Z recenze Frank McDonough: Gestapo. Mýtus a realita Hitlerovy tajné policie:
Ve skutečnosti bylo Gestapo velmi malá, podfinancovaná a přetížená organizace, s méně než 15 000 aktivními pracovníky, zabývajícími se veškerými politickými zločiny 66 milionů Němců.
Mučení za hranicí stanovených trestů nebylo nikdy oficiálně schváleno v žádném dochovaném písemném dokumentu gestapa. Ministerstvo spravedlnosti zaslalo příslušníkům gestapa varování s poukazem na přísné trestní postihy, které budou uplatněny, pokud by bylo s vězni ve vazbě špatně zacházeno.
Rozsah mučení je rovněž nesmírně obtížné odhadnout. V nacistickém Německu bylo mnohem méně běžné než na okupovaných územích.
Nejběžnější oficiálně schválený trest bylo bití bambusovou rákoskou. (…) Jiná „neoficiální“ metoda, o níž hovořili ti, kdo přežili, zahrnovala mučení vodou. (…) Podle všeho byl zaváděn elektrický proud do rukou, konečníku a penisu vězňů. K získání informací bylo často používáno drcení varlat lisem podobným lisu na česnek. Mnozí vězni byli zavěšeni na různě dlouhou dobu za ruce, dokud se nepřiznali. Někdy se používalo pálení prstů zápalkami. Tato extrémní opatření byla vyhrazena výlučně pro „sociální outsidery“ a důležité politické vězně, obzvlášť komunisty.
Je jasné, že většinu příslušníků gestapa tvořili kariérní policisté s pravicovými sklony, a nikoli brutální nacističtí fanatici.
Jak je vidět, jde o směs bagatelizace a přiznání nepopiratelné brutality. Otázka je, co si z toho kdo vezme, čemu bude přikládat větší váhu, zda svědectví obětí, nebo absenci formálního příkazu.
Tribun 
Mno, nevím, co nám McDonough vlastně chce sdělit nového o gestapu. Myslím, že nikdy nikdo nevydal ani jednoznačný příkaz k budování plynových komor (známá konference ve Wannsee také hovoří obecně o konečném řešení, nikoli o praktickém provedení) ač se našly jejich výkresy, podepsané příslušnými kancelářemi. Pokud se pak pracovníků gestapa týče (a zejména jeho politického referátu např. v Protektorátu) rozhodně v něm nepřevažovali kariérní policajti, ale pestrá sebranka často českých Němců s původně počestnými povoláními – tu bývalý pražský číšník příznačného jména Böhm, jindy primitivní pobaltský Němec (tuším Fučíkův Soppa), pak kdosi z Českých Budějovic, atd. Jistěže nemlátili všichni, ale měli po ruce vždy příslušné odborníky na tuhle práci. Odbývala se především ručně za pomoci příslušných nástrojů jako byly třeba ty „rákosky“, ve skutečnosti spíše hole, s nimiž se pracovalo až k sdělení jiného odborníka, že vyslýchaný „hat schon genug…“ Na to je – na rozdíl od McDonoughových specialit – dostatek krajně důvěryhodných svědectví.
Jistěže ÚŘEDNĚ byl výslech na gestapu v samotném Německu (i na okupovaných územích) idylickou záležitostí, leč vyšetřovanci by k tomu nejspíše měli hojnost kritických připomínek; ta přísná zákonnost a nevinnost platí pro všechny tajné policie světa a organizace podobného typu; ani StB přece své vězně úředně nikdy nemučila…
Historička Jitka Gruntová, která se s nevšední pečlivostí kriticky věnovala fenoménu jistého Oskara Schindlera, měla k té nové postmoderně románové výkladové metodě zhruba tuhle připomínku: „Půjde-li to takhle dál, záhy se budou děti ve školách učit, že Buchenwald bylo vlastně rekreační zařízení. A protože v tom Buchenwaldu byl zavřen můj tatínek, rozhodně nechci, aby se něco takového děti ve škole učily.“
Mluví se o dlouholeté ostudě ČR – o pracovním, později jednoznačně koncetračním táboře v Letech. Pan exprezident nám všem před časem vysvětloval, že Lety nebyl žádný koncentrák, pan Babiš dokázal konečně vyplesknout, že to bylo docela bohulibé výchovné zařízení. Zdá se, že teprve tahle urážlivá pitomost povede nakonec k tomu, že z blízkosti památníku obětí Letů konečně zmizí ten prasečák; bylo by na čase.
Ty trendy jsou očividné a budou posilovat spolu s tím, jak poroste potřeba historickou paměť programovat pro potřeby momentální moci,.
Pěkné manipulovadlo.
Srovnávat tábor v Letech s „prací“ Gestapa a její bagatelizací, či Buchenwaldem, je vlastně ze stejného manipulačního soudku.
