Nejnovější pozdvižení na vsi vyvolal návrh skupiny poslanců na zavedení (chcete-li obnovení) trestného činu Hanobení prezidenta republiky. Hned se zvedla vlna nevole, že by to bylo brutální omezení slova a projevu a masy aktivizovaných „pražských kavárníků“ začaly jako výraz občanské neposlušnosti na a důkaz toho, že si svobodu projevu vzít nenechají, prezidentovi hromadně spílat slovy nehledanými, takže bylo během pár hodin na sociálních sítích namrdáno, nakremlováno a načůrákováno víc, než v pajzlu IV. cenové skupiny za týden. Osobně si nejsem ani zdaleka jistý, že takový paragraf potřebujeme. že by nešly použít paragrafy již existující, čím si ale jistý jsem, že hulvátství není totéž, co svoboda projevu.
Proboha, co je tohle za lidi, že pro pocit svobody potřebují někomu sprostě nadávat? Jistě, i já občas kleji, že by se u toho i pohanský dlaždič červenal, ale nikdy si u toho nepřipadám svobodný, ba právě naopak, uvědomuji si, jak jsem spoutaný bezmocí a emocemi. Kdyby si ti bojovníci za záchranu svobody slova ten poslanecký návrh přečetli, tak by zjistili, že se tam nikde nepíše nic o tom, že by se prezident nesměl kritizovat, karikovat, parodovat, ba dokonce zesměšňovat, jen že se nesmí hanobit a rušit výkon jeho pravomoci, což chápu tak, že si z něj nesmíte dělat srandu při kladení věnců u hrobu neznámého vojína. Tedy zákaz něčeho, co slušní a vzdělaní lidé, za které se ti panikáři sami tak rádi prohlašují, nedělají.
Svoboda projevu je svobodou právě proto, že je omezená svobodou a důstojností druhého. Bez takového omezení nejde o svobodu, ale o zvůli. Ta masivní vlna volání po obraně svobody projevu není ve skutečnosti ničím jiným, než voláním po zachování zvůle projevu. Svoboda projevu ohrožena není, jen pseudosvoboda hrubé neslušnosti.
Tribun 
Já si dovolím s tímto článkem nesouhlasit, dokud to tedy jde.
Za prvé: Kdyby ve funkci prezidenta republiky byl člověk, který by své chování přizpůsobil své společenské roli, nebylo by žádného zesměšňování. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a Na hrubý pytel hrubá záplata. Je opravdu výrazem buď bídy ducha nebo samoděržavné zpupnosti, když se někdo pohoršuje nad nevábností ozvěny, ale ignoruje přitom nevábnost slov, jež ji vyvolala. Miloš Zeman si zvykl urážet lidi už před tím, než byl zvolen prezidentem, ale on je první, kdo měl pochopit, že v nové roli by své staré zvyky měl pozměnit. Když někdo mermomocí požaduje, aby kolem prezidentského úřady zářila aura důstojnosti, ať nejprve domluví prezidentovi. Zločin urážky majestátu je prostě výrazem „feudální“ doby a „feudálního“ ducha, v němž páni jsou nekritizovatelní, ať se chovají jakkoli, a poddaní mají bez reptání poslouchat.
Za druhé: Obávám se, že ten poslanecký návrh vykládáte špatně. V návrhu § 327a trestního zákona (! aneb ať žijí naše nové vzory, asijské despocie) se nepíše o trestnosti hanobení prezidenta republiky pouze při výkonu jeho funkce, nýbrž o trestnosti hanobení prezidenta republiky vůbec. Vy to vykládáte, jako by tam bylo napsáno „kdo veřejně hanobí prezidenta republiky při výkonu jeho pravomoci“, což tam ovšem není. Tak, jak je to napsáno, je to třeba chápat jako „kdo snižuje vážnost prezidenta republiky tím, že jej veřejně hanobí, a tím, že ruší výkon jeho pravomoci“. Všimněte si, že poslanci navrhují změnit Zákon o některých přestupcích, v jehož §5 se píše: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že … b) zneváží postavení úřední osoby při výkonu její pravomoci“. Čili tam je výslovně ono „při výkonu pravomocí“ a ten rozdíl mezi stávajícím zněním zákona o přestupcích a navrhovaným zněním trestního zákona je tudíž zřejmý. Navíc mám dojem, že zmínění samoděržavně uvažující poslanci ve své horlivosti odkázat poddané do patřičných mezi zapomněli myslet koncepčně. Co to má být za výtvor „zneváží postavení úřední osoby nebo prezidenta republiky při výkonu jejich pravomocí“? Prezident republiky dosud nebyl považován za úřední osobu? A co takhle členové vlády (nebo soudci)? Pokud ti nejsou považováni za úřední osoby, proč má být nově přestupkem znevažování úředních osob a prezidenta, ale ne členů vlády? Pak to působí jako snaha nacpat do všemožných míst zákonodárství právě jen Milošovu nedotknutelnost.
Závěrem ještě přidám obecný postřeh nad tím, jak máme v ČR hezky zařízenou dělbu zákonodárné moci: všechny opravdu důležité zákony, nezbytné pro fungování společnosti vytváří vláda (a ve vládě konkrétně nikým nevolení úředníci, to jen, abychom – když už se bude jako obvykle spílat nevolené bruselské byrokracii – nepřehlíželi břevno v oku svém), čímž se z parlamentu snímá těžké břímě péče o stát a poslanci tak jako malé děti bez zodpovědnosti získávají volné pole působnosti k navrhování nepodstatných nebo nesmyslných rádobyzákonů o nedůležitých věcech.
Já ovšem nepsal o prezidentovi, ale sprosťácích, co neumějí či nechtějí kritizovat slušně. Nesouhlasíte tedy s něčím, co jsem nenapsal. Já naopak nesouhlasím s tím, že ryba smrdí od hlavy. Jak by asi zasmrádla, kdyby nebyla ze smrdutého rybníka? Ten zákon by tedy působil výchovně i na ten rybník, který plodí takové ryby. Každopádně, chování Zemana (který není ani tak strašný sám o sobě, jako je jistými kruhy systematicky démonizován) nezbavuje nikoho zodpovědnosti za jeho vlastní chování.
Pokud je v tom návrh toho zákona nějaký problém, tak v té části o přestupcích, která se týká znevažování všech úředníků. Nicméně pořád v tom nevidím důvod k takové morální panice, protože schopnost státu plnit své funkce začíná u schopnosti jeho úředníků vynutit si respekt. A neříkejte mi nic o přirozené autoritě, nebavíme se tu o vůdcích, ale o úřednících.
Konečně, kdybyste znal ústavu, tak byste věděl, že vláda má tzv. zákonodárnou iniciativu, čili navrhuje-li zákona, činí tak nanejvýš legitimně a bylo by naopak na pováženou, kdyby tak nečinila. Ty zákona ostatně schvaluje parlament a je-li v legislativním procesu kde problém, pak je to spíše lidová tvořivost poslanců, než práce vlády. Jako mnohem větší problém bych viděl, když se na tvorbě zákonů podílejí firmy, což se u nás i ve světě zhusta děje. Výsledné návrhy jsou pak pro demokracii o dva řády nebezpečnější, než sankcionování urážek prezidenta.
