Partyzánská historie

Jako dobrá ilustrace k mé nedávné poznámce o překrucování a narovnávání historie může sloužit dnešní článek na Aktuálně.cz Partyzáni se složili na studii, jak to opravdu bylo.

Asi stovka bývalých partyzánů brigády Jana Žižky se vzbouřila proti tomu, jak je i 68 let po válce líčen jejich podíl na osvobození Čech a Moravy. Byli – a vlastně stále ještě jsou – popisováni jako opilci, dobrodruzi a nezřídka i banditi, kteří ohrožovali životy vesničanů i pasekářů a ještě je přitom okrádali o potraviny. Vybrali proto mezi sebou peníze na historickou práci, která zachycuje vítězství a prohry jejich někdejší legendární jednotky.

Chci připomenout drobné lidské hrdinství těch, kteří nebyli ochotni snášet se skloněnou hlavou nástup nacismu, ačkoliv se mohli v klidu a relativním pohodlí dožít konce války. Lidí, kteří se rozhodli vyčlenit se z řad obyčejných lidí a stali se tím neobyčejnými… český národ vždycky měl, má a bude mít své skutečné hrdiny, byť se o nich nikdy nepsalo v knihách.

Ruští partyzáni byli po roce 1989 smeteni ze stolu coby předvoj stalinismu, ačkoliv se většinou jednalo o uprchlé válečné zajatce (to je i případ velitele oddílu Suchá Loz – Korytná Dmitrije Kuriněnka – pozn. red.). V brigádě se mimochodem nevytvořila žádná komunistická buňka a nikdo z přeživších Rusů neudělal poválečnou kariéru ve zpravodajských či mocenských strukturách. A Murzin? Ten byl nakonec rád, že ho nechali kvůli spolupráci s britskými parašutisty žít.

Reklamy

42 comments

  1. Pavel

    Opravdu mě ale překvapuje argument, který požaduje od médií, aby vyjadřovali úctu a oslavovali sovětské vojáky, kteří zemřeli, aby „zachránili“ Čechy. Problém je, že realita není tak růžová a pohádková. Krutou pravdou je, že ti, vojáci, kteří přijeli „osvobodit“ Československo, tu nebyli z osobního hrdinství, ale protože byli do Československa vysláni, neměli žádnou volbu (a znásilnění tisíců českých žen, jako například pozdější herečky Květy Fialové, které tehdy bylo pod dvacet, je dobrým důvodem neoslavovat ty vojáky jako hrdiny.)

    Stalin využil svých lidí na obranu své vlastní země a když si uvědomil, že spojenecká vojska budou potřebovat vojáky a nebudou schopna vyhrát válku bez Rudé armády, vydíral Spojené státy a dosáhl toho, aby mohli komunisté převzít moc mimo jiné i v Československu. Takže nemá cenu snít o něčem, co se nikdy neudálo. Sovětská vojska osvobodila Čechy jako součást plánu mezi Rooseveltem, Stalinem a Churchillem, nikoliv proto, že by chtěla Československo zachránit. Nebylo to nic jiného než reálpolitika. Stalin jen zajistil svou stranu dohody. Dostal pobaltské země, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, atd. Žádný mesiášský či hrdinský motiv za tím nebyl. Naopak, kolik Čechů zemřelo, protože americká vojska musela čekat, až Sověti uskuteční v Praze inscenovaný plán osvobození?

    Ignorovat znásilňování žen a další teror vůči obyvatelstvu od sovětských vojáků – a pak celé zemi od Sovětského svazu po další čtyři desetiletí – je krátkozraké. A vůči těm, kdo se stali obětí sovětských zločinů, je to nedostatek respektu.

    • Kamil Mudra

      Předpokládám, Pavle, že máte ten teror i tisíce znásilněných žen nějak zdokumentované a ověřené. Protože pokud ne, tak tu jen hloupě papouškujete někoho kdo to řekl před Vámi. Mohl byste (mimo Květy Fialové) dodat také nějaký odkaz ze kterého by vyplývalo že si tu jen tak nešponujete triko? Tím nemám na mysli nějaké dva nebo tři konkrétní případy ale opravdu prokázané evidované případy jejichž počet by to Vaše tvrzení podpořil.
      No a jinak…. Je známo že vojáci jednají z rozkazu. To se však netýká jen Rudé armády. Žádní „vojáci, kteří přijeli “osvobodit” Československo, tu nebyli z osobního hrdinství, ale protože byli do Československa vysláni, neměli žádnou volbu.“ Tedy pokud vynecháme české dobrovolníky.
      Všechno je „reálpolitika“. Nebo snad znáte nějakou „nereál“? :-)

      • Pavel

        Zvěrstva, kterých se na našich lidem dopouštěli rudoarmějci během „osvobozování“, jsou historicky dostatečně podložené. Stačí studovat historické prameny. Já mimo jiné vycházím ze svědectví několika očitých svědků.

