Nevím, jestli se spíš smát, nebo plakat, když se v mainstreamu objeví článek jako Problém české ekonomiky: Odliv kapitálu je mimořádně velký, ve kterém se píše:
Česká ekonomika musí řešit zásadní problém. Dlouho jsme profitovali z přílivu zahraničních investic. Objem nových přímých zahraničních investic ale v současnosti klesá. Současně roste objem zisků z předcházejících investic, které zahraniční firmy posílají na konta svých mateřských firem.
Zisky se tak v Česku neinvestují ani nepromítají do vyšších mezd českých zaměstnanců. Zemi tak může v budoucnosti hrozit nedostatek prostředků pro zásadní modernizaci a rozvoj průmyslu a modernizaci celé ekonomiky.
To je divení… Proboha, co jste čekali? Tohle je přece ten kapitalismus, o kterém jste tolik snili a kvůli kterému jste zvonili klíčema na náměstí (a můžete si zazvonit zase, tentokrát budíkem). Tohle a nic jiného. Účelem zahraničních investic nikdy nebyl rozvoj Česka a jeho obyvatel, ale vždy pouze a jedině zisk investora. Neděje se vůbec nic zvláštního a neočekávaného, právě naopak, kapitalismus funguje přesně tak, jak byl navržen a k účelu, za nímž byl navržen. Vzniklá situace je samozřejmě vážná až nebezpečná, ale bez reformy systému naprosto neřešitelná. Chcete-li mít kapitalismus, musíte mít odliv kapitálu.
Tribun 
Jestli jste čekal, Tribune, že investoři budou investovat do Česka pro vaše hezké oči, a ne pro svůj zisk, tak jste nepochopil kapitalismus. Ano, kapitalismus je o maximalizaci vlastního zisku. To už všichni ostatní vědí a nikdo se tomu – kromě vás – nediví.
Faktem ale je, že i když si investoři odnesou všechen zisk, který tu vydělají, tak na tom ten „obyčejný“ Čech bude vždy lépe, než jak se měl za komunismu.
Nakonec je naivní se domnívat, že majitelé českých firem utrácí své zisky v Česku. Ti spíš kupují jachty nebo nemovitosti v Toskánsku či Maroku.
Já jsem samozřejmě nic takového nečekal, protože kapitalismus chápu. Kdyby to chápali i ostatní, tak by takové články, jako je ten zmiňovaný, vůbec nevycházely, protože by to buď nikdo neřešil, nebo bychom tu neměli kapitalismus. Bohužel je to tak, že pravá tvář kapitalismu se ukáže jen čas od času a lidé se pak diví, protože si mysleli, že kapitalismus jsou plné regály a dovolená v Řecku bez výjezdní doložky.
A teď si vezměte, jak by na tom obyčejný Čech mohl být dobře, kdyby odtud žádný kapitál neodtékal a celá nadhodnota, která zde vznikna, byla investována zpět do infrastruktury a lidského kapitálu.
O morálce majitelů firem (nejenom těch českých) si žádné iluze nedělám, protože kdyby nebyla dravčí, tak by se majiteli nikdy nestali a nezůstali. To je prostě zákonitost kapitalismu, v tomto případě dokonce vědecky dokázaná.
Když on ten kapitalismus skutečně znamená plné regály a dovolenou v Řecku bez výjezdní doložky. Cožpak si nepamatujete regály z doby, kdy nám vládli komunisté? Jednu dobu nebylo ani čím si utírat zadek.
Doby, kdy odtud žádný kapitál neodtékal a celá nadhodnota, která zde vznikla, byla investována zpět do infrastruktury a lidského kapitálu, si pamatujeme z komunistické totality. Ve skutečnosti se lidem moc dobře nežilo. Pro obchod (tedy pro lidi) je totiž důležité, když mohou obchodovat s co nejvíce obchodními partnery na co největším trhu bez státních regulací, cel, dotací apod. Proto se dnes mám o tolik lépe, než za totality, přestože od nás utíká tolik peněz do ciziny. A to se současná vláda ještě podbízí dalším čínským investorům, aby byl odliv českého HDP do ciziny ještě větší.
Je však třeba vidět i druhou stranu mince – jen díky globálnímu kapitalismu a odlivu zisku z USA mají dnes miliony Číňanů co jíst.
A není to trochu málo, plné regály? Kam se poděly vyšší potřeby spolupráce, prožívání, naplnění? Pacifikace a paralyzace společnosti konzumem, to je kapitalismus.
Co se týče Číňanů, tak pokud je mi známo, živí se rýží, nikoliv kapitálem. Pokud za svůj vzestup blahobytu vděčí mobilitě kapitálu, pak je to argument proti kapitalismu a globalizaci, nikoliv pro, protože to znamená, že jsou jeho rukojmím a mohou jím být zbídačeny.
Pro kapitalismus není člověk nikdy účelem, ale vždy jen a pouze prostředkem, zdrojem. Pokud vám to výměnou za plné regály vyhovuje, jste velmi nenáročná, ale především pokrytec, když pak máte plná ústa svobody.
K tomu jen tři stručné doplňující poznámky.
Děkujme bohu a taky vytrvalým a odvážným ekonomickým disidentkám Iloně Švihlíkové a Květě Pohlhammer-Lauterbachové, že to ten mainstream (nejen mediální, ale především ekonomický…) vůbec konečně začíná brát na vědomí.
Před 20 lety to vypadalo tak, že nejlépe dopadly firmy zprivatizované ještě za federace à la Auto Škoda přímým prodejem předem určenému zahraničnímu vlastníkovi podle konceptu tehdejší Pithartovy české vlády. Skutečně ve srovnání s „privatizací“ typu Škody Plzeň (dnes kyperská firma připravená k prodeji do Číny) nebo Poldovky (dnešní třicátníci se ptají, co to bylo…), která přivedla do ekonomiky i politiky mafiánské peníze a móresy, se to mohlo zdát jako menší zlo. Nicméně lidé jako Milan Zelený nebo Miloš Pick navrhovali ještě i krok B, a to prostředky získané tím přímým prodejem vložit do veřejnoprávních penzijních fondů sloužících všem občanům. To už se pod tlakem Klausovy a Koženého demagogie „jistoty desetinásobku“ nestihlo ani řádně veřejnosti vysvětlit ani politicky projednat a proto veškeré zisky nadále odtékají zahraničním matkám zdejších dceřinných společností. K tomu přidejte předposranost a zkorumpovanost odborových funkcionářů (pokud vůbec někde odbory jsou…) a obrázek je kompletní.
Za privatizací infrastrukturních odvětví typu přirozených monopolů nebo oligopolů (což se týká i budování zcela nových soukromě vlastněných sítí jako jsou např. páteřní optické kabelové trasy) stojí nebetyčná blbost a chamtivost tehdejších samospráv, kterým spadly sítě do klína zadarmo, načež se nechaly uplatit od zahraničních šíbrů typu Veolie, RWE nebo E.ON s předvídatelným (no, asi jak pro koho…) výsledkem.
Ty skutečnosti sub 2 nebo 3 nemusí být pro kapitalismus charakteristické. Jsou však vlastní kapitalismu neregulovanému, přičemž typické pro zdejší prostředí a poměry je, že si nikdo snad ani jiný než neregulovaný kapitalismus neumí představit, natož aby ho chtěl vymýšlet nebo nedejbože prosazovat. (Představa záměrné, promyšlené a řízené změny systému zatím spadá do sféry sci-fi.) A to se netýká jen politiků, ale především nás – „dolního lidu“. Koneckonců morálně-intelektuální úroveň a zločiny politiků na všech úrovních od obcí až po vládu a parlament jsou obrázkem (a vinou) nás všech, kteří je u koryt trpíme. V průměrné české nebo moravské hospodě nakonec většina Nováků po pěti pivech a pěti rumech připustí, že kdyby tam byli oni, tak by nejspíš kradli taky.
Kapitalismus je nereformovatelný, všechny pokusy ho zcivilnit a převést na nástroj, který má sloužit aspoň většině, skončily špatně a naprosto tragicky pro reformátory, i v takové Číně, kde mají direktivní, státní kapitalismus, mají nemalé lidské oběti a pamatují, dle svých nejlepších konfucianistických tradic, že až vyhrají nemilosrdnou ekonomickou válku, budou muset tuhle rakovinu zlikvidovat, nebo je ( civilizačně ) zahubí taky. ..
