Do voleb

53 komentářů: „Do voleb“

1. Jak už jsem psal na různých místech několikrát, tohle skutečně bude hlavní téma voleb: Lidi se rozhodli hodit do toho politikům vidle, ať už to následně sami odskáčou jakkoli bolestně. Nevím už, kde jsem četl následující přirovnání, určitě to není z českého zdroje; ono se zdá, že i jinde v euroamerickém okruhu je to aktuální a sedí to dle mého soudu nejlépe ze všech: Je to, jako kdyby se někdo chtěl pomstít vedení nějakého zavšiveného hotelu tím, že se jim tam (s prominutím) vysere do postele, načež zjistí, že v té posteli musí spát, protože jiný hotel v tom městě není…

   Za sebe tímto prohlašuji, že se letos poprvé od r. 1990 přidávám ke straně nevoličů. A abych parafrázoval Ivana Hoffmana: Není to nafurt, počkám si, jestli/až nějaká slušná parta přijde do politiky s programem zrušení kapitalismu, včetně nějakých věrohodných návrhů, čím a jak ho nekrvavě nahradit. Teď už zbývá jen doufat, že se dožiju…

   1. Hodit vidle bez ohledu na následky ano, ale není to žádná programová sebeoběť, spíš zoufalství v kombinaci s dezorientací a odcizením lidí a politiky. Ti lidé nechtějí ani tak ničit, jako že ztrácejí ze zřetele, jak je politika ovlivňuje. Vidí totiž, že oni na ní vliv nemají.

      1. Ale to se přece nevylučuje: Když tomu nerozumím, natož abych to mohl ovlivnit, tak to zničím nebo se v tom aspoň trochu destruktivně povrtám, bez ohledu na to, jaké důsledky to pro mě bude mít, zvlášť když si je ani neumím představit… Trochu mi to připomíná tu slavnou scénku V+W s handgranáty ve filmu Svět patří nám („Krupp Essen – kroupy jísti…“)

   2. „počkám si, jestli/až nějaká slušná parta přijde do politiky s programem zrušení kapitalismu“
      Lidem je zivot v demokraticke spolecnosti prodavan jako hra, trosku nezavazna, zabavna, bez konsekvenci. Ovsem vtip je v tom, ze jakmile by se objevila nejaka partaj s programem zruseni kapitalismu, tak by zacali strilet a likvidovat, bez pardonu. Bohuzel na internetu neni k dosazeni pregnantni Kelleruv text k tematu (esej Na ceste nikam, vysla ve sbirce Odsouzeni k modernite). Mimo jine v ni cjtuje jisteho Wacquanta: “ (poslednim) … nastrojem politiky vuci nejchudsim se stava vezeni“.
      Takze dokud to jakz takz jde, tak si s vami hraji, pokud byste ale mel zalusk sahnout na podstatu jejich moc, pak vas odstrani a to jakymkoliv prostredky.
      Ono se to podvedome tak nejak vi, nejde to uplne utajit. Ovsem lide hraji zastupnou hru, ono je opravdu tezke se podivat pravde do oci a zjistit, ze vlastne nic zasadniho nezmuzete a pokud ano, pak by to znamenalo vas fyzicky konec. Mozna to v minulych epochach nebylo jine, treba se dnes ateista neopodstatnene vysmiva svym predkum, vericimi v cirkev…zatimco oni (ateiste) veri zcela v demokracii, sekularni stat, narod, vedeckotechnicky pokrok a podobne aplikovane ideje, coz ma od viry v kralovstvi bozi opravdu velmi, ale velmi malo daleko.

      1. Mně je jasné, že to je mnohem složitější… On to I. Hoffman taky asi myslel spíš jako bonmot než jako skutečnou politickou deklaraci. (Stačí připomenout si jeho disidentskou minulost.) Moje naděje vyplývá z jednoduché a snadno ověřitelné skutečnosti, že žádný „systém“ není věčný a každý jednou bude nahrazen něčím jiným. (Někde to dokonce šlo i dost poklidnou cestou a krve bylo prolito jen minimum, aspoň na tehdejší poměry; viz třeba vznik byzantského feudalismu nebo zárodků kapitalismu v renesanční severní Itálii.) Z mého pohledu racionální volba je sice poněkud anarchisticky zabarvená, zvlášť s ohledem na to, jak podobné iniciativy v praxi zatím dopadají, ale to je opravdu „jen“ otázka jasného cíle, množství lidí/skupin, kteří/které se o nějakou alternativu pokusí v praxi (těch slovutných „ostrůvků pozitivní deviace“), a nutné (nicméně zatím ještě pořád minimální – asi bude i hůř) míry odvahy. Jde o to, organizovat se s cílem dosažení co nejvyšší míry nezávislosti na systému. Samosprávné iniciativy organizované zdola za nejrůznějšími konkrétními účely (jen proboha nesmí moc nahlas vykřikovat, že jejich konečným cílem je zrušení kapitalismu, aby na sebe neupoutaly pozornost silových struktur dřív, než to bude rozumné…) mohou posloužit jako zkušební laboratoře různých postupů, které budou časem použitelné jako způsob organizace a provozu toho, co kapitalismus nahradí. „Systém“ zatím (zanedlouho taky může být hůř, proto je potřeba neztrácet čas…) dává dost možností, jak je zakládat a provozovat: Družstva a samosprávné podniky všeho druhu, neziskové banky, výměnný obchod, místní měny, snahy o lokální potravinovou a energetickou soběstačnost, pozemkové a domovní/bytové spolky, různé ad hoc iniciativy… Anarchisté (ale nejen oni – viz třeba brněnská Veronica a Hostětín) mají zkušeností dost. Když napsali Ondřej Slačálek s Václavem Tomkem svou „bibli anarchismu“, Jan Keller v předmluvě poznamenal, že možná už dost brzo v ní všichni budeme hledat jediné rady použitelné k záchraně fungování společnosti, až se kapitalismus definitivně sesype.

