Doba vymknuta z kloubů šílí, jak na vlastní kůži zažil v Brně Matěj Hollan:
Tak jsem tam došel s mírným zpožděním a vidím, že kolegové mizí pryč. S velmi zvláštním důvodem – na Matěje, předsedu parlamentní strany, tam začali verbálně, avšak důrazně a s výhružkama násilí útočit nějací borci, že on rozhodně do této hospody nesmí. Bylo to velmi nepříjemné, ne jen hospodské tlachání. (…) Volám tedy a najedou ke mně přistoupili velice důrazně dva štamgasti, se kterými se znám od vidění mnoho let, kdy se U Poutníka potkáváme. „Vypadni, nebo ti rozbijeme hubu… Dopiješ to pivo a vypadneš pryč, do týhle hospody už nepáchneš, tady pro tebe není místo… Stropnickýho sem tahat nebudeš… Refugees NOT welcome!!!“ (…) Ta hlavní nabušená korba nebyl nějaký anonymní týpek odvedle. Byl to profesionální advokát trestního práva. Byl to obhájce Dahlgrena, Richard Špíšek, se kterým jsem se nedávno bavil o tom, jak je hrozné, že lidé i blízké okolí na něj nadávají, že Dahlgrena hájí a uplatňují tu zvrácenou logiku, že advokát obžalovaného je taky vlastně tak trochu vrah.
Tak nějak chci věřit, že to je kec, hoax, nějaká umělecká performance, ale bohužel rozklad společnosti, který nevyhnutelně vede k podobným koncům, je nepřehlédnutelný. Strach, nenávist, agrese… Jedněm vadí uprchlíci, druhým údajní ruští agenti a třetí si vzpomněli na staré dobré Cikány, ale všichni dohromady posouvají společnost někam, odkud už nemusí být návratu. Asi bych se i já měl začít bát. Ne Rusů, ne Syřanů, ale Čechů.
Tribun 
Jo, taky jsem to už četl. Je to další kamínek z už dlouhé časové řady o tom, jak rychle přestává fungovat klasická politika, což se už kdysi přihodilo třeba v té Výmarské republice. Tzv. alternativní média to klidně označí za důsledek proradnosti „politických elit“, zatímco liberálové vz. Pehe to stejně nadneseně považují za selhání „občanské společnosti“.
Tak alespoň na tom mytí rukou se ještě shodneme.
Výmarská republika byla taky to první, co mě napadlo.
Správně. Co zazivaji advokati disidentů v Číně nebo Rusku už víme pár let. A od koho. Ti naši určitě nebudou dostávat výhrůžky od liberalu, ale od lidí stejných ideových (narod, vlast, vůdce/gosudar proti Zapadu) imperativu (Hegel by se obrátil v hrobě, kdyby tyto mely být brány za ty „morální“) kolektivní, depersonalizovane identity. Holt “ identitari“:-)
Jestli tím trollovaním neživíte, tak začněte, vy jste talent od pánaboha. Nejde vůbec o to, kdo komu vyhrožuje a proč, ale že si lidé vyhrožují navzájem a že ti, kteří vědí, jak tahle medicína chutná, vůbec netuší, že to je ta stejná, kterou sami ordinují.
Ale to víte, že jde o to, KDO a KOMU vyhrožuje. Jak říkám, výhrůžky formují dějiny (vezmu je chronologicky).
1) Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. (Karel Marx)
2) Český národ není schopen samostatné existence (Karel Marx)
3) A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk (Klement Gottwald)
4) Smrt řeší všechny problémy – žádný člověk, žádný problém (Josif Stalin)
5) Všechno v rámci státu, nic mimo stát, nic proti státu. Stát jako absolutní vládce ve srovnání s nímž jsou všichni jednotlivci nebo skupiny relativní (Benito Mussolini)
6) Velkou silou totalitního státu je, že nutí ty, kteří se ho bojí, aby jej napodobovali. (Adolf Hitler)
Nevím nic o tom, že demokraté vyhrožovali podobným způsobem. Nicméně, máme zde institualizovanou výhrůžku, knižně publikovanou jako kodex, a to výhrůžku všem těm, kdo by chtěli porušit to, čemu se v demokratickém právním státu říká zákon. Takže jediná platná výhrůžka s odstrašujícím charakterem se jmenuje – Trestní zákoník.