Problém s kapitalismem je v tom, že dosud jsme nenašli lepší systém, který by dokázal zajistit prosperitu těch nejchudších vrstev. I v té Číně mají miliony lidí co jíst jen díky kapitalismu. A jen v kapitalismu si můžete provozovat komunistické spolky jako v Izraeli, pokud kapitalismu neholdujete. Kapitalismus je pro lidi možnost, nikoliv povinnost.
A co se týče těch zahraničních investic – byly to socialisti, kteří věřili v magickou sílu zahraničních investic, a tak k nám lákali svými pobídkami a daňovými prázdninami zahraniční investory, čímž diskriminovali české podnikatele. A dnes socialisti jmenovali naším ministrem financí slovenského oligarchu…
Jak tedy vysvětlíte, že po světě zůstávají miliony otroků, bída, dětská práce a přibývá příjmové nerovnosti, když se kapitalismus stal dominantním ekonomickým modelem? Kapitalismus je nejlepší systém v tom ohledu, že jako jediný garantuje legitimaci přivlastnění bez ohledu na způsob, je to nejlépe vymyšlený systém z těch, které se obejdou bez boha, který legitimuje chudoby a vykořisťování.
Socialisti byli za prvé vždycky kurvy, to vám potvrdí každý komunista, a za druhé všude v Evropě degenerovali na centristickou údržbářskou stranu plně s kapitalismem plně konformní. U těch našich je pak též docela dobře možné, že byli za a) prostě blbí a b) posraní až za ušima, že když nepůjdou investorům na ruku, nasadí jim zpovykaný hlas lidu psí hlavu komunistů.
Ty miliony otroků nemá na svědomí kapitalismus. Ani dětskou práci. Miliony otroků například vězní Komunistická strana Číny za to, že praktikují cvičení Falun Gong a drží je jako nedobrovolné dárce orgánů. To není vina kapitalismu, ale komunistů. Dětská práce se nevyskytuje v kapitalistických státech, ale ve státech třetího světa, kde vládnou zkorumpovaní vládci, jež se sami obklopují luxusem. Přivlastnění bez ohledu na způsob, jak píšete, je naopak nástrojem komunistů, kteří znárodňují, co se jim zamane. Naopak definicí kapitalismu je, že každý má záruku vlastnictví, tedy že vám žádný komunista neukradne to, co jste si poctivě vydělal.
Asi to nevíte, ale ty dotace pro zahraniční investory a pro majitele solárních elektráren by socialisté neprosadili bez podpory komunistů.
Pokud je konstitučním prvkem kapitalismu zisk a člověk v něm figuruje pouze jako výrobní faktor práce, pak je za dětskou práci ne-li přímo odpovědný, tak je s ní rozhodně smířený a využívání jí (kořistí z ní). Kam jde všechno to zboží vyrobené dětskými otroky v Asii? Jde do Afriky, nebo do Evropy a do Ameriky? A kdo ty firmy, které ji využívají, vlastní? Jsou to afričtí diktátoři, komunističtí agitátoři, nebo kapitalističtí investoři?
Konstitučním prvkem kapitalismu není zisk. Ani člověk coby výrobní faktor práce. Tak si malují kapitalismus pouze komunisté. Konstitučním prvkem kapitalismu jsou vlastnická práva a svobody zaručující možnost podnikat. Ale podnikat nemusíte. A můžete se dokonce vzdát celého svého majetku a žít jako poustevník, a přesto budete zcela v souladu s kapitalismem.
Co se týče dětské práce, jedná se obvykle o sirotky, kteří nemají jinou možnost obživy. Buď budou pracovat, nebo zemřou hlady. Ale pokud pro vás není dětská práce jen klacek, který jste si musel najít, abyste mohl mlátit kapitalismus, který vidíte jako ostatní věci pouze z omezené černobílé perspektivy – co děláte vy sám pro ty děti, kteří musejí pracovat, aby se uživili? Kolik dětí jste si adoptoval na dálku? Kolik panenek Unicef máte doma? Jakou část svého příjmu věnujete na boj s dětskou prací? A nebo se celá vaše pomoc dětem v zemích třetího světa omezuje na to, že na svém blogu nadáváte na kapitalismus?
Jaký jiný smysl má podnikání, když ne tvorbu zisku? Seberealizaci? Jak dlouho se asi budete schopen v kapitalismu tak seberealizovat, pokud nebudete vytvářet zisk? A jaký jiný smysl má vlastnictví, než vylučování ostatních z jejich užívání? Tím ale odsouváte lidství člověka až za kontrolu zdrojů.
Společnost, ve které musí sirotci pracovat, je vadná a nemravná, a člověk, stejně jako je mravně vadný člověk, který tvrdí, že „buď budou pracovat, nebo zemřou hlady“. S sirotky se totiž v takovém případě má postarat společnost na principu přerozdělování. To samozřejmě ale nikdy nedokáže, když je zisk a vlastnictví přednější a nedotknutelné.
A mimochodem, dětská práce se netýká jen sirotků, ty děti často živí celé rodiny, protože jediný, koho vlastníci výrobních prostředků zaměstnají, jsou děti, které mohou lépe vykořisťovat, než dospělé.
V kapitalismu ale nemá každý povinnost podnikat, jak to vykládáte. Kdo nechce podnikat, ten se může realizovat jinak – kapitalisté na rozdíl od komunistů nikdy nebudou cenzurovat vaše umění, zavírat vás za čtení zakázané literatury nebo pouštět do plotu na hranicích proud, abyste neutekl a nevyhnul se tak povinnosti pracovat pro šlechtu (rozuměj Stranu).
Ano, smyslem vlastnictví je ochrana práv vlastníků před zloději. To je přeci dobře, ne? Žádný systém by neměl tolerovat krádeže, ať už jde o kapesní zloděje nebo znárodňování v rámci kolektivního plánu. Smyslem vlastnictví není bezúčelné hromadění prostředků, ale snaha o směnu mého vlastnictví s někým, komu přinese více užitku. Tak dochází k maximálně efektivnímu využívání zdrojů. Pokud mám skleník s rajčaty, tak si nehromadím všechna rajčata pro sebe, ale snažím se je udat co nejvíce lidem, abych uspokojil jejich potřeby po rajčatech, a pokud oni usoudí, že moje rajčata jsou to nejlepší, za co utratí své peníze, neboť si sami tak levně vlastní rajčata nevypěstují, tak dojde k dobrovolné směně, na které oba dva vyděláme.
Co se týče sirotků, tak v kapitalistických státech se mají výrazně lépe než ve státech, kde vládnou, nebo kde vládli komunisti. To je prostý fakt.
A to svoje vykořisťování dětí vlastníky výrobních prostředků si nechte na hodiny Marxismu-Leninismu. To je věrouka, která nemá s realitou nic společného.
Dojdou argumenty, nastoupí demagogie. Ta vaše „realita“ je také jen věrouka. Vykořisťování, podobně jako společenské třídy, jsou termíny, bez nichž není popis skutečné kapitalistické reality, možný. To je také důvod, proč se katecheti kapitalismu snaží zdiskreditovat a vytěsnit z veřejného prostoru.
Kapitalisté budou samozřejmě cenzurovat cokoliv, pokud to bude dobré či nutné pro jejich zisky, jen mají, na rozdíl od komunistů, tu výhodu, že mohou svoji odpovědnost hodit na krk trhu a schovat za soukromé vlastnictví.
Žádný systém by skutečně neměl tolerovat krádeže, ale to je přesně to, co kapitalismus dělá a na čem stojí: toleruje krádež práce a lidské existence, o silněji ale chrání vlastnictví kapitálu.
Abyste mohl posoudit maximální efektivitu nějakého procesu, musíte si definovat příslušnou účelovou funkci. Vaše definice je poplatná kapitalismu, já tvrdím, že taková účelová funkce je vadná a neúplná, že účelem ekonomiky nemá být kapitál, ale člověk. To v kapitalismu prostě není, proto se ten systém ostatně také nazývá kapitalismus.
