Mé odhodlání nekomentovat překvapivý (nikoliv senzační) úspěch Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách dostává tváří v tvář vývoji událostí vážné trhliny. Už jsem poměrně hlasité a ostré odmítnutí některých Američanů respektovat výsledek voleb by stálo za zmínku. zejména s ohledem na mantru „USA náš vzor“ a blížící se prezidentské volby u nás. Mne však mnohem více zaujala panika, která po Trumpově úspěchu zachvátila početné řady českých i evropských rusofóbů, kteří se obávají, že s nástupem Trumpa do úřadu bude protiruský osten americké zahraniční politiky oslaben a že Trump začne z Putinem nejenom mluvit, ale že se s ním i domluví. Zrada, hrůza, konec světa, jistoty se hroutí, přestup ze Sparty do Slávie je na spadnutí. To už by rovnou mohl mít Adidas čtyři pruhy. Bez dědičného nepřítele nelze žít. Kdo potom budeme, když je o USA opřená rusofóbie základním kamenem naší identity? Není ani tak těžké říct, kde se v lidech ta potřeba nepřítele bere, jako se s tím smířit. Že nezanedbatelná část populace místo radosti z naděje na spolupráci šílí z možnosti oslabení konfrontace pro mne – a pořád tajně doufám, že nejenom pro mě – zůstane asi napořád zdrojem údivu a frustrace. A teď k tomu připočtěte zděšení z toho, že se USA možná vojensky a politicky stáhnou z Evropy a Evropané se místo plnění příkazů z Washingtonu budou muset rozhodovat sami a sami nést odpovědnost. Opět panika, tentokráte podobná panice otroka, kterému pohrozí svobodou. I když si valné iluze o racionalizaci a deeskalaci americké zahraniční politiky nedělám, nechtěl bych být teď v kůži liberálního demokrata, protože ten stres z hroutících se jistot musí obrovský.
53 komentářů: „Zhrzená rusofóbie“
Komentáře nejsou povoleny.
Tribun 
Především je veškerá ta panika zbytečná. Veřejná prezentace Trumpových „vlastních“ názorů byla pečlivě propočítaná na efekt. To, co je vidět v médiích, je prázdné simulakrum bez jakchkoli názorů. Vše, co zaznělo v kampani, mělo jediný cíl: Dostat ho do Bílého domu. Informační hodnota toho všeho je ale nulová a stavět na tom jakékoli vážně míněné prognózy je mírně řečeno zpozdilé.
První náznaky toho, jakou by Trump mohl provozovat politiku, se ukazují ve zvěstech o výběru osazenstva Bílého domu a ministrů. Jména lidí jako Sarah Palin, John Bolton nebo Newt Gingrich jsou dostatečně výmluvná.
Nebudu to já, kdo bude překvapený.
Čtu si to už podruhé a pořád to nechápu. Proč by měla být „rusofobie“ zhrzená?
Rusofobové se nezabývají možností konfliktu s Ruskem, vyvolaného Západem. To považují za pitomost. Jak už koneckonců napovídá jejich označení, bojí se ruské agrese. Všeho druhu. Od propagandy přes různou rozkladnou diverzi až po zastřenou či otevřenou válku, vedenou s úmyslem znovuovládnutí území dnešních samostatných států. Mají pocit, že s Trumpem v Bílém domě to Rusko bude mít snazší.
Opravdu si nepřeju nic jiného, než aby ty jejich obavy budoucnost nepotvrdila.
Ta rusofóbie se ovšem v praxi projevu agresí vůči Rusku i každému, kdo není na Rusko stejně vysazený, jako oni. Rusofóbové na nic jiného, než na konflikt s Ruskem nemyslí, pouze za vším. co Rusko dělá, vidí ruskou agresi a žijí v permanentním pocitu ohrožení, takže veškeré kroky NATO považují za (nedostatečnou) obranu. Ty rusofóbní obavy žel bohu vykazují všechny znaky samonaplňujícího se proroctví. Zhrzená je jejich rusofóbie proto, že si od USA slibují permanentní agresi proti Rusku (aka zatlačování komunismus, protože myšlení rusofóbů je zamrzlé v tomto módu) a jakákoliv možnost ne-konfrontace (ani nemusí jít přímo o kooperaci) je pro ně projevem zrady a slabosti a nabourává představy o světě. Ale to už jsem myslím psal, že? Takže myslím, že zopakováno podruhé to bude úplně stačit.
Opravdu si myslíte, že je něco takového, jako skutečná kooperace, bez hrozeb agrese z kterékoli strany, na obzoru? Upřímně?
To by přece rusofobii potlačilo, ne-li vyléčilo.
Tak naivní nejsem. Jen bych si to přál.