Soudci a policajti před znevažováním již chráněni jsou. Pokud do legislativního procesu někdo ještě nehodí vidle, nebo Kalousek ústavní stížnost, budou chráněni i úředníci. Takže beztrestně bude možno urážet už jen učitele a prezidenta republiky.
K tomu se hodí krutičké zamyšlení nad důkladně doloženou, logicky vyargumentovanou a věcnou kritikou záměru zákona z úst „umělce“ Davida Černého:
„Zamrdana zkurvena kupa hoven a sracek na hrade, vytlemeny praseci drzky, at uz konecne chcipnou v osklivejch a tahlejch bolestech. zmrdi smradlavy zkurvysyni vyjebany tupy debilove. I s tou bandou kratenu curackejch co to navrhujou. Do nejhlubsi prdele s vama vy hovnozrouti! “
A se zamáčklou slzou v oku věnuji vzpomínku i jiné umělecké „celebritě“: https://www.respekt.cz/tydenik/1997/40/zatisi-s-hlavou-a-psem.
Možná kdyby se to otočilo a začalo se tím, že nesmějí být hanobeni učitelé, už by nebylo třeba chránit nikoho dalšího, protože problém by podchycen již na začátku. Nicméně na svobodu takových intelektuálních gigantů, jako je k.z. Černý, je jakákoliv výchova i represe krátká, na ty platí jenom indolence a zapomnění.
„…..tak by zjistili, že se tam nikde nepíše nic o tom, že by se prezident nesměl kritizovat, karikovat, parodovat, ba dokonce zesměšňovat, jen že se nesmí hanobit a rušit výkon jeho pravomoci, což chápu tak, že si z něj nesmíte dělat srandu při kladení věnců u hrobu neznámého vojína.“
To se vám, Tribune, zase jednou něco povedlo. Jenom si nejsem jistá, jestli by s vaším výkladem souhlasili předkladatelé zákona. :-))
Mimochodem, opravdu si nemyslím, že motivací převážné většiny lidí, kterým ten návrh připadá zcestný, je potřeba někomu sprostě nadávat.
Samozřejmě, že ne jen tak někomu, ale Zemanovi. Je to jen spekulace, ale jsem přesvědčen o tom, že kdyby seděl na Hradě Schwarzenberg, tak by takový paragraf rozhodně nevadil (jen by v něm asi bylo něco o demokracii). Jenom by asi v takovém případě nebyl potřeba, protože by té exaltované verbální nenávisti nebylo tolik. Ale řekněte, z jakého jiného důvodu by ten paragraf vadí, než že si někteří lidé chtějí uvědoměle zanadávat? Rozdíl mezi urážkou a kritikou snad pozná každý svéprávný jedinec.
Zeptejme se při příští prezidentské kampani všech kandidátů, jak se k tomu návrhu staví. To by mohl být dobrý lakmusový papírek. Nemyslíte?
Co se týče Schwarzenberga, vidím to tak, že jak on, tak i většina jeho příznivců si o tom myslí totéž co ti, kteří se zasloužili o vyškrtnutí paragrafu o hanobení hlavy státu z trestního zákoníku.
Za optání člověk nic nedá. Jenže je rozdíl mezi tím, jsou-li nepřátelé prezidenta lidé zapomenutí na okraji společnosti, nebo „držitelé klíčů“ od veřejného prostoru. Je snadný být benevolentní a takový paragraf odmítnou, když mám jistotu, že ten, kdo by mne mohl hanobit, bude spolehlivě držen hodně daleko od všech tlampačů.
Tady nejde o svépravné občany, ale o to, aby ten rozdíl mezi urážkou a kritikou viděly i soudy. Ten paragraf má totiž svůj předobraz v zákoně na ochranu republiky, kdy se stal trestným i leták“Ne Masaryk, ale Lenin!“ To by si ti hlavní navrhovatelé z řad KSČM mohli snad ze školy pamatovat, když N.B. tvrdí, že nejde o žádný Lex Zeman, ale o právní úpravu i pro další prezidenty.
A ještě něco: Už se k tomu vyslovil i prezident? Ptám se proto, že sám Zeman se rád přirovnává k pyrotechnikovi, který chodí po minovém poli, tj. musí i něco vydržet. A samozřejmě za nejvěčí zlo naší doby označil politickou korektnost, což jak víme, je v naší zeměpisné šířce především synonymum pro nadávky a urážení. Mě se ten obhroublý styl politiky, který se sestal téměř normou, hodně nelíbí. Ale na druhou stranu si všímám i toho, jak se v posledních dvou letech při každé vhodné příležitosti posilují státní pravomoci. Ten návrh zákona je zpracován tak hala-bala, že už jenom díky tomu neprojde. ale tím spíš ta černobílá debata, která se vede na netu, na mě působí hodně varovně.
Sám Zeman, pokud se nepletu, zatím (moudře) mlčí. Rozdíl mezi „zrádce“ a „čůrak“ by ovšem měl poznat i ožralý umělec, natožpak střízlivý soud. A nevidím nic špatného na tom dát to zákona, když se to z běžného života vytrácí.
V Olomouci byl před pár lety jeden řidič autobusu, který se už na to nemohl dívat. A tak vzal do ruky fixu, aby těch pár volebních plakátů vyzdobil. Nevím, jestli se vám ještě vybaví jeho jméno, ale ta kauza ukázala, že dnešní režim má k dispozici dost paragrafů, aby se mohl bránit, takže není třeba ho ještě posilovat dalšími pragrafy. Navíc ten návrh nepředstavuje nic jiného, než legislativní kutilství. Domyslel autor třeba to, že prezident může být volen na dvě období po sobě, a že kandidáti mají mít ze zákona stejné podmínky? Ono už při přípravě zákona se jaksi pozapomnělo, že tou přímou volbou se prezident stane přímou součástí politického systému, takže už ani formálně nebude trůnit jako republikánský symbol nad stranami. A ta kampaň při druhém kole prezidentské volby byla přece oboustranně nechutná, byť podle zákona „musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje“. Nedalo se tehdy pořádně ani chodit do hospody, protože jedna strana furt řešila „ovara“ a ta druhá „knížete“. To jenom na okraj, když si asi myslíte, že úcta je něco, co by se dá smysluplně vymáhat vymáhat zákonem.
Smetana se jmenoval. Ten řidič.
Já si samozřejmě nemyslím, že úctu lze nadiktovat zákon, myslím si ale, že tam, kde se vytrácí slušnost, není nic špatného na tom zákonem deklarovat, by být měla. Taková krádež také přece nepřestala být trestným činem jenom proto, že se krade pořád, zákon nezákon.
Neshodli jsme se už v případě té vlakové kontroly, kdy jedna advokátka odmítla předložit občanku jenom proto, že policie loví uprchlíky. Tady nejde o to, jestli zrovna vy prezidentovi nadáváte nebo nenadávate, ale o to, jestli je ten zákon opravdu nutný, a zda by naopak nemohl vést i k nečemu dalšímu, než je jistě přirozená úcta k prezidentovi. A žádnou podobnou debatu tady nevidím, byť by měla být naopak normální, pokud tedy jako řadový občan mám uvěřit tomu, že nejde o nějakou variantu politického boje o moc, ale naopak cílem je návrat k té deklarované slušnosti. No a protože se ze mě stal za ty roky skeptik, tak se spíš obvám situace, kdy JUDr. Ondráček zjistí, že ten zmiňovaný zákon na ochranu republiky z r. 1923 znal i paragraf o rušení obecného míru, který se taky tvářil tak občansky ctnostně, že ho snad raději ani citovat nebudu.
