Ne, nepřepsal jsem, titulek neměl znít „Ozbrojme se!“, ale skutečně „Uzbrojme se!“ To je totiž to první, co mě napadlo, když jsem viděl nadpis textu Romana Jocha „Evropské konflikty neskončily“ následovaný větou v perexu: „Pro Česko z toho plyne jediné: zbrojit, zbroji, zbrojit.“
O Jocha jako takového ovšem nejde, ten je v tomto případě jen tlampačem šířícím teze jistého Američana George Friedmana o současné Evropě, který však Jochovi nepochybně mluví z duše. Základní Jochem kvitovaná Friedmana teze, kolem níž se celý jeho text točí, zní: „Být bohatý a slabý jako Evropa je nebezpečná kombinace.“
Ten text je ovšem založen na nevyřčené premise, že síla je ctnost a právo, jediná skutečná síla je síla zbraní a válka je přirozená a tudíž nevyhnutelná, zatímco mír je anomálie; relativně dlouhé období míru v Evropě pak je podle Jocha nikoliv úspěchem, ale selháním toho, co nazývá levicovým liberalismem (z jeho extrémních pravicově konzervativních pozic se tak ale musí jevit úplně všechno).
Další – ovšem opět nevyřčenou – premisou se zdá být přesvědčení, že jedinou reálně možnou a žádoucí formou lidské interakce je konfrontace, zatímco kooperace nemá ve světě podle Jocha zjevně místo. Z toho pak logicky plyne i posedlost zbrojením a agresivní akumulací a retencí zdrojů. Možnost, že by se Evropa o část svých přebytků rozdělila s těmi, kteří jsou existenční nouzí nuceni o ně usilovat v Evropě, je pro Jocha zřejmě nejenom nemyslitelná, ale přímo nemravná.
Jak je to tedy s tím uzbrojením? Velmi jednoduše: čím víc budeme zbrojit, tím víc budeme zdánlivě silní, ale chudí, protože zbrojení spotřebovává zdroje. Zdánlivě silní proto, že společnost vyčerpaná zbrojením a militarismem bude pouze působit silácky navenek, uvnitř bude slabá a zranitelná.
Akcent na zbrojení má i další rizika: moci, kterou armáda, resp. celý vojensko-průmyslový komplex takto získá, se již nebude chtít vzdát. A aby si ji udržel, aby před veřejností obhájil vojenské výdaje a přesvědčil o nutnosti investovat do armády místo do školství a zdravotnictví, bude potřebovat nepřítele. A bude ho potřebovat tak moc, že ho bude hledat a vytvářet. Čím více zbraní a vojáků, tím větší pokušení je použít k „preventivním“ úderům.
Joch se mýlí, zbrojení není řešením bezpečnostních problémů, zbrojení je jejich příčinou. Kdyby mohli, tak by nás lidé jako Joch uzbrojili
Tribun 
Tak prostě uvažuje pravičák… A to nejen ultrakonzervativec, ale v případě té adorace osobního ozbrojení i libertarián.
Také na současném přístupu mnohých k harašení zbraněmi lze vidět, že jejich údajná levicovost jim byla spíše na obtíž.
Abych nebyl špatně pochopen, zbraně jsou někdy dobrý sluha, ale vždy špatný pán. A současná doba jen nahrává paranoi, že „stát je v rozkladu“ a tudíž bude nejlíp, když se každý ochrání sám. Takový nový Divoký Západ, kdy schopnost rychle tasit dává moc nad vším ostatním. Všechno se to odvíjí od pravicového světonázoru, kdy stát (a tedy i jeho funkce arbitra sporů a ochránce bezpečí) je nutným zlem a pravého ráje se dosáhne pouze jeho značnou redukcí, nebo rovnou odstraněním. Doba přeje „antistátním“ náladám, tak šup šup toho využít.
