Nečasova vláda – zázrak moderní politické fyziky

Těleso může být buď v poloze stabilní, nebo labilní, popřípadě rovnovážně, ale aby bylo zároveň extrémně labilní i superstabilní? A přece takové paradoxní těleso existuje – vláda Petra Nečase. Po odchodu ministra obrany Vondy (ne, není ho škoda, škoda je akorát dobrého člověka) zůstali z původní sestavy jen faktický premiér Kalousek, formální premiér Nečas, maskot Schwarzenberg, poslušný Heger a nenápadný Jankovský.

Vláda se topí ve vnitřních sporech, zmítají ji skandály obludných rozměrů, závisí na podpoře kapesní straničky LIDEM, která vůbec neprošla volbami a ztrácí podporu veřejnosti napříč společností takovým tempem, že brzy zřejmě zaznamená první aut v dějinách politologie. A přesto je to nejstabilnější vláda naší novodobé historie. Proč? Protože má moc. Protože nehraje podle pravidel. Protože jedná z pozice síly. Protože má něco, co žádná vláda před ní neměla a žádná už mít nebude: poslední zbytky veřejných statků, které může zprivatizovat.

Tahle vláda je poslední příležitost, jak si pořádně nakrást, poslední příležitost, jak popustit uzdu fanatismu a přijmout nevratné změny. Proto se vláda a ti, kteří mají na jejím přežití zájem (kdepak poslanci, to jsou úplně jiné persóny), nemusí bát, že by vláda padla. Vládu totiž drží dvě mocné síly: touha krást a strach z toho, že je to poslední příležitost.

Reklamy

44 comments

  1. anonym

    no podla mna v plitike plati pravidlo: „kde chce kradnut, ten si nieco najde.“
    jedinym riesenim ako primnet politikov nekradnut je odovzdat im vsetok majetok.

    • Míša

      saxi, to je teda něco..ten odkaz na Bělohradského.. ani jsem z toho nemohla usnout, jak mi pak všechno šrotovalo hlavou..
      (a protože se ty sebedestručkní spády učím vědomě potalčit, tak aspoň po nocích popůnočních nic sepisovat už nebudu.. :))
      a to to ani nemám ještě celý doposlechnutý, jen začátek a zbytek přečtený, ač ten přepis nestojí za nic a to podstatné chybí, typicky.. ale i tak..

      A víš, že jsem se musela i kapku přinutit, abych si ho pustila? Jednak ho radši čtu, než poslouchám, což je logický, jako ve všech případech kdy slova nejsou jen slova ale myšlenky, a za druhý, viděla jsem tam ten obrázek, jak tam sedí s prsty do stříšky.. jenže ten text místy nedával ani smysl.. jakkoli i z něj se dá vyčíst ledacos.. :)
      No ne, k tomu musím takovou perličku,

      řeknu to úplně blbě- na krátkou dobu (po listopadu) jsem to cítila tak, že „můj“ svět (=to co si myslím a jak co vidím) tak že to vše je totožné či zkrátka v souladu s tím, co se děje kolem, i se mluví v televizi a v rozhlase..
      to byl krátký úsek mýho života, kdy byla dokonce radost číst i noviny.. Svobodné slovo, to si pamatuju.. zděděné předplatné po babičce mýho muže, jo, tak to tenkrát chodilo, moje rodiče zas podědili předplatné Lidové demokracie, no a vlastně třeba našim právě jsem předtím i trochu záviděla, to když mi povídali o šedesátých letech a Přažském jaru, jaké to tady tehdy bylo.. no záviděla, to nebyla závist, taky proč, že, vzhledem ke koncům, jen takovej divně smutnej pocit to byl.. jaksi netečně smutnej.. asi i vzhledem k té šedé době, kdy mi o tom vyprávěli to Pj.znělo téměř neuvěřitelně, a tak jsem ani nemyslela na to, že bych to mohla někdy zažít, jaksi jsem „věděla“, že to nezažiju, že to prostě není možné.. no ale.. stalo se, na krátký čas teda.

      V té době (po listopadu) začaly v televizi diskuse, no pamatuješ si, a tenkrát se na ně díval skoro každý, i já samozřejmě, a právě v té jedné tam najednou seděli páni v kravatách, ruce měli do stříšky, hovořili o konsensu, a nebylo jim vůbec rozumět..
      A teda vzpomínám si na to nejen proto, že na obrázku tam je vidět \bělohradský s prsty do stříšky a v textu se píše o washingtonském konsensu .. nene, já jsem vlastně na ten okamžik- kdy jsem najednou přestala rozumět- nikdy nezapomněla, pořád to v sobě totiž mám, jako vzpomínku či co,

      a už ani nevím, kdo v té debatě tehdy byl, jeden z nich byl asi Kalvoda, no ten vždycky mluvil šroubovaně, ale nešlo jen o něj, ani snad o tu šroubovanost, šlo o to, že na otázky redaktora najednou ti pánové neodpovídali.. teda oni odpovídali, ale nebylo jim rozumět..když odpovídali, tak už neodpovídali na otázku, začali prostě mluvit o něčem jiném a jinak, odpovídali politickými frázemi, nebo i ekonomickými (?) to ne, to moc tenkrát ještě nebylo zajetým zvykem, či únikem, tenkrát to bylo takové prázdné hatlapatla, ale politické hatlapatla, a každé třetí páté slovo bylo konsensus, alespon mi to tak připadlo,
      ale tehdy jsem ten konsensus chápala jinak, rozhodně mě nemohl napadnout nějaký Washingtonský konsensus, který tehdy převládal.. natož jeho následek pak teda- rychlý přechod ke kapitalismu, plus kontrola veřejných výdajů, rychlá privatizace, prostě vize typu „stát se musí rychle všeho zbavit“. Tedy tenhle „konsensus“ nebo teda tenhle „optimismus neoliberalismu“ o kterém tehdy nikdo neřekl ani slovo, jakkoli házeli tím slovem skoro pořád, tak ten rozhodně nebyl mým optimismem. Natož abych se na tom s těmi pány shodla.. Ostatně se mě nikdo na to ani neptal, že.

      No a tak dnes už tedy chápu, proč jsem tehdy „nerozuměla“.. nemohla jsem rozumět, stejně jako spousta jiných lidí.
      A tehdy na mě padlo cosi jako pocit zmaru, nebylo to zoufalství nebo tak něco, to ne, jen jsem prostě najednou věděla, že je to všechno zase ve starých kolejích či jak to říct. A tím pro mě cosi skončilo..trvalo to vlastně docela krátce. Pak jsem to už tak moc nesledovala..k tomu pak zase ale bylo to se Slováky..no bylo pořád něco, co lidi zabavilo..

