Na svůj dotaz
jsem dostal jedinou kloudnou odpověď od Morybunda, a protože napsal něco, co si jinde nepřečtete, ale napsal to doprostřed flamu, rozhodl jsem se to vytáhnout:
Dobrý den,
na twitteru jste položil do pléna otázku „Co se dnes děje ve Venezuele?“. Omlouvám se, že se na ni pokusím odpovědět zde, poněvadž twitterový účet nevlastním a myslím, že tam je snad i nějak omezen počet znaků, takže se příliš rozepisovat nelze. Začal bych asi tím, že je skutečně nutno se na celou věc podívat bez klišé o socialismu. Tato klišé jsou totiž pouze jedním z nástrojů neoliberální pravicové propagandy, ovládající téměř celý svět. Dobře to popsal v jedné své úvaze Andre Vltchek na příkladu ČLR – když se tam něco podaří (přehrada Tři soutěsky, lunární vozítko, železnice do Lhasy…), tak je to jedině proto, že opustili „zatuchlý socialismus“ a vydali se cestou „volnotržního kapitalismu“, když se něco nepodaří, tak se to nepodařilo v komunistické Číně…Diskreditace všeho levicového po celém světě je v běhu již desítky let a ze strany neoliberálů jde o věc pochopitelnou, leč notně průhlednou, vyčpělou a hloupou. A tak i v případě Venezuely musí být každý článek (který navíc nikdo není schopen napsat o vlastní invenci a podložit jej fakty z vlastního studia zdrojů, ale pouze otrockými překlady korporátních výstupů největších tiskových agentur) začínat slovy „v socialistické Venezuele“ a končit „také nedostatek toaletního papíru“, aby si každý p.t. občan správně dovodil kýženou rovnici, že cokoliv nalevo=socialismus=hlad, bída a neštovice. Venezuela je požehnáním pro globální kapitalismus, který v ní má opět svůj příklad „nehodný následování“ pro všechny, kteří by se snad opovážili jít vlastní cestou.
Konkrétní fakta bez frází o socialismu jsou asi taková, že ROPA. Ta tvoří více než 90% exportu a při dnešních tržních cenách tak zkrátka nejsou peníze. Diverzifikace průmyslu na jiné exportní komodity (v případě Ven. třeba hliník) byla započata, ale skrze výše popsané zatím nedokončena. Dá se říci, že s dramatickým propadem cen ropy před pár lety se zastavilo téměř vše – především budování dopravní infrastruktury, která byla pro další rozvoj ekonomiky klíčová. Nebyly zkrátka peníze. Do toho, proč si to nepřiznat, vstupuje také neschopnost a korupce – nicméně, proč si to opět nepřiznat, ta tam byla i před Chávezem a Madurem. Třaskavá směs „mismanagementu“, nízkých cen ropy, neutuchajících snah opozice o „změnu“ (všemi prostředky) a zahraničních sankcí je příčinou současného neutěšeného stavu věcí. Podle všemožných průzkumů (které jsou, pravda, problematické), je však obyvatelstvo kritické jak k vládě, tak k opozici zhruba stejnou měrou. Opozice si nabíhá také tím, že se obrací ke Spoj. státům ve stylu Zvacího dopisu, což i zavilý antimadurista považuje za nepřípustné. Vláda je také pod tlakem početných skupin „grassroots socialistů“, kteří naopak požadují daleko radikálnější přístup k řešení krize. Ti stojí neochvějně především za odkazem Cháveze a jsou k vládě a systému kritičtí zleva. Hodně lidí z Venezuely emigruje z ekonomických pohnutek do okolních zemí – stejně jako za Cháveze do Venezuely emigrovaly miliony Kolumbijců. V okolních státech však nezřídka čelí opovržení – co naplat, když vládu ve většině okolních zemí dočasně převzali pravicoví populisté a ti hrají na nacionální strunu. Řešením vlády na tuto situaci je v současnosti probíhající denominace Bolívaru a jeho navázání na kryptoměnu Petro, která je kryta ropným bohatstvím a Petro Oro, která je kryta zlatem. Jedno Petro=60 dolarů=3600 nových Bolívarů. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně sofistikovaný, dlouho připravovaný a nákladný systém, někteří analytici předpokládají, že Venezuele v tomto pomáhalo Rusko. Cílem je obejití zahraničních sankcí a oslabení, či zničení černého trhu s dolarem, který nabyl neuvěřitelných rozměrů (také díky vlivnému protirežimnímu webu sídlícímu v USA, který denně určoval nesmyslně nadsazené směnné kurzy, které pak prodejci ve Venezuele automaticky používali). Různých pokusů o ekonomické oživení tam už bylo několik, ale vždy mi připadaly takové „ad hoc“ a šité horkou jehlou, tento pokus s Petrem snad bude úspěšnější.
Závěrem snad jen tolik, že ve Venezuele to dnes opravdu není jednoduché, ale označit to jako vinu socialismu je stejné sofisma jako „Co jsi neztratil, to máš. Neztratil jsi rohy? Tedy máš rohy!“ . Příčiny krize jsou vícevrstvé, částečně domácího, částečně zahraničního původu. Řešení musí být systémové a nebude hotové za týden. Patrně bude muset dojít i ke změnám na nejvyšších postech a je otázka, jak to dotčení budou přijímat. Doušku o „vidíte, to je socialismus v praxi“ snad nejlépe popírá realita, kdy mnozí Venezeulané, kteří nemohou současnému vedení státu přijít na jméno, při vyslovení jména Chávez jihnou a vzpomínají na „staré dobré časy“. A Chávez, jak všichni dobře víme i díky masmediální masáži, byl přeci socialista jako řemen.
Tribun 
lidé odtamtud emigrují. To se děje, bojí se ve vlastní zemi o svůj život. Ne že by tam byla nízká kriminalita, před tou ale prvoplánovitě neutíkají. Bojí se vlastní vlády a jejich ekonomických „receptů“, jak lidu pomáhat nebýt chudí a zároveň si být rovni. Měli bychom je přijmout, nemyslíte? Jsou to křestané jako my, jen chtějí to co my v 89, Levisky, byt ne-králíkárnu o 68m2, ale na západě běžný cihlový třípokoják 100-120m2, volnost pohybu, možnost nechodit do práce do státního podniku s ÚV dozorčím pohůnkem a politrukem v jednom, ale chodit makat na svoje (ať už v jakékoli právně institualizované podobě), rozhodovat si i svém výdělku sám a nebýt odměňován podle ZEUMS II a státní plánovací komise atd. ale podle tržních pravidel „cennosti“ vzdělání, zkušeností, specializace. Dělnická třída by se pak nikdy nemohla stát nositelka pokroku, když její místa jsou dnes nepotřebná a mizí protože nemají v sobě jakoukoli intelektuální přidanou hodnotu a na manuální činnosti tu máme už přes 100 let stroje. Pár let už samořiditelné a v poslední době nově nasazované autonomně řízené vyhodnocující situaci tam, kde lidské smysly, odhad a zkušenost velely člověku jak se zachovat. Ale to bychom se zase posouvali někam kousek mimo téma:-).
