V rozhovoru pro LN Luuk van Middelaar mj. říká:
Evropa se skrze peníze, které mají lidé v peněžence, stala součástí jejich každodenního života. Dřív to tak nebylo, integrace se týkala spíš technických věcí, například norem pro fungování vnitřního trhu či pravidel hospodářské soutěže. To je něco pro úředníky a diplomaty nebo pro zájmové skupiny, jako jsou zemědělci, nikoliv ale pro širší veřejnost.
Také v tom slyšíte přísloví o tom, že co oči nevidí, to srdce nebolí? I proto mne tento citát zaujal jako připomenutí toho, jak člověk funguje, ale také jako příklad toho, co má člověk před očima a může si to snadno domyslet na základě obecně dostupných znalostí, a přesto mu to kolikrát nedojde, dokud mu to někdo takto nenaservíruje přímo pod nos. Tady je totiž důvod, proč je EU tak říkajíc v krizi – protože až teď byli lidé donuceni brát EU na vědomí jako něco konkrétního a reálného.
Tribun 
To je svérázný a jistě nesprávný výklad. Vychází totiž z předpokladu, že všichni v západní Evropě mysleli jako Češi (tj. měli ke sjednocení Evropy živočišný odpor).
EU je v krizi bezpochyby z jiných důvodů, než že si lidi konečně všimli, že existuje. Zřejmě nejtrefnější je postřeh, že evropské společenství je vybudováno pro bezproblémové časy, ale není stavěno na doby krizí. Další trefný postřeh je, že v celé Evropě byli lidé přinejmenším celé jedno století, že jejich národ je to nejcennější, co na světě existuje, a byl dáván do (i ostrého) kontrastu k ostatním (sousedním) národům a nyní najednou má být vše jinak a význam národa se má umenšovat. To je obrat, který mnozí nedokáží skousnout (ostatně v ČR je to vidět velice názorně).
Podobne ako wollo si myslím, že EÚ je v kríze z iných dôvodov ako kvôli spoločnej mene, ale môj dôvod je iný, ako wollov. Myslím, že je to preto, že EÚ nerobí to, čo dlhé roky hlásala. Je tu rozpor medzi slovami a skutkami a ľudia Európe pomaly prestávajú veriť.
Ja som si napríklad myslel, že EÚ má prísne protikorupčné štandardy a keď budeme v EÚ, nebude sa dať tak jednoducho rozkrádať zo štátneho. Zistil som, že pravdou je úplný opak, že Európa vedela len pekne proklamovať, ale skutek utek.
A úplné a dokonalé rozčarovanie priniesli udalosti na Ukrajine a európsky dvojitý meter na ľudské práva.
Souhlas s nickem wollo. Kdyby ten van Middelaarův citát platil, tak si například velká většina těžce zkoušených Řeků nebude přát zachování Eura… Euro existuje už dost dlouho, takže většině lidí, která jím platí, je jasné, že dnešní otřesy se odvíjejí od dvou základních věcí: Tou první jsou eurobyrokraté, kteří fungující systémy dokázali mrvit vždycky. Hodně lidí to dřív moc nebolelo, ale pak se k tomu přidal reálný prožitek z hospodářské krize, který jasně ukázal, že špatně fungují i základní ekonomické mechanizmy. No a tady vedle eurobyrokratů svůj díl spoluodpovědnosti nesou rovněž jednotlivé státní reprezentace a politické elity, které raději vždycky budou svalovat vinu hlavně na „Brusel“, než aby přiznaly, že je pohání vlastní ekonomické zájmy a sobecká touha po maximálním zisku. „Vtipné“ je pak na tom hlavně to, že tuhle politiku dokážou zkušení matadoři různé velikosti a významu provozovat jak v rámci EU, tak současně i v domácím měřítku. Viz u nás ze široké plejády výtečníků různých politických barev třeba takový Mr. Rath, jehož pověst antirežimního Jánošíka je postavena na tom, že si svojí valaškou chtěl odesknout vedle krajského rozpočtu i „zasložený“ desátek z evropských dotací, ale přišlo se mu na to (když už tedy NavajaMM zmínil tu protikorupční problematiku).
No, přišlo se mu na to, z zní jako kdyby bylo odhaleno něco, o čem se ani netušilo. Zrovna v případě Ratha se dá mluvit spíše o tom, že byl obětován. Kdyby se chtělo, tak by se takhle mohlo „přijít“ na něco skoro každému.
Přišlo se mu na to, protože si tak moc věřil, že si nakonec přestal dávat pozor; resp. dost možná to bral i jako adrenalin. A jinak je mi vcelku jedno, jestli jeho pád způsobila nějaká válka gangů, protože sám k nějaké maffii nepatřím. Pro mě to proto byla především jedna z pijavic, která dělala politiku hlavně proto, aby se mohla přisát na veřejné rozpočty.
EU je v krizi především proto, že Evropané většiny národů začínají chápat bruselské pokrytectví, dosud skrývané manipulačními technikami. Působí to dojmem jednosměrné ulice, v níž (jak říkají dopravní předpisy) je zakázáno couvat.
Stále jen hrdě vpřed! Dokopeme vás k naší představě štěstí, i když nechcete.