        http://blisty.cz/art/10957.html:
        „Ty důkazy jsou naprosto jasné. Jsou dvě obrovské oblasti. Jednou z nich jsou očitá svědectví od sovětských válečných korespondentů na frontě. Ale hlavní důkazy jsou v sovětských archívech. Například ve zprávách Beriovi, to byl Stalinův šéf policie, a ve zprávách přímo Stalinovi… Existuje jedna velmi jasná zpráva od šéfa politického oddělení na první ukrajinské frontě, odeslaná do Moskvy. Ta zpráva velmi podrobně a drasticky líčí celou řadu případů mladých žen, většinou to byly Ukrajinky a Bělorusky, které byly odvezeny do Německa na otrockou práci. Ty zoufale čekaly na vysvobození Rudou armádou a při tom se staly od vojáků Rudé armády obětí znásilnění.“

        http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2008091026:
        „Podobná zvěrstva se děla i v Československu, a často i tak, že voják znásilnil ženu, její manžel ji chtěl bránit a byl zabit. Znásilnění se nevyhýbalo ani devítiletým, ani osmdesátiletým. Znásilňované byly často nuceny se podvolit pod hrozbou smrti (byly i takové, které byly rovnou zavražděny, protože znásilnění odmítaly, například šestnáctiletá Anka Kolesárová, která byla navržena na blahořečení, zavražděná ruským „osvoboditelem“ v roce 1944 za to, že mu odepřela sex) a poté, co byly znásilněny, byly často i okradeny. Nutno podotknout, že „ukrývání živé ženy v domácnosti před sovětskými vojáky“ bylo, pokud se na to přišlo, těmito trestáno často kulkou do hlavy.“

        Snad každý, kdo zažil naše „osvobození“ zná ze svého okolí případ podobný tomuto:
        http://cs.wikipedia.org/wiki/Anka_Kolesárová

        Stalin o chování sovětských vojsk dobře věděl. Jugoslávskému komunistickému představiteli Milovanu Djilasovi – který si oprávněně stěžoval na rudoarmějce, kteří znásilňovali ženy – odpověděl přednáškou: „Četl jste Dostojevského? Víte tedy, jak složitá věc je lidská duše, lidská psychika. Představte si, že voják, který prošel takový kus světa, od Stalingradu po Bělehrad, bojoval ve zpustošené zemi, se může chovat normálně? Copak je něco tak strašného, když se pomiluje s některou ženou, po tolika hrůzách? Vy jste si Rudou armádu představoval příliš zidealizovanou. Ona ale není ideální, a ani být nemůže. Důležitější je to, že poráží Němce.“

        Další důkazy o zvěrstvech páchaných našimi „osvoboditeli“ najdete například v knize The Fall of Berlin 1945.

        Rozdíl mezi americkými vojáky a rudoarmějci je v tom, že Američané nás přijeli osvobodit, rudoarmějci si nás přijeli podrobit. Američtí důstojníci hlasitě protestovali, když dostali rozkaz nechat Prahu osvobodit Rudou armádou. Sovětské vojáky čekala kulka, když odmítli bojovat…

        • Gora

          Magnificentní!! Ovšem aby vám pak někdo nevyčetl znásilnění švédským kopiníkem z armády Jana Kryštofa Königsmarka v Praze za 30ti leté války, vždyť Švédové jsou sapristi, přeci jen Árijci a (vy třeba) blonďák s modrýma očima…:-).

          Anebo jiný dobrák tvrdící, že lepší ruský (ale pozor, navýsost slovanský) pyj v české dívce než aby se z ní stalo německé mýdlo Hellada. Ano, oba dva „argumenty“ zde už předtím od pánů, jimž lze závidět jejich bezprosřednost preference „lepší volby“ – stejně jako jejich jednoduchost úsudku, co je „lepší“….Proto jim bude patřit království nebeské.

          Já jen doporučím šokující film Maxe Färberböcka „Žena v Berlíně“ (Eine Frau in Berlin). I když se jedná z logiky apologetů práva na národnostní odvetu na základě kolektivní viny prizmatem „bezprosřední“ zloby a poníženosti lidí a národů, co byli nacisty předtím zabiti/mučeni – je jednání podobného charakteru proti jednoznačně Ženevským konvencím a měly by být klasifikovány jako válečný zločin.

          http://www.csfd.cz/film/243313-zena-v-berline/

          Je jen jeden problém, že ti, co chápou válku jako odvetu – že nechápou, že jestli má být někdo ve válce morální (a nejen fyzický) vítěz, tak ovšem NIKDY ZA PŘEDPOKLADU páchání recipročně stejných zvěrstev, jakých se předtím dopustil agresor. Stejně tak mě nevyviňuje z gestapáckých metod a lidského hynenismu, zaútočím-li jako dav proti starcům, dětem a ženám, jak se to dělo v poválečných pogromech na zbyvší německé obyvatele Sudet. Na toto téma výborný článek Jana Urbana na blogu Aktuálně.cz

