řezník opraví ten správný zub tím, že ho vyvrtá a nevytrhne, že snad na základě toho k němu budou chodit nějací lidé, co.jim ještě nějaké ty zuby v puse zbyly:-)
Neračte se obtěžovat, beztak tím jen zkoušíte odvádět řeč jinam.
Ve filmech se demolují taková auta, jaká požaduje scénář. Když má sjet z útesu a rozflákat auto nějaký 007, tak to určitě nebude ve Favoritu, ba ani v Citroenu 2CV. Hlavní hrdinové většinou vypadají v mercedesu, jaguáru nebo Aston Martinu lépe, než v „kačeně“. Snad až na Louise de Funèse. Jenomže, bez ohledu na to, v čem 007 při honičce zrovna jede, z útesu nakonec padá silně upravený uprchlík z vrakoviště, nacpaný spoustou hořlaviny nebo výbušnin – to aby exploze na plátně hezky vynikla. Bez těch úprav by normální auto totiž vůbec vybuchnout a shořet nemuselo. (Aspoň většina normálních automobilek se auta snaží vyrábět bezpečná. :D )
Možná byl favorit v tehdejší automobilové produkci na východ od železné opony tím fenoménem, kterému se říká „mezi slepými jednooký králem“. Proti škodováckým výrobkům, přezdívaným Dodo /dodělej doma/ to byl možná pokrok.
Ale rozhodně to nebylo auto, které by například přimělo Brity, aby si ze škodovek přestali dělat legraci. To dokázaly až pozdější modely.
To znáte, proč se do škodovek montují vyhřívaná zadní skla? Aby vás při tlačení nezábly ruce.
Fiat = Fix it again, Tony
Nemohu si pomoc, ale to je příspěvek, za který by se nemusel stydět ani Ota :-)
Myslím si, že „poznamkovnik“ to vystihl dosti přesně. Já bych ještě dodal to, že ty rozvojové země se obvykle nacházejí a nacházely v oblastech, kde jsou poměrně drsné přírodní podmínky (zima, horko, prach, nekvalifikovaná obsluha, ….) a to všechno ty výrobky zvládaly. A aby nezábly ruce na to stačí rukavice, netřeba vytápěné sklo. Ostatně tlačit auto za sklo může tak akorát …..
To víte, Britové. Jejich smysl pro humor je nesmyslný.
K té třeskuté debatě je třeba asi dodat i příslušný díl britského automobilového magazínu Top Gear z roku 1989. Výsledek určitě nyvyznívá tak, že by se v GB kvůli Favoritu měly udržoval nějaké staré vtipy na účet Škodovky. Na druhou stranu je jasné, že zrovna Favorit dostal od příslušných orgánů hodně „velkou zelenou“ včetně využití podílu západních firem, protože už i ti pověstní nahoře začali chápat, že znormalizovaná ekonomika s jednoznačnou orientací na RVHP vedla k masivnímu technologickému zaostávání. Druhou část příběhu mladoboleslavské Škodovky pak sepsala privatizace. Fakt si nechci domýšlet, co by to pro dnešní ekonomickou situaci znamenalo, kdyby i v tomhle případě zvítězila Klausova věrchuška a zprivatizovala tenhle podnik třeba po vzoru Poldovky: https://www.youtube.com/watch?time_continue=60&v=JVp8HQG-y3c
Nedůvěra ke škodovkám se v Británii, kam se embé vyvážela s pravostrannou úpravou řízení, se asi lámala hodně pomalu, a ještě déle trvalo, než se na ně Britové přestali dívat jako na vyložené „socky“ a začaly je vnímat jinak.
Já jsem ten zmíněný díl Top Gearu neviděla, ale v pozdějších, pokud se nějak otřely o škodovky, mi připadalo, že konstatování kvality je spojeno s jistou dávkou úžasu.
Hu. Odpusťte chyby. Píšu z mobilu.
No, technologické zaostávání nezačalo zdaleka v normalizované ekonomice, ale někdy na počátku 60. let – to zejména v materiálové oblasti, což bylo zřetelně vidět např. na osudu produkce slavné Jawy, jejíž sportovní stroje (dtto ČZ) postupně vyklízely pole na silnicích i v terénu. Byla-li situace do 60. let ještě jakžtakž vyrovnaná a stroje i díky umu jezdců a závodníků konkurenceschopné, na konci 60. let se nůžky mezi východem a západem začaly v motoristické oblasti dramaticky rozevírat. V automobilové produkci nastal tenhle proces o něco později, snad i díky proslavenému embéčku a jeho sportovních derivátech (a třeba jistému Jonu Hauglandovi); běžná produkce pak trpěla bídnou kvalitou montáže i výroby – i s Favoritem zažil kolega martyrium sporů s prodejcem i výrobcem, když mu po roce provozu dramaticky zkorodovala střecha (!), nezapomenutelný byl pro mne pohled na převrácený zbrusu nový Favorit, se zadní nápravou napříč směru jízdy (někdo při montáži zapomněl, že celá „klika“ musí být upevněna na obou závěsech, takže když hrdý majitel ostřeji zabrzdil, nestačil se divit). Ale ve velmi raných 90. letech jsem s překvapením pozoroval ve stolici nad Sekvanou několik Favoritů na francouzských značkách; bylo to zřejmě ve své třídě i tam prodejné auto.