Ten mj. kodifikuje jako trestný čin vyhrožování mj. to, když někdo podle § 356 Podněcuje k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (což plně obsahují citáty pánů Marxe, Gottwalda, Stalina, Mussoliniho s Hitlera).
A této recidivy je náš alternativní web plný, jedná se vesměs o výhrůžky rasové (etnické) podstaty a třídní. Liberálové nikomu vyhrožovat nemohou. Proč taky, když říkají, ať si každý dělá co chce a co není vymezeno jako trestné.
Je jen otázka, jaké jednání kdo z těch „alternativců“ bere jako součást svého/jeho/jejich (čeština má na rozdíl od germánských jazyků zvratné zájmeno „svůj“) boje a s kým se do toho boje pustí….Jestli se psanci této země nebo oligarchy co mají tak rádi svoji vlast, že ze samé lásky mají v Panamě uložené miliardy, spolu s violoncelisty co nedělají nic zlého, jen hrají Borise Godunova a milují Putina:-)
Vy a Fukuyama jste se hledali, až jste se našli. On vyhlásil konec dějin, vy jste právě našel jejich začátek v 19. století.
Ale vlastně máte pravdu, že dějiny formuje násilí – politické, ekonomické a sociální násilí vládnoucí třídy.
Je to pár týdnů, co jsem seděl na pravidelně nepravidelné schůzce s pár kamarády plzeňskými novináři v restauraci Lokál dole pod Velkým divadlem. Mluvíme tam spolu otevřeně a místy až „jakoby“ na hranici urážky, neb se známe více než dvacet let a můžeme si to k sobě dovolit – za ty roky jsme si tak trochu společně prošli těmi rozvody a úmrtími v rodině a drogovými závislostmi příbuzných atd.
Přimotal se k nám mírně přiopilý známý jednoho z nás. Moje názory na vývoj EU se mu nelíbili natolik, že začal být podobně agresivní a jen skutečnost, že nás bylo šest mu zjevně zabránila ve fyzickém násilí – přesně ve stylu výše uvedeném.
Zdá se tedy, že podobné manýry nejsou dány tím, kdo na které straně stojí, ale jaké má vychování, případně kolik toho vypil.
„Strach, nenávist, agrese… Jedněm vadí uprchlíci, druhým údajní ruští agenti a třetí si vzpomněli na staré dobré Cikány, ale všichni dohromady posouvají společnost někam, odkud už nemusí být návratu.“
Nu, v tom se shodneme. Ale třeba/asi ne v tom, kde je příčina. Podle mě nevyvěrá z Čech a Čechů, ale je to importované zboží.
I kdyby to bylo „importované zboží“, tak jsou to Češi, kdo ho skoupil a teď se v něm předvádí. Z tohohle se nevylžeme.
Začal bych nejprve tím zvláštním – pan Hollan je politik, jehož pozice je poněkud otřesena jeho vlastními a krajně neopatrnými (což je záměrný politickokorektní eufemismus) politickými kroky v lokální kultuře (např. pokud se dosazování nekompetentních kamarádů co šéfů divadel týče) i např. některými krajně neopatrnými výroky ohledně okupační historie, za něž se nakonec musel veřejně omlouvat. I bral bych jeho ksichtoknihovní stati s preventivní rezervou – bůhví, jak to opravdu bylo. Pan Stropnický (předpokládám, že zelený junior) se zatím o tomto zážitku nijak nešířil; nabušený advokát také ne. Sehrát roli ublížené oběti však pan Hollan (na rozdíl od svých politických kroků) zvládá docela dobře. Čímž neříkám, že se konflikt vůbec nestal, ale v případech vyprávění pana Hollana platí obzvláště pravidlo audiatur et altera pars, jakkoli advokáta pana Dahlgrena vůbec neznám.
A teď k tom obecnému: Žijete-li v obecně sugerovaném celospolečenském napětí, nemůže se to neprojevit v individuálních projevech, zvlášť, je-li vaše sebekontrola uvolněna alkoholem. Ve společnosti tak tradičně hašteřivé jako česká (viz např. Lada a jeho obrázky hodských pranic) vzniká podobný malér jedna dvě. A napětí roste v celé Evropě, ne, že ne.