          http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=19879

          • XY

            Tak tak, svatá pravda. Chudák pan Himmler, měl takovou starost asi o 50 tisíc dětí, které civilizovaná wehrmacht za svého tažení nadělala s ruským občankám, že dokonce navrhoval jejich evakuaci. Ale nějak na to nezbyl čas, způsob, jak ta robátka identifikovat – a přepravní kapacity. Vítěz musí – zejména po zkušenostech s poraženým a jeho metodami – postupovat nanejvýš humánně a nezkřivit nikomu z poražených ani vlas. Zvrhlý demokratický letecký maršál Harris neváhal zvěrsky vyhubit celé Drážďany, Hamburk, Porůří, atd., atd., ovládnut jsa britskou ideou (převzatou a rozvinutou demokratickými americkými odborníky i jejich podstatně výkonnějšími stroji), že nejúčinnější bombardovací metodou je kobercové bombardování ke zničení obytných ploch tak, aby obyvatelstvo bylo co nejvíce paralyzováno „a pokud možno zemřelo“. To by si snad měl pan Urban ještě nějak vyřídit s Brity i Američany, esli tak vlastně nepomohli Hitlerovým náckům k morálnímu vítězství, a podobně zda po té Hirošimě a Nagasaki zase morálně nezvítězili ti Japonci…
            Existují i pozoruhodné statistiky o velice patrném nárůstu do té doby docela exotických míšeneckých novorozenců v západních Čechách v první polovině roku 1946, způsobeným ovšem mj. morálním úpadkem (?) nadšených českých dívek, okouzlených po šest let nedostupnými civilizačními vymoženostmi, jak byly např. hedvábné punčochy (možná už i nylonky, teď nevím)…
            Abych tak zdráv byl… :-))))

            • XY

              PS – Škoda, že pan Urban a spolu s ním hlasatelé podobných mouder jako pan Gora nebyli někdy v roce 1940 v Londýně, aby napomenuli jistého Churchilla, když navštěvoval vybombardované čtvrti a přeživší na něho volali: Oplaťte jim to, Winnie! A on, místo aby ty lidi správně a moudře poučil, že válku nelze chápat jako odvetu, jim mrzky sliboval: Oplatíme jim to stonásob! A jak se ukázalo – dokonce ten slib splnil. Fujtajksl.

              • Gora

                Oplatil jim ve válce jen to, co bylo do té doby z hlediska válečných pravidel prostě běžné a povoleno..A hlavně XY pletete si a licoměrně zaměňujete údajnou vinu vojáků, kteří páchají rozkaz v rámci stanovené bojové operace, s operací nařízenou každým individuálně jen svým vlastním libidem svého pytlíka – ale co, dyť to je skotro totéž, že jo…Že se nad „tímto detailem“ vůbec pozastavuji:-)

                Ale už jsme se ve svatém ideologickém boji dostali tak daleko, že nakonec to ty děvky německý, soudě podle našich děvčat oplodněných snědešími Amíky, vlastně samy chtěly.:-)

                To jsem rád, že levicová materialistická dialektika postuluje materiální základnu (silonku) pro vysvětlení podobného, tedy tomu proletářky primitvnímu, jaký pronesl pan dnes už (bohužel) prezident Zeman v televizní debatě s panem Schwarzenbergem řka, že chudí a nemajetní si museli své sexuální ukojení zajistit znásilněním, zatímco bohatí a lidé vyšších sociálních standardů poslouchajích smyčcové kvartety Carla Ditterse von Dittersdorf a dvořící se dámám tancem a menuety, tak že ti si koupili přízeň ženy prstýnkem.

                Holt ti sovětští kucííí byli proletářííí chudí, tak co měli dělat, že jo, zatímco Amíci si souhlas našich holek mohli koupit silonkama:-)

                Mein Gott, tohle je už vážně na hraně fanatické a důstojnost ponižující snahy obhájit svoji víru a to, abych se nezpronevěřil ideologii a straně, která je dnes, stejně jako smutný osud jejich pohrobků, na smetišti dějin.

                Ale jen houšť. Těším se na další pecky…

                • Tribun

                  Čili se Rusové k Němcům chovali ještě celkem shovívavě? To bych si tvrdit neodvážil, když už, tak bych řekl, že spíše pochopitelně. Ale vy jste nám chtěl stejně říct spíš něco jiného, že? Něco ostrého a kategorického o Dobru a Zlu a Pravdě, že?

