Pan Bucharin s tím ismem co budoval a co ho i nakonec popravil, musel být podle této logiky p……j až za ušima:-)
Ani z té vykastrované wiki nic takového neplyne, ba právě naopak.
Škoda, že se Bucharin nedožil sedmdesátky někde v exilu a že tedy nemáme k dispozici myšlenky starého muže, který vyvázl ze smrtelné pasti státního teroru, zpovzdálí zažil pakt Molotov – Ribbentrop, porážku fašismu zásluhou koalice stalinistického Sovětského Svazu a demokratických mocností, Stalinův konec, Chruščovovo účtování….. a který může v buržoazně demokratické zemi svobodně vypsat všechno, co chce, aniž by mu za to hrozila poprava.
Takhle známe jen jeho poslední slova, která načmáral na kus papíru: Kobo, proč chceš, abych zemřel?
Možná by si myslel, že revolucionáři zburžoustovatěli.
Anebo, být exilu někde v západní Evropě, že burzousti zesocialisticteli:-)
Možná by jim to schválil.
Obavám se, že by to naopak bral jako ideologickou diverzi a přímý útok na dichotomii systému, kdy každý bude dělat podle svých (skromných) možnosti a bude dostávat podle svých (náročných) potřeb. Jak vyplývá z četných průzkumu v ceskych luzich a hájích, udajně nejrovnostarstejsiho národa Evropy, na otázky výzkumné agentury STEM ohledne veřejných služeb a placení daní, kdy většina odpověděla, že chce veřejné sociální služby na úrovni zaopatrovaciho státu, ale dané by byli ochotni platit jako v daňových rájích:-).
Pan, co byl exponentem systému, proti kterému byl italsky fašismus liberálním a tolerantnim státem, by si mohl sve moralizující poučky na téma demokracie ušetřit. Kdo se jej snaží citovat, pak patrně cítí afinitu k tomu stylu „řešení“ společenských problémů jaké on prosazoval, a jaké nabraly dimenzi řízené společenské genocidy nejen vybraných spolecenskych skupin, ale nemale části vlastního národa.
Aneb jak ti nejukřičenější (a nejukřivděnější) liberálové vždy skončí u zakazování pochyb a kritiky, mají-li být jejích předmětem oni sami. Skutečnou povahu čehokoliv může vždy vidět jen někdo zvenčí, někdo cizí, někdo, kdo se pro ty uvnitř axiomaticky mýlí.
Když jinak nedáte: jste liberál nebo „liberál“? (Sám jste se za takového opakovaně prohlásil, vzpomínáte?)
Pravda ti zvenčí nedokáží zcela adekvátně „docenit“ řešení skrze Gulagy, i když i ti zvenčí jejich „pohostinnost“ měli možnost zakusit. Zvlášť v období kdy pan Bucharin měl tu čest se podívat na ruskou obcinu poněkud z vetsi výšky než ti, co stali nohama pevně na zemi…
Já o voze, vy o koze, ale co už máte dělat, když tu kozu tak zbožňujete, že?
Paměti starých mužů máme přece také. Solženicyna s Gorbačovem.
V buržoasně demokratické společnosti se nepohodlní likvidují rovnou, ale demokraticky – buď se jedná o sebevraždu, o loupežnou vraždu, o nehodu, selhání srdce apod. – viz velmi podivné vraždy kolem prezidentské kandidátky Clintonové.
Nebo ten anglický profesor, který znal pravdu o ZHN v Iráku.
Škoda, že to Bucharin vnímá jenom jako otázku panství. Zajímavější mi přijde, proč obyčejní lidé se v tolika případech demokraticky rozhodli zvolit fašistické režimy, které jim samotným nakonec nic dobrého nepřinesly.
Protože jim nabídly naději.
Ale proč tedy opakovaně volí pravici, která nabízí jen krev, pot a škrty? Tu naději v jejích volebních programech by stálo zato vysvětlit podrobněji.
Těžko se to dá označovat za naději, když je v těch fašistických projevech od začátku tolik frustrace a nenávisti.
Ale to je právě ono – naděje pro frustrované.
A nejde spíš hlavně o touhu o sebeuplatnění? Fašismus bývá někdy považován za hnutí sociálně frustrovaných středních vrstev („maloburžoazie“), které přes všechny liberálně demokratické deklarace pochopily, že fakticky nemají žádný vliv na výkon politické moci. Slovo naděje bych přece jenom vyhradil nečemu jinému, než co v sobě od počátku generuje fašistické hnutí.
Na naději přece nemohou mit monopol církve.
Proč vás napadly zrovna církve? To, že křesťanství oficiálně považuje naději spolu s vírou a láskou za nejvyšší ctnosti, přece už dávno není směrodatné. Mě se zkrátka příčí označovat třeba tohle z naší aktuální přítomnosti za projev naděje: https://www.youtube.com/watch?v=ik5KHAvymPo
Raději tohle než nějaký černoprdelník, fujtajxl?
Je to z vaší strany polehčující okolnost?
Když jde o existenci, jde etika stranou.
„Zajímavější mi přijde, proč obyčejní lidé se v tolika případech demokraticky rozhodli zvolit fašistické režimy, které jim samotným nakonec nic dobrého nepřinesly.“
Seale, odpoved na otazku dostanete, kdyz trochu prozkoumate dejiny Vymarske republiky. Vitezne mocnosti a) sebraly Nemcum veskery prumysl (zaborem Poruri a Sarska a konfiskaci veskerych stroju vcetne lokomotiv a automobilu), b) zavedly takove reparace, ze co se Nemcum podarilo vyprodukovat, to jim hned sebraly a za c) kolem nemeckeho pobrezi postavily valecne lode a zavedly potravinovou a lekovou blokadu.