Sám jsem strávil dvacet let se skvělým vozem Š 105 L a jeho notorickými problémy s chladícím systémem a zimními starty, které vyžadovaly řadu úkonů: 1. otevřít kapotu motoru a ručně načerpat palivo do karburátoru, 2. přepojením drátů vyřadit předřadný odpor zapalovací cívky, 3. otevřít sytič naplno, 4. několikrát prudce sešlápnout plyn, 5. vyšlápnout spojku a začít startovat. Po třetím pokusu obyčejně motor naskočil a vzápětí zhasl. Pak bylo nutno týrat baterku a prošlápnout plyn až na doraz. Po takových 30-45 sekundách se chytil nejprve jeden válec, k němuž se postupně neochotně přidávaly další, až konečně motor běžel sám. Několik minut se smrdělo na místě, aby se motor prohřál. 7. motor vypnout a znovu přepojit kabeláž na zapalovací cívce. 8. zavřít kapotu motoru a za 9. honem naskákat do vozu, už obvykle nastartovat a odjet. Ale na vrakoviště nebohý a kvůli korozi prahů zcela neprodejný vůz odjel vlastní silou a jistě dobře posloužil co zdroj náhradních dílů. Čest jeho památce. V zimě jsem s ním byl v horských terénech králem vrchařů. Ostatně soused na chalupě provozuje nejmodernější verzi tohoto posmívaného výrobku (Š 135 L) z konce 80. let dodnes k jízdám na pole; vehikl připomínající spíše hroudu bláta stojí celoročně pod širým nebem, ale dosud na značkách…
XY, technologické zaostávání zná každá ekonomika. Řeč byla ale o masivním zaostávání, které se pak dohání za cenu mimořádných opatření. To určitě v 60. letech nebyl případ Jawy, která tehdy jako první vyvinula automatickou spojku. Snažila se ji tehdy neúspěšně napodobit Honda, ale dopadlo to tak, že Japonci museli nakonec cálovat licenční poplatky. Tehdy mým snem byl Mustang, který se úspěšně exportoval do Itálie a Německa. Jinak z té pozdější doby jsem Škodu 105S.
Jezdit se s ní samozřejmě dalo, ale ani v rámci toho, co tehdy běžně jezdilo po našich silnicích, to nebyla žádná jednička.
No, nemá moc smysl vést spor o dávné bitvy, jen bych upozornil, že jsem mluvil především o materiálovém zaostávání, nikoli konstrukčním. Československému strojírenství začal v těch 60. letech ujíždět vlak v metalurgii, mazivech (zejména v přísadách), později v elektronice, atd. Nemáte-li k dispozici kvalitní vysokopevnostní ocele, technologie na pokovování ploch hliníkových válců materiály, které nahradí litinové vložky či litinu, vhodné plasty, atd., zůstáváte odkázán na klasické těžké materiály a jejich specifické mechanické vlastnosti, nedokážete tedy řídit plnící a spalovací procesy motorů jinak než mechanicky, zatímco konkurence sahá k daleko přesnější elektronice, tudíž nemůžete stupňovat výkon a omezovat váhu jako oni, atd., atd. Jistě, odstředivá automatická spojka Jawy byla konstrukční úspěch (ostatně ty motory, vyvinuté víceméně tajně za protektorátu, měly od počátku jednoduchoučký, ale nesmírně spolehlivý spojkový poloautomat, jenž umožňoval šikovnějším řidičům dojíždět i beze spojky, prasklo-li lanko jejího ovládání), ale výkonově se už s nimi nedalo moc dělat – 12-14 koní z dvěstěpadesátky, 16 či 18 z třiapůlky byl vrchol, za nějž už se nedalo jít. Je rozdíl, stavíte-li motory,nápravy, karosérie a pohonné hřídele automobilů z vysokopevnostních ocelí nebo doslova ze „hřebíkového železa“, protože vám výrobci jiný materiál nejsou s to dodat, pevnost doháníte větší hmotou, tudíž i váhou výrobku, což se projeví na spotřebě i na rychlosti, atd., atd. Posledním velkým výkřikem automobilové technologie u nás byl motor embéčka z poloviny 60. let – hliníkový motor se zalisovanými litinovými vložkami válců – dávali ho – značně překonstruovaný – ještě do jakýchsi lacinějších oktávek první verze (míněno už v rámci VW), ale to už byla opravdu jeho labutí píseň.
Deset let jsem honil ojetou Jawu 250 panel z roku 1963 – to už měla za sebou osm let – pak jsem ji prodal a po dvaceti letech na přelomu tisíciletí s překvapením zjistil, že ještě stále jezdí – vytrvalá tedy byla, snadno a lacině opravitelná též, ale nad stovku jste se s ní moc nedostal, což v časech předepsané osmdesátky to docela stačilo. O elektronice a integrovaných obvodech pak hanba mluvit, tam jsme se jen pořád dívali na koncová světla rychlíku, jenž se řítil okolo.
