Češi a Rusové v 1. světové válce a možné kořeny české rusofobie

Současná vlna protiruské hysterie a nenávistného antirusismu, který se jeho proponenti snaží představovat jako něco přirozeného a bytostně českého, je velmi pravděpodobně jen moderním konstruktem, kterým má racionalizovat (s pomocí eklektické směsi racionální ostražitosti a iracionálních (sic!) uměle přiživovaných úzkostí) změnu orientace nově etablovaných elit z jednoho mocenského centra (slovanské Rusko) na druhé (anglosaské USA). V této souvislosti není bez zajímavosti článek Dalibora VÁCHY Za cizí město v čísle 9/2009 kulturně-historické revue Dějiny a současnost, s podtitulem Českoslovenští legionáři u Kazaně v roce 1918. Jak totiž ukazuje dále citovaná pasáž, vztah Čechů k Rusům nebyl vždy tak aktivisticky negativní, jak dnes dominuje médiím, ale vyvíjel; zárodky jistého despektu Čechů k Rusům se však možná rodily právě v bitvě o Kazaň.

Vítězící Čechoslováci byli tehdy miláčky davů, šli z jednoho vítězství do druhého, snad dokonce věřili mýtům o své neporanitelnosti. Nadšení strhlo i dosud lhostejné. Lze předpokládat, že někdy v té době (po vítězstvích u Samary, Simbirska, na uralských bojištích) bylo na výši nadšení, které v sobě propojovalo vlastenectví s opět sílícím rusofilstvím. (…) Původní náplň předválečné slovanofilské ideje, s kterou někteří vojáci včetně Rudolfa Medka přebíhali frontu, ideje o velkém slovanském bratru, který pomůže svým menším a slabším sourozencům, se od počátku války několikrát změnila. Obě ruské revoluce, rozvrat říše, skutečná lidská tragédie (řečeno s Orlandem Figersem) a na první pohled skvělé úspěchy Čechoslováků v bojích proti bolševikům probudily dřímající praslovanský aktivismus legionářů. Zdá se, že i skeptická většina v československém vojsku podlehla kouzlu okamžiku a na chvíli uvěřila mesianismu nejnadšenějších rusofilů (Medek, Pavlů). Uvěřila tomu, že teď ONI pomůžou Rusku na nohy, že ho znovu obrátí proti Německu, že jejich oběť spasí skrze Rusko celý svět."

Kazaň obsadili legionáři snadno, postupem času se k ní však začaly stahovat stále početnější jednotky Rudé armády (na frontu posléze dorazil i L.D.Trockij osobně). Češi začali mít velké problémy Kazaň udržet, ztráty narůstaly, posily nepřicházely a místní Rusové, ač protibolševicky zaměření, se v boji nijak neangažovali.

Morálku bojujících vojáků poškozoval nezájem a lhostejnost ruského obyvatelstva v Kazani, nezájem se později proměnil v aktivní protesty a dokonce ozbrojenou vzpouru. Proti té museli Čechoslováci stáhnout prořídlé jednotky z již tak oslabené fronty. Kazaňští mnoho k obraně povolžského velkoměsta nepřispěli, ač úspěch mohl být klíčem k velkým problémům pro mladý bolševický režim.

(…)

Bitva o Kazaň byla největší porážkou československých legií v Rusku a klíčovým momentem, do kterého přeživší a mnozí další později promítli vymizení posledních zbytků svého rusofilství. (…) Kazaň se stala traumatem, byla katastrofální porážkou vojáků, kteří již sami téměř uvěřili tomu, o čem je přesvědčovala jejich vlastní propaganda a nadšení Rusové – totiž že jsou neporazitelní."

Legionáři, z nichž někteří se přesto přese všechno kladného vztahu k Rusům nikdy nezbavili, vymřeli a s nimi i jejich rusofilství. Pocit nevděku a zrady Rusů, kteří se nenechali zachránit od bolševiků, však možná, byť třeba nevysloveně a neuvědoměle, přežívá dodnes. Právě on by mohl stát v pozadí dnes rostoucího (a módního) antirusismu, který by bylo možno poněkud vulgárně shrnout do tvrzení, že všichni Rusové jsou bolševici, a tedy vítězové od Kazaně. Události let dalších, roku 1948 a zejména 1968, pak tyto stereotypy již jen utvrdili.

Česká rusofobie, která dnes začíná být pomalu téměř institucionalizována, a která kolikrát připomíná ze všeho nejvíce pózu, je podle mne v řadě případů jenom snahou outsourcovat" české komplexy a mindráky na Rusy a učinit Rusy odpovědné za naše vlastní selhání.