Už tomu chybí jen Kocáb a jeho přirovnání tábora pro migranty v Bělé ke „koncentráku“!
To asi neměl váš otec v Buchenwaldu, 3 žrádla na výběr 3-4 x denně, co?
To není manipulace. ale nutnost. Pokud nesebereme odvahu říkat černé černá, budeme pořád rýt držkou v zemi. Černá se nestane bílou jenom proto, že si její černoty všimne nějaký šmejd.
Váš problém je v tom, že černou hodláte rozeznávat toliko selektivně.
Zde ve falšování dějin II. světové války oprávněně, ale jak se jedná o nepříjemnosti s migranty, tak necháte černou klidně jmenovat jako bílou, a ani to s vámi nehne.
Naopak, ještě byste těm, co by černou nazývali černou zavřel hubu- třeba zrovna tak, že něco přirovnáte k falšování dějin II. světové války.
Ale kdepak. Já jen tvrdím a trvám na tom, že koncentrák nepřestane být koncentrákem jenom proto, že do něj zavřete migranty. A že lidé, kteří v koncentrácích vidí řešení (neexistujícího) problému jsou v každém režimu stejní a nikdy a nikde to nejsou ti dobří.
Až je budeme zavírat do koncentráku, řeknu, že je to koncentrák.
Zatím je zavíráme do zařízení, které s koncentrákem nemá společného nic, ale vy už účelově tvrdíte, že je to koncentrák.
Tím urážíte všechny, kdo ve skutečných koncentrácích byli a mnozí, přemnozí tam i zemřeli.
U nás by negři tak umřeli leda z přežrání a nicnedělání!!!
Vaše poslední věta prozrazuje vaše hluboké zklamání z toho, že tu (zatím) žádné echt koncentráky nejsou.
No jistě, sluníčkový útok ad hominem je zde z vaší strany nutností, protože argumentovat nemůžete.
I takový „člověk“ jako jste vy totiž ví, že to tady žádné koncentráky nejsou, a že to Kocábovské přirovnání je obyčejné falšování historie.
Každý koncentrák nějak začínal.
„Gestapo velmi malá, podfinancovaná a přetížená organizace, s méně než 15 000 aktivními pracovníky“
Chudaci…ale „veskerymi politickymi zlociny 66 milionu Nemcu“ se rozhodne nezaobirala, protoze navic existovala jista SD (Sicherheitsdienst) s 36 tisici lidmi a s velmi propracovanym uradem:
https://de.wikipedia.org/wiki/Gesch%C3%A4ftsverteilungspl%C3%A4ne_des_SD-Hauptamtes
Co se muceni tyce, pak ona rezervovanost se samozrejme dotykala pouze lidi a nikoliv podlidi. Napr. u clenu Schutzstafel (SS) to bylo naopak, tam se zas netolerovalo znasilnovani na dobytych uzemi (samozrejme z rasovych duvodu).
Nejak duveryhodne se vyjadrit k uryvku v clanku by bylo mozno az po zjisteni souvislosti, mozna autor v tehle casti vychazel pouze z internich narizeni a dale uz pise neco jineho?
Jak jsem pochopil, tak se zabýval jen působením Gestapa v samotném Německu.
Děda byl v 43. zatčen a převezen k výslechu do Pečkova paláce. Setkal se jak s mírnými donucovacími prostředky sloužícími k rozpomenutí se, tak kariérním policistou – vyšetřovatelem. O způsobech osvěžování paměti nikdy před námi nemluvil, ale poškozený bubínek pravého ucha lecos naznačoval. Před zatčením byl zela zdráv. Byl vlakvedoucí. O kariérním policistovi sem tam utrousil, že větší svini za celý svůj život nepotkal.
Osobně přikládám větší váhu svědectví obětí, než neexistujícímu „prováděcímu příkazu“.
Mimochodem, bylo by naivní se domnívat, že gestapo byla smečka sadistických řezníků.
Průser je, že svědci pomalu, ale jistě vymírají a dějiny se začínají psát z účelově prořídlých archivů.
V konstatování, že úředně schváleným trestem bylo pouze bytí rákoskou, žádnou bagatelizaci nevidím. Něco jiného by bylo, kdyby autor současně nezmiňoval mnohem brutálnější výslechové metody, které nezřídka končily smrtí („sebevraždou“), protože pak se jednalo o přepisování dějin ve stejném stylu, kterým třeba proslul nějaký pan Irvnig. Snad se dostatečně ví, nacistický režim byl napůl byrokratickou mašinérií, která měla zákony, vyhlášky a předpisy snad na všechno, a tedy i na mučení. Pokud snad ne, tak by český čtenář mohl mít zamotanou hlavu i z toho, že rozsudky smrti při vyhlášení stanného práva sice formálně správě vynášely stanné soudy, ale ty podle „přiznání“ některých dnešních badatelů přitom ani nezasedaly.
