Další kamínky do mozaiky s radarem VII

Jsou silnější Spojené státy americké v zájmu České republiky? Dostojí Spojené státy svým případným závazkům? Na tyto otázky si musíme odpovědět dříve, než řekneme ano" či ne" americké radarové základně. Jsou to otázky o to významnější, že umožňují hledat odpovědi co nejvíce racionální, oproštěné od sice nezbytných, ale nanejvýš sporných, aspektů morálních a etických.

Pokud budeme za pravdu považovat to, co dává smysl, aniž by bylo třeba zamlčovat či překrucovat skutečnosti, potom je pravdou, že americká základna v České republice je jednoznačně namířena proti Rusku. Ani ne tak vojensky, jako symbolicky. Má jasně ukázat, že ČR již nepatří do ruské domény, ale naopak že již definitivně přešla na druhou stranu, a není více nucena být Moskvě po vůli. Proč ale česká vláda trvá na americké základně a nespokojí se s členstvím v NATO či v EU, které také jednoznačně dokazují odpoutání od Moskvy? Odpověď je myslím třeba hledat v hluboce zakořeněné nedůvěře vůči Německu a Evropě vůbec. Naše současná vládní garnitura zřejmě předpokládá, že by nás EU bez rozpaků předhodila Rusku v plen, pokud by z toho mohla získat výhody pro sebe, že pro nás nebude Evropa krvácet, ale naopak, že dojde-li na lámání chleba, ještě se o nás s Ruskem podělí, bez ohledu na závazky. Je to stejný pocit, který otevřeně na posledním summitu EU prezentovalo Polsko. Proto zřejmě není náhodou, že USA jednají o svých vojenských základnách právě s ČR a Polskem – státy, ve kterých se dá očekávat poměrně silný protiněmecký a protiruský sentiment.

Česká vláda se proto podle všeho snaží o zajištění naší bezpečnosti mimo Evropu, a zvolila si USA, které chce ke středoevropskému prostoru připoutat tím, že zde budou mít klíčovou (pokud považujeme Rusko z přirozeného protivníka USA) základnu. Tato zdánlivě racionální snaha je však ve skutečnosti velmi nebezpečná pošetilost. Je totiž založena na tom, že USA dostojí svým závazkům. Ale proč by to USA dělaly? Neexistuje síla, která by je k tomu donutila, kromě jejich vlastního svědomí. Existuje však vůbec něco jako svědomí národa? I kdyby ano, to americké je velmi pružné a vždy dokáže velmi dobře zdůvodnit, proč je přípustné pro zájmy USA obětovat cokoliv a kohokoli. Americká společnost je totiž stále hluboce zasažena traumatem občanské války a představa, že by se území USA mělo opět stát místem vojenských operací je pro ni natolik děsivá, že udělá cokoliv, aby tomu zabránila, i kdyby to něco mělo znamenat zradu spojenců a přenesení války na jejich území, bez ohledu na to, kdo nebo co bude zničen, Evropu nevyjímaje. Bohužel, vztah naší vlády k USA je poznamenám svého druhu zamilovaností, která jí brání vidět tragické chyby a zločiny Spojených států, pokud je dokonce přímo neomlouvá s tím, že je to pro dobrou věc." Jako by naše vláda (a stoupenci základny vůbec) zapomněla na to, že více než dvě stě let historie USA není jenom Woodrow Wilson a jeho Čtrnáct bodů, ale také rasová segregace, hospodářská krize, vojenské a podvratné intervence po celém světě, Vietnam, Irák, Guantanamo, Hirošima; o americké roli v událostech let padesátých či roku 1968 ani nemluvě. Je bláhové spoléhat na to, že USA dostojí svým závazkům, pokud vůbec budou ochotné na sebe nějaké vzít. Bezpečnostní strategie založená na naději, že zájmy USA budou vždy slučitelné se zájmy České republiky, je krátkozraká.