„Rusofobové se nezabývají možností konfliktu s Ruskem, vyvolaného Západem. To považují za pitomost. Jak už koneckonců napovídá jejich označení, bojí se ruské agrese.“
No, obávám se, že z toho „strachu“ jednají a jednali naši-vaši rusofobové jako idioti – a vidí to i odborníci. Mají zřejmě s větší elementární rozhled než jistí W. Christopher, Madeleine Albrightová a Bill Clinton naznačuje republikán Gates… Opakování je matkou moudrosti:
„…podle mého soudu byly vztahy s Ruskem hrubě nezvládnuté poté, co George Bush starší v roce 1993 opustil prezidentský úřad. Přimět Gorbačova, aby se smířil se sjednoceným Německem jakožto členem NATO, byl velký úspěch. Avšak pokračovat tak rychle po pádu Sovětského svazu se začleňováním tolika států, které jím byly podrobeny, do NATO byla chyba. Rychlé přijetí baltských států, Polska, Česka, Slovenska a Maďarska byla správná věc, ale podle mého soudu pak měl proces zpomalit. Dohoda s rumunskou a bulharskou vládou o rotaci jednotek mezi americkými základnami v těchto zemích byla zbytečná provokace (zejména s ohledem na okolnost, že jsme oněch pět tisíc vojáků do žádné z těchto zemí ve skutečnosti nikdy neposlali). Rusové měli dlouhé historické vazby k Srbsku, což jsme dalekosáhle přehlíželi. Snahy začlenit Gruzii a Ukrajinu do NATO byly naprosto přes čáru. Kořeny ruského impéria sahají do Kyjeva devátého století, takže to byla obzvlášť monumentální provokace. Byli Evropané, či snad dokonce Američané ochotni vyslat své syny a dcery na pomoc Ukrajině nebo Gruzii? Sotva. Rozšiřování NATO bylo tedy politické rozhodnutí, a nikoliv pečlivě promyšlený vojenský závazek, a podkopávalo tak snažení Aliance a bezohledně přehlíželo to, co Rusové pokládali za své životní národní zájmy. A taktéž Putinova averze vůči Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (omezující množství a rozmístění ruských a aliančních nejaderných ozbrojených sil v Evropě) byla pochopitelná. Byla vyjednána v době, kdy bylo Rusko slabé, a její ustanovení omezovala pravomoc Ruska přesouvat své jednotky z místa na místo po vlastním území. Jak jsem později otevřeně řekl Putinovi, osobně bych nesnesl, kdyby mi bylo bráněno v přesunu jednotek z Texasu do Kalifornie.“
Ministr obrany Spojených států Robert Gates LP 2007
Jen další Putinova loutka, copak to nevidíte?
Vidím, vidím, však taky loutka napsala, že v Putinových očích spatřila „pohled chladného zabijáka“… :-))
Instinkt zabijáka by měl přeci všem liberálům a atlantistům imponovat. Alespoň to tak vždycky bylo, když ho vykazovali Američané a jiní kapitalisté.
No, možná Gatesovi ten pohled imponoval, ale Putina opravdu rád neměl a nemá. Ale cítil k němu nejspíše respekt, možná o to větší, že měl na hrbu ukončení dvou bleskově vítězných válek bez výsledného míru – Irák a Afghanistán. A rozkošnou povinnost třeba v Afghanistánu bojovat s jistým Hekmatjárem, jemuž co šéf CIA za ruských časů dodával zbraně, a zabít šéfa al Kájdy bin Ládina, jehož za týchž časů vlastně Gatesova CIA s pomocí Saúdů vytvořila.
Gates se snaží – a lze mu věřit, že upřímně – také ukázat své lidské cítění – velice ho trápily AMERICKÉ ztráty na životech, které sice nebyly vzhledem k celkovému počtu 1,740 tisíc vojáků nasazených v Iráku zase TAK dramatické, ale prostě byly. Nadto – nechat se fotit s mladým nešťastníkem, jenž se sice z nemocniční postele optimisticky usmívá do objektivu (pan ministr mu stojí u hlavy), ale je pouhým beznohým torzem, jemuž chybí i pravá ruka – to šéfovi vražedného rezortu docela důrazně připomene jeho osobní odpovědnost za to, kam ty hochy posílá a v jakém stavu je vrací rodinám…
XY, možná by to šlo srovnat s tímhle opusem: http://www.kosmas.cz/knihy/220417/vratme-americe-jeji-velikost/
Autorova anotace vlastního dílka vyznívá vcelku srozumitelně. No a protože Institut Václava Klause se rovněž označil za vítěze amerických prezidentských voleb, kopíruji z jejich recenze pasáž týkající se zahraniční politiky:
„Zahraniční politice se v knize věnuje pouhá jedna kapitola ze sedmnácti (otázka mexické migrace je spíše tématem domácím), i když k otázkám, jako je dohoda s Íránem nebo ke vztahu s Čínou, se Trump nutně vyjadřuje a vrací i v dalších částech knihy.