Pred volbou Hitlera umiralo na podvyzivu a infekce na 50- 100 tisic lidi mesicne a cilem bylo dostat nemeckou populaci na 20% predvalecneho stavu. Kdybyste byl tehdy Nemec a mel k tomu navic deti, budete Hitlera volit take. A za 100 let by se nejaky trumpeta zeptal, jak jste to mohl udelat :o)
Dale rozlisujme fasismus a narodni socialismus…summa summarum, Hitler Nemce zachranil pred genocidou. Cimz ho neobhajuji, ale osvetluji dnes nepochopitelne pozadi jeho volby.
Tribunovo „fasisticke rezimy daly lidem nadeji“ bych tedy v pripade Nemecka opravil na „zachranily jejich existenci“.
V pripade „matky vsech demokracii“ slo jen o rozvinuti a praktikovani myslenek, ktere Anglicane uvazovali pouzit proti vlastnimu obyvatelstvu, takze ani napad s eradikaci Nemcu nespadl jen tak z cisteho nebe. A Nemci se toho pak chytli s nemeckou duslednosti a stalo se, co se stalo, bez omluvy.
Věta, že Hitler zachránil Němce před genocidou, svědčí o mimořádném duševním výkonu, uvážíme-li, kam dospěl. A jakým způsobem přispěl k chápání pojmu genocida.
Nejspíš měl dostat volné pole, zachránil by celou Evropu, minimálně.
Idea, že kdyby se Němcům ve třicátých letech nevnutil, byli by bez šance na překonání krize, je tu v mnoha převlecích přítomná pořád. Řeči o neschopné parlamentní žvanírně plus lákavá nabídka silné vůdcovské ruky, to zabírá spolehlivě, jakmile frustrace dosáhne jisté míry, ať už je její příčinou cokoli.
Myslet „out-of-the-box“ chce vetšinou skutečně velké duševní úsilí. Podstata Embeckovy teze není přece v tom, že se Hitler Němcům vnutil, ale že ho Němci povolali jako situačně adekvátní odpověď na svoje problémy. Nikdo netvrdí, že v důsledku Němce či Evropu zachránil, ale že v dané situaci byla jeho podpora ze strany nezanedbatelné části Němců logická a nevyhnutelná. Nezapomínejte na to, že zatímco my víme, jak to dopadlo, oni to tehdy nevěděli, protože je pro nás minulost byla pro ně budoucnost.
Ještě štěstí, že tehdy existovali i ti, kteří si pod tou „logickou a nevyhnutelnou volbou“ dokázali naopak představit hodně temnou budoucnost. V červenci 1932 „out-of-the-box“ přemýšlelo třeba 5 282 626 voličů, kteří raději dali svůj hlas socanům. A troufám si tvrdit, že ani z pozice „poučené současnosti“ třeba tenhle dobový volební plakát nepotřebuje žádnou výmluvnost: http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/sub_image.cfm?image_id=4074
Měli bychom si to připomínat, protože i dneska některým lidem připadá, že dát hlas nenávistným, nacionalistickým nebo rasistickým výzvám, je volba logická a nevyhnutelná, přes veškerou historickou zkušenost, kam to vede.
Měli bychom se především zamyslet nad tím, proč je to pro ně logická volba, místo arogantního povyšování se.
Proč myslíte, že to je z mé strany povyšování?
Já se dnes spíš cítím jako zaháněná do kouta, pořád mě někdo přesvědčuje, že národ si na rozdíl ode mne myslí to nebo ono, vyrábějí se různé seznamy, na kterých nejsem jen díky své bezvýznamnosti, zato tam jsou lidi, kterých si vážím, označováni za zrádce…
Na nějakou povýšenost nemám ani pomyšlení. Je to částečně strach, částečně údiv.
Rozklíčovat, proč je pro tolik lidí zavržení soucitu, tolerance, solidarity a schopnosti domluvy logická volba, si netroufám, motiv dokážu odhadnout jen u těch, co se jim chtějí nabídnout do čela.
A přesně takhle se cítí ti, kteří ty seznamy vytvářejí. A pak jim někdo řekne, že nejsou blázni, že nejsou méněcenní, že nejsou občané druhé kategorie a dá jim naději, že u jejich hlas bude slyšet, že i je bude brát někdo vážně, že získají zpět svoji lidskou a občanskou důstojnost.
Měli bychom se zamyslet nad skutečnými příčinami nástupu fašismu, a ne se za každou cenu snažit pochopit ty, kteří se už více či méně vezou na fašistické vlně. To snad není žádná arogance, ale hlavně konstatování faktu, že těžko se dá diskutovat v situaci, když už nefunguje racionální argumentace. I na to už totiž dávno existuje hypotéza, která tvrdí, že míra iracionality a resentimentů je přímo úměrná míře deklasování středních vrstev, protože jej podmiňuje rozpor mezi oficiální ideologií a konkrétní sociálním statusem.