PS Byl to tuším J.Irwing, kdo složil poklonu Jawě v jedné vzpomínkové pasáži, věnované jeho pobytu v poválečném Rakousku někdy koncem 50. let. Pořídil si tam motorku téhle značky a píše o ní, že na rozdíl od jiných tahle vždy spolehlivě dojela až do cíle… :-)
PS Seale – pokud vás to ještě zajímá, zkuste dnes pohlédnout na Ukrajinskou Pravdu: mají tam žertovný průběh soudu se skupinou obviněných z událostí v Oděse – charakteristický obrázek práce tamních vyšetřovatelů – včetně propuštění všech obviněných, z nichž dva byli hned znova zdrženi na základě nového obvinění (http://www.pravda.com.ua/rus/news/2017/09/18/7155548/)
a vývoje událostí před soudem, kde se právě odehrává rvačka (uvádím ruskou mutaci). A pozoruhodně otevřený rozhovor s Robertem Gatesem (exministrem obrany USA) pod shrnujícím titulkem: Problém je v tom, že protiruské sankce jsou navždy (taktéž v ruské mutaci)…
http://www.eurointegration.com.ua/rus/interview/2017/09/18/7071130/
XY, díky za upozornění; Rozkliknul jsem si ten odkazovanový web z Odesy, který znám z dřívějška (Dumskaja),a s těmi jejich detaily je to samozřejmě ještě výživnější. Ten proces je samozřejmě od počátku zpolitizovaný,což samozřejmě neplatí jenom o ukrajinské justici.
No, nemá moc smysl vést spor o dávné bitvy, jen bych upozornil, že jsem mluvil především o materiálovém zaostávání, nikoli konstrukčním. Československému strojírenství začal v těch 60. letech ujíždět vlak v metalurgii, mazivech (zejména v přísadách), později v elektronice, atd.
Ale má smysl, právě v hospodářství kde hrají roli dlouhé cykly, a rozhodnutí učiněné dnes se projeví až s velkým zpožděním a někde jinde. Pochopení (neideologizované) minulosti může pochopit jak jsme se ocitli tam kde jsme a jaká jsou východiska.
Je to samozřejmě ovliněno vnějšími a vnitřními faktory jako je třeba exportní orientace, dovoz potřebných materiálů.
Ano výroba začala výrazně zaostávat v letech normalizace, v některých oborech více v jiných méně.
Vracím se například k tomu Masarykovi, byla vůbec možnost nebýt ve východním bloku – pokud ano dokážete si to představit hospodářsky jak – jako návrat před rok 38 s tehdejší exportní orientací to např.
Ano krizová reorientace z východních trhů a opouštění po rozpadu PZO celé řady dalších dopadla „úspěšně“ ale za jakou cenu..
Zcela na rovinu, poznámkovníku – takovýto stav zaostávání mohl existovat jen za ostnatým drátem a z hlediska společnosti znamenal rovněž společnost trvalého nedostatku a shánění. Mluví-li dnes např. jistá paní Blaivová o společenském srozumění normalizovaného občanstva s normalizátory, což vzbudilo velikou nelibost u části politiků a jejich stoupenců, je zcela zjevné, že tento na tento stav gulášového komunismu působila koncepce spotřebního nedostatku (banány počínaje, přes spotřební zboží a náhradní díly, až po ten toaletní papír a dámské vložky, které někdo zapomněl naplánovat, atd, atd, ad libitum) kompenzovaná výměnným obchodem skrze známosti zcela kontraproduktivně. Dodnes jsou živé teorie, které vysvětlují sametovku spíše jako následek Neckermannových katalogů než výraz touhy po svobodě.
A nemylte se – čs. průmysl měl po válce (tak do roku 1950) nesmírně výhodnou pozici v tom, že nebyl tak zdevastován jako v jiných částech Evropy a ledasco si připravil k výrobě už za války – viz ty motocykly Jawa, automobily Škoda i Tatra ( v nákladních vozech tatrovce nesmírně prospěla produkce pro wehrmacht – viz slavná T 111, Jawa Minor měla šanci se stát Volkswagenem Evropy) a v mnoha dalších oblastech. Zahraniční zájem byl vysoký, protože spotřebního zboží na Západě byl všude nedostatek, ale spadla klec, spotřební průmysl se přeorientoval na těžký, zbytek byl regulován a podřízen hospodářským úkolům studené války, kolektivizace zemědělství přinesla své trpké plody (sehnat např. někdy v 62. roce 20 deka eidamu byl neuvěřitelný svátek), až se se Šikem objevilo sprosté sousloví „hmotná zainteresovanost“, kterážto naděje zase rychle pohasla po srpnu 68. A pak už jen strašil Husákův gulášový socialismus, špatně a nedůsledně opisovaný od Kadára, s otravnými ideologickými žvásty – až k trpkému konci.
jen bych upozornil, že jsem mluvil především o materiálovém zaostávání, nikoli konstrukčním. Československému strojírenství začal v těch 60. letech ujíždět vlak v metalurgii, mazivech (zejména v přísadách), později v elektronice, atd.