A klasicky jako katalyzátor opět migrační krize. Ještě před pár lety byl revolver v šupleti vysmívaným stereotypem z amerických filmů a dnes si chce pomalu každý druhý z Horní Dolní dělat zbroják (a kdyby měl upřímně odpovědět na otázku, proč si ho dělá, tak proto, že se bojí miliardy utečenců, kteří nás chtějí zničit…). Jen doufám, že ty psychotesty jsou skutečně účinné…
Nemohu si pomoci, ale úvahy pana Jocha mi vždy připomínají klasikova kadeta Bieglera. Jako sranda dobré, jinak ztráta času. Ale jeden neví, komu nebo čemu se sám vlastně podobá…
Zbrojení něco stojí, a máme z toho zbraně.
Starost o ilegální migranty také není zadarmo, a máme z toho agresivní,nátlakové a krimninální skupiny, NO-Go zóny, kolaps právního a sociálního systému.
Teď co je výhodnější…..a levnější.
Samozřejmě ti migranti, kteří mohou pracovat nebo dělat cokoliv jiného užitečného, na rozdíl od zbraní, které se nedají použít k ničemu jinému, než k zabíjení.
Až na to že lidí kteří by mohli pracovat nebo dělat cokoliv jiného užitečného, je stále větší přebytek. Že vy jste si toho Staňka stále ještě nevyslechl? Trvá jen půl hodiny. Jen aby bylo jasno: Tím konstatováním neobhajuji zbrojení jakéhokoli druhu.
Práce je pořád dost, nenechte se zmást tím, že za ní kapitalisté nechtějí platit.
„Jak je to tedy s tím uzbrojením? Velmi jednoduše: čím víc budeme zbrojit, tím víc budeme zdánlivě silní, ale chudí, protože zbrojení spotřebovává zdroje. Zdánlivě silní proto, že společnost vyčerpaná zbrojením a militarismem bude pouze působit silácky navenek, uvnitř bude slabá a zranitelná.
Akcent na zbrojení má i další rizika: moci, kterou armáda, resp. celý vojensko-průmyslový komplex takto získá, se již nebude chtít vzdát. A aby si ji udržel, aby před veřejností obhájil vojenské výdaje a přesvědčil o nutnosti investovat do armády místo do školství a zdravotnictví, bude potřebovat nepřítele. A bude ho potřebovat tak moc, že ho bude hledat a vytvářet. Čím více zbraní a vojáků, tím větší pokušení je použít k „preventivním“ úderům.“
Což je výstižný popis současného stavu společnosti v USA i v Rusku. (A preventivně „po lopatě“ dodávám: To, že tvrdím něco takového, neznamená, že si myslím, že Karel Dolejší má vždy a ve všem pravdu…)
A protože se tu určitě najde někdo, kdo mě prohlásí za rusofoba, každému, kdo nemá vlastní zkušenost s Ruskem a Rusy, každému, kdo má snahu vnucovat nám Rusko jako morální naději pro budoucnost uspořádání poměrů v Evropě nebo snad dokonce jako záchranu před očekávaným chaotickým vývojem, každému, kdo má na všechny složité otázky dneška jednoduché, snadno pochopitelné a 100% nesprávné odpovědi, naléhavě doporučuji přečíst toto:
https://www.kosmas.cz/knihy/203402/doba-z-druhe-ruky/
Myslím, že autorka si Nobelovu cenu zasloužila plným právem. Jestli se z vás ještě nevytratila všechna lidskost, zaručuju vám, že to nepřečtete naráz a budete se k tomu neradi, ale pořád – možná i proti své vůli – vracet.
A jestli nejste úplně zaslepení, budete přemýšlet o jiných řešeních než přivinutí k „velikému slovanskému dubisku“. Pravdu měl před 160 lety Havlíček a ne Kollár. Dneska by Havlíčka uštvali stejně jako před 160 lety. Jen nevím, jestli by se na jeho pohřbu našla nějaká nová odvážná Božena Němcová…
Jeste jsem ji neotevřel, ale mám ji už koupenou. Slyšel jsem krátké recenzovane úryvky. Myslím, že zážitek z ní bude přesně ten, jaký popisujete.
