Krátká noticka „mongolská entická hudba“ u názvu kapely Börte mne zaujala natolik, že jsem pro sebe a svoji přítelkyni koupil lístky. Proč si neposlechnout, jak zní Mongolský folklór?
První kulturní šok jsem zažil ještě před začátkem představení, to když jsem si uvědomil, že v již tak nepočetném publiku tvoří Evropané znatelnou menšinu. Jasně převažovali Asiaté a protože pochybuji, že by se třeba Korejci tak intenzivně zajímali o mongolskou hudbu, nezbylo mi než předpokládat, že se jedná Mongoly. Přišli na závan vlastní kultury…
Další překvapení se konalo když jsem zjistil, že produkci zastanou pouze dva hudebníci. Nevím, co jsem čekal, jestli Alexandrovce nebo Lauru a její tygry, ale připadal jsem si ošizený. Zbytečně. Ti dva, žena a muž, harfa a basové housle, se své role zhostili na výbornou.
K hudbě mám asi takový vztah, že se mi líbí, ale vůbec jí nerozumím. Takže je možné, že to, co jsme slyšeli, nebylo nic zvláštního. Já sám jsem si však mongolský folklór představoval jinak. Pravda, některá čísla zněla tak, jak jsem jako nevzdělaný Evropan předpokládal a u některých dokonce publikum zpívalo s sebou, takže jsem usoudil, že to je ta pravá mongolská „lidovka.“ Ale jinak bych řekl, že to byl celkem kvalitní jazz. Ta hudba zněla hodně moderně, hodně západně, a lidové kroje muzikantů na tom nemohly nic změnit. A protože si jazz představuji jako improvizaci a jam session a protože jsem takový pocit měl i z té hudby, tvrdím, že jsme slyšeli mongolský jazz.
A nebylo to na škodu. Byl to příjemně ztrávený večer.
Tribun 
ale co takhle mongolska relax hudba?