Čarodějův učeň

Čarodějův učeň v Národním divadle je baletním zpracováním známé lužickosrbské legendy o Krabatovi (u nás proslavené animovaným filmem Karla Zemana), vyznačující se především mistrně navozenou temnou atmosférou a dobře čitelnou moderní choreografií. Scéna je spíše divadelní, než baletně minimalistická, intenzivně se pracuje se světlem a filmovou projekcí. Rovněž hudba je moderní (taková ta moderní klasika); podle mého laického soudu by takto nějak mohla znít mikrointervalová hudba nebo nějaké ty alikvotní stupnice nebo tak něco, přesně nepoznám co, jenom vím, že Prokofjev ani Čajkovskij to není (je to Zbyněk Matějů, ale mě jde spíš o styl, než o jméno). Každopádně hudba Krabatův příběh ilustruje velmi dobře. Čarodějův učeň v Národním není ani pozérsky vyumělkovaný, ani prvoplánově polopatický, prostě dobré divadlo, kterého by se nemusel bát ani ten, kdo se jinak na balet dívá skrze prsty. Viz též recenze Petra Fishera v HN).

Reklamy

14 comments

  1. Martas

    Take jsem na tomto predstaveni o vikendu byl a je skutecne skvele a to i pro deti -i ma mala dcera byla plne zaujata po celou dobu (obvykle se jinak kazdou ctvrt hodinu pta, kdy uz bude konec…)
    Prijemne jsem byl prekvapen a mel skutecnou radost, ze toto dilo je autorsky kompletne ceske a soucasne.
    Jedinou vytku bych mel k baletu – vykon nebyl uplne presvedcivy z hlediska presnosti. Tanecnice nebyly synchronni z hlediska rytmu ani vyrazu. Presnejsi provedeni by umocnilo strohou scenu a hudbu, jinak pusobilo misty rusive.
    Take se stavalo, ze se uplne nepodarilo v nekolika mistech synchonizovat orchestr (pripadne zvukovy zaznam), tanec a svetla. I ta desetinka zavahani je tam pak znat, ale to mozna proto, ze si takovych veci vsimam.
    Nicmene, celkove jsem byl skutecne nadsen. Vrele doporucuji!

    • Tribun

      Drobné nuance zejména hudebního provedení já rozlišit nedovedu. Možná je to svým způsobem výhoda, protože netrpím při každé ujeté notě. Spíš mě na hudbě zaujalo dělení na živý orchestr a nahrávku. Proč a podle jakého klíče k tomu autoři sáhli jsem nevypozoroval. Ne úplně strojové přesnosti některých tanečních čísel jsem si všiml i u jiných baletů, přikládal jsem to ale tomu, že v 2,5 hodiny trvajícím představení je těžší synchronicitu udržet, než v jednom dvouminutovém tanečním čísle v televizní estrádě nebo muzikálu. Může to být ale i tím, že jak jsem si všiml, netančila v Čarodějově učni, snad s výjimkou Katsapova, extraliga Národního divadla, ale šanci dostali spíše zatím bezejmenní adepti, což mi ale nevadí, beru, že zkušenost někde získat musí.

      • Martas

        Ano, kombinace ziveho orchestru a zaznamu byla zajimava a pusobila velmi dobre. Celkove bylo obtizne to vsechno spravne nacasovat – orchestr, ktery vidi jen na dirigenta, balet, svetla, pohyb kulis i hudebni rezii, ktera byla tentokrat i v prizemi i posledni rade sedadel, coz odpovida o technicke narocnosti predstaveni. Jinak orchestriste je v ND male, drive se totiz divadla nestavela na symfonicke orchestry, to prislo az pozdeji. On tam ani velky orchestr hrat nemuze, ND na to bohuzel nema m3.