Trump sice na jedné straně zaujímá nekompromisní postoj k dohodě, která ukončuje sankční režim vůči Íránu. Tu považuje za „vůbec nejhorší, jakou kdy viděl“. (s. 54) Nicméně na straně druhé říká, že jsou-li již sankce zrušeny a dohoda uzavřena, není cesty zpátky a USA by měly soustředit své veškeré úsilí na to, aby Írán jadernou zbraň nezískal.
Jako jeden z nejzásadnějších označuje Trump vztah mezi USA a Čínou. Správně připomíná, že americká poptávka po čínském zboží je pro růst asijské mocnosti velmi důležitá a že tím, kdo ve vztahu vzájemné závislosti mezi oběma velmocemi tahá za kratší konec provazu, je proto právě Čína a Spojené státy by toho měly využívat, vyjednávat s Čínou a stát za svými zájmy mnohem asertivněji a tvrději. „Číňané potřebují náš obchod více, než my potřebujeme jejich“, říká. (s. 57)
Obecný pohled na zahraniční politiku USA má být podle Trumpa definován jednoduše: „Jednej z pozice síly. Z toho plyne, že musíme udržovat zdaleka nejsilnější armádu na světě.“ (s. 46) Armádu tak silnou, aby ji díky odstrašujícímu potenciálu a věrohodné ochotě ji nasadit nebylo potřeba nasadit vůbec, dodává dál. Spíše o zdrženlivosti v užívání armády a ochotě k vojenským dobrodružstvím hovoří Trumpovo pravidlo pro bojové nasazení armády: „Ta hrozba by měla být natolik zřejmá, že by většina Američanů věděla, kde se takový neuralgický bod na zeměkouli nachází, a rychle by pochopila, proč se v tom angažujeme.“ (s. 50) Směrem ke spojencům, tedy i na nás pak míří výrok: „Máme-li být nadále světovým četníkem, měli bychom za to dostat zaplaceno“ a „Musíme se svými spojenci utvářet aliance, z nichž plynou vzájemné výhody.“ (s. 46) Nikoli nezajímavý pro českého čtenáře může být rovněž fakt, že Evropě jako oblasti amerického zájmu se v knize Trump v podstatě nevěnuje vůbec. To říká téměř vše o její dnešní váze a vlivu a jejím vnímání ostatními ve světové politice.“
Je půvabné, jak Američané svoje světovládné tendence vydávají za obětavé vyslyšení přání světa div ne proti vlastní vůli a vlastním zájmům.
No, Seale, přiznávám, že nemám moc sílu a chuť studovat další opusy takového typu, takže díky za zprostředkovanou recenzi z dílny vždy vítězného institutu… :-)
Co se volby toho pána hlavou USA týče, jsem poněkud na rozpacích (je pozoruhodné, že ať už přímá nebo polopřímá volby hlav státu generuje do finále v našem i americkém případě osobnostně zcela nevolitelné figury). Hledaje to dobré, nalézám přerušení už dost únavné a unavené vlády demokratů, jejichž politika se zmítala poslední dobou v krizi; možná jim tahle porážka prospěje, aby si uvědomili, co vedlo k jejich pádu (a rovněž k porážce amerických rodinných klanů v politice – Kennedyovi, Bushovi, Clintonovi…) Z mezinárodně politického hlediska mi připadá, že vyhlásit partnerství a pod jeho krytem rozebírat na prvočinitele „partnerovu“ zájmovou sféru, znamená přesně porušení toho, co zdejší stoupenci liberalismu vidí jako konečný mechanismus, jenž údajně brání liberalismu páchat zlo. Myslím to biblické: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Ve skutečnosti byla politika demokratů vedena spíše tezí: Zkus všechno, co ti v tenhle moment ještě projde. Rozbíjej státy, podporuj kdejakého nacionálního separatistu a radikála, vyvolávej neklid prostřednictvím placených nevládních skupin a organizací, lži o svých válkách klidně celému světu, a vyvoláš-li co největší chaos, stáhni se do svého zaoceánského bezpečí a počkej, co se z toho vyvine. A pak následuje ohromné zděšení a zaskočený kvikot, když „partner“ zareaguje stejnou mincí, jak tady čtu u uvědomělého Václava.