                • XY

                  Hnm, Goro, vy jste vážně alternativní inteligent. Co se těch (zejména plzeňských) matek matek míšenců týče, vony to byly hlavně české holky, jistý Škvorecký dokonce cituje jejich dobový název – luketky, z výkřiků Look at her! A správně podotýkáte, že to chtěly – mj. i pro ty materiální výhody. Tabák a sex bývají v těch zjitřených časech žádané platidlo. Věcně vzato píšete rozkošné blbosti ve snaze porovnat neporovnatelné, počínaje metodami náckovské války na západě a na východě a náhle konstruovanými výjimkami pro vojsko (zločin na rozkaz není zločinem).
                  Německo, pokud vím, vedlo totální válku, která spočívala mj. v totálním ztotožnění občanů nacistického státu s válečnými cíli režimu, a na východní frontě ji vedlo metodami, jež se rozhodně netrápily jakýmikoli válečnými konvencemi. Vedlo ji stejně proti armádám jako proti civilům. Bylo to německé rozhodnutí se do té války pustit; nějak si nevzpomínám, že by Stalin zaútočil na Německo. Nikdo Hitlera a jeho generály nenutil, aby se pouštěli do ruského dobrodružství – a protože se ho nedovedli vzdát, ani je (zaplaťpánbůh !) úspěšně dokončit, logicky si vtáhli Rusy až do Berlína – se všemi důsledky. Tedy včetně komických sběratelů „časů“ a zmermomocněných ženských. Nic pěkného to nebylo, ale to si měli Němci rozmyslet předem, než si začali s těmi podlidmi válku. Poválečný německý osud rozhodně není nic, co by mi vhánělo slzy do očí. Bezmála 70. let poválečného mírového Německa dokládá, že to byla velice užitečná lekce, a já si nepřeji nic víc, než aby si ji naši sousedé udrželi v paměti aspoň ještě další sedmdesátku. Daleko lépe se žije se sousedem, který si uložil jisté zábrany pokud se expanze týče a který ví, do jakého maléru se může dostat, když na to zapomene. Totéž platí i pro české Němce: Nepamatuji se, že by kdokoli v r. 1938 uvažoval o jejich odsunu či vyhnání – a ať už si to jejich potomci uvědomují nebo ne – čeští svým příklonem k nacismu ukončili nejen mnohasetleté českoněmecké soužití, ale doslova pozvali komunismus až do Prahy.
                  Jinými slovy – pro Urbana i pro vás – nelze rozpoutat válku a po porážce skuhrat, že se se mnou zachází jako s poraženým. A to, co se dělo v Evropě v letech 1939-45, to byla německá válka vedená německými nacistickými metodami, o niž nikdo jiný než nacistické Německo a jeho poslušní občané nestál.

            • galahad

              XY, něco mi říká, že za těmihle odstavci se skrývá notná dávka ironie, přesto mi to nedá. Pokud jde o nasazení Bomber Command RAF, doporučuji k přečtení knížku Bombardéry útočí z pera právě zmíněného Arthura Harrise (to k té britské idee kobercového bombardování – skutečně cílených devastačních náletů podnikla RAF i USAAF minimum, z větší části nebyly škody na nevojensých objektech dány ničím jiným, než tehdejšími technickými možnostmi zmíněných letectev).
              A poznámka o „podstatně výkonějších amerických strojích“ také není úplně přesná. Leč to je detail s jádrem věci nepříliš související…

              • XY

                To něco vám to dobře říká, galahade – jinak teorie plošného bombardování pochází právě z té Harrisovy knihy. Jistě si vzpomenete, jak Britové pečlivě propočítávali poměr mezi zničenou obytnou plochou a poklesem průmyslové výroby v čase; po Coventry dostali relativně přesná čísla o vztahu zničené plochy města a následných výrobních potížích, jaké plošné bombardování přineslo jim. Ostatně ta věta o obyvatelstvu, které mělo „pokud možno zemřít“, je přece právě od Harrise. Jistěže trvalo, než dal Harris dohromady tu tisícovku bombardérů a doladil taktiku, aby jeho letadla mohla začít „efektivně“ úřadovat. Ale jakmile to Britové aspoň trochu zvládli, úspěchy se dostavily. Hamburk vyděsil i samotného A.Speera, když upozornil Hitlera, že pět, šest takto zlikvidovaných německých velkoměst způsobí naprostý rozvrat výroby, který Německo nebude mít čím nahradit. Leccos náckové udrželi v chodu otrockou prací vězňů, leccos se jim podařilo rozptýlit a dostat pod zem, situaci v obraně kompenzovali redukcí letecké výroby převážně na stíhačky, což jim zase komplikovalo život takticky – nedostatkem bombardérů na frontách. Nicméně žádné utrpení německého obyvatelstva se přece nemuselo konat – stačilo prostě jen tu válku nezačínat. To je klíčové. Plačtivé úvahy nad obětmi nevinných německých civilů obého pohlaví a velkomorální soudy o odvetách jsou prostě ahistorický nesmysl, asi jako se rozhořčovat nad nekřesťanským masakrem Spartakova povstání. Co čekali čeští Němci, kteří si SVOBODNĚ zvolili v roce 1938 v komunálních volbách z 88% (jak jsem si dohledal) náckovskou SdP a vzápětí Třetí říši Norimberských zákonů jako svou vlast (Lieber Lord mach uns frei von Tschechoslowakei!), to je u Boha. Přitom už v roce 1929 píše britský velvyslanec Macleod z Prahy depeši s tvrzením: „…the German population on this country has really very little to complain…“
                Nejsem žádný Sacher – Masoch, abych se chvěl rozkoší nad českými a ruskými vinami ve válce, kde šlo doslova o bytí či nebytí celých národů a menšin.