Nic proti Bucharinově citátu (odkud vůbec pochází?), ale pokud nějaký marxista hlouběji sledoval nástup fašismu v Evropě, tak to byl možná překvapivě Trockij: „V okamžiku, kdy „normální“ policie a vojenské zdroje buržoazní diktatury společně s parlamentním jevištěm nepostačují k udržení společnosti v rovnováze – přichází na řadu fašistický režim. Skrze fašistickou agenturu uvádí kapitalismus do pohybu masy poblouzněné maloburžoazie a deklasovaného a demoralizovaného lumpenproletariátu – všechny lidské bytosti, které finanční kapitál sám uvedl v zoufalství a zuřivost.“
Nechci vám kazit iluze, ale pokud někdo už vytváří seznamy nepřátel, tak už má fázi hledání nějaké naděje dávno za sebou. Stačí se přece podívat na to, koho konkrétně a jakým jazykem označuje za hlavního viníka své vlastní situace. To jsou zkrátka už aktivní aktéři, které nějakými svými vlastními argumenty stejně nepřesvědčíte (viz třeba diskuse pod vašimi příspěvky na téma uprchlické krize). No a pak jsou tu ti „kolísaví“, kteří si myslí, že podporou nějaké echtstrany vyšlo nějaký pořádný protestní signál, anebo se utvrzují v tom, že je do té samé „neidealistické“ volby – protože oni jsou v jádře dobří – tlačí samotný systém. To je snad ještě nebezpečnější iluze, protože zatím všechny podobné „středostavoské“ vzpoury skončily naprostým fiaskem. No a když se se podívám na konec Výmarské republiky (jak doporučuje Embéčko), tak v těch mých referenčních zdrojích (viz třeba Golo Mann), sice nic nejdu o nějaké plánované genocidě německého národa, ale zato se v nich vedle hospodářské krize píše o krizi liberalismu, která se promítla nejenom do odmítání parlamentní demokracie, ale i samotného republikánského zřízení. Dějiny, jak se zdá, znovu opsaly ten pomyslný kruh, takže se už zase řeší staronový problém formální demokracie. Budeme se tvářit, že se nás to netýká, protože i za tohle samozřejmě může kapitalistický systém? Nevím, jak to máte nastavenmé vy, ale z jedné strany vnímám režim, který každou krizi využívá hlavně k tomu, aby utahoval ty pomyslné šrouby. No a z druhé strany vidím bandu vykořenených individualit (sorry za politickou nekorektnost, ale pokud cesta k české verzi kapitalismu měla být úspěšná, tak se v první řadě musely zpřetrhat všechny dřívější solidární vazby), které jsou dneska tak moc „anti“, že s klidem odkývou kdejaký „argument“ z rejstříku aktivistické nebo populistické politiky. Můžete to samozřejmě brát jako projev nadřazenosti, ale třeba té vaší smířlivé reakci na Embéčkovu snadno ověřitelnou konspirační demagogii v případě nástupu fašismu v Německu, fakt nijak zvlášť nerozumím.
BTW ke Golo Mannovi, aneb citát o něčem, co existuje ve vícero variacích: „Kdo nezná minulost, nikdy nezvládne budoucnost.“
Embečko podle mě nepsal o nějakých tvrdých faktech, která jsou k nalezení v archivech a ideových spisech, ale o pocitu německé společnosti a ten pocit velmi dobře koresponduje s tím, který zachytil např. Remarque v Černém obelisku. Dějiny se netvoří u zeleného stolu, ale v myslích a srdcích lidí. A pokud znáte alespoň trochu Brity, tak víte, že něco jako genocida jim nikdy nebylo cizí. Možná neplánovali přímo redukci německé populace, ale likvidace německé vůle a produkčního (čili v důsledku vojenského) potenciálu byla primárním účelem reparací. Embéčko nemluví tak z cesty, jak se pohledem konvečního názoru může zdát.
Remarque je i autorem románu Miluj bližního svého… Pokud Embéčko nepsal o faktech, tak psal akorát o svých představách a pocitech. Statistika nude je, ale poskytuje cenné údaje: Ať už byly záměry britské oficiální politiky jakékoliv, ke snížení německého průmyslového potenciálu prakticky nedošlo a pár let před nástupem velké hospodářské krize se Německo těšilo relativní prosperitě. Krize měla srovnatelně těžké dopady i v jiných zemích včetně USA (pokles výroby o více jak 40 %, míra nezaměstanosti cca 24 %), ale radikální nástup fašismu se v nich nekonal. Mimochodem, i dneska máte nejtěžší dopady finační krize v Řecku a ve Španělsku a přesto v nich dnešní fašos nebyli schopni udělat nějaký zajímavý volební výsledek. To mě připadá mnohem zajímavější a povzbudivější, protože by to mohlo znamenat, že pořád ještě v lidech funguje i to, čemu se říká historická paměť. O vytváření dějin od zeleného stolu by se dalo mluvit jedině v případě, kdyby tolik miliónů Němců nevolilo proti Hitlerovi. Čísla za socany jsem tu už uváděl, takže ke stejnému datu dopíšu ještě celkový počet hlasů pro komunisty: 5 974 209. Možná to v dnešní době může znít hodně konvenčně, ale jedno z jejich hlavních volebních hesel tehdy znělo takhle: Proti fašismu, hladu a válce. To je přece spolu se socany taková hromada volebních hlasů, že by určitě neměly zůstat neviditelé, když už tedy obecně mluvíte o „pocitu německé společnosti“. I oni přece nesli důsledky porážky z 1. světové války, hodně těžce na ně dopadala hospodářská krize a byli propagandisticky masírováni kdejakým spikleneckým nesmyslem, ale přesto se zkrátka rozhodli volit jinak, než co tu společně s Embéčkem považujete za logické.
Stačilo, aby si jeho aktuálny aj budúci voliči prečítali Mein Kampf a vedeli by do čoho idú.
Myslím, že většina těch, co si ho koupili, ho i četli.
Pochybujem, v Ríši sa Main Kampf predával po miliónoch(medzi všetkými vrstvami obyvateľov) a jeho vlastnenie bolo takmer „povinné“. Bol darovaný pri rôznych príležitostiach.