Trumpův zatímní nezájem o Evropu je ovšem přesně z téhož politického eintopfu a v souvislosti s tím začnou nejspíše eurounijní politiky dost mrzet ty sankce, jež s takovou odvahou vyhlašují. Je tu ovšem naděje, že i v jeho případě dojde pod tlakem reality ke značné redukci původních nápadů – jednání s Čínou pravděpodobně narazí na fakt amerického dluhu, jež drží právě Čína, to může ohrozit i Trumpovy domácí rekonstrukční a zbrojířské plány, atd. Ale hlavně – a to považuji v Evropě za dost nebezpečné – Trumpovo vítězství samozřejmě otevírá dveře jeho evropským následovníkům, vezoucích se na téže vlně podrážděné nespokojenosti, kteří tu mohou – spolu s Ruskem – situaci velice zkomplikovat.
Americký dluh držený Čínou by ovšem hrál nějakou roli pouze v případě, že by Čína měla pák, jak donutit USA ho splácet. Jenže jak chcete donutit platit dluhy někoho, kdo má jaderné zbraně a neštítí se je použít? Nota bene když má dost kumpánů, kteří se budou moci přetrhnout, jen aby je platit nemusel?
Tribune, tahle ekonomika je něco, čemu téměř nerozumím, ale mám dojem, že dluhopisy lze hodit najednou na trh a přivodit dlužníkovi ne-li kolaps, pak alespoň značné potíže. Nějaký takový mechanismus asi tanul na mysli i Saúdům, když hrozili USA, že pokud se provalí jejich podíl na pádu Dvojčat, zbaví se veškerých amerických dluhopisů. Neudělali to (ono to jistě poškodí i věřitele a Saúdové své dodavatele zbraní potřebují), nicméně ten klacek povytáhli, zamávali s ním a dlužník se moc nesmál.
Jenže když jste „too big to fail“, začínají tyhle mechanismy fungovat trochu jinak. Ano, máte pravdu, ale pouze za předpokladu, že se i v případě USA bude hrát podle pravidel, která platí pro jiné.
Úsměvné, že o rusofobii píše ten, kdo si založil celý blog věnovaný amerikanofobii.
Americká přítomnost v pobaltských státech je to poslední, co drží Putina na uzdě, aby tyto státy nepotkal ukrajinský scénář se zelenými mužíčky. Dnes tak pouze slyšíme z Ruska slova o tom, že pobaltské státy se brzy vrátí do područí Ruska.
Nám zbývá jen doufat, že se Trump nestane jen Putinovou loutkou a že zůstane někdo, kdo dá silně Putinovi najevo, že mu flagrantní porušování mezinárodních zákonů neprojde bez trestu.
Každý, kdo nechce konfrontaci s Ruskem je Putinova loutka? V tom případě by byl Putin loutkář všech rozumných lidí. Americké jednotky v Pobaltí (mimochodem vojensky zcela bezvýznamné) nedrží „Putina na uzdě“ (zvláštní, jak lidé jako vy potřebují vždy a všude nějakého vůdce), ale udržují Rusko v přesvědčení, že je ohroženo expanzí NATO. Americká přítomnost v Evropě ukrajinský scénář neeliminuje, ale vyvolává.
Obětoval byste s klidným svědomím obyvatele Pobaltí, abyste se vyhnul konfrontaci s Ruskem?
Za prvé nic takového není na pořadu dne, alespoň tedy v reálném světě. Ale určitě bych to zkusil, možná ne s klidným svědomím, ale zkusil, tak jako to zkusila Francie v Mnichově. Špatný mír je vždy lepší, než dobrá válka. Ale to jsou jen hypotetické úvahy, protože o obyvatele Pobaltí vůbec nejde. Jde o vliv a o moc a o území, ale ne o lidi. Ve vysoké politice o lidi nejde nikdy. Rozhodně ne v té provozované velmocemi.
Na otázku, jestli byste obětoval obyvatele Pobaltí, odpovídáte, že o lidi nejde?
No, jak komu. Jim samým určitě ano.
Ale nevymýšlejte si. Jasně jsem napsal, že ve velké politice, což je přesně to, co provozují USA v Evropě, o lidi nejde, ne že mne o lidi nejde. Pochopte už konečně, že USA v Pobaltí nejsou kvůli Estoncům nebo Lotyšům, i když tomu všichni tři možná i kolektivně věří.
A proč tam tedy jsou? Aby mohli připravovat invazi do Ruska? Nebo aby si mohli vojensky podrobit místní občany? A proč místní vlády tak stojí o přítomnost amerických vojsk na svém území? Že by neprohlédli mrzké zájmy imperialistů – na rozdíl od vás, který jiné než mrzké zájmy Američanům nepřisuzuje?
Říká vám něco salámová metoda? Stokrát nic dobylo Rusko. Co nedokázali Hitler ani Napoleon s celou armádou, to dokáže US prezident diverzí a korupcí. Pokud chcete tvrdit, že to tak není, tak musíte kategoricky prohlásit, že Západu není nic do vnitřních poměrů Ruska, což samozřejmě nemůžete, protože by to bylo v rozporu s realitou i s tím, co zde neustále meldujete o demokracii a tzv. lidských právech.