Takže těmto regulérním uprchlíkům, kterým jde v jejich vlasti o holý život, bychom měli ROZHODNĚ pomoci. Vážně, buďme s těmi chudáky solidární, už hezkých pár dní nejedli, o hygieně ani nemluvě.
P.S. Slovo socialismus nepadlo ani 1x, nicméně přesto že by někdo nečetl úvodní slovo, ale jen tuto reakci, myslím, že okamžitě pozná, o jaké zemi je tu řeč:-)))
Vidíte, jak to bez toho „socialismu“ najednou vyznívá jinak? Jak jsou to jen takové povrchní brožurkové kecy? To jsou tedy s tím „socialismem“ samozřejmě také, jenže lidé už jsou naučení, že když vidí „socialismus“, tak přestanou přemýšlet a začnou jako ten Pavlovův pes hejtovat. Když se neurolingvistický trigger „socialismus“ vynechá, tak je realita rázem komplexnější.
Zásadní otázkou je, zda jsou smutné konce pokusů o levicovou změnu v Latinské Americe od Luly až po Ortegu zákonité a především proč. (Jedinou výjimkou je snad nenápadná a u nás nepříliš medializovaná Kostarika, i když i ona řeší v poslední době řadu potíží, ale ve srovnání s ostatními je to jako nebe a dudy…) Zdaleka ne všechny průsery na subkontinentu po r. 2000 bych připisoval působení USA a jejich zvláštních služeb…
A jsou ty konce opravdu smutné? Ve srovnání s tím, co tam měli dříve (viz termín banánová republika) si myslím i přes všechny problémy dost pomohli.
No tak třeba Brazílie momentálně jede plnou parou zpět a nevypadá to, že by existovala síla, která by ji dokázala aspoň zastavit, natož vrátit do původních kolejí… Z těch deklarovaně levicových experimentátorů se momentálně jakž-takž daří snad jen Moralesovi v Bolívii (a jeho perspektiva je taky nejasná). Fakt je, že o současném násilí v Nicaragui připisovaném Ortegovi mám kusé informace jen z mainstreamu, takže těžko říct… No a u post-castrovské Kuby zůstávají přinejlepším tři otazníky.
Tak jistě, ve srovnání s vládami visícími v 50. letech na špagátkách United Fruit Company a s jejich silovými strukturami cvičenými ve School of the Americas (aka CIA) se dnešní situace samozřejmě srovnávat nedá.
Vedle té Kostariky bych zařadil snad ještě Chile, a to s výhradami; společné mají to, že jejich režimy se jako levicové samy nedeklarují, nicméně dost de facto levicových prvků se tam najít dá.
Tak ony obecně „levicové“ režimy byly v Latinské Americe snesitelnější než „pravicové“ (uvozovky používám proto, že jednak ta označení obecně považuji jen za poněkud neostré nálepky, jednak protože v té Latinské Americe mají trochu jiné formy než v Evropě). Kromě jasného vlivu USA bych za tím viděl něco méně hmatatelného, až hypotetického. Něco, co souvisí se způsobem dobytí a kolonizace Jižní Ameriky. Připadá mi, jako kdyby se ten marasmus táhl už od Montezumy (to zase berte jen jako metaforickou personifikaci, ne odkaz ke konkrétní osobě nebo dataci).
Libye padla tak rychle, protoze z domacich tam nikdo nepracoval a stat byl ziv z gastarbeiteru. Stacilo par uderu a zem se rozpadla na klany.
HDP Venezuely a jeji HDP na hlavu v zasade odpovida tomu ceskemu, jen je samozrejme nizsi, ale ne o tolik, v sloupecku WTO je jen o jedno policko nize (z deseti).
Kdyz bylo treba investovat do novych tezebnich technologii, tak se to neudelalo a zeme se naopak zadluzovala tak, ze ted ma ke splaceni 15 miliard USD (HDP 500 milionu USD/ rok, HDP na hlavu 16 tisic USD).
A k tomu inflace jak poleno v tisicich procentech.
Venezuelske pracovni nasazeni asi nebude nejvyssi a se ziskanymi zdroji asi neni nejlepe nakladano (viz treba stovky zchatralych a opustenych farem jeste pred krizi). Jestli za to muze socialismus, anebo jestli socialismus pritahuje takovy typ hospodareni, to je vcelku jedno, v kazdem pripade to pro socialismus neni zadna bajecna vizitka.
Je to těžké. Víte, já se automaticky nezastávám něčeho jen proto, „že to má hezkou barvu“. Spíše chci upozornit na ten sice zřejmý a známý, ale přesto pravicí urputně popíraný dvojí metr. Třeba o takovém Zimbabwe jsme se mohli něco doslechnout maximálně když byl odejit Mugabe – a přitom ekonomické problémy té země jsou s Venezuelou nesrovnatelné. Taktéž existuje množství jiných států, v nichž bují zločinnost a chudoba, ale nedozvídáme se o nich, protože nejsou pro média důležité. Ptát se proč, je spíše řečnická otázka. Myslím si a zároveň to mám vypozorováno, že státy se ostouzejí přímou úměrou k tomu, jaké nebezpečí představují pro neoliberální euroatlantický status quo. Proto se téměř nedočtete o Kongu, Súdánu nebo Východním Timoru, ačkoliv věci, které se tam děly a dějí jsou mnohem horší než ve Venezuele. Ale hrdinná Kuba je na mediálním talíři nesrovnatelně častěji (samozřejmě ve zlém). Proč to?