Ten váš příklad se skleníkem na rajčata hned na začátku ignoruje jeden drobný, ale podstatný detail: jak jste získal půdu, na které stojí? A existuje jediná možnost: že jste si ji vy nebo některý z vašich předchůdců prostě přivlastnil. Celý vlastnický systém je pak o tom, jak řetěz přivlastňování přerušit a stát se posledním vlastníkem. Ten obchod s rajčaty je ovšem morálně přípustný pouze do té doby, doku mají vaši zákazníci na výběr a mohou nakupovat něco jiného, nebo někde jinde, popřípadě si vypěstovat vlastní, což je ideální situace, ke které v praxi dochází velmi vzácně, spíše vůbec, takže reálně je ten obchod s rajčaty vždy nějak problematický, tím problematičtější, čím větší nerovnost ve společnosti panuje.
Zajímavé. Mé argumenty nazýváte věroukou a přitom sám provozujete web zaměřený na šíření černobílého vidění světa, aniž byste připustil svou omylnost. Tomu já říkám věrouka.
Vy neustále mylně vykládáte kapitalismus jako systém zaměřený na zisk. Tak to dělali komunisté na VUMLu. Od té doby ale už většina civilizovaného světa pochopila, že smyslem kapitalismu není výhradně maximalizace zisku, ale garance lidských práv jako je právo na majetek, garance svobody slova, svobody cestovat, svobody vyznání a dokonce i garance důstojného životního minima. To je kapitalismus, jaký reálně existuje. Vy ale pořád píšete o kapitalismu prizmatem učebnice Marxismu-Leninismu z 50. let.
Kapitalisté nic z principu cenzurovat nemohou, nebo maximálně tak jako vy, když odmítnete publikovat některý z mých příspěvků. Nemohou vám ale zakázat si něco přečíst, nebo vydat vlastní knihu, či natočit vlastní film. Takovou cenzuru provádějí pouze komunisté.
Krádež lidské práce? Vím o několika lidech v mém okolí, kteří si od telátka vychovali krávu na mléko (což je skutečně těžká práce), aby pak přišli komunisté a krávu jim zabavili. Tomu se říká krádež lidské práce. To se vám v kapitalismu stát nemůže.
A také vím o mnoha lidech, kteří skončili v uranových dolech pro svoje názory, nebo kteří nemohli studovat pro to, jaký měli původ. A mohli být rádi, že nežili dál na východ, protože by skončili v gulagu. Tomu se říká krádež lidské existence. Ani to se vám v kapitalismu stát nemůže. O kapitalistech je známo, že za stejnou práci platí několikanásobně více než komunisté. Kdo tedy krade lidskou práci?
To ale hovoříte o demokracii, a možná dokonce o socialismu, nikoliv o kapitalismu. Lidská práva a nedotknutelnost vlastnictví jsou v přímém rozporu. Pokud vlastnictví podřídíte obecnému zájmu, pokud maximalizaci zisku vezmete jeho metafyzickou nedotknutelnost, pak už nejde o kapitalismus. To je vy tomu tak chcete říkat, protože mohl sám před sebe předstírat, že svět je takový, jaký ho chcete mít.
Pokud někdo vychová krávu od telátka, měla by mu ta kráva tedy patřit? I když matka toho telete patřila někomu jinému? Pokud si sedlák nechá krávu, kterou čeledín vychoval, pak toho čeledína okradl o jeho práci. Aby nešlo o krádež, musel by mu zaplatit spravedlivou mzdu, jenže kdyby to udělal, tak budou oba srovnatelně bohatí, vlastně by ten čeledín měl být bohatší, protože on pracoval, zatímco sedlák jenom vlastnil.
Fakt, že někomu byla zabavena kráva, k výroku o krádeži nestačí, je třeba zkoumat i další okolnosti. Například jestli si pak musí dotyčný mléku kupovat, nebo jestli na něj má nárok. Nebo jestli někde vedle netrpí děti hladem, zatímco on lije mléko do kanálu, protože ho má moc.
Samozřejmě že účelem ekonomiky má být člověk. Člověk, který dosáhl co nejefektivnějšího uspokojení svých potřeb. A vzhledem k tomu, kolik lidí utíká z komunistických států do těch kapitalistických a kolik naopak, lze objektivně soudit, že kapitalistické ekonomiky uspokojují lidské potřeby lépe.
Obchod s rajčaty by byl problematický, kdyby se jednalo o nezbytný prostředek k životu. Skutečnost je ale taková, že v kapitalistických státech je takový přebytek potravin, že se jich asi třetina vyhodí. Ani potravinové banky již dnes nevědí, jak přísun potravin od soukromých farmářů a nadnárodních obchodních řetězců uplatnit. Ani nerovnost ve společnosti nedokáže zajistit spotřebu potravin, které se vyhazují. Ti bohatší lidé totiž nesnědí o tolik více než ti chudší. Mnohdy je tomu dokonce naopak.
A co se týče rajčat, tak mnoho lidí si je pěstuje na zahrádce nebo doma za oknem. Asi to nevíte, ale než začali komunisté znárodňovat, tak lidé byli potravinově soběstační. Historie nás také učí, že hladomory nepotkávají kapitalistické státy, ale jen ty komunistické, kde mají jejich představitelé plná ústa řečí o tom, že jim jde na rozdíl o kapitalistů o lidi. Stejně jako vy.
Ve světě, kde se někde vyhazují přebytky potravin, zatímco jinde lidé hladoví, je něco špatně. A to špatně je kapitalismus, respektive vlastnický systém obecně, pro který je právo vlastníka na majetek silnější, než právo nevlastníka na život. Systém, ve kterém je tváří v tvář hladomoru legitimní vyhazovat potraviny do koše, aby se nekazili ceny, je vadný.
Máte štěstí, že žijete v kapitalistické zemi. Nikdo vám nebude bránit převážet potraviny do zemí, kde lidé hladoví.
To kdybyste žil v minulém století a chtěl nakrmit Ukrajince, které chtěli komunisté vyhladovět, tak by vás na místě střelili zezadu do hlavy. Tak to komunisté dělávali.
Otázkou je, jestli vás ti hladovějící tak trápí, abyste pro ně něco udělal, nebo jestli si je jen neberete do úst, abyste mohl nadávat na systém, který generuje přebytek jídla. Otázkou také je, jak to jídlo bude vypadat, až ho po několika dnech dovezete hladovějícím. Dejte nám pak vědět.
V každé kapitalistické zemi (na rozdíl od těch komunistických) má člověk právo na životní minimum. Komunisté vás klidně nechají zemřít hlady – viz Severní Korea, Čína, Ukrajina…
Nikdy mi nebude bránit, když to budu chtít udělat po kapitalisticku, tedy se ziskem. A protože to není možné (kdyby bylo, tak by to udělali sami kapitalisté), je spolehlivě zaručeno, že se vlk lidských práv nažere, koza kapitalismu zůstane celá a vy budete moci pět své ódy na konec dějin.
Jinak podle vašeho způsobu určování komunistům musím konstatovat, že mezi největší komunisty patřili belgický král Leopold či nověji Winston Churchill.
Ano, máte pravdu, pokud žijete v tom svém virtuálním světě, kde platí vaše definice kapitalismu.
Ve skutečném kapitalismu vám nejen že nebude nikdo bránit vozit potraviny do chudých zemí bez zisku, ale dokonce snadno seženete donátory mezi velkými nadnárodními korporacemi.
Pomalu byste měl s tou charitou už začít, abyste nebyl jen za někoho, kdo si bere hladovějící do úst jen tehdy, když má potřebu mlátit kapitalismus, ale sám pro ně není ochoten hnout prstem.
Tady máte návod, jak založit neziskovou organizaci v kapitalismu:
http://www.neziskovky.cz/clanek/1156/511_559_565/fakta_legislativa-a-ucetnictvi_navody-legislativa/jak-zalozit-neziskovou-organizaci/
Pak dejte vědět, jak jste v té pomoci hladovějícím, o které vám tolik jde, pokročil.
Charita není řešení.
Pokud se dobře pamatuju, byly zahraniční investice přivolávány nejrůznějšími pobídkami a poté oslavovány jako moudré opatření vlády, které v prvé řadě leží na srdci udržení stávajících a vytváření nových pracovních míst, tedy blaho českých pracujících skrze plnou zaměstnanost, bla bla bla.
Ábr dý koncn, řekl by vzdělanec.
A sedlák by měl dodat: nemůžeš sníst krajíc a zároveň si ho nechat.
To si pamatuje velmi dobře. Ale už tehdy to bylo špatně. Snad si také vzpomenete, že už tehdy o tom vysmívaní nebo z komunistické hereze osočovaní disidenti pochybovali.