         1. „rady použitelné k záchraně fungování společnosti, až se kapitalismus definitivně sesype“
            Zaba na prameni sedi ve vlastnictvi a v moznosti jej chranit (tedy ve schopnosti psat zakony a vymahat je). Technickou metodou je redistribuce bohatstvi za soubezne schopnosti udrzet chod spolecnosti (ne ze vsichni budou na nepodminenem prijmu). Zakladni podminkou- ideou je nejakym zpusobem odstranit institut maximalizace zisku.

            Sesypani kapitalismu si doot tezko dokazi predstavit (toho s demokratickou tvari samozrejme ano). Zakonodarstvi a silova ministerstva nakonec bude mit v rukach ten, kdo je dokaze zaplatit a tedy ten, kdo obstoji v konkurencnim boji (dokaze akumulovat dost penez). V delnicke rady atd. moc neverim i kdyz Bavorske republiky rad urcitym prikladem jsou. Ty ale dosly na svoji ojedinelost (socdem (!) nedelalo zadny problem tech par ohnisek nakonec rozstrilet a rozbombardovat granaty).

            Jedina moznost je, ze se to v prubehu nejake Matky vsech krizi rozpadne uplne na kost…a pak znovu postavi…pak by mne ale zajimala odpoved vetsiny obcanu, zda- li by radsi volili stavajici a horsi kapitalismus, anebo se ho zbavili za cenu padu do letite anarchie, hladu a nemoci.
            Posledni moznost je futuristicka, a sice, ze globalni elity usoudi, ze jde o krk i jim samotnym, zlikviduji statni a kontinentalni oligarchii a zavedou nejakou formu kapitalistickeho socialismu (primerena redistribuce za soucasne existence regulovaneho trhu). Takze uplne normlani socik s tim, ze v cele statu nebude strana a proletar, nybrz hyperkapitalista.

            1. Ano, tu poslední možnost předpověděl v jedné ze svých posledních sci-fi Desátý stupeň Arthur C. Clarke. Vzhledem k tomu, jaká byla úspěšnost jiných jeho „prognostických fikcí“, bych si na ni docela i vsadil…

            2. Na

            3. Na Clarkův námět to napsal jakýsi McQuay. Ale to není podstatné.
               Jeden možný konec kapitalismu jsem vymyslela už dávno:
               Koncentrace kapitálu nakonec vyústí do absolutního bodu, takže všechno všecičko na celé zeměkouli bude patřit jedinému člověku. Ostatní lidé budou jeho zaměstnanci. Zanikne boj o zdroje a bezskrupulózní snaha o zisk přestane být motorem válek a příčinou všeho zla. Mír se rozklene nad pevninami i vodami a sbory zapějí „Zdráv buď, ó pane náš!“
               :-)

            4. Prognosticke fikce technickeho razu urcite, ale jinak to byl utopista. Stabilita spolecnosti stoupa s delegaci moci (rozhodovani) smerem dolu- centralni vlada osviceneckeho panovnika je velmi nestabilni a v moderni epose bych ji daval tak 3-5 generaci, pak se rozpadne.

            5. Jenže on předpověděl, že zeměkouli budou vládnout ve formálně demokratickém rámci politické loutky přímo dosazované dvěma největšími globálními korporacemi, které budou obě pocházet z Číny… A taky předpověděl rozpad USA, přičemž jednu z jejich částí (zhruba dnešní Jih a část Středozápadu) ovládne autokratický režim černých muslimů…

   3. Ono to zruseni kapitalismu ma jeden drobny, nepatrny zadrhel: tezko bez toho kapitalismu a tedy odmeny za praci presvedcite ostatni, aby pro vas neco udelali … kuprikladu vam upekli chleba, opravili komin na baraku, nebo odoperovali slepe strevo. kapitalismus tohle vsechno resi vcelku efektivne prostrednictvim smeny, a to obvykle smeny penezni, komunismus, nebo alespon veskere dosavadni pokusy o nej, drive ci pozdeji zjisti, ze pro nejake „blaholidu“ prevazna cast populace nehne ani prstem, a ze pokud nekdo v tom komunismu neco od ostatnich chce, stejne to musi zaplatit … nebo alespon nabidnout nejakou nepenezni protisluzbu. prislusnici rodu homo sapiens sapiens totiz nejsou vcelky ani mravenci, aby radostne „pracovali pro spolecnost“, ale docela nepekne egoisticke svine, uprednostnujici sve vlastni zajmy nad zajmy nejake te „spolecnosti“, a to prosim pekne vcelku nezavisle na panujicim ekonomickem ci politickem rezimu. uplne stejne to totiz fungovalo v socialismu, nacismu, feudalismu, a fungovalo to takhle uz za dob kopcema s veverici.

      1. Podstatnou kapitalismu není odměna za práci, ale vlastnictví kapitálu. S vědomím tohoto vašeho kardinálního omylu je pak nutné posuzovat vše, co napíšete. Takže, prosím vás, si ty svoje nesmysly snad nechte raději pro sebe.