Pokud jste dobře četl, ve své odpovědi (tímto děkuji Tribunovi za její „vytažení“, ačkoliv to nebylo vůbec v plánu) jsem upozornil, že za problémy Venezuely stojí rovněž neschopnost některých „stupňů velení“ (mismanagement) a také korupce. Nezastírám to. Nicméně také nemohu zastřít neuvěřitelný progres, který země zažila pod Chávezem, který byl pro západní korporátní média stejným, ne-li horším, padouchem než Maduro. Mohl bych sem nakopírovat statistiky o zdostupnění vzdělání, vymýcení negramotnosti, snížení dětské mortality, výstavbě MILIONŮ bytů a domů (téměř) zdarma pro chudinu obývající hlinito-plechové chýše na svazích kolem Caracasu i jinde. O výstavbě zbrusunových železnic, systémů hromadné dopravy, elektráren. přehrad, ale i nemocnic, univerzit, knihoven a muzeí. Nemluvě o přiznání práv původním obyvatelům, alespoň deklarované snaze o zvýšení práv žen a (nejen) sexuálních menšin. Nemluvě o revoluci v politickém životě, nové ústavě, odvolatelnosti každého voleného činitele včetně prezidenta, možnostech lidové iniciativy atd. atd. Zkrátka, povedlo se toho, za těch doslova pár let, opravdu mnoho. A „Západ“ to Venezuele nikdy nezapomene. Nezapomene, že se kontinentem převalil „růžový příliv“, který dostal levicové strany a osobnosti téměř do všech vlád Lat. Am. Nezapomene na projekty jako ALBA, UNASUR a CELAC, které poprvé sdružily všechny země kontinentu, ať pravé nebo levé, ke společnému stolu, kde se sice mnohé nevyřešilo, ale diskutovalo se beze zbraní a bez dohledu a příkazů hegemona na Severu – poprvé v dějinách.
Západ prostě alternativu neodpouští. Ať je ve Venezuele, nebo ve Velké Británii, kde se na umírněného socialistu Corbyna začíná rozpoutávat hon ze strany pravicových členů Labour a „Blairistů“ za souhlasného řevu pravicových (tj. až asi na dvě všech) médií. Protože nedejbože, aby v tak obrovské ekonomice zvítězil někdo, kdo chce zemi „For the many, not the few“… Pravice si skrze svůj léta budovaný vliv, spojenectví s bankami, ratingovými agenturami a vůbec vším, na čem kapitalismus stojí, může snadno dovolit vzít klacek na každého, kdo by chtěl ohrozit její pozice. A také se nerozpakuje to dělat. Můžete střílet do lidí jako Pinochet, ale pokud elitám (nemám rád to slovo, ale zde je výstižné) nesáhnete na jejich moc a majetky, pak jste demokrat, nebo maximálně „kontroverzní osobnost“ a můžete si v podstatě dělat co chcete. Miliardy lidí na světě tedy žijí na úkor tohoto nesymslného stavu věcí. A když se mu rozhodnou vzepřít, čeká je studená sprcha sankcí, nebo vykonstruovaných obvinění, samozřejmě doprovozená rykem spřátelných (protože těm samým elitám patřících) médií. Toto mě prostě může nasrat a za to slovo se v tomto případě neomlouvám.
Venezuela to zkusila (a doufám, že ještě zkusí) a už jen proto, co dokázala v časech kdy to šlo lépe, si zaslouží můj respekt. Doufám, že obtíže, které ji nyní sužují, brzy překoná a vezme si z nich ponaučení.
V zásadě celé věci neprospívá ještě jeden fakt a to je dočasný návrat pravicových vlád do většiny zemí na kontinentě. Dříve byla totiž spolupráce a vzájemná výpomoc zásadním prvkem, který zamezoval krizím různého druhu. Záměrně píši dočasný, protože poté, co lidé chtěli zkusit něco jiného, se nyní, zdá se, od mediálních hvězd a miláčků „Západu“ houfně odvracejí. Alespoň průzkumy veřejného mínění tomu nasvědčují. Lula by v Brazílii vyhrál na celé čáře a jen strach elit, které ho na základě mlhavých obvinění nechali bezprecedentně uvěznit, ho zatím drží mimo hru. Kirchnerová v Argentině má rovněž našlápnuto ke znovuzvolení a to ještě ani oficiálně neoznámila kandidaturu. A propos, víte, že v těchto dnech probíhají v Argentině statisícové demonstrace proti reformě školství? Stejně jako podobné demonstrace různých „složek společnosti“ prakticky probíhají po celou dobu Macriho pravicové vlády? Kde se o tom zmiňuje ČT? Neveřil jsem vlastním uším, když jsem nedávno slyšel „reportáž“ o Venezuele, která byla uvedena slovy „Jako Horst Fuchs pánvemi, mává Maduro zlatými cihličkami…“ – hmmm. opravdu vyvážená novinařina. Prý svůj etický kodex odvozují od BBC…
V Ekvádoru se horko těžko snaží „vypořádat“ s levičákem Correou poté, co mu jeho bývalý kolega z partaje Lenín Moreno (pravičáci, nezapomeňte se zasmát) vpodstatě ukradl politickou stranu (do vedení si dosadi své lidi a na sjezdu vyloučili všechny, kteří s „novým směrem“, tj. politkou „podivného středu“ nesouhlasili). V Uruguay zřejmě na celé čáře zvítězí „nejchudší prezident světa“, levicový Pepé Mujica, bude-li znovu kandidovat (což zřejmě ano).
Největším úspěchem levice v regionu bylo bezesporu vítězství Andreho Manuela Lopéze Obradora v Mexiku, který získal prezidentský úřad a jeho strana společně se spojenci většinu v obou komorách tamějšího parlamentu. Takže ono se to nezdá, ale levice v Lat. Am. se drží a bojuje (a nakonec zvítězí).
Levičák prostě musí věřit, jinak mu toho v politice moc k radosti nezbývá :)
„Takže ono se to nezdá, ale levice v Lat. Am. se drží a bojuje (a nakonec zvítězí).“
No ale ve Venezuele uz zvitezila, ne? A zeme je v krachu…a to byla do poloviny 80. let nejbohatsi jihoamerickou zemi.
Dovedete si predstavit, ze by Venezuela zainvestovala napr. do robotiky, cloudovych/ datovych bank, biotechnologii atd?
Ja ne, podle meho zeme byla a zustane agrarnim utvarem, zavislym na svetovych cenach komodit a neurode. Nejaky zemedelsky socik tam sice mit mohou, ale s jeho negativy, jez rozpozna 2. a zcela jiste 3. generace od revoluce a odmitne ho (stejne jako v CSSR). V podstate vzdy zustanou obetmi cizich zajmu.
Co se jeste Brazilie tyce, tak jsem videl takovou nahodnou anketu v ulicich Ria a lide pomerne shodne rikali, ze uz jim to je docela jedno, kdo je u moci, ze korupce se nemeni. Podle meho jde vsechny jhoamericke zeme oznacit za padle staty (failed states), v nichz drzi moc kliky a politickou formou jejich spravy je korupce. Levice se s tim jiste snazi neco delat, ale snaha je, dle meho, marna. Udelaji revoluci, prerozdeli nejake statky, cimz se dostanou do nerovnovazneho stavu a pak je nejake vnejsi okolnosti srazi na kolena.