Poměr investic a odvodu zisků do zahraničí se zlomil někdy v r. 2006 – 2007, každopádně před finanční krizí. Je to typický důsledek „strategie montovny“, která je hodně populární v českých podnikatelských kruzích. Na vládní úrovni se o tom diskutuje tak 2 – 3 poslední roky, takže je určitě pozitivní, že si toho už všimly i noviny. Mezitím ale vznikl jiný zajímavý problém, který spočívá v tom, že typicky Agrofert dostane víc peněz na dotacích, než kolik odvede na daních. Správně ekonomicky za tím čucháte Zemana, protože třeba zaměňování akvizic a investic je kapitánskou vlajkou česko-čínského „strategického přátelství“. Byli ovšem i socani, kteří přece jenom měli nějakou pozitivnější vizi než je rozdíl mezi minimální mzdou a sociálními dávkami. Začalo to Komárkem, který nikoli z luftu sliboval, že by se Rakousko dalo dohnat tak za deset let. No a posledním byl Paroubek, který v r. 2005 předpovídal, že bychom se během necelé dekády mohli dostat na průměr Evropské unie. Paroubkova smůla byla v tom, že měl na nose bradavici, takže se už skoro nikdo nezajímal o to, že třeba predikce ČNB zněla hodně podobně. No a pak do té národohospodářské politiky ideologicky řízla pravice, takže se honem stáhly gatě, i když brod byl ještě hodně daleko. No a výsledkem je úspěch Šloufova projektu, ve kterém se mají radovat už jenom proto, že je chce vůbec zaměstnat třeba Amazon, a lidé přitom na porubském náměstí nadšeně aplaudují Zemanovi, když jim oznamuje, že fryštátské černouhelné ložisko se teda fakt otvírat nebude (hlediskem samozřejmě nšní ekologie), a o nezaměstnanosti mluví úplně stejně jako před pár lety Drábek (skutečná nezaměstnanost v regionu jsou tak 3%, protože těch zbývajících cca 8% zkrátka pracovat nechce). No a kdyby snad běžný lid, se kterým i tahle parta už od dob Velké sametové vnitřně opovrhuje, tak nějaký „skutečný“ rozpor jim předhodí buď Zeman sám, anebo na twitteru „viceprezident“ Ovčáček. Takhle se to halt v té české kapitalisitické gamese píská už od dob Václava Havla, a „kupodivu“ se na ni pořád dál hodně schopně tancuje.
Aby článek nevyzněl konspiračně (ač by to řadě lidí nevadilo), dovoluji si poznamenat, že kapitalizmus nebyl navržen, postupně se vyvinul. Historici označují středověká města (s jejich značné míře samostatnosti se těšící vrstvou obchodníků) za zárodky kapitalizmu v lůně feudalizmu. Jestliže se první města středověkého typu začala objevovat v západní Evropě a Středomoří někdy v 11. století (u nás pro srovnání ve 13. století) a jestliže se kapitalizmus jako převládající typ ekonomicko-společenského uspořádání prosadil v části západní Evropy v 18. století, znamená to, že trvalo sedm století, než získal převahu. Slovo „navržení“ tedy určitě není namístě.
Opravdu si myslíte, že že tehdejší lidé byli takoví hlupáci, že nevěděli, co a proč dělají? Kapitalismus je vědomé dílo lidského intelektu a nic na tom nemění fakt, že se v čase vyvíjel. To se vyvíjela i taková gramatika a nebudete přece tvrdit, že gramatika nebyla navržena.
Samozřejmě věděli, co dělají. Chtěli prostor, ve kterém by uplatnili výsledky své práce a podnikavosti, a ve světě, který si pro sebe vykolíkovali feudálové, ho postupně dobývali.
Určitě to neproběhlo tak, že si někde někdo s někým sedl a řekli si „tak, teď vymyslíme, jak shodit ten hnusnej feudalismus a čím ho nahradit“. Myslím, že daleko od pravdy není moje představa, že v nějakých benátských nebo florentských tavernách ve 13. století sedávali obchodníci nad džbánky vína a přemýšleli, jak si nejlépe pojistit svoje kšefty především v dálkovém obchodě, protože ten byl nejrizikovější z hlediska zajištění návratnosti peněz. Tak nějak zřejmě vznikly dluhopisy a papírové bankovky.
Ani dnes není jiná šance než se pokoušet něco měnit zdola. I v globalizovaném světě. Sice je to zdánlivý paradox, ale družstevnictví a lokální solidární ekonomiky by a) mohly čelit tlaku monopolů a velkých financí a určitě by se uměly lépe bránit tomu tlaku než jednotlivci, b) mohly sloužit jako laboratoře k ověřování životaschopných možností, včetně vytyčování těch cimrmanovských slepých uliček. A je nutno podotknout, že pořád mluvím o ekonomice. V ekonomice by se měly používat všechny možné formy spoluvlastnictví a spoluúčasti na demokratickém rozhodování uvnitř ekonomických subjektů. (Je mi jasné, že kvůli tomu by byl největší řev, a to nejen ze strany vlastníků.) Ve správě by to mělo být doprovázeno důsledně uplatňovaným principem subsidiarity a v politice prvky přímé demokracie, především deliberace a plné odpovědnosti a odvolatelnosti konkrétních osob. (Pro začátek bych zavedl možná dokonce i povinnost každého občana nějak se na správě přímo zúčastnit. Třeba losováním do zastupitelských sborů všech stupňů s tím, že každý by mohl být ve funkci jen jednou za život. A když už by byl vylosovaný, byl by povinen se zúčastnit. Třeba i pod nějakou sankcí částečného omezení občanských práv v případě bezdůvodného odmítnutí.) Věci, které slouží celé společnosti, by měly být spravovány zásadně na veřejnoprávně-neziskovém principu. Kromě školství, zdravotnictví a médií třeba síťová a infrastrukturní odvětví. A úlohu peněz si představuju jako neutrální, pokud možno co nejvíc nezávislou na vlastnických vztazích, což by předpokládalo zrušení úroků, podporu lokálních měn a nepodmíněný základní příjem.
Pochopitelně: Ředitelé zeměkoule by se bránili, ale právě proto by se mělo začít zdola, svépomocně a solidárně. Snažit se o co nejvyšší míru nezávislosti na „systému“ a svěřovat mu jen některé oblasti. Prosazovat takové zákony, které by co nejmíň bránily lokálním iniciativám všeho druhu.
To zní rozumně. Ale co si chcete počít s rozumem proti ideologii?
Gramatika se nenavrhuje, ale odvozuje (a vyvíjí) od toho, jak lidé mluví. Jedná se o častý mýtus, že se jazykovědci někde sejdou a ustanoví gramatická pravidla, podle kterých se má mluvit. Ve skutečnosti je tomu naopak.
Podobně to bylo s kapitalismem. Ten také nikdo nenavrhoval. Ale až zpětně, když se ukázalo, že je pro většinu lidí výhodné, když si mohou ponechat to, co si vydělali, a neodvádět to někomu výše postavenému, tak si lidé začali navzájem bránit své majetky, čímž vzniklo právo na majetek.
A kde se tedy vzalo, že se píše kůň a ne kúň nebo kuunj, když se to vyslovuje (mluví) stejně? Nebo příčestí minulé? To zní také stejně. Někdo to navrhl. Kapitalismus opravdu není poznaná pravda, která zde byla před lidmi. Nehledě k tomu, že v té své definici máte podstatnou chybu (troufám si tvrdit, že záměrnou), protože správně tam má být „mohou ponechat to, co si vydělali na níže postavených, a neodvádět to někomu výše postavenému“.
Háčky a čárky nám přivezl konstantin. Ale on je nezavedl, to lidé je akceptovali. Dnes se už nestává, že by někdo přišel a navrhl by, aby se změnila gramatika. To by jednoduše nefungovalo. Vezměte si jako příklad sýr niva. Jednalo se o vlastní název, takže by se měl psát Niva. Ale časem tento název tak zdomácněl, že ho lidé začali psát s malým n. Nikdo to nenavrhl. Prostě se to ukázalo jako výhodnější než psát Niva. Dnes se třeba začíná čím dál tím více používat nesprávný superkorektní tvar: Já by jsem. Čím víc se tento tvar používá, tím blíže jsou lingvisté nakloněni k tomu, aby byl uznán jako korektní. Tedy rozhodují primárně lidé svých chováním, svým výběrem, gramatika je až v závěsu.