                • galahad

                  Nu přiznám se, že tu knížku neumím nazpaměť, ale celkem jasně si pamatuji pasáže, v nichž hovoří příkladně o tom, jak velké, resp. malé procento z celkové tonáže shozených bomb obvykle padalo do cílové oblasti. To číslo dosahovalo nejvýš 30%, vzhledem k tomu, že RAF létala téměř výhradně v noci spíše méně.
                  „Cílová oblast“ byl kruh o poloměru, tuším, 5 kilometrů…
                  Když si vezmu modelovou situaci někdy ze začátku bombardovací ofenzívy proti Německu – tedy peruť bombardérů Wellington (12 letadel) vyzbrojených devíti bombami po 227kg – dojdu k tomu, že do 10 kilometrů dlouhého pásu pokládám koberec 30% ze 108 bomb. Tedy jeden kousek na cca 300 metrů. Pokud takhle útočím na továrnu, tak chci-li ji skutečně způsobit nějaké zásadní škody, musím buď útoky zpřesnit, nebo zhustit – tedy posílat mnohem větší množství mnohem větších bombardérů. V rámci tehdejších technických možností byla proveditelná druhá možnost. To pochopitelně ale vedlo k tomu, že i škody mimo cílovou oblast byly výrazně větší a v podstatě to ani nelze chápat jinak, než jako nutné zlo.
                  Ale jak jste řekl – Britové si tu válku nevymysleli. Ba se o nich i trochu jízlivě dá říci, že mnoho obětovali, aby se jí vyhnuli.

        • Tribun

          A role pachatelů a obětí se pomalu obracejí, z osvoboditelů se stávají okupanti a z okupantů zachránci a Orwell se raduje. A co pamětníci? Ti buď umřou, nebo sami rádi uznají, že si to pamatují špatně, že pravdu mají ti, co to sice nezažili, ale zato vědí naprosto přesně, co kdo tehdy cítil, jak kdo smýšlel a jak to vlastně vůbec bylo, ale hlavně, jak to být mělo a do budoucna bude, aby to bylo košer a kompatibilní.

          • Pavel

            Ano, to je jedna možnost. A nebo tu je také to vysvětlení, že svět není černobílý. Že i osvoboditel se může na osvobozeném dopouštět zločinů proti lidskosti. Nicméně uznávám, že vidění světa jinak než jen v černobílých barvách je pro mnohé nad jejich rozumové schopnosti.

        • Kamil Mudra

          Nu, vidím že svůj pohled nestavíte jen na pochycených frázích.
          Vojáci Rudé armády, hlavně ti ze sovětských asijských republik, našli v německých ženách snadný cíl, jak se pomstít. Při osvobozování svého území se neustále setkávali s velkým množstvím vypálených vesnic a znásilněných a utýraných ruských žen. Byli svědky strašlivých válečných jatek. Nepůsobily na ně jen vlastní zážitky, ale i okolí. Například sovětský spisovatel Ilja Grigorjevič Erenburg, v článku otištěném 24.listopadu 1944 ve vojenském deníku Krasnaja zvezda, vyzýval vojáky: „Zabíjejte Němce! Pokud nezabiješ Němce, Němec zabije tebe.“

          Rozhodně však výše zmíněné nepovažuji za postačující, aby mohlo být omluvou pro jakákoli svinstva kterých se zdivočelé vojsko dopouštělo.
          I mnozí ruští důstojníci s takovou pomstou nesouhlasili. Ti, kteří byli proti, neváhali obrátit zbraň proti vlastním vojákům. Když zjistili co jejich muži dělají (a to nejen znásilňování žen, ale i krádeže a zabíjení nevinných), tak nechávali provinilce okamžitě bez soudu zastřelit a nebo je zastřelili sami. Zastavit násilí na obyvatelstvu se snažilo i několik generálů. Stalin, 20.dubna 1945, vydal rozkaz v němž nařizoval změnit postoj k Němcům a chovat se k nim lépe. Řekl bych: bohužel s křížkem po funuse – u mnohých doslova.

          Nad tím co z vojáků dělá válečný stres prostě zůstává rozum stát, platí to po všechny časy a je to snad ještě horší tvář války než ta přímo na bojišti. A neplatí to jen pro všechny časy ale i pro všechny armády jakékoli národnosti.

          Osobně si také myslím že osvobození Československa bylo jen jednou z dílčích akcí obranného tažení Rudé armády jejímž hlavním cílem bylo porazit agresora, tak aby se už znovu nevzchopil. Proto jsem ty každoroční ovace za minulého režimu považoval za přehnané. Avšak neberu to ani tak že si nás „rudoarmějci přijeli podrobit “ jak píšete. To co pro nás nastalo po válce bylo výsledkem toho jak si vítězové „dělili kořist“. Klidně se mohli dodnout i jinak. Nejsem tedy příznivcem přehnaných ovací ani vůči armádě americké. Mimo jiné i proto, že v tom co vyčítáte Rudé armádě během II. světové, ta americká pokračuje dodnes. Jen s tím rozdílem že nikoli na našem území a (možná) v menší míře – úměrně k rozsahu konfliktu. Zas je to „okořeněno“ tím že své jednání vydává za „šíření svobody“. Dost pochybuji o tom že to stejně vidí i obyvatelstvo „osvobozených “ území :-(

          • Anonymní

            „To jsou kecy jen od tý Květy! V době, kdy k tomu mělo dojít, bydlela ve východočeském Borohrádku, já jezdil na prázdniny do nedalekého Horního Jelení. Vím bezpečně, že se tam nikdy neobjevil jediný sovětský ani německý voják. Tak mi prosím vás řekněte, jak ji mohli znásilnit?“ diví se Skopeček. O své kolegyni mluví jako o bláznivé ženské, která uráží nemocné stařenky, když říká, že stáří je nádherné životní období.

