Americká vojenská základna v České republice. Záměr, který vzrušuje veřejné mínění a vytrhuje z letargie kariérní diplomaty. Přestože ani sami Američané nemají zatím jasno v tom, zda něco takového vůbec chtějí a potřebují, českou veřejnost již stačila rozdělit na dva nesmiřitelné tábory. Jedni ji vášnivě odmítají, druzí stejně vášnivě podporují. Svoji roli hrají na obou stranách emoce, které jsou tím důležitější, čím méně informací má veřejnost k dispozici. Přesto nelze přehlédnout, že zatímco argumenty odpůrců základny tvoří logický řetězec, kde jedno vyplývá z druhého, a který zůstává konzistentní i při zkoumání z různých úhlů, argumenty zastánců základny jsou často izolované, a všechny v konečném důsledku končí apelem na jakousi morální povinnost.
O morální povinnosti mi naposledy kázala v dobách pozdního socialismu třídní učitelka na základní škole. Pokoušela se mi tehdy vysvětlit, proč bych neměl chybět na lampiónovém průvodu k oslavě VŘSR. Od té doby při slovech morální povinnost vždy zbystřím. K apelům na morální povinnost se totiž většinou uchylují ti, kteří neumějí či nechtějí uvést argumenty, které by vedli k racionálnímu rozhodnutí. Skutečně morální rozhodnutí však musí být v souladu s rozumem! Nikoliv s rozumem ve smyslu kupeckých počtů, ale s rozumem ve smyslu schopnosti pochopit a uvědomit si své rozhodnutí. Jenže co když je rozhodnutí k rozumu lhostejné? Argumenty stoupenců základny jsou v některých případech jednoznačně lživé, přesto se stále udržují. Jsou stoupenci tak hloupí, a nebo je jim vlastně jedno, používají-li argumenty lživé či pravdivé, protože jsou zcela malicherné v porovnání s tím nejsilnějším, který se skrývá uvnitř jejich mentality a který je odrazem jejich charakteru? Co když jsou důvody pro souhlas se základnou ve své podstatě – psychologické?
Nemohl by to být především strach, co vede k podpoře základny? Není to ovšem ani strach z islamistů, ani strach z Ruska, dokonce ani dnes jinak vše omlouvající strach z komunistů. Je to strach ze sebe samých, strach z vlastní svobody. Bojí se nejistoty, kterou přináší svoboda, bojí se toho, že budou muset sami nést odpovědnost za svá rozhodnutí. A proto hledají protektora, poručníka, který by rozhodoval za ně. Považují se za malé a slabé, ale věří, že když se spojí s někým silným, část jeho síly přejde na ně. Ochotně se ponižují před mocí a nepociťují to jako hanbu, ale naopak považují si za čest, že smějí sloužit síle, která je přesahuje. Raději budou sluhou mocného pána, než by byli svobodným pánem bez sluhů. Protože pouze ve spojení s vnější silou, ve které rozpustí svoji vlastní identitu, dokáží zapomenout na svoji vlastní slabost. Slabost je totiž to, co skutečně nenávidí. Pohrdají slabými a silou, vypůjčenou od svého pána, je trestají za to, že jim svojí slabostí připomínají jejich vlastní. V jejich světe neexistuje rovnost mezi lidmi, jsou pouze slabí a silní, vládci a ovládaní. Každý je buď pán, nebo otrok. A pánův otrok je pán nad otroky.
Proto chtějí být pánovým sluhou, aby mohli sami panovat nad jinými. Touží po moci a když ji nemohou mít, spokojí se alespoň s jejím zdáním. Ať již skutečná nebo zdánlivá, moc jim má pomoci překonat strach z vlastní existence a zakrýt nedostatek sebevědomí. Touha po moci však není výrazem síly, ale slabosti. Základna představuje moc a proto ji podporují. Kdo se sám necítí malý a slabý, nemá zapotřebí demonstrovat svoji sílu navenek a zastrašovat své okolí. Takový člověk základnu nepotřebuje. Boj proti základně je boj proti pokušení rezignovat na vlastní život a vlastní svobodu výměnou za ochranu a jistotu ze strany vnější moci. Lhostejno, zda je to církev, strana, nebo impérium. Rozumím tomu, že představa základny může být pro někoho neodolatelně svůdná; jenže oč krásnější je zpěv Sirén, o to ohavnější je past, do které lákají plavce. Správné cesty nebývají ty nejpohodlnější. Souhlasit se základnou je příliš snadné a lákavé na to, aby to mohlo být správné.
Tribun 
to jsi zase trefil přímo do černého… akorát se obávám, že lidí, ochotných a schopných převzít zodpovědnost za svůj život a rozhodnutí do svých vlastních rukou bylo v každé společnosti méně, než těch, kteří raději hledali pohodlnější řešení, jak jsi napsal… stačí se podívat nazpátek do historie. Takže z tohoto pohledu je předem jasné, jak to dopadne se základnou a s naší společností… (proč jsme se taky stali členy všeho možného, sotva jsme se z jedné bandy dostali ven…)
SouhlasOpravdu mi mluvíš z duše. Horší je, že v nejdůležitějším bodě byla zvolena ODS a ta nemá prvky přímé demokracie v lásce a proto se stejně nakonec rozhodne pro základnu bez jakéhokoliv referenda. Pokud jsi viděl jejich interpretované statistiky, tak víš, že je to k smíchu jak si to sami posvěcují, prej 63% lidí je pro základnu, ale když jsem si tu statistiku skutečně našel, byla otázka jestli lidé souhlasí s tím, aby česká vláda jednala s americkou… Je to hnus.
Myslím že asi neMožná, z části, ale hlavní motivací proč souhlasit se základnou, je obhájit vlastní volbu stran, které se nás chystají zaprodat. Čím více budou tito lidé tušit, že šlápli vedle, tím plamennějšími projevy se ho budou snažit na krev hájit, tak aby to vypadalo, že nemají nad svými rozhodnutími pochyb.