Však proti Václavu Klausovi se protestovalo v jednom kuse, že ano?
Ale ta intenzita byla jiná.
A proč taky, když (Václav Klaus) udělil veřejně rozhřešení normalizačním chalupářům, šmelinářům, vekslákům a nakonec i tomu zelináři Václava Havla. To je přece „náš člověk“, proti takovým se neprotestuje.
Nerevare, je opravdu zvláštní, že nevidíte, že lidi ostře kritizující Zemana jsou ti samí, co protestovali proti Klausovi. Nemluvím o sprostých hulvátech, ale o systémových demokratech.
A platí to i naopak. Ti, co stáli věrně při Klausovi, dnes si cení i Zemana.
Cože?! To přece nemůžete myslet vážně.
Ale samozřejmě že to myslím vážně. Kde žijete?
Titíž, co na Václava Klause metali syrová vejce, vytahovali na něj červené kartičky, hlasitě tleskali těmk, co za jeho prezidentování sebrali prazidentskou standartu přímo se střechy – tak to jsem opravdu nevěděl. Asi jsem posledních dvacet let strávil v kómatu, nebo kde ,,,
Nepletou se vám už ti potentáti trochu?
Ad Tribun 20.11.2016 – 16:17:
Já myslel, že vážně se tu přestalo hovořit už někdy v pátek dopoledne. Nepřestalo?
To záleží na vkusu každého jednotlivého hovořícího. Někteří s vážnosti ani nezačali.
Co vám v tom kómatu nabulíkovali, že jste to pochopil takhle?
Hlavně jste ale zaspal opoziční smlouvu a její dlouhodobé následky. Tam hledejte pramen nelásky, věnované spravedlivě oběma protagonistům, jakož i zdroj jejich dodnes trvajícího více či méně zastřeného spojenectví a souznění jejich příznivců, kterým se oba snažili /a snaží/ zajistit „klid na práci“.
A kde Vám z toho seznamu Zamanových zločinů vypadlo Bohumínské usnesení, akce Olovo, … atakdále? Klausovy zločiny se nikdy s takovou intenzitou nepropíraly ani zčásti. Ačkoli se s nějakou oposmlouvou nedají srovnávat sni zdaleka.
Nerevar má asi pravdu v jedné věci (pokud tam míří): Pokud by někdo před čtyřmi lety přišel s legislativní novelou, která by požadovala ochranu prezidenta před verbálními trestnými činy, tak by se to na tzv. alternativních webech nejspíš považovalo za klasický doublethink.
Naprosto se shodnu, Tribune, s vámi, že hulvátství není svoboda projevu a že způsoby a výrazivo, jimiž část psavé a mluvivé veřejnosti dnes komentuje prezidenta, přesahují všechny meze. Ty navrhované paragrafy nejsou v československé tradici nic nového; byly už za první republiky a jistý Zídek onehdy v této souvislosti připomněl, kterak se s nimi dostal do konfliktu jistý bláznivý a nehodný kněz a přesto i básník Jakub Deml. Soud s ním dal Masaryk velkoryse zastavit; vděku se za to od Demla nedočkal, básník ve svých špinavostech vůči hlavě státu a státu samotného pokračoval s vytrvalostí hodnou lepší věci, patrně proto, aby ukázal, že svobodu jeho mrzáckého a hádavého ducha jen tak nějaký Masaryk nezastaví.
Muž, jenž dnes sedí na Hradě, věru žádný Masaryk není; jeho rozdovádění a často běsnivě nenávistní odpůrci mají do Demla povětšinou také více než daleko, ale je čas, kdy nějaké společné hodnoty už v této společnosti pravděpodobně ani neexistují. (To poslední je velice špatná zpráva pro chvíle konfliktů, jež nás možná čekají – ztrácíme důvody, proč tento stát bránit) Z dávných časů si pamatuji, že diference mezi morálkou a právem je v tom, že zákon stanoví, čeho dosaženo je – kodifikuje DANÝ STAV – zatímco morálka stanovuje, čeho DOSAŽENO BÝTI MÁ. Opačně to nejspíše neplatí – zákon lze silově společnosti vnutit, to ano, ale stěží jí vnutíte jeho „morálku“ – nemyslím si proto, že je zmíněný zákon dobrý nápad, bez ohledu na to, sedí-li dnes na Hradě jistý MZ nebo by tam sladce pospával jistý K.S. Na sebe mohu prozradit, že mám zásadní problémy s oběma, ale to žádná novinka není.
Rozumné řeč, která v té hysterické vřavě zcela jistě zapadne. Otázka, která se pak nabízí, zní, zda to není skutečný účel té vřavy, aby umlčela rozum?
XY, Deml byl ovšem Deml, takže v jeho prospěch nejspíš i u Masaryka intervenovali nějací ti zpropadení umělci. Co jsem četl, tak urážku prezidenta byly jistě střízlivými státními orgány označeny i výroky o tom, Masarykův otec byl kočí, že průvod na jeho oslavu připomínal pochod maškar, že květiny pod jeho obrazu jsou pro něho škoda, ba dokonce i úlevné zvolání: „Kašlu na prezidenta!“ Sice nevím, jak to s těmi lidmi nakonec dopadlo, ale už jenom fakt, že se o tom ví, něco napovídá. V důvodové zprávě k tomu zákonu na ochranu republiky se přitom samozřejmě psalo o tom, že mají být stíhána pouze závažná provinění, a že paragraf o urážce prezidenta republiky rozhodně neslouží k potírání věcné kritiky, slušné satiry atd. Podobné případy byly určitě mnohem častější, než těch několik prezidentských amnestií, a i podle jejich povahy se dá usuzovat na to, že některými z nich ani tak úcta k prezidentovi, jako spíš běžná sousedská rozmíška.
No, vzhledem k tomu, že je mi Deml lidsky dost protivný (budiž mi to v Tasově a v jeho pražském okolí odpuštěno), moc jsem se těmi, kdo za něho orodovali u Masaryka, nezabýval; prý Karel Čapek, což je vzhledem k jeho rytířství docela pravděpodobné – hájil tak i šíleného Durycha před svými přáteli, když na něho D. také poměrně svinsky útočil. Ozval se proti Durychovi, ale ne kvůli sobě – tenkrát, když přes něho útočil na Masaryka; nějak to všechno souvisí s nesnášenlivými katolíky, o nichž tuším Karlův bratr Josef jadrně podotkl, že si tihle pánové neustále vyplachují hubu pánembohem; kdyby prý jim z ní aspoň tak nesmrdělo. Deml byl po válce zralý přinejmenším na malý dekret, ale milující Sláveček Nezval se před soudem zasadil o svého Mistra… Ale to jsem odbočil.
