Rozum především

Nedávno skončilo takové to období, kdy v televizi nedávají nic jiného, než pohádky (pro detailisty: pořady s princeznami nebo čerty). A jak toho bylo hodně, nešlo přehlédnout jeden společný aspekt: snad v každé pohádce zazní nějaká variace na radu: „Až se budeš muset rozhodnout, nepoužívej rozum, ale srdce.“ Jako kdyby rozumem nešlo udělat správné rozhodnutí. A tohle valí dětem do hlavy 24/7 skoro měsíc. Jak se ale má tedy hrdina rozhodovat, když ne rozumem? Citem? Iracionálně? Či snad impulsivně?

Jak by asi pohádky vypadaly, kdyby se hrdinové tou dobrou radou skutečně řídili? Bajaja by utekl posraný strachy dřív, než by draka vůbec spatřil, Popelka by macechu i své nevlastní sestry umlátila pohrabáčem, princ by Růženku nejprve znásilnil (pokud by ji vůbec líbal) a Honza by dědečka u cesty zmlátil a okradl. Tohle se ovšem v pohádkách neděje. Proč ne? Podle mě je to proto, že se všichni ti Honzové, princové a Bajajové navzdory všem těm moudrým radám ve skutečnosti rozhodují rozumem.

Rozum totiž není jen asociální ekonomický kalkul. Rozum je orientace v situaci, hodnocení variant a informací, rozume je ale i vědomí vlastních limitů. Použít sociální či emocionální inteligenci není nerozumné, vsadit na intuici pokud poznám, že nemám pro daný problém dostatek informací a zkušeností není nerozumné. Nerozumné je něco dělat a nevědět co a proč. Volba nestandardní strategie v nestandardní situaci nerozumná není, nerozumné je tupé opakování naučených postupů v naprosto nevhodných situacích jenom proto, že tak se to dělá vždycky. Ani ten soucit není nerozumný, jen je to rozum, který se nevejde do schématu má dáti-dal.

Podle mě je chyba učit děti od mala, že hlava je v rozporu se srdcem a že rozum lidi jenom plete. Důsledky tohoto konceptu můžeme vidět dnes a denně všude kolem sebe: v zákonech, v parlamentech, v řízení firem, v mezilidských vztazích. Část populace si zakládá na tom, že je blbá jak štoky, druhá část si zakládá na tom, že je bezohledná a bezcitná, ale pro všechny je rozum v rozporu s citem. A to je chyba. Rozum je to, co dělá člověka člověkem. Neměli bychom odmítat rozum jenom proto, že velmi inteligentní bývají bezcitní a vypočítaví.

Až budete v koncích, zapomeňte na srdce zblblé adrenalinem a vezměte rozum do hrsti, i kdyby to mělo znamenat, že půjdete hlavou proti zdi, protože vám něco navzdory všem faktům říká, že ta zeď je jenom iluze. Jenom rozumný člověk si totiž dokáže uvědomit, že věci nemusí být takové, jak se zdají být, jenom rozumný člověk si umí být vědom svých omezení. Rozdělit se o poslední skývu chleba je rozumné, i když to uděláte ze soucitu. Nerozumné je vyhodit ji s tím, že Pánbůh dá. Ale to se v pohádkách neděje. V pohádkách je totiž ve skutečnosti víc rozumu, než si pohádkáři pod vlivem náboženství uvědomovali. My už bychom ale snad tohle jho na krku vláčet nemuseli, a už vůbec bychom ho neměli věšet na krk našim dětem. Bez rozumu je budoucnost jen sázka do loterie.

Reklamy

7 komentářů: „Rozum především

  1. Použivat srdce (emoce) je jednak degradací našich intelektuálních a kognitivních schopností, jednak adorace zvířecích nízkých pudů zvířat (ty mají místo srdce instinkt, ve finále se jedná o týž princip, jednání iracionálně, primitivně, krutě). Bohužel naši „horšolidé“ nejsou těmito vyšší lidskými „harmonickými“ vybaveni a proto dosahují té úrovně, jakou v nich spatřují extremisté jako vhodný lidský materiál pro.to, dostat instalatéry jako Vandas k placeným politickým funkcim. Rudí i hnědí (víme, že mají stejné cíle, ideje kolektivismu a tudíž stejné nepřátele, a to popperovskou „otevřenou společnost“) a cílí na stejnou skupinu „animálních“ srdcařů/voličů.

