Ve Venezuele se něco děje, není to nic pěkného a situace eskaluje. To je ale asi tak všechno, na čem se shodneme, protože mediální pokrytí je jako obvykle povrchní, zkratkovité a tendenční a naprostá většina zpráv o Venezuele se nese v duchu ideologické zkratky, o nevyhnutelném krachu socialismu. Fundovaný rozbor situace, dynamiky venezuelské společnosti, příčin a následků se (bohužel jako obvykle) nekoná. Dílem proto, že to složité a nejsou lidi (a s rušením „zbytečných“ humanitních oborů jich bude nadále ubývat), kteří by toho byli schopni, dílem jistě i proto, že ona floskule o „krachu socialismu“ je tak lákavá.
Jenže jako obvykle, situace je mnohem složitější. Především (v tomto případě ale nejspíš nikoliv v první řadě), současný venezuelský prezident Maduro prostě nedosahuje kvalit svého předchůdce Cháveze, nemá nejenom jeho charisma, ale ani jeho inteligenci a vůdčí schopnosti. Pořád je to ale jeden muž a jednotlivci nikdy neurčují osudy národů. Vedle Maduro nepochybně existují na venezuelské mocenské šachovnici i další figury, ať již v armádě, policii či politice, které také mají svoje zájmy,. O jejich roli se ale nic nedozvíme (asi by šla zjistit, ale znamenalo by mnoho rešeršní práce, od níž tu ale máme právě novináře, není-liž pravda?). V případě armády je to jasné, neboť jako snad jediná složka společnosti dostávají i nadále mzdy v plné výši.
Samotné ekonomické problémy Venezuely nejsou ani důsledkem nějakého socialismu, jako sázky na jedinou kartu – ropu. V ekonomické teorii se tomu říká holandské nemoc a jak již sám název napovídá, se socialismem to nemá nic společného.
A když celá řada venezuelských problémů má nepochybně vnitřní příčiny, stejně nepochybně existují i vnější tlaky, zejména ze strany USA, které mají ve Venezuele své zájmy (chtějí její ropu a nechtějí její uprchlíky) a amerického kapitálu. A jak známo, USA nikdy nešly pro pokus změnu režimu v cizí zemi daleko a neštítili se pro to ničeho. Čím hůř pro domácí, tím lépe pro USA, je osvědčená americká strategie. Vzhledem k nadnárodní povaze kapitalismu je pak nutné i venezuelské občany, kteří mají zájem na restauraci kapitalismu, považovat za do značné míry vnější faktor. A že takových keťasů, kteří hledí především na vlastní zisk a bída spoluobčanů jim je u zadele, bude jistě i ve Venezuele dvanáct do tuctu.
A nakonec jeden zcela zásadní aspekt: neexistuje jediný důvod se domnívat, že pokud by ve Venezuele nevládl (formálně?) socialistický režim, že by žádné problémy neměla, existují však všechny důvody k domněnce, že pokud by Venezuela byla demokratická (kapitalistická), tak by analogická situace, tedy kolaps školství, zdravotnictví i zásobování nebyl prohlašován za logický důsledek kapitalismu a něco nežádoucí, ale vše by bylo v pořádku, chudáci by nikoho nezajímali a za svoji bídu by si mohli sami.
To všechno jsou ale jen spekulace, protože informací o Venezuele je žalostně málo (asi tak, jako informací o KLDR) a kromě faktu, že se zmítá v problémech a společnosti je rozdělená (kdyby nebyla a režim si stále nedržel významnou podporu části populace, tak by dávno padl) o tamní situaci není známo nic, na základě čeho by se dal udělat kvalifikovaný názor. Výkřiky k „logickém krachu socialismu“ a redukce celého problému na jediného muže – prezidenta to rozhodně nejsou.
Tribun 
Bohužel, analogií s vývojem v Chile je více než dost. Včetně stávek manažerů.
No tak to je Venezuela zachráněna (pozor, ironie).
Salvador Allende také nejdřív udělal Pinocheta velitelem armády.
Autor dela, jako by snad na ketaseni bylo neco spatneho … Pritom uprednostnovani vlastnich zajmu nad zajmy nejake te „spolecnosti“ je jednim ze zakladnich kamenu geneticke vybavy homo sapuens sapiens.
