Karel Chlouba napsal pro Deník Referendum přesně to, co jsem chtěl a měl už dávno napsat já – výborný text Solidaritou proti charitě:
Někteří lidé volají po nahrazení sociálního státu charitou. Moderní charita je často fetišem, za kterým se skrývá úlitba vlastnímu svědomí. Filantropům se stává morálním obláčkem, ze kterého řídí mnohdy bezskrupulózní byznys, protože přece nemůžeme řešit peníze někoho, kdo platí péči o sirotky nebo postižené děti.
Charita ve větším měřítku je závislá na marketingových metodách a nese tak i jeho neduhy. Doslova se musí snažit lidské neštěstí prodat. Být tím, jehož neštěstí je prodáváno, zrovna na důstojnosti člověku nepřidá. Prodávaný obraz jeho samého je mu vštěpován. Staví ho to do role pasivního přijímatele milosrdenství, do role chudáka, jehož neštěstí je záležitostí pouze a jen jeho samého. Pomoc pak znamená takřka poddanství.
Proti charitě stojí solidarita. Solidarita je založená na uznání druhého jako plnohodnotného člověka, jehož důstojné bytí vyrůstá ze sociálního řádu (sociálního prostředí), který je zase kolektivním dílem. Solidarita není jen umělým narovnáním vznikajících nesouladů, (…) je emancipačním aktem.
Výdobytkem solidarity v modernizujícím se světě byl sociální stát, který měl zaručit, že si společnost bude vždy do nějaké míry rozumět, nerozpadne se. Čím dál více se však na sociální stát hledí jako na okrádání individua, na vynucenou charitu. Avšak stejně jako žádnou individualitu nelze vytrhnout z kolektivu, ve kterém vyrostla (…), není ani možné uvažovat o individuálním výdělku bez sociálního řádu, ve kterém vznikl.
Není lepší pěstovat si vzájemnou solidaritu, než jakousi kulturu bezkontaktního milosrdenství filantropické šlechty?
Tribun 
Tak tady Tribune očekávejte další nájezd těch jediných správně liberálních „pravd“……to si zase počteme :/
No vzdyt budte solidarni.
Nevím jak v zahraničí, ale v ČR je problémem např. to, že charita, často realizovaná prostřednictvím různých nadací, se stává nástrojem, jak vylákat z lidí peníze, které potom putují úplně jinam, než potřebným. Často v tom případě na chod samotné nadace a jejích provozovatelů.
Tím nezatracuji charitu jako institut (jeden z možných, jistě ne samospásný), jen upozorňuji na jeden neblahý jev, podle mých zkušeností častý.
Jistá nebezpečí nepochybně skrývá i solidarita pod kuratelou státu (nebobtnání k netušeným rozměrům, kdy každý bere na něco nějakou dávku, příliš velká míra přerozdělování atd.), ale o těch se tu jistě lépe rozepíší jiní.
Není náhodou „solidarita pod kuratelou“ protimluv?
Potřeba přerozdělovat individuální příjmy na základě zákonného nařízení je většině lidí pochopitelná, pokud to nezabíhá do extrémů. Přitom jestli to někdo chápe anebo ne, nezávisí na automaticky na tom, jestli dotyčný patří do množiny, která přispívá, anebo do té, která čerpá.
Jenže slovo solidarita jsem měla vždycky spojené s dobrovolností, navzdory snaze minulého režimu mi to vymluvit.
Takže pro státní sociální systém bych asi volila jiné označení.
Mimochodem, solidarita s potřebnými se může projevovat i jinak než finanční pomocí. Třeba neplacenou prací.
Není to lepší.
Charita v sobě obsahuje jakýsi nevyslovený (a někdy i vyslovený) tlak na příjemce pomoci, aby byli sami aktivní, na svou situaci si nezvykali (ale trochu se za ni styděli) a brzy být příjemci pomoci přestali.