Proč místní vlády tak stojí o přítomnost amerických vojsk na svém území? Přece jako garanci vlastních privilegií. My vám území, vy nám vojenskou podporu. Proč chtěli atlantisté tolik radar v Brdech? Aby tu USA měli své zájmy, které by ospravedlňovali jejich vojenskou intervenci, jako garanci režimu proti případné změně názoru lidu, jak by měla být společnost uspořádána.
Skutečně obdivuji vaši slovní ekvilibristiku, kdy dokážete vojenskou expanzi Ruska pomocí salámové metody, která tak vystrašila pobaltské státy, jež kvůli obavám z ukrajinského scénáře na svém území požádaly Američany o stálou vojenskou posádku, obrátit o 180 stupňů a tvrdit, že ten, kdo chrání své území před vpádem cizích vojsk je agresor, diverzant a korupčník. To přece nemůžete myslet vážně.
Samozřejmě že nám v Evropě leží na srdci vnitřní poměry v Rusku, soustavné porušování lidských práv, popravy politických odpůrců a nepohodlných novinářů. Vždyť je v našem bytostném zájmu, aby si Rusko začalo řešit především vlastní problémy, kterých má víc než kdokoliv v Evropě, a aby neposílalo své vojáky v tancích trávit dovolenou do sousedních zemí. Pár tisíc vojáků v pobaltských státech zde ale nejsou proto, aby měnily vnitřní poměry v Rusku.
My vám území? Copak pobaltské státy věnovaly nebo pronajaly nějaké své území cizímu státu? Kde jste na takový nesmysl přišel?
Krym byl vždy historicky ruský, a to jak objektivně, tak subjektivně, navíc Rusko na něm bylo vojensky přítomno po celou dobu. Mohl ale zůstat fomálně ukrajinský, nebýt toho, že NATO mělo velké oči, myslelo si, že mu všechno propjde, a nějak nepostřehlo, že Rusko se rozhodlo už dál nebýt jelimanem. A Donbass, pokud vím, zůstává (k jeho velké škodě) ukrajinský, Pobaltí je stále v EU a pouze programově utiskuje ruskou menšinu a Gruzii Rusko také neokupuje. Jediné, kde si nejsem jistý, jak to přesně je, je Čečna, ale něco mi říká, že o válkách na Kavkaze psal už Tolstoj, takže ani tady se nějaká ruské expanze nekoná.
Rusko po celé své moderní dějiny nestojí o nic jiného, než aby si mohlo řešit své problémy samo, po svém a bez vměšování Západu. Zatím mu to nebylo dopřáno, naposledy za Jelcina, nejlepší ruského prezidenta, jakého kdy Západ měl (škoda, že si nepamatuji autora tohoto bonmotu), z jehož mandátu se Rusko vzpamatovává dodneška.
Pokud jsou v Pobaltí přítomny americké vojenské jednotky se souhlasem pobaltských států, pak tyto státy své území USA věnovaly. Stejně, jako jiní podobně uvědomělí u nás jim chtěli věnovat území české.
Krym byl vždy ruský? Doučte se dějiny.
Turecko drželo Krym 308 let.
Od roku 1475 jako vazal Turecka do 1783, kdy jej Němka Kateřina Veliká připojila k Rusku. Pak byl ruský 171 let.
OD 1954 byl připojen k Ukrajině. (60 let), kdy před 15. lety RF uznala Krym jako součást Ukrajiny.
V roce 2014 Rusko vše pošlapalo a Krym okupovalo a do tří týdnů připojilo k Rusku. Přes své původní sliby zrušilo krymský parlament a nyní terorizuje krymské Tatary.
Každopádně nebyl vždy Ukrajinský a ukrajinské nároky jsou ze všech zúčastněných nejslabší.
Jim samým určitě ano. Ale myslíte, že na nich záleží i instalátorům předsunutých amerických vojsk v Pobaltí? Jste si třešinkově jistá, že při téhle rotaci NATO Pobaltím (a Sakndinávií) nejde jen o vhodný a postradatelný nástražný drát co nejblíž Ruských hranic?
Buď se můžeme bránit ruské vojenské expanzi a lživé propagandě, kterou u nás v masivním měřítku provozují Rusové (a pouze Rusové!), nebo můžeme jít Rusům na ruku a dělat, že nic nevidíme a nic neslyšíme. Tedy ano; každý, kdo zavírá oči před flagrantním porušováním mezinárodního práva Ruskem v posledních letech, ze sebe dělá Putinovu loutku, nebo, jak říkají Rusové, užitečného idiota.