Kdyby tomu tak bylo, tak by 1. lidstvo dávno vyhynulo, 2. neexistovaly žádné psané ani nepsané normy (zákony, etiky). Jako druh máme štěstí, že se mýlíte, a smůlu, že naše reprodukce s sebou implicitně nese i vaši.
zjevne vam unika fakt, ze i ta reprodukce muze byt pouze projevem uprednostnovani vlastnich zajmu … deti se obvykle neporizuji pro nejake to „blaholidu“, nybrz pro proste zachovani pokrevni linie.
etika skutecne neexistuje, respektive neni jakymkoliv zpusobem vymahatelna … zakony ano, ovsem jejich dodrzovani je vyhodne i pro takove asocialy jako jsem ja. je dobre vedet, ze smluvni ujednani druha strana dodrzet proste musi i v pripade, ze se ji to nijak zvlast nehodi, jinak ji za to hrozi adekvatni trest …
Zejména pak v případě, že byla k podepsání takové smlouvy donucena, např. okolnostmi či násilím (i ekonomickým), nebo jinak zmanipulována.
pokud se nekdo domniva, ze mu dam nejake zbozi ci sluzby zadarmo nebo se slevou jenom proto, ze dotycny takove zbozi ci sluzby „potrebuje“, bude zrejme moji reakci na podobne pozadavky ponekud prekvapen … sebevetsi tisen a sebehorsi zivotni situace neni duvodem k tomu, abych pro dotycneho neco udelal i presto, ze dotycny nemuze nebo nechce zaplatit. pokud se nekomu takovyto pristup nelibi. necht me sluzby proste nevyuziva, a pak za ne nebude muset ani zaplatit. jakmile nekdo me sluzby vyuziva, placeni za ne se jiz nevyhne. nejsem jezis kristus ani charita, abych pracoval zadarmo …
Tribune, čtu Váš blog celkem pravidelně, semtam připíšu něco do diskuze, ale zde bych se, pokud dovolíte, rád vyjádřil trochu obšírněji.
O dění ve Venezuele se už nějaký čas trochu zajímám. Dříve jsem v tom smyslu tématicky přispíval do diskusí na různých blozích, ale dnes na to nezbývá příliš času. Téměř denně alespoň nahlédnu do tamního tisku (provládní Correo del Orinoco, poměrně neutrální Últimas Noticias, nebo opoziční El Universal, či El Nacional), sleduji rovněž celkem pravidelně také státní tv Venezolana de televisión, případně Telesur. Informace sbírám i jinde „po síti“, nejen v oblasti politické, ale např. i sportovní, či stavební (dopravní infrastruktura). Vše v rámci toho, co mi mé skromné „jazykové skills“ + slovník dovolí.
Nuže popsat to, co se děje v dnešní Venezuele není rozhodně snadné a není to psaní na pár řádků. Rád bych rovněž upozornil, že vše, co napíši, je ryze subjektivní pohled na věc (byť podepřený fakty), takže to neberte jako „zjevenou pravdu“, ale spíš jako pohled jednoho člověka, kterému další směřování jedné latinskoamerické země není „volné“.
Předně – a na tom se shoduje drtivá část venezuelské společnosti, včetně mnoha těch, kdo to dnes „hází“ opozičním stranám (Je vůbec ještě opozice opozicí, i když ovládá Národní shromáždění-tamější jednokomorový parlament?) – je fakt, že „za Cháveze“ panovaly zlaté časy. Na Hugovu osobnost, na rozvojové programy, které vytvořila jeho vláda a na způsob, jakým vytáhl Venezuelu doslova ze sraček (mohu doložit překladem statistického článku „50 pravd o Hugo Chávezovi a Bolívarské revoluci“ od doktora Iberských a Latinskoamerických studií Salima Lamraniho) se dodnes vzpomíná se slzou v oku.