      • Míša

        a ještě teda něco, mně tenhle odkaz na Bělohradského moc pomohl,
        a snad právě vzhledem k tomu, co píšu výš, chápu dnes už zase právě Bělohradského třeba i v tom, když a že hned třeba na tom začátku podává pohled shora (to je popis směru, ne despekt, a teda nejen ode mě, i od něj )
        ten přepis toho co tam říká samozřejmě vůbec nesedí, ale i jak tam říká, že – žádný vlastní étos těch zemí či těch změn nevidí- (tedy on říká že by neviděl), a v tom s ním v tomto smyslu to sedí, naprosto,

        ale protože nejsem filosof ani politolog, tak k tomu můžu přidat pohled ještě odjinud,
        tedy podle mě polistopadový étos byl, resp. nějakou dobu existoval, ale existoval mezi lidmi, tedy „dole“, nikoli „nahoře“
        a nemluvím o listopadovém étosu, ale opravdu o polistopadovém .. protože lidem TO docházelo později(muselo) a některým (je jich stále míň) to nedošlo možná ani teď

        – to dole, to byli všichni ti pracovití lidi a i prvotní podnikatelé, nebo jak jim říkat.. ve většině to byli lidi, co to brali vážně a poctivě, a vlastně se to dá říct i tak, že to první vystřízlivění „v praxi“ zažili a zakusili právě oni, a to hnedka začátkem 90.let, ti podnikatelé, když si uvědomili, že se cosi děje, a neděje se to fér, přišly ty platební neschopnosti ..kruciš jak se tomu říkalo, druhotná platební neschopnost ne?
        Pamatuju tu atmosféru, úžas – zklamání, jako že je něco takového možné, a taky znechucení, či teda pocity křivdy až nasranosti, to když banky přiklepávaly chytrákům s tzv.“podnikatelským záměrem“ prostředky, nad kterými člověk kroutil hlavou, zatímco ty druhé, kteří navíc právě co vím vesměs ani neobchodovali, ale skutečně něco vytvářeli a dostali se pak do problémů ne vlastní vinou, viz výše, tak tyto pak kupodivu tytéž banky nechávaly padnout..

        kupodivu tehdy.. dnes to zapadá do kontextu, pochopitelně

        no a bylo tak nějak v polovině 90.let či i dřív, už nevím, ale tu první pecku, míním facku (samozřejmě spolu s obětmi podnikatelských záměrů) dostali právě podnikatelé. Míním ti podnikatelé s étosem.. no a někteří teda nepřežili, položili to, jiní se přizpůsobili, – a v té době nebo od té doby taky myslím začal i ten boj o státní zakázky, protože stát byl jedinej, kterej za odvedenou práci zaplatil, tedy takhle, jedině u státu byla jistota, že zaplatí..

        a ruku v ruce s tím šlo – začalo vybírání desátků, tedy vydírání, míním od politiků, za to, že ty (vy) tu zakázku dostaneš(te) , za to dostanu já (nebo my) deset procent plus cosi ještě, už nevím, jak se tomu říkalo, no tady u nás to bylo veřejné tajmenství, pak dokonce jeden podnikatel už to nevydržel, ale to bylo až později, po roce 2000 určitě, a zažaloval místního politika, z ods, ten byl obzvlášt nenažraný, no a soud prohrál, ten podnikatel teda, což bylo ve všech novinách, po odvolání pak vyhrál, o čemž byla jen krátká zmínka a tuším že snad jen v regionálním tisku.. no a politika stáhla ods až po nějaké době, resp. po dalších prohraných krajských volbách tuším- pak z kandidátky, ostatně o nic nepřišel, myslím, že se zaopatřil dobře, na práci jiných a spoluprací s dalšími.. a jméno neuvádím, XY určitě ví, o koho jde, a on je vlastně zaměnitelný s ostatními, jméno není to podstatné..

        no a někteří podnikatelé to nepřežili doslova, jeden kamarád to taky neustál, jednou večer se zastřelil.. Bylo to hrozný o to víc, že to už právě vypadalo, že to ustojí.. no.. deprese, zkrat, nebo bilanční sebevražda..ono je v podstatě jedno, jak se to pak nazve.. vlastně ani nevím, proč nazývat korupci (jen) korupcí, když v podstatě jde o (systémové?) vydírání..

        -termín korupce háže vinu na korumpujícího i teda korumpovaného, vydírání je jasnější, tam jde o zneužití moci, nebo tedy jeden získává moc nad tím druhým, který se ocitá či octl v úzkých.. a jasně, nemusí na to vydírání přistoupit, může to dát k soudu, pokud má dost prostředků na chod firmy i pro rodinu, a počítá s eventuální prohrou u soudu.. taky to může zabalit, to podnikání, i ten život.. v obou případech se aspoň uvolní místo na trhu pro další..

        no a známí z Německa nám vždycky říkali, že tady máme raný kapitalismus, když se na to teď podívám s odstupem, vidím to spš tak, že to, co popisuju výš, byl předopbraz toho globálního kapitalismu, jen v menším, pochopitelně, a když si vezmu, že stát se neustále ořezává a má býti menším a menším..

        Jo, na vydírání je to založený a z vydírání to roste..

        • Míša

          teda chtěla jsem původně napsat něco jinýho, ale co píšu tady výše, tím nevyčítám, B. že to neřekl, vlastně to beru tak, že to řekl právě tak, jak měl..

          no a tam dál, jak pak říká -vezmu to z toho textu, to úplně stačí

          „Došlo k velké systémové změně, ke konci bipolárního světa, ale ta změna přišla ze Sovětského svazu a všechny ostatní země se přizpůsobily. Ovšem to, že by byl étos těch změn, to bych spíše popíral.“

          no právě, že změna přišla ze Sovětského svazu a všechny ostatní země se přizpůsobily, to bylo tehdy očividné
          (a vlastně ani ne tehdy, ale až kapku později, protže z té perestrojky jak se té změně tehdy říkalo, si právě „v době“ té perstrojky lidi dělali srandu.. nebo to nebrali vážně, či to šumělo kolem nich, nebo byli naštvaní, zvlášť když ti naši zatuhlenci nahoře to dělali tak křečovitě, a moc se jim ani nechtělo, a navíc nasírali lidi už i tím rusismem, perestrojka.. proboha.. jo, dneska jsme zase rectální teda světoví těmi anglicismy.. jo jenže ruština ani angličtina za to nemůžou, to jsou jen reci .. teda jazyky. Zato dneska se těm našim zatuhlencům chce všechno moc a moc.. až tak, že jsou flexibilně zatuhlí .. je to možné? Je.)

          ale tohle chci říct, tehdy(= potom :)) to bylo opravdu očividné, že ta změna přišla ze Sovětského svazu, ale to ještě nic neříká o původu té změny, a když B. dodává, „Ovšem to, že by byl étos těch změn, to bych spíše popíral.“ – pak s ním můžu souhlasit.
          Tak dobrou :)

          • sax

            „Pamatuju tu atmosféru, úžas – zklamání, jako že je něco takového možné, a taky znechucení, či teda pocity křivdy až nasranosti, to když banky přiklepávaly chytrákům s tzv.”podnikatelským záměrem” “

            To pamatuji take, tehdy se vsecko zlomilo. Zhruba to prislo s malou privatizaci, do te doby (od Listopadu) panovalo ve spolecnosti velke nadseni a velka ochota si utahnout opasky a neco vydrzet. A byla to presne ona politicka garnitura o ktere pises, ktera odpalila tu prvotni poctivou gneraci podnikatelu. A ten odpal byl takovy, ze se z toho republika uz nikdy nezpamatovala.

            Tehdy jsem to vnimal jako velkou nespravedlnost, „vitezstvi svini“, ted ale zpetne vidim, ze to byl systemovy zakon, ze soucasne moznosti podnikani nejsou „cestne“ a ani cestne byt nemohou, konkurence totiz nespi a na nejake gentlemanske dohody neni cas a ani neexistuje nejaky institucionalni garant, ktery by takove chovani odmenil. Kdyz prohrajes v cestnem boji nejsi moralni vitez, ale pitomec, ktery to nedokazal.

            No, ona to neni jednoducha vec, protoze my vsichni mame pred sebou stale obraz neceho idealniho, a toho obrazu se uz asi nedokazeme zbavit, to je neco jako generacni prokleti. Do toho se dokaze vlomit jen psychopat, nezatizeny nejakymi myslenkami na cosi obecneho.