Jak vidno, úctu k majestátu, i kdyby to byla hlava státu, nelze prostě funkčně nadekretovat zákonem, není-li ve společenské morálce vžito, že útok na nejvyšší státní instituci, ztělesňovanou tou či jinou osobou, je tak trochu (a díky přímé volbě zejména!) útokem na sebe sama – byli jsme to přece my voliči, kdo tam tu osobu vyslali… Tohle mají či měli Anglosasové na obou březích Atlantiku v krvi: Right or wrong – my country. Soudě podle momentálního cirkusu ve Státech, už jim tenhle elementární zvyk loyality také zvolna odchází. Mno, politické vášně tvoří z části občanů víceméně uřvaný dobytek a jak se nejspíše shodujeme, zákon to nezachrání, musíme to nějak přežít.
Ale nekonečně únavné to je, jako všechno bez limitů.
Pěkný víkend!
Nevím, mě se ten anglosaský svět a jeho vznešené tradice pojí spíš s něčím, co se u nás začalo silně prosazovat až po sametu; nejenom v opozici k Východu, ale i k té dříve tradiční Francii. No a protože – jak zní ta známá fráze – nejlepší romány stejně píše život, tak jsem si včera otevřel digitální repozitář poslanecké sněmovny, abych si pročetl, jak vypadalo v r. 1923 projednávání toho zákona na ochranu republiky. A byl to cirkus převeliký:
„1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3996) na ochranu republiky (tisk 4021).
(Hlučný odpor a různé výkřiky poslanců komunistických. – Předseda zvoní.)
Žádám o klid. Zpravodajem je pan posl. dr. Medvecký. Uděluji mu slovo. (Velký hluk poslanců strany komunistické. Předseda opět zvoní.)
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (za neustálého hlučení poslanců strany komunistické, z nichž někteří buší do pultů): Slávna snemovňa! Svetová válka vyvolala rozpor medzi imperialistickým názorom, hlásajúcim oprávnenosť války pre válku samú, a pacifizmom, túžiacim a bojujúcim za večitý mier. Sociologovia sa priklonili k tomu úsudku, že v tomto boji životných názorov je pravda na prostriedku. Snaha po absolútnom mieri je utopiou. (Stupňovaný hluk poslanců strany komunistické, kteří neustále buší do pultů.)
Předseda (zvoní): Žádám znovu o klid. (Trvalý hluk.)
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (pokračuje za stálého hluku): Je možné pracovať len za jeho čím istejšie zabezpečenie a čím väčšie predĺženie – válka je však nutným zlom v živote národov, opakujúcim sa asi v storočných obdobiach, vtedy, keď sa vnútorné alebo zo vnútorné diferencie a trenice natoľko nahromadily a priostrily, že ich odstránenie ináčej než zbraňou nie je možné. (Různé výkřiky.)
Dľa tejto zásady si musia či staré či novovzniklé štáty svoj život usporiadať. (Hluk komunistických poslanců se stupňuje. Někteří z nich používají píšťalek a zvonků.)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Tausika, pana posl. Blažka, pana posl. Mikulíčka a pana posl. Hakena k pořádku.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (pokračuje za neustálé vřavy): Musia sa bedlive starať o to, aby každý občan bez rozdielu stavu a národnosti bol účastným všetkých práv a výhod, ktoré mu život v tom štáte skytá, a aby tak každý mal nielen povinnosť, ale aj možnosť byť verným občanom svojho štátu, a musia pamätať na to, že by základy svojho štátneho organizmu opevnili a chránili, zabezpečiac si možnosť a istotu obranných prostriedkov. (Neustálá vřava komunistických poslanců, z nichž někteří buší do pultů, pískají a zvoní.)
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (pokračuje za stálé vřavy): Naša československá republika prvú podmienku pokojného štátneho života – účasť všetkých občanov na všetkých národných a politických právach – zabezpečila základnými zákonami o ústave a jazykovým zákonom. Viedly ju pri tom nielen abstraktné zásady o rovnoprávnosti a spravedlnosti, ale hlavne zkúsenosti z minulosti, z vlastného života svojich predtým ujarmených – národov, kde vylučovanie väčšej čiastky obyvateľstva pre jeho stav a národnosť z politických a národných práv priviedlo rozpadnutie sa celých štátov, tak Rakúska, áno aj Uhorska. Pamätajúc na tieto následky, naša republika sa chce týchto chýb vyvarovať.
Popri tomto nesmie republika však zabúda ť ani na druhú podmienku pokojného štátneho života: na zabezpečenie štátneho organizmu, na ochranu svojich vedúcich činiteľov a svojich obranných prostredkov, ako aj na chránenie pokojnej nálady svojho obyvateľstva.
Všetko toto má zabezpečiť zákon na ochranu republiky. (Vřava poslanců komunistických trvá.)
Předseda (zvoní): Volám pány posl. Tausika, Blažka, Mikulíčka a Hakena po třetí k pořádku; dále volám k pořádku pány posl. Skaláka, Toužila, Koutného, Svetlika a Housera.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (pokračuje za stálé vřavy): Naša československá republika prvú podmienku pokojného štátneho života – účasť všetkých občanov na všetkých národných a politických právach – zabezpečila základnými zákonami o ústave a jazykovým zákonom. Viedly ju pri tom nielen abstraktné zásady o rovnoprávnosti a spravedlnosti, ale hlavne zkúsenosti z minulosti, z vlastného života svojich predtým ujarmených – národov, kde vylučovanie väčšej čiastky obyvateľstva pre jeho stav a národnosť z politických a národných práv priviedlo rozpadnutie sa celých štátov, tak Rakúska, áno aj Uhorska. Pamätajúc na tieto následky, naša republika sa chce týchto chýb vyvarovať.
Popri tomto nesmie republika však zabúda ť ani na druhú podmienku pokojného štátneho života: na zabezpečenie štátneho organizmu, na ochranu svojich vedúcich činiteľov a svojich obranných prostredkov, ako aj na chránenie pokojnej nálady svojho obyvateľstva.
Všetko toto má zabezpečiť zákon na ochranu republiky. (Vřava poslanců komunistických trvá.)
Předseda (zvoní): Volám pány posl. Tausika, Blažka, Mikulíčka a Hakena po třetí k pořádku; dále volám k pořádku pány posl. Skaláka, Toužila, Koutného, Svetlika a Housera.
Zpravodaj posl. dr. Medvecký (pokračuje za neustálé vřavy): Že je toto potrebné, dokazuje nielen historia, že sa totiž všetky štáty – od vzniku prvého – stále starajú o ochranu týchto svojich základov, ale potrebu toho odôvodňujú aj všeobecné poválečné pomery. Tieto poválečné pomery vyvolaly základné zmeny teritorií, keďže sa staré štáty rozpadly a z ich častí sa utvorily štáty nové. Zapríčinily zmenu štátnej príslušnosti celých skupín občianstva, ktoré nevediac sa vymaniť zo starých rozpomienok, nepretrhlo ešte všetky rodinné a citové sväzky staré a nechce prilnúť ku sväzkom novým. Válka sama a za ňou nasledujúce revolučné hnutie v súsedných zemiach pôsobily príkladom a preniesly idee týchto hnutí cez hranice aj do našeho štátu. Tieto tri momenty majú za následok, že je protištátna činnosť v tomto čase nielen nahodilá, ideová, ako bývala predtým, ale že má v uvedených okolnostiach takých živiteľov, na základe ktorých ľudia, čo domnelí vodcovia svojho národa, zrovna za povinnosť ukladajú protištátnu činnosť, ba velezradu, ako posl. Lodgman, a povolaní hlásatelia pokoja a mieru volajú k nenávisti a k bratrovražednému boju, ako naší slovenskí ľudáci a spasitelia chudoby a proletariátu, čo ideál vzývajú rozvrátené pomery v Rusku, dúfajúc aj u nás v nový prevrat. (Stálá vřava komunistických poslanců.)