Stejně tak je fakt, že Nicolás Maduro zdaleka nedosahuje Chávezových kvalit a dodnes panují dohady, proč si jej Chávez vlastně vybral za pokračovatele, když kolem bylo minimálně 5 vhodnějších kandidátů. Pravdou je, že Maduro není žádná rychlokvaška, která by se k bolívarovcům zištně přidala 5 minut před dvanáctou. V levicových kruzích se pohyboval už od mládí a s Chávezem spolupracoval „v dobách dobrých i zlých“. Nicméně pro výkon funkce prezidenta jen toto nestačí. Maduro nemá Chávezovo charisma (toho by však bylo těžké „trumfnout“ pro kohokoliv), ani znalosti, ani politický rozhled. Je zapálený pro „věc revoluce“, ale uplatnil by se spíše jako starosta, než jako představitel státu (kor v případě Venezuely, kde má prezident skutečně velké pravomoci). Samozřejmě má kolem sebe okruh poradců, ministrů apod., ale jako na „hlavu revoluce“ jde prostě jakýkoliv neúspěch (i úspěch) na jeho vrub.
Obyvatelstvo je (vypadá to tak), rozděleno na 3 frakce – chávisty, opozičníky (aktivních opozičníků je dle mého mínění méně, než aktivních chávistů) a většinu, kterou prostě štve třeba nedostatek jídla (z čehož viní Madura), ale nevěří ani opozici. Opozici nevěří krom jiného také proto, že už léta halasně volá a touží po vměšování se Spoj. států (někteří by uvítali i „bratrskou pomoc“). A pokud se tamější společnost na něčem shoduje téměř v úplnosti, pak je to právě kritický pohled na „gringos“. Krom jiného, opozice není žádný otloukánek a pravidelně vítězí v určitých obvodech, má guvernéry v několika státech (Venezuela je federací 23 států a 2 území se zvláštním statusem), už dva roky ovládá Národní shromáždění – ale přes to všechno se její činnost projevuje spíše zavilým odporem vůči Madurovi a jeho administrativě, než zlepšováním života obyčejných lidí.
Zde si dovolím malou vsuvku. Myslím si, že hlavním důvodem toho, proč je Venezuela každý den v „běžícím proužku“ na čt24 a proč se články o ní s železnou pravidelností objevují na zpravodajských webech u nás i vzahraničí, tkví především ve snaze o likvidaci alternativy. Vyvětlím blíže. Před několika lety si Venezuela vydobyla celosvětové uznání, především díky růstu pozitivních indikátorů jako vymýcení negramotnosti, snížení míry dětské úmrtnosti, dostupnosti lékařské péče, zavádění prvků sociálního státu, podpory lidských práv (to samo o sobě by bylo na samostatný článek, protože snad poprvé byla do ůstavy implementována lidská práva nejn v západním liberálně-kapitalistickém pojetí, jako „práva k něčemu“, ale také jako „práva od něčeho“ – tedy právo na spravedlivou mzdu, na půdu, na ochranu životního prostředí atd.) atd. atd. – a do jisté míry se stala jakýmsi vlajkonošem nového typu socialismu, který Chávez nazval „Socialismem pro 21. století“ (autorství termínu je však přisuzováno H.D. Steffanovi). V důsledku příčin, které popíši dále, je však dnes Venezuela na kolenou. Nic není tak přitažlivého, pro západní korporátní mainstream, než ukazování prstem na někoho, kdo se opovážil jít proti Thatcherovské TINA. Je to stejné, jako v případě zpráv o Kubě, kde se musí dát jméno Ostrov Svobody do uvozovek. Korporátkám v těchto a mnoha jiných případech nejde o nějaké blaho tamějšího lidu, „o práva bezejmenných“, ale jen a pouze o to, aby byla zadupána do země a znevážena jakákoliv alternativa globálnímu „pořádku“. Pochybuji, že kdyby k něčemu podobnému (nedostatek potravin, pouliční nepokoje) docházelo např. v Keni, tak by o tom bylo takové haló. Pokud se něco podbného děje ve „spřátelených zemích“, novinář blahosklonně zavře víko notebooku. Jsou země, kde vládne diktatura ztěží srovnatelná s údajnou diktaturou ve Venezuele, lidé tam hladoví po generace, probíhají tam regulérní války, ale ze zpráv se o tom dozvíme max. 1x za rok. Proč Venezuela? Proč právě dnes? Myslím, že odpověď zná p.t. čtenář sám – Occamova břitva je v tomto případě spolehlivým rádcem.