    Edukace bohužel příliš nezabírá, i když inkluze by zabrat mohla. Proč nevzít někoho kdo v životě neviděl muslima tvořit hodnoty, proč nevzít na výlet třeba do německého ústředí SW firmy SAP ve Walldorfu, nacházející se v německé spolkové zemi Baden-Württemberg, jak programují nejkomplexnější ERP na světě. Možná by i pomohlo, kdyby srdce přestalo řešit (nejen slovanskou) bratrskou vzájemnost, protože když se podíváme kdo se dnes nejvíce nenávidí mezi sebou, tak jsou to lidé uvnitř společného etnika či víry (Ukrajinci vers. Rusové, Poláci vers. Rusové, šiíté vers, sunnité, irští katolíci vers angličtí protestanti coby jedni a stejní křesťané atd.). Takže buďme racionální a Mějme srdce otevřené ke zvířatům, těm kterým racionalita byla odepřena a jako NADŘAZENÍ tvorové jim tímto vyjadřujme své sympatie. Nikoli však k lidem, s těmi jednejme racionálně, (někteří) si zaslouží víc než jen „politování od srdce“….

    1. Stokrát se můžete schovávat za rozum, ale to, co jste napsal, je čistá emoce. A ne jedna. Já nepsal nic o nerovnosti, nadřazenosti a podřazenosti, ani mezi lidmi, ani mezi různými živočišnými druhy. A věřte tomu, že o SPAu vím dost na to, abych věděl, že ta komplexita není žádnou devízou.

  2. Řekla bych, že trvat na striktní dichotomii rozum – cit příliš rozumné není.
    K pohádkám: Je možné, že bizarní chování postav z vašich příkladů podává obrázek o citovém světě konkrétního jedince, jehož chování naštěstí koriguje rozum, který ho informuje o nepříjemných následcích, ale individuální osobnostní charakteristiku nelze takto zobecňovat.

  3. Ano, Tribune, souhlas. Ostatně někteří praví, že ten, kdo zamořil nejen české, ale vůbec evropské obyvatelstvo tím vševládným emocionálním srdcem, je pravděpodobně křesťanství, dávající individuu svobodu v činech, miluje-li boha (viz tuším sv. Augustin). Onu evropskou posedlost láskou pak poněkud poopravil Descartes a jeho dědicové ve francouzském racionalismu. Mmch – tyhle ideje ovšem moc (nebo vůbec) nepronikly do pravoslavných společenství: Zkuste zranit Rusa, Ukrajince, Srba, atd., atd. tím, že chladně (odmítavě) zareagujete na jeho láskyplné přijetí, objetí či políbení – a budete konfrontován s polární emocí – totiž nenávistí. Je docela dobré to vědět při pohledu na východní Evropu, která, jak známo, končí až Uralem…
    Ale hezký víkend všem!

    1. Kdo by to byl ovsem řekl, že Descartes bude mít takové zdatne nástupce, co jeho kritickou epistemologii vylepší až do Focaultovy podoby postmoderního strukturalismu, kde i Descartova milovaná geometrie nemá vždy tak „rovné“ přímky, jak se na první pohled jeví…

  4. kdysi jsem cetl v jednom serioznim deniku zajimavou uvahu o tom, proc tolik tahne bulvar. Autor dospel k zaveru, ze je to prave jedine bulvar, ktery dnes dokaze na svetlo vytahnout temata, ktera lidi zajimaji. Zatimco mainstream se topi v akademicnosti a planych uvahach. Ze bulvar zpracovava temata svebytnym zpusobem je uz jina otazka. Mozna je to dano zpusobem jakym temata otevira- ze to neni intelektualne ex katedra, ale primo ze srdce.
    Zatimco mainstream lidi neunosne, nebot okate, vychovava, bulvar jim dava moznost se nad tematem uvolnit.
    A kdo chce vychovavat, musi (nejcasteji implicitne) stanovit hranice, za ktere se uz nesmi a to ani v myslenkach. Ovsem lide vedi, ze nejdulezitejsi je prave to za hranicemi, ze tam se odehravaji deje, rozhodujici o jejich osudech.
    Tedy muj nazor je ten, ze jak se meni casy, tak „vychovne blogy“ (jako je ten vas, Tribune) jsou pro ctenare, kteri uz maji sve vychovy pokrk, prilis velkou zatezi. Navic, kdo by chodil dobrovolne do hospody s clovekem, ktery na kazdou vasi myslenku odpovi, ze je to presne naopak? To muzete strpet jen v pripade, ze chcete byt vychovavan a verit v tezi, ze souboj argumentu na politickem poli muze prinest nejakou vyssi syntezu. Jenze kdo by v dnesnich dobach veril necemu tak najivnimu?

Na komentář není právní nárok

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s