Ve Francii se roku 1940 odehrává komedie, která pomalu ale jistě odhaluje tragédii, o které se svět dozví až o pět let později a nejraději by o ní nevěděl dodnes.
Blitzkrieg – německé tanky se valí Francií. Maginotova linie je Němcům k smíchu, Francouzi utíkají tak rychle, že je Němci nestačí honit a do toho se Britové snaží zachránit svůj expediční sbor u Dunkerque a posbírat české a polské vojáky, kteří by třeba mohli bojovat za Británii, když o ně Francie nestojí&
V tomto zmatku se v podléhající Paříži setkávají Žid Jakobowski, který již opět utíká před Němci a koncentráky a chystá se začíst svoji pátou nebo šestou existenci, a plukovník Stjerbinsky. Polský voják, šlechtic, který ještě včera bojoval na frontě proti Němcům. Souhra okolností je svede dohromady. Jakobowski dokáže sehnat auto i s benzínem, které však neumí řídit. Plukovník sice také řídit neumí, ale nebyl by to on, kdyby si za volant nesedl. Vytvoří tak navzájem se doplňující dvojici protikladů a vydají se na strastiplnou cestu k pobřeží, kde doufají sehnat loď do Anglie. Cesta by snad nebyla tak strašné, kdyby plukovník namísto na západ nevyrazil na východ, protože musí nejprve navštívit dámu. Plukovník je hrdý šlechtic, má svoji romantickou čest a ta mu velí, že dáma nesmí čekat. Navíc je pán života , tedy muž, který může dělat cokoliv, protože se mu vše podaří a je nezranitelný. Jakobowski je pro něj jenom Žid, nezbytné zlo s autem.
To Jakobowski je jiný: je připraven, ví, že má vždy dvě možnosti – buď a nebo. Buď to bude ještě dobré, nebo také ne, ale i pak jsou dvě možnosti. Buď to bude ještě dobré, nebo& A tak zatímco plukovník si hraje před dámou rytíře a ponižuje Žida Jakobowského, Jakobowski koná své malé každodenní zázraky. Získává jídlo a pití a především – benzín, který dokáže vymámit i z vojáků wehrmachtu.
A tak divák sleduje podivný spolek plukovníka, Žida, plukovníkova sluhy a dámy, kteří se za komických eskapád blíží k západnímu pobřeží, kam nakonec stejně nedojedou. A pod fasádou smíchu a zábavy se odehrává brutální příběh o pýše a lhostejnosti, která dosadila Hitlera na trůn a vydala mu v plen celou Evropu. A začalo tak nevinně, ponížením několika Židů, několika Jakobowskich. Kdyby si Evropa neříkala „Dobře Jakobowskimu tak“ když hnědě košile hnaly Židy z jejich domů a obchodů,, možná teď nemusela celá Evropa utíkat před čalouníkem. Tato komedie, která skončí happyendem, tak pouze připomíná, že druhou světovou válku by Hitler nikdy nerozpoutal, kdyby mu celá Evropa nešla na ruku svojí lhostejností a svojí pýchou.
V Jakobowskim je však naděje. Nenechá se zlomit tím, že se mu zhroutil dosavadní svět, že o všechno přišel. Dokáže začít znova a znova. Možná že má člověk nárok pouze na čtyři útěky a ten pátý již nemůže vyjít. Ale co kdyby? Jakobowski je připraven. Sice nepochybuje o tom, že co je od Hospodina je dobré, i kdyby jej to mělo stát život, ale na druhou stranu, proč se trochu nesnažit, vždyť jsou vždycky dvě možnosti&
Kdo chce může se smát, kdo chce, může brečet. Ale smích je možná lepší, vždyť i sám Jakobowski říká: „Pojďme, trochu se pobavíme a budeme veselí. Když je Jakobowski veselý, Hitler se třese vzteky.„
Tribun 