Pomineme-li rozličné morální a citové aspekty, potom se rozhodnutí o přijetí či odmítnutí americké základny v ČR může opírat pouze o odpověď na jedinou otázku: Jsou ještě silnější Spojené státy americké v zájmu České republiky?" A jednoznačná odpověď zní – ne. Protože silnější USA nejsou v zájmu nikoho, dokonce ani USA samotných. Již nyní síla, kterou USA disponují, pro ně představuje silné pokušení stavět se do role mesiáše a podle toho i jednat. Pokud měla politika USA vždy silný etický (konkrétně protestantský) náboj, neváhají dnes USA silou nutit celý svět, aby přijal tyto hodnoty za své a jednal podle nich, zcela bez špetky ohledu k místním podmínkám či tradicím, zcela v duchu hesla kdo nejde s námi, jde proti nám." Svět se ovšem zcela přirozeně brání, a reakcí je často i růst náboženského radikalismu, který by bez (ú)tlaku USA nikdy nezískal svoji současnou atraktivitu. A protože svět vzdoruje, musí USA vynakládat stále více a více sily na to, aby jej udrželi v poslušnosti. Čím silnější USA budou, tím více budou rozšiřovat své impérium, zároveň však budou tím více své síly potřebovat na pouhé udržení tohoto impéria. Až nakonec nebude zbývat žádná síla a USA se, třeba i na základě zcela malicherného podnětu, zhroutí jako domeček z karet. Pád USA však představuje celosvětové nebezpečí, protože padne-li takový kolos, nejenom že s sebou strhne všechny své satelity, ale jeho pád bude znamenat zemětřesení takové síly, že jej pocítí všichni. Navíc lze očekávat, že po zhroucení celosvětového hegemona vznikne vakuum, který vyplní chaos a bezpráví. Pokud je ČR relativně bezpečná v rámci současné Západní civilizace, bude zcela bezmocná v chaosu, který lze po pádu USA očekávat. A že USA jednoho dne padnou je nevyhnutelné a je to jen otázka času. Přestože je však tento pád nevyhnutelný, nemusí být ještě nezbytně náhlý a dramatický, ale může být i pozvolný a řízený. Ve vlastním zájmu ČR nejsou ještě silnější USA, ale naopak USA slabší, takové, jejichž pád nezpůsobí celosvětovou katastrofu, ale pouze lokální nepříjemnosti." Postupné oslabení USA, ovšem bez ponižování či posmívání se, skýtá nejlepší záruku bezpečnosti do budoucna. USA však samy sebe dobrovolně neoslabí, k tomu je musí donutit jejich okolí. A jedním ze způsobů je právě odmítání vojenské spolupráce a pasivní bránění vojenské expanzi, prakticky realizované odmítáním vojenských základen USA na svém území ze strany zemí jako je právě ČR či Polsko.

Pokud USA strhnou veškerou moc na svoji stranu, nezbude již ve světě nikdo, kdo by zaujal jejich místo, či jim v případě problémů podal pomocnou ruku. USA zdá se nevidí, že nepotřebují vazaly, ale partnery. Proč ale před touto skutečností zavírá oči i česká vláda? Nikoliv dominance jednoho, ale pouze rovnováha mezi mnoha může zajistit světovou bezpečnost. ČR by měla navzdory historickým reminiscencím usilovat o vytvoření silného mocenského centra v Evropě jako protiváhy moci USA, Ruska a Číny, a nikoliv se propůjčovat k posilování mocenské asymetrie ve prospěch USA.


Seznam všech dílů cyklu Další kamínky do mozaiky s radarem

Reklamy

5 comments

  1. lední brtník

    promiň: pokud jsem si nespletl blog, tak toto je asi nejstupidnější text co od tebe vidím. rozumný smysl dává jen poslední odstavec, ostatní je jen hysterický bolševický odpad. což se potvrdí ihned zítra: pokud se tu zas objeví tví bezmozkoví rektální alpinisti, jsem správně.jestliže na zeměkouli nějaké státy – asi 1 až 2 – fakticky figurují jako velmoci, a o tuto úlohu ještě žebrá carský relikt rusko, nemá reálně žádný další stát na to stavět se do role jejich imperiálního partnera – a vy z toho pro zbytek světa ihned vyvozujete roli vazala. ale jak říkal vámi nenáviděný žid albert einstein, na takovou úvahu voni nepotřebují mozek, na to jim stačí prodloužená mícha.

  2. Tribun

    Brtníku, díkynic tak nepotěší jako podobně žlučovitý výlev od názorového oponenta. Snad se Vám příliš nepřitížilo při zjištění, že někdo má tu drzost nevěřit „zjevené pravdě,“ v níž žijete Vy? Ozvěte ať si mohu být jistý, že vás nemám na svědomí.A při té příležitosti mi můžete rovnou osvětlit, co je to ten „hysterický bolševický odpad“. Určitě tím nemyslíte ODS, v níž většina bolševiků našla svoji budoucnost…A když už v tom budete, zkuste přihodit nějaký argument pro základnu. Skutečný argument, a ne jen kýčovitý blábol, vytržený z kontextu a naroubovaný na romantické představy a cílech zahraniční politiky USA. A kdybych mohl prosit, ať je to něco nového.