         1. jenomze bez toho vlastnictvi kapitalu se ta odmena za praci realizuje ponekud obtizne … pokud nebudete mit ani floka, tezko zaplatite za chleba, za komin, nebo za tu operaci, a je vice nez pravdepodobne, ze poskytovatel vyse uvedenych sluzeb vas pri vasi insolvenci posle do haje zeleneho a sve sluzby poskytne radeji nekomu, kdo ten kapital k dispozici ma a je ochoten za poskytnute sluzby patricne zaplatit. muze se vam to nelibit, muzete proti tomu dokonce i protestovat, ale to je asi tak vsechno, co s takto nastavenym behem sveta muzete udelat. tezko muzete pekari mit za zle, ze sve zbozi nerozdeluje na zaklade nejake „spolecenske potrebnosti“, ale proda ho tomu, kdo za nej nejlepe zaplati, zednik take radeji pujde opravit komin podnikateli, ktery nema problem za podobne sluzby zaplatit, nez nemajetne starence, ktere ta strecha hrozi spadnutim na hlavu, a uprimne receno me nenapada jediny duvod, proc by se zrovna ten chirurg mel chovat nejak jinak.

            1. Vy už zkrátka navždy zůstanete vězněm mentálního 19. století.

2. No, nebyl bych tak depresivní jako Tribun, byť s ním sdílím část jeho pohledu. Ale jenom část. Situace přece má svou logiku – pokaždé, když socani alespoň částečně vyrovnají sociální tlak, ztrácejí své klíčové téma, neb jak známo, lid je vůl (J. Werich) a žije v představě, že jak bylo dosud, bude i nadále. Můžete skoro vsadit krk, že nebude. Rok, dva to jakžtakž poběží, ale pak se začnou projevovat typické procesy, hluboce zakódované v pravicové (ať už librální či konzervativně orientované) politice, o privatizaci zisků a socializaci ztrát. Pak nastane čas voličského vystřízlivění i únavy z jaré českoslovenštiny velkého Andreje a spol. Pochopíme, proč nakonec páni politici zesabotovali Potůčkovu důchodovou komisi, čekají nás jistě překvapivé novinky ve zdravotnictví i školství, velechytré úpravy EET, případně její zrušení, atd., atd. Takže i když vše půjde jako na drátkách a konjunktura poroste do nebetyčných výšin, důvodů k sociální nespokojenosti se najde víc než dost (stačí se třeba začíst do snů zdejšího pana Oty). Ale dobře víme, že žádná konjunktura není nekonečná, stejně dobře víme, že jsme ve velmi rozbouřeném období evropské i světové politiky – a vím já, co všechno se může přihodit. Nevím, zda se lidi „rozhodli hodit do toho politikům vidle“, jak píše hank, zdá se mi, že to je příliš racionální výklad jednání manipulovaných voličských mas, ale ten příměr s pomstou zavšivenému hotelu je docela přesný. Ano, dokud v tom nebudou muset ležet, nebudou si vědomi, co způsobili.

   1. „…dokud v tom nebudou muset ležet, nebudou si vědomi, co způsobili…“ Ještě bych k tomu poněkud jedovatě dodal – podloženo vlastní bohatou zkušeností, přičemž z hlediska množství času a životní energie do toho vložené a bilance konečných výsledků se vůbec nemám čím chlubit – že každý dobrý skutek každého altruisty bude po zásluze potrestán cílovými objekty toho altruismu a že není marnější snahou býti advokátem chudých, kteří o to nestojí…

      1. Oprava: „…snahou než býti…“

   2. XY, ty vlny samozřejmě existují a ono střídání bylo i důvodem, proč jsem šel v roce 2013 po dlouhé době opět volit. Můj dnešní názor je ten že česká střední třída asi znovu potřebuje prožít své slzavé údolí. A v tomhle jejím svatém rozhodnutí ji fakt už jenom z principu nehodlám bránit. Pokud by to totiž ta dnešní střední třída vnímala jinak, tak v první řadě sama něco udělá se sociální demokracií. Pro mě je vskutku urážející, když si tahle oranžová echt parta, která to předvolebně táhne zleva doprava a shora dolů, myslí, že ji musím volit, protože nějaká logičtější nabídka na sociální zmírnění dopadů volnotržní ekonomiky tu dneska není. Můj původní plán proto byl odjet někam úplně pryč, abych byl navíc ušetřen té naprosto brutální předvolební propagandy. Pak mi to přece jenom přišlo poněkud hloupé, tak jsem si řekl, že svůj volební hlas použiju jako volební příspěvek pro někoho, kdo se sice do sněmovny nejspíš nedostane, ale by být přímo vyzmizíkován z politické scény, protože v té neuvěřitelné šedi české profesionální politiky je aspoň trochu slibný. No, myslel jsem na Piráty, ale ti si pak začali s Teplým a navíc zisk pirátských parlamentních seslí se začal rychle ukazovat jako jistý (nic proti tomu, ale fakt jsem docela zíral, jak se přílivem čerstvých posil docela „profesionalizovali“).
      Takže co s tím? Dovolenou jsem dobrovolně prošvihnul,a tak si teď v Práglu užívám hodně surrealistický předvolební karneval. No tak co teda s tím? Definitivně se rozhodnu až v sobotu podle počasí. Pokud mě nenapadne lepší program, tak si udělám výlet přes celou Prahu a hodím to Zeleným. Vcelku typicky totiž bydlím někde úplně jinde, než tam, kam mi pak tu pověstnou volební urnu přistaví (urna – fakt naprosto boží odborný termín!). Pro Zelené jsem se teď rozhodl ze stejného důvodu, kvůli kterému jsem chtěl prapůvodně volit Piráty (a fakt bych si za ten starý nápad snad i nafackoval. když třeba u Otíka čtu, jak taky může vypadat svět lidí , když se jim v duchu počítačové profese promění tak akorát na jedničky a nuly). No a ten druhý silný důvod je v tom, že Zelení v té pražské kampani nakonec prakticky vůbec nebyli vidět, takže mě i nejmíň obtěžovali. Jako argument se to sice může poněkud prostoduché, ale jest to třeba poměřovati naopak tou rádoby profesionální kampaní, kterou tu naopak předváděli strany s tím údajně silným tahem branku: „No tak jo,braši. Tak geniálně jste si vygenerovali cílovou skupinu, kterou chcete tím tyjátrem oslovit, že k ní zkrátka nepatřím.“ No a teď těsně před finálem dostávám profi masáž, že nejít k volbám, anewbo to hodit někomu, kdo se do sněmovny nedostane, je prakticky jedno, protože hlasy spadnou především Babišovi. Tehle argument fakt museli vymyslet kovaní demokrati. Na mě proto působí spíš opačně, takže vlastně plusové body, proč by se měl k těm volbám dostavit.