            Ted jsem docetl clanek o Cine a zbystril jsem, vzdy kdyz se objevi neco podobne sileneho, tak na tom byva dost pravdy. Situace je zrejme zcela mimo kontrolu, v chaoticky mlaticich bubnech nelze najit zadny rytmus:
            http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2211036/zapomenme-na-cinske-stoleti-pravdepodobnejsi-je-revoluce-a-kolaps-teto-zeme.html
            Urcite by se z toho dal udelat nejaky sirsi rozbor nasi situace (hlavne komparativni vychod vs. zapad), ale na to ted nemam cas a ani chut…takze se take loucim, brou…

            • che

              Ten článek bych bral Saxi opravdu s veeeeeeelkou rezervou, psal to někdo s naprostou neznalostí Číny, a řekl bych že možná v té Číně ani nebyl. Plivnutí či rejpnutí do Číny je módní, módní protože z ní mají strach a ten stresuje, jde v podstatě o upuštění páry – kanalizace úzkosti z ní. Naprosto stejný podklad má dneska už do naprosté směšnosti přepísknutý antikomunismus na jihu Čech.
              Ono neni v podstatě věci ani tak důležité jestli to Čína ustojí či nikoliv, ale to že dělá maximum aby to ustála, na rozdíl od západu, který se snaží jen o to aby si maximum nakradl – a podle zlatého zákona projekce to připisuje všem kolem sebe.
              On je totiž základním imperativem v Číně prospěch celku, je jedince – ten neni nic a v okamžiku kdy uznají že současné cesta celku neslouží ji bez jakýchkoliv výčite opustí – prostě jdou svou cestou která se některým nelíbí, proto je označovaná jako špatná, špatná bez jakékoliv snahy ji pochopit – a to i těch kteří tu možnost – ji pochopit mají – na rozdíl od nás.
              Tak lespoň nesuďme a o to nedokonalé pochopení se pokusme.

              • sax

                To je prave otazka, zda to brat s hoodne velkou rezervou, ci vubec s jakou, che. proto to sem davam, ale sam se klonim spise k tomu, ze rezerva= 0.

                Psal to tenhle:
                http://www.businessinsider.com/mark-kitto-is-still-in-china-2012-11
                anebo:
                http://en.wikipedia.org/wiki/Mark_Kitto

                Jedine ze by na tom chtel vytriskat prachy. Nicmene lidska psyche neni konstatni a sam kapitalismus je velmi nestabilni…na kazdem sprochu byva pravdy trochu…ja bych mu tedy veril na 80%, byt, jak se rika, zadna kase se neji tak horka, jak se uvari.

                Trebas smrtici popis exekutorskych praktik se bude zdat Nemci- v Cechach pobyvajicimu byznysmenovi jako ulitly a nerealny, nicmene pro vyraznou cast obyvatel jde o sed bezneho dne…a brano trochu z hury, jsou exekutorske praktiky jednou z urcujicich sil nasi spolecnosti (at chceme anebo ne, zbavily nas problemu „druhotne platove neschopnosti“, jak nahore upozornuje Misa).

                • che

                  Víme Saxi – jako hlavní důvpd mé skepse je psychologický fenomen zvaný projekce, pak až také dost důležitá věc – nesedí do do Konfucia a potažmo ani Lao-c‘. Ta extrapolace vlastního světa – ta mi na tom vadí.

                • sax

                  „…nesedí do do Konfucia a potažmo ani Lao-c’…“

                  Nezapominejte,.che, ze Cinane jsou mimoradne kruty narod, jako vetsina Asiatu (a k tomu budhistu ci zastancu skoly ucencu :o)

                  Zeptam se vas obracene: pokud Kitto projektuje, znamena to, ze Cina je stabilni ekonomika, kterou muze narusit jen cizi (importovana) krize?

                  To je blbost, ze jo…takze asi bude take uplne jedno, jestli si Kitto vymysli, taha nas za nos, anebo sam sebe nejak leci.
                  Podle me jde spise o to, si moci nasadit jine bryle, nez jakymi obvykle nahlizite.
                  Cina ma problem: preinvestovano.
                  http://thoughtfulindia.com/2011/04/chinas-bad-growth-bet/

                  Ted jde o to, jak a kam takovouhle zpravu zaradit. Budete- li rozumny, zustane vam na miste a nedokaze s ni pohnout, kazdou interpretaci muzete vyvratit jako posetilou. Vec tedy musite uchopit nejak tendencne, „nedokonale“, musite se „uspinit“ vedome „chybnou“ interpretaci.

                  Klasicky, mel- li bych zustat vyvazeny, se hned budu ptat: „Je che-ova vypoved o Kittove vypovedi (tj. ze je projektivni) „pravdiva“, anebo jde take o projekci (che-ovu)?“
                  Kazdy rozum se chova jako hrac s matrjoskou, za kazdym jeho odhalenim se schovava to same, jen v bledemodrem.

                • sax

                  Anebo jinak: lze se stat skeptickym jen na zaklade velmi vagniho predpokladu neciho prani?
                  Vite, co tim myslim: nejaky Kitto vam svoji nevyrovnanosti zkazi zivot a pritom muze mit dost dobre pravdu :o)

      • sax

        Ja si z te doby pamatuji predevsim posismy, ktere politici zaujimali. mym favoritem byl Vladimir Dlouhy, tomu to i zustalo.
        Zde vizionarska pozice „vzhuru“:

        Zde jeji varianta „dolu“ (obrazek s Dlouhym jsem nenasel, ale ten ji umi taky):

        Pozice „vy vsichni“ (to tehdy delali casto, tim zacinala ta „marna leta“, ktera zminujes):

        Tzv. „o trosku dolu“, takhle uvadel balicek opatreni:

        Leninske „takhle na to musime“:

        A nakonec me oblibene, freudovske „tohle jsem s vami provedl, mili obcane“: Ale tahle poza uz neni zadna legrace, to je zavazny obraz, primo tantra narocneho myslenkoveho procesu:

        No, omlouvam se ze jsem takovy rozverny, ale kdyz mluvis o nastupu konsensualnich hlav, tak tam vidim Dlouheho a kdyz Dlouhy, pak prace rukou.

        • Míša

          saxi.. :)) kdes to vyštrachal, no já vím, to nebyl problém, ale jinak jo, sedí to, teda dneska,

          no protože mně takhle Dlouhý v hlavě neutkvěl, asi jsem se fakt na to pak přestala dívat.. a to je pochopitelný, měla jsem jiné starosti i teda radosti, ale stejně.. já si ho pamatuju z té doby jako bývalého kariérního komunistu, to jsem si totiž vždycky uvědomovala, kdykoli jsem ho viděla v televizi, a spíš ho vidím, jak tam stojí, novinář se ho na něco ptá, on cosi odpovídá.. ruce nejsou vidět nebo jsem si jich nevšímala.. no a on tam stojí s naducanými tvářemi a věčně opoceným čelem, vlasy se mu na něm vždycky kroutily, no a působil vůbec tak nějak celkově upoceně až umaštěně.. člověk by ho po těch letech málem ani nepoznal..
          Vidíš, co dokáže GS.. nebo to bude určitě ta vnitřní bohatost.. to napěchování idejemi se holt projevuje i navenek, marná sláva.. a když si člověk vezme správný brejle, hned může vypadat sofistikovaně .. nebo jak :))
          No a nejspíš i kvůli tomu Dlouhýmu mě hned napadlo, jestlipak mají v Číně taky nějaký ten Prognostický ústav ČAV, co? No určitě něco takovýho mají, nebo podobnýho, ael teda nejen proto beru tu „prognózu“ Marka Kitta tam výš klidně spíš docela vážně..
          A k těm gestům a pózám, no napadlo zas moc věcí.. než něco k tomu napíšu, (pokud vůbec, chce to čas a ještě zas blbne připojení .. musím říct, že je to rozdíl, proti době, kdy nám vládli lidé za zavřenými dveřmi, bez telefonního čísla a adresy, nemáš ten dojem? Ta jistá „živost“ přišla imo až asi právě s tou přestavbou, třeba Jakeše mám v paměti jako „pohyblivýho“..
          (ovšem uznávám, že jsem to moc nesledovala, jistotu normálního běhu života mi tenkrát dodávala rakouská televize a hlavně Ö3, teda nejen mně )

