Člověk se stále dozvídá něco nového. Tedy alespoň pro sebe nového, ve skutečnosti může jít o něco, co funguje již delší dobu. Kupříkladu já jsem až teprve nedávno zjistil, že existuje trh takzvaných P2P půjček (stačí zadat do libovolného vyhledávače), na kterém si lidé půjčují peníze bez banky sami mezi sebou, jen z využitím zprostředkovatele.
Svým způsobem to není špatný nápad. Když mohou lidé sdílet auta nebo byty, proč by nemohli sdílet peníze? Ani úrok jako takový v tomto případě nevidím jako problém, protože si lidé mezi sebou půjčují peníze kryté prací, nikoliv peníze vytvořené z ničeho jako v případě banky. A cokoliv, co oslabí moc bank, je dobré.
Problém je ale výše úroků, o které na těchto P2P sítích běží, a ty jsou podle mě ve většině případů už daleko za hranicí lichvy (kterou jsem si soukromě definoval jako úrok na kreditních kartách), přes 30%, ale i 50% či 80%. Již podle toho lze usoudit, že tato platforma není záležitostí komunitní svépomoci, ale tvrdým byznysem a dost možná poslední štací pro ty nejzoufalejší. Ostatně samy servery označují lichváře, kteří jejich prostřednictvím půjčují na 50% a vyšší úrok, geniálním eufemismem investor.
Jenže člověk, který je ochoten si půjčit na 86% p.a. je buď podvodník, nebo zoufalec, který nepotřebuje další půjčku, ale pomoc. Špatně je podle půjčovat na takto vysoký úrok (člověk, který si říká investor, přece musí vědět, že takto vysoký úrok je ekonomicky absurdní), ale stejně špatně je takovou lichvářskou půjčku i zprostředkovávat, a žádné výmluvy typu že dlužníci jsou svéprávní, odpovědní sami za sebe a když to chtějí, tak je třeba jim vyhovět, neobstojí, stejně jako neobstojí v případě drogového dealera.
Na příkladu P2P půjček je dobře vidět, jak v zásadě dobrou, nebo alespoň neškodnou věc, dokáže bezskrupulózní a neregulovaný byznys zkazit.
Tribun 
Tady naprosty souhlas. Je otazka jestli lichva, je-li otevrene anoncovano RPSN ci vyse uroku, by melo byt z principu zakazano, ci omezeno treba jen vysi castky, aby se nejednalo z hlediska vyse celkoveho zavazku pro bezne vydelavajiciho cloveka nesplatitelnou castku. Jinak by vsechny firmy co nabizeji uvery mely byt obchodni inspekci donuceny jasne ve vsech konceptech uverovych smluv uverejnit vyse uroku ci celkovych nakladu na spravu uveru a pak i uvest nominalni castku za dane obdobi, co zaplati zakaznik navic.
Maximální informační transparentnost je základ, ale sama o sobě nestačí. Jsou lidé, kteří to prostě nepochopí, jsou lidé, kteří jsou zoufalí a je jim to jedno, ale i takoví mají právo na ochranu. Je to totéž, jako když se pokoušíte zachránit sebevraha. Samozřejmě, že každý má právo spáchat sebevraždu, ale ve většině případů se jedná o akt zoufalství a beznaděje a úplně stačí toho člověka zadržet, aby se vzpamatoval a začal fungovat. O lichvě (drogách, bezdomovectví, etc.) to platí jakbysmet.
Já autora chápu. A jsem přesvědčen, že to myslí dobře. Ostatně na první pohled není možné s názorem, který článek prezentuje, nesouhlasit.
Ale jen na první pohled.
Kdo má vůbec právo určit, že nějaké procento je nemravné? Pro autora je to, jak píše, úrok na kreditce, pro mě osobně něco mezi 10 – 15 %, pro jiného třeba 80% a pro jiného to může být nula.
To je něco tak nesmírně subjektivního, že to není možné posuzovat nikým jiným, než tím, kdo se transakce účastní.
Neodsuzuji autora za to, že cítí potřebu chránit možné oběti lichvy. Ale ptal se také jich? Zda o takovou ochranu stojí, zda se za oběti lichvy považují?