      1. Chápu, Seale – co se mne týče, už jsem natolik okoral, že mne ty předvolební atrakce taky srdí a s jistou libostí konstatuji mírný pokrok s fungováním nového finančního limitu – přece jen ty partaje donutil omezit pouliční cirkus a přesunout ho do médií a parlamentu, na což se nemusím dívat. Tady „na lontu“ je to docela znát, ve stolici budou asi dotěrnější. Přiznávám, že s Piráty mám dost zásadní problém a o idealismu Zelených mne svého času poučil pan Bursík, dnes také v jakémsi zeleném béčku topky. Bývaly časy, že mladý Stropnický býval ve štatlu docela pečený, vařený – míval tu kamaráda v angažmá – a z těch časů na mne taky nepůsobil nejlépe. Ale hádavý byl dost, o tom žádná. Vcelku jsem už jaksi stařecky ustálený a vím, co podstatného po společnosti chci – a jak víte, jsem ochoten v tom směru těm „svým“ ledasco tolerovat, co poněkud vybočuje ze standardu – pokud plní to základní, totiž bojují o jakýsi sociální a jakžtakž demokratický smír. Ale propagandistické tanečky a nápady předvolebních kampaní mne ponechávají opravdu chladným. Nakonec budeme mít, co si zvolíme, potěš nás pánbu.

         1. XY, beru to jako případný hlas pro zachování agendy, která mi v tom návalu politického pragmatismu a populismu připadá jako nejohroženější. Jinak třeba k mladému Stropnickému mám taky hodně výhrad včetně toho, že svým veřejným vystupováním jaksi potvrzuje svůj původ z herecké rodiny. Jinak, pokud jde o lidi, tak už mi řadu let připadá smysluplnější podpoprovat přímo odbory. Nakonec jsme to viděli i na té letošní volební kampani: Pokud by ČSSD nepřevzala od ČMKOS hesla proti levné práci, tak po vzoru současného úředsedy Chovance řeší snad jenom ty zbraně a uprchlíky.

            1. Ano, dobré odbory jsou nesmírně důležité a potřebné (pokud to nejsou takové ty cechovní spolky na prosazování zájmů uzoučkých skupin proti jiným podobným, tak časté v uměleckých profesích), skoro bych řekl, že je to základ. Pravím tak po zkušenosti z jedné rebelie proti vedení, do níž jsem se jaksi přimotal – bez podpory odborů bychom to asi projeli na celé čáře. Byli skvělí. Zároveň jsem poznal, že nejsem dost otrlý, abych se lehce přenesl přes „nesnesitelnou tíhu odpovědnosti“, že nesmíme prohrát. Pravila jedna hrozně fajn kolegyně: Chlapci, já vám to samozřejmě podepíšu, ale myslete na to, že jsem osamělá matka nedospělého syna a že jsem ve věku, kdy mne už nikdo nezaměstná…
               Dopadlo to dobře – ale měl jsem kvůli téhle poznámce moc špatné spaní.

3. Naštěstí liberální demokracie má své limity, přes které se nesmí zajít. Takže jak to bylo v Limonádovem Joeovi: „Kluci, konec kočkování a do práce!“….Je totiž komické sledovat, kolik lidí si myslí, že jim jejich „p….é životy“ bude vylepšovat někdo cizí kdo je nezná, nikdy je neviděl a vzhledem k tomu, že většina volených představitelů měla v civilu praxi která je řadila mezi 20-30% vyšších středních vrstev, je zřejmé, že 70% pro ně spodiny, není ani trochu zajímavých natolik, aby si jich alespoň vážili. Takže chtít něco po druhém je vlastně sám o sobě defekt, protože tím říkám, že jsem líný anebo neumím si svoje štěstí pro sebe zařídit sám a chci aby to za mě udělal někdo jiný. A věří tomu, že on má upřímný zájem se o něj postarat.