(Pozn.: Tučně zvýraznění některých pasáží citátů jsem provedl já.)

66 komentářů: „Češi a Rusové v 1. světové válce a možné kořeny české rusofobie

  1. Přátelé, musím vás opustit, ale jen k té Petře Procházkové –je to jedna z těch, kdo k té české rusofobii (a putinofobii) pilně přispívá… :-))Pěkný den všem, omluvte mne.

  2. On je taky takový jemnýpsychologický rozdíl v tom, když náš spojenec s naší pomocí masakruje nějaké "divochy" někde v Tramtárii nebo když nás zákeřně napadne a začne střílet do civilistů u nás doma…Pokud se však nad tím zamyslíte z "vyššího principu mravního", žádný rozdíl v tom není. My sami jsme nyní v prostřednictvím svých jednotek v zahraničí v pozici agresora, který pomáhá "pacifikovat" země, které si dovolily vzepřít se vůli supervelmoci.

  3. Saxi,psychika není tak černo-bílá. Pro mne byl osmašedesátej v mých 17 obrovský šok, Rusy jsem samozřejmě nenáviděl do morku kostí atd., okupace pro mne měla velmi negativní osobní důsledky, dalo by se říci že mi "zkazila" život. Ale – SSSR mě nezklamalo, nic hezkého jsem z té strany neočekával. Zato vývoj po 89 byl obrovským zklamáním, které se dotklo těch "nejsvětějších" ideálů. A nejen pro mne – odtud zřejmě ten na první pohled "podivný" příklon k Rusům u mnoha intelektuálů, kteří od doby okupace dospěli, urovnali a přerovnali si hodnoty. Přestal jsem zaměňovat povahu lidí za povahu vel-MOCI, vrátil jsem se ke kořenům, a jako mnoho jiných jsem zjistil, že jsem vlastně Slovan a že jsem Slovan rád. A že mám k Rusovi blíž než k Němci či Američanovi či dalším. Toť vše.

  4. náhodou LV, bondovky psal Brit a je to znát – vůči soctáboru se choval dost korektně – nepřítelem byl obvykle buď nějaký boháč, který chtěl ovládnout svět a když šlo o někoho z reálsocu, tak se jednalo šlo o nějakého papaláše nebo generála, prostě jednotlivce, který rozjel vlastní hru i proti místnímu režimu a Západ a Východ byli na konec na jedné lodi a Bond pomáhal vlastně legitimním vládám obou soustav…

  5. XY,nevím, z čeho jste usoudil, že pomoc potřebuji já. Konstatuji pouze psychologický fenomen, který zde existuje a působí bez ohledu na to, zda se vám líbí nebo ne. Pokud před ním zavíráte oči, bude se mu dařit tím víc.

  6. XY, PSa šikovně jste se vyhnul komentáři k tomu, kdo nám momentálně tu brutální sílu brutálně cpe pod nos nejvíc – Rusové to rozhodně nejsou.

  7. Aha, debe, myslel jsem, že to pomáhá v těch siláckých diskusích.Oni někteří ti krvežívnivci mívají docela slabé nervy. Ale je zcela přirozené, že jednoduché duše milují jednoduchá řešení. Zejména na internetu, ale některé ty fotky zničených bojovníků v batolecím věku – ono to v barvě je obzvlášť šeredné – jim nedělají dobře. Abychom si rozuměli, já ten fenomén obdivu jistých skupin k silné ruce nikterak nepopírám, jen mám dojem, že nejsou tak silné a tak silní, jak se tváří na webových diskusích. Podotýkám, že to je MOJE mínění, nic víc, nic méně. Ale rád je nemám a s překvapením zjišťuji, že se s tou neláskou mohu dostat do potíží i tam, kde bych to nečekal… :-))

  8. XY,takže zpět k věci. Rusové se na používání a propagaci té hrubé síly momentálně podílejí v daleko menší míře, než třeba Američané či Izraelci (a to i přesto, že nepodezírám ani jeden z těchto států z převahy "jednoduchých duší"). A to nejen v praxi, ale i v teorii, ve výchově, v médiích atd.

  9. Inu, debe, dílem nejsou Rusové dnes ti nejsilnější,[58] dílem poté, co osvobozovali Afghánistán, možná leccos pochopili. Ale obrázky z dobývání Grozného byste si asi taky za rámeček nedal. A jak tady podotkl Stan, dnes jsou v tom Afghanistánu taky "naši kluci". A jak jsem si všiml, moc tam o ně domácí nestojí, takže teze Řekněme, že jsme vyhráli a tradá pryč! začíná mít jakousi přitažlivost, že…No, pěkný večer.

