Jsou stanoviska příznivců základny věčná a nezpochybnitelná?

Otázka: Kolik bude základna stát?
Odpověď: Pro Českou republiku nic. Bude financována ze zdrojů USA. Pro nás může mít naopak znatelné ekonomické přínosy. Američtí pracovníci se budou v Česku stravovat, trávit volný čas a také vyprávět o nás ve své zemi. Česká republika dostane do širšího podvědomí americké společnosti jako klidné místo ve středu Evropy, které má krásnou přírodu, bohatou kulturní historii i dobré ceny. Lepší reklamu zadarmo si lze jen stěží představit.
Komentář Tribuna: Žádná věc nestojí pouze pořizovací náklady, ale něco stojí i její provoz. Američané nepochybně zaplatí vybudování základny, ale budou platit i její provoz? Energie asi ano, zásobování také, ale co ostraha? Na ochranu základny bude muset AČR pravděpodobně vyčlenit zvláštní kapacity – letectvo, baterie protivzdušné obrany, strážní jednotky na ochranu vnějšího perimetru. Tyto náklady USA zajisté neponesou. A to nemluvím o nepřímých nákladech, které jsou sice spekulativní, ale rozhodně reálné. Například zvýšené náklady na nákup ropy z Ruska, protože Rusové, kteří se cítí základnou přímo ohroženi, nám ji začnou dodávat dráž, aby bylo jasné, že tu nejsou pro srandu králíkům. A navíc musí z něčeho pokrýt zvýšené náklady na zbrojení, pro které jim bude základna dobrou záminkou. Na což bude reagovat vyzbrojováním NATO, a jelikož jsme členem tohoto spolku, znamená to zvýšené náklady i pro nás. Takže základna nebude zadarmo, to pouze s ní spojené náklady nebudou tak snadno vidět. Pohádce o tom, jak pouhá přítomnost Američanů roztočí kola ekonomiky v dotčeném regionu snad nevěří již nikdo; vždyť i Američané sami ji popírají. Jak by také 600 (a to je hodně nadsazený odhad) vojáků, kterým veškerý proviant dodá vlastní armáda, mohlo významným způsobem podpořit hospodářství? Vše kolem základny bude tajné, těžko očekávat, že ti chlapíci půjdou propíjet žold do české hospody, aby se rozkecali o operačních plánech základny, nebo budou po návratu domů na potkání bájit o krásách České republiky a vezmou si na to měsíční dovolenou. A mimochodem, když už jsme u té ekonomiky – materiály k základně, publikované na webu velvyslanectví USA jednoznačně sdělují, že Američané nebudou za základnu v žádném případě platit nájem, a to v jakékoliv podobě. Mezi řádky se pak dá vyčíst, že čest" sloužit USA je sama o sobě maximální odměnou a žádné peníze ji nemohou nahradit.

Otázka: Co se stane, pokud základnu odmítneme?
Odpověď: Nestane se nic. Jako suverénní země máme právo odmítnout. Základna pak bude pravděpodobně stát v jiné středoevropské zemi. V případě, kdybychom v budoucnu potřebovali pomoc s obranou našeho území, nemůžeme ale čekat přílišnou ochotu, pokud sami našim spojencům pomáhat nehodláme
Komentář Tribuna: Pokud by nám snad měli Američané pomáhat tak, jako pomohli Iráčanům, to ať snad radši zůstanou doma. Navíc si kladu otázku, jak ochotně budou pomáhat někomu, kdo se nechce snažit sám od sebe? Copak přijetím základny neříkáme vyšli jsme vám vstříc, očekáváme od vás ochranu"? Partnerství založené na kupčení se základnami nemůže být podle mne příliš pevné. Navíc jsme členy NATO, nikoliv součástí USA. Vojenské otázky by se měli řešit v rámci Aliance, nikoliv bilaterálně. Stejně tak bychom neměli zapomínat, že před druhou světovou válku jsme rovněž spoléhali na pomoc spojenců a jak se zachovali? Kde je záruka, že se USA nezachovají stejně, základna nezákladna, protože to pro ně bude zrovna výhodné?