Nucená solidarita toto popírá, navyká své příjemce na zásadní OMYL, že jejich život je sám o sobě cenný a hodný podpory druhými a inspiruje je k tomu, aby ve stejném parazitním duchu pokračovali a vychovali k tomu své děti.
Nucená solidarita vytvořila Chánov, Luník IX a časem vytvoří takový odporný protitlak emocionální veřejnosti, utržené ze řetězu, že se budete divit.
O penězích a utržené ztrátě se nebavím (ač jsem v jádru egoista), protože ve společnosti, v níž se pohybuju, je s pohrdáním pohlíženo na lidi, kteří se vyhýbají charitě, zatímco s určitým nesouhlasným pochopením na lidi, kteří se vyhýbají nucené solidaritě.
Finančně to pro donátory vyjde zhruba nastejno.
Jaký je rozdíl mezi solidaritou a charitou?
Je to snad to, že solidarita je povinná a charita je dobrovolná?
Znamená to tedy, že Robin Hood si vynucoval solidaritu u bohatších?
Je solidarita, když vás okrade bezdomovec?
Nebo je snad solidarita jen to, co provádí lidem stát, a vše ostatní je charita?
Ze své zkušenosti vím, že jsou dva typy lidí. Ti jedni solidaritu dělají a ti druzí o ní mluví. Do jaké kategorie patříte vy?
Právě hledáme dobrovolníky pro organizaci dětského tábora pro chudé děti na sezónu 2015. Kdo z vás, kteří tak krásně píšete o solidaritě, nám chce pomoc a pro koho z vás je pojem solidarita jen příjmání od druhých?
Telefon?
734 390 926, pan Folwarczný
nebo
777 187 100, pan Kudláček
Neptal jsem se na telefonní seznam. Vy to organizujete tak mi dejte vaše číslo.dva lidi nejste a nevidím důvod volat někomu kdo tu nic nerikal
Já to neorganizuji, to jste mě špatně pochopil. Já jen pomáhám. Organizují to ti dva zmínění pánové.
Kdo chce pomoct, heldá způsoby, kdo nechce, ten hledá důvody…
Mám vas za křivkou nulu. Vypprý hledáte ale dáte mi kontakt na jiné lidu. O to hnusnejsi je vaše hraní na city. Jste parazit co me už naprosto nezajímá. Myslel jsem si ze nějaký internetový liberál něco sam dělá ale všichni jen zvani. Nezajimate me bez ohledu jaké další telefony či lži nebo jiné nesmysly tu predvedete
To máte tak. Já vás k nám přivést nemůžu, protože bych se za vás musel zaručit, a to nemohu, protože vás neznám. Respektive mi přijdete jako hulvát, takže bych to ani neudělal. Pokud chce projevit solidaritu, musíte se sám DOBROVOLNĚ nabídnout tomu, kdo ji organizuje. A nebo můžete hledat vytáčky a důvody, proč raději sedět doma na zadku a nadávat na internetu…
Ulevil jsissvé ulhane dusicce virtuální pseudoorganizatore co o pomoci jen zvaní na netu
Dikce vašeho krátkého textu navádí k domněnce, že patříte mezi ty, kteří si solidaritu vynucují. Když to nejde prostřednictvím státu, tak alespoň (poněkud neomaleným) morálním apelem. Jako ti, kteří u nás v ulici vytrvale nabízejí tretky s vyděračskou otázkou: „Přispějete na nemocné děti?“ Občas nějakého hejla z venkova vytěží.
Právě naopak! Solidarita musí být ze své podstaty dobrovolná. Všechno ostatní je jen prostá krádež.
To jen socialisti se nám snaží naordinovat svůj newspeak, aby tak ospravedlnili okrádání jedněch druhými.
Stejně tak trest smrti zůstane vždy vraždou, i když ho bude provádět úředník s razítkem.
A ten telefon ?
734 390 926, pan Folwarczný
nebo
777 187 100, pan Kudláček
Aby bylo jasno – vy jste ten, který o solidaritě jen píše, nebo ten, který ji provádí?