   Je proto legrační myslet si, že agenfa státu, která má minimální vliv na naše žvoty, každý psycholog vám řekne že vaše štěstí či neštěstí tkví z 50% na vašem vztahu v rodině, a za druhých 50% v práci, její prestiži a především ohodnocení (nemusí být jen finanční) které předznamenává jeho sociální postavení a pocit sebeúcty coby člověka. Nikdo z politiků ze zedníka Kunsthistorika prostě neudělá. Tečka!

   A co se týče výkonu státní správy, je v daleko důležítejších kompetetencích na krajích coby VÚSC (zřizuje školy a nemocnice) než na státu. Soudce ani policajta či hasiče jsem za 40 let svého života nikdy nepotřeboval, počet pravděpodobnosti říká, že když jsem se tak dlouho obešel bez nich, dokázal jsem svoji soukromou aktivitou zajistit si natolik PREVENTIVNÍ opatření aby se mi nikdo nepokusil okrást, či jinak ublížit, nevyhledávám spory abych se musel soudit, ani nejsem sukničkář, abych se ve svém partnerském životě musel pořád soudit se svými partnerkami o společný majetek (je vcelku jednoduché to nakonec zařídit i jinak mám-li tu nutkavou touhu mít hned několik žen najednou, a to bez jakýchkoli sporů a nároků z jejich strany na můj majetek:-) že nevyhledávám společnost, kde je latence k asociálnímu chování a vytvářím si i rezervy do budoucna, abych nebyl závislý na pomoci PODPOŘE státi, protože stejně zjistíme že je to vlastně ALMUŽNA (ať je to sociální podpora nebo třeba min. mzda, zákoník práce či podobné věci -. vše toto mi moje bilaterální smlouvy se soukromými partnery zajišťují díky jejich dobré vůli podstatně na VYŠŠÍ úrovni než mi nabízí stát – ovšem(!) – za moje daně – přitom z hlediska mého pojistného profilu, nejsou vůbec ohrožená skupina náchylná k tomu, že bude požadovat pojistné plnění od státu – ale naopak, s velkou jistotou, že budu právě a jen 100%ním plátcem).

   Takže co závěrem? Dovolím si citát z úst Ronalda Reagan o volbách v liberální demokracii: „Nejdůležitější na tomto dni předávání moci je to, že je to obyčejný den v dějinách národa, který se opakuje po staletí.“

   Jádrem liberální demokracie je právě tato všednost změn, které nepřicházejí z nebezpečného a nepřátelského „vnějšku společnosti“, ale jsou výsledkem sporů mezi svobodnými občany uvnitř společnosti a nemají zásadní vliv na chod společnosti a hlavně svobody a práva jednotlivce, jsou veškerého volebnímu kvasu ušetřeny neb o těch se nehlasuje, jsou tu jako gravitace stejné a neměnné a člověku coby jednotlivci garantované. A to nejen státem, ale nadnárodními institucemi které se, jak zjišťujeme na soudních žalobách jednotlivců na STÁT (ano, u tohoto soudu je jediný žalovaný, stát, coby entita páchající zvůli na jednotlivci či skupině obyvatel) a jak vidno, cizácké zahraničí a jeho instituce, chrání nás, jednotlivce před naším vlastním NAŠINCEM-STÁTEM velmi chrabře a stát „národní“ musí tento nadnárodní institut poslechnout a sklopit uši. Dokonce i odškodnění vyplatit. Proto jsou pro mne osobně nejdůležitější volby ne ty do Sněmovny či Senátu ČR – ale do Europarlamentu:-).

4. Toto napsal do Deníku Referendum Josef Patočka:

   „Ať už zítřejší volby dopadnou jakkoli, základní příčiny naší politické krize zůstanou. Tou první je neopodstatněná víra, že stačí vyměnit politiky a zvolit si do úřadů nestranné odborníky, která nás zbavuje nutnosti sami se v politice angažovat. Budoucí zklamání odpovídá míře zbavování se vlastní odpovědnosti za osud společnosti ve prospěch neurčité naděje na změnu.
   Druhou je přehlížení sociálního rozměru nespokojenosti s polistopadovými poměry, které nám brání konfrontovat příčiny vzestupu autoritářských populistů…
   Chceme-li u nás někdy z trosek polistopadové politiky stvořit spravedlivější, svobodnější a demokratičtější společnost, budeme muset pracovat k překonání těchto předsudků. Nejvíc ze všeho je ale třeba zbavit se představy, že ke změně poměrů k lepšímu bude stačit vhodit do urny ten správný lístek. Nebude.
   Do politiky musíme všichni.“

   1. To napsal velmi dobře.

5. Nechci sem dávat odkaz, aby se to nemuselo schvalovat, takže se omlouvám za tapetování. Text napsal filosof, publicista, učitel, jezuita a bývalý i současný disident Václav Umlauf na webu e-republika.

   „…občanská demokracie pro mne skončila bez ohledu na volby a na volební výsledky, které budou vyhlášené někdy po víkendu. A nyní se podívejme na to, co se je třeba po zničení občanské demokracie zachránit z trosek občanské společnosti. Tady je minimalistický program pro těch nemnoho aktivistů, než je zavřou, nebo existenčně či jinak zničí.

   Nenechme budovat v zemi pracovní koncentráky a detenční centra pro kohokoliv. Ubytovny pro zahraniční dělníky a imigranty mohou být i bez mříží, ale zůstanou koncentráky. Ekonomické otroctví jen dovrší a bude udržovat politické otroctví, které bude zpečetěno těmito volbami. Otroctví je dědičné a otroci vychovávají svou mentalitou zase jen otroky.