          • sax

            „musím říct, že je to rozdíl, proti době, kdy nám vládli lidé za zavřenými dveřmi, bez telefonního čísla a adresy, nemáš ten dojem?“

            Ano, mam ten dojem, presne tak. Ovsem i tehdy, tedy v porevolucnich letech, od pulky normalizace tomu bylo obdobne, jako dnes. Jen ti herci byli topornejsi, jak rikas.
            Mam zato, ze uz tehdy za nitky tahalo jen par lidi, kteri nebyli videt, ale nemohli jinak, nezli predhodit panaky, tehdy to jinak neslo.

            Dnes na to maji profi DAMU JAMU. Existuje vubec trebas Kellner? Ja znam jen jednu jeho fotku, jinak jsem ho nevidel live ani v televizi, ani v rozhlasu.

            Tehdejsi UV, to byli jen taci chudaci…nedavno jeste visel na netu clanek „Zlati hosi ze Setuzy“, jehoz soucasti byl mikrorozhovor s Provodem…vis kolik si vyvexloval za komancu? Mluvil u pul miliarde. Me to uplne vyrazilo dechy, v pomerech, kde plat 5 tisic byl kralovsky a mel- li nekdo se styky milion na konte, jen se o tom suskalo a ten clovek byl bran za martana, si Provod jen tak ulozil v cizine 500 milionu.

            • Míša

              ty brďo, třeba s tím Kellnerem.. „Existuje vubec trebas Kellner? Ja znam jen jednu jeho fotku, jinak jsem ho nevidel live ani v televizi, ani v rozhlasu. “ – no přesně, ty a to mě taky párkrát napadlo, fakt že jo..

            • jonáš

              No a když vezmeš ty poměry dneska, tak jsou podobný, jenom všechno vynásob desíti a zhruba jseš na svym. Akorát je těch vexláků víc, takže už to dojná kráva nemůže utahnout a chcípá. Jsem si zrovna nedavno našel, že „zodpovědný vlastníci“ odtuda do ciziny rabujou skoro 250 miliard legálních zisků ročně .. to se pak jeden nemůže divit, že se nenajde mizernejch pár miliard na „socky“ a musej se zvyšovat daně. Pochopitelně jen těm sockám.

            • Míša

              no všechno je to podobný,
              a přesně jak píšeš, i „tehdy za nitky tahalo jen par lidi, kteri nebyli videt, ale tenkrát nemohli jinak, nezli predhodit panaky, tehdy to jinak neslo. Dnes na to maji profi DAMU JAMU“

              ba právě, zatímco šedá masa z minula zůstala tou šedou masou nadále, šedou masou myslím ten lid, teda ouředně vzato se mu tak od francouzské revoluce po emerickou ústavu teda nezávislost tak říká všeobecně, leč jeden rozdíl tady oproti tomu minulýmu u nás vidím,

              tehdy jsem samozřejmě věděla, že lid je taková virtuální entita, řečeno dnešními slovy.. hodně se o něm mluvilo, a já se s ním teda setkávala aspon na obrazovce, v novinách, a taky ke mě asi hovořil z rozhlasu.. jinak jsem za celý svůj tehdejší život žádný lid nepotkala, byla jsem součástí masy a současně se do ní neuměla zařadit, ani jsem neměla kam,

              no ne, jako dítě-žák, ale pak hlavně jako student jsem předtím samozřejmě věděla, že nejsem ta „pracující inteligence“, ale nevěděla jsem, jestli teda patřím aspoň tím študováním k té inteligenci, nebo k ní budu patřit až budu mít tu inteligenci teda potvrzenou.. řádně kulatým razítkem, na papíře, co jím přestává být neb se stává vysvědčením- osvědčením a pak i diplomem, či čím vším.. nebo když jsem pracovala doma i jinde, třeba na brigádách, a to jsem dělala ledacos, tak jestli nejsem náhodou spíš ta dělnická třída, no ten uznaný blbec, dělník víš, když furt něco dělám, nejen rukama, ale i hlavou, že.. a i se zemí jsem pracovala, na zahradě i na poli, no fakt, ale rolníkem jsem přesto nebyla,

              teda možná jsem se měla cítit jako „pracující“, jenže těmi jsem se tenkrát cítit nemohla, protože v médiích o nich mluvili jako o „našich pracujících“.. naši pracující to, naši pracující tohle..

              no a když já jsem zrovna ani to ani tohle nedělala, tak jsem věděla, že teda nejsem ani „pracující“ natož „jejich pracující“.. teda věděla jsem jasně, že naši pracující nejsou „mými pracujícími“, na to ale nebylo třeba žádnýho dlouhýho špekulování, že nebyli mými bylo rovnou jasné z toho, že byli těmi „našimi“ a zcela jednoduše z jazykovýho hlediska, leč zároveň když nebyli mými nemohli být ani našimi, leda „jejich“..nebo „vašimi“ ? nebo co já vím.. „tvými“ nebo „jonášovými“ taky určitě nebyli.. teda beru to podle sebe a svýho okolí, a fakt, nikdo se k nim nějak neznal..

              pak jsem zaregistrovala, že se přestalo říkat „naši pracující“ a zbyli jenom „pracující“ .. jenže zase nic, to jsem zase nebyla já, ležela jsem na slunku u vody, tmavý brejle na očích, a z rádia na vedlejší dece slyšela, co „pracující“ všechno dělají.. a dělali toho moc, fakt, oni nejen že moc a moc pracovali, jak i sám jejich název jejich již vypovídal ,
              oni si taky připomínali a i oslavovali různá výročí, vítali měsíc knihy, delegace z domova aj ze zahraničí, taky se setkávali s tehdešjími politiky aby s nimi pak setrvali v družném rozhovoru, a jako co jsem se měla teda brát, když jsem nic takovýho nedělala, a zvlášť u té vody třeba, jako zkažený buržoa..? nebo rovnou šlechta zpovykaná ?
              No ne, ta na slunko nikdy moc nechodila, a za měšťáka jsem se taky nikdy nepovažovala, taky proč, že su z města nebo že mám tmavý brejle? To nestačí. A ne proto, že třeba pro pražské vždy bylo vše krom Prahy venkov a pro tu vísku s rybníkem byl zas měšťák každej, kdo tam přijel odjinud k vodě či teda na víkend.
              A že spojuju buržoazii s měšťákama? A proč ne. A zvlášť dnes, kdy je možný všechno.. A když navíc marxismem jsem zůstala úplně nepolíbená. A to navzdory tomu, že mám z něj zkoušku.. ftátní. A že se moc nedivíš, co :))

              ještě napíšu

            • Míša

              no a pak jsem zachytila,
              že se v médiích už hovoří o konkrétních pracujících, to bylo asi v době té perestrojky už, to bylo dobrý, to už jsem věděla, že to sice opravdu nejsem já, ale věděla jsem, kdo jsou ti „pracující“,

              byl to zjevně asi ten lid (?) a zároveň to byli „pracující podniku abc“, kteří vyrobili tolik a tolik kusů nad plán,
              později taky začali ti pracující z konkrétních podniků vyrábět i novinky a vymýšlet zlepšováky, a pak i poukazovali na nešvary, či reptali, že nemají příšlušné součástky a náhradní díly,
              a teda se dokonce ohrazovali, že by opravdu vyrobili ty jogurty, kterých je najednou málo, ale prý nemají dost marmelády, tu jim zas jiní pracující z jiného podniku prostě nedodali, a aby toho opravdu nebylo málo, pracující z dalšího podniku nedodali zas dostatek víček, kterými by se mohly ty sklenice uzavřít.. no to byly ty jogurty ve sklenicích tuším.. i mlíka měla stejná víčka, než začaly pak pytlíky.. O těch jogurtech jsem to nedávno viděla-zaslechla, z nějakýho záznamu starých zpráv.