Je-li ten dotaz směřován ke mně, pak vám sděluji, že mě solidarita v podstatě nezajímá. Jen mě zaujal popsaný rozpor mezi solidaritou a charitou, proto jsem upozornil na jeden jev, který jsem vypozoroval v souvislosti s charitou (14.11. v 02:35). Jak si tam můžete všimnout, vyjadřování k solidaritě přenechávám jiným. Kapišto?
Tím se to vysvětluje…
To je zajimavy citat vp. Tribun. Nasel jsem si kvuli tomu jak vnima rozdil mezi charitou a solidaritou anglicky mluvici prostredi. Zhruba je to asi tak, ze charita je jednosmernym aktem – socialne nepotrebny pomuze socialne potrebnemu (bohati by meli pomahat chudym). Solidarita naproti tomu je aktem vzajemnym (musime si vsichni navzajem pomahat).
Myslim, ze solidarita vyzaduje kollektiv, ktery navzajem sdili urcite hodnoty (napr. navzajem si pomahat) a do jiste miry souhlasi s jejich naplnovanim. Ja pomuzu tobe, protoze vim, ze kdyz budu potrebovat, pomuzes zase ty me. Nejsem si jist, nakolik moderni socialni stat tak, jak jej zname z Evropy, naplnuje principy solidarity. Socialne nepotrebni do socialniho systemu plati, socialne potrebni z nej cerpaji. To je charita, ne solidarita.
Solidaritou by bylo, kdyby I socialne potrebni nejak pomahali tem nepotrebnym (napr. v jinych nez ekonomickych aspektech). Neco podobneho se pokousela v ceskych podminkach vynutit Necasova vlada (verejne prospesne prace) a skoncilo to rozhodnutim ustavniho soudu, ktere v praxi znamenalo, ze solidarita potrebnych s nepotrebnymi odporuje lidske dustojnosti, tak jak ji chape socialni system. US v podstate potvrdil, ze socialni stat je nasilim vynucovana charita, nikoliv solidarita.
Problemem je take to, ze dneska z nejruznejsich duvodu ta “potrebnost” je dlouhodoba zalezitost. Ve spolecnosti, ve ktere jeji cast stravi podstatnou produktivni cast zivota jako potrebni, je prostor pro solidaritu omezen. Socialni stat bohuzel casto problemy prohlubuje tim, ze jak z prijemcu, tak z prispevatelu socialniho systemu dela jeho otroky. Z prijemcu tim, ze je na pomoci statu cini zavislymi, z prispevatelu tim, ze je stahuje z ekonomicke sobestacnosti do oblasti kde jim realne hrozi, ze i oni se stanou klienty socialniho systemu.
Asi souhlasim s citatem v tom, ze charita neni resenim, ale nesouhlasim s tim, ze vydobytkem socialniho statu je solidarita. Z kommunistickeho “Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb” zbylo jen to o potrebach. Protoze aby clovek prispival podle svych moznosti, to se v komplexnich spravnich jednotkach jako je stat musi vynutit nasilim.
To je zajímavý pohled, stojící za úvahu. Díky.
Pane Kreunzfelde, naprosto správně. Přesto nebudu úplně souhlasit. Říkáte velice správně, že: „Solidaritou by bylo, kdyby I socialne potrebni nejak pomahali tem nepotrebnym (napr. v jinych nez ekonomickych aspektech).“.
Máte pravdu, ale to se nikdy nestane krom trhu práce, kde bohatým slouží za úplatu ti, jejichž vzdělání nedosahuje takové úrovně, aby nemuseli dělat v oboru služeb, ale v intelektuálně exponovaných oborech průmyslu nebo ekonomiky v oblasti řízení procesů, IT, telko/energetice. Když se podíváme jak funguje sociální stát ve Skandinávii, tak tam opravdu není jako u nás v postkomunismu jen „softverzí třídního boje“ prostřednictvím autority státu a jejího donucovacího aparátu, ale tam socialisté, prosím znovu opakuji, socialisté, nikoli postkomunisté a komunisté jako u nás, se svoji snahou o třídní reverz, který pak končí objetím s někým, se kterým by se na západě žádný socialista nemohl nikdy spojit. Berlusconni nebo Murdoch jsou natolik nepřijatelné persony pro levici, že tam někdo jako Sobotka koalovat s analogií českého Babiše, byla by z něj do rána politická mrtvola.