Však já bych pana Hollana také nevolil, ani kdybych mohl. Ale to nic nemění na tom, že co by kdysi byla banální hospodská bajka je dnes snadno k uvěření a ke znepokojení (jiným naopak k uspokojení, že Cnemo?).
Ale na druhé straně, Tribune, nemusíme být zase tak sebemrskačští. Politické vášně, poháněné nadto třeba skrytými milostnými motivy, vedly k půvabným scénkám i mezi ctihodnými členy otce všech parlamentů, jak jsem si tuhle připomněl, když jsem vzal z ne zcela jasně definované potřeby do rukou druhý díl Galsworthyho Forsytů (tedy Moderní komedii), jejíž televizní adaptace poznamenala mé mládí. Členové britského parlamentu Michael Mont a sir Alexander MacGown si v parlamentní debatě vyměnili něco jízlivostí a jejich polemika měla v první polovině 20. let minulého století následující pokračování:
„…Vedeni oba instinktem pro obyčejnou slušnost, zamířili k umývárnám; než došli do těchto síní obložených mramorem, nedal ani jeden byť nejmenším znamením najevo, že ví o druhém. Před ručníkem na válečku Michael řekl:
„Teď mi snad, pane, řeknete, proč jste se choval jako hnusný sprosťák. Věděl jste naprosto dobře, jak se vaše slova budou vysvětlovat.“
Sir Alexander se odvrátil od kartáče na vlasy.
„Tady máte!“ řekl a udeřil Michaela pádně přes ucho. Michael se zapotácel, divoce vyrazil pravicí a zasáhl sira Alexandra do nosu. Pak začaly být jejich pohyby prudké. Michael byl pružný, sir Alexander urostlý; v pěstním zápase nebyl ani jeden příliš dovedný. Záležitost přerušil ctihodný člen za Wasbaston, jenž tu byl právě v ústraní. Vyšel spěšně ze dveří a dostal současně ránu do oka a úder do bránice, takže se zhroutil. Slova se teď ujal člen parlamentu za Wasbaston a užíval výrazů silnějších, než by ti, kdo toho ctihodného pána znali, pokládali za možné.
„Je mi hrozně líto, pane, řekl Michael. „Vždycky nejhůř dopadne ten, kdo je nevinen.“
„K čertu s vámi, oba vás dám zbavit mandátu,“ těžce dýchal člen za Wasbaston. (…) Jste dva sprostí rváči! (…) Jak mám, hrome, dnes odpoledne mluvit?“
„Přijdete-li obvázán,“ řekl Michael a omýval si pohmožděné ucho studenou vodou, „a omluvíte-li to nehodou v automobilu, budou vás zvlášť dobře poslouchat a v novinách o vás budou tím víc psát. Mohu vám obvázat oko stříbrnou podšívkou z vázanky?“
„Nechte moje oko na pokoji,“ zařval člen za Wasbaston, „a ven odtud, než dostanu vztek!“
Michael si zapjal nejvyšší knoflík u vesty, uvolněný sevřením sira Alexandra, spatřil v zrcadle, že má ucho velmi červené, že má na manžetě krev a že jeho protivník ještě krvácí z nosu a vyšel ven.
„Pěkná rvačka,“ pomyslil si, když vstoupil do svěžejšího vzduchu Westminsteru. „Štěstí, že jsme se tam schovali! Asi o tom nikomu neřeknu!“…
Jediným rozdílem mezi touto jistě literární příhodou, ztvárněnou s rozkošným „understatementem“, a příhodou pánů Hollana a Stropnického mladšího (ten už se také rozpovídal), je v Galsworthyho vypravěčské pointě – hlavní starostí zúčastněných aktivních i pasivních aktérů dějů v parlamentní umývárně je, aby „se to nedostalo do novin“. V dnešním předvolebním čase mi připadá, že český lokální politik (a první náměstek primátora zdejšího městyse) je uspokojen teprve tehdy, když se jeho trapný hospodský zážitek do těch novin DOSTANE. Nemůžeme přece jen po něm chtít, aby si se svým odpůrcem ve vší tichosti rozbil nos na místní toaletě. Co kdyby byl bit?