  3. challenger

    no to já bych jeden argument pro základnu měl. Dokladoval bych to na jednom citátu, který s radarem zdánlivě nesouvisí a který řekl americký prezident Francis Delano Roosevelt: „Somozo may be son of a bitch, but he is our son of a bitch“. Pokud si USA u nás základnu vybudují, pak si bezesporu budou chtít ochránit svůj cenný majetek, z čehož prvoplánově nevyplývá obrana ČR proti Rusku, nýbrž ovlivňování vnitropolitických poměrů. Je jasné, že v v rámci toho malého kousku demokracie, co u nás ještě zbyl, se budou ostatní politické strany snažit na negativních postojích k radaru (nic jiného se nedá od racionálně uvažujícího člověka očekávat) vytlouci nejaký ten politický kapitál, což povede k další polarizaci české společnosti. Navíc ani vláda ODS nebude úspěšná – nejen v řešení společenských problémů, ale soudě podle geneze a sociální strukturovanosti současné modré lumpenburžuazie z 90. let se dá očekávat celá řada korupčních skandálů a zhoršení sociálního standardu většiny národa, což by za normálních okolností znamenalo pád ODS a ztráta moci a tím také ztrátu pozic jejích současných klientů, kteří se snaží dle svého naturelu prosadit „libertariánský plutokratický blahobyt“. ODS si je vlastních ambicí a jejich dopadu na společenské klima dobře vědoma a ví, že pokud nepřijde nějaká pomoc zvenčí, těžko se u moci udrží déle než 4 roky, z čehož vyplývá také favorizace radaru. ODS se totiž domnívá, že by americká strana mohla přispět svým PR, vlivem a zpravodajskou činností k udržení těch správných „Somozů“ u moci stejně jako to bezostyšně prováděla a provádí v zemích Latinské Ameriky. Především sponzorováním správných nezávislých žurnalistů, kteří vždy a včas přijdou s nějakou tou kauzou, jako například kauza Kubice – osobně jsem připraven věřit tomu, že v tom měli prsty lidi nemající české občanství a jsem připraven věřit tomu, že stejným způsobem u nás ve vhodném čase rozšířili kauzu Grippeny, která měla očernit politické protivníky ODS (nepochybuji o tom, že soudruzi napříč celým politickým spektrem úplatky brali), aby lépe spolupracovali (soudruzi z ČSSD jsou zatím pevní v kramflecích a evidentně raději hodili Kata přes palubu, ale kdoví, co bude příště). Celý běh posledních událostí před volbami a těsně po nich totiž až nápadně připomíná scénář „barevných revolucí“ , které jak mnozí dobře vědí, CIA sponzorovala. Zkrátka a jednoduše, ODS doufá, že za podporu v otázce radaru jim američané pomůžou z domácí šlamastiky pomocí zpravodajských her, očerňováním politických odpůrců stejně jako tomu bylo v případě některých zemí amerického zadního dvorku. Proto oni a jejich příznivci jsou pro radar, zatímco ostatní ne. Je potřeba se na celou situaci dívat očima modrých soudruhů a jejich nohsledů.Všimněte si také, jak si nyní notují lidé, kteří si dříve nemohli přijít na jméno – například staří disidenti (VH) a ODS. VH dokonce označil postoje odmítající radar za „smrduté“ a dřívější srdíčka a pravda a láska byla ta tam. Inu starý sponzoring se holt musí splácet i nyní.

  4. Tribun

    pro ChallengeraMáte pravdu. Poslanec ODS Jan Swippel o nich otevřeně (i když ne tak podrobně) hovořil již před mnoha měsíci. Já jsem však měl na mysli argumenty pro, které by ukazovaly, proč a jak by byla základna výhodná pro všechny, pro celý národ, pro celou Evropu… Rád bych slyšel nějaký, který je víc než víra, a který by obstál, aniž by bylo potřeba ignorovat a překrucovat fakta, především ta historická.

  5. challenger

    Ale vy dobře víteže takový argument přece neexistuje. Neexistuje nic, co by mohlo být výhodné pro celý národ a přitom reálné. Věc je buďto výhodná pro mě nebo není, pro mě nebo pro vás základna výhodná není, pro člena ODS výhodná je, protože každý jednáme ze sobeckých pohnutek. Kdyby američané srovnali náš státní dluh a garantovali občanům české republiky další výhody, například zelenou kardu (klidně by mohli, ono by tam zas tolik lidí nejelo), pak se budu rozmýšlet jako občan, zda je to pro mě výhodné nebo ne. Ale když si chtějí vzít kus země a přitom nedat nic jiného než potenciální expozici mikrovlnným zářením a zvýšení vojenského rizika pro celou oblast? Ostatně já se orientuji čistě dle selského rozumu, když mě banda zločinců z ODS vehementně přesvědčuje, že je pro mě něco výhodné, znamená to automaticky, že je to „šméčko“. Dá se říct, že kdyby to američané nehráli tolik na spřízněné soudruhy a situace u nás nebyla tak vyhrocená (což je podle mě i jejich zásluha, ale jsou to jenom spekulace), pak by lidé tu základnu asi bez problémů přijali. Problémem je, že se základnou lidé spojují i jiná témata a hlasování o základně by bylo i hlasováním o jiných problémech, především by to český občan mohl pojmout jako hlasování proti současníé vládě v době, kdy je plánováno zavedení reforem, čehož se ODS ale i ostatní strany výrazně bojí, což kromě toho, že už nějké úplatky mnozí vzali mi připadá jko nejpravděpodobnější vysvětlení, proč prostě s poukazem na výsledek referenda z toho elegantně nevycouvají. Podle mě (a je to vidět třeba na Topolánkovi), že ani mnozí modří soudruzi nejsou příliš nadšení ze základy a z potíží kolem ní, což dá zdravý rozum, ale bojí se politických důsledků, které by pro ně tato prohraná bitva měla.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s