Liberálové a jiní pravičáci jsou tak zaslepení ekonomismem, že hledají své autority jen mezi ekonomy, přitom by jejich guru mohl být klidně chemik a nositel Nobelovy ceny Jean-Maria Lehn. Tak praví tento nedoceněný prorok:
Co to znamená nepřirozené? Všechno je přirozené, protože člověk je přirozený. Takže všechno, co dělá, je také přirozené. I člověk modifikující člověka je součástí člověka. Neříkám, že bychom měli zbytečně ničit přírodu, ale neměli bychom se jí cítit limitováni. Co je na tom špatného? Kdo nám říká, že bychom neměli být sobci? Kdo nám říká, že je to špatně? Jenom my sami. Zbytek přírody nemá žádné vědomí.
Možná jsem teď některému z kazatelů liberalismu ukázal slovo boží, které doteď neznal a které jej posilní, ale přesto si nemyslím, že by to bylo něco, co by již dávno nebylo v jejich srdcích a myslích, jen je to možná řečeno pregnantněji, než na co se by se zmohli sami. Toto řekl „jen“ vědec, ale co až toto myšlení vezme za své nějaký politik, nebo celebrita, někdo dostatečně šikovný a bezskrupulózní? Budiž tento citát varováním, že ani Nobelova cena ani excelence a úspěch nejsou automatickou zárukou morální autority. A budiž také mementem, že jsou pořád mezi námi lidé, pro které síla znamená právo a schopnost něco udělat důkazem o správnosti takového počínání.
Tribun 
Myslím, že něco podobného o nadřazenosti člověka nad přírodou říkali i komunisti, tahle dělící linie mezi sebevědomými a riskujícími potenciálními vládci přírody a ustrašenými zastánci principu předběžné opatrnosti vede napříč politickým spektrem.
Je jasné, na čí jsem straně, ale byl bych opatrný. :-)
Tak v zásadě to není nic jiného, než vědeckotechnický optimismus 19. století, který je dobře patrný třeba u takového Julese Vernea. A ještě dříve bychom také našli mnoho podobného, jen místo přírody by tam byl bůh a místo lidstva křesťané (takže vlastně přece pokrok). Rozdíl mezi komunisty a liberály je v tom, že pro liberály je to otázka legitimace vykořisťovaní, nikoliv pokroku a emancipace jako u komunistů, a potom a především v tom, že komunisti jsou už jen stíny minulosti a nejsou nebezpeční, na rozdíl od liberálů, kteří jsou všudypřítomní a vlivní.
Ale jako klacek na „liberály“ (přitom o části z nich, sluníčkových liberálech sdružených kolem SZ a části TOP09 to neplatí) to bylo dobré. Wishful thinking as usually.
Já s Vámi sice souhlasím, ale zajímalo by mě, co teda podle Vás tou zárukou morální authority je?
Já jsem k morálním autoritám skeptický, protože za každou takovou autoritou je člověk. A jeden člověk nesmí (!) být morální autoritou, protože je to jen člověk. Pokud je něco nebo někdo morální autoritou, tak lidé (společnost) a dynamická většinová shoda na tom, co je a co není správné.
Jojo. Dynamická většinová shoda už naplnila leckterý koncentrák. Morální hodnoty jsou absolutní a nesmí se řídit davem. Leč je to těžké; Boha jste (jsme) vymístili kamsi mimo naši realitu a zbývá co?
Bezuzdná demokracie a dynamická většinová shoda, která vybudovala Osvětim a Vorkutu? Racionální egoismus dle Ayn Randové?
Já beru to Desatero.
pravda je velké slunce na obloze ? existující i bez existence člověka ?
ach jo :/
Z článku je patrné, že Tribun neví, že když liberál mluví o sobectví, tak tím nemyslí to sobectví, které zná Tribun.