Embéčko, to jsou ale nějaké hodně alternativní dějiny (viz ta genocida). Velká hospodářská krize samozřejmě hodně usnadnila nacistům k moci. Dílem i proto, že vedle několikamiliónové nezaměstanosti smazala dosavadní úspěchy něecké zahraniční politiky, které byly mj. o tom, že se jí podařilo dohodnout konečnou výši reperací a Francouzi se tak i stáhli s Porůří. Tu měsíční mortalitu si raději ověřte a podívejte i na čísla voleb do říšského sněmu v r. 1930 a 1932. Už z toho, že NSDAP neměla většinu, je přece dostatečně jasné, že milióny Němců toho Hitlera nevolili. Nesnažte se mi namluvit, že všichni byli bezdětní, anebo že to byly trumpety, kterým nedocházelo, co jim díky nějaké „matce všech demokracií“ ve skutečnosti vlastně hrozí. Jinak nevidím důvod, proč bych měl v obecné rovině rozlišovat mezi fašismem a nacismem. Tyhle režimy přece nejsou ve všech zemích jako přes kopírak, takže si i v jiných případech vytvářejí svoje specifické rysy.
Ten člověk se snad naprosto naprosto zblaznil, anebo se dal k nějaké podzemní sektě „Svědci Goebbelsovi“. Člověk co svoji politikou (podobné jako Stalin) připravil o život 20%/národa nebyl ani spasitel ani dobrodinec. Ale masovy vrah a sadistický zamindrakovany chudák.
Byl to až Západ skrze angloamerickou liberalne osvicenskou kulturu, kdo z Nemcu vsmitil obdiv k těmto psychopatum skrze nacionalistické blouznění které je zadarmo a nahrazuje tak (NE)schopnost uspokojovat své potřeby skrze profesní a občanskou angažovanost, angažovanosti v ideologických sektach, kde ventuji svoji nenávist a hledají viníka za svůj nenaplněný život.Kdo je naučil demokracii a lidským právům.
Takže Německo bylo osvobozeno od svého selhani, a je, podle všeho tak úspěšné, jak to jen jde, za vedení (krátké okupační správy) a finanční pomoci liberálních mocnosti Západu, uvedeno do stavu světového příklad statu bohatství, tolerance, pravniho řadu a sociální starostlivosti nejen o sebe ale i o druhé – že je nám všem příkladem a obdivně k němu vzhlizime a chtěli bychom tam hit. A nejen my, ale i nebozaci z celého světa kteří tam utíkají právě za hodnotou demokracie a tolerance, kde není nikdo persekvovan jen pro svoji víru, etnicitu a barvu kůže.
Otázka tedy zní (pro embecka možná otazka inspirativní)
“ Potřebujeme každý stvořit svého Hitlera, abychom od něj byly Západem nasledne osvobození a mohli se tak prerodit v mírumilovny, činorodý, úspěšny, empaticky a sociálně a kulturně tolerantní národ – který se stane jedním z nejúspěšnějších na Zemi – nebo to jde i bez toho kataklysmatu jako v případě pána Hitlera, podle embecka, mesiáše národa Nibelungů?“
To ale mluvíte o Německu po 2. světové válce, které bylo obnoveno ze dvou důvodů: a) aby nebyl pro Němce atraktivní komunismus, b) aby bylo perfektně připraveno jako válčiště pro střet se Sovětským svazem. Válka se SSSR, se kterou Západ tehdy počítal (a snad v ní i doufal) se měla odehrát v Německu, aby byla ušetřena Francie a Británie. Možná tu byl i třetí důvod c) poučení z Versailleského systému, ale třeba já jsem stále více přesvědčen, že rozhodně nebylo dominantní.
Blázen není ten, kdo se rouhá, blázen je ten, který věří.
Že někdo buduje demokratickou, prosperující zemi se sociálními jistotami, snaží se ve společnosti podporovat duch tolerance a vymýtit pozůstatky nacionalismu a rasismu, a to všechno mimo jiné i proto, aby tu zemi učinil přitažlivou ve srovnání s její bývalou východní částí – a pak to všechno zahodí a začne tu plánovat válčiště, to je bláznivá představa, to se na mě, Tribune, nezlobte.
Mě imperialismus také připadá šílený.
Já myslel, že po 2.sv. válce byly Německa dvě. Jedno pro které musel být atraktivní komunismus (i když nebyl a jak to šlo lidé utíkali do jeho západní části což vyvrcholilo Berlínskou krizí) a Německem svobodným liberálně kapitalistickým. Naopak – NDR bylo předpolí pro plánovanou válku SSSR se Západem, dokonce s dopředu vypracovanými plány na ženijní zabezpečení vylodění bolševiků na západním břehu Rýna. Jistě budete též tvrdit, že Berlínská zeď byla vytvořena NSR aby zabránila útěku svých občanů před kapitalistickým vykořisťováním do bohaté ekonomiky dostatku a hojnosti pod vedením soudruha Ulbrichta:-)
Budu jen opakovat to, co už jsem řekl: NSR byla vybudována tak, aby eliminovala atraktivitu komunismus. Když východní blok padl, výdobytky „kapitalismu s lidskou tváří“ začaly rychle erodovat.
A nebyla to jen NDR, i ČSSR by byla z logiky věci v případě konfliktu primární válčiště, což byl ostatně jeden z důvodů okupace v srpnu 1968, aby toto předpolí zůstalo a NATO neexpandovalo dále na východ, jak začalo po pádu SSSR vehementně činit, protože tento „obranný“ pakt je patologicky agresivní.
„Když východní blok padl, výdobytky „kapitalismu s lidskou tváří“ začaly rychle erodovat.“
To by mě zajímalo, co tím myslíte.
Jestli byla někde patrná eroze, tak leda v pokračujícím vylidňování částí bývalé NDR, přes obrovské injekce do všeho možného, infrastruktury, modernizace sídel atd.
Jak se zdá oba předcházející komentátoři s Bucharinovou tezí zřejmě souhlasí, neboť ji nerozporují. I já s ní souhlasím.