Táto systematicky pripravovaná a špecializovaná protištátna činnosť ukázala potrebu obnovenia, presnejšieho označenia dosavádnych zákonných predpisov, ba ukázala potrebu špecializovať aj prostriedky obrany proti tejto protištátnej činnosti a zločinom s tým súvisiacim. (Stálá vřava komunistických poslanců trvá.) Stačí poukázať na účinok revolučnej činnosti istých skupín v Rusku, na hnutie sparatakovcov v Nemecku a na červený terror v Maďarsku. (Bušení do pultů, pískání a zvonění poslanců komunistických trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím pana zpravodaje, aby přerušil svoje vývody. Ve smyslu §u 52 našeho jednacího řádu vylučuji pány posl. Tausika, Blažka, Mikulíčka a Hakena proto, že maří jednání takovým způsobem, že se nemůže v něm pokračovati, na 8 schůzí této sněmovny, a vyzývám vyloučené, aby opustili zasedací síň. (Posl. Tausik, Blažek, Mikulíček a Haken setrvávají na svých místech. – Předseda za stálé vřavy komunistických poslanců zvoní. – Po přestávce:) Poněvadž vyloučení páni poslanci neuposlechli výzvy, aby opustili zasedací síň, vyzývám pány pořadatele Mašatu a Práška, aby s případným použitím sněmovní stráže zjednali rozhodnutí předsedovu průchod, a přerušuji k tomu účelu schůzi.
(Schůze přerušena ve 2 hod. 38 min. odpol. – opět zahájena ve 3 hod. 14 min. odpol.)“
Sice nemohu souhlasit s tím, že najmě po zavedení přímé volby prezidenta je útok na „klenot Nilu“ útokem na sebe sama (protože druhého kola prezidentské volby jsem se už programově neučastnil), ale určité se vám podařilo vypíchnout princip tzv. společenské smlouvy. Viz k tomu při sobotě jeden kratičký citát z Rousseaua:
„Všichni běželi vstříc svým okovům a věřili, že si zajistí svobodu. Takový byl asi původ společnosti a zákonů, které přinesly nové překážky slabým a novou sílu bohatým, zničily nenávratně přirozenou svobodu, zajistily navždy zákon vlastnictví a nerovnosti, z obranného uchvatitelství učinily neodvolatelné právo a pro zisk několika ctižádostivých podrobily od té doby celé lidstvo práci, služebnosti a bídě.Je rozumné se domnívat, že věc byla vymyšlena spíš těmi, kterým byla užitečná, než těmi, kterým škodila…“
Jinak s tím Demlem souhlas!
Díky, Seale, za ten zábavný okus z prvorepublikového parlamentu; je na něm patrné, že kromě opravdové rozpornosti takové normy, nejvíce vždy křičí opozice (v prvorepublikovém i našem případě z docela průhledných důvodů).
K argumentaci, že nejste voličem MZ (vidím, že jsme k volebnímu finále zaujali stejné stanovisko); možná, že nejsme osobně odpovědni za volbu MZ, ale i naše „volba“ měla jisté důsledky: jednomu kandidátu nepomohla, druhého pomohla vyřadit. Z množiny voličských hlasů prostě ty naše dva vypadly – a pochybuji silně, že jsme se svou volbou-nevolbou byli osamoceni. Nevím, kolik nás bylo – je nemístný odhad 10%?
Ale mně přijde podstatné, že se v tom hnoji, jemuž se říká v Česku politická diskuse, obracejí občané proti sobě, protože opravdu nikdo jiný než oni sami MZ na Hrad neposlal. A říká mi to, že ti, kdo tenkrát hlasovali pro KS, ač se považují za elitu či její stoupence, sahají k prostředkům doslova pouliční luzy, aby zvrátili proces, jehož se sami (neúspěšně) účastnili. V tom smyslu budiž oceněn poražený, který výsledek komentoval, že deset procent je deset procent – a že tedy prohrál, navzdory nezapomenutelnému wlasteneckému zpěvu, že kníže má k lidu blíže. Vlastně už v tom okamžiku muselo být jasné, jak to s těmi elitami ve skutečnosti je: Demokraty jsou dotud, pokud vyhrávají. Pokud ne, noblesní kafírna se změní v periferní pajzl, v jehož čele kráčejí systémoví demokrati ve vyrovnaných čtyřstupech. Pro mne je to moc špatná zpráva.
XY, to nejde bohužel určit, kdo se na ty volby běžným způsobem vykašlal, a kdo naopak vědomě využil svého občanského práva nevolit. Samozřejmě, že každé rozhodnutí nese svoje důsledky. Mě proto připadá docela úsměvná představa, že volební povinnost, o které třeba občas mluví Zeman, by na tom dokázala něco podstatného změnit. I v těch zemích, kde je zavedena, volební účast klesá, protože nejde o žádné autoritářské režimy. Na druhou stranu jsme už zaznamenal návrh na obnovení volebních kurií, protože když někdo státu odvádí hodně peněz – to dá přece rozum – by jeho hlas měl vážit mnohem víc. I tohle patří k tomu smutku, protože nejde jenom o nějakou politickou diskusi, ale o holý fakt, že celý ten systém parlamentní demokracie se díky svému mocenskému vytunelování, které probíhá prakticky na všech myslitelných úrovních, začal hodně povážlivě zadrhávat. Mám možná tu výhodu, že jsem ze staré školy, takže si spíš všímám toho, jak se v dnešním politickém jazyce posunují nebo převracejí původním významy. Například dřív jsme měli jednu elitu (viz Pareto), no a ta se dneska dělí na „elitu“, která lidu předepisuje, jak se má chovat, a na „neelitu“, která naopak lidu rozumí. Nehledejte prosím v připomínce toho slova nic víc, protože když si snažím držet odstup od návalu té politické každodennosti, tak mě pak černý humor neopouští. Chybí tu především nějaká pozitivní vize, i když se samozřejmě už i modelově ví, že jiný svět by byl možný. Myslím skutečnou vizi, protože v dnešních sdělovadlech se hned dvěma příspěvky na to téma demokracie pochlubil i pan ANO, bude líp.
Limitem demokracie je touha po změně. Po skutečné změně, ne jen po střídání stráží (a tváří). Dokud voliči schvalují, vše funguje dobře, zadrhne se to, když chtějí začít měnit. Ovšem že nám jako společnosti chybí vize, tedy něco, co by nás spojovalo a ukazovalo nám směr, s tím nemohu než souhlasit. Jestli na něco dojedeme, pak je to právě absence vize, nikoliv absence agrese a nesnášenlivosti.
Zadrhává se to v okamžiku, kdy se ujímá moci partokracie. Což je technicky vzato „demokracie“ bez démosu. A funguje to tak, že voličům se namluví, že oni jsou ten suverénní lid, kdežto mocenské elity jsou jejich služebníci. Není vám vážně podezřelé, kolik mediálního úsilí se teď věnuje tomu, aby se lidu vysvětlilo, že veřejné protesty jsou vlastně amorální?