Nevím, jestli jsem už tady tím mým komentem nepřesáhl „limit znaků“, pročež skončím, ale jestli Tribun (a čas) dovolí, napsal bych ještě pár odstavců o dřívější a nynější ekonomické situaci, aktivitách opozice, závislosti na ropě z jiného pohledu atd.
Zatím děkuji za shovívavost a za trpělivost těm, co tento „elaborát“, dočetli až sem :)
Dovolí? Bude vděčný! Jen to mi vysvětlete, proč se vždy omlouvá ten, který na co říct, zatímco ten, který jen hloupě plká, bez uzardění tapetuje.
A protože nikdo nic nenamítá, tak to nějak +- dokončím 🙂
Vždy, když čtu, nebo slyším něco o tom, jak “Chávez promrhal ropné bohatství” a podobné kidy, tak si vzpomenu na přísloví o blbých nebo navedených. Dle (ne)logiky globálního kapitalismu je samozřejmý vzorec úspěšné ekonomiky “privatizace všeho+nulový sociální stát=blahobyt”. Pokud někdo těží ropu tím stylem, že investoři se koupou ve zlatých bazénech, zatímco lid té které země žije v chatrčích, pak je to zřejmě zcela v pořádku. Běda však, když je tomu jako v případě Venezuely. Venezuela těžila ropu ve státní režii a dotovala z těchto výnosů výstavbu sociálního státu, který do té doby neexistoval (newspeakem korporátek – promrhala peníze na populistické projekty). Např. v roce 1999, tedy v době nástupu Chávezovy administrativy, mělo nárok na důchod pouze 387 000 obyvatel, dnes jsou to přes 3 miliony, což tvoří cca 90% obyvatelstva důchodového věku (mimochodem, tamější důchodový věk je 55 let pro ženy a 60 let pro muže). To, že je to stát na ropě závislý, tak to můžeme pouze konstatovat, nikoliv tím podporovat (s)myšlenku, že to je nějaké Madurovo přání. Ono totiž poprvé za Cháveze chtěla státní administrativa s onou “holandskou nemocí” něco udělat. Nicméně proces diverzifikace ekonomiky je proces trvající desítky let i u zemí vyspělých. Chávisté na to měli 10 let… Prvotní je výstavba infrastruktury, do čehož se vláda pustila s obrovským úsilím. Upřednostnila železniční dopravu z kapacitních i ekologických důvodů. Sledoval jsem vývoj jednotlivých staveb prostřednictvím soc. sítí a můžu říct, že je to impozantní počin. Zcela nové tratě, mosty překlenující hluboká údolí, kilometrové tunely, estakády… Už jen to samo o sobě je investice, kterou si nemůže dovolit každý. Bolívarovci se však nesoustředili jen na to. Výstavba přehrady v Tocomě s výkonem vyšším, než JE Temelín, měla vyřešit nedostatek el. energie (tato přehrada je již hotova a jsou na ní instalovány turbínové hřídele z Vítkovic). Výstavba továren na různé zboží od textilu po mobilní telefony, dotace soukromému (družstevnímu) zemědělství a rybolovu. A to ani nezmiňuji význam tzv. bolívarských misí, z nichž pro ilustraci uvedu jen misi Vivienda Venezuela, skrze níž se postavilo přes 1,7 milionu nových bytů a domů se symbolickým nájemným, většinou pro chudé ze slumů (barrios). Výstavba nemocnic, univerzit, systémů MHD. To vše bylo financováno pomocí příjmů z ropy. Jenže její cena drasticky klesla a tak proces re-industrializace a diverzifikace ekonomiky byl zastaven. Vzhledem k tomu, že ropa je surovina, která bude už jen ubývat, bych čekal, že její cena bude pouze růst. To, co vidíme nyní jde poněkud proti “zákonům trhu”, což je samo o sobě podezřelé. Chávisté často hovoří o ekonomické válce, která byla Venezuele vnucena zvenčí. Částečně mají pravdu. Opět, na samostatný článek by byla problematika “bachaqueros”, neboli pašeráků, kteří vykupují prodejny se státem dotovanými levnými potravinami a pašují je např. do Kolumbie, nebo prodávají na ulici za násobně vyšší ceny (vláda se tomuto snaží učinit přítrž skrze registraci a průkazy, pouze na jejichž základě bude možný přístup k “výhodám”). Bývají nacházeny tajné sklady s potravinami, se zdravotnickým materiálem apod. (v roce 2015 byl např. objeven sklad, kde bylo milion, slovy MILION, kilogramových balení mouky, nebo sklad, který obsahoval zdravotnický materiál, který by uspokojil potřeby celé země na 1 ROK ). Paralela s Allendeho Chile je myslím zcela zřejmá.