Pan Bucharin s tím ismem co budoval a co ho i nakonec popravil, musel být podle této logiky p……j až za ušima:-)
Ani z té vykastrované wiki nic takového neplyne, ba právě naopak.
Škoda, že se Bucharin nedožil sedmdesátky někde v exilu a že tedy nemáme k dispozici myšlenky starého muže, který vyvázl ze smrtelné pasti státního teroru, zpovzdálí zažil pakt Molotov – Ribbentrop, porážku fašismu zásluhou koalice stalinistického Sovětského Svazu a demokratických mocností, Stalinův konec, Chruščovovo účtování….. a který může v buržoazně demokratické zemi svobodně vypsat všechno, co chce, aniž by mu za to hrozila poprava.
Takhle známe jen jeho poslední slova, která načmáral na kus papíru: Kobo, proč chceš, abych zemřel?
Možná by si myslel, že revolucionáři zburžoustovatěli.
Anebo, být exilu někde v západní Evropě, že burzousti zesocialisticteli:-)
Možná by jim to schválil.
Obavám se, že by to naopak bral jako ideologickou diverzi a přímý útok na dichotomii systému, kdy každý bude dělat podle svých (skromných) možnosti a bude dostávat podle svých (náročných) potřeb. Jak vyplývá z četných průzkumu v ceskych luzich a hájích, udajně nejrovnostarstejsiho národa Evropy, na otázky výzkumné agentury STEM ohledne veřejných služeb a placení daní, kdy většina odpověděla, že chce veřejné sociální služby na úrovni zaopatrovaciho státu, ale dané by byli ochotni platit jako v daňových rájích:-).
Pan, co byl exponentem systému, proti kterému byl italsky fašismus liberálním a tolerantnim státem, by si mohl sve moralizující poučky na téma demokracie ušetřit. Kdo se jej snaží citovat, pak patrně cítí afinitu k tomu stylu „řešení“ společenských problémů jaké on prosazoval, a jaké nabraly dimenzi řízené společenské genocidy nejen vybraných spolecenskych skupin, ale nemale části vlastního národa.
Aneb jak ti nejukřičenější (a nejukřivděnější) liberálové vždy skončí u zakazování pochyb a kritiky, mají-li být jejích předmětem oni sami. Skutečnou povahu čehokoliv může vždy vidět jen někdo zvenčí, někdo cizí, někdo, kdo se pro ty uvnitř axiomaticky mýlí.
Když jinak nedáte: jste liberál nebo „liberál“? (Sám jste se za takového opakovaně prohlásil, vzpomínáte?)
Pravda ti zvenčí nedokáží zcela adekvátně „docenit“ řešení skrze Gulagy, i když i ti zvenčí jejich „pohostinnost“ měli možnost zakusit. Zvlášť v období kdy pan Bucharin měl tu čest se podívat na ruskou obcinu poněkud z vetsi výšky než ti, co stali nohama pevně na zemi…
Já o voze, vy o koze, ale co už máte dělat, když tu kozu tak zbožňujete, že?
Paměti starých mužů máme přece také. Solženicyna s Gorbačovem.
V buržoasně demokratické společnosti se nepohodlní likvidují rovnou, ale demokraticky – buď se jedná o sebevraždu, o loupežnou vraždu, o nehodu, selhání srdce apod. – viz velmi podivné vraždy kolem prezidentské kandidátky Clintonové.
Nebo ten anglický profesor, který znal pravdu o ZHN v Iráku.
Škoda, že to Bucharin vnímá jenom jako otázku panství. Zajímavější mi přijde, proč obyčejní lidé se v tolika případech demokraticky rozhodli zvolit fašistické režimy, které jim samotným nakonec nic dobrého nepřinesly.
Protože jim nabídly naději.
Ale proč tedy opakovaně volí pravici, která nabízí jen krev, pot a škrty? Tu naději v jejích volebních programech by stálo zato vysvětlit podrobněji.
Těžko se to dá označovat za naději, když je v těch fašistických projevech od začátku tolik frustrace a nenávisti.
Ale to je právě ono – naděje pro frustrované.
A nejde spíš hlavně o touhu o sebeuplatnění? Fašismus bývá někdy považován za hnutí sociálně frustrovaných středních vrstev („maloburžoazie“), které přes všechny liberálně demokratické deklarace pochopily, že fakticky nemají žádný vliv na výkon politické moci. Slovo naděje bych přece jenom vyhradil nečemu jinému, než co v sobě od počátku generuje fašistické hnutí.
Na naději přece nemohou mit monopol církve.
Proč vás napadly zrovna církve? To, že křesťanství oficiálně považuje naději spolu s vírou a láskou za nejvyšší ctnosti, přece už dávno není směrodatné. Mě se zkrátka příčí označovat třeba tohle z naší aktuální přítomnosti za projev naděje: https://www.youtube.com/watch?v=ik5KHAvymPo
Raději tohle než nějaký černoprdelník, fujtajxl?
Je to z vaší strany polehčující okolnost?
Když jde o existenci, jde etika stranou.
„Zajímavější mi přijde, proč obyčejní lidé se v tolika případech demokraticky rozhodli zvolit fašistické režimy, které jim samotným nakonec nic dobrého nepřinesly.“
Seale, odpoved na otazku dostanete, kdyz trochu prozkoumate dejiny Vymarske republiky. Vitezne mocnosti a) sebraly Nemcum veskery prumysl (zaborem Poruri a Sarska a konfiskaci veskerych stroju vcetne lokomotiv a automobilu), b) zavedly takove reparace, ze co se Nemcum podarilo vyprodukovat, to jim hned sebraly a za c) kolem nemeckeho pobrezi postavily valecne lode a zavedly potravinovou a lekovou blokadu.