              No ne tenkrát to byla zas taková „druhotná dodavatelská neschopnost“.. to jako protipól k té neschopnosti druhotné tam výše..

              • Míša

                když už tady straším, ještě k té podobnosti.. no dneska je něco „jinak“..
                dnes je lid zase šedá masa- masa občanů daného teritoria či teda státu, tak to míním, ale když chceš vyjádřit své občanství nějak jinak, můžeš jít k volbám a nemusíš.. vláda a parlament bdí, tedy myslí za tebe v každém případě, ať se rozhodneš tak či tak, ba dokonce ať chceš nebo nechceš, a myslí to s tebou dobře.. a to taky ať chceš či nechceš,

                ale když jdeš volit, pěkně se aspoń na 5-10 minut odloupneš z oné masy a zařadíš se k viditelné sortě, sortě navýsost ušlechtilé a vznešené – k „rozhodujícím“
                no teda k voličům, ale to není už tak pěkný výraz, a taky to v sobě nenese ten několikaterý náboj

                „rozhodovat se“ a zároveň „rozhodovat“ a zároveň „někam – k někomu-něčemu patřit“

                Ale teda když chceš někam patřit napořád, choď nakupovat .. to stejně děláš.. a nese to právě i tu výhodu, že stále víš, kdo jsi a kam patříš – je z tebe „nakupující“ A hlavně o tom v tom obchodě víš, že jím jsi.. i v netovém obchodě, i na tržišti, já nevím, kam chodíš.

                no, možná právě „nakupující“ je takovým protipólem toho „pracujících-ho“ z minula.. (?)

                • Míša

                  PS- viděl jsi tu reklamu na Fischera?

                  nějakou dobu lítala po netu, on tam spínal až vzpínal ruce, a jak tam pak šel rozevlátě chodbou.. doširoka rozevřené ruce a dlaně i obličej obracející se k nebesům.. no bylo tam krásně vidět, jak jen tak ledabyle při chůzi zrovna pouští ven další kousíček z ohromného myšlenkového bohatstvtí, pravý vizionář, dělí se naprosto nezištně.. a ten houf naslouchajících, co za na ním kráčí.. No nekup ho.

                  Teda nenaslouchej.
                  Nebo neposlouchej?
                  A není to jedno a totéž? Vlastně ani nevím, najednou..
                  Tak dobrou.

          • Míša

            prošlo to, tak to zkusím, k tomu pohyblivýmu Jakešovi

            no protože nevím jak ty, ale já třeba jsem viděla Adamce jako tzv. normálního člověka až na té Letné tehdy, předtím to byl jeden z mnoha šedých pánů ve vedení, tenkrát si teda říkali soudruzi, jasně, leč žádné sou-druž-enství jsem s nimi či k nim necítila, byli pro mě všichni taková jednolitá šedá masa.. no ne, jako součást šedé masy lidí jsem se měla cítit spíš já, já vím, a taky jsem se tak cítila, v osobním životě ne, ale tak všeobecně..
            a taky si uvědomuju, že jako v šeď splývající a nezajímavou a mně úplně vzdálenou „masu politiků“ jsem ty komunisty ve vedení mohla brát tenkrát proto, že jsem se narodila už do toho pozdního socíku, kdybych měla ve své živé paměti procesy z 50.let a vůbec tak to všechno, brala bych třeba i toho Husáka určitě jinak, – o minulosti jsem měla všechno povykládaný, ale protože jsem neměla na vlastní kůži ozkoušený zážitek Pj a to po něm, nebyl pro mě osobně třeba Husák nenáviděnou figurou, jasně, že jsem ho neměla ráda, jako všechny komunisty tenkrát, ale ten člověk sám o sobě mi byl už spíš jen lhostejný.. věděla jsem o něm leccos, ale pro mě osobně byl takovou vzdálenou neosobní figurou, ke které jsem nic necítila.. ani tu nenávist právě.. nebo nějakou potlačenou zlost či křivdu, nic.. něco někde pronášel na nějakém sjezdu či kde, nebo teda měl projev coby prezident, ale tohle všechno šlo mimo mě.. nejen mě, pamatuju si děcka kolem sebe, a spolužáky,
            no ne, když nad tím te´d uvažuju, byla to nám dětem a dospívajícm přirozená reakce, nenávist -odpor či zhnusení.. to jsou všechno známky zájmu či rovnou pardoxně „citu“, no to je ta druhá strana jedné mince- „láska a nenávist“ – „zájem a odpor“.. nám byl už jen lhostejný.. naprosto vzdálený ..

            • sax

              Me o tom nemusi poudat…do prvni tridy jsem sel 1. zari 68 a ze skoly (z vojny) se vratil v rijnu 89. Vubec jsem si nedovedl predstavit, ze komunisti nekdy padnou…a nakonec mi to bylo i jedno :o)
              Na Vaclavak me museli vytahnout nasilim (az nakonec), cely tyden jsem lezel pred televizi, pil rum a pozoroval ty dejinne udalosti, jako by slo o silvestr s Vladimirem Mensikem. Nekdy mam pocit, ze tim mrtvym Martinem Smidem jsem byl ja a ze mi to vydrzelo celych 20 let :o)
              Cloveku se nakonec nechtelo ani zit, ze nebyl nejaky hajzlpapir mi bylo vcelku fuk, stejne jako ze jsem nemohl na Zapad. Tam jsem ostatne vyrazil az za rok po otevreni hranic, projel za pul dne severni Rakousko (Weinviertel) a vecer uz byl zas doma u televize :o)

            • sax

              A jak pise nahore jonas, ted mi je zas jedno, ze hajzlpapir je :o)
              Podle meho jsem stejne umlaceny a lhostejny jako tehdy, jen to neni „z niceho“, ale „ze vseho“. Ona ta sracka na entou nakonec pusobi jako nula na druhou :o)