Takže jak probíhá ona dvourozměrnost, slovy IT specialistů onen „duplex“, sociální koheze v tom, jak stát vybírá a následně přerozděluje daně? Jednoduše, nejsou to jen sociální dávky, v Dánsku neexistuje u nás nejvyšší daň, které se říká sociální pojištění, které je asi takové „pojištění“ jako bych si já pojistil šťastné manželství tím, že své ženě budu každý měsíc odevzdávat celou svoji výplatu. Skandinávie penzum vybraných daní nedává jen na podporu potřebným, ale právě z dobrých 50-60% na infrastrukturní a rozvojové projekty pro oblast podnikání, do kvality vymahatelnosti obchodního práva, do efektivní samosprávy živnostenských, stavebních a dalších úřadů, které efektivně slouží podnikatelům. Ne těm Kellnerům, Topolánkům a takovým co je Zeman vozí do Číny a pak se jejich soukromými letadly s koženými klubovkami a pojízdným barem a příjemným ženským personálem vozí zpět.
Ne, ve Skandinávii je to pro všechny podnikatele, které na území své země vytváří nějaké hodnoty. Ne jako pan Kellner, který tyto hodnoty vytváří v offshorovém daňovém ráji Nizozemsku, ideálním pro finanční instituce provozující swapové fondy, bondové a měnové instrumenty integrované do vysoce spekulativních „subprime“ produktů. Tohle na západě udělat kdokoli kdo si říká levice, byl by z ní okamžitě vyobcován.
Navíc ve Skandinávii podporovat ten ekologicky nejšpinavější průmysl, snažit se prolamovat težební limity anebo horovat pro stavbu jaderné elektrárny, jejíž náklady by navíc převýšily jakékoli příjmy z takto vyrobené elektřiny, tak je politickou mrtvolou také. Stejně jako třeba v Německu nebo Rakousku. Vůbec zaměřovat se na výrobu elektřiny, které máme v současné době přebytek a vyvážíme ji (tady je vidět, kdo je vyspělý a kdo rozvojový – ti vyspělí si nezamořují své území nadměrnou výrobou energií mimo obnovitelných zdrojů, ale občasné výpadky si raději dovezou, ti rozvojoví nic hodnotnějšího neumí, proto těží, plundrují nerostné suroviny a krajinu, zatímco těm, co tu energii prodávají, tak ti chodí v čistých městech se spoustou zeleně do práce do kanceláří naproti těm, kteří žijí v okolí třeba Dolního Jirětína, pak rozdíl v kvalitě života a životního prostředí je dost markantní).
Takže solidaritu beru jako nedílnou součást moderně fungující demokratické společnosti , ale takovou jakou pěstují skandinávské země, tedy nejen solidaritu bohatých s chudými, ale všech se všemi prostřednictvím kvalitně fungujícího státu který jen nerozdává, ale který podporuje i ty schopné a ekonomicky tvůrčí a kreativitu podporuje např. kvalitním školstvím (Finsko) a diverzifikací úspor všech vrstev společnosti (v tomto případě těch příjmově bohatších) povinný soukromým fondovým důchodovým pilířem, který reflektuje příjmovou stránku ekonomicky aktivních spořitelů namísto nivelizující téměř rovné, ale hlavně pro všechny nízké, státní penze jako je u nás.