Měl jsem z výše uvedného dojem, že jste ochoten trochu hlouběji se zamyslet co bylo vlastně problémem. Nicméně dál opakujete hesla která si tu všichni rádi vyprávíme od 60. let. Já jsem nabízel se zamyslet nad tím, zda jsou tyto „poudačky“ také založené na realitě – čímž nechci snižovat zdatnost konstruktérů a i podnikatelů, kteří si spoustu nápadů z nějakých prapodivných nacionalistických důvodů schovávali před německým průmyslem.
nemylte se – čs. průmysl měl po válce (tak do roku 1950) nesmírně výhodnou pozici v tom, že nebyl tak zdevastován jako v jiných částech Evropy a ledasco si připravil k výrobě už za války.
Nepopisuje tato věta v zásadě i situaci po první světové? Přestože se některým podnikům dařilo v celku mělo po celou dobu hospodářství první republiky dost zásadní problémy (a to si nemyslím že je komunistická propaganda) právě z důvodu předchozí exportní orientace.
Dále dost často u nás máme poněkud zúžený pohled na Evropu. Kteráže Evropa byla zdevastována. Polsko až k Berlínu nepochybně, Maďarsko bezesporu, Yugoslávie + Řecko, Rumunsko po té co vyměnilo strany asi méně.
Itálie na jih od Říma asi ano, průmyslové oblasti Milána ??. Španělsko?, Švýcarsko? Švédsko? Francie, kde že se to ve Francii vlastně válčilo a jak dlouho. Dostáváme se tedy k oblasti bojových akcí Belgie, Holandsko a Německo. Ale tam to šlo celkem rychle a nemám dojem že by se odehrávaly boje o jednotlivé závody jako například ve Stalingradu – i když nepomíjím význam bombardování (otázkou je kde a co se bombardovalo nechávám stranou).
Takže naše tradiční exportní trhy měly zdevastované hospodářství, otázka je jestli taky měli čím platit. Nebyl to náhodou problém i první republiky? A nemám pocit že vzhledem k předválečné orientaci u nás byly nějak zvláště dobré obchodní vztahy s Španělskem nebo Itálií a Portugalskem.
Takže mám pocit, že jako vždy tu bylo Německo, se svými tradičními konkurenty pro Škodu Plzeň, ČKD a celou řadu dalších podniků a Francouzský částečně zestátněný průmysl..
Připusťmě, že neproběhl to 48, i když valná část znárodnění proběhla před ním. Opustili by Sověti Polsko (speciální otázka kvůli Rusko Polským vztahům) Maďarsko určitě ne – to byl okupovaný stát ( a my na to rádi po socialistické propagandě zapomínáme) – kde by tedy byly naše tradiční exportní trhy a kam by se tedy exportovalo??
Přestože, toho pána vzhledem k jeho pružného zacházení s fakty moc nemusím i nicméně to ilustruje že jisté směřování ekonomiky je určováno celou řadou okolností a.. je velmi dlouhodobé
https://technet.idnes.cz/varovani-pred-operaci-barbarossa-d4x-/vojenstvi.aspx?c=A160620_111044_vojenstvi_mla
Nevedu zde spor o tom, že spousta věcí se od roku 1948 dělalo blbě, jde o to nedělat si iluze a pořád jen na někoho svalovat jednoduše vinu formou jednoduchých klišé. Protože pak se velmi často opakují ty samé chyby znova a znova a znova..
XY, ono je to přece jenom trochu složitější. Válka sice znamenala ohromný technologický impuls, ale vešerá výroba byla přestavěna na válečnou ekonomiku, která prakticky zlikvidovala celý spotřební průmysl. No a než se mohla znovu naplno rozběhnout mírová výroba spotřebního zboží, tak svět znova upadnul do studené války. Na prvním místě mezi ekonomickými ukazateli tak znovu stálo celkové množství vyrobené ocele, vytěženého uhlí a vyprodukované elektrické energie, tedy ne třeba množství ledniček na počet domácností. No ale když tahle etapa skončila, tak je tu najednou Expo 1958, kterým prakticky začinájí ta slavná šedesátá léta. Tehdy se rychle podařilo dotáhnout západ i v elektronice (výroba polovodičů), ale pak přišla další „morová rána“ v roce 1968. Na jedné straně tak zase stála rigidní ekonomická politika symbolizovaná jak Státní plánovací komisí, tak „dělbou práce“ v rámci RVHP, no a na druhé straně další masivní technická revoluce, jejímž základním symbolem se staly nejenom počítače, ale ve světě praktického „střetávání dvou ekonomických soustav“ i různá ekonomická embarga.