Já vám nevím, jestli by bylo prospěšné, aby se politici rvali v kuloárech a na navenek se pokrytecky tvářili jako slušně vychovaní nejlepší kamarádi. Takhle je možná neestetické (a s imperativem hlavně, ať je to v novinách, jedno, co tam bude, i trapné), ale alespoň víme, na čem jsme.
To jsem asi špatně napsal, co jsem měl na mysli. Ti literární páni poslanci britského parlamentu se obávali publicity svého utkání, protože taková rvačka na parlamentních záchodech byla TENKRÁT v Británii společenské a politické faux pas s neblahými důsledky pro další politickou kariéru účastníků. Dnes je taková „událost“ (Děláte, pánové, jako byste nebyli v životě vyhozeni z hospody! – Poláček) panu Hollanovi důvodem k politické akci – na kterýsi večer v příštím týdnu svolává totiž náměstek primátora do téže hospody shromáždění svých stoupenců nejspíše v naději, že tam dojde ke konfliktu většího rozsahu s policejní asistencí, který by jeho osobu znova a lépe zviditelnil a zradikalizoval jeho stoupence i odpůrce. Nesporně to souvisí se změnou politického stylu, přičemž jest připomínat, jak bystře učinil Seal, tradice Výmarské republiky: hospodský konflikt jako forma politického boje…
Ale na čem jsme, to nesporně víme.
Kdybych byl z Brna, tak byste mne přesvědčil, abych tam nechodil, že bych byl zneužit.
Pořád to JE banální hospodská historka. Kluci z Horní proti klukům z Dolní. Nafukují ji jen slova o uprchlících. (a předvolební čas(
Drama z ní dělá ten, kdo v reakci na tohle pošťuchování sepíše dlooouhou zprávu, a v jejím závěru vyzývá k organizování výpravy proti Náckům. V tu chvíli nevím, v souvislosti s kým s čím bychom jako měli používat slovo kultivovaný?
Nebyl on to ten pravicový Matěj od nové levice? Toho si podat mám často taky chuť. I s celou tou bandou zelenou. Schovávat se mezi „ty hodné“, to je častý modus operandi liberální levice.
Mezi neliberální pravicí určitě najdete dost ochotných se k vám přidat, aby to byla férovka.
Unáhlil jsem se, beru zpět. Pan Stropnický Junior musí ještě dostat mnoho příležitostí k
nasr-inspirování mnoha lidí.Vás opravdu irituje víc Stropnický než třeba takový Babiš? Co na to říct…
Andrej Babiš je nepřítel mých nepřátel. Když vidím, jak nesmírně vytáčí jisté lidi (tytéž, co vytáčí Miloš Zeman nebo Vladimír Putin, shodou okolností), jsem ochoten mu odpustit mnohé. Jinak ovšem, Andrej Babiš je velkokapitalista jak z učebnice, naposled mi to připomněl při diskusi o dalším oddálení odchodu do důchodu. Tím mne nepřekvapil. Ale Martin Stropnický (i s celou novou levicí) mne také nepřekvapil: dělal, že to není jeho věc. Z čeho budou lidi žít, to tyhle lidi přece nezajímá. A mají odvahu si říkat „levice“. Andrej Babiš si tak alespoň neříká.
(V posledních létech začínám chápat, proč bolševici tak zarytě nesnášeli menševiky a esery.)
Tento postoj ovšem může být velmi nebezpečný, protože nepřítel mého nepřítele nemusí být nutně můj přítel, ať si muslimové (Arabové) říkají, co chtějí. A kladu si otázku, zda ve společnosti, která by byla tolerantní a mírumilovná, by vůbec někdo měl existenční starosti. Mladý Stropnický tahá za lepší konec provazu, než „fosilové“ Babiš se Zemanem.
.
Andrej Babiš nikdy nebyl ani nebude můj přítel. Za mého přítele se nikdy ani neobtěžoval vydávat. Jeho nepřátelé jsou momentálně mnohem nebezpečnější.
Zarytý antikomunista Winston Churchill to po začátku Velké vlastenecké taky pochopil a veřejně přiznal, například.
Vašemu nepříteli jste volný a persony typu Strakonického jakbysmet. Nicméně osoby jako je Matěj jaou na naší scene užiteční. ANO je v silně izolaci a nastesteti socialiste, křesťanští konzervativci a liberálové ho drží na uzdě.