Tak dobře smotané polopravdy jsem už dlouho nečetl….chlape, skoro jsem chtěl na chvíli s Vámi souhlasit, ale pak jsem si to přečetl podruhé a viděl jsem jak mezi „solidaritou“ už zase čouhá egoismus „úspěšných“… :/
Vp. Broz, to co pisete dava smysl. Kdyz prava a povinnosti jsou dvema stranami teze mince zodpovednosti socialniho systemu, tak je tam urcite vetsi prostor pro solidaritu a mensi pro nasilim vynucenou charitu. K tomu jak jste spravne napsal je jeste potreba kvalitne fungujici stat. Aby si potrebni/nepotrebni nemuseli myslet, ze nerovnost/rovnost je produktem nespravedlnosti. Pak muze prijit situace, kdy lide si pomahaji navzajem, nikoliv jednosmerne a kdy o tom existuje jakysi konsensus.
Nemam dost osobnich zkusenosti se severskym typem socialniho statu, ale ruzne utrzky co jsem o nem cetl, ho popisovaly trochu jako Vy. Zaroven jsem ale od jeho poddanych slyseliI celkem ostrou kritiku ne nepodobnou kritice socialniho systemu v Cesku (vysoke dane, neadresne rozdavani zdroju bez ohledu na potreby ci zasluhy o fungovani systemu).
Chapu, ze solidarita muze fungovat na urovni kibbutzu, nebo nejake relativne homogenni spolecnosti. Premyslim ale, jestli muze fungovat v komplexnim systemu, jako je dnesni evropsky stat. Mate miliony lidi, kteri jsou stratifikovani socialne, ethnicky, ekonomicky, i nabozensky. Nesdileji nutne stejne hodnoty, “vzajemnost” te solidarity je narusena, nebot jejich vztah k systemu se dost casto nemeni a dedi se to i z generace na generaci (cerpatele zustavaji cerpateli a prispevatele prispevateli). Mohou spolu byt solidarni, bez toho, aby jim nekdo “solidaritu” vnutil nasilim?
Nemohou, neboť nejde o solidaritu (které se člověk účastní proto, že sám neví, kdy bude od těch, jimž přispívá, pomoc potřebovat).
Je zcela iluzorní, aby dnes, kdy občan platí dávky „na cikány, svobodné matky a povaleče“ (úmyslně vulgarizuji), předpokládal, že až se on ocitne v nouzi, jmenovaní mu pomohou a podpoří jej.
Řešením by bylo učinit „solidaritu“ opět dobrovolnou – a třeba závazně určit její výši (než si lidé zvyknou opět přispívat sami), ale nikoliv její příjemce.
Vážení diskutující, ještě mi prosím ujasněte význam slova potřebný/nepotřebný.
Pro koho, resp. k čemu je potřebný (žádoucí) člověk, který je sociálně potřebný? Není ta formulace zvolena špatně? Potřebující, závisející, možná. Ale potřebný nikoliv.
Slovo potřebný ve smyslu „ten, kdo potřebuje pomoc“ se vyskytuje v bibli.
Např. Deuteronomium 15:11.
Řekla bych, že v kontextu, v jakém se to obvykle používá i mimo kostel, tomu většina lidí rozumí.
Děkuji za osvětlení. Mj. i v té Bibli stojí v angličtině napřed poor a pak teprve needy.
Stejně mi přijde jako kolize výrazů, když máme stejný pojem pro slovo značící užitečný, žádoucí, nutný pro realizaci něčeho na straně jedné a tentýž výraz používáme pro obtížně schopný existence bez pomoci druhých.
Nehledě k tomu, že většina těch, označovaných jako potřební, té existence schopni jsou, jen jsou líní.
„Tak at jedi kolace…“ :/
Jinak – mateni pojmy mne bavi treba u dalajlamy, kdyz tvrdi ze protoze rikame „ja“ a soucasne „moje telo“, tak to znamena ze telo je „obal“ meho ja, ktere zustane zit i kdyz telo zemre…..co zalezi na faktech, kdyz nastupuje slovni vira „pravdy“…
Soudruh mluvi jako bolsevicka kniha :o)
Hmmm…. a souhlasíme s čím, nebo rozporujeme co ?
Já jsem občas trochu pomalejší….