Po autorově geniální prvotině A odpusť nám naše viny, přichází dílo nové, ambicióznější, složitější – a spornější. Přesto veliké.
A odpusť nám naše viny nasadilo laťku hodně vysoko. Autor, zřejmě si toho vědom, přistoupil k Odlesku boží slávy jinak; snad se nechtěl opakovat. I já jsem se snažil přistupovat k Odlesku boží slávy s plným vědomím toho, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, a že nesmím být zklamán tím, že najdu román jiný, nový.
Odlesk boží slávy nese podtitul román o času a autor se tohoto hesla důsledně drží. Čas je pro Sardou pouze prostor, ve kterém se příběh odehrává, a rozhodně se nedává svazovat pojetím času, kterého se lidstvo drží již po tisíciletí. A tak se jeden a tem samý příběh odehrává ve dvou časech zároveň – před více než tisíci lety a v daleké budoucnosti. Děj se přenáší z času do času, kde v jednom čase končí, tam v druhém plynule navazuje. Postavy mají stejná jména a stejně jednají, věci mají stejná jména a stejné role. Avšak kulisy se liší podle své doby. Tak to co jsou v čase minulém města, v čase budoucím jsou planety, tam kde v čase minulém plují po mořích koráby, tam v čase budoucím létají kosmické lodi. Čtenář tak musí být stále ve střehu, v jakém čase se pohybuje, dostává tak však možnost si uvědomit, jak se mohou stejné příběhy opakovat vždy znova a znova, stále stejně platné. Jenom pozorovatel, který může vnímat oba současně, je však schopen je odhalit. Vstupuje takový pozorovatel dvakrát do stejné řeky? Nebo je to ta samá řeka, kterou však jednou vnímá hmatem, podruhé sluchem a potřetí zrakem? Ozývají se zde pradávné hermetické nauky, stejně jako nejmodernější teorie kvantové fyziky. Tajemné a neuchopitelné i pro vzdělance, kuriózní pro laika, poutavé pro oba.
A Sardou si na podání dává záležet. Odlesk boží slávy je možno počítat mezi zasvěcovací romány, ale má co nabídnout i těm, kteří nechtějí rozmýšlet o kacířské teorii času. Pro čtenáře, který nehledá filosofii, má Sardou připravenu osvědčenou směs záhad, intrik a tajných společností, to vše okořeněné obligátními Templáři. Vražda navždy umlčí zasvěceného a synovec oběti se vydává na pouť, aby odhalil tajemství svého strýce a kdo ví, snad i zachránil svět. Nebo je to jinak? Nic není takové, jak se zdá být& Pointu tentokrát neprozradím, ale mohu slíbit tolik, že finále je opravdu velkolepé. Rozuzlení je překvapivé, ani v nejmenším však nepůsobí samoúčelně.
Odlesk boží slávy je kniha, kterou přes veškeré výhrady, které jsem k ní při četbě měl, s klidným svědomím doporučím každému. Doufejme, že fantaze Romaina Sardou stále žije a že se další z jeho vizí již brzy vtělí do slov.
Tribun 