Nezdá se mi, že by ANO bylo v izolaci, nebo že by ho někdo z těch, co mu nadbíhají v koalici, ho držel na uzdě.
Já ano. ANO nikoho jiného nemá s kým by vládla. CSSD s KDU může fungovat jako menšinová vlada s podporou tu TOP, tu KSCM, pak ano.
A že si tedy pan Babiš tak vyskakuje:
Muze dnes existovat levice, ktera by nebyla internacionalni? Byla by to jeste levice?
Stropnicky narazil na beznou no-go zonu, kde neni vitan…u cizich mu takove zony nevadi, kdyz se v ni ocitne sam, ma problem. Nechapu proc a ani bych za tim nevidel nejaky strach, nenavist ci agresi- Stropnickeho v te hospode nechteji, tak by mel tolerovat cizi kulturni specifika a odejit.
Nejde o „vetřelce“ Stropnického, který z toho ani žádnou aféru nedělá, ale o „domácího“ Hollana, který se z přítele stal rázem nepřítelem jenom proto, že nebyl nepřítelem nepřítele.
Zrovna u Hollana to ovšem – už vzledem ke zmíněným neobratnostem ve jeho politické práci – klidně mohla být prostě jen poslední kapka…
Nijak se mi nechce obhajovat vyhazování kohokoliv odkudkoliv. Pokud pánové nějakou politickou agitkou, která ostatní hosty obtěžovala, o problémy neřekli, takovéhle jednání není v pořádku, jakkoliv ani Stropnický, ani Hollan mými favority nejsou.
Nicméně mám dojem, že Matěj Hollan si svým působením v politice udělal nepřátel dost a považuji za pravděpodobné, že mu dost lidí má chuť dát přes hubu i bez Stropnického…
Já bych toho chtěl… ale některé věci se prostě nedělají.
O tom žádná… Já jen podotýkám, že ten incident možná přítomnost Stropnického spustila, ale zdaleka to nemusí znamenat, že je to to jediné, kvůli čemu se Hollan setkal s nevolí některých Brňanů…
Boris Cvek k tématu:
Matěj Stropnický napsal na FB: „uprchlíkem začíná bejt člověk v týhle zemi už i když jde na pivo v jiným městě, než kde se narodil. A je to občas održku, jak se včera ukázalo. V rámci přemejšlení, jestli jsem z Prahy jel do Brna na pivo z ekonomickejch důvodů nebo z jakejch, hlásím, že Brňáci do Prahy na pivo můžou. Brňáci welcome!“ BC: Člověk by řekl, že to je poměrně nekontroverzní text… ale když si čte komentáře lidí, tak žasne nad tou neuvěřitelnou žumpou. Nejvíce lajkované jsou výhrůžky, urážky, takové to rozjásání se lůzy nad tím, když ke slovu přichází násilí a někdo kultivovaný tím násilím může být ponížen. Vzpomněl jsem si na to, jak lid za Francouzské revoluce nosil na kopích nabodnutá přirození vznešených žen. Jen nechápu, že tyhle lidi nemá Matěj Stropnický dávno blokované. S nimi nemá žádná diskuse cenu, oni rozumí jen násilí.
Naprostý souhlas. Je zajímavé, že zapadobijci a přátelé poradku pevné ruky jsou jediní kdo „zbylí“ po dámské volejte takříkajíc společně „na ocet“. Dokonce se i levicoví liberálové nestydí označit lidskou spodinu luzou, když se tak chová. To je pokrok.
Což ovšem není váš názor, ale komentář Cveka, který jsem tu včera odkazoval. Váš osobní vklad je jen ten poslední exaltovaný a zmatený odstavec, není-liž pravda?
Já jsem to pochopila bez problémů.
Totiž že vlastní komentář začíná slovy Naprostý souhlas.
A zmatený mi nepřipadá, je tam jen překlep. Místo „volejte“ tam pravděpodobně mělo být „volence“.
Ta poznámka o odvaze nazvat lůzu lůzou je případná.
Odvaha nazývat lůzu lůzou… odvážnější je už jenom nazývat negra negrem. Kdepak, já bych nemluvil o odvaze, ale o radosti.