http://konzervativnilisty.cz/texty/polemika/960-bratrstvi–jak-jake-koho-snkym–a-za-jakou-cenu
z článku je patrné, že bychom se neměli nechat limitovat přírodou při jejím ničení a že na tom není nic špatného. A liberál steve je nadšen
Nevidím tu myšlenku Jean – Maria Lehna (v životě jsem o něm neslyšel) jako cosi převratného. Stačí zalistovat v knize „Mimo dobro a zlo“ Friedricha Nietzscheho. Je to dílko celkem složité a vytrhávat z něj jednoduché citace je zavádějící, nicméně se pokusím:
„Představte si bytost, jako je příroda, bez míry rozhazovačnou, bez míry lhostejnou, bez záměrů a ohledů, bez slitování a spravedlnosti, plodnou a pustou a nejistou zároveň, představte si indiferenci samu jako moc – jak byste mohli podle této indiference žít? Žít – není to právě touha být jiný, než je tato příroda? Není život hodnocením, vybíráním, nespravedlností, omezeností, touhou být diferentní? A za předpokladu, že váš imperativ „žít podle příroda“ znamená v podstatě „žít podle života“ – jak byste mohli JINAK? …. Vpravdě se věci mají úplně jinak: zatímco nadšeně předstíráte, že kánon svého zákona čtete z přírody, chcete něco opačného, vy podivní herci a sebeobelhávači! Vaše pýcha chce přírodě, dokonce i přírodě, předepisovat a vnucovat vaši morálku, váš ideál. Požadujete, aby byla přírodou „podle stoy“, a chtěli byste všechno bytí učinit k vašemu vlastnímu obrazu – jako nesmírné a věčné oslavení a zobecnění stoicismu! Celou svou láskou k pravdě nutíte sami sebe tak dlouho, tak úporně a hypnoticky strnule vidět přírodu FALEŠNĚ, to jest stoicky, až už ji jinak vidět nesvedete – a jakási propastná domýšlivost vám nakonec ještě vnuká naději vpravdě šílenou, že jelikož dokážete tyranizovat samy sebe – stoicismus je tyranství vůči sobě – , je možné tyranizovat i přírodu: což není stoik ČÁSTÍ přírody?… Ale to je stará věčná historie: co se tehdy přihodilo stoikům, děje se i dnes, jakmile nějaká filosofie začne věřit v sebe samu. Vždycky vytvoří svět ke svému obrazu, nemůže jinak.“
Ani ne tak převratného, jako překonaného, Nebo jsem alespoň myslel – zjevně naivně – že jsme se alespoň trochu poučili a podobný způsob myšlení je již překonaný. Ale evidentně není – a diskuse nejenom na mém blogu jsou toho empirickým důkazem – je jenom méně patrný, bují pod povrchem a běžně ukazuje v mnohem méně nápadné podobě.
Pane Hudče, z úryvku Vám vypadly (pro pochopení poměrně důležité) první dvě věty:
„Chcete žít „podle přírody“? Ach, vy ušlechtilí stoikové, jak šalebná jsou to slova!“
Žít podle přírody pro člověka neznamená zákon džungle a chaos. Příroda žije sama se sebou v dokonalé harmonii. Jenže lidská mysl ji nechápe (máme radši park než prales, v parku vidíme jakýsi uchopitelný řád. On je i v tom pralese, jen není tak zjevný), protože hodnotí podle lidských kritérií něco, co lidské není. Nesvedeme žít „podle přírody“ t.j. podle vlastní přirozenosti, protože jsme dávno zapomněli, co to je.
V podstatě je to výsměch pýše ega, té části naší mysli, nad kterou zdánlivě nepanujeme a přesto se jejími názory řídíme jako vlastními :)
S tím parkem to je hezká metafora. Já myslím, že zde velkou roli (jako obvykle) hraje náboženství: pokud dal Bůh lidem Zemi k užívání, potom by bylo zradou Boha ji nepřetvářet a nevyužívat. Park je od Boha, prales od Ďábla. Ale určitě mi židokřesťanský kulturní okruh existují společnosti, které to mají jinak.
S přetvářením přírody k obrazu svému jako naplnění Božího záměru máte asi pravdu, i když tak s vervou činí i ateisté. Otázkou je míra, s jakou tak činíme a v jakých oblastech (gmo, fukušima, deštné pralesy). Tohle sobectví, ta choroba naší mysli, je předmětem Nietzscheho kritiky. Je ale obtížně pochopitelná, protože na ego (ten hlas v hlavě) jsme tak navykli, že ho máme za přirozenou součást naší mysli (kterou taky je, až na to žvanění)
Žít podle vlastní přirozenosti hezky dovedou malé děti (než objeví „JÁ“, ztotožnění těla a vědomí), jsou radostné a nesobecké až na půdu. Nemají totiž ego.
Obnovte tento stav mysli v dospělosti a dostanete toho slavného (a nechápaného) nadčlověka. :)
Jistě, krátil jsem, jak jsem uvedl. Pro pochopení je ovšem důležitá celá ta kniha…. Já s ní jako s celkem „bojuji“ už řadu let a ne a ne se dobrat konce…. :-)
Stručně, pane Hudče, je o tom, co nosíme v hlavě, jak nás ovlivňuje to, čemu věříme (hlasu mysli) a co by se s tím dalo dělat (utišit jej – tím se dostanete za iluzorní kritéria dobra a zla, jak je vidí vaše instinktivní mysl, a budete moci rozlišovat vlastním úsudkem). Aspoň krátká ukázka typické řeči ega:
„Egoismu nerozumějí nízké povahy, které nevědí pranic o dobyvačné radosti a nenasytnosti velké lásky, o vyzařujících pocitech síly. Nu, my jsme ušlechtilejší! Na našem udržení záleží víc, než na udržení onoho dobytka.“
Celý článek nemá s liberalismem pranic společného. Kdo studoval humanitní vědy pak musí vědět, že liberalismus má dva kořeny. Ekonomický a společenský. Hlavními představiteli ve 20.století byli v oblasti ekonomické Ludwig von Mises a tzv. Rakouská ekonomická škola, v oblasti společenských věd pak Karl Raymond Popper. V ekonomickém slova smyslu se jedná o čísté „laissez faire“, tedy nechat svobodně působit tržní síly a nebránit jim protekcionismem a ochranářstvím (nejhorší prohřešek proti liberalismu udělaly západní státy tím, když sanovaly krachující banky s odůvodněním „too big to fail“ anebo dávaly soukromým bankám státní garance) a liberalismus společenský mezi které patří důsledné vymáhání lidských a občanských práv, především svoboda slova, projevu, náboženského vyznání, shromažďování – až po ty „nové“ moderní jako je genderová rovnost, ochrana menšin, včetně homosexuálů, multikulturalismus a tolerance k národnostní různorodosti a konečně – environmentalismus. Tedy západem a Skandinávskými „socialistickými“ státy jasně akcentovaná ohrana životního prostředí a snižování emisí, zamezení globálnímu oteplování přechodem na energeticky pasivní technologie ve výstavbě a průmyslu, a pak především jasná energetická koncepce předpokládající získávání energií z obnovitelných zdrojů Tímto směrem jdou nejvyspělejší země Evropy a zároveň i světa. Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko, Německo a Rakousko. Země, kde liberalismus společenský a ekonomický našel vhodnou symbiózu.