Problém je v tom, že se pomalu vytrácí komplexní myšlení a nahrazuje ho šablonovité uvažování podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. A tak údajní levičáci ruku v ruce s pravicovými konzervativci tleskají úspěšnému testu nové atomové zbraně jen proto, že je Ruská. Ani na okamžik je asi nenapadne, co by taková zbraň mohla způsobit. Pro ně je důležité jen to, že ji vlastní někdo, kdo je (údajně!) „na naši straně barikády“ a basta. A stejně tak slepě nesnáší USA aniž by věděli, že tamější občané jsou na svůj establishment kolikrát stejně nakrknutí jako my na ten svůj. Že také touží po změně, po míru, po tom prostém lidském „spokojeném životu“. Že tam úspěšně kandiduje a šíří na tamější poměry zcela revoluční myšlenky nějaký Bernie Sanders a plní sály, univerzitní kampy a kulturáky k prasknutí lidmi hladovými po politické revoluci.
V takové atmosféře se nelze divit tomu, že zanikají hlasy které říkají „Lidi, stop, zamysleme se!“. Naopak, stále větší váhu mají ti, kteří jedou podle předem daného mustru a dle něj manipulují se skutečností, aby do tohoto vzorce zapadala.
Má to dneska těžký člověk, který je proti antiimigrační hysterii a zároveň je přátelsky nakloněn vůči Rusku, ale ne zas tak, aby neviděl, že i ono má dost svých problémů. Člověk, který kritizuje establishment Spojených států, ale zároveň je mu sympatická aktivita značné části amerického lidu, který se bere za svá práva a je zdravě hrdý na své úspěchy i kritický ke svým prohrám.
Doba holt nepřeje nejednoduchým odpovědím…
Vy musíte být nějaké mé tajné alter ego, to jinak není možné. K tomu Sandersovi – v jeho případě, podle toho, co jsem četl, bych se nebál mluvit o revoluci sociální.
Sanders je na českém „nezávislém“ internetu naprosto okrajové téma, protože asi není dostatečně „antisystémový“. Na rozdíl od těch dvou farmářských klanů z Oregonu, jejichž život a dílo tak nějak příznačně uhranuly český alternativní vesmír. Optimisticky by se dalo říct, že za to může oblíbená četba Bufallo Billa, Rodokopsů a další podobné literatury. Pesimisticky o tom raději nepřemýšlím, protože i z hlediska dostupných reálií je to tam hodně vzdálený svět, ale tím spíš to beru v tuzemských parametrech jako jedno ze zvláštních znamení dnešní doby.
Sanderse bedlivě sleduji už nějaký čas a v poslední době, pokud to jde, rád shlédnu i záznamy debat nebo mítinků s voliči. Na tamější poměry jde skutečně o revoluční osobnost a to z více stran. Nejen svou sociální politkou, ale i tím, že jeho kampaň je financována z drobných příspěvků velkého množství dárců (tedy není financován korporacemi, kterým by posléze musel „skládat účty“), tudíž může hovořit otevřeně a je velká naděje (řekl bych, že i jistota), že svůj program naplní i v praxi. Sledoval jsem primárky v Iowě až do konce a je neuvěřitelné, co Sanders dokázal. Za pár měsíců se z naprostého outsidera dotáhl až na rozdíl 3 desetin procenta. Nyní, v News Hampshire, kde budou primárky v pondělí 8.2., je podle některých průzkumů jeho náskok až 20%. Myslím, že bude velmi zajímavé sledovat, jak se to všechno vyvine, protože snad poprvé jsou prezidentské volby v USA skutečným „kláním idejí“.
Ad Seal
S těmi farmáři z Oregonu jste mi úplně připomněl debatu u Janiky, kde jsem také „přiložil polínko“.