Jestliže je v první větě napsáno, že Stropnický napsal na Facebook, tak někteří pochopí tuto větu oznamovaci, pro jiné je to důvod k úvaze jak se vymezit vuci tomu kdo si dovolí s tím souhlasit a připoji jen krátkou veticku proč.
Nejde o to, co napsal Stropnický, ale o to, co napsal Ota a co Boris.
již delší dobu očekávám, až se někdo Vám určitým typem myšlenm podobající se začne dožadovat zákazu uvádění Othella nebo alespoň značných úprav Shakespearova textu hry. Vlastně nejen v Othellovi, když se nad tím zamýšlím, jsou z tohoto hlediska politicky velmi nekorektní pasáže. Takže předbíhám dobu a Vás a navrhuji ho zakázat komplet:-))
Jste pozadu, tyhle tendence tu už dávno jsou. V USA se jejich obětí stal Tom Sawyer, u nás třeba Honzíkova cesta.
Jestli si to vykládám správně, tak považujete označení sprostých útočníků za lůzu za výraz spravedlivého boje proti korektnosti?
Já si totiž myslím, že takové chování se ani ortodoxní korektníci nikdy nesnažili omlouvat, respektive zamlžovat nějakými neutrálními výrazy.
Srovnáváte nesrovnatelné.
Negr je urážlivé označení člověka černé pleti. Barvu obličeje si nevybíráme. Inkasovat za ni dehonestující slůvka – proč by se to mělo nechat bez povšimnutí?
Vyžadování korektnosti je v pořádku.
Lůza je jiný případ. Podlehnout davové „morálce“ a chovat se jako dobytek, násilně, nenávistně, psychoticky, s tím se nikdo nerodí.
Seal tu připomněl meziválečné Německo. Máte problém nazvat bojůvky, které terorizovaly a napadaly slovně i fyzicky německé demokraty, intelektuály a novináře a které pak obrátily svou ničivou vášeň proti Židům, lůzou?
Lůza je hanlivé označen příslušníků nižších tříd. A společenskou třídu si přece nevybíráte, jenom ji můžete zkusit změnit, jako Jackson barvu pleti.
Ty německé fašistické bojůvky bych asi lůzou skutečně nenazval, na to byly v příliš velké symbióze s buržoazií.
Lůza jako hanlivé označení nižších tříd je váš výklad. Já jsem to slovo takhle nikdy nechápala. Tedy třídně.
Proto nevím, proč by lůzou nemohly být pojmenovány bojůvky, rozsévající nenávist a násilí, ať jsou spjaté s kteroukoli vrstvou. Rozhodující je chování.
Z jakéhokoli shromáždění může šikovný řečník za pár minut udělat rozvášněný dav, v rozvášněném davu může několik ranařů vytvořit lůzoidní jádro, které začne konat.
Fascinovalo mě už tenkrát a fascinuje mě dodnes, jak se dařilo eliminovat toto nebezpečí v listopadu 89.
O lůze se vždy hovoří jev v souvislosti s deklasovanými nebo nesympatickými, vyšší vrstvy či sympaťáci dělají revoluce. Vize třeba ukrajinský Majdan, ať nechodíme pro příklad daleko.
Bylo by dobré se o té lůze něco doučit, Tribune. Za lůzu je označována ta část společnosti, která porušuje určité etické normativy, chová se hrubě, vulgárně a primitivně. V tomto ohledu se chybně za lůzu označují JEN A POUZE ty (nižší) stavy, co nezvládají společenský bonton vyšších vrstev (což být to jen takto, bylo by lůzou asi 90% obyvatelstva). Ve zmíněné definici tedy lůzou může být takový Babiš co si myslí, že Cikány je správné poslat do pracovního tábora, když kočují a na stálo nepracují nebo že lze násilně deportovat lidi jen pro barvu své kůže jako Trump a konečně za lůzu lze jistě též považovat člověka, který by si rád vychutnal svůj triumf nad soupeřem tak, že by ho stáhl z kůže a do té vázal členské legitimace strany členů poražené. Což asi koreluje s výrokem Eichmanna, že Židé mohou být ještě světu užiteční coby mýdlo nebo příčesky pro operetní subrety….Zkrátka lůza nelidského chování jdoucí proti ideálům humanismu a osvícenství.