Konzumně byla společnost samozřejmě naladěna už v 60. letech,což je snad pochopitelné vzhledem k tomu, jak masivní „odloženou spotřebu“ přinesla předchozí skutečná a potom studená válka. To platí jak o východě Evropy, tak i o jejím západě, protože ty „zlaté šedesátky“ jsou v některých ohledech díky celkovému uvolnění skoro jako přes kopírák. Ale termíny jako „gulášový socialismus“, „Neckermannův katalog“ nebo Tuzex patří až k éře Husáka, Bilaka, Fojtíka, Kapka a dalších podobných myslitelů, kteří bezpečně dorazili všechno to, co ještě nabízela 60. léta. No a proti nim stáli tak akorát pragmatici vz. Štrougal nebo Adamec, kteří sice prosadili vývoj toho Favorita, licenční výrobu barevných obrazovek v Tesle, JZD Slušovice ap., ale samozřejmě s tím základním zadáním, že Poučení z krizového vývoje jest věc svatá a tím pádem i nedotknutelná. ,
Jak to nakonec všechno dopadlo, snad už víme. Zlikvidovaly se i továrny, které měly svůj potenciál. Platí to třeba o Poldovce, kde dnešní pokus o její obnovu běží právě přes tu vámi zmiňovanou výrobu speciálních ocelí. No a jeden z nejslavnějších příběhů té posametové „privatizaci naruby“ napsala asi Meopta Přerov – podnik, který by tu vzhledem k nastaveným podmínkám správně neměl ani existovat, protože vstupoval do Klausovy éry s podstatě likvidačním podílem zbrojní výroby.
Jinak, pokud jde o zaostávání, tak tenhle termín se obecně váže nikoli na nějaké politické zřízení, ale především na podíl vlastního výzkumu a inovací. V tomto ohledu jsou centrálně řízené ekonomiky dozajista ve výhodě, protože veškerý vědecký potenciál můžou přesměrovat do vývoje, raket, pum a dalších výrobků, jejíž základní užitnou hodnotou jest vysoká schopnost ničení. Na druhou stranu ani liberalizovaná ekonomika obecně nepřináší ideální řešení. Cílem je trh, takže je jednodušší někde vybudovat montovnu nebo nějaké mamutí servisní středisko, než si třeba inovační podporou lokálních značek zadělávat na nějakou potencionální konkurenci. A s tím samotným konzumem je to hodně dvojsečné: Za Husáka a Kadára sice lidé ve své většině měli peníze, ale jaksi jim chybělo, co pořádného by si za ně mohli koupit. No a dneska by mohli nakupovat až do aleluja, ale ve své většině jim k tomu chybí potřebné šufníky. No a v obou případech z toho vzniká frustrace doprovázená touhou zcela změnit nějakým rychlým a jednoduchým způsobem společenské podmínky. To považuji za tak dokonalý paradox, že by se nad ním mohla zamyslet i ta paní Blaive, pokud tedy po vzoru onoho Havlova zelináře, který si ozdobil výlohu nějakým agitačním heslem nechce „žít ve lži“. Minimálně by tak mohla pochopit, že je docela rozdíl, když někdo strádá kvůli tomu, že nesežene dětem rifle, a jiný proto, že jim z toho hubeného příjmu nedokáže zaplatit školní obědy – natožpak nějaký zájmový kroužek, lyžařský kurs, školu v přírodě a potažmo školou doporučovanou exkurzi někde v zahraničí. Tedy jinak nic proti pojmu „společenská smlouva“, ale řekl bych, že už od pohledu nerovnoprávné smlouvy lidé přijímají z nějakého politického nebo ekonomického přinucení; což tedy asi nebude výraz jejich svobodné vůle, ale naopak projev konkrétního státně mocenského uspořádání.
No, poznámkovníku, snad bychom se mohli shodnout, že by vše bylo podstatně jinak. Míníte-li, že např Francie byla víceméně nedotčená boji, neměl byste zapomínat, co byla britská a vůbec spojenecká bombardovací ofenzíva proti průmyslu v okupované Evropě; oni by si třeba u Renaultů mohli vzpomenout, z čeho po válce co národní podnik začínali, nemluvě o leteckém průmyslu a motorárnách, těžká průmysl, doky a strojírny tohoto typu měly dost pochmurný osud. Německá konkurence v těch letech defakto neexistovala – co nebylo rozbito, to si východní zóny odvezli vítězové (ještě v polovině 60. let se povalovaly zabavené stroje i kolejnice na východoněmeckých nádražích co neodvezená válečná kořist), průmyslové Porůří a Porýní neexistovaly. Ocelárny a strojírenské podniky Beneluxu byly rovněž v troskách. Neprůmyslové Norsko bylo značně poškozeno, ze Skandinávie přežilo ve zdraví Švédsko a tehdy zemědělské Dánsko. O Finsku si vyprávět snad nemusíme. Balkán byl rozbit, v Řecku občanská válka, Itálie (průmyslový sever) rovněž na drobno. Nedotčení byli zazobaní Švýcaři, ale jejich kapacity byly poněkud omezené, zatímco Frankovo Španělsko se pozvolna vzpamatovávalo z občanské války. O Rakousku mluvit snad netřeba. ČSR by se se vší pravděpodobností podílela na Marshallově plánu, v potravinářské produkci by čs. zemědělství záhy dosáhlo soběstačnosti (tak jako před válkou) a já bych přišel o výjimečný životní zážitek, když jsem v těsně předškolním věku poprvé uviděl a na dlouhá léta naposled okusil ananas a obdržel – věc to nesmírně vzácná – balíček žvýkaček; obé přivezl příbuzný (takto strojař) ze služební cesty do Švédska, kamž se tehdy kuřimské TOSce podařilo zázrakem vyvézt jednu obráběcí linku. Ale zase bych přišel o předvánoční fronty na kilo pomerančů či citronů; bývala tma a zima a stálo se nejméně hodinu; přišel bych i o vynucené černé hodinky u svíček a petrolejky, když se plánovitě vypínal elektrický proud, jehož byl díky rozvíjejícímu se těžkému průmyslu chronický nedostatek, a podobné dětské atrakce, ale nakonec jsem to přežil ve zdraví. Chcete-li to vědět, pro mne je začátkem toho kauzálního řetězce s rozdělenou Evropou vstup wehrmachtu do českého pohraničí LP 1938… Jiní to mohou vidět ještě dál, každý dle svého gusta.