V současnosti trápí Venezuelu rovněž černý trh, na němž se platí dolary, jejichž cena je extrémně vyšroubovaná oproti oficiálnímu kurzu. Kdo umí trochu anglicky, tomu doporučuji krátký dokument, který dává nahlédnout do současné venezuelské ekonomiky (i těch obchodů s prázdnými regály, které nám korporátní média prezentují ve zřejmé snaze dát rovnítko mezi socialismus, což je v jejich pojetí vše nalevo od středu, a bídu) : https://www.youtube.com/watch?v=YUYWrPiUeWY (také se týká údajné cenzury médií ve Venezuele, ale to je také kapitola sama pro sebe).
Suma sumárum, pro Venezuelu je zapotřebí, aby šla ropa nejlépe na hodnotu kolem 100 dolarů za barel, pak bude možné nejen reaktivovat výše zmíněné mise, ale i dokončit infrastrukturu a pokročit v diverzifikaci ekonomiky. A poněvadž si myslím, že není dlouhodobě únosné držet cenu ropy někde na 50 dolarech/barel, tak proto nyní dochází k tak turbulentnímu dění. Až totiž cena opět stoupne a neoliberály proklínaný sociální stát se opět rozjede, pak bude mít opozice opět utrum a s ní i Spoj. státy.
O demokratických opozičních demonstrantech, kteří upálí člověka za živa, nebo ho ukopou k smrti, jsem se myslím ještě nezmiňoval. Ale líp než já to jistě udělá Abby Martin z tohoto videa: https://www.youtube.com/watch?v=ig6yFP8HjVQ které se podařilo, coby Američance, infiltrovat mezi opoziční demonstranty (a kteří ji poté, co to zjistili, začali posílat docela ostré výhrůžky). Takže když uslyšíte z ČT nějakého “odborníka z VŠE” zasvěceně hovořit o nedostatku toaletního papíru a pokojných demonstrantech, kteří se jen chtějí domoci spravedlnosti a práva, vzpomeňte si na toto video…
Tušil jsem to. Na to ani nemusím být vědma, protože je to pokaždé tak k uzofání stejné.
skutecne me nenapada jediny duod, proc by mel nekdo neco prodavat za statem urcene a regulovane ceny, kdyz muze prodat jinde za cenu neregulovanou a podstatne vyssi. pokud me stat naridi, ze na oficialnim trhu mohu sve sluzby prodavat maximalne za x penez, kdezto na tom neoficialnim dostanu x + y, proste me na oficialni trh zadne sluzby nezbydou … az takhle jednoduse funguje realny svet, a funguje takhle vcelku bez ohledu na to, zda se jedna o ceskou republiku, venezuelu, nebo libovolny jiny stat s libovolnym ekonomickym systemem.
k tomu povidani o rope bych dodal jednu vec: chavez si nechal od osklivych, zlych kapitalistu postavit veskerou infrastrukturu k tezbe, preprave a uprave ropy, aby nasledne aktiva investoru v cele s bp a exxonem tak nejak po lidovedemokraticku znarodnil. ano, je to pokazde k uzoufani stejne: „lid“ sebere tovarny vcetne stroju a technologii, nejakou dobu to „funguje“, aby ten samy lid po par letech zjistil, ze vybaveni tech samych tovaren je jaksi beznadejne zastarale a bez patricne udrzby nema sanci vyrabet alespon castecne konkurenceschopne zbozi. ano, nizka cena ropy ma jistou vahu, ale poruchovost a moralni zastaravani znarodnenych a neudrzovanych ropnych technologii ma svoji vahu taktez. jiste, mohou za to zli imperialiste, kteri po znarodneni podle a nesportovne nezanechali venezuelskemu lidu technologicke, materialni ani lidske zdroje potrebne k udrzbe infrastruktury … stejne, jako puvodni vlastnik auta podle a nesportovne nedoplnuje zlodejum benzin do jiz ukradeneho vozu.