Dejá vu…..
Kdy já už to jednou zažil? A jaký to vzalo konec?
„Evropa se skrze peníze, které mají lidé v peněžence, stala součástí jejich každodenního života. Dřív to tak nebylo, integrace se týkala spíš technických věcí, například norem pro fungování vnitřního trhu či pravidel hospodářské soutěže.“
Ten pán si asi nezjistil jak EU fungovala do vzniku EMU, tedy EHS mezi lety 1958 až 1993, dobrých 35 let!!!
Žádné peníze, ale právě zásadní konvergence hospodářské politiky a pak PŘEDEVŠÍM zásadní transformace Evropy NÁRODNÍCH STÁTŮ na nadnárodní bezcelní zónu volného obchodu, kde končí zásadní role státního protekcionismu a ochranářství a vítězí konkurenceschopnost a tím i spotřebitel.
Nebyly to žádné peníze, co by lidi spojovaly (nakonec silné nostalgie u Němců na Marku pořád existuje, Britové mají pořád libru, Švédové korunu, na euro si zvykli hlavně Nizozemci a Portugalci, nikdo po Guldenu ani Escudu nevzdechne).
Takže co lidi sjednocovalo v EU? Myšlenky, společná politika a následně harmonizace procesů. Volný pohyb lidí, kapitálu a zboží potřeboval několik zásadních POLITIK, bez kterých by nevznikla nejbohatší volná zóna světa, ale chaos.
Proto je potřeba aby si pánové, co tu výše píší bludy, které nemají s EU filozofií nic společného, dokonce nám tu píší něco o nějaké krizi, projeli nedávné politicko-strategické dokumenty které nám ZÁSADNĚ přibližují nám historii západní Evropy do své dnešní integrující se podoby – od politiky KONFRONTACE na politiku KONSENZU, HARMONIZACE a PRIORITIZACE našich politik, které nebýt EU, Evropa by zněla asi tak falešně jako latinoamerecká kutálka hrající hymnu EU, Ódu na radost od Ludwiga van Beethovena, z notového partu a navíc o oktávu jinde než jak byla složena….
Proto, aby si zdejší osazenstvo promrskalo procesy a politiku EU od jejího rozšíření o východní postkomunistické země a Kypr pod dnešek, pak by jim mohlo pomoci i zeměpisné cvičení, klidně spojené s nějakou brigádou případně výletem, abychom jen nejezdily prstem po mapě, ale do MĚST, co formovaly EU tím, že se v nich podepsaly ty ZÁSADNÍ politicko-organizační projekty EU.
Začal bych Římem, pak bych se přemístil do Maastrichtu, pak do Amsterodamu, Nice a nakonec do Lisabonu. Ano, tato města postupně formulovaly myšlenky a principy fungování EU. V těch posledních městech se už jednalo sice jen o technikálie, tedy o „strategie“ – (tady bych doporučil znovu navštívit Lisabon a ještě předtím se podívat i na skok do Bologny, tam se zase zrodil jakýsi „proces“, který vymanil zase studenty z tenat státního monopolu na kodifikaci jejich dosaženého vzdělání podle „národní“ představy o tom, jak má vypadat vzdělaní).
Lehce pak zjistíme, že ŽÁDNÉ EURO, ale dokumenty podepsané ve výše zmíněných městech je to, co lidí VIDĚLI jako první a co je pro EU nadchlo. Nechtít Němci, Francouzi, Nizozemci, Italové, Lucemburci a Belgičané – tato stará parta harcovníků naší dnešní vyspělosti – tyto principy a IDEJE – pak by v zásadě pouze společná finanční jednotka jako ryzí utilitaristický násroj MONETARISMU, nemělo ani smysl zmiňovat.:-)
To je ta potíž z citáty, chybí jim kontext. Kdybyste si ten rozhovor našel a přečetl celý, mohl byste si ušetřit psaní. Jen si ještě ujasnit: opravdu podle vás člověk, který byl roky pravou rukou van Rompuye, neví o EU nic?
Jestlize ten pan je rocnik narozeni 1973, tak u toho formovani ES a predtim EHS „byl“ asi tak jako ja u podepisovani Charty 77. Mozna si tak jeste bude pamatovat jak se fixovali kurzy lokalnich men pri prevodu na euro a jak treba Francouzi po nekolika menovych reformach prepocitavali jeste euro ze „starych“ franku jako vyhodne, ovsem kdyz pak prisli do kramu..
Jinak pri prechodu na euro snad krom Nemcu vsichni nadavali. Pamatuji teticku, starou konzervativni damu, ze tim Kohl zaprodal dusi socialistum (najme ten francouzskym a italskym „bankrotarum“, ja cerstve po skole kdyz jsem se u ni stavil ve Stuttgartu jsem pri prujezdu skrz hranice mezi holandskym Utrechtem a Nemeckem rikal zertovne ze „zase usetri“ za finance co je z hranic propustili:-)
Já bych třeba euro chtěl. Na Novinkách však v anketě je pro přijetí pouze 10%. Myslí si snad Češi, že se furt hraje hokej a že musíme být extra sjednocení ????