Ve své definici chybu nemám. Pokud zaseju pole a sklidím svou úrodu, tak jsem na nikom níže postaveném nevydělal. Vydělat na někom – to je ten odporný komunistický pohled, že vydělávat se dá jenom „na někom“. Ten si nechte pro své bratry proletáře.
Jste naprosto vedle. Niva se píše s malým „n“ proto, že někdo navrhl taková gramatická pravidla. Psaní nivy s malým „n“ není aní náhodou spontánní vývoj, ale právě aplikace navržených gramatických pravidel.
Tribune, s tou koňskou gramatikou – Ů je pozůstatek historického vývoje češtiny a jejího písemného záznamu. Původní podoba toho zvířete ve středověké češtině zněla kóň. Vlivem dalších fonetických proměn, které tu nebudeme rozebírat, se dlouhé Ó uprostřed slov začalo měnit v dvojhlásku uo (zachovanou ve slovenštině v podobě vokáně, co mi chybí na klávesnici) čili kuóň. Změna v češtině pokračovala směrem k Ú, ale ještě v 16. století byla na výslovnosti patrná předchozí dvojhláska – prostě Ů uprostřed a na konci slov se lišilo výslovností od běžné dlouhého Ú. Písemně Ů zafixovali vydavatelé Bible kralické, ti se prali zejména s podstatným jménem bůh: dvojhlásku naznačili písmenem U a nad ním maličkým o – kroužek byl na světě. Dalším vývojem češtiny dvojhláska UO zanikla, ale znak zůstal, píšeme ho tam, kde kdysi bylo ó a pak uó. Znak Ů na příslušných pozicích nadále zafixovali obrozenci, tipoval bych Dobrovského a jeho Ausführliche Lehrgebaude…
Václavovi pak Konstantin s Metodějem vzkazují, že diakritiku neřešili; ve své hlaholici (stejně jako pozdější kyrilice a dnes třeba azbuka) měli pro každou hlásku zvláštní znak; když pak Češi přešli v písmu na latinku, řešili problém spřežkami (a pomohli tak Polákům, kteří v nich ustrnuli dodnes), zatímco zde jistý Hus sepsal spisek De ortographia bohemica, v němž založil prostřednictvím krátkých a dlouhých nabodeníček pravopis diakritický; jak, kdy a proč se ona krátká nabodeníčka změnila v háčky, to si do příště zopakujte sami… :-)
A proto existovalo národní obrození, které gramatiku v podstatě navrhlo v několika jedincích. A proto existuje Ústav pro jazyk český, který určuje institucionálně, co je považováno za správnou gramatiku – minimálně pro účely školství.
tak co žáku, Tribune, promrskáme si opět statistiky, v kterých se dočteme, které země generují nejvyšší kvalitu života?
Jestli jsou to jsou socialistické nebo liberálně kapitalistické? Pro jistotu se zeptám, rozumíte otázce?
Cenzoruváno….
Jsou různé statistiky, některým kraluje třeba takový Bhútán. Jenže nejde jen o absolutní momentální hodnotu, jde o strukturu, o to, jestli ten „blahobyt“ (v uvozovkách, protože statistiky jsou ono obligátní Zemanovo kuře) je účelem, nebo odpadním vedlejším efektem. Takové monoposty F1 kralují snad všem možným statistikám rychlosti, výkonu, přítlaku ale že by to byla nejlepší auta pro běžný provoz, pane profesore?
Tak zkuste jmenovat alespoň jeden ukazatel kvality života, ve kterém vede komunistická Severní Korea nad průměrným kapitalistickým státem.
Argumentum ad Koreum, novinka argumentačních faulů. Nic takového samozřejmě není možné, protože o KLDR se obecně ví velmi málo, spíše vůbec nic. Nicméně mám matné tušení, že tam budou mít lidé alespoň formálně garantovaný přístup ke zdravotní péči, což je něco, co světová kapitalistická avantgarda nezná.
Děláte si legraci, že?
Mě to moc vtipné nepřijde.
Buďto si ji děláte, a pak vám to nejspíš vtipné připadá, anebo to myslíte vážně. To je pak tragédie. Vaše.
Korejští uprchlíci vesměs líčí, jak se nemajetní do místních nemocnic bojí chodit, protože bez peněz nemají šanci. Černý trh vládne všude, snad jen sanatoria pro elity jsou nad ním. Je to obraz, který světová kapitalistická avantgarda fakt nezná. Natož obyčejný občan průměrného evropského státu.
Pak ovšem nemají v KLDR žádný komunismus, že?
Vládnou tam komunisti a říkají tomu, k čemu to vedou, komunismus.
Že je komunismus utopie, je jiná věc. V praxi ta cesta zatím vždycky končila tam, co je Korea, anebo si to komunisti časem rozmysleli sami, když je to přestalo uspokojovat.
Pořád je ale selhání, na rozdíl od takových textilek v Bangladéši, které rozhodně selháním kapitalismu nejsou.
Není důležité, jak pojmenujeme severokorejský systém. Pro srovnání je důležité, že to kapitalismus není a že zdejší mizerné podmínky pro život mají na svědomí komunisté.
Komunisté vládnou třeba v takové Bangladéši, když už zde na ni přišla řeč? Nebo vládli v banánových republikách? Jsou u moci ve Spojených státech? Nejsou náhodou mizerné životní podmínky v KLDR do značné míry i důsledkem války? A když na to přijde, tak ani v tom Rusku dnes nevládnou komunisté, a věřte tomu, nebo ne, nikdy se tam nežilo tak špatně, jako když tam vládnou přestali.
K tomu, jak se žije v zemích, kde vládnou komunisté…
V SSSR mají komunisté na svědomí 20 milionů obětí.
V Číně mají dosud komunisté na svědomí 66 milionů obětí.
V Severní Koreji 2 miliony obětí.
Celosvětově kolem 100 milionů obětí. A vy to chcete srovnat s jednou textilkou v Bangladéži.
Ta textilka není jediná, takových jsou po celém světě tisíce a jejich oběti nejsou o nic méně oběti, než oběti z lágrů, jenom proto, že jejich utrpení můžete svést na trh. Všechny komunisty naházíte do jednoho pytle, ale kapitalisty posuzujete důsledně individuálně. Žádný div, že vám potom vychází přesně to, co chcete.
A nebyl jste náhodou vy ten první, kdo hodil všechny kapitalisty do jednoho pytle s názvem Bangladéš? Taková klasická kapitalistická zem, že? Nicméně kdo chce psa bít… ten si vzpomene na Bangladéš.
Komunisté popravují své odpůrce ve všech zemích, kde k tomu mají nebo měli příležitost. A průmyslové nehody se nestávají jen v kapitalistických zemích. Vzpomeňte si na Černobyl. Ti komunisté mají na svědomí jen u nás kolem 10.000 lidských životů.
Tak tohle už je čistá demagogie. Kolik lidí má svědomí Fukušima (ani jeden komunista), nebo Agent Orange (ani jeden komunista)? O atomové bombě nemluvě (ani jeden komunista). Kapitalisté nikoho popravovat nemusejí, protože na to mají spřátelené diktátory a trh. A média, která to lidem vysvětlí a ti pak píšou jako vy. Tu Bangladéš nejde od kapitalismu oddělit, stejně jako od něj nejde oddělit např. Bhópál.
Průmyslové nehody se stávají v každé zemi bez ohledu na státní zřízení. Já vím, že vy si myslíte, že za tsunami může kapitalismus, ale tak tomu není. K nehodě v Bangladéši nebo v Bhópálu by došlo tak jako tak, bez ohledu na to, jestli je majitelem firmy soukromá osoba nebo stát. A ta Indie není zrovna klasický kapitalistický stát, že?
Opakem je Černobyl, kde stát provozoval zcela nevhodný vojenský reaktor pro výrobu elektřiny a kde byli nevyškolení zaměstnanci směny nuceni provozovat reaktor na hraničních hodnotách, aby splnili plán, který jim dala strana. To by se v kapitalismu stát nemohlo. A další rozdíl – ve Fukušimě společnost Tepco, majitel elektrárny, ihned po nehodě otevřeně informoval o společnost a na vlastní náklady pomáhal s evakuací osob a s odstraněním následků havárie. Komunisté černobylskou katastrofu zapírali, tak dlouho, jak to jen šlo, nechali spadnout radioaktivní spad na obyvatele blízké Pripyatě a v menší míře na obyvatele Evropy a poslali 500.000 lidí likvidovat následky jaderného výbuchu bez ochranných pomůcek. Ani to by se v kapitalismu stát nemohlo.