Pred volbou Hitlera umiralo na podvyzivu a infekce na 50- 100 tisic lidi mesicne a cilem bylo dostat nemeckou populaci na 20% predvalecneho stavu. Kdybyste byl tehdy Nemec a mel k tomu navic deti, budete Hitlera volit take. A za 100 let by se nejaky trumpeta zeptal, jak jste to mohl udelat :o)
Dale rozlisujme fasismus a narodni socialismus…summa summarum, Hitler Nemce zachranil pred genocidou. Cimz ho neobhajuji, ale osvetluji dnes nepochopitelne pozadi jeho volby.
Tribunovo „fasisticke rezimy daly lidem nadeji“ bych tedy v pripade Nemecka opravil na „zachranily jejich existenci“.
V pripade „matky vsech demokracii“ slo jen o rozvinuti a praktikovani myslenek, ktere Anglicane uvazovali pouzit proti vlastnimu obyvatelstvu, takze ani napad s eradikaci Nemcu nespadl jen tak z cisteho nebe. A Nemci se toho pak chytli s nemeckou duslednosti a stalo se, co se stalo, bez omluvy.
Věta, že Hitler zachránil Němce před genocidou, svědčí o mimořádném duševním výkonu, uvážíme-li, kam dospěl. A jakým způsobem přispěl k chápání pojmu genocida.
Nejspíš měl dostat volné pole, zachránil by celou Evropu, minimálně.
Idea, že kdyby se Němcům ve třicátých letech nevnutil, byli by bez šance na překonání krize, je tu v mnoha převlecích přítomná pořád. Řeči o neschopné parlamentní žvanírně plus lákavá nabídka silné vůdcovské ruky, to zabírá spolehlivě, jakmile frustrace dosáhne jisté míry, ať už je její příčinou cokoli.
Myslet „out-of-the-box“ chce vetšinou skutečně velké duševní úsilí. Podstata Embeckovy teze není přece v tom, že se Hitler Němcům vnutil, ale že ho Němci povolali jako situačně adekvátní odpověď na svoje problémy. Nikdo netvrdí, že v důsledku Němce či Evropu zachránil, ale že v dané situaci byla jeho podpora ze strany nezanedbatelné části Němců logická a nevyhnutelná. Nezapomínejte na to, že zatímco my víme, jak to dopadlo, oni to tehdy nevěděli, protože je pro nás minulost byla pro ně budoucnost.
Ještě štěstí, že tehdy existovali i ti, kteří si pod tou „logickou a nevyhnutelnou volbou“ dokázali naopak představit hodně temnou budoucnost. V červenci 1932 „out-of-the-box“ přemýšlelo třeba 5 282 626 voličů, kteří raději dali svůj hlas socanům. A troufám si tvrdit, že ani z pozice „poučené současnosti“ třeba tenhle dobový volební plakát nepotřebuje žádnou výmluvnost: http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/sub_image.cfm?image_id=4074
Měli bychom si to připomínat, protože i dneska některým lidem připadá, že dát hlas nenávistným, nacionalistickým nebo rasistickým výzvám, je volba logická a nevyhnutelná, přes veškerou historickou zkušenost, kam to vede.
Měli bychom se především zamyslet nad tím, proč je to pro ně logická volba, místo arogantního povyšování se.
Proč myslíte, že to je z mé strany povyšování?
Já se dnes spíš cítím jako zaháněná do kouta, pořád mě někdo přesvědčuje, že národ si na rozdíl ode mne myslí to nebo ono, vyrábějí se různé seznamy, na kterých nejsem jen díky své bezvýznamnosti, zato tam jsou lidi, kterých si vážím, označováni za zrádce…
Na nějakou povýšenost nemám ani pomyšlení. Je to částečně strach, částečně údiv.
Rozklíčovat, proč je pro tolik lidí zavržení soucitu, tolerance, solidarity a schopnosti domluvy logická volba, si netroufám, motiv dokážu odhadnout jen u těch, co se jim chtějí nabídnout do čela.
A přesně takhle se cítí ti, kteří ty seznamy vytvářejí. A pak jim někdo řekne, že nejsou blázni, že nejsou méněcenní, že nejsou občané druhé kategorie a dá jim naději, že u jejich hlas bude slyšet, že i je bude brát někdo vážně, že získají zpět svoji lidskou a občanskou důstojnost.
Měli bychom se zamyslet nad skutečnými příčinami nástupu fašismu, a ne se za každou cenu snažit pochopit ty, kteří se už více či méně vezou na fašistické vlně. To snad není žádná arogance, ale hlavně konstatování faktu, že těžko se dá diskutovat v situaci, když už nefunguje racionální argumentace. I na to už totiž dávno existuje hypotéza, která tvrdí, že míra iracionality a resentimentů je přímo úměrná míře deklasování středních vrstev, protože jej podmiňuje rozpor mezi oficiální ideologií a konkrétní sociálním statusem.