Seale, možná kdybyste si přesněji přečetl, v jaké souvislosti píšu o gulášovém socialismu a těch Neckermannech, nemusel byste tolik psát… :-) Ale když jste připomněl pojem „odložená spotřeba“, je to pro mne určující znak celého života; se zájmem pozoruji některé členy širší rodiny, kteří se svým umem a obchodně technickým talentem vypracovali do pozice, v níž tento pojem dokonale popřeli. Nepřipadá mi, že by byli o to osobně šťastnější; v některých ohledech to má až komické rysy, ale budiž jim vše přáno.
Víte, některá ta tvrzení o výhodách plánované vědeckotechnické revoluce mají své háčky – podíváte-li se třeba na oblast elektroniky, je to zcela zřetelné, veškerému plánování navzdory. Dodnes si pamatuji šok, když jsem poprvé uviděl obsah značně rozsáhlého korpusu hifivěže Sony: Bylo tam prázdno, jen na dně několik propojených „švábů“ integrovaných obvodů. (Tímto věnuji tichou vzpomínku přetěžkým a masivním domácím výrobkům značka Tesla a jejím pokusům o integrované obvody – prý to znamenalo „technicky slabé“ poznamenávali jedovatí odborníci) Pak už mne nepřekvapil obsah běžného desktopu – ono je to totéž, uprostřed desky sedí placička procesoru, pár bloků pamětí, nějaká nutná mechanika (dnes už ani ta ne) – a to je celý ten zázrak. A celek SPOLEHLIVĚ funguje – a přestane-li, je nový výrobek tak cenově dostupný, že se nevyplatí investovat do opravy. Předsametové plánované hospodářství si v sobě neslo jeden nepříjemný rys: Co bylo jednou splněno, to se odškrtlo a neinovovalo – charakteristický příklad z toho Favorita: Použitý motor dlouhá léta týral majitele předcházejících modelů špatným těsněním vodní pumpy. Nikoho za ta léta (až do Favoritu) nenapadlo to blbé těsnění překonstruovat (tedy od roku 1964 do roku 1987). Stagnace byla implicitní součástí systému.
Chcete-li to vědět, pro mne je začátkem toho kauzálního řetězce s rozdělenou Evropou vstup wehrmachtu do českého pohraničí LP 1938… Jiní to mohou vidět ještě dál, každý dle svého gusta.
Alespoň na něčem se shodneme.
Ano ledacos mohlo být např. s Marashalovým plánem jinak, otázka je co by to v globále změnilo, jak jsem se snažil naznačit. Představa že nás Německo či Francie pouští na své trhy, když to nedělali před válkou mi nepřipadá věrohodná – Vám možná ano. Maximálně jako subdodavatele ostatně o tom bylo celý začátek 20. století o souboj českého a německého kapitálu a průmyslového potenciálu.
Můžete rozehrávat různé scénaře rok 38, 48, 68, 89. Mohli být politici chytřejší, schopnější, méně ideologicky zabednění, předvídavější??? Jistě mohli, bylo by to žádoucí – nicméně tyto scénaře je potřeba hrát v konkrétních geopolitických mantinelech a zjistíme, že manévrovací prostor nebyl zas tak o moc velký (a nebude to nikdy jinak) a je dobré se s tím smířit a být si toho vědom a teprve ná základě toho budovat svou budoucí politiku.. o tom diskusi postrádám jak v politice tak ekonomice..
Lítat z jednoho extrému do druhého moc nepřidá stabilitě..
Viz ta orientace těžkého průmyslu, na východě by se možná smířili tak jako předválkou viz článek s jiným uspořádáním a rádi by zase odebírali – otázka v jaké struktuře (tam to bylo zdevastované řádně), opačným směrem to moc nevidím…
Hm, poznámkovníku, jedním z důsledků toho německého výletu do ČSR byla i Jaltská konference; nové dělení Evropy a světa. Tam jsme byli nějak zařazeni a jeden z vítězů války se postaral, aby to už tak zůstalo. Případně Spojenci se postarali. Únor to dovršil s logickými následky.
Souhlasím že vývoj 48 byl logickým vyústěním a že se spojenci postarali svými akcemi rukou nerozdílnou.