Své vypovídá i skutečnost, že za komunistů docházelo v naší zemi každým rokem k 600 smrtelných pracovních úrazů. Nyní je to 6x méně.
A i když sečtete všechny nehody ve všech kapitalistických podnicích, tak se ani řádově nedostanete na počty obětí, které zemřely v době míru(!) na komunistickém popravišti NEBO v gulagu, NEBO při ukrajinském hladomoru NEBO třeba na ozáření následkem nucené práce v uranových dolech.
Samozřejmě, že k nehodám dochází za každého režimu, nicméně především na režimu záleží, jak moc se bude šetřit na bezpečnostních opatřeních, či na počtu a kvalifikaci zaměstnanců, stejně jako možnosti státu (společnosti) firmy nutit k dodržování bezpečnostních standardů či zastavená a přestěhování příliš riskantních provozů.
Černobyl byl nějakým průserem těhotný, ovšem aby k té havárii došlo, muselo se hodně lidí poměrně hodně dlouho snažit. Jinými slovy kromě mementa jaderné energetiky je to i důkaz kvality tehdejší již tehdy zaostalé sovětské technologie.
Pokud je u nás nyní 6x méně smrtelných pracovních úrazů, není to pořád příliš mnoho na to, jak skvělý a dokonalý kapitalismus podle vás je? Aby ta čísla šlo srovnávat, bylo by třeba je očistit o technologický pokrok a především o strukturální změny.
Pan Ota je takový endemitní troll vašich stránek, Tribune. ;-)
Tak tomu už rozumím.
Neumite odpovědět na otázku? Odpověd je jen jedna,. Parametry kvality indexu lidského rozvoje HDI jsou jasné daný. Takže které socialistické státy tam nad liberálně kapitalistickým vedou? Neznáte odpověď?
Jak ten index zohledňuje externality, vykořisťování a kolonialismus? Viz nedávno zde.
Doporučiji, Oto, knihu od Ilony Švihlíkové „Jak jsme se stali kolonií“ Máte -li rád statistiky, pár se jich tam najde. Problém současného systému, který nazýváme kapitalismem, je privatizace zisku a socializace ztrát (aktuálně to například popsal Janis Varufakis – „Běžným mýtem bohatých je představa, že bohatství vzniká individuálně – ještě než je formou daní přivlastněno státem. Ve skutečnosti se bohatství vždy vytvářelo kolektivně a privatizovali jej ti, kteří k tomu měli moc: vrstva majetných“). Funguje to na všech úrovních – tedy i mezistátních. A mimochodem – ta věta z citovaného, že „Dlouho jsme profitovali z přílivu zahraničních investic“, ta mi teda pěkně smrdí.
Myslím, že Ota uznává jenom ty statistiky, které podporují jeho mýtus, popřípadě ty, které si sám zfalšuje.
https://www.novinky.cz/domaci/420787-kdo-nechce-pracovat-at-nepobira-davky-burcoval-zeman-pred-podnikateli.html – „Je potřeba přijmout nové zákony, které zabrání pobírat sociální dávky těm, kdo nechce pracovat,“ řekl Zeman podnikatelům. „Máme zhruba 400 tisíc nezaměstnaných. Velká část z nich pracovat může, ale nechce,“ uvedl prezident. Politikům by doporučil také méně dávat na hmotnou nouzi. „Dalším krokem je redukce zbytečných výdajů státního rozpočtu, pokud jde o příspěvky hmotné nouze a příspěvky na bydlení, které pouze podporují byznys s chudobou a ubytovny,“ řekl Zeman – k tomu fakt není co dodávat. Liberalismus bez obličeje všude ve světě dostává na zadek, ale u nás se ho zastává samotný Zeman. Hodí do jednoho pytle všechny nezaměstnané ( a dokonce je viní za současné podnikatelské nezdary ) a na druhé straně blahosklonně přehlíží jakým způsobem velká část podnikatelů k majetku přišla a staví je do roviny základních kamenů hospodářství. To je opravdu silný kafe, na které by možná neměl žaludek ani samotný Kníže, co má k lidu blíže – těch perel je tam více, ale už jenom úvod stačil k tomu, abych ho taky hodit do podobného pytle politiků, kteří vědomě rozvrátili tuto zemi a nepotřebují, aby mi to nějakým způsobem, který je hodný dalšího mazaného technologa moci, co má občany pouze za lidské zdroje kapitálu a občas něco pronese, co by chtěl dav slyšet, dále něco vysvětloval – myslím si, že jeho mise definitivně skončila, tak jak i začala, neslavně … a odchodem na Vysočinu ( ze které neměl ani odcházet ) udělá dobře jak sobě , tak i národu . ..)
Už zbývá jen obnovení trestného činu příživnictví.
Jestli je Zeman v něčem kontroverzní, až problematický, tak je to právě tohle. Tohle mu ale prochází bez povšimnutí, protože lidé, kteří mají plnou hubu lidských práv a výčitek směrem k Hradu, nedokáží myslet na nic jiného, než na to, že Zeman neprojevuje ostentativní zášť k Rusku a rezervovanost k Číně.
Jak se asi bude určovat, kdo nepracuje, protože nechce? Podle zdravotní kvalifikace? Jsi fyzicky schopen, tak budeš dělat, i kdyby to mělo být za minimální mzdu? A kdo vůbec zaměstná lidi bez kvalifikace, motivace a s morálkou zdevastovanou dlouhodobou nezaměstnaností? Prezident, který místo všeobecného základního příjmu navrhuje pracovní povinnost a místo apelů na lidskou důstojnost a svobodu podporuje prekarizaci, určitě není levicový. Ale to jsou detaily nad chápání většiny lidí, i těch, kteří si o sobě myslí, kdo ví jak nejsou vzdělaní.
Jak se postupně ukazuje, tak v Drápkově šupleti zbylo hodněpoužitelných návrhů…
Máte pravdu v tom, že liberálové všech barev a odstínů, kteří ovládají média hlavního proudu, budou raději raději řešit třeba lidská práva v Číně, než aby ráčili vidět tuzemskou sociální problematiku. Ale z té konzervativní strany – od tzv. komunistů až po fašouny – je to přece ještě horší: Neřeší se se pouze nějaký americký imperialismus, ale přímo adresně se útočí na nejslabší sociální skupiny, které se už ani nedokážou účinně bránit. A dávno to už není nějaká marginálie, protože se to přece zcela jasně promítá do volebních výsledků. Můžete si třeba výsledek amerických voleb racionalizovat tak, že v něm šlo o restart vztahů s Ruskem (o tom se samozřejmě mluví vždycky, když si ty dvě US strany prohazují Bílý dům; viz typicky Obama, který kvůli tomuto očekávání zrušil výstavbu radaru v ČSR), ale to, co mu ve skutečnosti vyhrálo volby, byl vulgárně pravicový liberalismus. A tuhle vlnu surfuje i Zeman, protože moc dobře ví, že lidé nejostřeji vidí svoji nejbližší realitu.
Jenom zdánlivě paradoxní je to v případě KSČM, která kdysi hlásala práci pro všechny, kdežto dneska už napůl hlásá sociální darwinismus. Tady je třeba si vrátit až k výsledkům voleb v r. 2013: Druhá část Šloufova projektu selhala, takže Zemanovci se do parlamentu ani nedostali; natožpak aby tam ustavili potřebně silnou stranu. Následoval nejenom onen zmatečný „lánský puč“, ale i hození lasa Babišovi (viz asi nejviditelněji první povolební rozhovor Zemana v Týdnu, ve kterém mj. přišla řeč i na tzv. exportní korunu), kterou ale Babiš chytře odmítnul, takže tím pádem vypukla volná soutěž o to, kdo by si asi tak v českém parlamentním rybníku mohl hrát na politickou stranu Zemanovců. Dneska v tomhle matchi jede už i Lidový dům, protože ve hře jsou stovky miliard, které lze vhodným způsobem odklonit z veřejných rozpočtů, nějaké ty EU dotace, no a pak levná „pracovní síla“ (viz již zde uvedená citace MZ z toho fóra, která začíná takto: „Druhý bod se týká pracovní síly, kdy potřebujeme nové zákiony…“).
