O životech těch druhých

17 komentářů: „O životech těch druhých“

1. Jasně, že nepovažujeme. Ale někdo si to přizná a jiný ne.

   1. A někteří jsou na to dokonce pyšní.

2. Citát vytržený z kontextu může někdy vyznít hloupě. Tento je toho dobrým příkladem.
   Lze se totiž zeptat:
   „Jak závisí poznávání světa na hodnocení života druhých (kupříkladu pozorování Jupitera)?“
   nebo:
   „Některé objevy (kolo, páka, oheň…) jistě do našeho světa zasáhly velmi významně. Jak závisely na hodnocení života druhých?“
   A citát, bez dodatečného výkladu, o tom nic nesděluje. K čemu takový citát?

   1. K zamyšlení, jako inspirace. Ale žádný citát přece nemůže mít ambice postihnout několika slovy realitu v celé její komplexitě.

      1. Tenhle především není pojmově přesný. Slovo „svět“ by se mělo nahradit slovem „společnost“.

         1. Pak by to nebylo zase přesné podle mě, protože tím byste omezil – podle mě nepřípustně – poznávání a konání jen na antroposféru. Svět zahrnuje Zemi v jejím celku (vesmír zatím nemusíme příliš uvažovat, ale výhledově samozřejmě i ten).

            1. Svět = vše co jest
               Země = planeta Země
               Vesmír = vše mimo planetu (z pohledu Země)
               V citátu má být informace o tématu obsažena tak, aby nebylo třeba ho doplňovat ani upravovat a pojmy dodatečně vykládat či upřesňovat.
               Pokud je pojem „svět“ použit v přeneseném významu (jako např. „svět koberců“, „svět hraček“, „svět lidí“) má to být vyjádřeno tak aby bylo zřejmé o jakém „světě“ autor hovoří. Stejně nejasný je pojem „život druhých“ u něhož není jisté zda jsou tím myšleny úplně všechny životy a nebo pouze životy ostatních lidí.
               U věty pana Coleho je možné zamýšlet se nad její skladbou a jen se pídit po tom co vlastně chtěl její autor říci, protože sám její obsah je nejasný.

            2. Přijde mi, že zbytečně slovíčkaříte. Mě ten citát takto dává dokonalý smysl, pokud vám by jako výstižnější přišel jiný, sem s ním. Citát je totiž citát a přeformulovaný přestává být citátem.

            3. „Slovíčkařím“ kvůli ujasnění pojmů, což mi pro každý hovor přijde dost důležité.

            4. Dokud jde o ujasnění pojmů je to v pořádku, slovíčkaření však znamená hledání a vytváření rozdílů v chápání pojmů.

            5. Souhlasím s vámi že přeformulovaný citát přestává být citátem i s tím že záměna pojmu „svět“ by nepřípustně změnila vyznění citátu. Ale jak vidíte, pojem „svět“ takto použitý navozuje tendenci k různým výkladům. Vám dává citát „dokonalý smysl“, hank by pojem „svět“ nahradil pojmem „společnost“ a já navrhuji jeho upřesnění. Tedy je zřejmé že má citát, z hlediska jednoznačnosti chybu, kvůli které bychom se obrátili na jeho autora s požadavkem o dovysvětlení, pokud by byl přítomen. Tak by tomu ovšem u správně formulovaného citátu být nemělo. Ten má svého autora „přežít“ tak aby dále srozumitelně „fungoval“ i nezávisle na něm.

               Máme-li se jím, bez možnosti konzultace s autorem, zabývat, musíme si alespoň pro náš hovor více-významové pojmy sjednotit už jen proto abychom věděli o čem hovoříme. V opačném případě je náš hovor předem odsouzený pouze k pocitovým vyjádřením jako je to vaše: „Mě ten citát takto dává dokonalý smysl“ které, bez dalšího rozvedení, vypovídá pouze o vašem postoji k němu.

               Já žádné rozdíly hledat ani vytvářet nemusím, protože je na první pohled vidím. Domnívám se tedy že když na ně upozorním tak nejde o slovíčkaření a proto jsem slovo „slovíčkařím“, ve svém předchozím komentáři, opatřil uvozovkami.

            6. Citát není slovo boží, aby byl přesný a definitivní. Citát je inspirace, postavte si nad ním, co chcete, ale citát neopravujte.

   2. A neříká se tomu ušlechtilost ducha, pane Mudro? Potom by mi vycházel rozdíl v tom, jestli zkoumáme Jupitera s láskou k životu, nebo k penězům. Jestli utrhnu květinu ke zkoumání, nebo ji nechám růst v přirozeném prostředí : kdy se toho o ní dozvím víc?
      Takových citátů je spousta, třeba :
      „Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“
      „Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne…“

      1. Že by autor citátu takto vyjádřil onen důležitý respekt ke zkoumanému či k tomu co chceme změnit? Nu… mohlo by to tak být. Sice bych s ním polemizoval o onom „vše“ protože nezkoumáme a neměníme pouze to co se nám jeví jako živé, ale ve vztahu ke všemu živému bych s ním (i s vámi) určitě souhlasil.

         1. Pardon – oprava: „vše“ má být správně „všechno“.

3. A co opak?
   Má na poznávání světa a na schopnost ho měnit vliv i to, jestliže člověk svůj život nepovažuje za stejně hodnotný jako životy druhých?

   1. Dokud člověk sebe hodnotí níž než ty druhé, pak nemá nástroje aby změnil svět. Ale jestli se rozhodne, že svůj život srovná s ostatními – objeví nástroje na změnu, a pak může pohnout i světem.
      Takže vliv má až to rozhodnutí ke změně. Setrvalý stav nikoliv.

Komentáře nejsou povoleny.