Nic proti Bucharinově citátu (odkud vůbec pochází?), ale pokud nějaký marxista hlouběji sledoval nástup fašismu v Evropě, tak to byl možná překvapivě Trockij: „V okamžiku, kdy „normální“ policie a vojenské zdroje buržoazní diktatury společně s parlamentním jevištěm nepostačují k udržení společnosti v rovnováze – přichází na řadu fašistický režim. Skrze fašistickou agenturu uvádí kapitalismus do pohybu masy poblouzněné maloburžoazie a deklasovaného a demoralizovaného lumpenproletariátu – všechny lidské bytosti, které finanční kapitál sám uvedl v zoufalství a zuřivost.“
Nechci vám kazit iluze, ale pokud někdo už vytváří seznamy nepřátel, tak už má fázi hledání nějaké naděje dávno za sebou. Stačí se přece podívat na to, koho konkrétně a jakým jazykem označuje za hlavního viníka své vlastní situace. To jsou zkrátka už aktivní aktéři, které nějakými svými vlastními argumenty stejně nepřesvědčíte (viz třeba diskuse pod vašimi příspěvky na téma uprchlické krize). No a pak jsou tu ti „kolísaví“, kteří si myslí, že podporou nějaké echtstrany vyšlo nějaký pořádný protestní signál, anebo se utvrzují v tom, že je do té samé „neidealistické“ volby – protože oni jsou v jádře dobří – tlačí samotný systém. To je snad ještě nebezpečnější iluze, protože zatím všechny podobné „středostavoské“ vzpoury skončily naprostým fiaskem. No a když se se podívám na konec Výmarské republiky (jak doporučuje Embéčko), tak v těch mých referenčních zdrojích (viz třeba Golo Mann), sice nic nejdu o nějaké plánované genocidě německého národa, ale zato se v nich vedle hospodářské krize píše o krizi liberalismu, která se promítla nejenom do odmítání parlamentní demokracie, ale i samotného republikánského zřízení. Dějiny, jak se zdá, znovu opsaly ten pomyslný kruh, takže se už zase řeší staronový problém formální demokracie. Budeme se tvářit, že se nás to netýká, protože i za tohle samozřejmě může kapitalistický systém? Nevím, jak to máte nastavenmé vy, ale z jedné strany vnímám režim, který každou krizi využívá hlavně k tomu, aby utahoval ty pomyslné šrouby. No a z druhé strany vidím bandu vykořenených individualit (sorry za politickou nekorektnost, ale pokud cesta k české verzi kapitalismu měla být úspěšná, tak se v první řadě musely zpřetrhat všechny dřívější solidární vazby), které jsou dneska tak moc „anti“, že s klidem odkývou kdejaký „argument“ z rejstříku aktivistické nebo populistické politiky. Můžete to samozřejmě brát jako projev nadřazenosti, ale třeba té vaší smířlivé reakci na Embéčkovu snadno ověřitelnou konspirační demagogii v případě nástupu fašismu v Německu, fakt nijak zvlášť nerozumím.
BTW ke Golo Mannovi, aneb citát o něčem, co existuje ve vícero variacích: „Kdo nezná minulost, nikdy nezvládne budoucnost.“
Embečko podle mě nepsal o nějakých tvrdých faktech, která jsou k nalezení v archivech a ideových spisech, ale o pocitu německé společnosti a ten pocit velmi dobře koresponduje s tím, který zachytil např. Remarque v Černém obelisku. Dějiny se netvoří u zeleného stolu, ale v myslích a srdcích lidí. A pokud znáte alespoň trochu Brity, tak víte, že něco jako genocida jim nikdy nebylo cizí. Možná neplánovali přímo redukci německé populace, ale likvidace německé vůle a produkčního (čili v důsledku vojenského) potenciálu byla primárním účelem reparací. Embéčko nemluví tak z cesty, jak se pohledem konvečního názoru může zdát.
Remarque je i autorem románu Miluj bližního svého… Pokud Embéčko nepsal o faktech, tak psal akorát o svých představách a pocitech. Statistika nude je, ale poskytuje cenné údaje: Ať už byly záměry britské oficiální politiky jakékoliv, ke snížení německého průmyslového potenciálu prakticky nedošlo a pár let před nástupem velké hospodářské krize se Německo těšilo relativní prosperitě. Krize měla srovnatelně těžké dopady i v jiných zemích včetně USA (pokles výroby o více jak 40 %, míra nezaměstanosti cca 24 %), ale radikální nástup fašismu se v nich nekonal. Mimochodem, i dneska máte nejtěžší dopady finační krize v Řecku a ve Španělsku a přesto v nich dnešní fašos nebyli schopni udělat nějaký zajímavý volební výsledek. To mě připadá mnohem zajímavější a povzbudivější, protože by to mohlo znamenat, že pořád ještě v lidech funguje i to, čemu se říká historická paměť. O vytváření dějin od zeleného stolu by se dalo mluvit jedině v případě, kdyby tolik miliónů Němců nevolilo proti Hitlerovi. Čísla za socany jsem tu už uváděl, takže ke stejnému datu dopíšu ještě celkový počet hlasů pro komunisty: 5 974 209. Možná to v dnešní době může znít hodně konvenčně, ale jedno z jejich hlavních volebních hesel tehdy znělo takhle: Proti fašismu, hladu a válce. To je přece spolu se socany taková hromada volebních hlasů, že by určitě neměly zůstat neviditelé, když už tedy obecně mluvíte o „pocitu německé společnosti“. I oni přece nesli důsledky porážky z 1. světové války, hodně těžce na ně dopadala hospodářská krize a byli propagandisticky masírováni kdejakým spikleneckým nesmyslem, ale přesto se zkrátka rozhodli volit jinak, než co tu společně s Embéčkem považujete za logické.
Stačilo, aby si jeho aktuálny aj budúci voliči prečítali Mein Kampf a vedeli by do čoho idú.
Myslím, že většina těch, co si ho koupili, ho i četli.
Pochybujem, v Ríši sa Main Kampf predával po miliónoch(medzi všetkými vrstvami obyvateľov) a jeho vlastnenie bolo takmer „povinné“. Bol darovaný pri rôznych príležitostiach.