  10. XY,o tom život je, abychom se poučili z chyb, a u Rusů je alespoň tato naděje. Což neznamená, že si nechají od Čečenců beztrestně vystřílet špitály, divadla nebo školy. To proboha neznamená, že se mi líbí, jak dobývají Grozný. Nicméně, humanitární bombardování Srbska mi přijde po všech stránkách hnusnější. A za to, že jsou v Afghanistánu naši kluci, taky nemohou Rusové, to je můj argument. Hrubá síla vyhrává, bohužel, a to je přesně to, co mám proti těm, co ji používají místo argumentů. Jo, a beru na vědomí ten šum na drátech 55/57 a omlouvám se za tu podrážděnou reakci.

  11. Astreame,já jsem těch bondovek zase moc neviděl. Pokud si pamatuji, vždy v amerických nebo britských akčních filmech, ve kterých vystupuje sovětská nebo ruská armáda, byli mezi důstojníky nějací úplatkáři, zrádci, zloději, hlupáci a mezi mužstvem zjevení mongoloidního typu. Naposledy jsem takový film viděl v sobotu na Nově. Na akční filmy se dívám rád. Negativní prezentace Rusáků na mne nemá vliv. Podle mne je to svinstvo, které pěstuje povýšenost a nepřátelství. Připouštím, že jsou spoluobčané, kterým se dělá dobře u srdce. Za studené války se Američanům svírala prdelka z hrozby ruských raket a 50megatunových bomb. Hlupáci to nejsou, to si pište. Vojáci, co něco vědí o armádní technice, ti se současné propagandě smějí. Na ostrých střelbách v Kazachstánu před převratem trefili naši vojáci letící Scud na první ránu, zatímco Patrioty v Izraeli netrefily vůbec nic. Úplně selhaly. Za totáče se tady podle mne dehonestující filmy o americké armádě netočily. Bohatě stačily filmy, které si Američané vyrobili sami. Hollywood je podle mne dost levicově orientovaný.Bude asi pravda, že stejné události vnímá každý trochu odlišně, podle své světonázorové orientace. Vidí, co chce vidět, a nevidí, co zase vidět nechce.

  12. Já jsem, LV, viděl to, co přede mnou běželo na obrazovce a mluvil jsem o obsahu bondovek – a ten obsah je prostě takovej, jakej je, ať už je Vaše světonázorová orientace jakákoli.Nehájím akční filmy – většinou dost pitomé – hájím ty pohádkové příběhy od Iana Fleminga – bondovky – nic jiného…

  13. Astreame,nemá smyslu se hádat. Jak jsem již uvedl, bondyovek jsem viděl málo. S ruskou armádou snad jen jednu. Máte pravdu, že Bond se snaží pomáhat ruské vládě před padouchy z jejich důstojnického sboru. Podobný film byl na Nově v sobotu a nebyla to bondyovka. Mi jde o fakt, že se tvoří scénář, kde se tyto jevy připouštějí a prezentuje se to tak, že by to mohl být masový jev. Možná, že Bond chránil chudáka opilce a demokrata Jelcina, který Západu pomáhal všemi možnými a nemožnými způsoby. Ve své podstatě je děj naivní a málo pravděpodobný. Snahou je naopak pomluvit, což může být vitáno řadou lidí. V důsledku své orientace si zrovna nemohu vzpomenout na nic ruského nebo sovětského, co by takovým způsobem prezentovalo Američany. Jestli si vzpomenete, popište ten film! Vy možná namítnete, že k tomu nebyla od Američanů příležitost a na povražděné vesničany ve Vietnamu si nevzpomenete. Tady vidíte, že i demokratická americká armáda (chranící lidská práva hlava nehlava po celém světě) někdy selže a navíc, jak je to s historii nepřehledné, když se tehdy zase jiní Američané proti tomu vzepřeli a vesničany chránili tím, že je nakládali do vrtulníků a odváželi pryč. Svět není černobílý jako v bondyovkách. Zdravím! Omlouvám se ostatním za odbočku z hlavního tématu.

  14. XY,zajimave tema. Vase znalost historie, Rusu, Ruska / a xenofobie :) / me neprekvapuje. Je velka radost vas cist.Zvlast kdyz jste vlidny k radoby opozici :)) Zdravim …a mizim.

Váš příspěvek do svévolně moderované diskuse

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s