[KNIHA] Květa Legátová: Nic není tak prosté

Soubor čtyř detektivních povídek, volně spojených postavou vyšetřovatele poručíka Ryšky. Přestože je Legátová velmi schopná vypravěčka, není děj povídek založen na dramatické akci, ale na napětí, vyvěrajícím z mezilidských vztahů, na dobrodružství logického myšlení a na dialogu, který často připomíná spíše duel, ve kterém se Ryška střetává se svým protivníkem (podezřelým) a snaží se najít takové otázky, které povedou k odhalení pravdy.

Po formální stránce v sobě Legátová nezapře autorku rozhlasových her – všechny povídky jsou vystavěny tak, aby se daly snadno adaptovat pro potřeby rozhlasu. Tedy minimum děje a reálií, zato značný důraz na slovo a živý zájem o psychologii postav.

Název celého souboru – Nic není tak prosté – je velice výstižným vyjádřením toho, oč ve všech povídkách jde: nic není tak prosté, jak se na první pohled zdá, když se však sloupnou všechny vrstvy lží, které obalují pravdu, ukáže se, že skutečnost je vlastně nakonec také velice prostá, jenom jinak.

Tak v povídce Případ Vlastimil, která je variací na záhadu zamčeného pokoje, vyjde najevo, že zločin, který původně začal poručík Ryška vyšetřovat, se vlastně vůbec nestal, zato se podle všeho děje zločin mnohem strašnější, než je krádež luxusního kožichu, a zároveň tak všední, že jej lidé ani nevnímají – týrání dítěte (není zřejmé, zda pouze citové, či též fyzické, a vlastně na tom ani nezáleží). Na pozadí všeho je neschopnost lidí spolu komunikovat a zhoubná stereotypnost chování, kdy spolu žijí lidé, kteří spolu žít nechtějí a neumí, ale z různých důvodů se všelijak přetvařují.

Čistě konverzační povídka Výslech profesora Mrože, jejíž děj se odehrává během několika hodin v jedné jediné místnosti, ukazuje, že evidentní zločin, ke kterému navíc existuje podezřelý, který nemá žádné alibi, zato má však jasný motiv – se nestal. Ze zločinu vraždy se vyklube nešťastná náhoda, jejíž hybatel po celou dobu zůstával mimo zájem policie, protože neměl žádný motiv – bratr podezřelého.

Nejrozsáhlejší povídkou souboru, který by byla vhodná i pro adaptaci filmovou či televizní, jsou Vraždy v lomu, napínavý příběh, který se trochu vymyká z řady dostatkem dramatické akce, byť na ní příběh nestojí. V této povídce poručík Ryška zprvu poněkud  bezradně přešlapuje na místě, zatímco zavražděných přibývá. Všechny vraždy jsou zdánlivě bez motivu, ale pouze do chvíle, než se poručík Ryška začne probíjet pod povrch zdánlivě fádních vztahů uvnitř partičky zlaté mládeže z chatové kolonie, z jejíhož středu všechny oběti pocházejí. Partička je sice hlučná a divoká trochu víc, než by bylo jejím rodičům a starousedlíkům milé, ale přesto by je nikdo nepodezříval z toho, čím si ve skutečnosti krátí dlouhou chvíli: porno a drogy. Když se dostane Ryška až sem, zjistí, že dobrých motivů k vraždě je najednou víc než dost a podezřelých jakbysmet. Co se děje uvnitř, tím se parta nikomu nechlubí, a na povrch to vypluje až v podobně vyhrocené situaci, jako jsou v poměrně rychlém sledu přibývající mrtvoly. Rozřešení je překvapivé a ukazuje, jak zavádějící může pro kriminalistu být, pokud si na začátku utvoří mylné předpoklady, a pak se jimi řídí – tři vraždy jsou totiž ve skutečnosti jedna sebevražda a dvě vraždy. Tím se ovšem radikálně mění jak motiv, tak okruh podezřelých. Teprve když dokáže Ryška překonat tuto myšlenkovou bariéru, kterou si sám kolem sebe vystavěl, je schopen případ vyřešit. Až potom pochopí, že vraždí matka dívky, jež jako první spáchala sebevraždu, protože se tak chce pomstít na těch, o kterých si myslí, že k tomu její dceru dohnali.

Boušek, poslední povídka ze souboru, je více konverzační drama, než detektivka. Poručík Ryška se v ní nechá přesvědčit jedním výrostkem, aby se s ním vydal kamsi za město, kde mu chce chlapec odhalit jakýsi tajemný zločin. Z tajemného zločinu se nakonec vyklube jen" týrání zvířat a černý obchod se psy, ovšem pro kluka je to věc zcela zásadní, protože chce zachránit psa, který patřil jeho sestře, a jehož dali jejich rodiče nekompromisně pryč, což sestra, který je postižená a odkázaná na invalidní vozík, velmi těžce nese. Malý grázl, raubíř a uličník, který se ve škole neučí a je samá důtka, a o němž si Ryška myslí, že na něj šije nějakou habaďůru jenom proto, aby se mohl vy škole před kluky vytahovat, že jel v policejním autě s majáčkem, se nakonec ukáže jako velice vnímavý hoch, který jediný se svojí postiženou sestrou cítí a rozumí jí, a bez ohledu na následky, které to může mít pro něj osobně, se snaží vrátit do jejího života radost, o kterou ji vlastní rodiče, navenek vzorní a úspěšní občané, tak brutálně připravili.

A ještě jeden motiv je všem povídkám společný: poručík Ryška v nich mnohem spíše než jako mstitel a ochránce pořádku vystupuje jako kněz, který napravuje svět tím, že odhaluje zločiny a snímá jejich tíhu jak z obětí, tak z pachatelů.

*  *  *

Květa Legátová: Nic není tak prosté, Pistorius & Olšanská, Příbram, 2006

*  *  *

Související články
  Recenze Tomáše Fojtíka
  Recenze Petr Vaňka
  >> Tribun [KNIHA] Květa Legátová : Pro každého nebe