To je lůza, Tribune. Lůza nikoli společenské spodiny svým statusem, ale svým chováním nejen obyčejného hulváta, ale člověka s psychopatologickými rysy osobnosti, které vykazují v zásadě všichni, co se nechtějí smířit s tím, že princip liberální demokracie je založen na INDIVIDUÁLNÍ jedinečnosti každého člověka a jeho nezadatelných a nezcizitelných lidských a obřanských práv – mj. právo nerespektovat přání jakékoli početnější skupiny (Zemanovci, národ, křesťanská kultura). která by nařizovala jakoukoli „povinnost“ vůči takovémuto společenství/nosti jako celku a to na úkor jeho individuálních lidských práv…
To je poprvé, co takovouhle definici lůzy vidím. Vlastně poprvé, co vůbec nějakou definici vidím, protože lůza patří mezi ty pojmy, jejichž výklad se nevyučuje a jsou vnímány spíš intuitivně, ale vždy jako ti druzí, kteří mi nejsou rovni.
Majdan sám o sobě lůzoidní nebyl. O tom, co všechno se pak na něj nabalilo, se to říct nedá. Stejně jako o všem, co bylo na druhé straně. Viz Oděsa.
Ale Oděsa nabyla žádná druhá strana, Oděsa byla Majdan!
Hm, ono to s tou luzou je docela zajímavé. Dnes někdo v Plzni vytáhl v hospodě pistoli na nějakého komunistického poslance pistoli – a pak se šel hrdinně udat na policii, že tak učinil z politických důvodů. Tak nevím, ten s tou zbraní byl člen luzy? Když si vzpomenu na vajíčkiády proti Paroubkovi (myslím, že ta nejslavnější byla někde na Smíchově) – ti čačtí metači byli luza? Rozhodně se tak chovali, ale mám dojem, že je nikdo tak veřejně neoznačil, ba ani tu slečnu, co se tam tahala o jakýsi transparent s nějakou babičkou. To byla přece ta demokracii bránící uvědomělá mládež, příští voliči pana Kalouska…
Nebohý vyhnanec pan Stropnický junior nebyl přece vyhazován z hospody, protože je Pražák, jak usiluje naznačovat ve své ksichtoknižní glose, ale protože zastává politická stanoviska, která se tomu štamgastovi ze Starobrněnské 18 nelíbí. Krajně radikální komentátor pan Kotrba snad kdesi k této světodějné události z místní pivnice přičinil poznámku k panu Hollanovi asi v tom smyslu, že holt údělem politika je občas dostat nafackováno od voliče (takový pan Sobotka by mohl taky vyprávět), tak co prý si pan Hollan stěžuje. A to nemluvím o tom, že dokonce máme politiky, kteří voliče doslova fackují – je snad pan Kalousek příslušníkem luzy? Tč. je možná lúzrem, ale to nebude totéž. Nebo ano?
Zajímavé je i to, že ta kauza s komunistickým poslancem hodně rychle zapadla. Můžeme se ptát, jestli je to tím, že šlo o komunistu, bylo to mnohem děsivější než incident v brněnské hospodě U poutníka, anebo tím, že ten ozbrojený člověk coby přiznání své viny se šel pak sám udat. Širší souvislost může představovat i to, že ta zbraň byla nejspíš legálně držená, takže ten případ asi patří i do té druhé velké diskuse o tom, zda se lidé mají v dnešní době raději ozbrojovat, anebo neozbrojovat. V případě Matěje Stropnického jednoznačný případ představuje jeho vykázání z tramvaje, kterého se dopustil nějaký známý protiuprchlický aktivista. Pokud jsem tu bfněnskou kauzu pochopil správně, tak Hollan do hospody může dál chodit, jenom si tam nesmí vodit Stropnického nebo na druhou stranu Zemana a Ovčáčka (nechal se slyšet na FB ten hlavní ranař). To z toho incidentu dělá něco víc, než klasickou Ladovu hospodskou rvačku, při které se akorát štamgasti mydlí mezi sebou půllitrama. Mě tedy přijde „lidštější“ ten politik, který občas zajde do hospody a jezdí MHD, než ten, kterého mám šanci zahlédnout akorát v televizi, protože na veřejnosti se pohybuje akorát v nějaké limuzíně, která má pro jistotu ještě hodně