Další komentář, co kvalitou vydá na samostatný článek a zasloužil by větší prostor, než je jeden periferní blog.
…se ziskanymi zdroji asi neni nejlepe nakladano (viz treba stovky zchatralych a opustenych farem jeste pred krizi)…
To je eufemismus jako kráva. Někteří uvádějí, že nevšímavost k typicky latinskoamerickému latifundistickému způsobu hospodaření s velkými plochami ponechávanými ladem byla taktickou chybou a jednou ze zásadních příčin neúspěchů Cháveze a spol. Ty statky nezchátraly samosebou ani z lenosti nebo plezíru jejich bývalých drobných majitelů. Podle těchto názorů měli Chávez a spol. provést hned na začátku pozemkovou reformu, získat tak podporu mezi zemědělským obyvatelstvem a významnou část svých odpůrců zbavit materiální základny jejich hospodářské moci. Tím by pak byla otřesena i jejich moc politická.
Jo jo, vážení, třídní boj ještě ani zdaleka není pojmem, který by bylo možno vymést na smetiště dějin… Přinejmenším to platí, dokud ho provozují třídy majetných, ať už jsou nazývány jakkoli a ať ho jakkoli zuřivě popírají, a dokud ho ti, kdo mají ambice politicky vést nemajetné, podceňují nebo dokonce jeho existenci popírají.
Takze za problemy Venezuely nestoji socialismus, ale malo socialismu…to jsem potreboval slyset…
Ono je dost jedno, jaky system ve Venezuele maji, dulezite je, jak ho sami nazyvaji. Konecne nas socialismus take pry nebyl socialismem, jako soucasny kapitaismus neni kapitalismem (ozyva se z druhe strany barikady).
Priciny venezuelskeho padu lze myslim lehce dohledat na netu. V zasade za nim stoji „jizni“ povaha a tradice a vliv USA.
Od doby, kdy se vlady zmocnil Chaves, produkce ropy kontinualne klesa az pred uroven roku 1947. Statni PDVSA je statem ve state, supekorupcnim molochem, majicim dokonce prava veta v parlamentu (ted za Madura nevim). Statni ropne akvizice (lode, platformy) mimo hranice Venezuely se zacinaji zabavovat coby nahrada za probehlou privatizaci (zacalo s tim Conoco prez us soudy). Tim se zakyval nad Venezuelou i Damokluv mec Made in China, ktera doted Venezele pujcovala penize a muze si klidne vzit pripad z Conoca (mmch, investici z Venezuely stahla Cina do Afriky, dela to asi 60 miliard USD).
A, sedlacky zauvazovano, je zvlastni, ze zeme s nejvetsimi svetovymi zasobami ropy nebyla za posledni pulstoleti relativne klidneho vyvoje a spolecenskeho konsenzu schopna zainvestovat infrastrukturu, ani alternativni ekonomicke projekty (napr. obdobne ropne-socialisticke Norsko uz vyrabi 90% elektriny z obnovitelnych zdroju, ackoliv by mohlo palit v turbinach pohanejicich generatory svuj vlastni plyn do aleluja).
Znarodnovani zacalo ve Venezuele v roce 1976 a od te doby se toho moc neudelalo, rekl bych. Jiste, nulova nezamestnanost, visici a houpajici se na pavoucim vlakne cen ropy, jez si Venezuela sama nestanovuje. Kdo vi, jak by to tam dopadlo, kdyby se do toho nemichali Americane…dle meho uplne stejne, moza by to dopadlo jeste hure, kdo vi…
Až do nástupu Cháveze vládli během 20. století Venezuele buď diktátoři (snad kromě Rómula Gallega), nebo podivný pravicový projekt „Punto-Fijo“, v podstatě něco na způsob naší opoziční smlouvy, kdy si moc ve státě podle předem dohodnutých pravidel předávaly dvě pravicové strany. Půlstoletí „relativně klidného vývoje“ bylo ve skutečnosti dobou oligarchů, diktátorů a represí, které vyústily bezprecedentním násilím známým jako „Caracazo“ s tisíci mrtvých. Ano, postavila se jedna z hlavních tříd Caracasu, pár stanic metra a několik nebubřelých budov. To vše samozřejmě sloužilo pouze bohatému promile venezuelské smetánky, zatímco na většinu se zvysoka kašlalo. Za Cháveze se infrastruktura (sledoval jsem povětšinou železniční a veřejnou hromadnou dopravu) stavěla docela rychle. Trať Puerto Cabello-La Encrucijada, Tinaco-Anaco, systém příměstské železnice Caracas-Cúa, Los Teques aj. – kilometrové tunely, mosty klenoucí se nad hlubokými údolími… A to vše se rozběhlo a něco i zprovoznilo (zmiňovaná železnice Caracas-Cúa) v řádu pár let. Vzpomeňte, jak dlouho se u nás rekonstruoval (zdůrazňuji rekonstruoval, tedy přestavoval za využití existující infrastruktury) první koridor. Stavěli to samozřejmě s pomocí ČLR. Ceny ropy šly dolů, Číňané zase domů, dneska to stojí. Zestátnění ropného sektoru bylo až do Cháveze jen papírové, obyčejní lidé z toho neměli nic. A dokonce i pár let po nástupu Cháveze to bylo problematické. Teprve po porážce stávky v ropném sektoru byla PDVSA plně pod kontrolou státu. A propos, stávku započali a vedli především vedoucí pracovníci (kteří měli oprávnění a hesla k softwaru nutnému k těžbě), kteří po neúspěšném puči proti Chávezovi hledali další záminku k jeho odstavení a vzali si příklad z Allendeho Chile (záměrné způsobování nedostatku s vírou ve vlnu nevole ústící v protesty). Máte pravdu v tom, že PDVSA je „stát ve státě“ (má např. vlastní nemocnice atd.), ale o právu veta v parlamentu nevím (taky samozřejmě nevím vše…). Čína má asi ve Venezuele stále své zájmy, neboť na pravidelných bilaterálních jednáních uzavírá stále nové a nové smlouvy. Například v červenci letošního roku poskytla úvěr 5 miliard dolarů na investice do těžby ropy. Zřejmě to primárně nedělá jako internacionální pomoc, ale nešť…
Spalování ropy aka Norsko, to by zas bylo na samostatný článek. Největší energetické projekty Venezuely za Cháveze byly právě zaměřeny na obnovitelné zdroje – přehrady na řece Caroní – hlavně Tocoma s výkonem jako Temelín. Vezměte si prosím v potaz fakt, že země z ranku pejorativně označovaných za „rozvojové“ toto a mnohem více dokázala za nějakých 11 let, za soustavného házení klacků pod nohy, a snad uznáte, že to zaslouží aspoň trochu obdivu. Minimálně tolik, aby se současné potíže automaticky nesrovnávaly se socialismem (což je samozřejmě účelovka), ale bylo také poukázáno na to, co ten socialismus také dokázal prospěšného. Jinak prostě neexistuje demokratická debata, ale jen propagandistická mašinérie.
