Holanďané již nyní prchají před budoucí potopou. Pokračovat ve čtení „Prchající Holanďan“ →

Tak to jsem já. Přesně tak jsem si připadal, když jsem dneska chodil kolem regálů se zeleninou v Tescu. Pokračovat ve čtení „Blbec v zelenině“ →

Při pohledu na první výsledky voleb je jasné, že tento národ si libuje v soustavném opakování stejných chyb. Zas ti samí. Naděje na pokrok opět zemřela. Pokračovat ve čtení „Naděje na pokrok je mrtva“ →

Máme tady volby a tak se vtírá otázka, koho pohřbít ve volební urně. Pokračovat ve čtení „Tak koho?“ →

Tak jsem dostal hlasovací lístky. To znamená, že si úřad stále trvá na svém, totiž že mám euroobčanská práva. Tak jich využiji, ono to jde rychle, u voleb fronty nebývají. Pokračovat ve čtení „Eurohlasovací eurolístky“ →

Asi nebude pro nikoho novinkou, že se v poslední době stále více mluví o tom, že Irák bude druhým americkým Vietnamem. Pokračovat ve čtení „Vietnamizace Iráku“ →

Dnes mne osud zavál do podatelny berního úřadu (dnes moderněji FÚ) s takovým tím fuj růžovým formulářem. Stát si žádá své. To je v pořádku, ale proč zrovna na mně? Pokud také neradi platíte daně, může se vyvztekat v dnešní anketě. Pokračovat ve čtení „Hlasujte s ministrem Sobotkou“ →

Připomeňme si Vítězný únor… Pokračovat ve čtení „Vítězný únor“ →

Byli to Korejci a tak musí mít jméno s pomlčkama. To se nedá svítit. Ale klidně si mohli odpustit. Jenže to by to nebyli naši čačtí vědci.

My, to myslím celé lidstvo. Vědci na celém světě jsou stejní. Objevují, bádají a zkoušejí, co je možné.
 Je možné rozdělat oheň? Sem s ním!
 Je možné vyrobit bojový plyn? Sem s ním!
 Je možné sestrojit atomovou bombu? Sem s ní!
 Je možné naklonovat člověka? Udělejme to!
 Je možné zhansnout Slunce? Zkusme to!

Vědci jako by znali jedinou otázku: Je to možné? Neptají se, je-li to rozumné, neptají se, je-li to správné, prostě to zkusí bez ohledu na morálku, bez ohledu na svědomí. A to je smutné, protože jsou hranice, ze kterých není návratu. Jsou oblasti poznání, kterých bysme se měli dobrovolně vzdát, alespoň do doby, než náš morální rozvoj dožene ten technický. Protože jinak bysme se mohli dočkat doby, kdy budeme na Osvětim a doktora Mengeleho vzpomínat jako na příjemnou letní rekraci.

Nezbývá než doufat, že do podoby přenostné na člověka brzy nezmutuje i anaserpentní spinóza.

Pokračovat ve čtení „Nemoc šílených slepic“ →