            • Míša

              „do prvni tridy jsem sel 1. zari 68 a ze skoly (z vojny) se vratil v rijnu 89. Vubec jsem si nedovedl predstavit, ze komunisti nekdy padnou…a nakonec mi to bylo i jedno :o)“

              no jak tě čtu, tak já jsem určitě úplně stejné normalizační dítě, až na to, že možná jsem toho tenkrát stihla ještě víc, nechtěně:)) v pětadvaceti jsem měla dvě děti, byla jsem vdaná a měla hotovou pětiletou vysokou, kterou jsem skončila už ve třiadvaceti, no a původně jsem si našla místo v pRaze, ale tak se to vyvrbilo, že ti píšu ze štatlu, jo člověk míní, pánbů mění, že.. no jak píšu tam výš, když to tak vezmu, tak jsem byla úplně mimo, mimo všeho jaksi, furt a pořád, sama od sebe jsem se neměla kam zařadit, ale přitom se mnou šibovali od malička, řadili a zařazovali mě automaticky, byla jsem Jiskrou a pak Pionýrem, až do SSM mě došibovali..a mně to bylo jedno, šibovali s náma se všema, jako s figurkama.. ( tuhle svou „politickou“ kariéru ještě pak třeba někde popíšu :))

              jo nevěděla jsem kdo jsem, a tak to rozhodli za mě,
              no a naši byli zase liberální rodiče, když jsem byla malá, nic moc mi neřekli, později mi řekli všechno, ale stejně mi nic neřekli.. no víš jako co mám a co nemám dělat, nechali to na mě, teda pamtuju, že otec vzdychl a měl takový skrabacený výraz, když jsem mu hned v první? třídě oznámila, že budu v Jiskrách, jak mi ve škole řekli, že, ael když jsem pak hned povyprávěla a ukázala, co tam teda děláme, akorát jsme si kreslili, trochu se uklidnil, zato já jsem se naopak naprčila, protože jsem tam hned příště dostala poznámku, že se bavím a odmlouvám, jako té holce, co tam s náma ve třídě seděla, a to nebyla vůbec pravda, z mého pohledu teda,
              ale teda když naši zjistili, že té holce není o moc víc než mně, vyděsili se najednou oba, nechápala jsem tehdy proč, a otec prohlásil cosi jako tak mladá, a jak už umí dávat moc najevo, a pak cosi o blbci, co ani jinak neumí, no ale já jsem v jiskrách byla ještě tak dvakrát, pak jsem začala chodit za Jiskry,
              a nebylo to úmyslně, jenom mě to tam pak už nějak nebavilo, teda sedět a tiše si kreslit, no to bylo jak ve škole, tam se taky ty jikry odehrávaly, a tak jsem to jednou řekla spolužačce, že se mi tam nechce, a že mě to tam nebaví, no a ona že ji to tam taky nabví, a tak jsme šly k nim domů, jejich nebyli doma a bylo to blíž, a doma jsem našim nic neřekla, pochopitelně, a příště jsme to udělaly tak rovnou, jenže nás takových bylo asi víc, a tak ty Jiskry tehdy u nás na škole nějak doztracena zkolabovaly či co, vůbec nevím.. pak jsme chodili jenom do družiny

              píšu moc, a ještě se mi chce, uvidíme

            • Míša

              no zkrátka furt mě někdo někam zařazoval, ale já sama jsem se neměla zařadit kam, nebo ke komu, ani se s kým identifikovat,
              a ani mi to vlastně nechybělo či nějak netáhlo, prostě jsem si visela jaksi ve vzduchoprázdnu, úplně stejně jako hodně mých kamarádů tehdy, či teda lidí, co jsem znala, aspoň s těmi jsem se mohla nějak-něčím ztotožnit, no a jo, sportovala jsem, ale ne tak, jak bych měla, pak jsem taky chodila zpívat, a z toho sboru mě pak vyhodili, nás dvě teda, chdila jsem tam s kamoškou, jenže jsme byly tehdy středoškolačky mezi vysokoškoláky, zpívalo se tam krásně, a mně se tam líbilo, jenže oni to všichni žrali, brali vážně, což bylo potřeba, samozřejmě, jenže my dvě jsme na to asi nebyly tehdy dost zralé, nebo co, víš, nebyly jsme schopny naučit se doma svůj part, ač to nebylo nic tak těžkýho, a ač jsme věděly!, že nás budou jako novoše zkoušet.. a když nás vyhodili, shodly jsme se, že se nám vlastně ulevilo..
              pak mě to doma zamrzelo, ale co už, zas tak jsem o to nestála, prostě jsem vlastně byla „nikam nezapadající“ a současně „všude zapadající“, rozumíš tomu? Teda byla jsem ten, kterému se dřív říkalo „v kolektivu oblíbená“, a ač mi bylo v rúzných kolektivech dobře a v jiných zas méně dobře, nějak mě ty kolektivy či „příslušnost tam někam“ zároveň netáhly,

              a ani v disentu jsem nebyla, ani k těm jsem se nepřidala, teda poslouchala jsem rádia cizí i ta zakázaná, teda na ta zakázaná byl expert hlavně děda, ten u nich sedával denně, mě denně provázelo spíš to cizí rádio, no a hlavně tam byla skoro pořád hudba, ta člověka dostane úplně jinam spolehlivě, a taky jsem samozřejmě četla knížky, které jsem neměla, protože „nebyly pro mě“ ,a to z nejrůznějších dúvodů, a pak teda i ty, co zakázal ftát, nebo teda byly na indexu, jak se říkalo, teda ne ty knihy, ale ti lidi co je napsali..to mi došlo vždycky, když jsem uviděla knihu ve tvaru secvaklého štosu z průklepáků, i tak se dala číst, i dál přepisovat, i dál roznášet druhým, úplně stejně jako drby, teda co se kde šustne, ale to není žádná hrdinská činnost, to je běžná lidská činnost, roznášet to.. informace

              no a mluvila jsem taky úplně normálně a o všem, i s komunisty, jsem se přela, i na ty přesvědčené jsem narazila, fakt, s karíérními jsem se nebavila o těchto věcech vůbec- teda o jedněch jsem věděla, že se jimi (komunisty) stali proto, že se dostali do úzkých..no prostě je komunisti shora vydírali dětma.. “ a chcete přece, aby vaše děti studovaly, paní .. či pane..“ teda myslím, že na tohle asi utáhli tenkrát rychleji spíš ženský, no která ženská ve správném věku, teda ve správném věku svych dětí, by se na svoje děti vykašlala, děti za nic nemůžou, že, no a muži asi slyšeli spíš na možnost „moci si dělat dál svou práci“.. která je živila a bavila,a které rozuměli a dělali ji dobře, – ale o těchto věcech se bavili ne s mnou, ale s mými rodiči, ti mi to pak řekli, pro dotčné postižené jsem na to byla malá-mladá-nevím jaká, prostě to byly věci, kterým bych nerozuměla ..to je jasný,
              no tak to bylo tehdy, dnes se nedržím tehdejších? stereotypů, jak ženy tak muži dokážou slyšet na oboje, a zvlášť dneska bych se vůbec neodvážila tvrdit, že ženy si nechtějí moci dělat svoji práci, a muži že jsou natolik zaujatí jen prací, že by je nazajímaly jejich děti, zvlášť když jedno s druhým souvisí.. no vždyť je to práce, co člověka a jeho rodinu živí.. (sám člověk se do toho vždycky jen tak nějak to.. přimotá)

            • Míša

              jo ale pak teda byli komunisti další, a to opravdičtí kariéristi, co chtěli asi stoupat výš a výš, no řekla bych hned, že takovou chuť mají asi nejvíc mladí nebo solitéři nebo bezdětní, nebo když mají teprve malé děti, co já vím,
              leč nebylo tomu ani tenkrát tak, vím o známých svých rodičů, co se ke komunistům cpali i ve středním věku či teda s dětma, a prča je, že oni je tam komunisti (mezi sebe) nevzali,
              a ač tehdy jsem si o nich myslela svoje, o těch lidech, co tam chtěli, tak težko říct, zda to dělali oprvdu pro kariéru či byli tak potentovaní strachy o osud svých dětí, že tam radši chětli vlézt i dobrovolně, nebo zda to bylo oboje, .. no tehdy jsem je samozřejmě jaksi odsuzovala, teda v duchu, protže v mých očích to..klesli.. takhle se zaprodat, že .. protže já bych nikdy nic takovýho přece.. no ne, měla jsem v sobě cosi zašpérovaný..nevstoupit do strany, to bylo něco jako otázka cti, či co..