A ještě jedna poznámka: Mě by hlavně zajímalo, jak to bití bambusovou rákoskou bylo v té příslušné směrenici zdůvodněno. Je to teď sice hodně velká odbočka, ale vzpomněl si na debatu, která se před pár lety točila kolem waterboardingu. Byli to především konzervativci, kteří tvrdili, že existují situace, kdy i „gentleman“ může přistoupit k „zostřeným“ výslechovým metodám“, teda pokud mu to umožní nějaký legislativní předpis, protože pak se třeba podle Jocha nebo Palinové (o té díky Trumpovi asi ještě uslyšíme) jedná o přijatelnou ochranu řádu, kterou jenom naivkové a pokrytci mohou paušálně odsuzovat jako mučení. Skoro mám chuť si toho kritizovaného MCDonougha přečíst, když tu situaci v Altreichu (nikoli na okupovaných územích) charakterizuje konstatováním, že “ extrémní opatření byla vyhrazena výlučně pro „sociální outsidery“ a důležité politické vězně, obzvlášť komunisty“, a jako bezprostřední vykonavatele zla vidí běžné policisty s „pravicovými sklony“. Vzpomněl jsem si totiž na jinou knížku, která dokládala, že členy popravčích komand za ruského tažení nebyli žádní elitní vojáci, ale spíš typičtí němečtí fotříci s běžnými každodenními starostmi.Jestliže je to opravdu psáno v tomto stylu, potom autor v té knížce nic nebagatelizoval, a naopak doložil, že i z té brutality se může stát banální věc, pokud se jejím přímým vykonavatelům patřičně vysvětlí.
Těm vykonavatelům ani není potřeba nic vysvětlovat, stačí je přesvědčit, že jsou to slušní lidé. A jak známo (právě z dějin NSDAP), simulakrum slušnosti zbavuje zábran spolehlivěji, než alkohol.
Myslíte, že třeba takového Horsta Wessela někdo přesvědčoval o tom, že je slušný člověk? Pokud jde o „starou gardu“ NSDAP, tak za typickou sebereflexi příslušníka SA bych považoval akorát tohle: „Filozofie hnutí dala mému dosud bezcílnému životu smysl a cíl.“
„Mě by hlavně zajímalo, jak to bití bambusovou rákoskou bylo v té příslušné směrnici zdůvodněno.“
Obávám se, Seale, že byste byl nejspíše zklamán. Směrnice stanoví, nic nezdůvodňuje, vyjma snad obecné teze jakožto výchovného prostředku k dosažení německého pořádku a kázně. Jakmile vznikne prostředí s takovými možnostmi, najde se vždy dostatek vhodných a nepochybně i osobně tzv. „slušných lidí“, kteří je budou využívat, aby dosáhli pracovních úspěchů, a tedy i profesního vzestupu v rámci kariérního řádu. V daném případě potřebné defektní sadisty ponecháte pokud možno v druhé řadě – jejich zaujetí při „práci“ je příliš osobně libidinózní, a tedy kontraproduktivní.
Ony pak důsledky jsou s to rozvrátit i tvůrce podobných systémů, jak svědčí historka uváděná Hamšíkem v jeho Himmlerovi. Je sice z trochu jiných organizačních vod (SS), ale docela příznačná. Nevím už kde v Rusku byl Himmler svědkem práce jednoho svého Sonderkommanda, jemuž bylo popravit známý způsobem několik set Židů bez rozdílu věku a pohlaví: otevřený hromadný hrob, nad jehož okrajem se střílí, mrtví padají do příkopu na své dohasínající předchůdce. Už sama taková hromadná vražda je jistě drastický zážitek, zde umocňovaný ještě srdcervoucími rodinnými scénami. Šéfovi SS se z akce jeho mužů udělalo špatně a museli ho odvést. „Aspoň vidí, co po nás žádá každý den,“ komentoval to nějaký jeho podřízený. Čili cesta k humánním plynovým komorám se v Himmlerově mysli otevírala po tomhle zážitku někde na Rusi či Ukrajině.
XY, něco jsem k tomu našel na německé wiki, a přijde mi to ještě zajímavější: Ty směrnice vznikly především proto, aby se protokoly z tzv. zostřených výslechů daly používat jako důkaz při soudním přelíčení. Zkrátka pro tento účel bylo třeba formálně požádat RSHA v Berlíně o souhlas s použitím metod, které byly takzvaně mimo právo. A bylo to od začátku zaměřeno na tzv. nepřátele říše, jejichž okruh se neustále rozšiřoval, takže v roce 1942 byl už příslušném výnosu zmíněni snad úplně všichni protivníci režimu: Komunisté, marxisti, Svědkové Jehovovi, sabotéři, teroristé, příslušníci hnutí odporu, padákoví agenti, asociálové, polští a sovětští dělníci a flákači. Takže nešlo o normy, které měly omezit násilí (jak by si to snad nějaký obdivovatel Třetí říše mohl vykládat), ale naopak o předpisy, které se snažily legitimizovat běžnou gestapáckou/policejní brutalitu.