Seale, ta demokracie bez démosu, o níž se zmiňujete, taky bohužel není nic nového. Vzpomínám na jednoho ctihodného vědce, jenž na počátku normalizace v soukromí sděloval přátelům, že „této vládě je lid nepohodlný“. Pak se odebral na stranickou schůzi, kde ty bystře definované neblahé tendence bezvýhradně podpořil… :-))
Jistěže, XY. Pokud to budete mít pevně v ruce, tak můžete lidu dopřát nejenom nějaké ty sněmovní volby, ale dokonce třeba i ro referendum: https://de.wikipedia.org/wiki/Volksabstimmung_%C3%BCber_das_Staatsoberhaupt_des_Deutschen_Reichs
Dobre jste to napsal, XY, jen vas opravim v tom, ze by Deml mel sedet za urazku Masaryka (alespon tak jsem to pochopil), bylo to za urazku Orla (paralelni organizace Sokola)…ale Masaryk nechal rizeni proti Demlovi opravdu zastavit a ten se mu revansoval urazkami, to je pravda.
V soucasne pohnute dobe plne chapu, ze by takovy zakon mohl byt prijat, protoze to, co se deje, je na hranici. Bohuzel, jak spravne pripominate, pokud doba zhoustne, budeme za nezdrzenlivost Zemanovych odpurcu pykat vsichni.
Děkuji za upřesnění, embé, on jak jeden neustále čelí přívalu nové knižní produkce, zapomíná na historické detaily a podržuje v paměti už jen ty všeobecné rámce. A pak to tak dopadá. Ech…
Tuhle jsem se probíral jedním starším opusem L. Vaculíka, však to byly (doufám) Nepaměti. Má tam pěkný postřeh z debaty s jistým majorem(?) Titou z Ruzyně, jenž při výslechu konstatuje, že má vyslýchaný Vaculík náramně špatnou paměť a že připouští jen to, co mu Tita dokáže. Vaculíkova odpověď: Moje paměť je docela v pořádku, pane majore, problém je v tom, že vy ji konfrontujete s vaším nahrávacím zařízením… Myslím, že je to v časech Internetu docela podobné: Buď reaguji spontánně (a tedy zákonitě i nepřesně), nebo bych musel do příslušních historických materiálů, což by chvíli trvalo. A nebo, buďme upřímní, přichází ten zatracený Němec, jak on se, sakra, jmenuje…;-)
Vy jste hlavne dobrej, ze si to s Demlem a jeho odsouzenim/ Masarykovou milosti vubec pamatujete, XY. Ja si to musel najit…a to nikoliv, ze bych vas chtel skarohlidsky nachytat, nybrz ze znam jen jednu obet prislusneho paragrafu a sice prezidentova vezne Skutinu. Kdybych k tomu mel pripocitat Demla, hned by nam pocet odsouzenych vyskocil o 100% :o) Tak jsem si to radsi overil.
Mimochodem, Skutina dostal flastr pote, co v podmince zpakoval sva slova, ze prezident je vul. Z cehoz na mne dycha jista rozvlacnost az rozvernost doby, ve ktere muze satirik jit vedome a zamerne do vezeni, aniz by to melo nejaky hlubsi existencni dopad.
Abychom se vzájemně pochválili, vy jste zase dobrej, že si to dohledáte, co se mně kolikrát nechce, protože tyhle debaty vedu víceméně jako odskoky od toho, co momentálně musím udělat. A podíval jsem se do toho Vaculíka a zjistil:
a) Byly to opravdu Nepaměti
b) Ten Tita nebyl žádný major, ale kapitán. Tohle je pro mne záhada – proč, k čertu, dokonfabuluji ausgerechnet toho majora?
c) Na podobném principu zjevně funguje i neomylná hlava našeho státu – viz kauza Peroutka.
Vidíte, na prezidentova vězně Škutinu jsem úplně zapomněl – máte pochopitelně pravdu, včetně těch podivuhodných důsledků-nedůsledků v tomto případě. Demlovi se aspoň Masaryk „pomstil“, že finančně nepodpořil vydávání Demlovy Die Fackel, totiž Šlépějí, vzkázav mu, že když nemá na vydávání svých knih, ať toho tedy nechá, jak si milý Jakub ve Šlépějích postěžoval. Ale to už tady Tribunovi hodně plevelím.
Je to sice od tématu, ale zase se to čte lépe, než ty chvalozpěvy na USA a kapitalismus, kterých je tu také plno.
Konečně by tu byl bič na sprosté podezřelé, který by mohl být používán po moudré úvaze samotného prezidenta. Míra provinění by závisela na intenzitě jeho pocitu zhanobení, jakožto nejobjektivnějším zdroji nalézání práva dle tohoto zákona.
Nebyl, nic takového litera zákona neříká a najít to v jeho duchu by chtělo příliš velkou dávku fantazie a kreativity.
Tady vidite, jaci to jsou pitomci a vo co jim gou:
https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/proc-byl-letos-17-listopad-tak-klidny-studentsky-vudce-ma-originalni-vysvetleni-3984
„„Proč byl vlastně letos velký klid na 17. listopadu? Nemohu si odpustit říct, že pan prezident a jeho mluvčí už dva dny mlčí. Ono to stačilo,“ řekl v improvizovaném rozhovoru pro Seznam Chaun.“
Bohužel asi mělo pravdu těch pár volajících na poušti, když předem varovali, že přímá volba presidenta republiky bez odpovídajících změn jeho pravomocí i povinností a obecně bez znovuposouzení a odpovídajících změn jeho postavení v ústavním systému bude v podstatě znamenat, že do toho ústavního systému budou hozeny vidle. A tak se i stalo. (Nebudu teď spekulovat, jestli to byla něčí blbost nebo zlý úmysl.) Kromě toho mám za to, že pozůstatky mocnářských a tatíčkovských pravomocí ceremoniální hlavy státu kombinované s její ústavní neodpovědností a trestní imunitou do dnešní doby absolutně nepatří.
Ostatně soudím, že úřad presidenta měl být v tomto státě už dávno zrušen.
A ještě: Jestliže demokracie neunese pár veřejných urážek politiků a jestliže „systém“ považuje za nutné bránit se jim tímto způsobem, nota bene za mohutného jásání nemyslící části občanstva, tak si občanstvo snad ani nezaslouží nic jiného než zrušení demokracie a přechod k nějakým autoritativnějším formám vlády. Vzorem nám může být Polsko, kde jsou o krok napřed – např. jedna poslankyně za PiS navrhuje, aby všichni ateisté, ortodoxní a muslimové podepsali zvláštní prohlášení o souhlasu s polskou ústavou a kdo odmítne podepsat, aby byl deportován. (Co mi to jen připomíná…? Mně se naštěstí jako nezletilému povinnost vyjadřovat se ke vstupu vojsk vyhnula, ale dost dobře si pamatuju, jak to dopadlo na rodiče. Nečekal jsem, že se ještě dožiju opakování historie, navíc v podobě absurdní frašky.)