            Dvacet milionů lidí v Sovětském svazu, kteří byli povražděni civilizovanými hodnými Němci. Kdo píše o hodných nacistech s bonbóny je zrůda, která by měla vyzkoušet plynovou komoru.

          • Pavel

            „…v tom co vyčítáte Rudé armádě během II. světové, ta americká pokračuje dodnes…“

            Myslím, že dál nemá cenu diskutovat. Nicméně pokud jako já dodáte důkazy, tak prosím…

  2. Gora

    Myslím, že tento komentář je potvrzením minulé debaty, že vůbec kdyby oni Rusové, říkejme lépe bolševici, u nás nezasáhli, pak by se s největší pravděpodobnostní žádné české genocidium nacisty nekonalo. Nakonec ve světle toho, že Sověti jak jsme se krásně shodli s ms, byli jen o něco málo menší zločinci a masoví vrazi než Hitler (ovšem jen ve sledovaném období 1939-1945, jinak v počtu mrtvol celosvětově internacionální socialismus – zvaný ve východním bloku pro tyranskou vládní vedoucí úlohy KS strany – komunismus – tak tento socialismus troufnul nacionální socialismus v počtu obětí asi 5x),a ve světě jejich osvobozovací úlohy nás na 40 let zotročili, pak není důvod k vděku a už vůbec ne k lásce. Tedy min. pro ty ne, co na proletářské tyranii a odstranění skutečných profesních, společenských a kulturních elit a dosazení na společenský piedestal vulgárně proletarizovaný společenské galérky, nikterak nevydělali, ale byli ať majetkově či sociálně perzekvováni.

    Pan Karel Dolejší zajisté nebude brán v levicovém intelektuální salonu na neoliberála, proamerického konzervativce, či jiné pejorativní označení pro ty, kdo nesdílejí představu že si musíme být na světě všichni rovni tím, že ti přirozeně schpnější a fyzicky se odlišující se budou přizpůsobovat podle Gaussovy teorie větščinovému lidskému průměru zastoupeného většinou populace.

    Pak jeho komentář na BL s názvem „Osvobození?“ mi zcela mluví s duše, a asi nikdo nebude mě ani p. Dolejšího obviňovat z nějaké toho ideodiverzního spiknutí s nějakou západní centrálou..

    Dovolím si krátkou citaci..

    „Mohlo Československo po válce dopadnout jinak, tzn. nebýt začleněno do východního bloku závislého na Sovětech? Jak se to vezme; bylo-li na konci války obsazeno Rudou armádou, obyvatelé měli už na výběr pouze mezi dobrovolnou sovětizací a vojenským zásahem Moskvy, který by si sovětizaci tak jako tak vynutil. Beneš byl sám za války natolik prosovětský, že jakýkoliv náhlý odpor vůči Moskvě by postrádal věrohodnost a izoloval by ho. V tomto kontextu tedy bylo v podstatě jedno, jak skončily poslední „svobodné“ poválečné volby. Kdyby v nich komunisté nezvítězili, stali by se vládnoucí stranou jiným způsobem. Čtěme dějiny Polska.

    Zatímco hitlerovci rozdělili Československo na říšské Sudety, protektorátní Čechy a Moravu výhledově bez inteligence (s obyvatelstvem pouze do konce války vyrábějícím zbraně pro Wehrmacht a poté podle plánů vystěhovaným mimo Evropu) a satelitní klerofašistické Slovensko, Stalin ve svých plánech s Československem počítal dlouhodobě a potřeboval je. Plány na vystěhování nebo genocidu nechoval – a právě jen v tomto smyslu lze hovořit o osvobození Československa v roce 1945. Zmizela hrozba fyzické likvidace českého národa, Češi od ní byli skutečně osvobozeni (a byli také osvobozeni k odsunu…). Osvobozeni v tom smyslu, že by mohli o sobě sami rozhodovat, však nebyli ani na vteřinu. Velká část z nich to nicméně s konečnou platností pochopila teprve v srpnu 1968. Do té doby si dělali iluze. A někteří si je dělají dokonce i dlouho poté. “

    Já bych to nenazval iluzemi. Naopak, je to ponížení z dějinné prohry reprezentované soubojem dvou protichůdných ideolologií reprezentovaných v bipolárně rozděleném světě studenou válkou a rozdělených na reprezentanta svobody a demokracie – USA a jeho a satelity- a „Říši zla“ – novodobé tyranské totality – SSSR a jím v područí vojensky držených státy jako bylo svého času ČSSR.

    Moji odpůrci snažící se mi vlepit nálepku milovníka nacistů, logikou toho, že když nemiluji, ba přímo cítím odpor k lidem jako byl Stalin, Berija a všechna ta Molotovovská suita – že musím být přiznivec nacistů. Jednoduché asi tak, jako jsou tito diskutéři sami ve své (myšlenkové) nahotě.