        Jeste jsem muj nazor konzultoval s jednim zvukovym reziserem a vsiml si podobnych veci, jake jsem popisoval vyse.
        Shodli jsme se, ze balet celkove pusobil nevyrazne, jakoby to davali bez prozitku (hlavne u divek), strojove, v nekterych momentech temer ochotnicky. U takoveho hezkeho predstaveni je to vazne skoda a pokud je pravda, ze tam tancila omladina, jak pisete, pak si myslim, ze v ND(!) by umelci vyrustat primarne nemeli, tam by uz meli prijit profesne perfektne pripraveni.

        Pred par tydny jsem byl v ND na predstaveni Popelka, kde vykon hlavni baletky (myslim, solistky ND Miho Ogimoto) byl uzasny. Zretelny byl rozdil v jejim preciznim a procitenem provedeni ve srovnani se zbytkem souboru. Navic jsem mel dojem, ze ani ostatni nechteli zustat uplne pozadu, kdyz ji videli a zretelne trochu pridali.

        • Tribun

          Popelku jsem viděl též (skoro to vypadá, že máme stejné předplatné) a přišla mi po taneční stránce lepší a nápaditější, než Čarodějův učeň, ale žena je přesně opačného názoru, takže to bude asi otázka vkusu a osobních preferencí.

  2. sax

    K baletu toho moc nereknu, ale ke Krabatovi mozna ano:
    Krabat= Hrvat= Chorvat, tedy jde o bytostnou luzickou legendu o „sobe samych“.
    Krabat je mytologicky Faust, protoze do roku 1837 (Hauchovo zpracovani) neni Krabat malym chlapcem, ale „zlym panem z Gross- Särchen“ (Velke Zdary), ktery se naucil kouzla od dabla ve Schwarzkollm (Cernem Chlumci).
    Puvodni Krabat ale neni moralita jako Faust, ale spise Enspiglovska variace, predkladaji pouze „vesele“ (zde strasidelne) kousky hlavniho hrdiny (v Cesku Kouzelnik Zito, ci Pelisek z Prachovskych skal).
    Casem se Herr von Gross- Särchen promeni v chlapce, pomahajici svymi kouzly lidem (a narodu, ktery zachrani pred Turkem), ale sve temne stranky, cerne magie, se povest uz nikdy nezbavi.

    Povest ma realny zaklad: Jisty chorvatsky dustojnik jmenem Johannes Schadowitz opravdu zachranil kurfirsta Johanna Georga pred tureckym zajetim a za to dostal roku 1704 v leno prave statek Cerny Chlumec u Hoyeswerdy (Hoyeswerda= Vojenec ci Vojerec).
    Krabat je pojem znamy uz ve staroslovenstine, kde oznacoval obyvatele mezi Savou a Dravou, tedy Chorvaty.

    Od roku 1837 zpracovalo tema modernim zpusobem vice autoru (vyznamnych je uvadeno 5- Haupt, Pilch, Nowak, Brezan a posledni Preussler). A prave Presusslerovu verzi zpracoval Karel Zeman.

    Ottfried Preussler je velmi vyznamny nemecky spisovatel detske literatury (celkem na 50 milionu prodanych knih). Narodil se v Liberci jako Ottfried Syrowatka, znamy sklarsky rod Preussler- Syrovatka je znam od roku cirka 1500. V roce 1941 si zmenil Ottfrieduv otec jmeno rodiny prave na Preussler. Ottfried bojoval ve Wehrmachtu, ale byl zajat a internovan v Tatarske republice (ne na Krymu, ale na Urale), kde onemocnel malarii a tyfem; pri vaze 40 kilo byl propusten ze zajeti a odjel do Bavorskeho Rosenheimu, kde ho uz ocekaval zbytek rodiny, odsunuty po ceske internaci spolu s jinymi sudetskymi Nemci.
    Ottfried Preussler zemrel v lonskem roce.