Kec, že je liberální ničit přírodu pro své obohacení je asi takový jako tvrdit, že je liberální prosazovat jen manželský sex po svatbě. Morální autorita? Největší konzervativní podvod novověku! Žádná KOLEKTIVNÍ morálka není a nemůže být, pakliže nepopřeme liberalismus en bloc jako individuální výkon svých lidských práv. Jediné co je pak morální je jejich dodržování a jeiich výkon každým jedním z nás. Na to tu nemusí být ani stát, stačí instituce typu soudu pro Lidská práva. To je jediná možná morálka na které se lze shodnout. Dále pak, že zde je další komplex zákonů, jako nekrást, nepodvádět nemlátit druhé lidi – tak pak primární je právní pozitivismus a ne nějaká morálka. Jestliže se společnost shodne na tom, že každý má práva neposkytnout první pomoc druhému, když by to narušilo jeho momentální zájem (by možná podle konzervativců) bylo nemorální, ale být to zákonem ošetřeno tak, že třeba budou chodit po městech hlídky strážníků s lékařem/záchranářem a budou schopni efektivně přivolaní zasáhnout třeba do minuty v každém městském distriktu u zraněného nebo zkolabovavšího člověka, pak by to bylo i funkční a žádná „morálka“ ve formě vynuceného voluntarismu by pak v efektivní ochraně každého člověka vyžadujícího pomoc při zranění nebylo zapotřebí.
Takže přirozené nemusí být morální, ale může dokázat najít takový mechanismus, že morální bude vždy okamžitý zájem vlastního jedince, který zároveň bude zákonem nařizovat ta omezení, která si vynucují ve finále samotnou integritu naší vlastní svobody činit sami svá svobodná rozhodnutí tak, že budu respektovat svobodu druhých a ve speciálně vymezených případech i zájem celku jako společnosti, odrážející nakonec i samotnou možnost vykonávat svobodně svá individuální práva.
a sakra….
Mr. Góra, zkoušíte po sobě ty vaše rozežvaněné elaboráty někdy číst?
Proč, když je možná ani nepíše, ale jen kopíruje?
Člověk dokáže být přirozený jen do té míry, do jaké svede odolávat svému instinktivnímu našeptávači – egu. Citát je hezkou ukázkou neschopnosti oprostit se od onoho pudového sobectví, které má většina lidí za svou přirozenou letoru. Jenže jde jen o habitus, reflektujeme převzaté vzory chování a myšlení, neb jsme se s nimi ztotožnili.
Kdo nám říká, že bychom neměli být sobci? Přirozené lidství, vrozený altruismus, Akvinského lex naturalis a Kantův mravní zákon, vše v jednom. Jenže ego hovoří hlasitěji :)
Hlavně, že to všechno jsou přirozené věci a ne umělé filosofické konstrukce, které se zrovna hodí. :-)
Jaké konstrukce? :) Poukazují na něco JIŽ jsoucího, nevymýšlejí nic nového.
Kant mravní zákon neformuloval, jen konstatoval jeho existenci v sobě. Můžete mu říkat superego, svědomí, intuice, jak libo.
To je slovíčkaření. Já zase můžu říct, že konstatuji v sobě existenci randiánského racionálního egoismu.
Zkrátka jsou to filosofické konstrukce.
Nemůžu za to, co se vám děje v hlavě. Klidně si myslete, že v noci slunce nesvítí, na skutečnost to nebude mít vliv.
mohu konstatovat existenci čehokoliv v sobě, a to nejsem Kant :-)
To jistě můžete, a že nejste Kant je evidentní. Jde o to, jestli mají vaše dojmy obecnou platnost. Egoismus není racionální, ale instinktivní. Je to taková živočišná potřeba iluze zajištěného bezpečí. Slyšel jsem, že jsou lidi, kterým to činí život snesitelnějším. No, proč ne?
Ve světě kolem mě se přesvědčuju, že mnohem obecnější platnost má racionální egoismus než kategorický imperativ. :-)