    Ovšem perlou je říkat, že USA co nás osvobodila je taky zlá, protože povraždila někdy před 150 lety Indiány, ve srovnání s faktem, že když Čech v r. 1939-40 uprchl do Polska snažíce se dostat k Rusům, aby mohl bojovat s Hitlerem (nebo se dostat aspoň třeba do Anglie) byl za tuto snahu „odměněň“ GULAGem tak srovnávat to s Little Bighornem je asi tak myšlenkový zkrat mého stárnoucího obézního přítele, jako obviňovat Mongoly a Zakavkazský národy z porážky Západořímské říše hunským náčelníkem Attilou.

    Srovnání je opět jednoduché – kdo by měl být pro mě akceptovatelnější, jestli ten co zabil před 150 lety někde v USA své původní obyvatele nebo ten, co zabíjel před 60 lety nás Čechy, Moravany, Slezany a Slováky. Nebyl to Američan ale Rus. A být v Praze a většině CR Američan a ne Rus, o několik desítek tisíc lidí by dnes žilo a mělo své potomky. Díky osvobození Rusy pár stromů života nás Čechů skončilo na přelomu 50.let a i později nadobro.

    Indiáni jsou mi v tomto ohledu ale vážně ukradení, Tarasi. Stejně jako Eskymáci v Grónsku v 50.letech utlačovaní Dány, stejně jako Irové v Londonnerry v 80.letech utlačovaní Brity nebo Kurdové utlačovaní na počátkui 20.století Turky nebo Armény. Dány nebo Brity mám rád a jestli se k NĚKOMU jinému než ke mně, oni kdysi předtím nechovali pekně, je mi to líto, ale také docela dost jedno. Ale nebudu nikdy mít neutrální vztah s tím, kdo přivodil mě a mé rodině totalitní nadvládu a nepřetržitou perzekuci sociálně pokleslou galérkou, a kdo přivodil ekonomickou a morální devastaci. Tím bylo na svém počátku SSSR za pomoci domácích kolborantů včetně Beneše, a nikoli USA, Dánsko nebo Británie. Ani Grenada, Panama, réza Páhlaví nebo Pinochet. Ale Stalin, Chruščov a pak především v době kdy já žil – Brežněv. Vše bylo výsledek toho, že byli v tom pětačtyřicátým tací „hodní“ a osvobodili nás. A já odmítám uznat, že byli hodní, přátelští k nám Čechům a ne toliko plnili rozkazy velmocenských ambicí jejich brutálně-totalitní vlády.

  3. galahad

    Tak jako ve svém každodenním životě pečujeme všichni v rámci svých možností o blaho své a svých rodin, ve válce prostý pěšák mačká spoušť, aby přežil on a jeho kamarádi, s nimiž sdílí zákop. Z jeho perspektivy se bavit o nějakých vyšších cílech (a je jedno, jestli jím má být osvobození, nebo nějaká „reálpolitika“) je v podstatě úplně mimo…
    A navíc to vlastně ani nijak zvlášť nesouvisí s tím, kde a jak moc se slaví osvobození. Stran toho bych asi rád slyšel, proč by někdo nějak oficiálně vůbec měl vandrovat do toho, kdo si kde a jakým způsobem osvobození připomíná a co kdo dělá 8. května…?
    Jedna věc je, že zrovna v tomhle případě média dění jaksi netvoří, ale pouze o něm informují (A když si v Plzni připomínají příchod US Army jaksi srdečněji, než v Ostravě příchod Rusů, svědčí to o ledasčem, ale o nějakém kroucení historie ze strany médií zrovna ne).
    Druhá věc je, že když si člověk vygooglí kolik a jakých klubů vojenské hisotrie v Čechách funguje a kolik a jakých akcí tyto kluby pořádají u příležitosti významných událostí spojených s WWII a Českými zeměmi, zjistí, že ono to s tim přehlíženim rudoarmějců neni zas tak horký, aby tady to bití na polach mělo hlubší smysl.
    No a nakonec – znám v Bělovsi jednoho strejce, kterýmu v jeho vlastním domě ještě devátýho května mířil SS-mann samopalem na hlavu. A ten…ten se vám toho osmýho na nějaký oslavy osvobození vysere a bude mu přitom ale úplně buřt, jestli ta hvězda, kterou před nim chcete mávat, je bílá nebo červená…

  4. severočech

    Znám jednoho Pavla
    Ze člena KSČ, vysokého funkcionáře národního podniku a lektora VUML se změnil po sametové revoluci na soukromého podnikatele, stoupence Klause a hlasatele stejných názorů jako v příspěvku z 22:18.
    Víc není nutno dodávat.

  5. XY

    Hm, jeden by řekl, že tady funguje jakýsi podnik ÚSTR, prokrmovaný z boží milosti tuším 150 melouny ročně. V té souvislost je hezké, že se bývalí odbojáři z časů protektorátu musejí skládat na práce o sobě samých. Pro stav věci je Kocourkov slabý výraz.

  6. XY

    Co tady píše Gora, to už se skutečně blíží k výšinám liberálního dadaismu. Co naplat, lidé jsou různí. :-)

  7. Hamilbar

    Tak si tak přemýšlím, kolikrát to Gorové a jiní Pavlové budou muset ještě zopakovat než se to stane pravdou?