Ale ja Venezuelcum preji jen same dobre veci…ovsem zatim mne socialismus nepresvedcil. Na generaci vytahl zivotni uroven nahoru, to ano, ale pak to slo pomalu sesupem z kopce, az do krachu. A to bez vyjimky…takze nevim, jestli, pokud preji Venezelcum jen to nejlepsi, jestli jim prat i socialismus…
Do CSSR svetovy imperialismu nejak extra nerejpal, trhy nam byly otevreny na pulce zemekoule, lide chytri a vzdelani a presto se to tu nakonec blizilo zoologicke zahrade, ze ktere utekli pecovatele. Po 40 letech socialismu byla auta na poradnik, baraky padaly lidem na hlavu (chuze po Praze 80. let byla chuze v tunelech ze dreva, chranicich chodce pred padajici fasadou a cihlami) a sehnat remeslnika znamenalo se s ulisnym usmevem plazit pred mistrem s otvirakem na pivo, zavesenym na krku. Mozna se po tom nekomu styska, me tedy ne.
…zatímco teď tu místo těch fasád a cihel z baráků padají i celé baráky a mosty, do vodovodního potrubí pronikají sračky z kanalizace, cenově dostupné jídlo je nestravitelný shit sestávající ze zdraví škodlivých náhražek a kdo jíst potraviny, musí znát a předcházet si svého sedláka, sehnat řemeslníka nejde vůbec, protože nikdo už nechodí do učení na řemeslné obory a firmy na drobné zakázky od jednotlivců bez protekce zvysoka serou. Tak jistě, nepochybný pokrok spočívá v tom, že zatímco dřív se nedalo dýchat na Ostravsku a v severočeské pánvi kvůli emisím z elektráren, dnes se nedá dýchat nikde na dostřel od silnic kvůli emisím z výfuků a na tom Ostravsku se musely změkčit normy vyhlašování emisních alarmů, aby tam nebyly vyhlašovány pořád. Nebo v tom, že dřív byly auťáky na pořadník, zatímco dnes se dá sehnat ojetá popelnice za jeden měsíční plat na počkání, aby si v ní pak člověk mohl zcela svobodně a volně užívat krás největšího parkoviště v republice mezi Prahou a Brnem. A pochopitelně: Taky v tom, že dříve se do funkcí instalovali politici podle příslušnosti k jediné straně, zatímco dnes podle schopnosti posluhovat kapitálu. Nicméně vliv na ten výběr a na jejich chování máme úplně stejný jako tehdy, tj. žádný.
Suma sumárum, mezi dvěma stranami – soukromokapitalistickou a reálně socialistickou – téže mince zvané průmyslová civilizace je rozdíl právě jen v jejich vnějším vzhledu; avšak pořád jde jen o tu jednu a tutéž minci, která se definitivně ukázala jako úplně falešná a za kterou si už brzo nekoupíme vůbec nic. A postupný rozklad infrastruktury i v tzv. vyspělých zemích je počátkem kolapsu té civilizace, který Římský klub předpověděl už před 50 lety, přičemž její kapitalistická a socialistické forma se liší jen ve způsobech a projevech chátrání.
Chyba. „… kdo chce jíst potraviny…“
1) neznal jsem a dodnes neznam (osobne) jedineho cloveka, ktery by nebyl v 89. rad, ze socialismus odchazi na smetiste dejin
2) motivace pro tuto radost nebyla ani ideova, ani konzumni, ale zcela prakticka: Lide se tesili na to, ze kdyz budou neco potrebovat, tak si to koupi a nebudou to muset potupne shanet
Ale jiste, pro vyvazenost dodavam, ze prinos komunistu (obvzlaste v prve generaci- viz vyse) uznavam, ale od roku cirka 1975 to slo prudce z kopce. Navic jsem byl tehdy mlad a komunisti mi zajistili hezke casy, diky jim za to…ovsem jak clovek starnul, staval se zivot v socialismu potupnejsim a potupnejsim…asi jako u Venezuelanu.
„Lide se tesili na to, ze kdyz budou neco potrebovat, tak si to koupi a nebudou to muset potupne shanet.“
OK. Zkus letos v Čechistánu sehnat cihlu. Nebo řemeslníka na seřízení kování plastového okna. Nebo některý ze 120 druhů léků, které chybí v lékárnách, aby je překupníci mohli prodat do ciziny. Atd.
Pokud to tak je, pak se ociatate v ryze socialisticke situaci, ktera by vam nemela vadit, hanku.
Jinak ale cihlu sezenete v rozpeti 6-10 kc a to i v poctu jednoho kusu (viz Heureka). V pripade leku davam spise na SUKL a lekarniky, kteri tvrdi, ze chybejici leky lze bez problemu nahradit:
http://tn.nova.cz/clanek/lekarnam-chybi-na-170-leku-daji-se-nahradit-rve-si-vlasy-sukl.html
A v pripade kovani budete mit asi pravdu…mozna to jsou jeste dozvuky socialismu? Kdo by se nekam tahal kvuli dotazeni par sroubku, to si prece zvladnete udelat sam….na Zapade ale takhle nepremysli, i ta nejmensi zakazka je zakazka a skryva se za ni potencialne vyhodny zakaznik. Nekdy jezdi velke elektrikarske firmy jen kvuli vymene jedne zarovky (obvykle k seniorum) a nedelaji s tim zadne problemy. Tak nevim, ale cert zde zrejme nebude zakopan v kapitalismu.
Možná by mu nevadila v socialismu, ale štve ho v kapitalismu, který měl garantovat, že taková situace nikdy nenastane. (Všichni ale víme, že to byl jen marketing a co je to marketing.)
