Volba prezidenta  kdo zvolí koho?

Standardně rozebírané scénáře totiž počítají s tím, že rozhodující roli sehraje buď KDU-ČSL, nebo KSČM, protože obě strany nejsou ani s jedním z kandidátů svázány tak těsně, aby nemohly dát s lehkým srdcem přednost druhému. V případě KDU-ČSL se spekuluje zejména o možném kupčení s volitelskými hlasy pro Klause výměnou za podporu církevních restitucí ze strany ODS. V případě KSČM by šlo spíše o to, že prezidentská volba nabízí komunistům možnost ukázat, že bez ohledu na silácké řeči ve stylu s komunisty se nemluví" jsou to nakonec právě oni, kdo v důležitých věcech rozhodují.

Oba tyto scénáře jaksi implicitně počítají s tím, že všichni volitelé z obou dominantních strany ODS a ČSSD dají své hlasy tomu kandidátovi, kterého jejich strana preferuje. Je to jisté? Zkušenost z minulé volby, kdy ČSSD zařízla" kandidáta ze svého vlastního středu (Zemana) a dopomohla na Hrad Klausovi, stejně jako zrada dua Melčák & Pohanka po minulých volbách, jasně dokazují, že vnitřní kázeň a názorová jednota uvnitř ČSSD nejsou ani zdaleka tak uniformní, jak ODS straší. Klaus i Švejnar jsou oba liberální ekonomové, i když Švejnar není tak doktrinářský a elitářský, jako Klaus; zatímco Klaus naprosto selhává po lidské stránce, nepříliš známého Švejnara je v tomto směru těžko hodnotit. Vítězství Klause by sie sice pro ČSSD znamenalo další porážku, jenže pro řadu členů ČSSD je jakákoliv porážka přijatelnější, než doběhnout do stejného cíle s KSČM. S Klausem ČSSD mnoho neztratí, se Švejnarem mnoho nezíská. Zvolení Klause hlasy ČSSD tedy nelze vyloučit.

Situace v ODS je poněkud odlišná. ODS drží v rukou veškerou moc v tomto státě: prezidenta, senát, sněmovnu, kraje i nespočet obcí. Ani komunisté v roce 1948 neměli o mnoho více. ODS by tedy byla vyloženě hloupá, kdyby se úřadu prezidenta vzdala. Jenže ODS je Klaus a Klaus je ODS. ODS stojí a padá s Klausem, a to je problém. ODS se za Klause schovává, až Klaus odejde, ODS zůstane bezbranná a nepřipravená. Má-li ODS uspět v budoucích volbách  (doufejme, že ještě nějaké volby budou, leccos totiž naznačuje tomu, že to není tak samozřejmé, jak si většina z nás myslí), musí se ODS emancipovat, odpoutat se od Klause a přerodit se ze spolku pro pěstování kultu Klause ve standardní politickou stranu, jež nestojí a nepadá s jediným idolem. Volba Švejnara prezidentem je ideální příležitost, jak odpoutání se od Klause provést. Bude-li zvolen Švejnar prezidentem, hrozí ODS krátkodobá ztráta prestiže, jinak ale příliš neriskuje. Názorová blízkost Švejnara a ODS je dostatečná na to, aby se vládnoucí strana nemusela obávat toho, že jí nový prezident bude bránit v realizaci jejích plánů. Pokud se tedy v ODS najde dostatek volitelů, kteří nejsou existenčně závislí na kontinuitě majetků nakradených v privatizaci, jež Klaus v úřadu prezidenta legitimuje, potom je možné, aby Švejnar dostal i hlasy někoho z ODS.

Rozhodující nakonec zřejmě bude, dokáží-li volitelé překročit svůj vlastní stín, a myslet nejprve na republiku, a až potom na sebe. Protože platí, že Klaus je volbou pro politiky, zatímco Švejnar je volbou pro národ. Pokud se volitelé zařídí podle hesla, že košile je bližší, nežli kabát, že je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše, a že kapři sami sobě rybník nevypustí, potom lze očekávat, že bude zvolen Klaus, který má na hlavě stejné máslo, jako všichni ostatní. Pokud však v sobě volitelé najdou dostatek odvahy vyvětrat" na české politické scéně, potom by mohl zvítězit Švejnar, jež je příslibem změny. A ježto se říká nové koště dobře mete, tak i nadějí, že se skutečně změní víc, než první dáma, a že změny budou dostatečně razantní na to, aby česká politika nesklouzla zpět do stabilizovaného stavu, který lze nejlépe popsat slovy smrádek, ale teploučko.

Klaus je konzervativní volba, Švejnar progresivní. Co je pro Českou republiku lepší je nabíledni. Bohužel, prezidenta nevolí občané, ale polici, kteří si republiku bezmála zprivatizovali, a o občany se starají pouze potud, pokud hledají způsoby, jak jim za vyšší daně nabídnou méně služeb ze strany státu. Kdo bude novým českým prezidentem ukáže již brzká budoucnost. Jistá naděje na změnu k lepšímu zde ovšem je, protože horší už to skoro ani být nemůže.