   Nenechme umírat důchodce a nezaměstnané před nemocnicemi a mezi odpadky. Neoliberalismus reprezentovaný prodejnými partajemi nás všechny jednou spolehlivě zabije. Ale nebude to hned, proto ho bude volit střední třída a většina pomatených voličů. Ale snažme se po vykradení důchodů a nemocenského alespoň o to, abychom my sami jako důchodci nemuseli umírat mezi popelnicemi jako v Řecku a v USA.

   Nenechme děti platit vzdělání, které jsme jim zaplatili naší prací. Jistěže je možné nechat jednoprocentní neoliberály vykrást stát i ty výše uvedené důchody. Ale pokud máme děti, tak buďme alespoň soudní natolik, že k nim máme základní rodičovskou lásku a odpovědnost postavenou mimo jedovatou ideologii. Pokud necháme děti v tomto státě platit vzdělání málem od mateřské školky, tak z nich vychováme otroky hned od předškolního věku. V době studia na vysoké škole už budou zadluženi natolik, že se budou plazit před jedním procentem globálních otrokářů a budou jim lízat paty za odpuštění tohoto nesmyslného dluhu.

   Nenechme si zničit vlast, která nám nepatří, protože ji máme pouze propůjčenu na jednu generaci. Nejsme pány naší země. Jsme pouze její hodně pitomí správci, kteří tuto zemi dostali do správy pro jednu generaci. Míra toho, co jsme od sametu zničili, je docela úděsná a je hodná jen a pouze míry naší občanské blbosti a tuposti. Mějme na mysli, že se nás před odchodem na věčnost mladší generace zeptá, proč jsme jim nechali celou planetu a naši vlast ve stavu hodném řádění divokých sviní.

   Nenechme se připravit o zdravý rozum, o humor a vtip. Když se dívám na starobylé a vymaštěné kamenné huby z volebních plakátů a na jejich tupá hesla, jímá mne oprávněný strach z věcí příštích. Politický hnojník držený místní elitou od doby jejich komunistického a svazáckého mládí se stal skutečnou žumpou. Nemyslím si, že bychom ji vyčistili v naší generaci, protože my už odejdeme do hrobu poraženi vlastní hloupostí. Ale měli bychom umřít politicky důstojně a se vtipem na rtech. Prostě jako Haškův Švejk, ale s větším rozhledem a moudrostí, třeba ve stylu Rollandova románu Dobrý člověk ještě žije.

   Nebuďme vyplašení a nenechme se vydírat korporátním mediálními simulákry. Jedno procento nad námi vládne tím, že vytváří atmosféru ohrožení, nedostatku, prekarity, dluhů, vydírání a strachu. Stádo ovčanů vedené zvířecím pudem sebezáchovy pak na útěku nikam vedeném korporátním manipulátory spolehlivě rozdupe každého, kdo se zastaví, rozhlédne a slušně se zeptá, kde je vlastně to nebezpečí, ten nedostatek, a před čím to vlastně utíkáme. Ale když se nás zastaví více a vytvoříme ostrůvek pozitivní deviace, tak sice budeme podrobeni mediálním útokům, ale vytvoříme komunitní oázu klidu a rozumu ve zdivočelém stádě. Nebude to zadarmo, protože pár z nás bude určitě tak či onak ušlapáno.

   Tolik k minimálnímu volebnímu programu těch, kteří už asi tyto volby nepůjdou volit, protože není koho. Připomínám, že cena hlasu se na černém trhu pohybuje kolem tří stovek za lístek. Takže bychom měli ty tři stovky dát ze svého na veřejný účet jakékoliv občanské organizaci, která bojuje za pravdivou formu věci veřejné. To je to minimum, co bychom měli jako občané udělat pro obranu společné věci. Maximem by bylo vlastní přemýšlení a iniciativa ve veřejném prostoru.“

   1. Dobře, že jsem to sem dal; e-republika se už týden pokouší vyrovnat s útokem DDoS, takže občas se na její adresu nelze dostat.

6. No, Václav Umlauf mě už docela dlouho odrazuje tím svým hodně expresivním slovníkem. Zřejmě to patří k jeho pojetí občanského aktivismu, protože jinak dokázal psát zatraceně dobré texty. To ten Josef Patočka mi přišel mnohem zajímavější. Zdálo se mi, že na dvou, třech místech lehce čerpá i z jednoho důležitého textíku o fungování volební praxe, který už na počátku tohoto tisíciletí sepsal Pierre Bourdieu. Mladí hodně a systematicky čtou, a to je dobře. Kdybych si chtěl třeba nějak zarámovat tu poslední televizní superdebatu, kde se to k Moravcově radosti pohádalo o to, kdo je vlastně „systémovec“ a „antisystémovec“, tak si klidně vypomůžu tímhle recenzním esejem od Filipa Lachmanna: http://socialniteorie.cz/velky-regres-lakani-populisticke-politiky/