Ať si tu o Britských listech a Dolejším kdokoli myslí co chce, s tímto
http://www.blisty.cz/art/84534.html
se nedá než souhlasit:
„Ve stínu návrhu zákona na ochranu majestátu aktivistického prezidenta, návrhu kritizovaného OBSE, zatím zůstává návrh ústavního zákona na referendum o vystoupení z NATO podle čl. 13 Severoatlantické smlouvy. Při „věcnosti“ české veřejné rozpravy zaznamenatelné v posledních zhruba třech letech přeji hodně štěstí těm, kdo věří, že oba zmíněné návrhy a co z nich plyne budou posouzeny věcně a bez předsudků. (…) speciální kauzy, které nad rámec legitimity svého úřadu prezident hájí, mají teď získat další podporu: Kritik, jehož argumentaci nedokáže Hrad vyvrátit, by měl být obviněn z hanobení prezidenta a uvězněn. Takový prvek kromě toho, že objektivně nadržuje „speciálním“ kauzám prosazovaným prezidentem, obecněji vzato deformuje politickou soutěž. Je totiž mnohem těžší kandidovat proti někomu, kdo z vás podle libosti udělá kriminálníka, než proti obhajujícímu kandidátovi, který je alespoň formálně považován za osobu na stejné úrovni. (…) Oba návrhy zákonů předkládaných nyní KSČM je třeba vnímat jako faktický tandem. Po případném schválení ochrany prezidentského majestátu by bylo velmi obtížné oponovat ve veřejné debatě prezidentovi, který po vypsání referenda o vystoupení z NATO začne sám obhajovat toto vystoupení.“
Jen k tomu ještě podotknu, že dodneška mě doslova a do písmene sere, že se nás jako občanů na vstup do NATO nikdo nezeptal. (V roce 1999 bych byl skoro jistě hlasoval proti.) Přesto bych měl za dané situace a z důvodů, které rozebírá Dolejší, s referendem o vystoupení velký problém.
Možná mám jen malou fantazii, ale stát bez hlavy státu si nějak nedovedu představit. Jistě, šlo by zkonstruovat nějaký kolektivní orgán či post rotující mezi předsedy parlamentních komor či tak něco, ale nebylo by to zbytečně složité? Republika by měla mít prezidenta.
Argumentace proti tomu návrh na ochranu prezidenta mi připomíná variaci na známé nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, v tomto případě ovšem v podobně pojďme stáhnout kalhoty, protože u sousedů měli v minulosti brod.
I prezidentovi, který by obhajoval vystoupení z NATO (kéž bychom takového měli) se přece dá oponovat slušně, nemyslíte?
„Republika by měla mít prezidenta.“ Proč? Máte nějaké věcné argumenty na obhajobu tohoto postoje? Proč by neměla mít jako ceremoniální hlavu státu bez jakýchkoli exekutivních pravomocí třeba dědičného krále (vždyť i té Alžbětě II. píše výroční projevy pro Dolní Sněmovnu předseda britské vlády…) nebo kolektivní orgán, který by funkci hlavy státu měl nádavkem ke svým hlavním ústavou daným povinnostem, nebo rotující předsednictvo složené z jiných ústavních činitelů nebo na jeden rok náhodně vylosovaného občana s pasivním volebním právem, nanejvýš omezeného požadavky na splnění nějakých dalších dodatečných pravidel, ale takových, která splní většina svéprávných občanů?
Naštěstí se zdá, že článek i diskuse k němu ztrácí smysl, protože někteří poslanci se sami lekli, jakého krakena to vlastně do ústavních vod chtěli vypustit, a už pomalu couvají od vlastních návrhů… Třeba se časem dopracují i k tomu, že rozhodnutí o přímé volbě presidenta bez předchozí revize jeho postavení v ústavním systému bylo také takovým krakenem.
Argumenty mám asi takové, jako pro podporu existence parlamentu. Je to jen jedna z možností. Nakonec by tím prezidentem mohl být klidně i kůň, když na to přijde, nicméně člověk mi přijde jako většinově přijatelnější.
Je třeba si uvědomit, že navrhovaný zákon neměl trestat ty, kdo hanobí OSOBU prezidenta republiky, ale ty, kdož hanobí ÚŘAD prezidenta republiky. Takový zákon by však byl velkým problémem právě pro Miloše Zemana, neboť kdo více hanobí úřad prezidenta republiky než prezident, který veřejně označí ženy v hudební kapele za kundy, který ignoruje Ústavu a dělá si vlastní zahraniční politiku, který prohlašuje hesla typu „smrt abstinentům a vegetariánům“ a sám vystupuje na veřejnosti opilý, který je opakovaně soudně uznán za lháře a odmítá respektovat pravomocný rozsudek soudu, který se mstí akademikům a profesorům a který v Čině prohlásí, že se přijel do Číny učit, jak stabilizovat společnost.
Prezident není z výkonu své funkce zodpovědný. A protože hanobení hlavy státu má být nezadatelným právem každého občana, může si občan prezident dělat s pánembohem, co chce.
To je častý mýtus. Podle občanského zákoníku prezident samozřejmě právně odpovědný je. Pokud si Zeman půjčí peníze od nějaké banky, tak je musí splácet úplně stejně jako ostatní.
Pointu mého příspěvku jste ale jako obvykle úspěšně minul. Jde o to, že nelze hanobit úřad prezidenta, pokud jeho nositel uráží svým chováním a mluvou tento úřad v nebývalé míře.
Tady ovšem není řeč o půjčce ani o manželství, ale o politickém projevování se a konání, tedy mimochodem o něčem, v čem jsou poslanci naprosto nedotknutelní, byť by ten jejich politický projev byla korupce jak z partesu. Vaši pointu jsem neminul, jen s ní prostě nesouhlasím, protože úřad prezidenta by neměl být zaváděn či rušen podle toho, jak kdo jej zrovna vykonává. Demokracie je o shodě, nikoliv o tom, že bude po vašem, nebo vůbec.
V politickém projevování nejsou poslanci nedotknutelní „naprosto“, ale pouze na půdě Sněmovny. Řeč není o rušení úřadu prezidenta, ale o trestu za hanobení prezidenta. A demokracie není o shodě, ale o diktátu většiny.
Co byste tedy navrhoval místo demokracie? Totalitu? Nebo diktát menšiny? Jaké menšiny? Vlastnické elity, manažerů, nebo kněží? O diktátu jaké většiny to vůbec mluvíte? O většině kapitálu, nebo o většině lůzy (na to bych vás tak tipoval)?
Vzhledem k tomu, že většina zákonů je buď zcela zbytečných (např. zákon o zavření obchodů v některých státních svátcích) nebo dokonce škodlivých (dotace pro solární elektrárny, bionafta….) a politici nejsou motivováni dlouhodobou prosperitou země, ale momentálním prospěchem pro své voliče, bych navrhoval, aby politici měli výrazně menší prostor škodit svými etatistickými nápady a při schvalování zákonů by se uplatnil princip jako ve vědě – pravdu má ten, kdo dokáže nejlépe svůj návrh obhájit. Ne ten, kdo dokáže uplatit nejvíce voličů.
A co byste navrhoval vy? Aby se vláda vrátila do rukou komunistické strany, abychom znárodnili zahraniční podniky, postavili elektrický plot na hranicích, zavedli lidové milice a kriminály pro politické vězně, vystoupili z EU a NATO a stali se součástí Ruské federace?