              (asi jako pro mého otce, pro kterého bylo otázkou cti už třeba nevstoupit do SČSP, a ten když před dvěma! roky zjistil, že v tom jsem taky byla (ač jsem v něm současně nebyla, ani si nepamatuju, co to krom příspěvků, které jsme celá třída museli platiti, vlastně obnášelo.. no nic to neobnášelo, jenom jsme platili.. nejspíš na ta soudružská setkání politiků s družebními pracujícími) tak otec tehdy zbrunátněl, a jak to, moje dcera a ..! no pak jsem mu povyprávěla, jak jsem se tam dostala, a dnes se tomu už směju, ale tenkrát nám nebylo hej, v té třídě.. dostala nás do toho učitelka ruštiny, co to měla polepený z.68.ho a dělala koště, co dobře mete.. navzdory ruštině jsme jí říkali gestapačka)

              leč co, tehdy (jako dnes) jsme byli rukojmími režimu, no tak se to říkalo, či říká, ne?, no a vlastně s nimi zacházel (a zachází) úplně stejně jako s náma, když jsme byli malí.. jako s figurkama,
              a dnes ty lidi co tam vlezli nemůžu už soudit, teda můžu, ale se mně nechce.. jednak jsem se já sama v té situaci neoctla, natož v jejich konkrétní osobní, a právě proto nevím, jak bych se zachovala, kdybych zrovna v ní či podobné byla, a druhak či právě proto ani nevím, co bych dokázala či nedokázala udělat.. nejen kdyby mě někdo něčím tlačil ke zdi, vydíral či vyhrožoval, nebo naopak sliboval a lákal.. ale tak, obecně.. a ty to víš, kde jsou tvé hranice?

              A můžeš to říct jen tak od stolu, vůbec? Můžeš.. ale imo to není k ničemu :)) .. taková výpověď

            • Míša

              a ještě se shrnu, jak říkáváš :))
              pohybovala jsem se furt tam kdesi nevím kde, nepatřila jsem ke komunistům, ani k bojovníkům proti režimu, ani jsem nikdy nepsala ostré dopisy nikomu, a ani prezidentovi, ani jiným potentátům, a ani mě to nikdy nenapadlo, byli mi lhostejní a byli daleko, a Chartu jsem taky nepodepsala, ač jsem o ní věděla hned, to když dějepisář pustil její text čtvrťákům na gymplu z magneťáku, byl z toho tehdy trochu průšvih, ale pak hned zase nebyl, protže dějepisář děcka z té třídy ani z jiných nenutil, aby ji podepsali, jen jim ji pustil.. nějak se to asi zašolíchalo, co já vím.. asi jako dvoupředmětová osvěta v jednom, víš, jako dějepis a občasnká nauka v praxi.. no prostě jsem byla furt a typicky v takovým českým a typickým prostředí, jak se říká,
              a su holt asi ten typický Čech, jak se taky furt říká, teda Češka, a teda z Moravy..pěkně jsem všude prokličkovala, nikde jsem se moc nedržela, byla jsem všude a nikde, co mi řekli, to jsem dělala, co se dalo ošvejkovat, to jsem ošvejkovala,a i v té škole jsem opisovala, a když jsem musela zabrat, tak jsem zabrala, a když mi o něco šlo, tak tuplem, leč tak nějak jsem se k tomu všemu dostala jak slepý k houslím, když to dnes tak vidím, a když můžu srovnávat- skončím opět „typicky česky“

              tehdy jsem měla štěstí, jako že mě nikdo nějak neudal, no dyť taky ani nebylo za co, že,
              zatímco dneska mám smůlu, no protže fakt, opravdu si nemůžu dělat žádné zásluhy o rozvracení režimu.. :))

              kór když navíc ani tím chatařem-chalupářem jsem nebyla, ti taky rozvraceli, a měli recht, jenže naši žádnou chalupu ani chatu neměli, teda jedna babička s dědou bydleli na venkově, a našim akorát někdo občas tu chatu i chalupu půjčil, na víkend a někdy i na dovolenou, ale to se tehdy nepočítalo, no opravdičtí chataři a chalupáři jsou nebo teda byli ti, co si to opatřili či zbudovali sami, ne?

              no nevím, nevím nic vlastně, klidně to přiznám,
              ale tenkrát jsem chtěla, aby ti komunisti odešli, moc jsem to chtěla, to mi jedno nebylo..
              (a přitom to jedno bylo.. ať jsem chtěla nebo nechtěla.. to je taky fakt právě..)

              • sax

                No to je teda klada :o)
                Lyriku necham bokem, rozumim ji, rozumim….
                Ja byl take v kolektivu oblibeny, ale do zadneho jsem nikdy nezpadl (proto me asi meli radi). Vzdycky jsem outsideroval co to slo, dnes si obcas vzpomenu a uplne mi vstavaji vlasy hruzou na hlave, ze jsem to prezil. Vyskytoval jsem se vzdy v divokych souvislostech, o to jsem dnes usedlejsi, v mem okoli zemrelo behem dospivani (15- 25 let) 9 mych kamaradu/ spoluzaku, smrt nebyla nikdy prosta, vzdy v tom bylo neco nasilneho).

                Ale ted k epice, rozumu :o)

                „šedá masa z minula zůstala tou šedou masou nadále“
                To je jedno z mych existencnich- rozhodujicich odhaleni posledniho roku (tak jsem tupej).
                Nikdy bych neveril, ze prumerny clovek v prumerne situaci dokaze byt tak neinformovane neangazovany. Az lhostejny a misty dokonce naschval zly a destrukcni, z pouheho pleziru sve prumernosti.
                Kazdy z nas jsme nekdy prumerny, ale obcas maji nekteri i svetle chvilky, kdyz je jasno, ze je treba zapremyslet. Masa ne tak, tam je to doopravdy zle, mira sebedestrukce je neobycejne velika.
                Jinak receno: nestoji za to, aby clovek „za ne“ premyslel, je to ztrata casu, jakkoliv se masou (vyjma vedeckych duvodu) vubec zaobirat.

                Dale:
                „A že spojuju buržoazii s měšťákama? A proč ne.“
                Hle nase oblibene stranky:
                http://www.etymonline.com/index.php?term=bourgeoisie&allowed_in_frame=0
                Jelikoz tohle vymyslel (mozna ne on, nevim) Marx, tak jsem se hned v nemcine pidil po bourgeoisii, ale tenhle termin je vcelku neznamy (Marxe tu moc nectou), samozrejme burzousta nahrazuje „Bürger“, na hrade, v meste zijici.
                Burzoust musi byt mestsky element, na vesnici ma nedostatek obchodnich partneru :o)

                A naposledy:
                „no zkrátka furt mě někdo někam zařazoval, ale já sama jsem se neměla zařadit kam, nebo ke komu, ani se s kým identifikovat“