Oni budou „in“ spíše z toho důvodu, že jejich postoje jsou skutečně antisystémové, resp. antisystémové tak, jak vnímají antisystémovost nejen libertariáni, ale i různí apokalyptici, kterých se poslední dobou řádně vyrojilo. Jejich představa společenské změny tkví nejspíš v tom, že buď:
a) ozbrojené občanské milice svrhnou vládu (a co přijde pak je nepodstatný detail, který je zbytečné řešit)
b) nukleární apokalypsa sežehne tento hříšný Babylon a z ní pak povstane nový, uvědomělý občan jako fénix z popela (protože uvědomělý občan se na tuto apokalypsu řádně připravil a vždy ji napjatě očekával)
c) všechno se tak nějak samo sesype a z toho vzdejde rovněž nějaký lepší „new world order“ (podobně jako varianta B, akorát bez těch atomových hřibů)
No a cokoliv je prostě mimo tyto kategorie, tak je nedostatečně antisystémové. Nějaké blbé politické plky…
Nějaký Sanders… Co na tom, že přesvědčil mladou generaci, notorické nevoliče, kteří jsou však onou skutečnou budoucností USA, aby se brali za svá práva a pro začátek aspoň šli k těm volbám? Hold, když se neopevňuje v nějaké budově a nestřílí kolem sebe mávaje přitom Gadsdenovou vlajkou, tak to není žádný revolucionář!
Český alter-web je oněch farmářů plný (podle mě) proto, že jejich případ plně spadá do šablony, na níž BOHUŽEL většina českých alterwebařů přešla. Tato šablona by se dala zjednodušeně popsat hesly jako: vše je marnost, všichni lžou (kromě alternativců samozřejmě), stát je zlo (bohužel a před tím jsem už léta varoval, to je důsledek „infiltrace“ libertariánů a různých pravičáků do alternativního hnutí, které bylo předtím spíše doménou levice), válka je na spadnutí (což je místy až jaksi perverzně očekáváno jako potvrzení apokalyptických „my jsme to říkali“), světu vládnou zednáři/ilumináti/židé (opět-vliv pravicově konzervativních kruhů), Rusko vs. USA je boj Boha se satanem atd. atd.
Pak není divu, že ozbrojený odpor farmářů rezonuje daleko více než zcela reálná šance na revoluční změnu politickou cestou. A propos, když jsem se ptal, co že vlastně to je za kauzu s těmi farmáři (protože jsem to předtím nějak nesledoval, kromě pár titulků na RT), tak se mi dostalo obšírné odpovědi v níž zaznívaly slovní spojení jako „ekologističtí šílenci“, „byrokrati požírající majetky“ a „levicová liberálové“… Jistý Václav by zaplesal.
A pokud můžu bý ještě více „ukecaný“, tak právě toto je jedna z věcí, co na „alternativní scéně“ přestávám chápat. Scéna, která vznikla na bázi odporu proti establishmentu, který byl (je) pravicový (neoliberální, neokonzervativní atp.), tak právě ta scéna nyní jako onu „alternativu“ začíná vzývat síly, proti nimž se dříve vymezovala. Jak si to vysvětlit? Upřímně, nevím. Snad jen domněnky. Domněnky o tom, že mnozí za ta léta tak zapškli, že namísto radosti z pozitivních změn dovedou cítit pouze radost škodolibou v případě, kdy vše kolem nich začne vypadat stejně černě, jako jejich apokalyptické světonázory.
Alternativa se tak ve skutečnosti stává pilířem establishmentu a případnou nadšenou „novou krev“ již ze startu spolehlivě odradí svým cynismem, pesimismem a věčným hudrování proti všemu a proti všem.
Tak si říkám, že než takovou alternativu, tak to radši žádnou.
Naštěstí nám vyrůstá nová „generace“ (ty uvozovky proto, že není charakteristická věkem), která tváří v tvář tomuto „obecnému pesimismu“ přebírá onen prapor alternativy a jde s ním dál. Logicky tím vzbuzuje nevoli „zaloužilých alternartivců“, kteří je nálepkují různými posměšnými přízvisky jako „snílci“ a „sluníčka“ a přitom se ze své počítačové sesle akorát rozčilují, že tito snílci dokáží reálně daleko více, než brblat u klávesice a svou pasivitu omlouvat tím, že „všechno je už stejně jedno“.