Zákon o zavření obchodů ve svátcích je zbytečný jen tehdy, pokud považujete za správné, přijatelné a nutné, aby žádné svátky neexistovaly a lidé neměli nárok na žádné volno a odpočinek (a rozežraní zaměstnanci, kterým nestačí, že mohou chodit do práce, ale ještě by za ni chtěli platit, už vůbec ne). Trh volno o svátcích nezařídí, to ale ještě neznamená, že by být nemělo.
Problémem dotací do solárních elektráren je – kapitalismus. Protože je to právě kapitalismus, co účel všeho mění na zisk a co zpervertovalo ze zajištění obnovitelných zdrojů elektřiny na zajišťování zisků. Jaký režim, takové zákony.
Pravda není komodita, nelze o ní hlasovat, nelze ji určovat na tržních principech.
Zahraniční podniky není nutné hned znárodňovat, jen je třeba je podřídit zákonu a zájmům společnosti, a ne aby stály nad ním. HDP máme dost vysoké na to, abychom mohli vyřešit 98% problémů, které máme, jediný problém je v tom, že zde vytvořenou nadhodnotu inkasují vlastníci (především zahraniční, proto nás také „osvobozovali“, aby zde mohli těžit rentu) a my z ní nic nemáme.
KSČ(M) je dávno za zenitem, vystoupit z NATO je zbytečné, protože to si u nás stejně bude válčit, jak se mu zachce, a do Ruska nikdo nechce (nehledě k tomu, že dost pochybuji, by Rusové o tu naši bandu servilních švejků stáli).
Je mi vcelku jedno, kdo sedí na Hradě, jak se chová a co si o něm kdo myslí. Cítí-li se hradní pán poškozen nějakými výroky, může použít stávající legislativu na ochranu osobnosti. Není potřeba šaškovat s dalším zákonem, který je duchem v dobách dávno minulých.
„Svoboda projevu je svobodou právě proto, že je omezená svobodou a důstojností druhého. Bez takového omezení nejde o svobodu, ale o zvůli.“
Ano, Tribune, je to tak. Zbavovat člověka jeho důstojnosti, pokud to není součástí trestu uloženého soudem, je vždycky zvůle a každý má právo se proti ní bránit.
Když ale mluvíme o ochraně hlavy státu před zvůlí slova za pomoci trestního práva, je buďto nutné vyřešit otázku, kde je hranice mezi slovní zvůlí, která bude postihována, a tou, která trestána nebude, anebo se té možnosti vzdát, pokud zjistíme, že paragraf se jeví jako gumový a tudíž zneužitelný. Ono samo slovo zvůle je gumové, jako všechno, kde hraje roli lidská subjektivita.
Proto taky máme k dispozici právo civilní, kam je subjektivita logicky vpuštěna.
„Ta masivní vlna volání po obraně svobody projevu není ve skutečnosti ničím jiným, než voláním po zachování zvůle projevu. Svoboda projevu ohrožena není, jen pseudosvoboda hrubé neslušnosti.“
Pseudosvoboda hrubé neslušnosti se ve světle zneužitelnosti trestního práva při postihování verbálních deliktů jeví jako nepříjemná, ale v podstatě nutná daň za zachování skutečné, zodpovědné a slušnost ctící svobody. Proto taky s vaším závěrem nesouhlasím. Proti tomu návrhu zdaleka nejsou jen sprosťáci, kteří se bojí, že si nezanadávají.
Celý život – a život v demokratické společnosti zejména – řešíte nějaké meze, nějaké hranice mezi tím, co je možné a co je přípustné. S takovou byste mohla rovnou zrušit celý trestní zákoník, protože i taková vražda je subjektivní a relativní záležitost. Z toho, že někdo na sebe bude muset vzít odpovědnost a rozhodnout ještě neplyne, že bychom měli zrušit veškerá pravidla mezilidské interakce.
O subjektivním vnímání a posuzování míry zhanobení se zmiňuju jako faktoru působícím na straně oběti
O subjektivním vnímání a posuzování míry zhanobení se zmiňuju jako o faktoru působícím na straně oběti.
To v případu vraždy jaksi z povahy věci odpadá.
Celé je to jenom akce na zhanobení presidenta (jeho lidé to nenavrhli) a vyvolání neklidu, z něhož by mohl leckdo těžit.
Zeman se nikdy takových paragrafů nedomáhal. Ani Klaus. Ani když byli předsedy vlády, tím spíše ne v presidentské funkci.
A zakázat hovadu být hovado stejně nelze.
Ta kampaňovitost by tomu nasvědčovala, ale seznam předkladatelů hovoří spíše proti. Tihle to podle všeho mysleli upřímně.
21.11.2016 – 04:32
Nerevar
A kde Vám z toho seznamu Zamanových zločinů vypadlo Bohumínské usnesení, akce Olovo, … atakdále? Klausovy zločiny se nikdy s takovou intenzitou nepropíraly ani zčásti. Ačkoli se s nějakou oposmlouvou nedají srovnávat sni zdaleka.
Takže kdy jste vlastně byl v tom kómatu?
Propírání akce Olovo a kauzy Bamberk vám neuniklo, ale pobouření nad Klausovou amnestií jste nezaznamenal, ani předchozí lahůdky z doby jeho dlouhého prezidentování.
To by mohlo určit časový obrys té vaší amnézie.
V kómatu jsem zřejmě ležel dlouhé měsíce, neboť se nedokážu rozpomenout na nic. co by se podobalo antozemanovské mediální štvanici. Srocovali se snad studenti (ti zejména) v reakci na jeho první i druhé zvolení? Ani po té neslavné amnestii dámy Písařovicová s Drtinovou neomdlévaly hnusem v přímém přensu. U toho dědka se to prostě tak nějak tolerovalo.
A co třeba protiparoubkovská vajíčkiáda?
Chcete tím snad říct, že útoky proti Jiřímu Paroubkovi bylo ve skutečnosti přesměrované a že ho způsobil Václav Klaus?
Chci tím říct, že Zeman není prvním objektem nějaké kampaně a jsem přesvědčen o tom, že jsem to i řekl.
Stále mi to nejde dohromady s názorem, že kdo (dneska) nenávidí Miloše Zemana, tež před lety nenáviděl Václava Klause.
Musím se vrátit k tomu, co jsem tvrdila na začátku a co vy od začátku popíráte, totiž že Klaus a Zeman tvoří dvojku, která má společné odpůrce i společné příznivce.
Házení vajíček na kohokoli s tím nemá nic společného, to totiž odpůrci obou „smluvních opozičníků“ rozhodně neorganizovali. Jestli jim chcete něco přišít, tak to byla například televizní antibobo vzpoura.
Jako jejich protipól se často projeví dojemné souznění mezi zemanovskou částí socdem, Klausovými vazaly, vydavateli Parlamentních listů /včetně tvrdšího žurnalistického porna jako je např. Protiproud/ a komunisty.
Mimochodem, jaký je váš skutečný názor na bohumínské usnesení?
Jestli mohu, tak je to především gesto z rodu těch, při kterých se močí proti větru, kterým se ČSSD připravila o jediného přirozeného spojence na levici a zahnala sama sebe na pravici, kde ovšem zůstala také osamocena a navíc ji tam válcují strany, které jsou tam doma.