                Dalsi hruza: za komancu jsem mel takovy bonmot: kdyz chci dostat jednicku, nesmim rict to, co vim, ale co chce soudruzka slyset.
                Cela skola byla vlastne takova hra na druhou: naucit se neco a pak to procedit a dat tomu ocekavanou strukturu.
                A hned jsem si rikal: tohle na Zapade nemaji, takovouhkle fachu navic…a ouha, situace je mnohem horsi, protoze chybi jednotny zavazny diskurz a soudruzek je hodne a co soudruzka, to potreba slyset neco „sveho“.
                A samozrejme ze zde v podvedomi lita prepolovany komunismus, v praxi je to takhle: vsichni ti rvou do hlavy, ze musis byt svuj, ale jen to udelas, dostanes za usi. Byt sva muzes, ale jen v urcitem akceptovanem vzoru.
                Takze jako za komunistu: v kolektivu obliben, protoze hral uznanou roli. Tam jako tady, tehdy jako dnes, v tomhle komunisti prsty nemeli, ac to tak vypadalo, to prave ona masa, proto ji meli tak radi, tihle prumerni obcane totiz pracovali za ne :o)

                • Míša

                  tak jo :))
                  Mám k tomu něco ještě psát, vůbec? Už jsi to napsal, a sedí to na všechno, nejen na režim minulý i dnešní a i vztahy mezilidské, a nejen v rodině a mezi partnery. Ale stejně mi to nedá, furt nevím,
                  vezmu kousek od spodu,

                  je to tak, že v tomhle komunisti prsty neměli.. že to právě ona masa..a dál jak píšeš, jasně, ale současně v tom prsty měli, ne že ne,
                  a že to jenom využili nebo zneužili, jako ostatně každej vládce.. teda to ani nemusí být vládce, kdo na tohle přijde, že masa se matuje sama..a když pak do toho někdo vstoupí s tím, že sám určí ty nějaké etxra či další či společné vzorce, jak se má-musí masa chovat, tak to je pak totalilta jak vyšitá. A ta je všudypřítomná v jistýmu smyslu furt, teda pro ty, co jí podléhají, jenom právě nevím, jestli to matování sebe sama víc vychází třeba z „hraní“ ´= divadla, či tedy pokrytectví, jak to pracovně nazvu, nebo z toho učení.. a nebo to jde ještě dál, možná ještě jo.

                  Vezmu nejdřív učení, a tím nemíním jenom školu, ale i výchovu a tak
                  – člověk, a malé dítě tím spíš, pochytává kde co, ani mu to nikdo nemusí tlouct do hlavy. či i do těla, jak třeba dřív bylo zvykem ve školách nebo i v rodinách- vycepovat k „danému“ obrazu či vzoru, prostě narvat to všechno do jedné formy, která je správná, a správná je proto, že se osvdčila- bud hodný, tiše, chovej se slušně, nelži, nekraď- no však víš. Výhoda tradiční přísné školy byla určitě v tom, že člověk okamžitě pochopil, že a i jak ho tam formují, výhoda komunistickýho režimu byla v tomtéž, co jinýho to bylo, než velkovýchovna, aspo\n za nás už.. dřív byl režim, obrazně řečeno, despotický otec s důtkami, později jen stále a stále vychovávající a dohlížející rodič, a …nebylo to k žití.Ani tohle nebylo k žití- co pak, když člověk vnímal, že je to celé divadlo. A pro koho vlastně?
                  Můj pocit z minula (z vřejného života teda) byl ten, že to byl zabetonovaný čas a zabetonovaná společnost.. a nějakej hajzpapír nebo banány.. to bylo to poslední, co mě bralo, spíš to jen ten celkovej marasmus dokreslovalo. A bylo úplně jedno, že se ti potentáti tou „společností“ i „novým časem“ oháněli a měli toho plná ústa.. děti byly ve škole vedeny k tomu, aby automaticky v pravý okamžik uměly odříkat dobové mantry, a v občanské nauce třeba, ale tu hantýrku = ty správné = „jejich“ kecy každej pochytil jaksi odevšad- z médií hlavně, druhá věc byla, jestli tak mluvil jen třeba v té škole, nebo i jinde.. znal jsi někoho, kdo by s vážnou tváří deklamoval tehdejší mantry jinde než tam, kde musel? Krom médií a potentátů a tak?

                  Havel přišel s označením „život ve lži“ .. a ano, je to tak, dá se to tak říct, a dlouho jsem to tak i brala.
                  Protože jsem taky od mala a téměř nepostřehnutelně začala jako každý druhý chápat, že,blbě řečeno, krom „obyčejnýho lidskýho světa“ (rodina,přátelé, známí) existuje ještě jeden další, takový „virtuální svět“.. svět, který všichni jakoby uznávají, ale přitom..
                  No a jestli si ten virtuální svtě nazvu „světem ideologie nebo světem keců, nebo třeba divadlem, či vězením..“ to je nakonec úplně jedno.

                  (nehledě na to, že i ten obyčejný lidský svět může být tím životem ve lži, i život jedince samotného tím může být, a nakonec celý svět může být „světem ve lži“)

                  k tomu pokrytectví ještě napíšu,
                  ale u ž ne moc, neboj :))

  2. jonáš

    Těleso může, ale musí se nacházet ve vakuu a stavu beztíže — to je vlastne jen takový zobecnění Jakešova pověstnýho „kůla v plotě“ ;-)

  3. Kamil Mudra

    „Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“

    Kdopak že tohle věděl už před dvěmi milénii?

  4. michal

    K tomu Bělohradskému – protestující a rozhořčené davy donedávna vždy nějakou alternativu měly, něco chtěly. V drtivé většině svobodu od něčeho – svobodu od donucení k nějakému náboženství, svobodu od otroctví, svobodu od nevolnictví, svobodu od roboty na panském, svobodu od segregačních zákonů, svobodu od povinné vojenské služby, svobodu obchodovat s čímkoli a s obchodními partnery s kterékoli země…

    Jenže co chtějí protestující davy dnes? Oni nechtějí „svobodu od státní korupce“ (což by bylo pochopitelné), to je jen jedna z vlajek, kterou mávají, aby natáhly více příznivců. Ve skutečnosti chtějí zhruba toto:

    – aby bohatým bylo více bráno a toto „více“, přerozdělováno chudým
    – aby sociální a zdravotní služby byly financovány převážně těmi bohatými (tedy aby mohyl být na takové úrovni, kterou si protestující nedokážou zaplatit)
    – aby bylo omezeno právo na smluvní svobodu, protože protestující mají problémy složitější smlouvu pochopit a pak se diví jejím důsledkům (sem spadá vše od nařizované uvádění RPSN po exekutory)

    Těžko si vetknout na štít heslo „jsme hloupí a (možná i proto) neproduktivní a proto chudí, ale chceme užívat všech věcí, které mají k dispozici bohatí a proto nás musí živit a nedovolit nám, abychom museli být konfrontováni s důsledky svých činů“.
    Gumová klec, plná žrádla a pití.

    Na tomhle nepostavíte žádnou ideologii. Dobrá společnost se nepozná podle toho, jakou životní úroveň zajišťuje těm nejchudším, to je levičácká mantra.
    Dobrá společnost se pozná podle toho, jak brání v rozvoji těm nejlepším (nerovná se nejbohatším, alespoň ne vždy) a tím podle toho, jak se sama posouvá technologicky dopředu.

    • jonáš

      Záleží asi na „the eye of the beholder“, stejně jak u starýho Shakespeara. Normální demokrat by se řídil tim, kterých očí je nejvíc, ale vy to prostě vidíte jasně srz voko Ubermensche. Tady myslim nejni o čem diskutovat.

      • sax

        Vzhledem k anonocovani prispevku „k Belohradskemu“ byt to od michala bral jako „boj o Belohradskeho“ :o)

  5. michal

    Několik stovek, ba ani několik desítek tisíc průměrných studentů matematiky nejenže nevytvoří teorii relativity, ale ani ji nepochopí. Je mnohem logičtější řídit se tím, co vidí nejlepší oči, než tím, co vidí nejvíce očí.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s