No, tak to jistě bylo, Seale, díky. Pokud si vzpomínám na nějaké soudní protokoly těch, kdo absolvovali výslechy gestapa a podepsali tam konečný výslechový protokol, na jehož základě pak byli žalováni u soudu, tedy nikdo z těch obviněných si na špatné zacházení při výsleších u soudu nestěžoval. Možná už proto, že o násilí při výslechu nebylo ve výslechových protokolech pochopitelně ani slovo. A vzhledem k tomu, že u soudu šlo v takových případech z Protektorátu povětšinou o kejhák, žádný z obviněných si nechtěl přitěžovat mrzkými pomluvami německé zákonnosti… Jestli to někdy zkusil nějaký říšský Němec, nevím.
Obecně: Fyzické tresty byly v Rajchu standardním kázeňským prostředkem, jímž se mj. upevňovalo zdraví kuřáků načapaných dozorem při kouření (či udaných spoluvězni), jež bylo v KZ vězňům přísně zakázáno. Začínalo se tuším šesti(?) ranami holí a při každé recidivě se trest zdvojnásoboval. Exekuce se vykonávaly veřejně na apelplacech před nastoupeným táborem z důvodů pedagogické názornosti. Aber das kann Hitler doch nich wissen, děl jeden takový německý heftling, takto zelený naci, když ho načapali poprvé. Podruhé už byla reakce poučenější: Das muss doch Hitler wissen! (historka autentického svědka z Buchenwaldu).
Řešení zvolené Třetí říší je jen jedno z možných, další je třeba to zvolené nedávno USA: vystěhovat mučírny do ciziny a prohlásit, že tam zákazy mučení neplatí.
Fyzické tresty bývaly nedílnou součástí každé dobré výchovy, ať již v rodině, či ve škole, o armádě nemluvě. Časy se mění, lidé zas až tolik ne.
XY, mě se vybavují pouze vzpomínky čs. důstojníka Fárka, které vyšly už někdy za socíku, a snad je shrnu aspoň přibližně: Život mu zachránilo to, že německá justice si hrála na právní stát a jeho procesu se povinně účastnila nějaká třída juristů. Byl obžalován z velezrady, ale obhajobu postavil na tom, že dodržoval čs. vojenskou přísahu. Jako polehčující okolnost musel soud kvůli těm studentům uznat okolnost, že Fárek dodržel za 1. sv. války i věrnost c. a k. monarchii, tj. nepřeběhl k legiím a za boje v severní Itálii naopak obdržel Signum Laudis (či byl mimořádně povýšen, nebo snad obojí). Na vynucenou výpověď se snažil odvolat nějaký jeho kolega, což soud naopak ocenil zvýšením trestu, protože to neuvedl, když ho po gestapu ještě před procesem vyslýchal státní návladní. To je fakt jako z toho výše připomenutého Jocha, který si myslí, že právní stát není o nějakém skutečném právu, ale akorát o tom, jak se dodržují nebo nedodržují nějaké přijaté předpisy.
Tak jistě bylo, Seale, pokud se obžalovanému podařilo vytvořit nějakou právně neprůstřelnou a před soudem nevyvratitelnou konstrukci své obhajoby, mohl si zachránit život, byť ho čekala nějaká ta Schutzhaft v KZ. Ale pořád to bylo nadějnější než Todesurteil. Takhle si zachránil život i kdosi z těch, kdo pomáhali Feierabendovi utéct z Protektorátu.
Drzoun, který si dovolil říkat cosi o vynucených výpovědích, byl jistě po zásluze ztrestán. A už vidím, jak státní návladní vrací obžalovaného i se stížností zpátky gestapu, aby to prošetřilo. Pokud by takový jedinec při prošetřování náhodou nezemřel na nějakou tu srdeční slabost, zcela určitě pochopil, že si podobnými pomluvami německého práva jen přitěžuje.
Výslechy Gestapa za války byly patrně brutálnější než výslechy Státní bezpečnosti po válce. Ale rozhodně nebyly tak brutální před válkou. Ovšem Státní bezpečnost byla extrémně brutální v době míru. A vůči Čechům a Slovákům. Fuj!
To je snad jedno vůči komu, ne? Nebo zmlátit kulaka je špatné, ale seřezat imigranta dobré? (To není ani tak na vás, jako na potrefenu husu, jejíž přílet očekávám každým okamžikem).