Americké jednotky v pobaltí nejsou důležité svou vojenskou silou – Rusové mají na svých hranicích kromě nosičů jaderných střel Iskander namířených na nás i vojsko desetkrát větší než jsou vojska na straně NATO, ale především svým významem – Rusové moc dobře vědí, že útok na pobaltské státy po vzoru Ukrajiny by představoval nejen útok na suverénní stát, ale i útok na NATO a také útok na USA.
Řeči o tom, že se Rusko cítí ohroženo vojsky NATO, je jen tradiční ruská propaganda, které jste podlehl. Není to NATO, kdo cvičí se sto tisíci vojáky okupaci Ruska na hranicích s Ruskem, kdo posílá své vojáky v tancích o dovolené „zabloudit“ do sousedního státu, nebo kdo stíhačkami narušuje Ruský vzdušný prostor.
Nic lepšího než semlít stokrát vymlácenou slámu neumíte?
Žádná ruská propaganda u nás není, rozhodně ne v masovém měřítku. Hrstka zoufalců na internetu polemizujících s masivní oficiální protiruskou propagandou jí určitě není. Rusko vojensky neexpanduje, a pokud hovoříte o Krymu, na kterém vždy bylo vojensky přítomno, tak jeho „anexi“ bylo donuceno hloupou agresivní politikou NATO. To je fakt a žádná propaganda, stejně jako je fakt, že při Kubánské raketové krizi musely reagovat USA.
Jakékoliv mezinárodní právo bylo zlikvidováno USA (mj. Irák) dávno před tím, než se Rusko rozhodlo nebýt už dále jelimanem. To je prostě také fakt. Pravidla buď platí pro všechny, nebo pro nikoho.
Divím se, že zrovna vy neznáte slavný čl. 5 Severoatlantické smlouvy, protože jinak byste věděl, že americké jednotky kvůli tomu, aby byl útok na Pobaltí považován za útok na NATO, rozhodně být nemusí. Jsou tam ale užitečné mj. proto, aby se případná válka za udržení kolonií v Evropě doma lépe prodávala, viz vzor Pearl Harbor.
Pokud NATO není schopno vojensky konkurovat Rusku, jak poněkud nesmyslně naznačujete ve svém posledním odstavci, potom existence NATO vůbec nedává smysl. Vaše fascinace Ruskem vám dost omezuje rozhledy, tak se zkuste někdo místo toho, co říká či dělá Rusko, zaměřit na to, co říká či dělá NATO. Ale co skutečně dělá, ne jak o tom mluví.
U vás mám vždy potíž rozeznat, co myslíte vážně a co je už ironie. Tohle opravdu není „hrstka zoufalců“, ale cizím státem organizovaná a financovaná lživá propaganda cílená na české voliče:
http://neovlivni.cz/databaze-proruskeho-obsahu-od-a-z/
http://echo24.cz/g/wpq56/ruska-propaganda-jede-20-desivych-lzi-o-ukrajine
http://zpravy.idnes.cz/rusko-zaplavuje-evropu-i-cesko-dezinformacemi-flc-/zpr_nato.aspx?c=A150619_171622_zpr_nato_inc
Poslední zpráva BISky také hovoří jasně:
„Ruskými prioritami pro rok 2015 byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize a dále politická, vědecko-technická a ekonomická rozvědka (zejména úsilí dostat se prostřednictvím nastrčených českých osob k českým a evropským dotacím)… Utajování a zakrývání příslušnosti ke zpravodajské službě jednoznačně implikuje činnost, která ohrožuje bezpečnost a jiné oprávněné zájmy České republiky.“
„Cílem ruského informačního působení v českém prostoru v roce 2015 bylo zejména:
* utajená infiltrace českých médií, internetu a masivní produkce ruské státem řízené distribuce propagandy a dezinformací;
* prefabrikované dezinformace z českých zdrojů pro ruské publikum;
* informační a dezinformační zahlcení publika;
* zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit;
* pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem;“
Pokud někdo rozbil mezinárodní právo, jak píšete, tak to nebyly USA, ale Rusové při své invazi do Finska, Afghánistánu, Československa a mnoha dalších států. A ne, to vaše oblíbené „i vy bijete černochy“ v otázce mezinárodního práva neplatí. Všichni jsou vázáni mezinárodním právem bez ohledu na to, jestli někdo dřív mezinárodní právo porušil. Navíc vojenská okupace a následná anexe Krymu bylo porušením nejen mezinárodního práva, ale i charty OSN, Budapešťského memoranda i ruské ústavy. Hloupé a agresivní(?) NATO se rozhodlo do konfliktu na Ukrajině nezasahovat. Pokud by se NATO postavilo na stranu oběti, tak by byl agresor vyhnán zpět.