respektuji rozhodnuti kazde zeme, jak hodla nakladat se svym nerostnym bohatsvim … ovsem pouze do okamziku, nez si nechaji vybudovat veskerou infrastrukturu od soukromych investoru, ktere nasledne kopnou do zadele. bud meli tem investorum predem oznamit podminky, za jakych od nich tu infrastrukturu pozaduji a radne za ni zaplatit, nebo se meli na nejake proradne zaprodance vrahu z volstrytu vykaslat pekne naferovku rovnou, a veskere potrebne technologie si zajistit svepomoci. to, ze neco sam neumim jeste neznamena, ze pro me nekdo jiny musi pracovat zadarmo.
Těm soukromým investorům byla ta zařízení Xkrát proplacena skrze jednostranně výhodné smlouvy mezi venezuelskou vládou v odobí IV. republiky. A propos, ropný průmysl byl znárodněn již v 70. letech, kdy Venezuelu ovládal neblaze proslulý pakt zvaný „Puntofijo“, v němž se u moci desítky let střídaly pravicová strana COPEI s centristy z Acción Democrática. Tytéž strany ropný sektor reprivatizovaly na počátku 90. let., neb si myslely, že tím odvrátí ekonomickou krizi, která zemí cloumala. Chávez opětovné zestátnění slíbil v programu, s nímž vyhrál volby. Z 22 soukromých společností pouze 2 odmítly kompenzace a uchýlily se k arbitrážím – ExxonMobil a ConocoPhillips. Je zajímavé, že předsedou představenstva Exxonu byl nynější US ministr zahraničí Rex Tillerson. Exxon žádal kompenzaci ve výši 10 mld. dolarů, ale arbitrážní panel Světové Banky mu uznal náhradu pouze 1,4 mld, kterou však v březnu tohoto roku úplně zrušil.
Chávez sáhl k radikálním opatřením až poté, co po neúspěšném puči v roce 2002 sáhla opozice ke „stávce bossů“ v ropném průmyslu, která měla přinutit obyvatele k nepokojům. Věci zašly dokonce tak daleko, že během stávky změnili manažeři firmy, jejíž počítačový systém kontroloval síť ropných rafinérií, přístupové údaje, aby se zabránilo rozběhnout těžbu a zpracování. Za takové situace uznáte jistě za legitimní převzetí rafinérií armádou a uvedení věci do stavu, v jakém mají být. Silnější je přeci vždy v právu, nebo to platí jen pro bohaté?
K ostatnímu, co jste napsal, je zbytečné se vyjadřovat. Trolly nekrmím :) Ale zase je to pěkná ukázka toho, jak smýšlí hardcore libertariáni.
chapu to tedy spravne, ze podle vaseho nazoru je „spravne“ okrast investory, pokud si to nejaky ten „lid“ demokraticky odhlasuje ? pokud ano, pak je vase mysleni pro zmenu nazornou ukazkou myslenkovych pochodu vyznavanych hardcore komunisty.
ano, povazuji za legitimni stav, kdy manazeri zastupujici vlastnika podniknou kroky, ktere maji zamezit poskozeni investic. pokud chce nekdo vyuzivat me sluzby a me investice zadarmo, je naprosto logicke, ze mu v takovem konani zamezim … a nejaka zmena pristupovych udaju je jeste to nejmensi. jiste vas neprekvapi, ze ja bych byl jako investor v pripade znarodneni tim tretim subjektem, ktery by nevahal ani vterinu celou zalezitost dotahnout az k arbitrazi.
a ano, v civilizovanem svete i silnejsi dodrzuje smluvni ujednani, a to dokonce i v pripade, ze se mu to zrovna nijak zvlast nehodi … v opacnem pripade celi sankcim. pravni stat se tomu tusim rika … ale chapu, ze pro lidi jako jste vy nebo autor je to vec zcela mimo jejich myslenkovy obzor.
