Jo Nesbø: Netopýr

Snad kombinace mé spokojenosti s Nesbøvým Sněhulákem a bezradnosti mých bližních co mi koupit za knihu, kterou ještě nemám, tomu chtěla, že jsem dostal Netopýra, první knihu ze série o detektivu Harry Holym, v níž je Sněhulák sedmý v řadě. A bylo to zajímavé srovnání. Překlad je vyrovnaný (tj. kvalitní a čtivý), vypravěčské řemeslo dobře zvládnuté, a přesto je Netopýr svým stylem úplně jiná kniha. Zatímco Sněhulák je thriller, čistá akce od začátku do konce, Netopýr je více detektivka, osobní příběh detektiva, jeho tápání, hledání a osobních problémů (a proč to tak neříct – běsů) na pozadí vyšetřování vraždy norské dívky v australském Sydney. Netopýr není tak sofistikovaný, jako Sněhulák, zato je lidštější a ústřední postava v něm není jen prostředkem rozehrání efektního děje, ale sama je osou příběhu. Při srovnání Netopýra se Sněhulákem je vidět, jak Nesbø hledal svůj styl až k vypravěčské a – proč to zastírat – komerční efektivitě.

Pro českého čtenáře má Netopýr dva zajímavé aspekty: prvním je Holyho alkoholismus, se kterým zkraje bojuje, aby se mu nakonec podvolil (je zajímavé, že otrava alkohol nemá negativní vliv na Holyho intelektuální schopnosti s výjimkou artikulace), na kterém se ukazuje, že Norové mají s Čechy, a zřejmě i s dalšími Evropany, alespoň něco společného, totiž kult chlastu a z něj pramenící osobní a společenské problémy. Druhou je obraz Austrálie, Australanů a Austrálců v očích Nora, který je velmi blízký tomu, jak si Austrálii, Australany a Austrálce představuje Čech (tedy přinejmenším já) a je otázka, zda taková Austrálie skutečně je, nebo zda zde funguje něco jako sdílené evropské stereotypy o Austrálii.

Ale teď již nechám mluvit samotného Nesbøa, resp. komisaře Holyho a a hromadného vraha Toowoombu:

– „Před chvílí jste povídal, že jste je musel trestat.“
– „Á tohle. No, jak jistě víte, bývají psychopati často paranoidní nebo trpí jinými zvrácenými představami. Moje zvrácená představa spočívá v tom, že mým životním posláním je mstít svůj lid.“
– „Tím, že bude znásilňovat bílé ženy?“
– „Bezdětné bílé ženy.“
– „Bezdětné?“ podivil se Harry. Tenhle společný rys u obětí nevyplul během vyšetřování na povrch – a proč by vlastně taky měl? Nebylo nijak neobvyklé, že tak mladé ženy nemají děti.
– „Jistě. Copak jste to vážně nepochopil? Terra nullius, Harry. Když jste sem přišli, označili jste nás za bezzemky, protože jsme neosévali půdu. Sebrali jste nám naši zemi, znásilnili jste ji a před našima očima jste ji zabili.“
Toowoomba ani nemusel zvyšovat hlas. Slova byla znělá dost. „Takže vaše bezdětné ženy jsou teď moje terra nullius, Harry. Nikdo je neoplodnil, tudíž je nikdo nevlastní. Držím se pouze bělošské logiky a jednám jako běloši.