Embéčko, to jsou ale nějaké hodně alternativní dějiny (viz ta genocida). Velká hospodářská krize samozřejmě hodně usnadnila nacistům k moci. Dílem i proto, že vedle několikamiliónové nezaměstanosti smazala dosavadní úspěchy něecké zahraniční politiky, které byly mj. o tom, že se jí podařilo dohodnout konečnou výši reperací a Francouzi se tak i stáhli s Porůří. Tu měsíční mortalitu si raději ověřte a podívejte i na čísla voleb do říšského sněmu v r. 1930 a 1932. Už z toho, že NSDAP neměla většinu, je přece dostatečně jasné, že milióny Němců toho Hitlera nevolili. Nesnažte se mi namluvit, že všichni byli bezdětní, anebo že to byly trumpety, kterým nedocházelo, co jim díky nějaké „matce všech demokracií“ ve skutečnosti vlastně hrozí. Jinak nevidím důvod, proč bych měl v obecné rovině rozlišovat mezi fašismem a nacismem. Tyhle režimy přece nejsou ve všech zemích jako přes kopírak, takže si i v jiných případech vytvářejí svoje specifické rysy.
Ten člověk se snad naprosto naprosto zblaznil, anebo se dal k nějaké podzemní sektě „Svědci Goebbelsovi“. Člověk co svoji politikou (podobné jako Stalin) připravil o život 20%/národa nebyl ani spasitel ani dobrodinec. Ale masovy vrah a sadistický zamindrakovany chudák.
Byl to až Západ skrze angloamerickou liberalne osvicenskou kulturu, kdo z Nemcu vsmitil obdiv k těmto psychopatum skrze nacionalistické blouznění které je zadarmo a nahrazuje tak (NE)schopnost uspokojovat své potřeby skrze profesní a občanskou angažovanost, angažovanosti v ideologických sektach, kde ventuji svoji nenávist a hledají viníka za svůj nenaplněný život.Kdo je naučil demokracii a lidským právům.
Takže Německo bylo osvobozeno od svého selhani, a je, podle všeho tak úspěšné, jak to jen jde, za vedení (krátké okupační správy) a finanční pomoci liberálních mocnosti Západu, uvedeno do stavu světového příklad statu bohatství, tolerance, pravniho řadu a sociální starostlivosti nejen o sebe ale i o druhé – že je nám všem příkladem a obdivně k němu vzhlizime a chtěli bychom tam hit. A nejen my, ale i nebozaci z celého světa kteří tam utíkají právě za hodnotou demokracie a tolerance, kde není nikdo persekvovan jen pro svoji víru, etnicitu a barvu kůže.
Otázka tedy zní (pro embecka možná otazka inspirativní)
“ Potřebujeme každý stvořit svého Hitlera, abychom od něj byly Západem nasledne osvobození a mohli se tak prerodit v mírumilovny, činorodý, úspěšny, empaticky a sociálně a kulturně tolerantní národ – který se stane jedním z nejúspěšnějších na Zemi – nebo to jde i bez toho kataklysmatu jako v případě pána Hitlera, podle embecka, mesiáše národa Nibelungů?“
To ale mluvíte o Německu po 2. světové válce, které bylo obnoveno ze dvou důvodů: a) aby nebyl pro Němce atraktivní komunismus, b) aby bylo perfektně připraveno jako válčiště pro střet se Sovětským svazem. Válka se SSSR, se kterou Západ tehdy počítal (a snad v ní i doufal) se měla odehrát v Německu, aby byla ušetřena Francie a Británie. Možná tu byl i třetí důvod c) poučení z Versailleského systému, ale třeba já jsem stále více přesvědčen, že rozhodně nebylo dominantní.
Blázen není ten, kdo se rouhá, blázen je ten, který věří.
Že někdo buduje demokratickou, prosperující zemi se sociálními jistotami, snaží se ve společnosti podporovat duch tolerance a vymýtit pozůstatky nacionalismu a rasismu, a to všechno mimo jiné i proto, aby tu zemi učinil přitažlivou ve srovnání s její bývalou východní částí – a pak to všechno zahodí a začne tu plánovat válčiště, to je bláznivá představa, to se na mě, Tribune, nezlobte.
Mě imperialismus také připadá šílený.
Já myslel, že po 2.sv. válce byly Německa dvě. Jedno pro které musel být atraktivní komunismus (i když nebyl a jak to šlo lidé utíkali do jeho západní části což vyvrcholilo Berlínskou krizí) a Německem svobodným liberálně kapitalistickým. Naopak – NDR bylo předpolí pro plánovanou válku SSSR se Západem, dokonce s dopředu vypracovanými plány na ženijní zabezpečení vylodění bolševiků na západním břehu Rýna. Jistě budete též tvrdit, že Berlínská zeď byla vytvořena NSR aby zabránila útěku svých občanů před kapitalistickým vykořisťováním do bohaté ekonomiky dostatku a hojnosti pod vedením soudruha Ulbrichta:-)
Budu jen opakovat to, co už jsem řekl: NSR byla vybudována tak, aby eliminovala atraktivitu komunismus. Když východní blok padl, výdobytky „kapitalismu s lidskou tváří“ začaly rychle erodovat.
A nebyla to jen NDR, i ČSSR by byla z logiky věci v případě konfliktu primární válčiště, což byl ostatně jeden z důvodů okupace v srpnu 1968, aby toto předpolí zůstalo a NATO neexpandovalo dále na východ, jak začalo po pádu SSSR vehementně činit, protože tento „obranný“ pakt je patologicky agresivní.
„Když východní blok padl, výdobytky „kapitalismu s lidskou tváří“ začaly rychle erodovat.“
To by mě zajímalo, co tím myslíte.
Jestli byla někde patrná eroze, tak leda v pokračujícím vylidňování částí bývalé NDR, přes obrovské injekce do všeho možného, infrastruktury, modernizace sídel atd.
Jak se zdá oba předcházející komentátoři s Bucharinovou tezí zřejmě souhlasí, neboť ji nerozporují. I já s ní souhlasím.