   1. BTW, Josef Patočka je syn Jakuba Patočky…

      Pokud jde o Václava Umlaufa, tak existuje nikoli zanedbatelná skupina lidí, kteří naopak teprve až takhle expresivní slovník začínají vnímat. Dokud se někdo vyjadřuje prostředky, které jsou připisovány jako obvyklé atributy filosofům a kněžím (nota bene jezuitům…), tak ho „průměrné“ publikum – pokud ho vůbec začne vnímat – rovnou hodí do pytle s ostatními „intoši“ a jako takového ho budˇ bude ignorovat nebo ho ve svých komunikačních a postojových bublinách bude mít snahu zadupat do země a počůrat. Oni se o totéž mimochodem snaží i někteří hyperaktivní čeští katolíci, jejichž slovník a způsoby argumentace používané v jejich kruzích jsou až absurdně směšné; to je tatáž ultrakonzervativní skupina, která by současného papeže nejraději fyzicky zlikvidovala a nastolila ve Vatikánu nejlépe někoho s postoji a slovníkem obvyklými pro Radio Maryja. Mohu Vás ujistit, že v porovnání s jejich rétorikou se V. Umlauf vyjadřuje velice zdrženlivě.

      1. S tím nelze nesouhlasit. Je na každém aktivistovi, jaký vyjadřovací způsob zvolí. Musí si uvědomovat, koho získá a koho naopak ztratí. A taky co si počne s těmi, které zaktivizuje, pokud je zodpovědný.
         Expresivní provolávání je jedna věc a pozitivní využití účinků je věc druhá.
         Pokud tím cílem není obsazení křesla ve sněmovně, jak pomocí obdobné taktiky dokázal například Sládek. Z toho Umlaufa nepodezírám. Jenom nevím, jestli si dostatečně uvědomuje, že publikum vděčné za tuto rétoriku se příliš nemění.

         1. Kdo jiný než občansky aktivní křesťan, nota bene s jeho minulostí odsouzeného disidenta (seděl na Borech s Havlem a Dienstbierem st. a svůj dvacetiměsíční flastr si odseděl do posledního dne), který se uměl uživit i jako horník nebo svářeč, by si to měl uvědomovat? Tento typ intelektuála nesedí odtržený od života ve své slonovinové věži a nešustí papírem. Jenže s ohledem na potřeby doby jich je zoufale málo.

            1. A mluvilo by v jeho prospěch, kdyby byla pravda, že si to uvědomuje?

            2. U mě určitě. Koneckonců já to nejsem, kdo má s jeho expresivním způsobem vyjadřování problém. Ale každá soudružka i každý soudruh to můžou mít jinak a je čistě na nich, jak se k tomu postaví…

7. Otevřený dopis premiérovi České republiky

   Vážený pane premiére,

   obracím se na Vás jako zmocněnec petiční akce za přijetí zákona, opravňujícího k těžbě i dalšímu zhodnocení českého lithia výlučně český průmysl ve veřejném vlastnictví. S oporou v jeho signatářích napříč širokým spektrem jsem byl i prvotním iniciátorem vlny, vedoucí ke svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny PČR, Tím víc se i u mne sbíhají dotazy a vážné výhrady občanské veřejnosti k tomu, jak se strategickým zájmem České republiky nakládá vláda.

   Byly-li znevažovány jako lži i přímo v průběhu sněmovní schůze, vnímají to jako urážku i občané, kteří je sdílejí. Tím víc to jejich pozornost poutá ke křiklavým rozporům v tvrzeních na podporu „Memoranda o porozumění“ se společností EMH, které využití lithia (a skrytě i ještě cennějších surovin) označuje za „projekt EMH“, v němž českému státu zbyla už jenom „možná kapitálová účast“. Reakcí na odpor, který to vzbudilo, bylo tvrzení, že „Memorandum“ k ničemu nezavazuje, a ničím tak naší zemi ani nehrozí. Teď, kdy se Poslanecká sněmovna usnesla, že „Memorandum“ má být zneplatněno jako nulitní, se však argumentuje, že je napřed potřeba přezkoumat právní následky takového kroku.

   Dotazy široké veřejnosti, které to provokuje, nezní nikterak lichotivě: Je cílem to, co se už stalo i většinovou vůlí zákonodárců, „jen“ všelijak odkládat – a pokud ano, pak proč, jakým právem a komu to prospěje? Které z tvrzení, odporujících si na první pohled, je pravdou – a které naopak ne? Co vláda podniká v zájmu toho, aby Česká republika rozhodovala o svých darech přírody suverénně – a předešla i možnému vydírání jako v kauzách kolem TV Nova, Diag Human i d., které už české daňové poplatníky stály horentní sumy.

   Suverenita není sprosté slovo. Právě ve vztahu k vlastním nerostům, stejně jako jejich využití a zhodnocení, ji mezinárodní právo upravuje zcela jednoznačně i nanejvýš zevrubně. Rozhodné kroky, jež z toho vyvodí spolehlivé záruky v zájmu České republiky, už nelze odkládat. Podat návrh takového zákona je plně i v kompetenci končící vlády. Jen to rozptýlí i vážné obavy široké veřejnosti. To, jak se postupuje navzdory usnesení PS PČR, je naopak logicky jen dál stupňuje.

   Všem, kdo je adresují našemu petičnímu výboru, vycházím vstříc i zveřejněním dopisu, jímž Vám je tlumočím.

   S pozdravem

   PhDr. Josef S k á l a , CSc.
   místopředseda ÚV KSČM

   1. Tak pánovi nevoní svoboda a demokracie? Mě takováhle také ne, Dejte to sem, já to podepíšu.

      1. Celá ta aféra je „slaměný pes“. Netušil jsem, kolik „odborníků“ tu máme na těžbu, zpracování rud, výrobu baterií, perspektivu jejich použití, ekonomiku celého procesu… Kdyby se někdo trochu posnažil, našel by pod zemí i jiné záminky k podobným aférám – od zlata v Kašperských Horách a Mokrsku přes uran v Českém Dubu nebo polymetalické rudy ve Zlatých Horách až po důl Frenštát.

