Zatím asi nejlepší komentářkomentář k výsledkům voleb napsal M. Balaštík a já myslím, že s tím bychom mohli s pohoršováním se nad jejich výsledky skončit, protože k tomu není moc, co dodat:
(…) přese všechen nesouhlas se nestalo nic jiného než to, co je v demokracii obvyklé: vyhrála strana, která dostala nejvíc hlasů. Důvod k hysterii, emigraci ani nenávisti vůči těm, kdo jí dali hlas, to není. Pokud se cítíme být součástí státního společenství, kde vládne demokracie a hodnota člověka není odvislá od jeho názorů, příjmů, společenského postavení nebo inteligence, nemáme jinou možnost než to přijmout jako fakt. V opačném případě musíme otevřeně připustit (…) že demokracie není vhodný způsob řízení dnešní společnosti a začít se poohlížet po jiném.
Není nic jednoduššího, než přistoupit na to, že za stěnami naší bubliny je jiný svět, se kterým se nedokážeme domluvit, který má jiné hodnoty, jiné autority a taky jiné dějiny a jinou představu o budoucnosti. A že nás tím ohrožuje. Je to z hlediska myšlení pohodlné a z hlediska sebeprožívání svůdné (…) Utvrzujeme-li se vzájemně jeden před druhým o své oddanosti demokracii, evropským hodnotám či Václavu Havlovi, vysmíváme-li se hlouposti a lžím Andreje Babiše či Tomia Okamury, nejde o žádnou hlubokou myšlenkovou aktivitu ani se tím nestáváme lepšími. Jde pouze o rituální tance, které nás mají stmelit. A v tom je další nebezpečí: Tím, že si přivlastňujeme určité hodnoty a činíme je předmětem nekritického kultu provázeného zvláštními rituály a vlastním jazykem, uzavíráme k nim přístup těm, kteří jsou mimo bublinu nebo nejsou ochotní přistoupit na to, že jde o nezpochybnitelné fetiše.
Tribun 
To je pravda. Stýskat si na politickou idiocii voličů co volili antagonistické strany od těch našich, je běžný kolorit Čech(áčk)ů. Pravdou ale je, že jde vždy o míru. V roce 1933 se dostala NSDAP do parlamentu také s umírněným, nacionalistky laděným programem. Nástup vlády pevné ruky byl naopak tím, co bylo žádáno po chaosu vlády Ebertovy Výmarské republiky, který se nedokázal vypořádat de facto s ozbrojenou konfrontací extremistů mezi sebou a jejich pouličních bojůvek mezi nacisty a komunisty. Legrační je, že když by se mělo jednat o volbu „menšího“ zla mezi komunisty a fašisty, je to naprosto stejné, a zároveň ať by vyhrál kdokoli z nich, bude se jednat o svobodné volby – na dlouho poslední.
Nicméně máme liberální demokracii, nicméně ta, kterou vzývají konzervativci, jako absolutní vůli většiny – by pak byla dovedena ad absurdum – zvůlí většiny, nikoli projevem demokracie. Menšiny mají svá práva a nakonec (mluvil jsem tu o tom nesčetněkrát) každý jeden z nás má svá nezadatelná a nezcizitelná práva. S TĚMI ŽÁDNÁ DEMOKRACIE, A TUDÍŽ I ŽÁDNÁ VĚTŠINA, I KDYBY JÍ MĚLY BÝT PROTI JEDNOTLIVCI – JEN POUHÝ DVA LIDÉ – NIC NEUDĚLÁ.
Protože o tom totiž demokracie není,. Stejně jako svoboda slova není absolutní, ani demokracie není. Proto se jí také říká liberální. Nepochopení těchto rozdílů však bude rodit mezi lidmi velké zklamání a frustraci. I kdyby zvolilo SPD 99% lidí, to jedno procento (proti kterému bude ta většina brojit) bude mít i přesto svá práva garantována a s tím drtivá většina priostě nic neudělá. Pakliže ovšem nepřekročí rubikon a nevybere si jako politický prostředek onen „Zemanův“ Kalašnikov.
Je zde velká šance, že spojené síly „balkánského oligarchy a orientálního despoty“ budou vyblokovány demokratickou většinou stran, které nebudou chtít přijmout poměry naší demokracii natolik vzdálené směrem na Východ, když jsme to byli my Československo, jehož úroveň demokracie byla ve své době natolik kvalitní, že poměry v okolní státech připomínaly rodové krvavé boje, nenávist a krevní mstu orientálních despocií. Zatímco u nás už tehdy klíčila tolerance a byly aplikovány práva menšin.
Je smutné, že jsme sami na sobě provedli etnickou čistku a nyní se vymlouváme, že nejsme „na cizince ve vlastním státě zvyklí“, když odmítáme přijímat uprchlíky, protože nejedí knedlo-vepřo-zelo a nezajímá je lední hokej, ani neholdují pivo – resp. nadměrnému pití jakéhokoli alkoholu – jak jsem už mnohokrát slyšel, není jen naším „zvykem“ ale snad i dokonce významný charakter naší národní „kultury“.:-)
A já si mysle že tu bude něco zasvěceného ke čtení….