Ale jinak nic proti tlučení liberálů po hlavě, jemuž na „nezávislém“ internetu dodává ten správný úderný tón tzv. alternativní pravice. Vtip je totiž v tom, že hodně lidí ten dnešní svět bere tak max. podle zákona akce a reakce. A tahle spirála se dá fakt točit do nekonečna, kdy ž víte, že v dialektice nikdy nedochází k zániku celého jevu, ale mizí akorát ty jeho stránky nebo vlastnosti, které se ukazují jako zbytečné (zatímco ty tzv. životaschopné se přeměňují do nové kvality). Nelíbí se vám lidská práva? No tak se jich s klidem zbavte, protože jsou stejně subjektivní a z hlediska ekonomické efektivy akorát tak odčerpávají nějaké ty „zdroje“. S klidem lze odbourat i nějaké ty občanské svobody, které jsou sice nutné už jenom k tomu, abyste vůbec mohl nadhodit třeba otázku sociálních práv, ale snad každý dnešní naštvaně nadšený volič vám potvrdí, že tahle práva jsou akorát fikce, která v praxi stejně nefunguje. A to přitom existovala doba, kdy i tzv. parlamentní levice nechtěla liberalismus jenom tupě negovat, ale naopak ho dál dialekticky rozvíjet. Řeč je samozřejmě o vizi, nikoli o nějaké stalinské praxi, ale to, že dnešní nominální levice už taky nabízí lidu akorát ten „tekutý hněv“ (hodně velký rozdíl i proti tomu výše připomenutému Paroubkovi!) je pro mě tím pádem dvojnásob pozoruhodné. Se proto nedivte, že vám Otík neustále argumentuje tím současným Ruskem, protože Kreml sice geopoliticky očůrává kotníky Bílého domu, ale pokud jde běžné lidi, tak i tohle mocenské soupeření vede k tomu, že se tam v reálu žije ntřeba oproti ČR ještě smutněji a hůře.
Arbeit macht frei – heslo se nám zase vrací na výsluní, jenže kdysi měli muklové říše alespoň své číslo, dnes jsou pouhou robotující masou, kterou nadlidé dost pohrdají – bylo chybou, že jsme k politikům přestali být nároční, zbytečná a blahosklonná tolerance k politickým svinstvům nás dostala zase do nepřijatelné podřízené polohy, která ničí ducha a likviduje společnost obecně. Je otázkou, jestli je náprava , za stávajících podmínek a systému vůbec možná, jestli se nakonec nedostaneme do spontánního druhového kataklyzmatu, který bude opětovně končit bottleneck efektem … ale tentokráte bez záchrany. ..
Dřív měli muklové svého bachaře, dnes mají svého osobního bankéře a exekutora.
Z billboardového „levicového prezidenta proti pravicové vládě“ se stal pravicový prezident proti levicovým myšlenkám. Jen dement, nebo pravičák může mlít něco o tom, že kdo nedělá, ten pouze nechce. Nechte pravičáka makat za minimálku ve skladu a uvidíte, jak zrudne :) Slyšel jsem, že i někteří ukomunisti švitoří o příživnictví.. Asi zaspali v 70.letech.
My si tu u nás v Kotlině budeme asi fakt muset prožít těch 30 let, co jsme pozadu, se vším všudy. Teď jsme podle mě někde na úrovni počátků Thatcherismu. Takže nás čeká „pár“ let nacionálního konzervativismu říznutého ekonomickým neoliberalismem, v němž se z welšských horníků, ehm… z nepřizpůsobivých nefachčenků, udělají nepřátelé státu a jakýkoliv hlas proti generální linii bude brán jako útok na pospolitost slušné majority. Bohužel, pak přijde „zachránce Blair“ a až potom, dá-li Marx, nějaký český Corbyn, ale to už zřejmě budu v jeho současném věku… Ale jednou přijde, protože přijít musí. To je danost, proti které se všichni pravičáci světa mohou stavět třeba na hlavu, ale která je prostě jednou přijde. Je to jako fyzikální zákon.
S takovou ale budeme pořád pozadu, byť o něco dál, než teď.
Třeba je Corbyn (resp. Corbyn, Sanders, Iglesias a spol.) tím koncem dějin. Fukuyama to jen řekl o něco dřív :)
No, z pohledu člověka, který procházel ruinami textilek, kde se (v jediné z nich!) ještě v roce 93 vyrábělo denně 13 km kvalitních vlněných látek, z pohledu člověka, jenž jako vlakový cestující je konfrontován rozsáhlým „brownfieldem“ kdysi slavného výrobce zbraní (a motorů a automobilů), z pohledu člověka, jemuž léta před očima chátral několikrát pofidérně prodávaný rozsáhlý strojírenský závod, specializovaný tenkrát na produkci chemických zařízení (a zejména ropných rafinerií), z pohledu člověka, jenž občas míjí chátrající zavřené haly velkých strojírenských závodů, produkujících vodní turbiny či „speciální“ a tiskařskou techniku, z pohledu člověka, jenž sleduje sešlé a pochmurné budovy závodů, kde vznikaly parní a plynové turbiny a vysokotlaké kotle, jež se dnes vyrábějí v Číně, z pohledu vší té do sebe se hroutící dávné slávy, jež živila zástupy z města a okolí, tedy z pohledu takového člověka se nesměle ptám – kde jsou a byli ti velcí čeští investoři a nositelé výrobních programů, za něž by nám všude utrhali ruce? Proč se neprosadili, když byli tak schopní? Spousta vykuků nachystána byla – všechny ty privatizační a následné aféry o tom jednoznačně vypovídají. Zajeďte se podívat do Neherova města v Prostějově; slavné OP už šly k zemi, zajeďte se podívat do Baťových závodů ve Zlíně, atd., atd. – ty slavné firmy už dnes neexistují nebo taktak dožívají. Za takových okolností byl každý rád, když do příslušné lokality přilákal nějakého investora s montovnou, protože alespoň byla práce pro lidi, kteří něco uměli a ze dne na den neměli do čeho píchnout.
Kde byli? Přece v šatně, když jiní byli na startu, s odůvodněním, že musí nechat naše „osvoboditele“ za odměnu vyhrát. Inu, čas oponou trhl a účel se změnil, už není podstatné, jestli mají lidé práci, už je zase podstatné, že kapitalista vydělá.
Víte, Tribune, já si myslím, že ti veleschopní čeští kapitáni průmyslu in spe byli v 90. letech pouhým mýtem; cosi takového mne napadá, vzpomenu-li si na Poldovku pana architekta Stehlíka, už jsem zapomněl jméno slavného kapitána plzeňské Škodovky (Soudek?), jejíž výrobní závody jsou dnes rozprodány tu do německých, tu do ruských rukou, ostravští oceláři v rukou Indů také zrovna nekvetou a ta část závodů, která zůstala v českých rukou, je nějak zrovna před bankrotem, který na sebe podávají čeští majitelé prostřednictvím soudních sporů. Jeden z mála jakžtakž prosperujících strojírenských závodů v tomto městysi patří dnes Slovákům; zaplaťpánbu za nehynoucí úsilí Armina Delonga a jeho žáků ve firmě Delong Instruments, která vytrvale prokopává nové cesty v elektronové mikroskopii. To ovšem žádní masoví zaměstnavatelé nejsou, stejně jako zástupy IT firem s všemocným servisním centrem IBM v čele. Tím jsou spíše montovny Honeywellu a ti, kdo se přiživují jako dodavatelé automobilového průmyslu. A pak ti, kdo sem ze Západu přenesli malosériové specializované výroby, protože tu mají menší náklady…
XY: Ještě bych úplně neházel flintu do žita. Pár desítek km vzdušnou čarou od Vašeho „městyse“ (btw, nejste moc věrný lokálpatriot, když tak mluvíte o druhém největším městě v ČR – to u Vašich spoluobčanů není moc běžné…) je 100% česká firma Papcel Litovel, jeden z posledních podniků v ČR schopných vyvážet investiční celky, který je na tom tak dobře, že skupuje pozůstatky krachujících evropských (francouzských, italských, španělských) výrobců papírenských strojů – což v tomto případě znamená především přebírání jejich globálních – předešvím mimoevropských – trhů a know-how včetně lidí technického zaměření. Kyperská firma Škoda Transportation Plzeň směřuje plnou parou do čínských rukou, ale naštěstí část jejích tradic v oboru kolejových vozidel včetně vlastního vývoje a exportu převzala CZ Loko, taky 100% česká. V některých poněkud exotických oborech držících se stranou mediální popularity (polopropustné membrány, netkané textilie, nanovlákna…) máme špičkové výzkumníky i výrobce držící světové patenty. Třeba ten Papcel vyváží 98% produkce, a z toho drtivou většinu do zemí BRICS a SNS a na Střední Východ – jistě perspektivní trhy z hlediska možných scénářů osudu EU. Příznačné je, že když si dáte do vyhledávače podniky ve Stráži pod Ralskem, tak na Vás vypadne státní Diamo a nadnárodní Johnson Controls, zatímco český podnik Mega (s českým majitelem podobného formátu jako je Delong) exportující vlastní technologie polopropustných membrán do celého světa je veřejnosti poněkud utajen. Asi by se dalo pokračovat, já teď píšu jen o těch, o kterých něco vím.