„V pripade leku davam spise na SUKL a lekarniky, kteri tvrdi, ze chybejici leky lze bez problemu nahradit.“
Toto zobecnění není pravdivé. Kromě stejných „patáků“ (tj. lékových substancí), které se opakují pod různými značkami, obsahují léky i spousty pomocných látek; i když se to někomu může znát divné, tak řada pacientů potřebuje nejen stejný paták, ale i stejnou značku léku, protože právě ta pomocná látka může vadit, třeba kvůli interakci s jinými léky nebo proto, že je pacient na ni alergický, případně má jinou nemoc, na kterou ta látka může mít nepříznivý vliv. A to ani nemluvím o případech, kdy je pojišťovnou hrazen jediný lék z celé řady značek obsahujících stejnou substanci – a třeba zrovna právě ten, který pacientovi vadí.
Problémy bývají i s generiky, tj. léky založenými na substancích, u nichž už vyšuměla patentová ochrana (obvykle trvající 20 let). Farmabyznys dělá vše možné i nemožné, aby vnutil zákazníkům léky podléhajíci patentové ochraně, protože generika se prodávají za zlomky cen léků podléhajících patentové ochraně a skoro nikdo je nechce vyrábět ani prodávat. Některé nadnárodní farmaceutické firmy se dokonce někdy snaží lobbingem i různými dost hnusnými nátlakovými metodami nutit některé státy (typicky třeba Indii, kde je farmaceutický průmysl relativně vyspělý a stojí právě převážně na generických lécích), aby radši než generika vyráběly léky, které mají právě ty konkrétní firmy chráněné.
To přece říkal už Churchill: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum.“
Doufám, že registrujete aspoň to, že zatímco vy stárnete a moudříte, tak svět kráčí ke zcela novým horizontům. Kdepak, není nad vyváženost i na úrovni celoplanetárních vztahů.
Ten bonmot znám, ale už léta jsem přesvědčen, že je to přesně naopak. Pravičáctví je luxus, který si může dovolit jen elita nebo nezodpovědné mládí. S věkem by už člověk měl mít rozum a nevěřit na pohádky o svobodě a volném trhu.
Současná mladá generace je hlavně nezatížená minulostí, což je asi i jeden z hlavních důvodů volebního úspěchu neortodoxně liberálních Pirátů. Ta jejich odpoutanost od dějin české kotlinky dráždí dneska mnohem víc pravičáky než levičáky. Proto by přece nejraději zrušili všechny ty fakulty, na nichž jejich děcka údajně indoktrikuje ta hydra, které se u nás začalo říkat neomarxismus. Pro starší generace je socialismus hlavně takové vzpomínkové retro, jak ukázkově předvedl MB ve svém komentu. Můžete sice na něj nostalgicky nebo i humorně vzpomínat, ale pokud byste chtěl jeho myšlenky křísit, tak si uvědomělá česká střední třída hned začne ťukat na hlavu. „There is no alternative,“ dalo se taky jedním klasickým citátem připodotknout k embéčkově komentu.
1) neznal jsem a dodnes neznam (osobne) jedineho cloveka, ktery by nebyl v 89. rad, ze socialismus odchazi na smetiste dejin
2) motivace pro tuto radost nebyla ani ideova, ani konzumni, ale zcela prakticka: Lide se tesili na to, ze kdyz budou neco potrebovat, tak si to koupi a nebudou to muset potupne shanet
Co si tak pamatuju, tak lidi byli v 89. především rádi, že jdou do „pryč“ komunisti, tedy že končí éra vlády jedné strany, nebo snad ksč straníků či tak.
Motivace pro tuto radost byla tak dílem ideová a dílem pak samozřejmě praktická.
Ale vůbec si nepamatuju, že by se tehdy, alespoň v mém okolí, nějak řešilo, že konečně se ten socilaismus teda hodí na smetiště nebo aspoň do koše a zavře se víko. Navzdory tomu, že byli lidi z věčného shánění otrávení a uondaní. Anebo možná právě proto? Tehdy se moc nevyhazovalo, spíš se spravovalo, opravovalo. Tedy lidi, a to včetně mě, spíš čekali, že to dobré, čeho se dosáhlo zůstane, a to špatné se zlepší. Ano, byla to tenkrát taková hodně naivní představa, ale zas to působí preventivně do budoucna. Tedy pro ty, co to takhle měli či zařili.
Jinak je samozřejmě možné, nebo spíš pravděpodobné, že už tehdy v tom 89. někteří věděli, že ten socialismus na to smetiště dějin tedy odchází a byli tomu rádi.
Ale k těm komunistům ještě, to je právě to zvláštní,
třeba pro mě asi tehdy nebyl symbolem něčeho špatného nějaký socialismus, ale právě ti komunisti. Těch nějak ideových jsem asi moc nepotkala, to možná spíš ty skalní, kteří si užívali moc, kterou vesměs měli. A taky jsem věděla o těch kariérních, nebo o takových, kteří se do strany cpali a strana je odmítla, a jiní zas naopak prchali, třeba měnili i dobré zaměstnání, když za nimi podnikoví komunisti přišli, aby do strany vlezli.
A další zvláštní věc obecně je to, že
jakkoli komunisti poslední roky vlivem perestrojky v SSSR režim uvolňovali, lidem to nestačilo, pokud tedy ono uvolňování vůbec zaznamenali. Třeba v 80.letech se dalo už volně cestovat do záp.Evropy, to tzv. na pozvání, stačilo když tamější známí nebo přátelé vzali na svá bedra onen devizový problém, nebo se taky pomalu začalo spouštět-povolovat podnikání v malém. Říkalo se tomu přidružená výroba nebo tak nějak.
Jenže o tomhle třeba lidi buď ani nevěděli, nebo je to nezajímalo, anebo bylo zkrátka už pozdě. No protože třeba když přišla „ta věc s přestavbou“, tak si pamatuju, že lidi byli mnohdy už tak otupělí, že to pro ně byla nejdřív další podezřelá kravina, co sem zas jde z Ruska! Naši sousedi v baráku třeba. Perestrojka, nebo chozrasčot, všechno jedno, obojí podezřelé a i protivné už tím ruským názvem. Pak se samozřejmě užívalo slovo přestavba, leč někteří vytrvalí soudruzi prudili tou ruštinou stejně otravně, jako to dnes novodobci činí zase s angličtinou.
No zkrátka co vím a jak si pamatuju z okolí, tak tu snahu o přestavbu lidi už nějak moc ani neocenili. A komunisti tehdy neměli už ani žádný respekt, dá se říct. Navzdory tomu, že lidi dál žili v tom, že se stejně bude muset držet huba a krok, protože když kritizovat, tak jen konstruktivně, soudruzi, kvetla ta komunální satira tehdy atd. Ale lidi taky věděli, že to jakés takés uvolnění, to připuštění kapky kritiky a vůbec tak snaha něco s tím konečně! dělat, že to vlastně ani nebylo z jejich čs.hlav. Akorát se zas jednou potvrdil fakt, že si naši vrchní potentáti bez „Moskvy“ prostě ani neuprdnou. Nejen tedy ideologicky, ale snad tak vůbec. Dneska takhle čarovně působí asi zas ten Brusel.
