Umění prohrávat je v Čechách vůbec vzácné zboží, mezi politiky je nedostatek však přímo akutní. Dokud vyhrávají, sebevědomí z nich přímo cáká a je jim jedno, jestli vyhrávají podle pravidel, vedle nich nebo proti nim, hlavně, že vyhrávají, z gustem si zatančí na hrobech poražených. Jakmile ale začnou prohrávat – a nemusí jít hned o sestup z ligy, úplně stačí, aby to bylo v poločase o bod – spustí bojovný chorál stížností na porušování pravidel, i těch nepsaných (těch především). Vzdát se je slabost, uznat porážku je slabost, nepokusit se alespoň o jedno podražení soupeře zezadu je slabost, hrát podle pravidel je slabost. Slabost a hloupost, protože historie se neptá, jak kdo hrál, ale kdo vyhrál. Ve vyhrocené atmosféře, kde není prostor pro jiné mínění, jiné řešení a jiné vidění světa, není prostor ani pro porážku, protože uznat porážku znamená uznat, že jiné je možné. A tak kolem sebe politici kopají jak chcípající kobyla, chyceni v pasti nesmiřitelnosti. Vyhrožují, pomlouvají, lžou a vymlouvají se, hůř než malí kluci, když se vytahují se svými pindíky. Je to smutné na pohled a ještě smutnější na poslech, o to smutnější, že si ti tajtrlíci usurpují status strážců morálky, svobody a demokracie. Kozli zahradníkem, šampióni trapnosti. Umět prohrávat znamená umět vstát a začít znova a třeba příště zvítězit. Ale ti, kteří teď prohrávají a nedokáží to unést, raději zapálí stadión, než aby přiznali, že pro jednou narazili na soupeře, který je dokázal přehrát na jejich vlastním hřišti.
3 komentáře: „Umění prohrávat“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Škoda, že toto neřekl nějaký váš předek v Německu, tak ukřivděné a v demokratické volbě v r. 1933 neuznávající svoji prohru, sociálnědemokratické straně SPD na čele s posledním sociálnědemokratickým kancléřem Hermannem Müllerem, který se nedokázal smířit s vůli lidu, kterou ten projevil ve svobodných volbách v r. 1933 volbou strany NSDAP. Jak si to mohl pan předseda SPD tak „nesportovně“ a „nestátotvorně“ dovolit? Protestovat proti svému rozpuštění, když stejně jako Nečasovu vládu jeho SPD tehdy podporovalo jen 15% obyvatel? Proč nedokázal uznat porážku od pana Hitlera pan předseda SPD Hermann Müller? Proč se proti výsledku voleb, a tím vůle LID(l)u – tak vehementně bouřil?
Pan Zeman má přeci legitimitu voličů co jej volili! Víte kolik lidí volilo pana Hitlera? Jak více než pana Zemana! A proburšoasní liberální strany pošilhávající po mezinárodní podpoře (SPD a Křesťanská lidová koalice stran sdružené do koalice „Zentrum“) proradných Francouzů a Rotschildovských Britů, musela vystřídat domácí, pro národ a hlavně – STAT pracující vláda….Vláda LID(l)u, vládá dolních tehdy 78 milionů těch tzv. „prostých lidí“ mající dost západního vykořisťování a liberalismus, lidských práv a individualismu!!!
Škoda, že jste nenapsal podobně laděný článek do Völkischer Beobachter, Tribune, LID by z vás tenkrát měl radost a proradní maloměstští liberální individualisté by neměli šanci, když v sázce byl osud STÁTU, KOLEKTIVU, SPOLEČNOSTI a LIDu. Nikdo neměl právo zastávat individualistický oportunismus proti VĚTŠINOVÉ vůli…
Vy jste miláček, vás já nemít, tak bych si vás musel vymyslet. Jen se vám divím, že nemáte trochu sebeúcty.
Já za věc sebeúcty naopak ovažuji spíše potřebu na druhého reagovat infantilním pokusem o urážku, majíce přesvědčení že toto je ten argument, který dokáže dotyčného intelektuální nadřazenost a věcnou znalost týkající se diskusního meritu věci. Mimo samozřejmě snahu o censuru názoru svého oponenta, která ovšem vaši předchozí repliku zcela popírá..Viz můj předchozí vstup k vyjádření pana Bartušky, který patrně nebyl schválen jako konformní k přečtení věřících praktikantů jiného světonázoru než je místně praktikovaný ideologický katechimus :-)