Otázka: Proč má stát základna u nás? Nestačily by protiraketové základny v USA?
Odpověď: Největší část protiraketového systému nesou americké křižníky AEGIS. Pro větší efektivitu je dobré, aby byly protiraketové střely rozprostřené na velkém území. Střední Evropa je strategicky významné místo, stejně jako třeba Velká Británie. Spojenecké základny jsou v mnoha zemích na světě, přesto nelze říci, že by Německo, Anglie nebo třeba Japonsko nebyly suverénní země.
Komentář Tribuna: Střední Evropa je strategické místo a z pohledu USA má jednu zásadní výhodu – neleží v Americe. Je mnohem lepší bojovat tisíce kilometrů od vlastního domova, v zemi, na které americkým voličům nezáleží. Je asi jedno, bude-li základnu o pár desítek kilometrů severněji nebo východněji. Základna by asi mohla stát kdekoliv, ale jsou země s delší a pevnější demokratickou tradicí, než je Východní Evropa, a v těch hrozí nebezpečí občanského odporu a nepříjemných diskusí. Ale u středoevropských vlád se dá očekávat vzhledem k tomu, že to byly americké investice, které jim dopomohli k moci, že vyjdou USA vstříc a budou laciné. Což se, bohužel zejména v případě České republiky, potvrzuje. Německo a Japonsko jednají jako suveréni země, protože od konce Druhé světové války nevypukl konflikt, ve kterém by USA považovali za účelné proměnit tyto země ve válčiště. Až USA dojdou k závěru, že je to třeba, učiní tak bez váhání. Každá země, která na svém území toleruje cizí armádu, je ve své suverenitě omezena, bez ohledu na to, že ona cizí armáda je právě teď shodou okolností přátelská.

Otázka: Mohla by protiraketová základna přilákat pozornost teroristů, kteří by se na ni soustředili, jako na případný cíl?
Odpověď: Mohla. Každá stavba se může stát cílem teroristických útoků. Když se ale podíváme na místa, kam poslední dobou teroristé útočí, tak tam vojenské objekty nenajdeme. WTC v New Yorku, restaurace na Bali, metro v Londýně nebo vlaky v Madridu byly plné civilních obětí, na které se snadněji útočí než na střežený vojenský objekt. Navíc každý zločinec si vybírá obět, která se nemůže příliš bránit.
Komentář Tribuna: Tady musím odporovat, podle mne nemohla. Proč by teroristé útočili na dobře opevněné vojenské stanoviště, jehož vyřazením nic nezískají? Základna je určena k takovému způsobu boje, který se s taktikou a zbraněmi teroristů zcela míjí. Základna může pouze posílit pozici ČR jako legitimního cíle teroristů, ale sama se cílem nestane. To však nelze tvrdit o úderu pravidelné armády státu, který se cítí základnou ohrožen, jako je například Rusko. V této souvislosti je k neuvěření zamýšlená lokalita, kterou jsou Jince nedaleko Prahy. Umístit primární cíl útoku do blízkosti hlavního města – to snad nemůže vymyslet ani žádný zelený mozek, na to musí být mozek politika.

Otázka: Mohou na nás dopadnout zbytky případně sestřelené rakety?
Odpověď: Tyto rakety létají mimo atmosféru, tudíž zbytky rakety v atmosféře shoří. Pokud bude protiraketová základna u nás, potom by s největší pravděpodobností ani nedošlo k sestřelení nad naším územím.
Komentář Tribuna: Toto j
e
jednoznačně technická otázka, na kterou s ohledem na mizernou účinnost zatím vyvinutých systémů, nezná odpověď nikdo. Takže pouze úvaha: pokud letí raketa v exosféře, musí před vlastním zásahem sestoupit zpět do atmosféry. Je tedy sestrojena tak, aby dokázala tento sestup uskutečnit. Je opravdu nemožné, že po zásahu útočné střely zůstane neporušená hlavice, která bez úhony sestoupí až k zemi a exploduje? Co když střela ponese biologické zbraně? Spory mikroorganismů dokáží přežít v extrémních podmínkách a mohou klidně prostoupit atmosférou až do biosféry a ohrozit život. Proč riskovat? Stojí to riziko za růst akcií zbrojařských firem? O neškodnosti základny přesvědčují lidé, kteří jsou za to placeni, či jinak osobně zainteresováni a především – ze základny pro ně osobně a jejich rodiny neplyne žádné riziko. Na to bychom neměli zapomínat.