Jestli je aspoň kus pravdy na teorii, že o dalším vývoji společnosti rozhodnou ty téměř mýtické „ostrůvky pozitivních deviací“, tak v české ekonomice ty ostrůvky existují a přibývá jich. Bohužel se tu prodrbalo 27 let, ale za tu dobu už aspoň vyšlo najevo, že Klauzeman neměli a nemají žádné vlastní myšlenky (což jim ovšem stačilo na to, aby své potenciální soupeře s vlastními myšlenkami zadupali do země), o jejich politických i ekonomických následovnících nemluvě, a dnešní mlaďoši <30 to samozřejmě vidí. Bohužel z pohledu jednoho lidského života jsou historické děje tohoto druhu příliš pomalé a naše generace se už celkového pozitivního obratu skoro jistě nedočká. Bohužel se může objevit libovolné množství černých labutí, jejichž povahu ani důsledky nelze ani odhadnout. Přesto je pořád ještě dost možných variant vývoje, které tuhle společnost mohou vytáhnout z toho nejhoršího, a pámbu ví, že tím nemám na mysli regres k nacionalismu a jiným partikularismům v duchu „nejlepších“ obrozeneckých tradic 19. století.
Hanku, to snad není házení flinty do žita – to je pokus konstatovat, že v těch 90. letech (až na výjimky) tady opravdu nebyly zástupy Baťů a Škodů či Laurinů a Klementů a Wichterlů s Kovaříkem, čekajících na svou příležitost, zato lapků, finančních barabů a kožených babinských víc než dost.
Co se městyse týče, mám ho rád, vždyť tu žiju celý život. Jenže jak praví jedna výstižná anekdota: Na rozdíl od hlavního města jsme si vědomi, že jsme provinční. :-) Ještě pořád můžeme všude dorazit pěšky, když na to přijde, a ještě pořád tu jsou v bezprostředním okolí lesy Knihy vod a strání a Lišky Bystroušky, Pohádky máje a podobných záležitostí. Jen ten souzvuk továrních sirén, dýmných jícnů tunelů, a opatrně se rozvíjející kultury, jenž fascinoval jistého Arna Nováka, toho si užíváme už jen každou první středu v měsíci… :-)
Tak já jsem ve štatlu strávil 7 let života a dvě ze tří dcer se tam usadily natrvalo. A protože jsou jak oheň a voda (jedna anarchistka, druhá katolička :-D ) , uvidíme (no – my už bohužel asi moc ne…), kterému světovému názoru dá život za pravdu. Každopádně soudím, že Brno bude mít v nastupující éře průmyslu 4.0 lepší perspektivu v dnešním stavu než by mělo, kdyby se na Špitálkách pořád ještě topilo uhlím a občas tam bouchal svítiplyn – který komunistický bafuňář to v 80. letech hlásal, že v Brně se z továrních komínů kouřilo, kouří a kouřit bude? (Už tam chybělo jen to na věky věkův, amen.) A jak napsal Jan Keller v předmluvě k Tomkově a Slačálkově knize Anarchismus – svoboda proti moci: Až se tenhle systém zhroutí, ještě rádi se budeme od anarchistů učit, jak uspořádat společnost. V tomhle má štatl (se svou tradicí Nesehnutých, Hnutí Duha a Žít Brno) taky značný náskok pře práglem a jinými částmi republiky, bez ohledu na to, jak ti alternativně-undergroundoví mlaďoši občas blbnou. (Taky jsme blbli.)
A kdybyste se náhodou vyskytl na rohu Úvozu a Gorkého, zajděte. Dcera je jednou z členek družstva, které vlastní a provozuje Tři ocásky. Když tam utratíte za kafe a zákusek, přispějete dobré věci. Hot news: Je to asi jediná hospoda v ČR, kde se učí jazyky na profesionální bázi (arabština, čeština pro cizince, francouzština, italština, němčina, portugalština a ruština) a kde se domluvíte i klingonsky :-D
A to je docela vyhlášený podnik, hanku. Akorát nevím, jak jsou na tom s čudily; každé moje kafe děsně kouří… Obě dcery ovšem rozhodně udělaly dobře. ;-)
Ta první rána na Špitálce, to byl vznícený uhelný prach. Teprve pak tam dali plyn – zemní – a zase kdosi zapomněl zavařit nějakou troubu, tuším o průměru 200 milimetrů…
Ale za ten plyn jsem byl vděčný – ubylo nám pak hodně popílku na balkoně. Možná si to ale pletu s výbuchem na Příkopě, kde podobným způsobem utíkal plyn do zakryté Ponávky, až tam nějaký doveda přišel dodělat práci s rozsvíceným autogenem (nebo si ho chtěl teprve rozsvítit). Auta se opřela o zdi dokonale vysklených domů, dekly od kanálů vystřelily vzhůru, vozovka pukla po celé délce až k Bratislavské.
Pěkný víkend.
No tak k Brnu mám spíš hodně starou vzpomínku na to, jak nás tam furt považovali za „čížky“. Asi i proto jsem si oblíbil spíš Ostravu a její „industriál“ (ten se začal utlumovat už v posledním desetiletí „socíku“; kdo si ale na to dneska vzpomene?), který byl už z průmyslové podstaty hodně tolerantní (dnes by se asi řeklo „multi-kulti“). Dneska ale je to už asi jinak, protože i náš potomek přesídlil z Prahy do Brna s tím, že tam má lepší možnosti.
Jinak ještě k tomu prvnímu komentu: Označení kyperská firma bych dal nejenom v případě Škody Transportation do úvozovek, protože její čeští majitelé jsou dostatečně známi. V daňových rájích sídli přes 13 tisíc českých firem a tahle „šatna“ kupodivu docela zajímavě koreluje i s přílivem zahraničních investic. Holandsko sice na prvním místě letos přeskočilo Německo, ale pořád je v ČR nejoblíbenější destinací mezi daňovými ráji (cca 4000 firem). Druhou oblíbenou destinací je Kypr (cca 2000), který si na žebříčku největších investorů v ČR dlouhodobě drží hezkou 4.- 5. pozici. No a před ním je Lucembursko, ve kterém sídlí cca tisícovka českých firem (zbytek v pětce největších investorů doplňuje Rakousko, které je aktuálně na třetí pozici).
Takže ti zahraniční investoři, které si máme předcházet, jsou vlastně naši čeští, jen zpřevodovaní přes daňový ráj.
Ad Tribun: V případě „Kypřanů“ si na to s klidem můžete vsadit, protože není normální ani to, že nějaké tuzemské dluhy vymáhá firma, která sídlí v Nikósii. V případě Holandska jde o mix, protože tu investoval i Philips, holandské realitky atd. No a Lucembursko představuje univerzální problém, protože i ve světovém měřítku už tradičně vykazuje největší HDP na obyvatele.
V klingonské konverzaci sice nevynikám, ale jinak mě street-view docela nalákalo. A uvědomila jsem si, jak dlouho už jsem v těch končinách nebyla. Od dob, kdy jsem se schlíple plížila kolem šerých zdí k ulici Arne Nováka s tušením, že nic nevím a že zkouška bude trapas, to tam zřejmě docela zpřívětivělo.
http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Kurvy_v_obil%C3%AD