    • Tribun

      Odhadem tak sedmkrát osmkrát a stovka bude kompletní. Je to na dobré cestě. takže myslím, že se toho ještě dožijeme.

  8. qth

    K tomu znásilnění Fialové – ono se již méně zmiňuje, že oba vojáci byli za tento čin poté, co se to dozvěděl jejich velitel, před celým plukem (a před Fialovou) zastřeleni. Ale to se moc nehodí říkat, protože to „kazí“ obraz těch „barbarských hord z východu“

    • Tribun

      Já myslím, že tomu obrazu to vůbec nemůže uškodit, protože ten vyvěrá z ryzího srdce antikomunisty a nějakou realitou nemá vůbec nic společného. (A navíc je to stejně špatně, protože neměli řádný soud s obhájcem, odvoláním, dovoláním a procesními chybami).

  9. Mac

    jojo, každej jsme jinej. Kdyby grafomanskej psychoušskej ublinkávač Gora měl za sebou 4 roky války v prvnií linii, do které nastoupil třeba poté, co mu náckové před očima vyvraždili rodinu, a celý ty čtyři roky neviděl nic jiného než krev, smrt a nepředstavitelné utrpení civilního obyvatelstva, je zcela jisté, že tento etalon mravní integrity by po příchodu do Berlína všechny ty hodné Němce zulíbal a na Freundschaft si s nimi připil stakánem vodky.

    Bohužel nejsou všichni jako morální mentor Gora. Takový jedinci jsou pouze v Bibli a jeden je tady u Tribuna.

  10. Mac

    a pokud jde o tu Fialinku – ta je tak bláznivá, že má asi dost velký problém rozlišovat, co je realita a co sen

  11. Mac

    no a o Gorově mozkové disfunkci nejlépe svědčí jeho pochvalné vyjadřování o sudeťáckém Diágfašounovi Urbanovi.

    • XY

      Paráda, pane doktore. Jako by to jeden zrovna vymaloval. Pravda, někteří (asi ti vzdělanější) vojclové z té zločinecké armády dosahovali úspěchů u německých dam použitím věty Frau, komm! prý i bez násilí, ale to budou asi jen bolševické pomluvy. Kde by se mezi zločinci našlo tolik brilantních intelektuálů.
      Ostatně – vojska slovutného maršála Malinovského doslova a do písmene zločinecká byla – ty jednotky byly složeny z kriminálníků vytažených z gulagů – na frontě se přece jen lépe žilo než za dráty, byť naděje přežít nebyla valná. Zvlášť, když je jim podařilo osvobodit lihovar, jak se stalo v jistém Ořechově. Nepřítel věděl, co to s hochy udělá, tak je chvíli nechal užívat vítězství – a pak se vrátil…
      Nicméně jeden z těch zločinců, jenž osvobodil přechodně opuštěný byt mé tety a byl přistižen, an si tam brnká na klavír, dal na domluvy majitelčina otce, bývalého to legionáře, znalého rázných ruských povelů – a dobyté území dobrovolně opustil. Majitelka s rodinou se tč. nacházela z bezpečnostních důvodů u příbuzných na venkově.

  12. Mirror

    Tady se vzpomíná a to se mi líbí. Snad mne Tribun nevyhodí. Žiju v malém městě. Máme pomník padlých s podstavcem, který je ze dvou stran popsán padlými z první světové války a ze dvou zbylých stran padlými za okupace během druhé světové války. Byli u nás partyzáni, občas kritizováni za neaktivitu. Na dva z nich udělalo gestapu štvanici. Jeden se na místě zastřelil a druhý se nevrátil z koncentráku. Moje teta vzpomíná, že ten sebevrah byl první mrtvý v jejím životě, kterého kdy viděla jak z něho teče na podlahu krev. V koncentrácích nenápadně mizeli nežidé. Ostatně židů u nás nebylo. Umírali lidé na západní frontě a letci FAF.

    Příchod Rudé armády byl všeobecně očekáván. Němci strašili, že jsou to barbaři. Žila u nás jedna ženská, která to táhla s Němci. Až přišli Rusové, sebrali ji někde k lesu, vystřídali se na ní a ona pak zemřela. Ani teď tu ženskou nikdo nelituje. Rusové jak přišli, tak odešli. Jen jednou si vystřelili na blízké okresní město plné Němců a to stačilo, aby se vzdali bez boje.

    Jiný příběh mám od rodiny blízko Opavy, kde se zuřivě bojovalo. Rodina manželky čekala ve sklepě. Nečekaně se objevil voják s asijským obličejem. Když byl ujištěn, že tam Němci nejsou, začal sbírat aspoň drobné klenoty jako je snubní prstýnek, které si ženské zavěšovaly do váčku na krk. Objevil se však mladý důstojník evropského vzhledu. Nařídil ukradené věci vrátit. Voják poslech. Ráno našli toho důstojníka zastřeleného před domem. Povídá se, že prvosledové útvary byly složeny z trestních oddílů. V každém národě se najdou zločinci.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s