    Krabat se na cinoherni scene objevuje pravidelne od roku 1982, premiera prve opery 1997, balet se hraje od roku 1999 (skladatel Hauber) a prvy krabatovsky film byl natocen v DDR v roce 1975 (Zemanova verze je z roku 1977).
    Takze na to, jak je legenda stara, doslo k jejimu moderni zpracovani pomerne pozde.

    • sax

      Posledni krabatovsky film je z roku
      http://www.csfd.cz/film/229360-krabat-carodejuv-ucen/

      Jinak je zajimave, jak myty stale znovu a znovu vznikaji- rodi se a nabaluji se na sebe, a to bez „vedomostni“ navaznosti.
      Puvodne byl Krabat „Faustem“, pak Enspiglem a nakonec chudym zebravym chlapcem, bojujicim se svym mistrem, coz je uz indicka legenda.
      Nezda se mi pravdepodobne, ze by v Luzici v 17. stoleti znali indicke lidove skazky…

    • Anonymní

      Tady ještě stojí za připomínku že Ottfried Preussler je i autorem předlohy k Malé čarodějnici, je zajímavé že právě pohádky ony dva národy spojují (Čechy a Němce).

      • sax

        Ano, troufnu si tvrdit, ze pohadky bratri Grimmu jsou v Cesku stejne stejne jako Nemcove ci Erbena.
        Nemecke jsou vice dramatictejsi (sevrene), ceske vice epicke, roztahle :o)
        A neni nahoda, ze pohadky vysilane na nemeckych televizich jsou take alespon z poloviny ceske, ci alespon delane v koprodukci.

  3. rybářka

    Kdesi jsem si vypůjčila čtenářský skvost od autora Otfrieda Preusslera “ Útěk do Egypta přes království české „, což je půvabné, nepatrně švejkovské, úžasně poetické vyprávění o cestě svaté rodiny nejkratší možnou cestou, vedoucí do Egypta, tedy podhůřím Krkonoš, Jizerských hor, Slezskem…Půvab a neskutečný humor této knihy, mne, už dospělou, donutil sáhnout po knize téhož autora “ Čarodějův učeň „.Stejné nadšení, kniha, ač určena dětskému čtenáři, přečtena na jeden zátah. Verzi hororového příběhu Karla Zemana považuji za jeden z vrcholů animovaného filmu. S úmyslem, abych si nepokazila veliký dojem, jež mi zanechala knižní i animovaná verze díla, tak jsem hrané formy, jak německou, tak i tu s Nicolasem Cage nezhlédla.
    Baletnímu ztvárnění Čarodějova učně bych neodolala, ani kdybych neznala knižní předlohu, ani nádheru Zemanova filmu. Protože hudbu zkomponoval Zbyněk Matějů. Autor nádherných komorních skladeb a vokálů, ( Aleluja, Zahrada nebeského ticha…), nesmírně ceněný v zahraničí, člověk s neuvěřitelným záběrem hudební tvorby.
    Choreografie baletu i strhující taneční provedení na mne působily velmi emočně. Obrovské moře napětí i něhy. Balet jsem viděla už téměř před rokem, ale celkový zážitek je ve mně stále stejně silný. Nemůže být v oblasti hudební vhodnějšího daru pro dítě, než právě tento skvostný Čarodějův učeň.

  4. embecko

    Prave jsem objevil prvou vyhodu schvalovani prispevku, tribune: a sice, ze si je vzdycky prectete :o)
    Ze na vas dam, tak jsem si na Krabata zasel a bylo to temer velkolepe. Jedine, na cem se neshodneme je choreografie, ktera obcas, ale opravdu jen obcas ujela, nekpirovala dej a rusila ho- ale to je take mozna otazka vkusu.
    Jestli jsem vas pochopil, pak jste dal solidnich 7 hvezdicek z 10, ja davam 8-9. Opona sla 3x nahoru a lidi tldkali jako o zivot…dodatecne diky za tip.

Komentovat můžeš, ale nikdo to nemusí číst

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s