Vývoj poté je těžko analyzovat. Já bych vyčítal příliš tuhou centralizaci v typicky českém stylu náš velký bratr velký vzor, což žádný z okolních státu neprovozoval, přestože měli podstatně horší vyjednávací pozici viz. podíly soukromého hospodaření v rámci RVHP a koneckonců i v SSSR.
Tzn. je možné to vyčítat domácím politikům a kádrům. Na druhé straně je těžko analyzovat vyvíjený tlak z východu. Přece jenom situace na linii styku bez umístění vojsk do roku 1968 byla taky poměrně unikátní a to i ve srovnání s Rakouskem, ale i Norskem a Finskem tuším.
Možná zvýšená rigidnost systému byla platbou za domnělou „samostatnost“..
Tak trochu mi to začíná připomínat současnou situaci:-(
Příklady Finska a Rakouska dokazují, že ta předurčenost Jaltou nemusela být zas tak úplně osudová… Rozdíl mezi ČSR a oběma neutrálními státy v l. 1945 – 48 byl mj. i v tom, státníci jakého formátu stáli v jejich čele.
A mimochodem, rakouský prezident z let 1945 – 50 dr. Karl Renner byl rodákem z Dolních Dunajovic. A taky přesvědčeným rakousko-uherským federalistou. (BTW, i rodina druhého poválečného prezidenta Theodora Körnera pocházela z našem území – z Chrastavy.) Oba (a také jejich kancléři Figl a Raab) se o rakouskou neutralitu po r. 1945 zasloužili svou šikovnou politikou.
Já vím, že historické úvahy what-if nemají praktický smysl, ale jak asi mohl vývoj střední Evropy vypadat, kdyby František Josef zemřel řekněme o 10 let dřív, na trůn by se dostal František Ferdinand a s ním by nejspíš dostali slovo proponenti důsledné federalizace monarchie jako například Aurel Popovici s jeho vizí 15dílné federace autonomních Spojených států Velkého Rakouska? Co by se asi stalo, kdyby se moravské zemské vyrovnání z roku 1905 stalo vzorem i pro České království? (Jako vzor posloužilo ještě v Bukovině, Korutanech, Štýrsku, Bosně a Hercegovině a Haliči. Tedy vlastně jen v Předlitavsku.) A kdyby na další vývoj i na našem území po r. 1918 měli vliv právě lidé takových státnických schopností jako Karl Renner? (Ale co si budeme povídat, vztah Němců a Čechů v Království byl mnohem problematičtější než v Markrabství – nejenže nějaká obdoba moravského vyrovnání v Čechách nehrozila, ale vzájemné obstrukce Čechů a Němců dokázaly ochromit práci českého zemského sněmu od r. 1908 natolik, že hrozila legislativní i ekonomická katastrofa, načež ho panovník musel v rozporu s ústavou rozpustit pro úplnou nefunkčnost už rok před vypuknutím války.) Zřejmě bychom ve 20. století i dnes žili v úplně jiném státoprávním celku a některých historických průserů bychom byli zřejmě ušetřeni, nicméně zcela jistě by nastaly jiné…
No když už jste narazil na Tatru, tak ona by prosperovala i mnohem déle než díky práci pro wehrmacht. Jenže to by se nesměl nesmyslně zavřít Hans Ledwinka. Pak už nic nebylo jako T77/87.
Favorit (ani jakákoli jiná Škoda) tyhle ztracené pozice nemohl nikdy nahradit.
Hanku, Rakousko se moc do těch výjimek nehodí, nebylo „blízké zahraničí“, jak víme oba, a dalo se proto pustit do neutrálních sfér co gesto k uvolnění napětí. O rozdělení na dvě okupační zóny ani nemluvě.
Zajímavější jsou ti Finové, kteří si po prohrané válce a splacení reparací (jakož i po selhání pokusu o ustanovení Moskvou dovezené vlády) dávají zatraceně dobrý pozor, aby kruťáckého souseda ničím moc neprovokovali. Ne nadarmo se tento způsob politiky nazývá „finlandizací“, kterou myslím Zeman svého času marně navrhoval Ukrajině…
Hm, tak to jste si vybral příklad – to Finsko tam nevím – jestli je blízké zahraničí dost blízký popis. A je to tam takový galymatiáš, v tom se opravdu můžou vyznat – snad jen Rusové a Finové?
Mne by zajímalo jak už to vlastně bylo s abdikací Cara v únoru, abdikoval on tím i na Velkoknížete Finského pokud ano – tak jak to tam vlastně měli s následnictvím, jak se mi zdá tak ani Finský senát v tom neměl tak úplně jasno.
Pomiňme tu epizodu zimní války o které Göring ve veřejném projevu prohlásil, že se jednalo o největší bluf v historii – což prý Finy naštvalo.
Ale uzavřít mírovou dohodu Mannerheimem s původně carským důstojníkem představující bílé, který se podílel na obléhání Leningradu a ještě ho nechat ve funkci prezidenta.. Nevím co nám to vlastně říká, že byl Stalin pragmatik a nedělal si servítky jak to bude vysvětlovat? No a Mannerheim svou změnou stran v 1944 to je na mne trochu za hranou pragmatismu i když v politice je možné všechno.