tmavá skla. Na druhou stranu je jasné, že se „lidovosti“ hodně zneužívá (viz hospodský způsob přředvolební kampaně, kterou svého času provozoval jak Schwarzenberg, tak i Zeman). Jinak v praxi politických mítinků je to tak, že třeba ty vejce, rajčata atd. někdy vrhá bodrý lid nebo naopak ta zpropadená lůza. Jenže v té brněnské hospodě stejně jako asi u toho komunistického poslance primárně o žádnou politickou akci nešlo, takže tím primárním spouštěčem agrese byla přítomnost politika, která halt zastává opačný politický názor než nějaká přítomná osoba. To mi vážně přijde jako hodně nebezpečný posun, protože zjevně historicky i u nás existuje rozdíl mezi tím, když se strhne hospodská rvačka nebo se i tzv. rozbíjejí politické schůze, a tím, kdy se zkrátka různě intenzivně útočí na reprezentanty opačných názorů. Můžu so samozřejmě třeba o Hollanovi myslet co chci, ale fakt bych se nechtgěl dožít situace, kdy se třeba i u nás začne vést statistika zavražděných novinářů. To raději teď budu sejčkovat, než abych si musel v další etapě zvykat na něco podobného.
No, Seale, myslím, že se s vámi v podstatě věci shodnu (měl bych částečně dementovat ten případ s pistolí, politický motiv, jak se dnes dočítám, oznámil napadený, pachatel ho prý popřel – bodejť by ne). Podle zpráv svých stoupenců patří pan Hollan k těm lidovým politikům, jak píšete; nejednou se mu i při jeho mládí stalo, že se v průběhu takových vydatně inspirovaných restauračních setkání dopracoval až ke zcela schwarzenberkovskému poklimbávání; ono je to náročné povolání i pro vystudovaného muzikologa.
S tím slovem luza je ovšem dnes potíž; obyčejně jsou jím označováni divočejší stoupenci politiky, jež označovateli není sympatická, zatímco totéž jednání stoupenců politických proudů, k nimž chová označovatel sympatie, označuje nějak příjemněji, případně obviní cíl útoku: Může si za to sám. Je to nakonec patrné i na mnohých zdejších příspěvcích. Luza, řečeno se Sartrem, jsou vždy ti druzí.
Od té doby, co jsem na vlastní oči viděl a slyšel ctihodného a všestranně kultivovaného univerzitního profesora, kterak podoben tak trochu těm pánům z oné galsworthyovské scénky žíznil spolu s dovedně rozněcovaným davem po krvi jednoho ze zástupu svých bývalých žáků (bylo to v lokální verzi tzv. televizní krize), jsem si uvědomil, jaká ohromující infekční síla je v kolektivní psychóze zástupů. I proto je mi z duše protivný odvetný manévr pana Hollana, jemuž, zdá se, se rozhodl čelit sám majitel onoho restauračního podniku klasickým manévrem jako z té stařičké anekdoty o boji partyzánů a esesáků o les: Bojiště je dnes uzavřeno. V té anekdotě dorazil hajný „a všetkých nás vyhnal“.
XY, ten vtip o hajném znám v mutaci, která se vztahovala k SNP :-) A souhlas i s tou lůzou, protože kdyby Cvek jako tradiční liberál odkázal k Ortegově Vzpouře davů, tak to mohlo být zajímavější. Třeba i jako takový historický pandán k Robějškovi, který dneska na svém blogu píše na příkladu referenda o tom, jak se intelektuálové považují za neomylné a povyšují se nad běžný lid: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=27936
Jinak o politických poměrech na brněnské radnici toho moc nevím, ale protože Praha je matka měst, tak si to asi umím představit. O to víc mě ale zaujalo, že to ti „rázní hoši“ líčí incident jako U Poutníka ideový střet s „neomarxisty“. Tyhle jednoduché nálepky totiž v pravicovém prostředí zaberou skoro vždycky, protože když z něčeho čouhá Marx, tak jde nejspíš o kryptokomunisty.
A „bolšány je třeba hubit všemi způsoby“, jak pravil jeden carský hrdina, když jim zapaloval lazaret.