Nebo třeba Berlín, jindy zas Washington… či jak se tomu vlivu dnes zas říká… jede to nějak přes města, jako že to nejmíň popuzuje?, nebo se neví?, těžko říct… někdy se to zas personalizuje, Washington už spíš teď zas není, ale je Trump, a místo Moskvy zas Putin. No to jen takový přípodotek, je to tak nějak pořád dokola.
Je to sice k nicemu, ale presto je to prijemne cist na Internetu cloveka ktery na dobu realneho socialismu vzpomina podobne a i vidi tu dnesni :-)
Ano, je asi fajn, že si lidi uvědomují, že města v podstatě za nic nemohou a že to, co se v nich děje a co vysílají do světa, mají na triku místní potentáti.
Morybunde, nechci tu nijak obhajovat současný stav, ale Vy ten socík až moc idealizujete:
1. Když si přepočtete ceny potravin, tak ani ty kvalitní nejsou nějak dražší než za socíku.
2. S kvalitou potravin je to sice všelijaké, ale to bylo i tehdy, akorát se o tom nepsalo. A nedělejte, že nevíte, jak tehdy frčel podpultový prodej.
3. Jasně, za socíku bylo tolik kvalitních a dostupných řemeslníků, že skoro všichni Češi byly kutilové, a co aspoň trochu šlo, tak si opravovali sami.
4. S těmi lékárnami si asi děláte srandu. Jestli teď chybí 120 léků, tak tehdy asi tak 500.
5. Jo, letos je to se stavebninami špatné, protože poptávka hodně vystřelila. Ale za socíku to byl dlouhodobý stav. Proč se asi tak často používaly cihly z bouraček?
Tak sakra nebuďte jak Otík a nepřestřelujte.
Ale tohle všechno měl přece „trh“ dávno vyřešit… Nebo to aspoň po r. 1989 všichni šíbři připuštění k mikrofonům vykřikovali do davu a dav jim to tehdy věřil…
A já psal něco o trhu a podobných politologických sračkách? Ne, tak s tím jděte někam do off topicu, nebo si o tom popovídejte s Tribunem, ten si taky připadá cool, když pindá jako kříženec svazáka a mladého konzervativce. Mě uráží, když se na mě někdo obrací s touhle terminologií.
A Vy jste další klon Otíka, že si upravujete realitu jako Morybundus? Já si totiž dobře pamatuju, že do těch mikrofonů právě o trhu a kapitalismu nikdo nic moc nevykřikoval. Naopak, tehdy byly davy ubezpečovány, že kapitalismus tu nechceme, že známe svou vlastní, sociálnější cestu. To až později, když už si nová garnitura začala být jistá v kramflecích, mohl si Klaus dovolit vystoupit se svou teplou show o neviditelné ruce trhu. Rozhodně ale ne v době, kdy se vykřikovalo do mikrofonů na Václaváku. V té době dominoval ještě Valtr Komárek, bývaly poradce Che Guevary.
A.P.: Já jsem nenapsal „v roce 1989“, ale „PO roce 1989“. Davová psychóza před volbami v r. 1992, kdy už se argumentovalo trhem bez přívlastků, byla srovnatelná s tou antikomunistickou v listopadu 1989. Mikrofony přece nejsou a nikdy nebyly jenom na náměstích… Přičemž v r. 1992 byl filtr před těmi mediálními mikrofony mnohem jednostrannější, hustší a účinnější než v listopadu 1989. Včetně onoho autocenzurního. V listopadu 1989 většina mluvčích věřila tomu, co říkají. V r. 1992 už šlo většinou o manipulaci. A konzumenti médií nemohou podléhat davové psychóze? Vždyť to, jak ji média roztáčejí, t.č. vidíme v přímém přenosu. V r. 1992 jsme to většinou neviděli, protože jsme většinou ještě neměli tu zkušenost a možná jsme ani nebyli tak cyničtí, abychom si to vůbec dovedli představit… A taky tehdy ještě existovala média, kterým šlo o něco jiného než o manipulaci publika, sledovanost a zisk.
A je to málo? Alespoň ta jedna generace na tom byla lépe, udělal to zkušenost, že nemusí živořit na dně a už se tam nebude chtít vracet. Konzervativní normalizace už bude o něco těžší.
Nacez delny lid tohoto daru zneuzil a dovedl stat zugrunt.
Ze stridani socialismu a kapitalismu je vyhodne, to uz vedel Stalin s politbyrem a do doby, nezli odhalili neodvratnost valky, stridali obdobi privatizace a zestatnovani (ac je to k nevire, rane vedeni CCCP do zestanovani nijak zhave nebylo).
Ale je zrejme, ze tenhle stav nelze opravdu udrzet dlouho a to z duvodu pritomnosti a vymahatelnosti vykonu vlastnickych prav, zakotvenych v zakone (a to v obou systemech).
Socialistickemu delnikovi je sumak, jestli ho do prace honi kapitalista, anebo reditel statniho podniku, v obojim pripade se tomu snazi vymknout. Zkusenost socialistickeho delnika, ze uz nemusi zivorit na dne, vedla k marasmu na pracovistich.
V systemu, ridicim se vlastnickymi principy vede emancipace delnych mas k rozkladu pracovni moralky….asi jako u Venezuelanu.
Tohle bych rád zdůraznil, protože je základní modus operandi Západu minimálně od 50. let 20. století, který uplatňuje stále.Vždyť co jiného jsou všechny ty sankce a embarga uvalovaná na neposlušné režimy?
Ale kdepak, žádná propaganda, ale fakt. Myslite, že za jiného prezidenta, nebyl toaletní papír než za toho posledniho socialistického? Za kterého odešlo že země více ekonomických migrantů, kvůli hladu? Za jakého kapitalistického tomu bylo podobnélě? Já bych si na rovnost obhajobou režimu jako je v KLDR nebo Cine, rozhodně nehrál. A máte pravdu s „třídami“ to má co dělat, ale jen s těmi co se označí jako „předvoj“ nebo si dá „vedoucí úlohu“:-)
ono je veskere polnohospodareni ponekud demotivujici, kdyz vam nejaky rudy nok zakonem urci, komu a za kolik musite prodat veskerou urodu … jenom velmi malo lidi na svete bude ochotno kmitat od slunka do slunka nekde na poli jenom proto, aby ostatni lide nemeli hlad … a tezko lze ocekavat, ze vsichni clenove teto silne minoritni skupiny budou vyskytovat zrovna ve venezuele, ze ano. obvykle se totiz ta zemedelska vyroba provozuje za ucelem mrzkeho zisku, nikoliv nejakeho toho „blahalidu“ … a pokud se me ta zemedelska vyroba ekonomicky nevyplati, pak proste a jednoduse nevyrabim.