Problém je na vaší straně, Tribune. Jmenujte jedinou jihoamerickou zemi, která má kapitalismus a zároveň jako Venezuela nedostatek toaletního papíru. Myslím, že tato indikace, že vaše plácání ideologických nesmyslů ve světle PRAVÉHO opaku než je realita (jsme brutálně vykořisťováni a chudí, dálnice praskají ve švech, jak jsou lidé vyhazovat za zbytnou zábavu, lidé nemají co jíst/vyhazujeme tuny jídla do kontaineru/přežíráme se, co tam máme dál, jo. banky z nás dřou kůži/úroková sazba hypotéky je „lichvářských“ 1,89% atd.)
Prostě pro socialismus je nejhorší ne snad „jen“ prohrát s kapitalismem o pravdivost ekonomických teorií, a tak moci validovat všechna ekonomická a sociologická tvrzení „true/false“ zcela spolehlivě, ale socialismus se fatálně zesměšnil. Nejen zdiskreditoval, ale zesměšnil. Směšný stalinský diktátor, který si myslí, že když nařídí v elektru prodával iPhone 6s za 200 USD, že vyzraje na buržuje a ochrání proletáře a když to rozšíří na všechno, že nebude hladomor.
Panebože, to si vážně lidi co hlásí a obhajují tyto masové vrahy, myslí, že tohle se dá ustát a nestát se doživotně zcela ignorovaným bláznem, kterého nikdo nebere vážně a kterého každý bere jako ideologického autistu, když poté co se PROVĚRÍ V PRAXI že tomu, čemu věřil že NEJENŽE NEFUNGUJE ALE ŽE JE ZE SVÉ PODSTATY ZLOČINNÉ? Ekonomie a její teorie na rozdíl od náboženství, které nelze prokázat ale ani vyvrátit, tak v tomto případě je tento přístup jasným důkazem, že ideje které máme všude v civilizovaných státech za zločinné, že prostě i kdybychom udělali morální převlek kabátů a navlékli bychom na sebe halloweenske hadry a prohlásili je za společenský oděv, že přes to, že se sobě nebudeme líbit v zrcadle víc, než když jsme na sobě měli „buržoasní“ dámské kostýmky a pánské obleky, tak i kdybychom o sobě 100x prohásili že nám to sluší, lidé to nebudou ochotní přijmout? Co chcete dělat s lidem Venezuele, který si z 80% nepřeje Madura a které Maduro za jejich nesouhlas s jeho diktaturou, se rozhodl bez soudu na náměstích popravovat? A který chce změnit ústavu a vládnout jako monarcha resp. jako pravá komunista Castrovsko-Brežněvovského typu – až do smrti? Kdo tohle obhajuje je jako by se přihlásil k teorii o státoprávním uspořádání země stojící na vládě NSDAP opírajicí se o Norimberské zákony…
oprava…“Myslím, že tato indikace, že vaše plácání ideologických nesmyslů ve světle PRAVÉHO opaku než je realita (jsme brutálně vykořisťováni a chudí, dálnice praskají ve švech, jak jsou lidé vyhazovat za zbytnou zábavu, lidé nemají co jíst/vyhazujeme tuny jídla do kontaineru/přežíráme se, co tam máme dál, jo. banky z nás dřou kůži/úroková sazba hypotéky je „lichvářských“ 1,89% atd.) – jako příklad, plně postačí.
V kapitalismu neexistuje nedostatek. Když někdo na něco nemá, není to nedostatek. I kdyby ta rolička papíru stála totéž, co mercedes, takže si ji nemohl nikdo dovolit, není to v rámci kapitalistického paradigmatu nedostatek.
„…Ekonomie a její teorie na rozdíl od náboženství…“
LOL, ROFL, dnes už i takové sloupy systému jako MMF začínají připouštět, že (neo)liberální (makro)ekonomie nic jiného než skalní víra není…