Otázka: Mohou být s chováním cizích vojáků problémy?
Odpověď: Tyto problémy nelze vyloučit. Je ale třeba mít na paměti, že to nebude klasická vojenská základna s tisíci vojáky připravenými k boji. Protiraketová základna se spíše podobá špičkovému vědeckému pracovišti, kde pracuje několik stovek vědců. Protože jde o vzdělané a inteligentní lidi, není důvod se špatného chování obávat.
Komentář Tribuna: A když budou, jako že asi ano, protože ani vzdělání ani inteligence nijak nepodmiňuje morálku? Američané vždy chrání své občany, vojáky nevyjímaje. V případě konfliktu či trestného činu nebude pachatel vydán ČR (i když by to smlouva pravděpodobně teoreticky umožňovala), ale bude potrestán" v rámci americké armády. Jakou úctu a respekt projevují Američané jiným národům a jiným kulturám dokazují dnes a denně po celém světě. Nelze samozřejmě očekávat nájezdy rabujících amerických mariňáků na české vesnice, ale v případě jakéhokoliv incidentu se lze nadít pouze toho, že nám zbudou oči pro pláč a pachuť křivdy, protože Američané nám dají jasně najevo, kdo je pán a že my jsme pouze zemička druhé kategorie. Stačí vzpomenou na incidenty v Itálii či Japonsku.

Otázka: Může základna nějak ohrozit vztahy s evropskými zeměmi, které nejsou proamerické?
Odpověď: Není to příliš pravděpodobné. Náš západní soused, Spolková Republika Německo má na svém území rovněž americké základny, dokonce v mnohem větší míře než tomu bude u České republiky. Přesto má Německo s některými zeměmi, které nejsou "proamericke" dobré vztahy. Česká republika nebude na nikoho útočit, základna je čistě obranného charakteru, tudíž by ani nikomu nemělo vadit, že bude na českém území.
Komentář Tribuna: Předně, základna není pouze obranného charakteru. Jak bylo již mnohokrát řečeno, je významným prvkem ofenzivním, protože umožňuje USA zaútočit jako první beze strachu z odvety napadeného. Základna může výrazně snížit mezinárodní kredit České republiky, protože bude vysílat jasný signál jsme věrným sluhou USA, bez nich nejsme nic." Země, která se tak lacino vzdává části své svrchovanosti, ztrácí cenu. Staneme opět pouze pasivním nástrojem v rukou silnějších, kteří nás budou po libosti využívat, protože si nás nebudou moci vážit. Ať přijde kdokoliv s libovolnou žádosti, nebudeme moci odmítnou, protože přijetím základny jsme jasně dali najevo, že sneseme.

Otázka: Nechci zbraně, jsem pacifista.
Odpověď: Bohužel ne všichni myslí obdobně. Věřím, že doma na noc zamykáte dveře i když Vy sám byste nikomu nic neukradl. Obranná základna má podobný význam jako zámek na dveřích. Nikoho neohrožuje, ale pokud chce někdo páchat zlo, tak mu v tom zamezí.
Komentář Tribuna: Jenže je to zámek napěchovaný výbušninou, který komukoliv utrhne ruce, kdy se mu zachce, a nebude se ptát, jestli je tu doma, nebo ne. Pokud je svět nebezpečný, nestane se bezpečným tím, že do něj zaneseme ještě více ještě nebezpečnějších zbraní. Jak ukazují zkušenosti posledních válek (vedených USA), sofistikované zbraně se dají použít pouze proti jiným sofistikovaným zbraním, nebo ke genocidě civilního obyvatelstva. Skutečný boj s nepřítelem leží, tak jako kdykoliv v minulosti, na bedrech vojáků. Dobře vycvičená a motivovaná pozemní armáda je mnohem účinnější prostředek obrany, než elektronické hračky za miliardy, které nedovedou nic jiného, než provokovat. Říká se, že dětem sirky do rukou nepatří. Američané jsou stále ještě naivní děti, věřící na pohádky, a základny jsou jako po čertech velké sirky. To máme nechat Američany hrát si se sirkami tak dlouho, až podpálí svět? Podporovat vojenské ambice USA je to samé, jako dát do ruky zbraň největšímu rváči z vesnice ve víře, že se pod vlivem odpovědnosti zklidní a z grobiána se stane úslužný skautík. Ano, je to možné. Ale mnohem pravděpodobnější je, že s tou zbraní bude ještě více nebezpečný a nezvladatelný. Je moudré mu tu zbraň vůbec dávat? Víra nemůže změnit realitu a to, že něčemu věříme, ještě neznamená, že to je pravda.

Zlo a dobro se neliší v tom, kdo koná, ale jak koná. Činy USA nejsou automaticky správné, tak jako činy Ruska nejsou automaticky špatné. Měli bychom si ponechat svobodu volby a svobodu svědomí, a ne se bezvýhradně a nevratně svázat s velmocí, která si ve své pýše nevidí na špičku vlastního nosu.