Autentický levicový liberál je zřejmě větší vzácnost, než jsem si kdy dřív myslel. Nadávat na Kalouska byla snadné, ale zkoušku nenadáváním na uprchlíky už mnoho lidí nezvládlo.
už jsem tu o tom psal, a Tribun mé teorie nemá rád, ale v případě těch amerických kovbojů mi přijde tento můj názor jako sebenaplňujicí se proroctví – že rudo-hnedá galérka – je si daleko přirozenějším spojencem než kdokoli jiný viděno optikou podpory lidem, kteří jsou podle nich esencí boje proti „židovským plutokratům“ – na tom se levicoví a nacionalističtí utras vždy nejvíce shodli. Přitom je jasné, že kdo oslavuje tyto kovboje jako „alternativce boje proti kapitalismu“, „imperialismu“ a snad předskokany „socialismu“, že musí být blázen . Ti co by se spojili i s náckem, kdyby ten zaručoval trochu toho anglosaského liberalismu „popíliť“ čímkoli alternativním. Ať ruskoslovanským narativem národní spásy v kulturní jednotě národního uvědomění nebo Árijským bojem vyvolených potomků Nibelungů.
Že ti hoši představovali jakousi verzi libertariánské předpotopní kriminality zlodějů dobytka a koní, a to, že dneska ti chytřejší umí krást koně lépe na Wall Streetu nikoho nedělá více antikapitalistického tím, když někomu přiznává právo na krádež ze státního tak nějak postaru. Religiozní bludařství se může hodit mystikům, mající na srdci hlavně udržování kolektivního ducha a masírující tak všechny ty, co mají zaprášenou poštovní schránku se jménem, které si nikdo pro jejich bezvýznamnost už ani nepamatuje. To je poselství tohoto ducha svobody a vzpoury proti establismentu. Násilí a právo zabrat si majetek jaký mi přijde „nevyužitý“ podle mého gusta. Že ten je součástí nějakého ekosystému, který stát tímto sám o sobě chrání, je pak pro ně stejně nepřípustné jako to, že třeba jen fakt, že přiroda není sama o sobě zdroj a majetek, tak nikoho nepřekvapí. Palekonzervativci berou člověka jako pána Všehomíra vyvoleného Bohem. Jaký je pak rozdíl mezi nimi a hochy libertariány českého klausismu, snící o svých „Liberlandech“. Jen ten že oni zabírají území, o něž nikdo nemá zájem a leží ladem.:-)
V politice zřejmě kachní test nefunguje, protože se ukazuje, že i když někdo mluví jako levičák a volí jako levičák tak to vůbec levičák být nemusí.
S tím naprosto souhlasim, jen bych dodal, že o pravici to platí stejně:-)
Tohle
http://www.anastasia.cz/
je ze stejného pytlíku. A Sibiř je taḱ neodolatelně veliká a liduprázdná…
Sandersovy názory jsou mi dost sympatické, ale realisticky se obávám, že na rozdíl od Clintonové nemá šanci republikánské psychopaty porazit.
Tak zatím v dvoustranných průzkumech Sanders/Clintonová vs. libovolný republikán poráží Sanders narozdíl od Clintonové všechny možné protikandidáty, navíc i s větším procentuálním rozdílem (nesleduji sice absolutně všechny průzkumy, ale v těch několika, co jsem viděl, to tak bylo).
Systém je ovšem nastaven tak, že nejprve musí porazit tu Clintonovou.
Tak to je dobrá zpráva, ale obávám se, že ve finiši kampaně budou rozhodovat hlavně média a sponzoři. A ti sotva podpoří někoho, kdo je spojován (možná i právem) se socialismem. Omlouvám se za skepsi.
Sanders na žádných institucionálních sponzorech závislý není, to by mohlo trochu zamíchat karty.