Vzhledem k tomu, jak budoucí americký prezident zpochybňoval nutnost plnění 5. článku NATO, je jedině dobře, že obranu pobaltských států zaručují právě americké jednotky, takže Putin ví, že i bez článku 5 by byl tvrdě ztrestán za své expanzní choutky na území pobaltských států.
Jednotky NATO jsou několikanásobně silnější než ruské jednotky. To jste si něco mylně vyložil. Tato skutečnost však není důvodem k tomu, aby se Rusko obávalo útoku ze strany NATO, neboť NATO je výsostně obranná aliance.
Pokud jsou jednotky NATO několikanásobně silnější, pak je to důvod k obavám a Rusové jsou ostražití zcela správně, protože jedinou zárukou bezpečnosti je parita síly. Je-li jedna strana silnější, je nutně v pokušení sílu použít, už jenom aby obhájila svoji existenci. A rozhodně bych se víc bál NATO tvořeného státy s dlouhou historií expanze a kolonialismu, než Ruska, jehož územní nároky byly vždy omezené.
NATO není výsostně obranná aliance. Žádná z operací NATO není a nebyla obranná, všechny jsou útočné. Agresivní prosazování vlastních zájmů není obrana.
P.S. Když se chcete bát ruské propagandy, tak se bojte. Důvod, proč se bojíte, ale jediný: protiruská propaganda. To je prostě fakt, jen se tomu tak neříká, aby se tento prostý fakt zamaskoval, to jen vojáci se občas hloupě prořeknou.
Zárukou bezpečnosti není parita síly. Parita síly vyvolala Kubánskou krizi, která málem skončila jadernou válkou. Zárukou bezpečnosti je vzájemný dialog a vzájemná kooperace v obranných uniích typu NATO. Dnes to nejsou státy NATO, ale Rusko, kdo hovoří o expanzi vlivu nad zeměmi bývalého SSSR. Nejsou to státy NATO, ale RF, kdo rozšiřuje své hranice anexí území sousedních států a kdo pravidelně nacvičuje okupaci sousedních zemí.
Operace NATO v Kosovu nebylo „prosazování vlastních zájmů“, ale obrana kosovských Albánců před genocidou vojsk Slobodana Miloševiče, obrana jednotek IFOR a SFOR a snaha o umožnění humanitárních dodávek. Jen díky NATO dnes žijeme v Evropě v klidu a míru a pobaltské státy se nemusejí obávat Ukrajinského scénáře.
Jen na českém webu jsou stovky serverů a blogů s proruskou propagandou. Kolik znáte serverů s protiruskou propagandou? Já žádný.
Zárukou bezpečnosti je především absence konfrontace. Pokud je zárukou bezpečnosti dialog, tak jedině dialog s těmi venku, nikoliv vzájemné přikyvování uvnitř. I kdyby angažmá NATO v Kosovu bylo bohulibé (jako že nebylo), nejednalo se členský stát NATO, který by byli napaden, čímž je vaše tvrzení o obraném charakteru Aliance vyvráceno, protože bránit mohu jen to, co je mé a co je napadeno, vše ostatní je intervence.
Teď jste uhodil hřebíček na hlavičku. V tom je totiž „jádro pudla“. Pokud já půjdu po ulici a uvidím, že nějaký agresor mlátí cizí ženu, tak té ženě pomůžu se bránit. Vy raději půjdete dál, abyste se vyhnul intervenci. I státy NATO mohly nechat Miloševiče vyvraždit všechny kosovské Albánce a nechat postřílet jednotky IFOR a SFOR. To by bylo vaše řešení. Naštěstí se ale rozhodly po roce trvající snaze o diplomatické řešení do konfliktu zasáhnout, pomoci v obraně Albánců a ukončit genocidu a tím i celou válku. Vy byste chtěl, aby válka a genocida Albánců pokračovala?
Ale zpět k původnímu tématu – kolik znáte serverů s protiruskou propagandou?
Pak je to ale prostě intervence. Možná ospravedlnitelná, možná nutná, ale intervence. A mnohokrát již došlo k tomu, že se „hrdina bez bázně a hany“ vložil do sporu, jen aby se posléze ukázalo, že na špatné straně. Svět není tak jednoduchý, aby kritériem spravedlnosti byla intervence NATO.
Serverů s protiruskou propagandou znám hodně, od serverů ČT přes Aktuálně až po všechny ty Neovlivni etc. Zato server s proruskou propagandou mne nenapadá ani jeden, protože Aeronet se nedá počítat, jak je blbý.
Tak on i Hitler tvrdil, že za anexi českého pohraničí můžou Židé a miliony lidí mu to, jako teď vy, věřilo.
To je mi novinka. Nějaký odkaz by nebyl?
Já právě hledám nějaký odkaz na to, co jste psal, že Rusko bylo donuceno k anexi Krymu agresivní politikou NATO, ale nic nemohu najít. To opravdu žádný odkaz nemáte? Pak to ale vypadá, že jen melete stokrát vymlácenou slámu.