Jsou i tací, kteří by rádi kmitali, aby neměli hlad sami… Jenže nemají na čem.
Je to vážně hajzl, takový nok. Vy máte moc, chcete si ji užívat plnými doušky, a on vám vezme materiální základnu té moci a lidi, kterým jste chtěl vládnou, vám postaví na roveň. No kdo to kdy viděl, takové rouhání.
pokud ten nok trva na tom, abych vysledky sve prace prodavall nikoliv na trhu nejvyssi nabidce, ale statem urcenemu subjektu, a za cenu nejen ze statem urcenou, ale dokonce i podnakladovou, pak ano, je to vskutku hajzl.
ve venezuele maji hlad ne proto, ze by je postihla nejaka nebyvala neuroda, ale proto, ze se nikomu nevyplati za statem narizene ceny ty potraviny pestovat.
Pokud produkci neprodávají na trhu, jsou nějaké ceny irelevantní.
oni na tom trhu prodavat ani nemohou, protoze a jelikoz maduro.
kdyby maduro umoznil drobnym pestitelum prodavat sve vyrobky na trhu a nenutil je dodavat do statem regulovaneho chozrascotu, tak by to s tim hladem take bylo jine … a znovu opakuji, ze pro nejake to blaholidu vam naprosta vetsina populace, vcetne te venezuelske, nehne ani malickem. pro docela obycejne prachy se vam ti sami lide budou moci pretrhnout … vitejte v realnem svete.
Dvojí metr, o kterém píše Morybundus, tj. že si média více všímají propadu Venezuely než poměrů v Zimbabwe, je nejspíš dán vzpomínkou na levicové naděje, které se k Venezuele upínaly, když Chávez vydával dekrety ve prospěch svého „socialismu pro 21. století“.
No a teď se ukázalo, že prospěch, který to přineslo chudým Venezuelanům, nebyl systémově udržitelný. Špatná zpráva pro levici, dobrá leda pro ty, co dělají „kyš kyš“ na evropské levicové snílky.
Jinými slovy potvrzujete, že nejde o nějakou pravdu, ale o diskreditace socialismu, tedy o propagandu. Jinak v demokracii by „prospěch, který to přineslo chudým Venezuelanům“ byl systémově nepřijatelný. Demokracie připouští vzmach jedince, nikoliv celých tříd. To je myslím dost podstatný rozdíl.
Čím se liší prospěch Venezuelanů od prospěchu dejme tomu Finů?
Máte na něj jiná měřítka?
Aniž bych se snažila cokoli zdiskreditovat, beru jako pravdu, že ve Venezuele to už několik let jde od deseti k pěti a že lidé odtamtud utíkají.
Když napíšu, že prospěch, který zpočátku přinesly Chávezovy dekrety, nebyl systémově udržitelný, znamená to, že Chávezova reforma neobsahovala principy a na ně navazující mechanismy, které by Venezuelanům dokázaly dlouhodobě zajistit slušný život, natož aby znamenaly trvalý vzmach tamních nejchudších vrstev.
Principy možná obsahovala, ale při jejich uvádění do praxe se dopustili řady strategických i taktických chyb.
„Demokracie připouští vzmach jedince, nikoliv celých tříd.“
?
No musím se zeptat: protikladem socialismu je demokracie, Tribune? Měla jsem za to, že celé ty roky diskusí třeba i zrovna tady na blogu byly o kapitalismu. A tedy že ten právě- už z podstaty- připouští vzmach jedince či (skupin) jedinců a nikoli celých tříd.
Tohle je docela vážná věc, opravdu. Když totiž tam výše tresen píšete o diskreditaci socialismu, tak se obávám, že nejlíp se ta jeho diskreditace podařila právě vám… resp. stačilo na to pár slov, žádná pracná či nějak složitá propaganda.
K Venezuele jenom tolik, že my teda taky máme naftové doly, ale ve srovnání s těmi venezuelskými mají mnohem menší vítěžnost. No a taky nesedíme přímo na americkém dvorku, takže i geopoliticky to máme trochu jinak. Slovenský Pole-blog ale dneska publikoval jeden překlad z amerického Jacobina, ve kterém naopak zaznívá to prokleté slovo socialismus: http://poleblog.sk/co-je-demokraticky-socializmus/
Opet se Vam to podarilo „zasiiilovat“ odkazem na clanek o demokratickem socialismu.
Jsou tam ale vety ze kterych spravny kapitalista bez hranic nemuze mit radost:-)
Dokonca aj v prípade, že by sme boli schopní zvoliť si vynikajúcu vládu, ktorá by dokázala ustáť tlak lobistov, pravdepodobne by sa zosypala pod silou kapitálového štrajku, žolíka kapitalistov. Aby zabránila novým sociálnym programom a redistribúcii bohatstva, kapitalistická trieda môže zatiahnuť za núdzovú brzdu, zastaviť investície a spôsobiť recesiu, ktorá podkopne nohy podpore progresívnej vlády.
Problém, o ktorom hovoríme, poukazuje na ďalší problém kapitalizmu: nielen, že kapitalisti vykorisťujú pracujúcich v zamestnaní a kopia bohatstvo, ktoré nám ukradli, ale majú dokonca moc rozhodnúť, či nám prácu dajú alebo nie, a či teda máme schopnosť sa uživiť. Ak sa kapitalistom nepáčia naše demokratické požiadavky, napr. týkajúce sa zastavenia znečisťovania planéty alebo primeraných miezd, môžu jednoducho stopnúť svoje investície a presunúť podniky do inej krajiny – sotva im v tom môžeme zabrániť.
PS
Seale abych Vam pomohl a nedochazelo k mylne zamene Vaseho nicku se Saulem,
tak prosim ctenare aby vzali na vedomi ze :
Saul (hebrejsky שָׁאוּל, ŠA’UL, doslova „Vyžádaný“) byl první izraelský král, byl synem Kíše. Králem byl 40 let (asi 1050–1010 př. n. l.) viz Wiki:-)
V souvislosti s odkazem Seala doporučuju: Jack London – Železná pata.
Teda doporučuje Brtník
OT: Tak tady panuje vznešený klid…
Nebo je to ticho před bouří?