Půjčka je obchod, jako každý jiný. A úrok není jen platba za onu půjčku. Zobrazuje i rizika obchodu, která z něj plynou. Vrátí, nevrátí? Vezmu si na něm něco, pokud nevrátí? A podobně.
Osobně se na půjčky dívám jako na normální obchodní transakci. Jsou tam dvě strany a něco si dohodnou. Nikdo je nenutí, je to jejich volba. A nikdo, podle mého názoru, nemá právo jim do toho mluvit.
Sám jsem si již půjčil a vždy jsem přesně věděl kolik a za jakých podmínek vrátím. Kdyby mi to nevyhovovalo, nepůjčím si. Na druhou stranu mám kamaráda, který má firmu, která půjčuje. A pokud někdo spadne do dluhové pasti, jak vím z vyprávění, kterým nemám důvod nevěřit, je to v drtivé většině jen a pouze jeho vina. Ale sorry, těch mi líto není.
To byste se stejně mohl ptát, kdo má právo určovat, kolik se smí jezdit v obci, nebo jaká má být minimální mzda? Jsou to prostě do značné míry administrativně-technické parametry, které by stejně dobře mohly být o něco vyšší nebo nižší a v poměrně širokém intervalu nemají etickou dimenzi.
Půjčka jistě je obchod jako každý jiný – a to je jádro pudla, protože žádný obchod nemůže být zcela neregulovaný a přípustný jen proto, že je to obchod. Nelze se vyvléci z odpovědnosti za své jednání výmluvou na trh.
Nesouhlasím ani s tím, že by si postižení lichvou za to mohli pouze a jedině sami, protože oni žijí v nějakém prostředí, které je ovlivňuje (hodnotový systém, reklama, etc.) a pokud někdo nemá intelektuálně na to princip půjčky pochopi, nebo prostě jen udělal chybu, tak to není důvod k tomu, aby mohl někdo jeho nedostatečnosti zneužít k vlastnímu prospěchu, ale naopak ke zvýšené ochraně.
Chca nechca (jak já jen miluju tenhle obrat) musím reagovat. Jde o to, že Vaše reakce je pro řadu čtenářů logická a správná. Přesto s ní nesouhlasím.
Protože vycházím z toho, že půjčka, jak jsme se shodli, je obchod, neberu v potaz první dva příklady, které nejsou nejšťastnější. Omezení rychlosti nemá s obchodem nic společného a minimální mzda je leda tak dobrá pro snížení možnosti zaměstnání těch nejnižších příjmových skupin.
Pokud tedy budeme hovořit o půjčce jako obchodu, pak její nadbytečné regulování představuje zcela zbytečné omezení obchodu.
Jsem velkým zastáncem minimalizace vlivu státu na jakoukoli lidskou činnost. A domnívám se, že již nyní máme dostatek mechanismů, které zamezí tomu, co popisujete ve své reakci. Veškeré obchodní činnosti jsou již nyní tak přeregulované, až to není hezké.
Píšete, že by měli být chráněni ti, kteří princip půjčky nepochopí. Jenže ti jsou chráněni již nyní. Tím, že jsou nezpůsobilí k právním úkonům a nemohou tedy smluvní vztah uzavřít. Co dělat víc?
Víte, ochraňovat je strašně hezké a určitě i správné, ale jak se říká, všeho moc škodí. Neustálá ochrana totiž z lidí postupně vychovává nesamostatné jedince, kteří necítí žádnou zodpovědnost za své činy.
Pokud bych podnikal v poskytování půjček, nikdo mě ochraňovat nebude. Naopak. Bude jen a pouze mým rizikem, pokud mi třeba nikdo nevrátí ani korunu. Měl jsem si žádosti prověřit a smluvně ošetřit.
Na druhou stranu je ale třeba být srozuměn s tím, že pokud budu na té druhé straně onoho vztahu a nezaplatím, tak třeba přijdu o barák.
V žádném případě neobhajuji nějaké podvodné aktivity. Známe je snad všichni. Volání na drahá telefonní čísla, zatajené poplatky a podobně.
To jsou ale podvody, které s obchodem jak ho znám já, nemají nic společného. To je neobhajitelné.