Psalo se o tom na mnoha místech, ale i kdyby k tomu žádný odkaz nebyl, stále to zůstává mým názorem. A vím bezpečně, že nejen mým.
Zatím tu Tribun nalhává pomocí censorského tlačítka, že se planetární endemická zákonnost lidského evolučního vývoje dá snad nějak zvrátit volbou fašisty do čela USA. Proto také levičák Tribun celebruje tomu, ke komu vzhlížejí nacisté z Ku-Klux-klanu usilující zajisté o zrušení vykořisťování a vznik komunitních společenství se společně spravovaných majetkem.
https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/420360-bila-rasa-je-zpatky-ve-hre-ku-klux-klan-chysta-oslavy-trumpova-vitezstvi.html
Zhrzení architekti rasových zákonů opět mají důvod být na chvíli hrdí, tak odporně potlačovaní dosavadním liberalismem…
Přitom snížení daní je Kalouskův program, a znovuobnovení požadavku na instalaci radaru v Brdech je Vondrovsko-Klvaňovský neokonský projekt deroucí se znovu ke slovu. Socialismus je v USA už v USA na dohled!
Tedy ať hledám, jak hledám, tak žádný význam slova „endemický“, který by dával smysl ve spojení „planetární endemická zákonnost lidského evolučního vývoje“, nenacházím. Totéž ostatně platí o slově „zákonný“. Vy si možná připadáte jako suterén, Oto, když používáte tyhle cizí temiry, ale lidé, kteří to po vás čtou, jim většinou rozumějí. Jako vtip to nefunguje vůbec, jedině jako matení nepřítele. To je vám ostatně vlastní, protože celý váš text (alespoň ta jeho část, která je jakž takž srozumitelná) není nic jiného, než odvádění pozornosti a polemizování s nevyřčeným.
když nenacházíte, pak je to ale váš problém. Ale ohradit se kvuli čemukoli, co má lexikálně-semantický význam jistě můžete. Jsem rád, že některé pasáže Vás nakonec popletou natolik, že cenzorská predikce doporučí ad hominem reakci:-)
Způsob vyjadřování je vždy problém mluvčího. Mimochodem, význam fráze „ad hominem“ byste se měl také doučit.
„Krym byl vždy historicky ruský, a to jak objektivně, tak subjektivně, navíc Rusko na něm bylo vojensky přítomno po celou dobu.“
Po kterou dobu?
„Objektivně i subjektivně ruský“ podle mne znamená, že Rusko nějaké území mocensky ovládá a zároveň tam Rusové tvoří většinu obyvatel.
Že nic takového neplatilo ve starověké ani ve středověké historii Krymu, není třeba zmiňovat, stejně tak Krym nebyl ruský po značnou část novověku, konkrétně do roku 1783, kdy ho ovládla carevna Kateřina Veliká. Ta se pak snažila, jakož i její nástupci, o příliv ruského živlu, ale většinově tam Rusové převládli až roku 1944, kdy Stalin vyhnal Tatary i další národnosti. Od roku 1954 pak Krym připadl k Ukrajině, takže obě podmínky platily současně necelých deset let.
Nicméně, jak jste právě dokázala, na něj má pořád Ukrajina slabší nárok, než Rusko. A to se bavíme je o objektivní stránce věci, ta subjektivní, tedy jak se cítí a co chtějí obyvatelé Krymu, je jednoznačně ve prospěch Ruska. Alespoň tedy byla v době anexe, jak je to teď si netroufám odhadovat, soudím ovšem, že případné zklamání zatím není takové, aby bylo nějak rozhodující.
S těmi historickými argumenty bych byl opatrnější, vážená paní. Ono jaksi třeba to Kosovo, že, to je zapeklitá otázka, kde rozhodla momentální válečná politika… A už tu máme trvalý stát.
Je to pochopitelně něco úplně jiného, protože „naše“ zabíjení je daleko lepší než „jejich“, to dá liberální rozum i víra… Zvlášť, když ta krymská anexe na rozdíl od odtržení Kosova proběhla zcela hladce a bez krveprolití.
Ale ono je to jaksi jedno – změna krymského statutu je na dlouhá, předlouhá (nejméně!) desetiletí vyřešena. Všichni vědí, že kvůli Krymu nikdo do války s Ruskem nepůjde, ani Ukrajinci ne. To je prostě realita.
Jestli to míří na mne, tak si laskavě račte povšimnout, že jsem si nezačala.
Jen uvádím na pravou míru jednu větičku, jak by řekl náš pan ex, protože je prázdná a falešná.
I když právě on by ji pravděpodobně schválil bez mrknutí oka.