         Snad jediné rozumné vyjádření k věci, které pochází od důlního geologa a VŠ učitele, se najde tady:

         http_colon_double_slash_www_dot_parlamentnilisty_dot_cz/arena/rozhovory/Expert-na-tezbu-z-Vysoke-skoly-banske-Vysvetlim-vam-proc-se-statni-podnik-do-tezby-lithia-nehrne-Slova-o-kradezi-stoleti-jsou-hodne-predcasna-507934

         (Do webové adresy si doplňte obvyklé znaky.)

         1. Jeden odstavec z toho rozhovoru sem přece jen vyvěsím doslova. Týká se ekonomiky těžby vlastně čehokoli:

            „Toto (je míněn odhad ekonomických výsledků těžby – poznámka moje) jsou údaje získané na základě průzkumů firmou Geomet. Jenže tato čísla jsou předběžná a budou se měnit a upřesňovat až v průběhu vlastní těžby, kdy se přímo dostanete k těžebním blokům rudy. Zatím je těch informací dost málo, jenže už se vytvářejí hypotézy a ekonomické rozbory. Jako horník a geolog musí říct, že v této fázi mohou být ekonomové až nebezpeční, protože vytvářejí vize, které nemusí praxe potvrdit. Proto všechna dnešní čísla z médií, a to i z těch seriozních, je třeba brát s rezervou, jelikož většinou vychází z jednoho, výše uvedeného zdroje.“

            1. Ekonomové jsou nebezpeční vždy.

         2. Já myslím, že se s tím asi nikdo doplňovat nebude, prostě sem dejte rovnou odkaz, nic horšího, než že si pár hodin poleží u ledu, se přece nestane.

            1. Zkouším to a chová se to prachpodivně – vůbec se to nezobrazí. Tak ještě jednou:

               http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Expert-na-tezbu-z-Vysoke-skoly-banske-Vysvetlim-vam-proc-se-statni-podnik-do-tezby-lithia-nehrne-Slova-o-kradezi-stoleti-jsou-hodne-predcasna-507934

   2. Velmi spolehlivá cesta k další bolestivé arbitráži. Po předchozí parlamentní i mediální masáži by lidé klidně uvěřili, že za ni může referendum, a její iniciátory by brali jako bojovníky za spravedlnost.
      Ale opravdu o ni máme usilovat?
      Není jediná solidní cesta do budoucna v poučení z chyb v minulosti a v uvážlivější surovinové strategii?
      Mně osobně přijde /co se týče zásob lithia a domácích možností, jak ho těžit/ jako větší příklad hovadismu, jak státní podnik Diamo prodal odkaliště s poměrně vysokým podílem lithia za tři čtvrtě milionu korun českých.

      1. Doprčic. Samozřejmě memorandum, ne referendum. :-)
         Referendum by k arbitráži vedlo zaručeně.

         1. Proč má mít nějaká arbitráž navrch nad suverénem?

            1. Protože se nějak zachoval v minulosti.
               Proč by suverén neměl být odpovědný za své jednání?

            2. Odmítnutí opakování chyby a setrvávání v ní není výrazem odpovědnosti? To je jako kdybyste tvrdila, že žena, kterou začne muž mlátit, se s ním nesmí rozvést, protože musí nést odpovědnost za své rozhodnutí.

            3. Koukám, že jste mou větu:
               „Není jediná solidní cesta do budoucna v poučení z chyb v minulosti a v uvážlivější surovinové strategii?“, pochopil zřejmě tak, že si myslím, že to není ta správná cesta. Ale mýlíte se.
               Myslím ostatně, že jsou náznaky snahy vytvořit lepší státní surovinovou koncepci. A že udělování licencí k průzkumu a k těžbě už pak nebude zdrojem sporů a politických afér, protože koncepce určí, které suroviny by stát neměl pustit z ruky, ať už bude schopen pustit se do jejich těžby anebo ne.

            4. Problém je v tom, že koncepce bude vydána v momentě, kdy už tu žádné suroviny nebudou…

            5. A nebo budou v těch správných rukou, resp. kapsách.

            6. To myslím nehrozí. Podle všeho jde o potenciální ložiska, kde je rentabilita těžby na hraně, spíš za ní, a než nastanou příznivější okolnosti /vyšší světové ceny, nové technologie/, může to mít stát pod střechou a pohlídat, aby ke zpracování došlo tady a zůstala tu i většina zisku.

      2. A to si máme ty arbitráže pořád nechávat líbit?

         1. Určitě jsou i jiné cesty, jak se dostat ze šlamastyky. Třeba v odstřižení se od zbytku světa.

      3. „příklad hovadismu, jak státní podnik Diamo prodal odkaliště“
         Nebyl bych tak eufemisticky, odkaliste neprodalo Diamo, ale jeho zrizovatel, vlada Mirka Topolanka. Pokud jsem predstavitelem statu, pak prokazat, ze stat je spatnym hospodarem, je pomerne lehky ukol.

         1. Také bych nehledal hloupost tam, kde lze čekat zlý úmysl.

Komentáře nejsou povoleny.