Syrský konflikt: Al-Kajdá ante portas – rozhovor s Terezou Spencerovou

Citace z článku  Syrský konflikt: Al-Kajdá ante portas – rozhovor s Terezou Spencerovou:

Dovolila bych si poznámku k oněm 70 tisícům mrtvých – toto číslo zveřejnila nedávno OSN, která ale už na konci roku 2011 oficiálně přestala ztráty v Sýrii počítat, protože je není možné nijak ověřovat. (…) Co se týká počtu obětí války, poslední shoda panovala někdy vloni na 40 tisících mrtvých, v Damašku se oficiálně mluví o desítkách tisíc obětí.

Rebelové z džihádistické Fronty al Nusrá střílejí na civilní letadla, čímž de facto uzavřeli letiště v Damašku.

Pod pojmem rebelové se dnes skrývají stovky ozbrojených skupin s často protichůdnými cíli. (…)V té směsi si Západ neumí vybrat někoho spolehlivého, komu by dodával zbraně, a tak sází na exilovou opozici, která ale podle všeho v Sýrii nemá velký vliv, a někteří její představitelé nebyli v Sýrii třeba i více než 40 let.

Je ovšem otázka, jaký vliv mají Spojené státy na povstalce v samotné Sýrii, protože se zdá, že větší roli tam dnes už hrají Saúdská Arábie a Katar. Tyhle země mají v Sýrii své vlastní cíle.

Co se týče Turecka, sama Ankara ze svého území učinila útočiště jak Syrské osvobozenecké armády, tak syrského džihádu, čímž vlastně se souhlasem Západu pustila Al-Kájdu na práh Evropy. Zatím historicky nejblíž. Představa, že se džihádisté spokojí s Damaškem a pak prostě sami od sebe někam zmizí, je iluzorní.

Turecký premiér Erdogan jakoby snil o obnově Osmanské říše a podporou džihádistů chtěl snad získat budoucí silnou páku vůči Evropě. Zájmy Británie či Francie nejsou příliš srozumitelné, pokud vynecháme prostou touhu válčit a odpoutávat tak pozornost od problémů doma.

Svržení Saddáma v Iráku nebo Kaddáfího v Libyi vedlo k rozpadu státu a k chaosu, který vyvolává jen další těžko řešitelné problémy. A rozpadlý stát se značným počtem džihádistů na hranicích s Izraelem určitě není tím, o co by USA usilovaly.

Reklamy

4 comments

  1. michal

    Oslí můstek mezi Al-kaidou a syrskými rebely je příliš oslí, to jen tak na okraj.

    Problém zájmů Británie, Francie a USA (Západu) je problém jejich prosaditelnosti. Západní pseudohumanistická civilizace není ochotna (a s výjimkou USA ani schopna) vést konflikt takovými prostředky, které povedou k vítězství a potom je lepší se do žádného konfliktu nepouštět, i kdyby nakrásně existovala skupina mezi rebely, která je schopna spolupráce se Západem.
    „Nestrannost“ autorky, která v podobném komentáři srovnává Háfize Asada s Ronaldem Reaganem je jen třešničkou na dortu.

    Leč zbytečně plkáme, ke změně nedojde dříve, než bude pseudohumánní Západ stát před alternativou pseudohumanismu a alternativou existence.

  2. leho

    Z článku: „A rozpadlý stát se značným počtem džihádistů na hranicích s Izraelem určitě není tím, o co by USA usilovaly.“

    Takže diktátorský režim patetického Assáda je lepší alternativa? Je to vůbec alternativa? A jaká by vůbec měla být alternativa? Babo raď, že ano…

  3. XY

    Zjevné jediné – v žádném z oněch proklamovaných jar v arabských zemích nešlo primárně o demokracii, jak to pochopil Západ a my s ním. Angažmá NATO např. Libyi sice vedlo k uspokojivému(?) zlynčování Kaddáfího a k podržení ropných zdrojů na té „správné“ straně, ale že by se tamní vnitřní situace stabilizovala, případně demokratizovala, to ani náhodou. Víceméně sekulární diktátoři jsou nahrazování náboženskými režimy, o jejichž tolerantnosti jest si nedělati iluze (viz Egypt, Libye,Tunisko, atd.). Místo toho jsme svědky další expanze nábožensky motivovaných násilností do okolí – viz Mali, případně Súdán. Zdá se, že relativní stabilitu sekulárních (polo)diktatur v oblasti střídá dynamická nejistota náboženských (a ve skutečnosti sektářských) režimů, jak vidíme v Iráku či Afghanistánu. Prorokova zelená vlajka má naštěstí hodně různobarevných odstínů, patrná je ovšem snaha zemí z Arabského poloostrova sjednotit všechny pokud možno pod jednotnou zelení bez odstínu. Pro futuro to není nikterak dobrý vývoj a silové angažmá Západu na straně revolucionářů je více než riskantním krokem.

  4. TJTJ

    Sýrii jsem měl možnost každoročně navštěvovat až do vzniku konfliktu po dlouhou řadu let. V hodnocení situace v Sýrii se s Terezou Spencerovou naprosto ztotožňuji a považuji za zdaleka nejobjektivnější, zvláště pak ve srovnání s přitroublými pravicovými komentátory českých médií. Současný prezident po nástupu k moci po svém otci (který opravdu byl tvrdým diktátorem) začal zavádět některé reformy a Sýrii bylo možné považovat za relativně spořádanou zemi, kde se dalo volně podnikat, cestovat, kde postavení žen oproti ostatním muslimským zemím bylo na podstatné vyšší úrovni – kde se prostě dalo slušně žít i přes politická omezení a korupci, která však vládne prakticky všude, nejen v Sýrii.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s