To Rakousko chápu… Co pořád nechápu je ten rychlý odchod vojsk z Československa a Jugoslávie (Norsko neberu co tam pohledávat) a pak ten pokus o uplatnění vlivu později. Všude jinde vojska zůstala. Co ta rychlá změna – možná atomovka v srpnu by byla vysvětlení..
Poznámkovníku, nejsem zase takový znalec detailních dějin ruskofinských vztahů, abych dokázal odpovídat na vaše otázky, ale v ruské velmocenské politice na západních hranicích se opakuje trvalá snaha po jejím zabezpečení prostřednictvím předpolí. Věnec zemí Varšavské smlouvy zajišťoval západní hranice SSSR od Baltu až po Balkán – nikde tam Svaz bezprostředně nesousedil se Západem; všude byla nějaká ta satelitní země co předpolí. Proto mohlo Rakousko dosáhnout neutrality (a tím se zbavit moskevského panování), proto mohla Titova Jugoslávie existovat v pozici neangažované země. Na severu kromě Norska, s nímž má Rusko nějakých 40 či 60 bezvýznamných kilometrů společné hranice, Stalin a jeho následovníci potřebovali dílem zabezpečit Leningradskou (dnes Petrohradskou) oblast od severu – tu si vyválčili na Finsku – a dosáhli tak jeho porážkou, že finská politika je dodnes formována touhle zkušeností a je v praxi „neutralizována“ co do chuti na vojenskou konfrontaci. Neutrální Švédsko, s nímž Rusko nemá společné hranice, pro ně už nepředstavuje přímé ohrožení. Ostatně Finové do jisté míry vděčí za svou existenci právě Rusku, které Finsko vyválčilo na Švédsku…
Ideologická hlediska se dala uplatňovat v rámci Kominterny či Informbyra dovnitř spřízněných režimů (viz Stalinův spor s Titem); mimo systém byla zahr. politika SSSR postavena spíše na velmocenském pragmatismu.
Rozpad systému satelitního předpolí na Západě a ztráta Pobaltí + Ukrajiny nebezpečně přibližuje hranice Západu k Moskvě, což na dlouhá léta zajišťuje neklid v této oblasti.
ale v ruské velmocenské politice na západních hranicích se opakuje trvalá snaha po jejím zabezpečení prostřednictvím předpolí.
V podstatě tedy říkáte to samé co nedávno Kissinger v Moskvě ;-)
Anglicky
Rusky
To jsem netušil, že se s Henrym shodujeme. :-) Ale to je přece zcela běžná a logická velmocenská politika, kterou Henry léta dělal v praxi – zajistit si „zadní dvorek“. Vezmete-li druhou stranu, Američané mají dodnes velké problémy s Kubou, dtto s kýmkoli, kdo se od nich odchýlí nejen v Karibiku ale i ve Střední a Jižní Americe a jistě si dovedete představit, jak by reagovali, kdyby se jim Mexiko nebo Kanada náhle přihlásily do SNS. Velmoci mají prostě sklon malé (či slabší) často krajně nevybíravými způsoby donutit k takové politice, jakou samy potřebují, malí (nebo slabí) se pak musí dovedně přizpůsobit, nechtějí-li mít potíže, to je stará vesta. Sahá-li kdo do vykolíkovaného zadního dvorku druhého, hned je zle, tohle „majitelé“ zadních dvorků vidí neradi. (Taková relativně samostatná existence velmoci zvané Česko mimo bloky je dnes nepředstavitelná; status neutrála obtížně získatelný – kdo by naši neutralitu garantoval?) Velemazaný pan Kmoníček to říkal jasně: „Kde sedí osmisetkilová gorila? – Přece tam, kde chce.“ Tak to v kostce chodí. Že se pak na takové akce zavěšují paravány s nápisy demokracie a lidská práva nebo národně osvobozovací boj, případně jiná zdůvodnění, to už je jen taková kulisa pro lid, aby lépe sežral válečné špinavosti a radostněji umíral na bojišti i v zázemí. (Chudák Škoda Favorit…)
Seale, pokud vás to zajímá – obrázek pokroku při vyšetřování a souzení Oděsy 2.5.2014 z ruské mutace Ukrajinské pravdy – zde:
http://www.pravda.com.ua/rus/news/2017/09/18/7155548/
V tomtéž vydání odkaz na Evropskou pravdu a rozhovor s Robertem Gatesem (exministr obrany USA) pod názvem Problém je v tom, že proitiruské sankce jsou navždy
http://www.eurointegration.com.ua/rus/interview/2017/09/18/7071130/
Jak jsou v tom odkazy, tak to pořád padá na schválení.
Díky za informaci. V tom případě to stačilo jenom jednou, myslel jsem, že jsem něco udělal blbě, tak jsem dal repete. Klidně jeden příspěvek vyhoďte.
Na jednom obchodním jednání v Mladé Boleslavi mi jeden z manažerů Škodovky řekl, že kdyby nebyla Škodovka privatizována zahraničním vlastníkem, tak by do pár let skončila. Favorit sice konkurenceschopný byl, ale jeho výroba již nikoliv.
A taky jsi to říkal okresnímu hejtmanovi už před válkou… :-DDD