Ale vždy budu hájit obchod, který je transparentní. Chci si půjčit tolik a tolik, zaplatím za to tolik a tolik. Jasné podmínky, jasné úroky, jasná čísla. To je to co obhajuji.
Ale do konkrétních čísel by nikdo neměl mít právo mluvit. Ono by se totiž mohlo stát, že by časem byly k dispozici jen ty podvodné nabídky, a ty se neřídí už vůbec žádným zákonem.
Pokud nechceme, aby obchod reguloval nás, musíme my regulovat obchod. Tady bohužel žádnou třetí cestu nevidím. Podstatou lidského bytí totiž je zmocňování se světa, do kterého jest člověk vržen, proto rezignace na toto zmocňování se (regulaci) je rezignací na naše lidství. Nemůžeme být více člověkem, dovolíme-li obchodu (trhu), aby on reguloval nás, namísto toho, abychom my regulovali jeho. Abyste mohl nechat obchod neregulovaný, musel byste ho izolovat do vlastního „vesmíru“, které by neměl žádný vliv na uspořádání a fungování lidské společnosti, pak by ovšem zase jakýkoliv obchod ztratil veškerý smysl.
Zajímavá myšlenka, která podle mého názoru dalece přesahuje možnosti komentářů WordPressu.
Nebudu jí proto nijak rozvíjet, jen podotknu, že obchod, použiji komplexnější výraz trh, je vždy limitován námi, lidmi. Naopak to nefunguje a vlastně ani není dost dobře možné
Pokud to vztáhnu k oněm půjčkám a úvěrům, pak není podstatné, jaký je úrok, ale jaký je zájem. Mohu do zblbnutí nabízet půjčku s jakkoli astronomickým úrokem. Ale pochybuji, že najdu klienta. Ten se objeví ve chvíli, kdy i pro něj bude moje nabídka výhodná.
Jestli jde o to nakrmit děti alespoň ještě dnes, pak je půjčka výhodná vždy. Pokud jako rodič necháte děti zemřít hlady, protože je půjčka ekonomicky nevýhodná, pak jste z biologického hlediska fatálně selhal.
Promiňte, to myslíte vážně? Tohle již nemá s meritem věci vůbec nic společného. Je to jen populistický výkřik hrající na jakousi pseudohumanistickou strunu. Připomíná mi to ten starý vtip „…a vy zase bijete černochy.“
Upřímně, v mých očích takový rodič fatálně selhal již tím, že se rodičem stal. A bohužel i přehnaný ochranářský přístup, který propagujete, k existenci takových nezodpovědných jedinců přispívá.
Takže jste pro sterilizaci chudých, nebo jak tomu máme rozumět? Proč se vy liberálové vždycky tak trapně odkopete. A mimochodem, v tomto případě vůbec nejde o humanismus, ale o materialismus.
To mi připomíná úvahy o „rase jedinců rozumu mdlého“ kterým je souzeno aby jim vládli jiní – koncem 19 století se na tohle téma konaly i antropologické výzkumy.
Ti liberálové jsou vůbec divní – jaksi apriori předpokládají že všichni lidé jsou naprosto identičtí (snad naklonovaní) jedinci co se rodí se stříbrnou lžičkou v pusince. :)
Tak to pro vás mám také jeden hodně starý vtip:
„Jestliže někdo, kdo se zadlužil, nemá peníze na zaplacení, má však obilí, obchodník vezme jako svůj úrok obilí podle královské vyhlášky; jestliže vzal úrok nad 100 qa z 1 guru obilí [nebo] nad 1/6 šekeli a 6 zrnek z [1 šekelu] stříbra a přijal jej, přijde o všechno, co dal jako půjčku. “
(Překlad ze stély Chammurapiho zákoníku.) Ten král musel být komunista. :-)
K posledním třem reakcím na můj komentář. Tribun a brtnikvbrlohu naleznou reakci v mém dnešní článku zde:http://wp.me/p1IMtg-TQ
Nicku oh bych pak doporučil posuzovat Chammurapiho zákoník v kontextu. V loňském roce se na toto téma vyskytla poměrně zajímavá bakalářská práce na MU. Nemám nyní k dispozici podrobnější údaje, nicméně doporučuji si jí dohledat. Pokud tuším správně, bylo to na ekonomicko – právní fakultě.